1
SKLADBA
ZÁKLADNÍ PŘEHLED PEDAGOGICKÝCH TÉMAT
(materiál určený zejména začínajícím učitelům základních uměleckých škol)
Autoři: Petr Hanousek
Libor Ščerba
Duben 2013
2
Základy hudební kompozice byly vyučovány již před rokem 1989 na tehdejších LŠU a měly od roku
1981 i své osnovy (předmět Úvod do skladebných nauk). Své vlastní osnovy vypracovali a měli
schválené ministerstvem školství Jarmila Mazourová z Brna a Jan Grossmann z Ostravy (oba
absolvovali skladbu na JAMU v Brně). Řada dalších učitelů vedla žáky ke komponování v rámci
nástrojové výuky a klavírní improvizace, což je převažujícím jevem i dnes. Výuka skladby na ZUŠ má
sice stále minoritní charakter, ale pedagogů i žáků, kteří se tomuto předmětu věnují, rok od roku
přibývá. Lze to doložit rostoucím počtem přihlášek do skladatelských soutěží žáků ZUŠ.
Předpoklady pro výuku skladby
Téměř každý žák v počátečním stadiu nástrojové výuky projevuje spontánně vlastní nápady. Je-li
učitel kreativní, dokáže je účinně podchytit a zařadit do procesu výuky jako různá improvizační
cvičení. Vybízejí k tomu i novější nástrojové školy, které dnes v mnohem větší míře sledují i výuku
tvořivosti. Jednak pomocí různých her, ale i zařazením skladeb soudobých skladatelů, kteří počítají
s interpretačním dotvářením notových zápisů, případně s netradičními zvukovými nuancemi. Ke
skutečnému studiu skladby je třeba z žákovy strany již mnohem více úsilí a samozřejmě i nástrojových
dovedností (musí je prokázat při talentových zkouškách na konzervatoř, vítězové skladatelských
soutěží jsou často úspěšní i v ústředních kolech nástrojových soutěží). Pedagog kteréhokoli nástroje
by důrazem na „správnou“ techniku hry neměl utlumovat žákovy tvůrčí schopnosti. Výuka by neměla
sklouznout k pedantskému a netolerantnímu přístupu, pedagog by měl žáka vždy inspirovat
a vzbuzovat v něm nadšení.
Pedagog skladby by měl samozřejmě umět rozlišit, zda jde o skutečné hudební nápady, nebo je žák
pouze „okouzlen“ zvukovými možnostmi nástroje (např. EKN mohou žáka zpočátku nadchnout
a inspirovat k improvizaci a následně k prvním vlastním skladatelským pokusům, avšak když prvotní
nadšení pomine, odeznívá často i tato schopnost). Odpovědnost za další hudební vývoj žáka má každý
pedagog. Měl by umět odhadnout míru jeho kreativity a podle toho zvolit další postup výuky buď
sám, nebo případně žáka doporučit ke studiu skladby u jiného kolegy, je-li ve škole ta možnost.
Přestože ve skladatelské soutěži je nejpočetnější první kategorie (do deseti let), není podmínkou, aby
se kompozici začal žák věnovat od prvního ročníku v ZUŠ, tedy od sedmi let. S vyučováním skladby
lze začít i v pozdějších ročnících prvního stupně (v 5. ročníku studia hudebního nástroje je ještě stále
dostatek času k přípravě žáka na talentové přijímací zkoušky na konzervatoři). Nelze zobecňovat, že
nejvíce skladatelů se „rodí“ z klavíristů, i když schopnost hry na tento nástroj se víceméně
předpokládá.
Co je důležité na počátku výuky?
Hudební skladba má svou logiku, čím dříve ji žák objeví, tím lépe. Zároveň je důležité vypěstovat
v něm pocit, že hudbou lze vyjádřit různé emoce, že hudba je jazykem citu a srdce. „Technicistní“
způsob nástrojové výuky (nejdříve naučit „holé“ noty a správné pohyby, potom teprve dosazovat
3
výraz) lze považovat za zbytečně zdlouhavý a ve svém důsledku škodlivý. Učitel by při výuce skladby
neměl postupovat podle šablony, výuka by měla být nastavena zcela individuálně dle profilu žáka.
