Psychologie PhDr. Andrea Mikotová, Ph.D. Mgr. Tatiana Malatincová Základnípsychicképrocesy 1) Kognitivní procesy 2) Emoční procesy 3) Motivační procesy 4) Volní procesy Vůle • je záměrné a cílevědomé úsilí směřující k vědomě vytyčenému cíli. • Je vlastní pouze člověku. • Představuje vědomou regulaci mého chování a jednání (tedy autoregulaci). • Chování = veškeré vnější projevy jedince • Jednání = vědomé a záměrné chování, řízené vědomým cílem. Jednání se účastní vůle, je specificky lidské. • Vůle nám umožňuje překonávat překážky při dosahování cílů Vůle • Některé volní vlastnosti: • houževnatost, cílevědomost, vytrvalost, sebeovládání, rozhodnost, samostatnost… Co to vlastně je…? Vůle • Některé volní vlastnosti: • houževnatost, cílevědomost, vytrvalost, sebeovládání, rozhodnost, samostatnost… Co to vlastně je…? • „Volní procesy“ jsou spojeny se schopností potlačit automatickou reakci (návyk, stereotyp, impuls, emoce atd.) prostřednictvím zapojení abstraktnějších mentálních reprezentací (vědomí hodnoty budoucího cíle – nutný rozvinutý prožitek jáství) • Závisí na schopnosti aktivovat tyto reprezentace, vytvářet a udržovat závazek a na tom, do jaké míry jsou motivující • Na rozdíl od automatických reakcí vyžaduje záměrné udržování pozornosti Vůle – současná pojetí Marshmallow experiment Odolám/neodolám => Kvalita života v dospělém věku Vůle – současná pojetí Vůle jako vyčerpatelný zdroj (R. Baumeister) Vůle funguje jako sval: • Vyčerpává se, když ji přetěžujeme • Můžeme ji cvičit a trénovat • Můžeme ji šetřit • Časem regeneruje – relaxační a příjemné aktivity • Zdroj je společný pro všechny typy zapojení volních procesů – ovládání se, odolání pokušení, donucení se k nepříjemné činnosti, donucení se k práci dlouho před termínem, potlačování návyků, emocí a stereotypního uvažování, rozhodování • Pokud se vyčerpáme jednou aktivitou (např. donutíme se učit), zůstane nám málo zdrojů na jiné (dodržení diety) • Kritika: může se jednat o přesvědčení o vůli a vědomé rozhodnutí („Již jsem se kontroloval, teď si dám odměnu…“) Úvod do psychologie osobnosti Osobnost • Osobnost = duševní život člověka jako celek. • Osobnost = celek dispozic, které jsou relativně stálé a jsou podkladem konzistentních vzorců chování. • Jednotná a všeobecně přijímaná definice osobnosti zatím neexistuje. V jednotlivých definicích se vždy odráží určitý psychologický směr. Osobnost Vlastnosti osobnosti: • Vnitřní integrita (ucelený systém, kde vše se vším souvisí) • Relativní stálost (v projevech v situacích) • Jedinečnost (neexistují 2 identické osobnosti.) • Schopnost přemýšlet o sobě samém: Osobnost je vlastní pouze člověku. • Vývoj (jako následek učení a zrání): Člověk se osobností nerodí, ale stává se jí v průběhu času Základnítémata psychologie osobnosti 1. Vývoj osobnosti – jak osobnost vzniká a jak se vyvíjí? (bude blíže rozebráno v kapitole Vývoj osobnosti) 2. Struktura osobnosti – jaké je její vnitřní uspořádání, důraz na trvalejší charakteristiky osobnosti, vlastnosti a vztahy mezi nimi 3. Dynamika osobnosti – jaké jsou faktory způsobující změny prožívání a chování obecně; patří sem také motivace (blíže viz kapitola Motivace) Strukturaosobnosti • Struktura osobnosti = vše relativně stálé v osobnosti člověka. Zahrnuje její vlastnosti a vztahy mezi nimi. • Související vlastnosti vytvářejí skupiny, které označujeme jako dimenze osobnosti: 1. Profilující vlastnosti osobnosti (temperament, charakter) 2. Výkonové charakteristiky: co člověk ví a čeho je schopný? 3. Motivační dimenze: co člověk chce a o co usiluje? (viz motivy, potřeby) 4. Sebepojetí: jak člověk vnímá sebe sama? Profilující vlastnosti osobnosti • Temperament vs charakter: Jaký je rozdíl? Temperament  Vrozená a biologicky zakotvená složka osobnosti, přítomná od raného stadia vývoje osobnosti.  Určuje, s jakou délkou, rychlostí a s jakou intenzitou probíhají naše reakce (tj. např. na jak dlouho, jak rychle a s jakou intenzitou se obvykle rozzlobím).  Vliv na celou psychiku včetně kognitivních funkcí (paměť, myšlení…) a na chování (pohyby, mimika, řeč…)  Ovlivňuje také individuální potřebu stimulace vnějšími podněty.  Projev temperamentu hlavně ve vyhrocených situacích.  