14. Rozvoj dětské tvořivosti na základě získaných hudebně-teoretických znalostí (význam tvořivosti, hlavní rysy, Orfruv Schulwerk) Význam tvořivosti Výzkumy je dokázáno, že samostatné tvoření hudby rozvíjí všechny hudební schopnosti, hudební cítění a myšlení, umožňuje rychleji proniknout do výstavby hudebního díla a porozumět jeho obsahu. Hudebně tvořivé činnosti obnovují citlivost k okolnímu světu, odstraňují civilizační tlaky a některé negativní rysy, které přináší současné technické století. Stávají se prostředkem duševní terapie současného člověka. Jak se projevuje Hlavním rysem tvořivosti je spontaneita, relativní novost a původnost. Projevuje se jako vyjádření žákova vnitřního citového ladění, poznání a myšlení hudebními prostředky, které si osvojil ve styku s hudbou a při hudebních činnostech. Tvořivost spočívá v přetváření známého hudebního materiálu, v tvorbě variant dříve vnímané a prožité hudby a v pokusech i v hledání vlastního elementárního hudebního výrazu. Pro koho i e dostupná Jedná se o činnost, která je dostupná všem. Naprosté většině dětí ve škole a jejich možnostem odpovídají projevy elementární improvizace pro její bezprostřednost a snadnou uskutečnitelnost. Improvizace nevyžaduje znalost notového písma. Slučuje v sobě tvořivý a interpretační moment (žák je autorem i interpretem svého hudebního nápadu). Je nutné respektovat dětskou osobnost, potřebu dětí tvořit, experimentovat, vynalézat. Historie světová Jean-Jacques Rousseau ve svém díle Emil, čili o výchově zdůrazňuje především lásku k dítěti, ať vychovatel rozvíjí jeho samostatnost a přirozenost. Dětskou tvořivost považuje za nej lepší prostředek k porozumění hudbě. Emil Jacques Dalcrose (1865-1950) - švýcarský hudební pedagog, jeho metoda se jmenovala Eurytmika. Zahrnovala rytmickou gymnastiku (pohyby lidského těla v souladu s rytmem a tempem hudby), sluchová a intonační cvičení (= rozvíjí hudební sluch, představivost a paměť) a schopnost improvizace. Metoda se stala základem hudebně pohybové složky v pedagogickém díle C. Orffa. V. Asafjev doporučuje rozvíjet hudební tvořivost tím, že dítě bude vyhledávat k dané melodii druhý hlas, obměňovat známé nápěvy, vytvářet nové motivy, hudebně ztvárňovat náladu dané básně. Celestyn Freinet - francouzský pedagog sice nenapsal metodiku, ale podle jeho zásad se spojovaly hudebně tvořivé projevy s výtvarnými, s dětskou poezií a dramatizací. Výzkumy potvrdily, že tvořivost nemůže setrvat jen ve stádiu spontaneity, ale že k jejímu vývoji je třeba poznat zákonitosti hudební soustavy a podřídit ji pedagogickému vedení. Tato myšlenka se nejvýrazněji realizovala v díle C. Orffa a Z. Kodályho. Historie česká O tvořivosti se zmiňuje už Jan Blahoslav a především J. A. Komenský. Zdůrazňuje význam předškolního věku a dětského hudebního tvoření pro další hudební vývoj dítěte. Rodiče a sourozenci by měli podněcovat dítě k vlastním hudebním projevům pěveckým a instrumentálním (užívá dětské hudební nástroje a zvukové hračky). Psycholog František Cáda zkoumal dětskou řeč a hudební projevy. Analyzoval jejich improvizaci melodií a zjistil, že jsou tvořeny malými intervalovými kroky a častým intervalem je malá sestupná tercie. Adolf Cmíral zjistil, že tvořivost není jen výsadou hudebně nadaných dětí, ale lze ji probudit u každého dítěte. Skladatel Alois Hába vedl své žáky na ZŠ k improvizacím, vysvětlil jim 3 základní výrazové principy: opakování, obměnu melodických nápadů a objevování nových výrazových prvků. Jeho bratr Karel Hába byl přesvědčen, že v umělecké tvořivosti je třeba rozvíjet fantazii (v situačních hrách, četbou pohádek,...) Ilja Hurník a Petr Eben připravili českou adaptaci Orffova Schulwerku. Hudební tvořivost je ovlivněna hudebními