Psychologie PhDr. Andrea Mikotová, Ph.D. Motivační charakteristikyosobnosti Výkonové cíle (C. Dwecková) • „Usiluji spíše o uznání a potvrzení toho, že jsem dobrý, nebo o skutečný seberozvoj a dobré zvládání činností?“ • Orientace na předvedení výkonu (performance) – srovnávání s ostatnými, jde mi o zvýšení nebo obranu sebehodnocení • Orientace na dobré zvládání (mastery) – srovnávání s předchozím výkonem, jde mi o neustálé zlepšování se • Ovlivňují např. to, jak vnímáme chyby a selhání, jestli hledáme výmluvy a omluvy, do čeho investujeme úsilí (skutečný rozvoj vs. okamžitý vnější efekt), jestli podvádíme atd. Motivační charakteristikyosobnosti Autonomní vs. neautonomní motivace (Deci & Ryan) • „Usiluji o to, co je důležité pro mě, nebo spíše o to, co se ode mě očekává a vyžaduje?“ • Intrinzická motivace – dělám věci pro radost, ze zájmu – vrcholem je zážitek flow (úplné vnoření se do aktivity) – vždy je autonomní, rovnováha mezi náročností a schopnostmi • Extrinzická motivace – dělám věci kvůli tomu, abych něco dosáhl – může být autonomní (jedná se o moje osobní hodnoty) i neautonomní (zvnitřněná – cítím výčitky a úzkost, pokud to nedělám; vnější – pokud to neudělám, dostanu trest nebo nedostanu odměnu) • Orientace na autonomii (ne na kontrolu) vede k pozitivním dopadům – dělám rozhodnutí za sebe, dělám, co mě baví, co umím a co považuji já za důležité, mám upřímné vztahy s lidmi + podporuji to samé i u druhých lidí Úvod do vývojové psychologie Předmětvýzkumuvývojové psychologie • Psychologie = věda o prožívání a chování • Vývojová Ψ = studium změn chování a prožívání v časovém průběhu (od početí po smrt). Studium příčin, podmínek a mechanismů těchto změn Hybnésíly vývoje 1. Biologické 2. Sociální 3. Psychologické • Psychický vývoj člověka je určován bio-psycho- sociálně. • Všechny tři jsou navzájem propojené, neoddělitelné. 1. Biologické hybnésíly vývoje • Vliv dědičnosti; dědičné – s čím jsme byli počati; • Probíhá zrání • Zrání je funkcí určitého programu genotypu a určuje posloupnost jednotlivých vývojových fází. • Zrání je klíčové na začátku života, pak jeho význam klesá • Pro psychiku je důležité hlavně zrání mozku a neurohormonálního systému; • Zrání do určité míry psych. vývoj i limituje - určuje hranici, kterou nemůže vývoj při sebelepší snaze překročit. • Biologicky podmíněn je i úbytek psych. schopností ve stáří 2. Sociální hybnésíly vývoje Faktory prostředí – závisí na jejich kvalitě, intenzitě a době působení. • Nejdůležitější prostředí je pro člověka společnost • Pro psychický vývoj je důležitá role procesu socializace, tj. integrace jedince do určité společnosti. Socializační činitele: 1. Obecné sociokulturní vlivy (působí na všechny členy společnosti stejně) 2. Větší sociální skupina či vrstva, případně etnikum 3. Malá sociální skupina (přímý kontakt a osobní význam všech členů) – např. rodina, jakožto primární socializační činitel. 3. Osobnost jako hybnásíla vývoje Vývoj osobnosti je i výsledkem naší cílevědomé aktivity. Jsme spolutvůrce sebe samého. S narůstajícím věkem získává tato hybná síla výraznější projev. Příklady periodizace • Langmeier a Krejčířová (2011): 1. Prenatální období 2. Novorozenecké období 3. Kojenecké období 4. Batolecí období 5. Předškolní období 6. Mladší školní období 7. Dospívání 8. Časná dospělost 9. Střední dospělost 10.Pozdní dospělost 11.Stáří  Vágnerová (2000) 1. Prenatální období 2. Novorozenecké období 3. Kojenecký věk 4. Batolecí věk 5. Předškolní věk 6. Mladší školní věk 7. Střední školní věk 8. Dospívání – pubescence 9. Adolescence 10. Mladá dospělost 11. Střední dospělost 12. Starší dospělost 13. Rané stáří 14. Pravé stáří Příklady periodizace • Říčan (2004) 1. Prenatální období 2. Kojenecké období (1. rok života) 3. Batolecí období (1 – 3 roky) 4. Předškolní věk (3 – 6 let) 5. Mladší školní věk (6 – 11 let) 6. Pubescence (11 – 15 let) 7. Adolescence (15 – 20/22 let) 8. Raná dospělost (20 -30 let) 9. Střední