Psychologie PhDr. Andrea Mikotová, Ph.D. Základní psychologické pojmy Lidskápsychika • Je projevem činnosti nervové soustavy člověka, zejména centrální nervové soustavy (mícha a mozek) – je vázána na mozek • Reguluje a řídí veškerou činnost člověka • Projevuje se prožíváním a chováním • Dvě dimenze: • vědomou (obsahy mysli, které si dokážeme vybavit) • nevědomou (obsahy mysli, které ovlivňují naše chování, aniž o něm víme) Aktivace (arousal) Smrt Kóma Spánek Přechod mezi bděním a spánkem (probuzení, únava...) Běžný bdělý stav Náročné situace Silná citová reakce až afekt  Míra aktivace ovlivňuje naše poznávání a prožívání  Je také ukazatelem motivace lidského jednání  Je podmínkou veškeré psychické činnosti Základnípsychicképrocesy 1) Kognitivní procesy 2) Emoční procesy 3) Motivační procesy 4) Volní procesy 1. Kognitivní procesy • Kognice = poznávání • Pomocí kognitivních procesů člověk poznává vnější svět i sám sebe. • Kognitivní procesy = to, co laicky označujeme jako rozum • Poznávání (kognice) zahrnuje veškeré procesy zajišťující příjem, registraci a zpracování informací z vnějšího či vnitřního prostředí. • Základní kognitivní procesy slouží např. k rozhodování, usuzování, plánování, řešení problémů a pod. 1. Kognitivní procesy 1. Vnímání 2. Pozornost 3. Představivost 4. Fantazie 5. Paměť 6. Učení 7. Myšlení 8. Řeč 1. Kognitivní procesy • Vnímání – základní způsob, jak se organismy orientují v prostředí. Proces vytváření mentálních obsahů (vjemů) prostřednictvím senzorických údajů (zrakových, čichových, sluchových, hmatových...). • Smysly – vstupní systémy, ze kterých získáváme informace o okolním světě. • Počitek = nezpracovaný zážitek vyvolaný určitým podnětem (např. ležím na střeše domu a jediné, co vidím, je počitek modré barvy oblohy bez mraků). Jde spíše o hypotetický pojem (je nemožné navodit situaci, že vnímáte např. pouze počitek modré a nic jiného v těle). Jednotlivé zážitky se totiž přirozeně integrují do vjemů. 1. Kognitivní procesy • Vjem není pouhým součtem počitků (viz gestaltpsychologie). Vnímání je konstruktivní proces – nutná aktivita jedince • Vliv minulé zkušenosti 1. Kognitivní procesy • Představivost – obsah vědomí, který zastupuje minulý zážitek, vjem. • Díky představě si zpřítomním objekt, který momentálně není dostupný mým smyslovým receptorům. • Představy jsou méně jasné, útržkovité, nestálé (X vjem) • Druhy představ: hmatové, zrakové, čichové, sluchové, chuťové, kombinované... • Fantazie - vytváření zcela nových představ pomocí nových kombinací. Mohu kombinovat z toho, co jsem viděla, prožila a vytvářet představy, které jsem dosud neprožila. Fantazie je daná nadáním a je předpokladem pro tvůrčí činnost. 1. Kognitivní procesy • Pozornost = zaměřenost mysli na určitý objekt (ve vnějším světě nebo v naší mysli), na úkor objektů jiných. • Omezená kapacita: jako kužel světla na jevišti • Záměrná X bezděčná • Ovlivňuje všechny naše reakce – zrychluje je. Silný je zejména pozitivní vliv na paměť. 1. Kognitivní procesy • Paměť – schopnost uchovávat a znovu používat informace. • Paměťový proces: • 1. zapamatování (vštípení) • 2. podržení v paměti • 3. vybavování • Rozdělení paměti: • sémantická – paměť na pojmy, významy • epizodická – paměť na veškeré životní události, objekty, lidi atd. • procedurální – paměť na zautomatizovanou činnost (i hraní na hudební nástroj) • Tyto složky jsou vzájemně nezávislé, např. amnézie postihuje pouze epizodickou paměť 1. Kognitivní procesy • Rozdělení paměti: • ultrakrátkodobá (senzorická) – max. několik vteřin • krátkodobá - rozsah 5 – 9 prvků; bez opakování