Cílem studijního plánu je poskytnout posluchačům jednak základní teoretické vybavení (poskytnout jim znalosti, vědomosti), jednak je seznámit s konkrétní praktickou divadelní činností (poskytnout jim šanci osvojit si příslušné dovednosti).

Vedle oblasti teoretické a historické je paralelně rozvíjena také tvůrčí složka dramaturgického talentu (představivost a fantazie), a to hlavně formou seminářů v oblasti tvorby autorské (adaptace, dramatizace, vlastní dramatické texty), překladatelské aj. Studijní plán umožňuje posluchači orientovat se podle jeho schopností a zájmů na určitý specializovaný seminář formou volného výběru ze širší nabídky několika možností. Posluchači mají možnost vedle práce v autorských seminářích publikovat své autorské projekty na Salonu původní tvorby Divadelní fakulty JAMU, který se pravidelně pořádá již od počátku devadesátých let a který je pro studenty dramaturgie ve 2. r. studia povinnou součástí studijního plánu (jeho kompletní programové zajištění).

Poznání základů herecké tvorby slouží buď samostatné hodiny herecké tvorby (především v 1. ročníku), nebo účast v některých seminárních hodinách herecké tvorby (ve 2. či 3. ročníku). Pozornost je věnována též základům techniky mluvy – jednak vzhledem k potřebě kultivovat vlastní jazykový projev, jednak pro vědomí nutnosti dbát na zásady správného jazykového projevu na jevišti; termínem „správného“ se přitom rozumí v duchu dramatického textu, dramaturgicko-režijní koncepce i techniky mluvení.

Během tříletého studia vytvoří student v rámci studijního plánu minimálně pět dramaturgických projektů (+ bakalářský dramaturgický projekt ve 3. r. jako projekt absolventský). Tyto projekty postupně rozvíjejí studentovu schopnost vytvářet dramaturgické analýzy a koncepce, a to od jednoduchých a krátkých útvarů až po syntetizující scénické tvary ve 3. r. Projekty jsou formou klauzur předvedeny vždy na konci semestru (či v jeho průběhu).

Charakter teoretické výuky i praktické realizace dramaturgických projektů zahrnuje celou širokou škálu postupů od tradičních a klasických až po nové formy divadelního vyjadřování. Jazyk divadla se průběžně proměňuje a odklon divadla od dominantně slovní komunikace je jedním z rysů moderního divadla. Slovo je nahrazováno pohybem, výtvarnými prvky, objevuje se silná tendence k vizualizaci atd. V rovině dramaturgické tomu odpovídají originální interpretace a často reinterpretace klasických látek, které se stávají mnohdy spíše komentářem k původní předloze. Dramatický text je analyticky rozkládán, dekonstruován, proměňován… Na takto vybudovaném základě je pak stavěn celek inscenace.

Výuka dramaturgie na Divadelní fakultě JAMU se realizuje ve třech ateliérech dramaturgie a režie, které vedou prof. PhDr. Václav Cejpek, prof. PhDr. Josef Kovalčuk a prof. Petr Oslzlý. Základní struktura studijního plánu je společná všem třem ateliérům. Specifika se projevují – v souvislosti s osobnostmi vedoucích ateliérů a pedagogů těchto ateliérů – v kladení akcentů při výuce, což se odráží např. v tematizaci přednášek v rámci základu oboru, ve volbě seminářů, specializovaných workshopů atp.