dospělost (30 – 40 let) 10.40 – 50 let 11.50 – 60 let 12.Po šedesátce 13.Stáří • Langmeier a Krejčířová (2011): 1. Prenatální období 2. Novorozenecké období 3. Kojenecké období 4. Batolecí období 5. Předškolní období 6. Mladší školní období 7. Dospívání 8. Časná dospělost 9. Střední dospělost 10.Pozdní dospělost 11.Stáří Prenatální období (od oplození vajíčka po narození, tj. cca 40 týdnů) Prenatální období • 3 fáze: 1.Oplození (uhnízdění a vytvoření 3 zárodečných listů, do 3. týdne) 2.Embryonální období (4. – 12. týden; tvoří se základy orgánů) 3.Fetální období (dokončování vývoje orgánů) • Především biologický vývoj Chování dítěte v prenatálním období • Plod je aktivní – vyhledává si příjemnou polohu, reaguje zvýšeným pohybem na nepříjemné podněty (hluk, pohybové omezení..). Plod také spoluurčuje dobu porodu a aktivně při něm pomáhá (zdravé dítě se matce rodí lépe). • Interakce s matkou - hlavně fyziologická (vyplavování různých hormonů) a smyslová (doteky, hlas) • 6. měsíc – začíná vnímat zvukové podněty: srdce, trávící trakt a hlas matky. Dítě po narození preferuje hlas matky před jinými osobami Novorozenecké období (prvních 6 týdnů života) Novorozenecké období • Jde o období adaptace – přizpůsobování se zcela novým životním podmínkám mimo tělo matky K adaptaci na nové prostředí je vybaven celou řadou vrozených reflexů: • Hledací • Sací reflex • Polykací • Vyměšovací • Uchopovací reflex Novorozenecké období • Většinu dne prospí (20 hod denně) • Pro vývoj novorozence je důležitý přiměřený přísun podnětů: zrakových, sluchových i dotekových). • Nevyhnutná je přítomnost osoby, která mu věnuje plnou pozornost a empaticky a okamžitě reaguje na jeho potřeby Kojenecké období (1. rok života) Kojenec • Učí se zejména získat základní důvěru v okolní svět – nutná pozitivní odezva z okolí • Období prudkého psychického vývoje a silné potřeby stimulace a učení • Stimulace nesmí být podceněná (následkem je deprivace, strádání), ale ani přehnaná (přetěžování a namáhání dítěte) • Nevyhnutné přehledné a strukturované prostředí (ne chaos a střídání prostředí či pečovatelů) • Nejdůležitější je sociální stimulace (uspokojuje více základních potřeb – např. jak učení tak pocit lásky a bezpečí) Rozvoj vztahus matkou • Do 6. měsíce – symbióza dítěte s matkou. Matka jako „součást“ dítěte. Dítě si neuvědomuje hranice své bytosti. Matka usnadňuje adaptaci. • 6. – 9. měs. – diferencuje matku a nejbližší lidi, cizím projevuje odstup až strach. Strach z cizích lidí = důležitý signál normálního vývoje. Chrání před ohrožením. Přimknutí(připoutání; citová vazba) • Vytvoření si bezpečné a jisté citové vazby – přimknutí – k blízké osobě (obvykle matce) = jedna ze základních potřeb člověka a jeden z nejdůležitějších mezníků ve vývoji • Je základem intimních vztahů k lidem vůbec. Je prototypem přátelských, partnerských i rodičovských vztahů a ovlivní je na celý život. • Dítě musí mít šanci navázat citovou vazbu k určité osobě/osobám právě v tomto období (cca 6. – 24. měsíc dítěte) Přimknutí(připoutání; citová vazba) • Dítě postupně pochopí, že i když tu matka není vždy, neznamená to ohrožení jejich vzájemného vztahu. • Ve věku asi 3 let – dítě je schopno přijmout matčinu nepřítomnost; matka jako partner. • Aplikace do praxe: Přimknutí(připoutání; citová vazba) • Dítě postupně pochopí, že i když tu matka není vždy, neznamená to ohrožení jejich vzájemného vztahu. • Ve věku asi 3 let – dítě je schopno přijmout matčinu nepřítomnost; matka jako partner. • Aplikace do praxe: • V případě, že učíme hře na hudební nástroj dítě mladší 3 let, vždy zohlednit míru rozvinutosti motoriky, nezralost a nedokončenou diferenciaci emocí včetně specifické citové vazby na důležitou osobu/osoby (obvykle na matku) a horší zvládání separace od této osoby. Je vhodné, aby byl rodič přítomen ve výuce. Hudebnívývoj v kojeneckémvěku • 4.