trvá uchování několik sekund • dlouhodobá - ukládá významné zkušenosti a poznatky; kapacita teoreticky neomezená • První výzkum paměti: Ebbinghaus Křivka zapomínání Křivka zapomínání 1. Kognitivní procesy Přesunu do dlouhodobé paměti pomáhají tyto faktory: 1. Kognitivní procesy Přesunu do dlouhodobé paměti pomáhají tyto faktory: • Faktor prvotního efektu – to, co slyšíme nebo čteme nejdřív, nám lépe utkví v paměti • Faktor konečného efektu – to, co slyšíme jako poslední, si dobře pamatujeme • Faktor asociace – to, co nám připomíná něco známého nebo co navazuje na již zapamatované, se snadněji naučíme • Faktor obraznosti – konkrétní (názorné) se pamatuje lépe než obecné (abstraktní) • Efekt výjimečnosti – zvláštní a z normálu vybočující na sebe upozorňuje a snadněji se pamatuje 1. Kognitivní procesy Přesunu do dlouhodobé paměti pomáhají tyto faktory: • Faktor osobního vztažení – lépe si pamatujeme informace, které se nás týkají • Faktor koncentrace – jen tehdy, když se dokážeme na učení soustředit, dostaví se žádaný výsledek • Faktor motivace – čím více si chceme zapamatovat, tím více si skutečně zapamatujeme • Lepšímu vybavení pomáhá vybavení v podobné situaci/kontextu 1. Kognitivní procesy Funguje paměť jako kamera? 1. Kognitivní procesy Funguje paměť jako kamera? • Ne – paměť je konstruktivní proces – dokreslujeme vzpomínky, které chybí, vytváříme příběh (E. Loftusová) • Vzpomínky je snadné lidem implemetnovat např. sugestivními dotazy (problém očitého svědectví) • I zábleskové vzpomínky, které se jeví jako fotografický záznam a spontánně se vracejí, bývají časem zkreslenyň • POZOR!!! To platí i o studiu. 1. Kognitivní procesy • Priming = předchozí zkušenost nebo aktulální kontext ovlivňuje to, jak budeme vnímat následující realitu • Odráží to, jak funguje náš mozek – postupná aktivace sítí, dostupnější jsou ty, jež byly nedávno aktivovány 1. Kognitivní procesy • Priming = předchozí zkušenost nebo aktulální kontext ovlivňuje to, jak budeme vnímat následující realitu • Odráží to, jak funguje náš mozek – postupná aktivace sítí, dostupnější jsou ty, jež byly nedávno aktivovány • Lépe funguje podprahově – proč? 1. Kognitivní procesy • Priming = předchozí zkušenost nebo aktulální kontext ovlivňuje to, jak budeme vnímat následující realitu • Odráží to, jak funguje náš mozek – postupná aktivace sítí, dostupnější jsou ty, jež byly nedávno aktivovány • Lépe funguje podprahově – tyto procesy méně kontrolujeme, protože si je neuvědomujeme • Funguje podprahová reklama…? 1. Kognitivní procesy • Priming = předchozí zkušenost nebo aktulální kontext ovlivňuje to, jak budeme vnímat následující realitu • Odráží to, jak funguje náš mozek – postupná aktivace sítí, dostupnější jsou ty, jež byly nedávno aktivovány • Lépe funguje podprahově – tyto procesy méně kontrolujeme, protože si je neuvědomujeme • Funguje podprahová reklama…? 1. Kognitivní procesy • Priming = předchozí zkušenost nebo aktulální kontext ovlivňuje to, jak budeme vnímat následující realitu • Odráží to, jak funguje náš mozek – postupná aktivace sítí, dostupnější jsou ty, jež byly nedávno aktivovány • Lépe funguje podprahově – tyto procesy méně kontrolujeme, protože si je neuvědomujeme • Funguje podprahová reklama…? 