JAMU 2018-1 OSOBNOSTI JAZZU – THELONIOUS MONK
Monk, Thelonious Sphere (10. 10. 1917 Rocky Mount, NC – 17. 2. 1982 Englewood, NJ)
V 6 letech se začal učit na klavír, je převážně samouk. Hrával v kostele na varhany, jazz objevil,
když mu bylo skoro dvacet. Od roku 1940 byl pianistou ve slavném klubu Minton’s Playhouse na 118.
ulici v Harlemu a významně se podílel na vzniku bebopu. Vůbec nejstarší zvukové záznamy z května
1941 pocházejí právě odtud, účastnili se jich trumpetisté Joe Guy a Hot Lips Page, saxofonisté
Herbie Fields, Kermit Scott a Don Byas, kytarista Charlie Christian, basista Nick Fenton, bubeník
Kenny Clarke a další. V klubu dále hrávali i Dizzy Gillespie, Charlie Parker a později Miles Davis.
Monkovým prvním kapelníkem v gramofonovém studiu byl tenorsaxofonista Coleman Hawkins v říjnu 1944.
O dva roky později byl členem big bandu Dizzyho Gillespieho.
Od října 1947 nahrával s vlastní skupinou (trio až sexteto) pro Blue Note zakladatele značky
Alfreda Liona, 24. října to byly jeho první známé standardy, Ruby My Dear, Well You Needn’t a Off
Minor, 11. listopadu přibyly In Walked Bud, Monk’s Mood a ’Round Midnight (už o 3 roky dříve nahrál
tuto baladu Cootie Williams se svým orchestrem), v dalším roce pak Evidence a Misterioso.
6. června 1950 se zúčastnil jediného známého nahrávání všech tří zásadních bebopperů pro věhlasného
impresária Normana Granze, který však z neznámých důvodů album nazval jen přezdívkami dalších dvou,
Bird and Diz (Verve Records).
23. července 1951 Monk poprvé zaznamenal své druhé nejhranější téma (po ’Round Midnight, absolutně
nejhranější jazzové kompozici!), Straight No Chaser, založené na obávaném sólu lesního rohu ve
známé symfonické básni Richarda Strausse, Enšpíglova šibalství.
Po přestupu do stáje Prestige Records Boba Weinstocka na podzim 1952 brzy přidává další podstatné
kompozice, Monk’s Dream, Trinkle Tinkle, Bemsha Swing a Reflections. V září 1954 je to ještě Blue
Monk (už třetí, která je v názvu sebeoslavná) a přehlédnout nelze ani jeho účast na albech Sonnyho
Rollinse a Milese Davise pro Prestige.
V sextetu posledně jmenovaného se v červenci 1955 Monk zúčastnil teprve 2. ročníku legendárního
Newport Jazz Festivalu. Jen o 4 dny později začíná plnit novou smlouvu, tentokrát se společností
Riverside, a to monotematickým albem Plays Ellington. Pracuje v triu nebo kvintetu, ale také
sólově. Jasně tak popírá pomluvy, které jej popisují jako klavíristu se zbytkovou technikou nebo
oběma rukama levýma. Větší část roku 1957 je členem jeho souboru John Coltrane, včetně
zaznamenaného koncertu v newyorské Carnegie Hall, než se opět vrátil do kvinteta Milese Davise.
Dalšími tenorsaxofonisty jeho brzy definitivní formace – kvarteta byli Johnny Griffin a pak
dlouholetý partner Charlie Rouse (až do roku 1970).
Na jaře 1961 podniká Monk se svým kvartetem (Rouse, John Ore-bass, Frankie Dunlop-drums) dobře
dokumentované evropské turné.
31. října 1962 se stejnými muži nahrává své první album u gramofonového giganta, Columbia Records a
během následujících osmi let máme tak dostatek dobře distribuovaného materiálu zralého mistrovství
Thelonia Monka pod jednou střechou. Hned první deska Monk’s Dream se stala jeho vůbec
nejprodávanější.
Na pirátské značce Alto je jeho angažmá v klubu Birdland (únor 1963), Columbia pak vydává
vystoupení Monkova kvarteta a nečekaného hosta, klarinetisty Pee Wee Russella, na Newportu 1963.
Kvarteto cestuje do Japonska, účastní se dalšího významného festivalu v Monterey a ještě před
Milesem Davisem koncertuje ve Filharmonické hale newyorského Lincoln Centra, zde též s tentetem
v aranžmá Halla Overtona.
Sumarizací dosavadní Monkovy tvorby jsou živé nahrávky z kalifornských podniků na přelomu října a
listopadu 1964, losangeleského The It Club a sanfranciského Jazz Workshop (dvojalba Columbia),
tentokrát s novou rytmikou, Larry Gales a Ben Riley. Kvartetní produkce je opět proložena sólovou
deskou, i zde pozorujeme Monkovu zálibu v historických standardech jako protiváze svých skladeb.