-6. měsíc – hudba vyvolá úsměv nebo broukání • Od 6. měsíce – hudba vyvolává žvatlání • Hudební žvatlání – větší rozmanitost tónů než běžné žvatlání, ne však melodie ani rytmus • Imitace: kolem 1. roku umí pouze malé procento dětí zhruba imitovat fragmenty písní • 7 až 9-měsíční dítě je schopné spojit zvuk s určitým hudebním nástrojem (učí se spojovat objekty se zvuky, které mohou vydávat) Batolecí období (1 – 3 roky) Hudebnívývoj • oo Obecná charakteristika • Na začátku období začíná chodit vzpřímeně a mluvit • Na konci období: uvolnění ze specifické vazby s matkou • Velké pokroky v oblasti hrubé a jemné motoriky, řeči i osobnosti Vývojmotoriky batolete Význam rozvoje motoriky: • Celkově menší závislost na aktivitě jiného člověka • Samostatnější uspokojení potřeby stimulace • Pokroky v sebeobsluze (pomáhá při oblékání apod.) • Lepší orientace ve světě • Zvýšení sociálního statutu – vyšší očekávání od okolí Jemná motorika batolete • 1 rok: jemněji předměty pouští (už ne jen vrhání) – dokáže postavit dvě kostky na sebe • 2 roky: vloží předměty různých tvarů do správného otvoru. Čmárá po papíře. Listuje v knížce. • Během 3. roku – učí se oblékat a svlékat, samostatně stolovat, umýt si ruce • 3 roky: navléká větší korálky na hrubší provázek. Začíná kreslit. Umí stříhat (např. papír nebo bavlnku na kousky). Rozvojosobnosti batolete • Období vzdoru (až negativismu): období „já sám“. Nejsilnější mezi 2. a 3. rokem • Dítě si zřetelně uvědomuje sebe jako autonomního jedince = zrození psychologického „Já“. Začíná mluvit v 1. osobě. • Vzdorovitost patří k normálnímu vývoji, je to první experimentování s vlastní vůlí a důkaz, že dítě uvědomuje svou osobnost. • Jak vzdor zvládnout: klidným, chápajícím, ale důsledným přístupem. Trestající výchova vede spíše ke vzdorovitosti a neposlušnosti. • Důležitá je jednotnost ve výchově Sociální vývojbatolete • Dítě se učí nápodobou, přičemž napodobuje to, co jej zaujme. Zatím napodobuje bez pochopení smyslu napodobovaného chování • Aplikace do praxe: Sociální vývojbatolete • Dítě se učí nápodobou, přičemž napodobuje to, co jej zaujme. Zatím napodobuje bez pochopení smyslu napodobovaného chování • Aplikace do praxe: • Využití záliby v napodobování: učíme dítě jednoduché rituály, které budou základem např. péče o hudební nástroj. Hudebnívývoj v batolecím věku • 2. – 3. rok – objevuje se spontánní zpěv – vlastní „improvizace“, zatím nenapodobuje písně – zpěv je především kreativní (neučí se písně, nemá repertoár) • Melodické opakování frází, zatím neodpovídá běžným hudebním tónům • Zpěv je běžně doprovázen činností (např. mává hračkou, bouchá, dělá různé tělesné pohyby) • Imitace: kolem 2. roku umí většina dětí pouze zhruba napodobit hlavní linii písně • Kolem 3. roku většina dětí napodobí píseň, avšak nepostihuje správně výšku tónu • Explorace hudebních nástrojů – „hudební hra“ – děti zajímá především zabarvení tónu a hlasitost, až posléze rytmus a tempo, po ustálení začíná experimentovat s rytmem Předškolní období (3 roky – nástup do školy) Charakteristika předškolního období • Stále zůstává těsná propojenost jednotlivých psychických funkcí mezi sebou, včetně silné vázanosti na aktuální fyzický stav (únava, hlad...). • Specifické postavení má role fantazie – harmonizující, nezbytná pro citovou a rozumovou rovnováhu. Dítě si často fantazií „pomáhá“, aby si vysvětlilo věci, kterým nerozumí. Fantazie úzce propojená s kognitivními procesy (vliv na myšlení, paměť, pozornost...) • Aplikace do praxe: Charakteristika předškolního období • Stále zůstává těsná propojenost jednotlivých psychických funkcí mezi sebou, včetně silné vázanosti na aktuální fyzický stav (únava, hlad...). • Specifické postavení má role fantazie – harmonizující, nezbytná pro citovou a rozumovou rovnováhu. Dítě si často fantazií „pomáhá“, aby si vysvětlilo věci, kterým nerozumí. Fantazie úzce propojená s kognitivními procesy (vliv na myšlení, paměť, pozornost...) • Aplikace do praxe: • Povolit pauzu, kdykoliv to dítě potřebuje (na wc, na jídlo nebo I zcela přerušit