1. Kognitivní procesy • Priming = předchozí zkušenost nebo aktulální kontext ovlivňuje to, jak budeme vnímat následující realitu • Odráží to, jak funguje náš mozek – postupná aktivace sítí, dostupnější jsou ty, jež byly nedávno aktivovány • Lépe funguje podprahově – tyto procesy méně kontrolujeme, protože si je neuvědomujeme • Funguje podprahová reklama – jak u koho: primingem můžeme pouze aktivovat již získané motivy, nemůžeme je vyvolat 1. Kognitivní procesy • Myšlení = manipulace s mentálními reprezentacemi, „mentální aktivita“. Myšlením mohu poznávat i objekty, které bezprostředně nevnímám – tj. jde o zprostředkované poznání. Představuje nejvyšší stupeň poznávání • Úzce souvisí s inteligencí. Je nerozlučně svázáno s řečí a je sociálně podmíněno. • Výsledkem myšlení je nový poznatek, nové vědění. • Mezi lidmi značné rozdíly v myšlení, např. v samostatnosti, pružnosti (či naopak rigiditě), rychlosti, preferenci konkrétních nebo naopak abstraktních obsahů a pod. 1. Kognitivní procesy Myšlenkové operace = účelné mentální manipulace s psychickými obsahy, které směřují k řešení problému: • Dedukce (aplikace obecných poznatků na konkrétní situaci) • Indukce (odvození obecného závěru z jednotlivých případů) • Analogie – k závěru dospíváme na základě podobnosti jevů • Komparace – srovnávání • Analýza – rozložení problému na jednodušší části nebo kroky • Syntéza – sloučení více ideí do jedného modelu • Abstrakce – vyčleňování podstatné charakteristiky skutečnosti či jevu • Generalizace – zobecňování 1. Kognitivní procesy Myslíme pořád logicky? 1. Kognitivní procesy Heuristiky = schematické zkratky v myšlení – pomáhají rychlému zpracovaní informací, ale mohou být i velmi nepřesné, např. • Ukotvení – první informace o novém jevu (osobě, události atd.) výrazně ovlivňuje to, jak ji dále vnímáme • Heuristika dostupnosti – v uvažování používáme pouze to, co nám v dané chvíli napadne nebo to přímo vnímáme, nesnažíme se systematicky zamýšlet i nad dalšími možnostmi • Stereotypizace – schematické uvažování o určité skupině jevů (lidí, chování atd.) a užívání těchto schémat v posuzování jednotlivců 1. Kognitivní procesy • Řeč – schopnost člověka vyjádřit obsah vědomí, vnitřního prožívání. • Jazyk je systém vyjadřovacích a dorozumívacích prostředků znakové povahy a řeč je aktuální použití jazykové kompetence. • Symbolické reprezentace (tj. uvažování v pojmech, nikoli pouze konkrétních zkušenostech) jsou základem lidské kultury - co všecho nám umožňují, co zvířata pravděpodobně neumí…? • Řeč mluvená, vnitřní. • Řeč je nástrojem myšlení (někteří autoři definují myšlení přímo jako „vnitřní řeč“) – přemýšlíme symbolicky (ve určitém jazyce s pravidly), aniž bychom si to uvědomovali 1. Kognitivní procesy • Učení = proces, který vede ke změnám chování a je založen na získané zkušenosti. • Naučené je opakem vrozeného. • Výsledkem učení je osvojení si vědomostí, dovedností, návyků, postojů... ale i změna např. psychických vlastností. To vše následně vede ke změnám chování. • Učení může probíhat cílevědomě i bezděčně. • Výzkum učení: behavioristé 1. Kognitivní procesy Učení návykům: Klasické podmiňování (fyziolog I. P. Pavlov) 1. Kognitivní procesy Učení návykům: Klasické podmiňování (fyziolog I. P. Pavlov) • Předtím neutrální podnět se stává spouštěčem motivační, emoční a fyziologické reakce (např. vidím supermarket – dostanu chuť na čokoládu) • Nové podněty pro nás získávají motivační význam • Vytváří se pocit potřeby/touhy, již předtím nebyl (např. touha po cigaretě) • Spouštěče v prostředí – je těžké zbavit se návyků ve starém a opakujícím se prostředí 1. Kognitivní procesy Učení návykům: Instrumentální učení (E. L. Thorndike) 1. Kognitivní procesy Učení návykům: Instrumentální učení (E. L. Thorndike) • Předtím náhodná reakce se stává cílenou a opakovanou, protože byla odměněna • Učení i složitým řeťezcům reakcí (výcvik zvířat) • Takto naučené chování je automatické – spouští se samo od sebe