Pedagog by zpočátku neměl začínajícího skladatele výrazně ovlivňovat svými preferovanými postupy.
Musí zjistit jakému žánru, stylu či slohovému období žák dává přednost a podle toho nastavit další
postup. RVP k tomu pedagogovi dává dostatečný prostor.
Přechod od spontánní improvizace k zápisu skladby do not nelze uspěchat, ale také odkládat.
V počátcích výuky může zapisovat tvorbu učitel, postupně by měl zvládnout základy notace sám žák.
V dnešní době lze k tvorbě zápisu využít řadu notačních programů. Při zápisu skladby je třeba
postupovat od jednoduchého zápisu k složitějšímu. Zde je často problém, protože starší žáci začátečníci
- zahrají poměrně komplikované skladby, které pak nezvládnou zapsat. Takovou skladbu
musí zapsat učitel. V opačném případě zápis žáka odradí a on pak přestane komponovat. Proto lze
doporučit začít práci se starším žákem raději na nové skladbě s jednoduchou strukturou a průběžně ji
hned od začátku zapisovat. U mladších dětí musí pedagog sám vystihnout období, kdy je žák
připraven začít skladby zapisovat do not.
Jaké postupy lze využít při výuce?
Velmi důležité je, aby učitel žákovi stále nabízel různé podněty k hudebnímu vyjádření – zhudebnění
textu (říkadla, poezie), výtvarné předlohy, vlastního zážitku (návštěva v ZOO, cesta do cizí země). Je
možné vycházet z rozboru základních stavebních prvků a harmonické kostry lidových písní či skladeb
klasických mistrů, se kterou se dá nově pracovat. Používat lze rovněž různá ostinata a kadence,
hudební anagramy či jiné hříčky, ale také pentatoniku či celotónový modus. Žák je většinou schopen
sám sdělit, co se mu líbí, učitel by mu měl s velkou empatií naslouchat. Neexistuje žádný jedině
správný model výuky aplikovatelný na všechny děti. Učitel by neměl mít strach z toho, že se bude
blamovat, když něco neví, měl by stále hledat a zkoušet nepoznané. Hudebních her a příkladů lze
v literatuře nalézt velmi mnoho (pro klavíristy metodika Jany Marcolové nebo Aleny Vlasákové,
Klavihrátky, texty v měsíčníku Talent). Každý žák potřebuje jiné tempo a jinou intenzitu sdělování
nových poznatků. Bude nadšený, když uvidí, že učitel také hledá. V hodinách by měla vládnout
bezprostřední, veselá atmosféra.
Jisté obtíže výuky studijního zaměření skladba mohou nastat, pokud chceme plnohodnotně učit
skladebné nauky, především nauku o harmonii a kontrapunktu. Zde z finančních důvodů zřejmě
nebude dostatek disponibilních hodin pro tuto výuku v ZUŠ. U žáků, kteří nepokračují ve studiu
skladby na středních školách (konzervatoř, hudební gymnázium) pak nastane problém. Výuka
harmonie a kontrapunktu vyžaduje nejen dostatečný počet hodin, ale i kvalifikovaného pedagoga
(pro srovnání – na konzervatoři se skladatelé učí harmonii dva ročníky 4 – 6 hodin týdně). Lze proto
doporučit zaměření především na výuku hudebních forem a tektoniky skladeb, kterou můžeme
provádět v rámci hodiny přímo na aktuálně komponované skladbě. Nauka o harmonii by mohla být
v rámci možností vyučována plnohodnotně až na druhém stupni. Není účelné vnucovat zpočátku
žákům „moderní“ harmonii a komponování v atonálním stylu, ale klást především důraz na správné
časové proporce skladby, tj. hudební formu a tektoniku skladby. Výuka komponování populární
4
hudby je zcela individuální záležitost a záleží zde především na míře vkusu pedagoga i žáka. Platí zde
však stejné pravidla jako v hudbě klasické, alespoň co se týká hudebních forem.