výuku např. kvůli únavě) • Využití fantazie a zejména hry v procesu výuky. Motorický vývojpředškoláka • Zdokonalování pohybů, lepší hbitost a elegance v hrubé i jemné motorice • Narůstá samostatnost: samo se obléká i obouvá, při toaletě jen minimální pomoc, apod. • Velký rozvoj kresby Sociální a emoční vývojpředškoláka Přechod od období shovívavosti do období socializace: • Na dítě postupně narůstá sociální tlak, aby se chovalo podobně, jako dospělí • Postupné osvojování si norem (co se smí a co se nesmí). Ty mu usnadňují orientaci v sociálním prostředí. • Aplikace do praxe: Sociální a emoční vývojpředškoláka Přechod od období shovívavosti do období socializace: • Na dítě postupně narůstá sociální tlak, aby se chovalo podobně, jako dospělí • Postupné osvojování si norem (co se smí a co se nesmí). Ty mu usnadňují orientaci v sociálním prostředí. • Aplikace do praxe: • postupně kromě využívání rituálů navíc vysvětlujeme dítěti, co se smí a co naopak nesmí (např. vzhledem k drahému hudebnímu nástroji) Význam rodiny pro vývojpředškoláka Rodiče: • Emocionálně významná autorita • Ideál, kterému se dítě chce podobat až identifikovat (nekritické přijímání všech postojů, názorů a projevů rodičů) • Aplikace do praxe: Význam rodiny pro vývojpředškoláka Rodiče: • Emocionálně významná autorita • Ideál, kterému se dítě chce podobat až identifikovat (nekritické přijímání všech postojů, názorů a projevů rodičů) • Aplikace do praxe: • Dítě se v tomto věku teprve učí přijímat cizí autoritu (např. pedagoga). V tomto věku může rodič působit jako vzor a motivační činitel. Hudebnívývoj v předškolnímvěku • 4. – 5. rok – spontánní zpěv začíná připomínat hudební žánry, které dítě běžně poslouchá („dětský pop“) • „Skandování“ – slova a rytmus jsou důležitější než melodie, omezený rozsah tónů podobný jako u běžné mluvy (obvykle pouze 3-4 tóny) • Spontánní zpěv často doprovází činnost dítěte, když se např. hrá samo, skáče, běhá atd. • Běžná zvukomalba – napodobování zvuků z běžného života • „Smíchaniny písní“ – spontánní zpěv + fragmenty známých písní • Před 5. rokem děti běžně znají malý repertoár známých písní, rytmus a výška tónu pořád nepřesné, běžné přepínání tóniny ze sloky na sloku • Po 5. roce se tónina stabilizuje, jasný rytmus, základy výrazu Hudebnívývoj v předškolnímvěku • Pro děti je pořád důležitější proces spíše než produkt hudebních aktivit (spontánní hudební hra rozvíjí více než snaha naučit píseň) • Hudební nástroj: exploruje kontrolu nad nástrojem, zkouší, jaké prvky lze z nástroje vyloudit, struktura kompozic je dána charakteristikami nástroje (co nástroj přímo nabízí) • Později explorace dynamiky a rytmu – vlastní hudební vyjádření spíše než „co nástroj umí“, dramatické produkce, pořád spíše bez struktury Mladší školní věk (nástup do školy – nástup puberty) (cca 6 – 12 let) Nástup do školy • Významný sociální mezník – nová sociální role (pro dítě často zvýšení sociální prestiže) • U nás spojen s věkem 6 let (již J. A. Komenský) • Vliv na dětské sebehodnocení • Zároveň značná zátěž pro dítě, velká změna: nároky na oblast emocionální, sociální, motivační, kognitivní i motorickou • Aby tyto nároky zvládlo, musí být na školní docházku zralé školní zralost Školní zralost Zahrnuje zralost v oblasti: • Tělesné • Kognitivní • Emoční, motivační a sociální • Přijetí do školy je tak i potvrzením normálního vývoje dítěte. Tělesnázralost • První tvarová proměna = změna tělesných proporcí Filipínská míra (rukou ponad hlavu dosáhne na ucho na druhé straně); mizení tukové vrstvy a vystupování svalů. • Přesnější a jemnější motorika (včetně mluvidel), • Zlepšení vizuomotorické koordinace • Lepší sluchová i zraková diferenciace (počtu, tvaru, směru: b d) • Ukončen vývoj laterality (zda je dítě pravák nebo levák) Kognitivní zralost • Začíná chápat svět realisticky, síla fantazie ustupuje • Počátky logického myšlení (např. počátky analýzy a syntézy) • Rozvoj kresby: dokáže napodobit různé tvary