schopnostmi, zásobou hudebních představ, dojmů a prožitků, které žák získává hudebním vnímáním. V hudebním vnímání má významnou úlohu hudební sluch. S kvalitou hudebního sluchu souvisí i tonální cítění - to pomáhá orientovat se v tónině a chápat tonální vztahy. Rytmické cítění Základní hudební schopností, z níž dětská hudební tvořivost vyrůstá, je rytmické cítění. Je spojeno s vnímáním melodie a dynamikou. RC navazuje na rozvoj řeči a její rytmickou stránku. Paměť je hudební schopností, bez níž je tvořivost nemyslitelná. Ukládá hudební vjemy, představy, dojmy a prožitky a umožňuje jej ich podržení a vybavování. S pamětí a vnímáním je spojena hudební představivost. Žák by si měl umět představit a slyšet jednotlivé hudební prvky, pracovat s nimi, vytvářet nové kombinace a variace. Zpočátku se uplatňují fantazijní představy - nejprve v nich uplatňuje materiál získaný vnímáním, později dochází k tvorbě vlastních nových prvků. Hudebně tvořivé myšlení se rozvíjí spolu s fantazií a je vedoucí složkou, která spojuje vše předcházející. Dítě může tvořit vědomě i nevědomě - mezi projevy nevědomí v hudebním tvoření patří imaginace, snění, inspirace a intuice. Imaginace je vybavování a přepracování představ a myšlenek a jejich záměrné spojování v nové vztahy, útvary a variace. Inspirace je tvůrčí aktivita, která se projevuje silným hnutím mysli a touhou realizovat rodící se nápady. Intuice je nevědomá aktivita, v níž se uplatňují smyslové asociace i náhodné variace. Originalita (= relativní novost) se u dětí mladšího školního věku vyskytuje zřídka, spíš jde o varianty vnímavé či reprodukované hudby. Jak postupovat když je tvořivost nízká Pokud žáci projevují menší předpoklady k samostatným hudebním projevům, je třeba zkoumat vlivy jejich rodinného prostředí, zájem dítěte o hudbu a charakter dosavadní hudební výchovy (v MS, ZS, rodině). Druhy tvořivosti V osnovách Hv ZS se vyžaduje tvořivost pěvecká, instrumentální a hudebně-pohybová. Velký vliv na tvořivost má i rodina, především hudební aktivity rodičů a starších sourozenců dítěte. Patří sem: • zpěv • hra na nástroj • společné domácí muzicírovaní • uvědomělý poslech hudby (vhodné hudby...) • rozhovory s dítětem o hudbě • společná návštěva koncertů Tvořivost a rodina Pro vlastní tvořivé projevy potřebuje dítě ničím nerušený časový prostor, chvilky ticha a soustředění, v nichž se může zamyslet, zahledět do sebe, prozkoumat své nálady a myšlenky, rozvinout fantazii a představivost. Pozor na moc aktivní a ctižádostivé rodiče! Projeví-li dospělí zájem o výsledky dětské tvořivé činnosti, o novou říkanku, kresbičku podnícenou hudbou, pomohou tím dítěti víc než přemírou rad a instrukcí. Tvořivost se špatně rozvíjí i v rodinách, kde zní neustále reprodukovaná hudba. Kladnou i zápornou úlohu mohou sehrát hromadné sdělovací prostředky (= velké množství spíše zábavné hudby s malými uměleckými a estetickými nároky). Tvořivost a pedagog I u tvořivosti je výchovné působení pedagoga nepostradatelné! Dítě se může tvořivě rozvíjet jen tehdy, je-li obohacováno novými hudebními podněty a zážitky, poznáním náročnějších a složitěj ších hudebních útvarů. Aby mohl učitel vést a rozvíjet tvořivé projevy dětí, musí mít sám tvořivé pedagogické myšlení. Učitel má funkci motivační a řídící = musí být na výuku dobře připravený, vynalézavý, objevovat nové možnosti. Silný motivační účinek a u slabších žáků i posílení sebedůvěry se dostavuje při hodnocení výsledků dětského tvoření. Učitel by neměl zavrhovat i sebejednodušší výtvory a nápady. Dále je možné uvést konkrétní příklady využití tvořivosti při výuce z materiálů Evy Jenčkové, C. Orffa, M. Slané aj. Do této otázky patří i rozvoj tvořivosti v rámci předmětu ZUS „Úvod do skladby" či „Základy skladby".