Jaké nejčastější chyby děláme?
Pokud učitel hry na nástroj s žákem „piluje“ po celou lekci pouze detaily skladeb určených
k veřejnému provedení, jednoduše nebude mít čas na jiný repertoár – písničky, improvizaci atd.
V době, kdy měl každý žák 1,5 hodiny týdně, se automaticky s těmito činnostmi počítalo (často byly
i klasifikovány), dnes je to mnohem obtížnější a učiteli nezbývá, než flexibilně vyhmátnout, co je třeba
v danou chvíli pro všestranný rozvoj žákova talentu do hodiny zařadit. Úplná rezignace na rozvíjení
obyčejných muzikantských dovedností se učiteli může nakonec vymstít ztrátou žákova zájmu o hudbu
a jeho odchodem ze školy. K nejčastějším chybám patří:
- učitel nedá prostor žákovi k improvizaci, protože má obavy, že by žák méně cvičil kmenový
repertoár a mohl by získat špatné hráčské návyky
- při výuce skladby pedagog v dobré víře vnucuje žákovi svůj hudební vkus, žák ze zdvořilosti
neodporuje, ale ztratí o komponování zájem
- podlehneme přání žáka složit nějakou náročnější skladbu, než která odpovídá žákovým
dovednostem, žák se pak zasekne a přestane komponovat
- žák se stydí přiznat, že má problém s nějakým zadáním a pedagog se domnívá, že nevěnuje
přípravě dostatek času
- vnucujeme žákovi moderní harmonii, atonalitu a disonanci, žák přestane komponovat
- předčasně žádáme po žákovi zápis skladby do not
- necitlivě zasahujeme do žákovy kompozice, žák se cítí ukřivděný, i když to nedává znát.
Jaké způsoby výuky můžeme zvolit?
Kapitola povinných výstupů pro studijní zaměření skladba v RVP počítá s pravidelnou individuální
výukou v rozsahu jedné hodiny týdně. V případě, že škola bude organizovat výuku pro skupinu žáků
(třeba jako předmět Skladatelská dílna, kterým bude žák plnit povinnost kolektivního předmětu podobně
jako u komorní hry - v rámci jiného studijního zaměření, např. klavír), je možné při tvorbě
vlastních osnov redukovat jejich náročnost, přizpůsobit zveřejněné výstupy potřebám školy.
Kompoziční činnost může být i součástí multimediální tvorby (hudba k filmu). Vedle toho je
samozřejmě možné zařadit určitá kompoziční a improvizační praktika do individuální nástrojové
výuky, tak jak to bylo běžné doposud, avšak v tom případě již nemohou být samostatně klasifikovány.
V každém případě by žák neměl zahájit studium skladby bez paralelní hry na nástroj (většinou se
začne tvořivě projevovat až během této činnosti).
5
Tradiční i nové přístupy
Podle inklinace pedagoga mohou být ve vyučování skladby akcentovány jak klasické harmonické
postupy a formy, tak prvky nových kompozičních technik (minimalismus, modalita). Většina žáků
dnes používá notační programy (Finale, Sibelius). Učitel by měl své žáky stále inspirovat, nechat je
vybírat z nabízených možností a respektovat pak jejich volbu. Na výuce komponování je nejcennější
právě toto často intuitivní hledání hudebních nápadů a motivů a následně pak jejich vědomé
rozvíjení.