v reakci na podnět (např. zapínám počítač – okamžitě spouštím Facebook) • Společně s klasickým podmiňováním vytváří pevné návyky (základ zlozvyků) • Na rozdíl od záměrného učení (např. cvičení, drilování, studia) podmiňování automaticky zaměřuje (i rozptyluje) pozornost – síla bezprostřední motivace v učení 1. Kognitivní procesy Jak se člověk učí? • Habituace – nejjednodušší druh učení. Znamená přivykání si podnětu, který je pro nás známý a nemá vážné důsledky (např. hluk tramvají na ulici) • Priming – ovlivnění zpracování informace předchozí • Senzomotorické učení – manuálním zručnostem, pohybovým dovednostem, koordinaci smyslového vnímání • Verbální učení – osvojení si sledu slov • Pojmové učení – osvojení si pojmů (a zobecňování, abstrahování). Pojem je souhrn podstatných vlastností spojených s určitou třídou objektů • Učení vhledem – odhalení principů řešení problémové situace a jejich využívání v analogických situacích (zkoumali gestaltisté) • Sociální učení – vzájemné působení lidí, napodobování druhých (např. způsob stolování, oblékání, mluvení, trávení volného času…) Základnípsychicképrocesy 1) Kognitivní procesy 2) Emoční procesy 3) Motivační procesy 4) Volní procesy 2. City a emoce • Jsou výrazem prožívání vztahu člověka k určité skutečnosti (vnějšího světa i k sobě samému) – signály, že se něco důležitého děje • Mají vztah ke všem ostatním procesům (ovlivňují je – stimulují, či naopak tlumí) – vliv na chování, kognitivní procesy i motivaci • Jsou evolučně starší než rozumové procesy, proto silnější a méně ovlivnitelné • Jsou subjektivní, jedinečné (vázanost na jedince, který city/emoce prožívá) • Jsou silně fyziologicky podmíněny – každá základní emoce má svůj specifický fyziologický profil (tep, dech, papilární reflex, galvanický odpor kůže, spontánní výrazy obličeje atd.) – příprava určitého typu reakce 2. City a emoce Dle délky trvání a intenzity odlišujeme: • Náladu (dlouhotrvající, méně intenzivní) • Afekt (krátké trvání, vysoká intenzita) • Vášeň (dlouhé trvání, vysoká intenzita) Emoce vs. city • Emoce – jednodušší a vývojově starší než city; výraznější fyziologický doprovod • Základní emoce – společné všem lidem nezávisle na kultuře • Kolik jich je? • Které to jsou? Základní / primární emoce Radost (štěstí) Základní / primární emoce Překvapení (údiv) Základní / primární emoce Strach (hrůza) Základní / primární emoce Vztek,zlost Základní / primární emoce Smutek (zarmoucení,žal) Základní / primární emoce Odpor (znechucení) Regulace emocí Jak se zbavíme nežádoucí (pozitivní i negativní) emoční reakce? Regulace emocí Jak se zbavíme nežádoucí (pozitivní i negativní) emoční reakce? • Potlačíme reakci neefektivní • Dáme situaci nebo objektu jiný význam • Odkloníme pozornet jinde • Přerušíme kontakt s objektem • Zcela se objektu vyhneme efektivní City • Charakteristické pouze pro člověka. • Trvalejší než emoce • Méně vázané na fyziologické projevy • Vyšší city (též city v užším slova smyslu nebo morální city) – typicky lidské; vztah k hodnotám a společnosti Sociální Etické Estetické Intelektuální Náboženské Základnípsychicképrocesy 1) Kognitivní procesy 2) Emoční procesy 3) Motivační procesy 4) Volní procesy Motivace • Soubor vnitřních hnacích sil člověka • Proč se ten či onen člověk chová tak, jak se chová? • Motivace souvisí s vnitřní pohnutkou chování, způsob chování pak souvisí s danou situací. (tj. ne všechny cíle, které si klademe pak v realitě i uskutečníme) • Týká se zaměření („co“), energetizace („do jaké míry“) a udržení („jak vytrvale“) chování • Smysluplnost motivace = dosažení nějakého