i písmo • Rozvoj řeči (porozumění požadavkům, vyjadřování) • Rozvoj paměti a pozornosti Emoční, motivační a sociální zralost • Vyšší emoční stabilita a odolnost vůči zátěži • Přiměřená kontrola citů a impulzů • Schopnost odložení okamžitého uspokojení ve prospěch hodnotnějšího cíle (odeznívání egocentrismu) • Schopnost dokončit úkol, který dítě započalo (i když je méně zajímavý než hra) • Schopnost odloučit se od rodiny • Schopnost akceptovat cizí autoritu • Schopnost rozlišovat různé sociální role a chování s nimi spojeno Posuzování školní zralosti • Probíhá ve 2 etapách: 1. Screening provádějí často již lékaři, učitelky MŠ 2. Při výskytu problému či pochybností – doporučení k psychologickému vyšetření v pedagogicko-psychologických poradnách (vyšetření psychologem) • U psychologa: různé testy školní zralosti (viz ukázky pro zajímavost dále) Mladší školní věk: kognitivní vývoj • Věk střízlivého realismu: chce pochopit svět „doopravdy“ (na rozdíl od předškoláka, který si často a rád vypomáhal fantazií, magií apod.) • Myšlení je závislé na konkrétní zkušenosti – nejlépe chápe to, co názorně vidí • Aplikace do praxe: Mladší školní věk: kognitivní vývoj • Věk střízlivého realismu: chce pochopit svět „doopravdy“ (na rozdíl od předškoláka, který si často a rád vypomáhal fantazií, magií apod.) • Myšlení je závislé na konkrétní zkušenosti – nejlépe chápe to, co názorně vidí • Aplikace do praxe: • V hodinách výuky hry na nástroj (resp. hodinách zpěvu) si školák může přímo vyzkoušet (konkrétní zkušenost) slyšet, co dělá jaký efekt. Ve výuce hudební teorie naopak riziko, že se dítě bude nudit - proto nikdy neopomenout konkrétní, názorné ukázky, nechat děti, aby si na nějaké pravidlo či zákonitost přišly samy apod. Emoční vývoja socializace školáka • Školní úspěch značně ovlivňuje sebevědomí dítěte a jeho postavení v kolektivu. • Školák potřebuje dosáhnout společenského uznání a cítit, že si jej opravdu zasloužilo (např. splněním nějakého úkolu) • Pocit (ne)úspěchu závisí na názoru dospělého • Výkon školáka – silně vázán na ocenění důležitou osobou. • Pokud je dítě úspěšné, ale nikdo jej nepochválí, nemá úspěch pro něj smysl, mizí důvod lépe pracovat, klesá motivace. Emoční vývoja socializace školáka • Aplikace do praxe: nepodceňovat roli zpětné vazby. Měla by přijít ihned a vztahovat se ke konkrétnímu výkonu, nikoliv k osobě školáka • To znamená říci: „Vidím, že jsi zapracoval na dodržování dynamiky, jak jsme se minule domluvili. Mám radost z tvé usilovnosti.“ (tj. konkrétně pojmenovat co chválím - dodržování dynamiky – a mohu pochválit i to, jakou vlastnost tím ukázal – usilovnost) • Namísto obyčejného: „Moc pěkně jsi to zahrál. Šikulka, mám radost.“ (tento výrok je vágní a zbytečně zjednodušuje pracovitost žáka na obecné a nicneříkající konstatování toho, že je „šikulka“.) Hudebnívývoj v školním věku • Učit se zpívat čistě je pro děti náročné, pomáhá naslouchání modelu (s podobným hlasem) nebo zpětná vazba (např. elektronická vizualizace) • Důležité je postupné rozšiřování pěveckého rozsahu – přechod od skandování k opravdovému zpěvu (u malého nadání zůstává bez cíleného rozvoje problém i v dospělosti) • Typicky např. problémy u písní s velkými skoky mezi tóny (např. třetí sloka „Hodně štěstí, zdraví“) • Dítě s věkem ztrácí schopnost spontánního kreativního zpěvu, je však schopné budovat si repertoár běžných písní • Méně zpívá samo, zapojuje se do sborového zpěvu, učí se synchronii Hudebnívývoj v školním věku • Kolem 7.-8. roku se důraz posouvá z procesu k produktu hudební aktivity – souvisí s kognitivním vývojem (utváření standardů, srovnávání) • Hudební nástroj: od 5.