Nápověda

Studuji-li např. francouzštinu nebo ruštinu, potřebuji do počítače a do ISu vkládat texty v příslušném jazyce. Učitel může chtít studentům do interaktivních osnov nebo do otázek pro odpovědníky vkládat text v příslušném jazyce. Student může potřebovat odpovídat na odpovědníky taktéž v cizím jazyce. Vzájemně mohou diskutovat v předmětových diskusních fórech opět ve vyučovaném jazyce.

Zmíněné jazyky si nevystačí se znaky dostupnými ve znakových sadách středoevropských jazyků, a proto IS umožňuje ve vybraných aplikacích použít světovou sadu znaků.

IS rozeznává na různých místech tři kategorie znaků:

• ISO 8859-2 - znaková sada středovropských jazyků. Podobný sortiment znaků má také sada znaků Windows-1250. Používá se pro data, která IS může předávat do externích systémů (personalistika, matrika studentů apod.), které obecně neumějí pracovat s jinými znaky. Tzn. že například ve jméně a příjmení osoby nesmějí být znaky, které zpravidla běžně nezískáte na české/slovenské klávesnici Windows.
• Latinka - většina znaků evropských jazyků. Na tyto znaky je omezen vstup dat, která se případně mohou někam tisknout (vysvědčení, diploma supplement atd.) - čili například názvy předmětů, anotace, a podobně. V případě potřeby (a dle technických možností použitého sázecího systému) jsou vývojáři schopni do této kategorie přidat další znaky. Máte-li pocit, že nějaký další znak by bylo vhodné zařadit do této kategorie, kontaktujte vývojáře s odůvodněnou žádostí. Typickým představitelem rozšíření Latinky oproti ISO 8859-2 je znak è.
• Unicode znaky - v podstatě jakýkoli znak, který existuje.

E-learningové a některé další aplikace akceptují plnou škálu Unicode znaků s tím, že tiskové výstupy nemusí fungovat pro všechny druhy znaků. V ostatních aplikacích může být vstup omezen na některou z dalších kategorií znaků.

Chcete-li ověřit, do kterých kategorií spadají znaky textu, který chcete vložit, můžete ke kontrole použít aplikaci

IS interně preferuje kódování UTF-8 (je to způsob kódování Unicode znaků). Textové soubory však mohou být také zpracovány v kódováních Windows-1250 (tj. CP1250) nebo ISO 8859-2, příp. v ASCII (bez diakritiky).

Chci-li běžně či často psát např. francouzsky nebo rusky, nainstaluji a nakonfiguruji si na svém počítači příslušnou klávesnici. V prostředí MS Windows toho docílím takto: Start -> Nastavení -> Ovládací panely -> Místní a jazykové nastavení -> Jazyky -> Podrobnosti -> [ Přidat ]. Zde si nalistuji požadovanou klávesnici a stisknu tlačítko OK. Mezi nainstalovanými klávesnicemi se standardně přepíná kombinací tlačítek levý alt + levý shift. Pokud vám tato kombinace nefunguje, klikněte na stejné kartě na tlačítko [Rozložení kláves]. Zde zjistíte, případně nastavíte, vše potřebné.

Pokud potřebuji výjimečně vložit cizí znak, mám minimálně tyto možnosti:

• V HTML editoru použít Univerzální klávesnici (ikona s klávesnicí a rukou). Vyzkoušet použití můžete např. pomocí Osobní administrativa -> Systém -> Vyzkoušení editoru HTML a zvolit ikonu univerzální klávesnice.
• Ve Windows použít Mapu znaků dostupnou následovně (srpen 2006):

  Programy -> Příslušenství -> Systémové nástroje -> Mapa znaků

  Pokud není aplikace dostupná, lze ji doinstalovat postupem: Start -> Nastavení -> Ovládací panely -> Přidat nebo odebrat programy -> Přidat nebo odebrat součásti systému -> Příšlusenství a nástroje [Podrobnosti] -> Příslušenství [Podrobnosti] -> Mapa znaků

• V Linuxu (GNOME) použiji aplikaci gnome-character-map (hlavní nabídka -> Příslušenství -> Mapa znaků).

Může se stát, že na svém počítači nemáte nainstalována všechna písma (fonty) všech abeced. Proto můžete místo některých znaků vidět čtverečky či jiné náhradní symboly. V případě potřeby si musíte na svůj počítač doinstalovat potřebná písma.