cíle, přičemž cíl vyjadřuje nějakou vnitřní potřebu člověka. Cílem je tedy uspokojení potřeby. Motivace • Potřeba = stav nedostatku, který má být odstraněn • Stav motivace může být vyvolán: • Vnitřní pohnutkou (žízeň a potřeba napít se) • Vnější pobídkou (např. peníze jakožto možnost dosáhnout různých vnitřních uspokojení – hladu, žízně, pocitu bezpečí…) • Většina je naučná Motiv • Vyjadřuje obsah toho, k čemu motivace směřuje, tj. obsah uspokojení. • Motiv vyjadřuje smysl chování; psychologické „proč“ jeho zaměření • V psychologii vnímán jako osobnostní složka motivace Komplexníteorie motivace • Pokusy uspořádat různé pohnutky lidského chování do všezahrnujících schémat • Žádné z nich však není plně uspokojivé a všeobecně akceptované – mnoho teorií motivace 1. Teorie pudů 2. Teorie racionální volby 3. Murrayho teorie potřeb 4. Maslowova teorie hierarchie potřeb 1. Teorie pudů • Teorie pudů – základ psychoanalytické teorie • Tenze, která vzniká na základě stálých vnitřních podnětů, má hnací motivační vliv na kognitivní a afektivní stavy, které dále determinují chování • Člověk jako hydraulický stroj – potřeba vyvolá tenzi, která vede k pohybu směrem k objektu, který potřebu naplní • Nenaplněné, potlačené potřeby mohou svou tenzí produkovat psychopatologii (neurózy) nebo se transformují do jiných oblastí života (např. intelektuální nebo umělecké práce) • Freud předpokládal existenci celoživotního konfliktu mezi pudy smrti (Thanatos) a sexuálními impulsy neboli pudy života (Eros) 2. Racionální teorie volby • Lidé se chovají na základě rozhodnutí, která činí podle vzorce: Motivace = Hodnota cíle x Pravděpodobnost dosažení • Určuje vědomou i nevědomou složku chování Problém ? 2. Racionální teorie volby • Lidé se chovají na základě rozhodnutí, která činí podle vzorce: Motivace = Hodnota cíle x Pravděpodobnost dosažení • Určuje vědomou i nevědomou složku chování Problém – Lidé nemají stabilní racionální preference, mění se podle situace, např. : • Preferujeme bezprostřední malé odměny před velkými odměnami v budoucnosti („hyperbolické diskontování“) • Máme větší problém se vzát něčeho, co již máme, než odmítnout něco, co ještě nemáme („averze vůči ztrátě“) • Nechceme se vzát cílů, do nichž jsme již investovali, i když by bylo výhodnější je opustit („efekt závazku“) a jiné (viz Daniel Kahneman) 2. Racionální teorie volby Výkonová motivace (John Atkinson, David McClelland) • Hodnota je závislá na pravděpodobnosti dosažení (tj. obtížnosti): čím nižší pravděpodobnost dosažení (vyšší obtížnost), tím vyšší hodnota • Podle vzorce Hodnota x Pravděpodobnost dosažení je tudíž nejvyšší motivace pro výkonově zaměřeného člověka situace, kdy je obtížnost – a tudíž i hodnota – na střední úrovní (50:50) • Jde o optimální výzvu, kde nejlépe dochází k učení i stavu flow (úplné ponoření do aktivity – 100% efektivní využití mentální kapacity) • Naděje na úspěch – chci být lepší, volím střednou obtížnost • Strach z neúspěchu – bojím se selhání, volím nízkou obtížnost nebo naopak příliš vysokou obtížnost (obranný mechanizmus – „to by nikdo nedal“) 3. Murrayho teorie potřeb • Henry Murray (čti „mari“) • Díky němu získal pojem potřeba v psychologii tak důležité místo • Rozdělil potřeby do dvou hlavních skupin: 1. Primární potřeby (viscerogenní) – jsou uspokojovány periodickými a fyziologickými procesy (potřeba kyslíku, vody, potravy, vyhýbání se horku…) 2. Sekundární potřeby (psychogenní) – nejsou bezprostředně spojeny s fyziologickými procesy. Jejich vzorce tvoří podstatu osobnosti. Např. potřeba uznání, nadvlády, sdružování, nezávislosti, poznávání, tvoření… • Každý člověk má všechny potřeby, ale existují značné rozdíly v jejich intenzitě. 