Klasická výuka skladby směřuje k následujícím dovednostem žáka (zpracoval Libor Ščerba):
- pracuje s motivem (rytmický, melodický, harmonický a kombinovaný motiv)
- improvizuje a pracuje s motivem na jemu blízkém nástroji
- tvoří témata a pracuje s nimi
- napíše periodu
- zhudební krátký text formou jednoduché melodie
- komponuje skladby v rozsahu malé písňové formy různého charakteru pro sólový nástroj
- seznámí se s notačním programem a zapíše jednoduchou skladbu
- napíše krátkou standardní suitu pro sólový nástroj
- složí kompozici v rozsahu malé písňové formy pro sólový nástroj s doprovodem
- složí cyklickou skladbu pro sólový nástroj s doprovodem
- složí vokální skladbu (zpěv s doprovodem jednoho nástroje)
- komponuje skladby pro sólový nástroj v rozsahu velké písňové formy
- zhudební text pro zpěv s doprovodem v rozsahu velké písňové formy
- komponuje skladby v rozsahu malé písňové formy pro komorní obsazení (trio, kvartet, atd.)
- komponuje skladby v různých velkých hudebních formách (rondo, variace, scherzo atd.)
- komponuje skladbu v sonátové formě
- komponuje sonátový cyklus
- komponuje skladby v barokních formách (invence, passacaglia, fuga)
- komponuje skladbu pro malý komorní orchestr
- komponuje skladbu pro symfonický orchestr
Pokud žák zvládne všechny úkoly, měl by být „hotovým“ skladatelem (v praxi žák většinou dojde
maximálně ke zkomponování skladeb pro komorní orchestr). Délka procvičování úkolů je zcela
individuální, proto není uváděn ani věk ani ročník. S těmito osnovami se žák setká na konzervatoři i
na vysoké škole, samozřejmě pokaždé v jiném stupni vývoje, protože mezitím zvládne skladebné
nauky a rovněž vyzraje mentálně.
6
Kde najdeme další informace
Literatura
V měsíčníku Talent z posledních let lze dohledat tyto texty:
7/10 str. 10, Malura, M.: Improvizace a imitace jako prostředek humanizace estetické výchovy
(citováno ze sborníku INSEA 1993)
4/11 str. 10, Hanousek, P.: Chcete si napsat písničku? (jednoduchý návod na práci s textem)
8/11 str. 29, Zubíček, J.: Kreativní múzická výchova, Dobré příklady z praxe (informace o metodickém
semináři pořádaném ČHR v Praze)
9-10/11 str. 10, Hanousek, P.: Trojí tajemství tónů (náměty pro improvizaci – čísla, písmena, kresba)
1/12 str. 9, Paštyková Čiháková, H.: Kurtágova metoda (rozbor nového svobodného přístupu k hudbě
a notace pro začínající klavíristy)
1/12 str. 25, Dvořáková, M.: Mladí skladatelé na Beethovenově Hradci (informace o 4. Dílně)
1/12 str. 28, Labašová, J.: Hudba jak se nám líbí (autorské muzikály v ZUŠ Hranice)
6/12 str. 6, Všetičková, G.: Komponování jako součást hudební výchovy (zahraniční a domácí
zkušenosti s elementárním komponováním a soudobou hudbou v ZŠ)
6/12 str. 19, Labašová, J.: Pohádkový muzikál Růženka (zkušenosti učitelky ZUŠ Hranice a Lipník nad
Bečvou s nastudováním autorského představení)
7/12 str. 6, Slaná, M.: Improvizace, skladba a ŠVP (o práci s nejmenšími dětmi v kolektivním
předmětu)
9,10/12 str. 7, Pachnerová, L.: Improvizace – pracovní listy (ukázka z bakalářské práce)
2 a 3/13 str. 7, 5, Mimra, R.: Dětská opera Budulínek (dvoudílný text o provedení autorské opery
v ZUŠ Česká Třebová)
3,4/13 str. 11, Chmelová, V.: Grafické partitury (popis a rozbor partitur Petera Grahama)
6/13 str. 12, Dvořáková, M.: Kompoziční aspekty projektu Slyšet jinak (teoretická východiska projektu
s názvem tři K – kreativita, komunikace, koncentrace)
7/13 str. 16, Zouhar, V.: Ke genezi programu Slyšet jinak (popis situace v Německu a Velké Británii)
8/13 str. 14, Vítková, L.: Ještě jednou o projektu Slyšet jinak (konkrétní příklady realizace v Olomouci)
7
1/14 str. 6, Hanousek, P.: Inspirace náhodnými konstelacemi (náměty pro improvizaci pomocí
prastarých „věšteckých“ technik)
1/14 str. 17, Hanousek, P.: Hradec otevřel brány (Jubilejní 50. Beethovenův Hradec, jehož součástí
bylo finále národní skladatelské soutěže žáků ZUŠ, Dílna pro nejmladší skladatele s uplatněním
projektu Slyšet jinak)
Jako příloha 11. ročníku vycházely notové ukázky oceněných prací ze skladatelské soutěže s
komentářem, např. Mladí skladatelé mladým klavíristům (kytaristům, zpěvákům atd.). Přiložen byl
rovněž kompaktní disk se záznamem z koncertu vítězů skladatelské soutěže v červnu 2008 v Hradci
nad Moravicí.