Možnosti ovlivnění temperamentu minimální, spíše se s ním učíme žít, pokoušíme se jej ovládat nebo využít ve svůj prospěch (např. výběrem vhodného povolání) Klasická typologie temperamentu • Hippokrates – autor pojmu temperament; tělesné šťávy (horká krev – sanguis; hlen – flegma; žluč – cholé; černá žluč – melan cholé) • Galénos – typologii upravil Sangvinik – živý, aktivní, veselý, mnohomluvný, méně vytrvalý, bere věci na lehčí váhu… Cholerik – vznětlivý, ukvapený, konfliktní, uznávaný, ale neoblíbený, vynalézavý, přesvědčivý, soběstačný, silný… Melancholik – vážný, přemýšlivý, zranitelný, s bohatým vnitřním životem, obětavý, kulturní, idealista Flegmatik – pomalý ale spolehlivý, nerozčílí se snadno, mírumilovný, pohodlný, trpělivý Klasická typologie temperamentu • Eysenck – kombinuje dimenze stabilita – labilita a extraverze – introverze Klasická typologie temperamentu • Eysenck – kombinuje dimenze stabilita – labilita a extraverze – introverze • Každý z typů temperamentu má své přednosti a nedostatky – záleží na situačním kontextu • Čistý typ (např. 100% cholerik) je pouze hypotetický pojem. Většina lidí má namícháno od každého klasického temperament. typu trošku, někdy je profil vyvážený, někdy převažuje některá jeho složka. Dnes:„Velká pětka“ „The Big Five“ zahrnuje: • Extroverze: intenzita prožívání pozitivních emocí, sociální bezprostřednost, zaměření na pozitivní motivaci • Neuroticizmus: intenzita prožívání negativních emocí, citlivost na frustraci, úzkostnost • Svědomitost: schopnost řídit své chování, dosáhnout svých cílů, pracovitost a vytrvalost • Otevřenost vůči zkušenosti: touha po poznání, zkoušení nového, intelektuální preference • Přívětivost: pěstování pozitivních vztahů, pečování, vlídnost, vřelost Charakter • Charakter je souhrn získaných, relativně stálých duševních vlastností. • Je tvořen našimi zkušenostmi - je výsledkem kultivace člověka společností; váže se k morálce, etice, hodnotám. • Utváření charakteru: hlavně v dětství a mládí. • V pozdějším věku: role vlastní aktivity a sebeutváření • Příklady vlastností charakteru: • čestnost, štědrost, obětavost, skromnost, pravdomluvnost, lhavost, fanatismus, šovinismus, panovačnost, škodolibost, závistivost, domýšlivost… • Neexistuje člověk bez charakteru. Charakter • Pozitivní psychologie – snaha porozumět kladným stránkám osobnosti a podpora rozvoje vnitřních sil člověka • Zdůrazňuje obrodu pojmu charakter a důraz na „dobrý charakter“ tvořen ctnostmi – silné stránky charakteru • 6 základních ctností: • moudrost, spravedlnost, odvaha, láska, umírněnost, spiritualita • Jaký je rozdíl mezi temperamentovým rysem a ctností? Přívětivost vs. láska/soucit, svědomitost vs. rozumnost/umírněnost, otevřenost vs. moudrost atd. Osobnostnírysy Existují další zkoumané rysy – temperament, charakter nebo pouze návyk? Záleží na definici… • Celková intenzita prožívání • Impulzivita • Rysová sebekontrola • Vyhledávání vzrušení • Hostilita • Subjektivní spokojenost / štěstí • Depresivita • Osamělost • Styl vazby • Náchylnost k pocitům viny • Optimismus • Vztahová závislost • Dominance/submise • Pohlavní identita a mnoho dalších… Výkonovécharakteristikyosobnosti • Souvisejí s výkonem a praktickým uplatněním • Schopnosti – naučené dispozice k výkonu (naopak talent je pouze vrozená dispozice k výkonu a bez vlivu prostředí se nevyvine) • Vědomosti – teoretické znalosti získané v procesu vzdělávání • Dovednosti – specifická schopnost vykonávat konkrétní činnost. Kolik je činností, tolik je dovedností. Výkonovécharakteristikyosobnosti Inteligence • Obecné schopnosti efektivně zpracovávat informace určitého typu (např. matematické myšlení, verbální schopnosti, logické vyvozování, mentální manipulace s představami a obrazmi) • Modelů inteligence je mnoho (počet a závislost dimenzí, co je ještě inteligence a co ne atd.), v současnosti je kladem důraz na praktické aspekty inteligence (dokážu schopnosti využít v běžném životě?) a kreativitu (schopnost přicházet s originálními řešeními) Výkonovécharakteristikyosobnosti Eysenckův model: • Fluidní inteligence – flexibilita našeho vrozeného „hardware“ ve zpracování informací, rozvíjí se do cca 25. roku, pak