4. Maslowova teorie hierarchie potřeb • Abraham Maslow – představitel humanistické psychologie (holistický přístup; důraz na svobodu člověka) • Hierarchicky organizovaný systém lidských potřeb • Hierarchické uspořádání je dáno jednak vývojově (základní potřeby jsou vývojově starší) a jednak naléhavostí, s jakou potřeba vystupuje ve vědomí. • Obecně platí, že vyšší potřeby vystupují do popředí až poté, co jsou základní potřeby v dostatečné míře (ne nutně maximálně) uspokojeny. Abraham Maslow Fyziologické Přítomny od narození: potřeba kyslíku, obživy, spánku… Bezpečí Svoboda od strachu či zmatku. Ochrana před poraněním. Struktura, řád, meze, stabilita... Sebeaktualizace Potřeba naplnit veškerý svůj potenciál. Nikdy nekončící proces (člověk není nikdy plně sebeaktualizován) Úcty Sebeúcta. Pověst, prestiž a uznání druhých. Náležení / Lásky Potřeba někam patřit. Nebýt osamělý. Nižší potřeby zajišťují fyziologické přežití – „deficitní“ Vyšší potřeby Zajišťují duševní pohodu a rozvoj osobnosti - „bytostní“ Maslowova teorie hierarchie potřeb Přínos: • Vyšší potřeby – sebeaktualizace, kreativita, svoboda volby… • Sebeaktualizace jako nekončící proces. Čím výše jedinec dospěje, tím hlubšího štěstí, pokoje a vnitřního bohatství může dosáhnout • Znaky sebeaktualizované osobnosti: nezávislost, asertivita, smysl pro humor, který nezraňuje ostatní, originalita a tvořivost, schopnost ocenit samotu a soukromí (bez pocitu osamocení), pozitivní sebehodnocení, schopnost vytvářet smysluplné vztahy… Základnípsychicképrocesy 1) Kognitivní procesy 2) Emoční procesy 3) Motivační procesy 4) Volní procesy Vůle • je záměrné a cílevědomé úsilí směřující k vědomě vytyčenému cíli. • Je vlastní pouze člověku. • Představuje vědomou regulaci mého chování a jednání (tedy autoregulaci). • Chování = veškeré vnější projevy jedince • Jednání = vědomé a záměrné chování, řízené vědomým cílem. Jednání se účastní vůle, je specificky lidské. • Vůle nám umožňuje překonávat překážky při dosahování cílů Vůle • Některé volní vlastnosti: • houževnatost, cílevědomost, vytrvalost, sebeovládání, rozhodnost, samostatnost… Co to vlastně je…? Vůle • Některé volní vlastnosti: • houževnatost, cílevědomost, vytrvalost, sebeovládání, rozhodnost, samostatnost… Co to vlastně je…? • „Volní procesy“ jsou spojeny se schopností potlačit automatickou reakci (návyk, stereotyp, impuls, emoce atd.) prostřednictvím zapojení abstraktnějších mentálních reprezentací (vědomí hodnoty budoucího cíle – nutný rozvinutý prožitek jáství) • Závisí na schopnosti aktivovat tyto reprezentace, vytvářet a udržovat závazek a na tom, do jaké míry jsou motivující • Na rozdíl od automatických reakcí vyžaduje záměrné udržování pozornosti Vůle – současná pojetí Marshmallow experiment Odolám/neodolám => Kvalita života v dospělém věku Vůle – současná pojetí Vůle jako vyčerpatelný zdroj (R. Baumeister) Vůle funguje jako sval: • Vyčerpává se, když ji přetěžujeme • Můžeme ji cvičit a trénovat • Můžeme ji šetřit • Časem regeneruje – relaxační a příjemné aktivity • Zdroj je společný pro všechny typy zapojení volních procesů – ovládání se, odolání pokušení, donucení se k nepříjemné činnosti, donucení se k práci dlouho před termínem, potlačování návyků, emocí a stereotypního uvažování, rozhodování • Pokud se vyčerpáme jednou aktivitou (např. donutíme se učit), zůstane nám málo zdrojů na jiné (dodržení diety) • Kritika: může se jednat o přesvědčení o vůli a vědomé rozhodnutí („Již jsem se kontroloval, teď si dám odměnu…“)