Další inspirativní literatura pro pedagogy:
Jan Dostal: Hraj, co chceš (55 veselých klavírních hádanek), Editio Supraphon, Praha 1976
Jana Marcolová: Klavírní improvizace (metodická příručka pro pedagogy), Panton, Praha 1989
Jaromír Bažant: Metodika klavírní improvizace, Eset, Plzeň 1997
Ivana Loudová: Moderní notace a její interpretace, Akademie múzických umění, Praha 1998
Vadim Petrov: Klavír a akordické značky, Jiří Churáček, Netolice 2008
Iva Oplištilová, Zuzana Hančilová: Klavihrátky I-IV, Bärenreiter, Praha 2003
Emil Hradecký: Hrajeme na klavír podle akordických značek, Blesk Market, Petřvald 2010
Vladimír Tichý: Harmonicky myslet a slyšet, Akademie múzických umění, Praha 2011
Celkovou úroveň skladatelských soutěží mapují sborníky oceněných skladeb (1996-99, 2002, 2005,
2008, 2011, 2013), které byly zasílány všem zúčastněných školám.
Možnosti dalšího vzdělávání pedagogů
Sdružení Q pořádá od roku 2006 Dílnu pro nejmladší skladatele na zámku Hradec nad Moravicí,
kterou vedou lektoři z JAMU Brno (Ivo Medek, Jaroslav Šťastný) a někteří členové poroty
skladatelských soutěží (Markéta Dvořáková, Vít Zouhar). Aplikován je kolektivní projekt Slyšet jinak,
žáci spolu se svými učiteli mají rovněž individuální hodiny. Na závěr dílny jsou vytvořená dílka
koncertně provedena.
8
Na konzervatořích je skladba běžně vyučována, dá se tedy předpokládat, že pedagogové neodmítnou
případné konzultace, případně při větším zájmu budou na školách organizovat metodické přednášky,
tak, jak je tomu např. na Konzervatoři Brno.
Jaké soutěže lze obeslat?