klesá • Krystalická inteligence – vyplývá ze zkušeností – adaptace „hardware“ na určitý typ problémů, může se dále rozvíjet i ve stáří • V obecnosti můžeme říct, že mozek je nejdříve je flexibilní, protože neví, jaký život povedeme, pak se ale specializuje, aby zpracovával co nejefektivněji právě ty informace, které potřebuje nejčastěji • Inteligenci můžeme rozvíjet (v ohraničené no poměrně velké míře – závisí na fyziologických limitech) Sebepojetí • Subjektivní představa o sobě – kdo jsem, co umím, jakou mám hodnotu, jakou hodnotu má moje chování, jaké mám postavení mezi ostatními, jak myslím, že mě vidí druzí • Získává se zkušností – vlastní identita je vlastně výsledek sociálních interakcí Sebepojetí Vnímání vlastní účinnosti (Self-efficacy, A. Bandura) • Subjektivní představa o našich schopnostech (nakolik věřím, že to dokážu) • Ovlivňuje výkon i učení prostřednictvím vyvíjeného úsilí a odhodlání 4 zdroje: • Vlastní zkušenost s úspěchem/neúspěchem • Zástupní zkušenost (čím podobnější vzor, tím větší vliv) • Přesvědčování druhých („ty do zvládneš“ / „ty to neumíš“) • Tělesné procesy („třesou se mi ruce – nezvládnu to…“) • „Mám pocit, že něco nezvládnu, i když vlastně nemám zkušenost? Jak můžu zvýšit svůj pocit, že to zvládnu?“ Sebepojetí Růsotvé vs. Fixované mentální nastavení (C. Dwecková) • Subjektivní představa o tom, že lze nějakou schopnost rozvíjet, nebo že je naopak daná a neměnná • Ovlivňuje i naše chování k druhým (dětem, žákům, kolegům atd.) – „je hloupý“ vs. „musí se ještě hodně učit“ • Fixované mentální nastavení může mít pozitivní i negativní obsah („ty na to (ne)máš hlavu“), v obou případech ale výrazně oslabuje motivaci k učení • „Jaké je moje mentální nastavení v oblastech, kde vidím své slabiny (např. zvládání trémy, některých technik atd.)?“ Sebepojetí Naučená bezmocnost/pesimizmus (M. Seligman) • Subjektivní představa o tom, že nad úspěchem nemám kontrolu – bez ohledu na to, co dělám, budu jednou úspěšný, jednou neúspěšný (náhoda nebo vnější vlivy) • Velmi silně narušuje učení i motivaci a těžko se odstraňuje – pomáhá sebeuvědomění • Pro optimální úsilí je lepší mírný optimizmus než realizmus (překonávání překážek pokračování, i když jsme ztrátoví) Sebepojetí Sebehodnocení • Subjektivní představa o vlastní lidské hodnotě • Nemusí záviset na tom, jak vnímám své schopnosti • Vysoké pozitivní sebehodnocení je výsledkem dalších pozitivních osobnostních rysů a chování (dělám vlastní rozhodnutí, dělám to, co mě baví, někam patřím, mám pozitivní vztahy, dělám to, v čem jsem dobrý, rozvíjím se, žiju v souladu se svými hodnotami…) • Je spíše konečným pozitivním důsledkem (prožitkem) než motivátorem chování Motivační charakteristikyosobnosti • Motivy = obsahy našeho „já“ založené na našich potřebách a zkušenosti (např. motiv výkonu / moci / sbližování) Motivační charakteristikyosobnosti Výkonové cíle (C. Dwecková) • „Usiluji spíše o uznání a potvrzení toho, že jsem dobrý, nebo o skutečný seberozvoj a dobré zvládání činností?“ • Orientace na předvedení výkonu (performance) – srovnávání s ostatnými, jde mi o zvýšení nebo obranu sebehodnocení • Orientace na dobré zvládání (mastery) – srovnávání s předchozím výkonem, jde mi o neustálé zlepšování se • Ovlivňují např. to, jak vnímáme chyby a selhání, jestli hledáme výmluvy a omluvy, do čeho investujeme úsilí (skutečný rozvoj vs. okamžitý vnější efekt), jestli podvádíme atd. Motivační charakteristikyosobnosti Autonomní vs. neautonomní motivace (Deci & Ryan) • „Usiluji o to, co je důležité pro mě, nebo spíše o to, co se ode mě očekává a vyžaduje?“ • Intrinzická motivace – dělám věci pro radost, ze zájmu – vrcholem je zážitek flow (úplné vnoření se do aktivity) – vždy je autonomní • Extrinzická motivace – dělám věci kvůli tomu, abych něco dosáhl – může být autonomní (jedná se o moje osobní hodnoty) i neautonomní (zvnitřněná – cítím výčitky a úzkost, pokud to nedělám; vnější – pokud to neudělám, dostanu trest nebo nedostanu odměnu) • Orientace na autonomii (ne na kontrolu) vede k pozitivním dopadům – dělám rozhodnutí za sebe, dělám, co mě baví, co umím a co považuji já za důležité, mám upřímné vztahy s lidmi + podporuji to samé i u druhých lidí