-6. roku začínají přibývat opakující se motivy, medzi 7. a 11. rokem výrazný posun od explorace nových zvuků a možností k opakování a rozvíjení naučených kompozic • Pořád větší důraz na zachování správné a jednotné formy, odchylky pak působí jako překvapivé prvky Dospívání (Nástup puberty – dokončení tělesného růstu) (cca 11/12 – 20/22 let) Dospívání • Období nápadných tělesných a psychických změn • Nové sociální zařazení jedince a nové očekávání na něj od společnosti. • Všechny změny – ztráta starých jistot – potřeba dosažení nové přijatelné pozice a tím potvrzení jistoty. • Hledání vlastní identity, boj s nejistotou a pochybnostmi o sobě samém Dospívání: 2 období 1. Období pubescence (cca 11 – 15 let) (od nástupu sekundárních pohlavních znaků po dosažení reprodukční schopnosti) 2. Období adolescence (cca 15 – 22 let) (od schopnosti reprodukce po dokončení tělesného růstu) Pubescence (cca 11 – 15 let) Pubescence • Celé období = důležitý biologický mezník • Tělesné dospívání: druhá tvarová proměna (změna proporcí, růst, sekundární pohlavní znaky, změna hlasu) • Zevnějšek = důležitá součást identity • Nárůst zaměření pozornosti na vlastní tělo i celkovou úpravu Emoce v pubescenci „Brečím často a někdy ani nevím proč.“ • Hormonální změny – nápadná kolísavost nálad • Výkyvy v sebehodnocení (nejistota, zranitelnost) – pubertální vztahovačnost (imaginární publikum: „všichni na mě zírají“) • Negativní ladění – občas označováno jako období “druhého vzdoru” • Přechodné zvýšení impulzivity, nepředvídatelnost reakcí • Časté vzniky konfliktů • Zároveň: zvýšení uzavřenosti a nechuť projevit své opravdové city navenek (nerozumí sám sobě, stydí se nebo bojí výsměchu). Kognitivní vývojv pubescenci • Rychle mění názory (rychle se nadchnou a zájem rychle mizí) • Horší koncentrace pozornosti (výkyvy ve škol. prospěchu) • Zdokonaluje se abstraktní myšlení (na rozdíl od mladšího školáka, kt. potřeboval názornost a konkrétnost) • Chce trénovat své intelektové schopnosti: sklon polemizovat. Problém vzniká, pokud polemiku s pubescentem řešíme pouze z hlediska autoritativního („Co ty o tom můžeš vědět?!“) Rozvojsocializace • Komunikace: časté napětí, konflikty • Chce být rovnocenný partner a pokud cítí, že není, tak nekomunikuje nebo provokuje • Dospělí to nechtěně podporují: častý únik k řešení komunikačních problémů autoritativní zkratkou, která k ničemu nevede a často ještě posílí negativismus. Rozvojsocializace • Autorita už není brána jako automatický vzor • Silný vliv vrstevníků - vrstevníci jako neformální autority Jaké autority si váží pubescent? • Bez přehnaně zdůrazňované nadřazenosti, se schopností naslouchat – když je bere jako rovnocenné • Oceňují stabilitu: náladový učitel/vychovatel vyvolává nejistotu a napětí • Oceňují upřímnost, autenticitu a shodu verbálních proklamací s reálným chováním Hudebnívývoj běhemdospívání • Začíná ve své produkci rozlišovat žánry a styly • Až po 15. roce se utváří určitá „hudební identita“ a „hudební hodnoty“ – adolescent se ztotožňuje s určitými hudebními styly a písněmi Adolescence (cca 15 – 22 let) Adolescence • Důležitý úkol: dosažení jasného a stabilního pocitu vlastní identity • Otázky: kdo jsem? Jaký jsem? Kam patřím? Kam směřuji? Co považuji za důležité hodnoty? To vyžaduje: • znát své možnosti i meze, • přijmout svoji jedinečnost i se svými nedostatky • dosažení psychické nezávislosti - schopnost vnímat se nezávisle na druhých a jejich mínění Typické: • aktivní experimentace (záměrné zkoušení si různých postojů, mění rukopis, oblečení, zájmy…) Emoční vývoja socializace • Pokračuje emancipace od rodiny – hledání, jak se osamostatnit bez ztráty pozitivního vztahu k rodičům • Psychické nezávislosti lépe dosahují jedinci s bezpečným přimknutím (citovou vazbou) z dětství Volbapovolání • Se prolíná obdobím pubescence i adolescence • Asi od 11 let: zvažuje nejen své přání, ale i své schopnosti, nároky na danou práci, podmínky přijetí na danou školu, hledá modely pracovní činnosti u dospělých… • Obvykle jsou představy ne zcela jasné: uvítá radu dospělého • Možnost využít služeb pedagogicko-psychologických poraden (v případě nejistoty) • Aplikace do praxe: hudební pedagog by měl být schopen poradit a posoudit (nejen) hudební talent adolescenta. • K