V originále
Shakespeare, Monteverdi a Kepler tvořili v období přechodu renesančního slohu v barokní, kdy se proměňuje boëthiovský pojem „harmonia mundi“ jako výraz řádu kosmu a člověka. Zatímco podle Keplerova traktátu Harmonices mundi nebeské harmonie již neznějí, Shakespeare v Sonetu 8 vytváří paralelu šťastné rodiny s harmonií tónů znějících. Podobný účinek má souzvuk na textu „Et hi tres unum sunt“ v Monteverdiho concertu Duo seraphim z Mariánských nešpor. Zmínění umělci a myslitelé se nějakým způsobem vyrovnávají s destrukcí dosavadních hodnot. Zatímco Kepler musí reagovat na proměnu kruhového vesmíru ve vesmír, kde obíhají planety po elipsách, Shakespeare i Monteverdi si v krizových momentech uvědomují, že světu okolo sebe přestávají rozumět. Tato studie se zaměřuje na hledání jistot a řádu v období, které tyto atributy postrádá. Shakespeare a Monteverdi podle autora článku rezignují na barokní „snesení nebes na zem“, jež může působit teatrálně a nepřesvědčivě. Místo vytváření zjednodušených závěrů usilují o hledání řádu skrz uměleckou a stylovou strukturu. Jedním ze sledovaných jevů je inklinace k polycentrické kompozici, jejíž střed je obklopen paralelními (zrcadlovými) scénami.
In English
Shakespeare, Monteverdi and Kepler, they all worked in the period of transition from Renaissance to Baroque, in the time when Boethius’ notion of "harmonia mundi", as an order of cosmos and humans, was changing. While Kepler says in his treatise Harmonice mundi that celestial harmonies do not resound any more, in his Sonet 8, Shakespeare creates a parallel of a happy family and a harmony of tones. A similar effect can be found in the harmonized text "Et hi tres unum sunt" in Monteverdi’s concerto Duo Seraphim from his Marian Vespers. These artists and thinkers try to cope with the destruction of existing values. While Kepler has to react to the change of circular universe into the universe where planets orbit in ellipses, Shakespeare and Monteverdi realize in critical moments that they fail to understand the world around them. This study focuses on seeking securities and order in a period which lacks these attributes. The author of the study believes that Shakespeare and Monteverdi resigned to the Baroque "descension of heavens to the earth" which may look theatrical and not convincing. Instead of creating simplified conclusions, they strive to look for an order through the structure of art and style. The inclination to polycentric composition, the centre of which is surrounded by parallel (mirror) scenes, is one of the phenomena the author follows in this study.