Opakují se zájezdy do Japonska, Evropy a konečně 30. října 1971 poznává nejen Monka, ale i další
legendy bebopu (Dizzy Gillespie, Sonny Stitt, Kai Winding, Al McKibbon a Art Blakey) pod značkou
The Giants of Jazz i pražská Lucerna. Černobílý záznam Československé televize i barevné z jiných
štací evropského turné – viz youtube. Tečkou za tímto turné i celou Monkovou oficiální diskografií
je bohatá žeň z londýnského studia Chappell dne 15. listopadu: jedno sólové album a dvě v triu
s McKibbonem a Blakeym na britskéhm labelu Black Lion. Následují už jen čtyři zaznamenaná živá
vystoupení, obtížně dostupná, to poslední z Newport Jazz Festivalu 1975, opět v Lincoln Centeru.
Charakteristika hry Thelonia Monka: soustavné používání celotónové stupnice, kterou přispěli hudbě
své doby francouzští impresionisté, Claude Debussy a Maurice Ravel, zde ovšem v příkřejší podobě,
s opačným účinkem. Z ní odvozené zvětšené kvintakordy jsou rovněž často používaným prvkem Monka.
Způsob, jakým „sází“ své typické disonantní harmonie, jej činí dobře rozeznatelným po pár taktech.
Je známo, že pokud jej návštěvníci klubů upozorňovali, že použil nesprávný akord, odpovídal jim:
Wrong is right. Všeobecně byl novináři popisován jako těžko komunikativní a nepřístupný. Ani
s hudebníky se příliš nepouštěl do debat. Tuto pověst však naboural náš přední jazzový autor, dr.
Lubomír Dorůžka, jehož zkušenost s Monkem v pražské Lucerně byla přesně opačná – byl sdílný,
nebránil se rozhovoru. Věnoval nezvyklou péči své garderobě včetně pokrývek hlavy. Byl věrný své
ženě, říká se, že aby s ní trávil i dobu jejího vaření, pořídil si do kuchyně druhý klavír.
Jejich syn T. S. Monk je jazzovým bubeníkem, hrál v Theloniově souboru na Newportu 1975.
VYBRANÁ DISKOGRAFIE:
GENIUS OF MODERN MUSIC, VOL. 1 (Blue Note)
GENIUS OF MODERN MUSIC, VOL. 2 (Blue Note)
THELONIOUS MONK TRIO (Prestige)
THELONIOUS MONK AND SONNY ROLLINS (Prestige)
THELONIOUS MONK PLAYS THE MUSIC OF DUKE ELLINGTON (Riverside)
MULLIGAN MEETS MONK (Riverside)
THELONIOUS MONK WITH JOHN COLTRANE (Riverside)
MONK’S DREAM (Columbia)
CRISS-CROSS (Columbia)
SOLO MONK (Columbia)
LITE AT THE IT CLUB (Columbia)
LIVE AT THE JAZZ WORKSHOP (Columbia)
THE LONDON COLLETCION – VOLUMES ONE-TWO-THREE (Black Lion)
Umístění Monkových kompozic ve statistice www.jazzstandards.com podle četnosti výskytu na tisících
zvukových nosičů:
004
'Round Midnight
1944
Monk,Thelonious
Hanighen,Bernie/Gonzales,Babs
163
Straight No Chaser
1951
Monk,Thelonious
Swisher,Sally
185
Blue Monk
1954
Monk,Thelonious
Lincoln,Abbey
313
Well You Needn't
1944
Monk,Thelonious
Del Ferro,Mike
321
Bemsha Swing
1952
Monk,Thelonious-Best,Denzil
347
Rhythm-A-Ning
1958
Monk,Thelonious
Hendricks,Jon
355
Ruby My Dear
1945
Monk,Thelonious
Swisher,Sally
433
52nd Street Theme
1944
Monk,Thelonious
475
Ask Me Now
1951
Monk,Thelonious
Hendricks,Jon
484
Misterioso
1959
Monk,Thelonlious
494
Pannonica
1958
Monk,Thelonlious
Hendricks,Jon
495
In Walked Bud
1948
Monk,Thelonlious
Hendricks,Jon
497
Evidence (= (We Named It) Justice)
1962
Monk,Thelonlious
542
Monk's Mood
1946
Monk,Thelonious
647
Trinkle Tinkle
1952
Monk,Thelonious
706
Reflections
1952
Monk,Thelonious
Hendricks,Jon
798
Monk's Dream
1962
Monk,Thelonious
Hendricks,Jon
876
Off Minor
1947
Monk,Thelonious
a mimo první tisíc standardů
I Mean You
1949
Monk,Thelonious
Hendricks,Jon
Ugly Beauty
1967
Monk,Thelonious
Del Ferro,Mike