Pravidelnou možnost prezentace nabízí skladatelská soutěž vyhlašovaná MŠMT ČR. V celostátním
měřítku se koná od roku 1996 převážně na zámku Hradec nad Moravicí (v Severomoravském kraji
probíhaly soutěže již od roku 1985, kdy byl jejich vyhlašovatelem kabinet hudební výchovy Krajského
pedagogického ústavu v Olomouci). Zaslané práce - povinně instrumentální i vokální tvorba - hodnotí
anonymně tříčlenná porota. Jednotliví členové poroty udělí každé skladbě zvlášť zlaté, stříbrné nebo
bronzové pásmo a jejich nezávislé hodnocení zpracuje tajemník soutěže. Zveřejňovány jsou jen tyto
zprůměrované výsledky. Autoři nejlépe hodnocených skladeb jsou pozváni do druhého kola, kde
mohou ještě získat zvláštní cenu poroty za zpracování zadaného úkolu. Do skladatelské soutěže 2013
přihlásili své žáky učitelé z těchto škol:
ZUŠ Brno V. Kaprálové, Kateřina Růžičková, Marcela Slaná
ZUŠ Brno Z. Mrkose, Mario Buzzi, Silvie Sommrová
ZUŠ Brno Orchidea, Věra Chmelová, Martina Kachlová
ZUŠ Český Těšín P. Kalety, Iluše Suchánková
ZUŠ Háj ve Slezsku V. Vančury, Petr Hanousek, Jana Adámková
ZUŠ Hlinsko, Eva Ptáčková
ZUŠ Hranice, Jana Labašová, Tomáš Both
ZUŠ Jaroměř F. A. Šporka, Martina Zemková
ZŠ a ZUŠ Karlovy Vary, Karel Šimandl
ZUŠ Karolinka, Martina Havlová
ZUŠ Letovice, Milan Hakl
ZUŠ Litoměřice, Roman Pallas
ZUŠ Litvínov, Larysa Khytryak
ZUŠ Olomouc Žerotín, Karel Hiner
ZUŠ Ostrava E. Runda, Olga Šmídová
9
ZUŠ Ostrava E. Marhuly, Olga Šmídová
ZUŠ Plzeň B. Smetany, R. Nárovcová, M. Rupert, Jiří Bezděk, Jan Rezek
ZUŠ Praha J. Hanuše, Jarmila Pivodová
ZUŠ Praha I. Hurníka, Vojtěch Esterle
ZUŠ Praha Šimáčkova, Emil Hradecký
ZUŠ Semily, Růžena Pernecká, Aleš Beránek
ZUŠ Sokolov, Ilona Juhásová
ZUŠ Trutnov, Jitka Ocetníková, Eva Donátová, Lucie Viesnerová
ZUŠ Vsetín, Roman Konůpka
ZUŠ Znojmo, Eliška Plachetková
Vedle těchto uvedených učitelů patřili v minulých ročnících k velmi úspěšným ještě Jarmila
Mazourová z Brna, Fatima Alekbarová, Markéta Procházková a Libor Ščerba z Prahy.
Žáky lze motivovat rovněž účastí na nesoutěžní přehlídce v klavírní improvizaci „Hrajeme si pro
radost“, kterou pořádá od roku 2010 Metodické centrum JAMU Brno (zprvu spolu se ZUŠ V. Vančury
Háj ve Slezsku, poslední ročník se ZUŠ Orchidea Brno). Účastníci zahrají jednu připravenou
improvizaci, ke druhé dostanou zadání hned po příjezdu (mají zhruba jednu hodinu čas na přípravu).
Vzhledem k tomu, že se tří ročníků přehlídky prozatím zúčastňovali pouze žáci ze škol na Moravě a ve
Slezsku, bylo by ideální, kdyby podobný projekt připravila i některá ZUŠ v Čechách.
Ojedinělým pokusem ve vyhledávání mladých skladatelských talentů byla soutěž vyhlášená Českým
rozhlasem a připravovaná redaktorem Vratislavem Beránkem v 70. letech. Vítězové mohli slyšet svá
dílka dokonce v pražském Rudolfinu. Bohatou historii má ostravská soutěž Generace, která se však
netýká nejmladších autorů. Dnes má mezinárodní charakter a organizuje ji festival Janáčkův máj.
Jaké weby nám pomohou?
www.klavihratky.cz (metodika poznávání tonálních vztahů)
www.chr.nipax.cz (texty ze seminářů Kreativní múzická výchova, Hudební improvizace viz aktuality)
www.zushaj.cz (v záložce skladatelská soutěž výsledky posledních tří ročníků)
www.uur-zuscr.cz (aktuální seznam členů skladatelské sekce za každý kraj)