zamyšlení: Jak vypadá osobnostní profil hudebníka? Dospělost (Od dokončení tělesného růstu do 60 let) Dospělost • Počátek nevymezen jednoznačně: Vymezení biologické: fyzická zralost, sexuální zralost Vymezení psychosociální: • Samostatnost a nezávislost (např. ekonomická, od rodiny…) • Svoboda ve vlastním chování • Zodpovědnost ve vztahu k druhým • Nárůst sebejistoty a sebedůvěry • Nárůst sebeovládání Dospělost:členění dle Vágnerové 1. Mladá (časná) dospělost: 20 – 40 let 2. Střední dospělost: 40 – 50 let 3. Starší (pozdní) dospělost: 50 – 60 let Mladá dospělost (20 - 40 let) Obecná charakteristika mladé dospělosti • Narůstá vliv sociokulturních podnětů (doposud hlavně tělesné změny) • Množství otevřených možností a jejich naplňování: často se v tomto věku člověk dostane k novému koníčku (např. hra na hudební nástroj) Kognice a emoce v mladé dospělosti Kognitivní vývoj: • Ovlivněn primárně zkušenostmi • Pragmatické a praktické myšlení: lepší aplikace poznatků v každodenních situacích • Myšlení je sebekritické Emocionální vývoj: • Stabilizace, harmonizace emocí • Emoční vztahy: redukuje se sociální síť, ale narůstá kvalita vztahů Životní mezníky mladé dospělosti 1. Zisk stabilnějšího profesního postavení 2. Manželství 3. Rodičovství • Obvykle kolem 30 – 35 let • Všechny tři jsou důležité součásti identity • Pokud člověk některou oblast nenaplňuje, hledá kompenzaci v jiné oblasti Profesní role Uspokojuje mnohé potřeby: • Samostatnosti a nezávislosti • Sociálního kontaktu • Seberealizace • Smyslu života • Nových zkušeností a rozvoje • Otevřené budoucnosti (další profesní rozvoj, kariéra) Střední dospělost (40 - 50 let) Obecná charakteristika střední dospělosti • Vrchol zralosti • Biologické změny stále zatím méně výrazné (více u žen: úbytek tělesné atraktivity, úbytek plodnosti) • Období protikladů a bilancování – krize středního věku (vrchol nebo střed života a uvažování, co bude dál; hledání skutečného smyslu dalšího života) Obecná charakteristika střední dospělosti • Období generativity má různé podoby: neznamená jen mít děti, ale obecně něco po sobě zanechat. • Znovuobjevení tématu identity a sebepojetí: je potřeba je přehodnotit tak, aby byla vyhovující vzhledem k přicházejícímu stárnutí • Péče o stárnoucí rodiče – možný zdroj zátěže až konfliktů Obecná charakteristika střední dospělosti • Myšlení – vrchol praktické inteligence. Nadhled. V mnoha „problémech“ už ani žádný problém nevidí – naučili se je denně řešit. • Emoce – vrchol emoční zralosti, spíše stabilita a střední intenzita • Profese – vrchol produktivity, výdělku, profesionality. • Často je to období zvýšené koncentrace na práci, riziko syndromu vyhoření. • Může ale i dojít k uvědomění si limitů a k přehodnocení subjektivního významu vlastní kariéry Starší dospělost (50 - 60 let) Obecná charakteristika starší dospělosti • První známky stárnutí – únava, klesá síla i pohybová koordinace, zhoršují se smyslové funkce, rostou zdravotní potíže... V hudební oblasti zásadní téma. Jak s tím bojovat? • Smrt rodičů – uvědomění si ubývání vlastních kompetencí • Dospívání dětí - „prázdné hnízdo“ vs. „mama hotel“ • Nová role prarodiče • Uzavírá se profesní kariéra. Jak je tomu v hudební oblasti? Kognice a emoce ve starší dospělosti Kognitivní funkce: • Zpomalení tempa při zpracovávání informací • Úbytek flexibilních reakcí na změny • Výkyvy pozornosti a paměti • Zhoršení mechanického učení • Vzdělání a získané znalosti a zkušenosti - moudrost. Emoce: • Stabilizace a ovládání vlastních emocí • Přátelské vztahy (hlavně dlouhodobé) – zdroj opory a emoční jistoty Stáří (od 60 let) 1. Rané stáří – 60 – 75 let 2. Pravé stáří – 75 a více (Podle Vágnerové, 2008) Periodizace životní etapy stáří: Rané stáří (60 - 75 let) • Předsudek vůči stáří: Stáří jako období výlučného chátrání a úpadku. • Podceňování starých lidí („nejsou pro společnost ničím přínosní“). • Sklon seniory izolovat (aby nezdržovali, nepřekáželi...). Ageismus Změny v raném stáří - obecně Velká interindividuální variabilita: 1. Vliv genetických dispozic, 2. Vliv vnějších faktorů – sekundárně podmíněné stárnutí – např. ovlivnění životním stylem Změny kognitivních funkcí v raném stáří • Zpomalení kognitivních procesů • Zhoršení percepce • Pozornost – horší koncentrace, rozdělování a přesouvání • Zhoršení paměti a učení (vliv vzdělání a míry užívání) Intelektové funkce: • U některých lidí: vrcholný nadhled a schopnost komplexního uvažování = moudrost. • Ubývá bystrost, flexibilita a kreativita. • Všechny změny kognitivních fcí mají za následek horší adaptabilitu starších lidí a následnou vyšší závislost. Strategievyrovnání se s úbytkem kognitivních kompetencí 1. Selekce – výběr takových aktivit, na které stačím 2. Optimalizace – snaha maximálně využít svých schopností i energie. Např. náročnější práci dělat v době, kdy se cítím svěží 3. Kompenzace – např. úbytek paměti kompenzují poznámky, úbytek flexibility nahrazuje zkušenost apod. Emoce, motivace a vůle v raném stáří • Dochází zároveň ke zklidnění emocí i ke zvýšení dráždivosti. • Důraz na dlouhodobé citové vazby • Možný sklon k úzkostem a depresím nebo sugestibilitě (emoční ovlivnitelnosti) • Vůle – vytrvalost a odolnost vůči vnějším tlakům může být silnější (tvrdohlavost a rigidita) • Často akcentace vůle – trvá na svém za každou cenu Změny osobnosti v raném stáří • Některé typické vlastnosti daného člověka se mohou akcentovat Obecně narůstá: • introverze, • opatrnost, bázlivost • egocentrismus, • občas popudlivost, podezíravost Potřebyv raném stáří • Jistota a bezpečí (opatrnost a potřeba vyhýbat se nepříjemnostem) • Klid a stereotyp • Potřeba intimity – partneři, děti, vnuci • Vyváženost sociálního kontaktu a soukromí – preference kontaktu se známými lidmi • Seberealizace – zdůraznění minulých výkonů k zmírnění možného pocitu ztráty vlastní hodnoty • Pocit užitečnosti • Potřeba otevřené budoucnosti a naděje Pravé stáří (od 75 let) • Oslabování fyzické výkonosti. • Narůstající tělesné potíže • Narůstající zdravotní potíže nebo hospitalizace – ztráta jistoty soukromí, snížení soběstačnosti • Menší důvěra v okolní svět • Horší emoční regulace • Časté deprese • Z psychologického pohledu vyžaduje tento věk citlivější přístup bližšího okolí (hl. v komunikaci) Obecná charakteristika • Subjektivní stres, spojený se ztrátou partnera roste přímo úměrně s věkem. Staří lidé snášejí ztrátu partnera hůře, i když vědí, že je to v tomto věku běžné. • Ztráta partnera ovlivní všechny složky života starého člověka: • zvýší pocit ohrožení, prázdnoty a osamělosti, • zhroucení struktury navyklého denního režimu, ztráta jeho smyslu, • Zhoršení ekonomické situace Smrt manželského partnera Potřebyv pravém stáří • Stimulace (zejména té, která vede k zlepšení momentálního fyzického či psychického stavu) • Bezpečí • Sociálního kontaktu a citové vazby (silná závislost na vztazích, hl. rodinných) – častý pocit samoty a izolace • Akceptace a uznání – v extrémech i bizarní a dětinské pokusy o vymáhání pozornosti • Autonomie – v případě vážných potíží alespoň symbolická (kdy a co budu jíst, kdy vstát). Prosazení vlastního rozhodnutí často důležitější než vlastní cíl • Starý člověk je obrácen do minulosti, má tendenci bilancovat a hodnotit. • Vzrůstá význam manželského partnera: je hlavním zdrojem pocitu jistoty a bezpečí, sounáležitosti a sdílené života. • Významným stresorem stáří bývá nemoc, případně úmrtí manželského partnera. Ovdovění vede k opuštěnosti a ke zvýšení pocitu osobní bezvýznamnosti. • Součástí identity starého člověka zůstávají osobně významné role a kompetence, které měl v minulosti i dosud zachované kvality, na něž je pyšný. • Velmi důležitou součástí identity je rodina. Stáří: Shrnutí Literatura • Langmeier, J. (1983). Vývojová psychologie pro dětské lékaře. Avicenum. • Vágnerová, M. (2000). Vývojová psychologie. Praha: Portál. • Říčan, P. (2004). Cesta životem. Praha: Portál.