17. Metodika zápisu vlastní kompozice žáků na ZUŠ, grafické partitury
Postup při zápisu skladeb volíme podle věku žáků a podle jejich pokročilosti v hudebně teoretické
oblasti. Ve 2. polovině 20. století se obor Skladba či Kompozice (většinou měl název Úvod do skladby
nebo Základy skladby) učil poměrně zřídka a vypracováním osnov k výuce byla pověřena brněnská
hudební skladatelka (působila v Brně, avšak bydlí v Modřicích u Brna), absolventka JAMU, paní
Jarmila Mazourová. Ta jako hlavní kritérium přijmutí žáka na tento obor na ZUŠ uváděla podmínku,
aby si žák už uměl své skladby zapsat. Na kvalitě zápisu však s přijatými žáky pracovala a dál jejich
schopnosti zdokonalovala. Tito žáci začínali komponovat pod odborným vedením zhruba od 10ti-12ti
let, ale i později. Dost často u ní začínali s výukou skladby i dospělí začátečníci. (pozn. její osnovy pro
výuku skladby byly vypracovány na výzvu ministerstva školství).
Dnes se výuka skladby posunula do mladšího věku žáků, někdy i do předškolního věku. Zde je práce
velmi náročná, avšak pro dítě velmi přínosná a rozvíjející.
Předškolní věk žáka:
Žáci v tomto věku rádi improvizují a často přicházejí do nástrojové výuky se slovy „pane učiteli, něco
jsem vymyslel, mohu Vám to ukázat?“ Většinou se jedná o 2-3 takty hudebního nápadu, který žák
ještě sám nedokáže rozvést, ani zapsat. Pokud chceme takto malého žáka učit zápis skladby (většinou
děti v tomto věku ještě neumí držet tužku v ruce správným způsobem), můžeme použít magnetickou
tabuli (viz. tabule paní Marcely Slané, která se dá na pult klavíru, umožňuje zápis v houslovém
i basovém klíči, noty mají magnety ze zadní strany). Žáci svůj motiv či téma pomalu hrají a jednotlivé
noty za pomoci učitele postupně podle výšky připevňují na magnetickou tabuli (nejprve se jedná
o zápis výšky tónu). Po dokončení si motiv zahrají v celku a začnou pracovat na rytmické stránce –
motiv si i zatleskají, pro přehlednost použijí i slovní „počítání“ na pomocné slabiky tá, tyty, tů(či tájá),
tyrytyry, tájájájá atd. a opět pomocí magnetických not zápis upřesní.
Pokud již chceme s dítětem skladbu zapsat ručně, používáme zvětšené notové osnovy. Nejprve
„namotáváme klubíčka“, která nám určují výšku tónu. Postupně se dítě učí zapisovat noty
(přirovnáme k oku, oříšku = píše se dvěma tahy) a jejich přesnou rytmickou délku.
Zápis melodie a rytmu je základ, který však sám o sobě nestačí (toto platí pro všechny věkové
kategorie). Každá skladba by měla mít zapsanoui dynamiku, na začátku tempové a výrazové označení
(ideálně s metronomickým údajem tempa), jméno autora (jméno autora textu, jedná-li se o píseň)
zápis artikulace, tempové změny v průběhu skladby aj. Na konci skladby by neměly chybět údaje
o dokončení skladby, durata a podpis autora. U klavírních skladeb i zápis pedalizace v průběhu
skladby,je-li ho zapotřebí.
Školní věk žáka:
Tyto děti už zpravidla umí psát noty a dokáží většinou zapsat svůj nápad i po rytmické stránce, avšak
ještě se jim nedaří např. ve skladbách, kde se používají 2 notové osnovy pod sebou, zapsat noty
přesně pod sebe. K procvičení přesného zápisu mohou pomoct např. pracovní listy Klavihrátky, kde
mají žáci za úkol pod vypsanou melodii dopsat čtvrťové noty do levé ruky na začátku každé doby.
Dále může učitel žákovi skladbu lehce předepsat tužkou a žák ji za domácí úkol obtáhne – i tím se žák
učí zapisovat noty, ale pozor, nesmí to být mechanické, musí u toho myslet a vědět, proč to tak je.
Aby si žák zvykl zapisovat správným způsobem noty, je možné psaní procvičovat např. opisem
skladeb, které hraje nebo bude hrát – každý den 1 stránku (rada doc. Šťastného). Je to účinné, ale pro
žáky nezáživné, avšak dá se to vyřešit tak, že žák přijde do výuky o 10 minut dříve (nebo zůstane o 10
minut déle) a tento čas věnuje opisování několika taktů. Toto opisování by mělo mít i další cíl – opis
by se měl někde použít (např. pak z něj hrát), aby žák viděl smysl své práce.
Dnes už se velmi rozšířilo psaní not na počítači. Je velmi výhodné uměl ovládat notační programy
a učit se to už od mládí, avšak psaní not rukou bez počítače by se nemělo přeskočit – to je základ,
který by měl ovládat každý žák. Počítač je velký pomocník – dokáže zapsaný notový text i zahrát, ale
při zápisu složitější faktury také není možné spoléhat na automatický zápis.
Důležité je pracovat na zachycování hudebních myšlenek do not už od počátků, zařazovat do výuky
různá melodicko-rytmická cvičení, dbát na kvalitu a pečlivost zápisu a také postupně vést žáky
k samostatnosti, aby stále nespoléhali jen na učitele, že on jim všechno opraví a řekne.
Časté chyby žáků:
- nepíší noty správně pod sebe
- neumístí posuvky na správná místa
- nepřesně spočítají délku pomlk v taktu (a zapíší jinak dlouhou pomlku)
- v partituře špatně umístí jednotlivé nástroje pod sebe
- špatné umístění nožek u not
- zapomínají psát další důležité údaje (dynamika, artikulace, akcenty, změna temp aj.)
- prosím, další si doplňte podle sebe, určitě máte řadu i vlastních praktických zkušeností
Grafické partitury
Zajímavým zpestřením výuky je zápis a hra skladeb podle grafických partitur. Pro žáky ZUŠ je zvlášť
vhodným autorem takových skladeb maďarský skladatel György Kurtág (narozen 1926). Do výuky
můžeme zařadit k poslechu s notovým textem před sebou jeho klavírní „Hry“. Mnoho dalších příkladů
nalezneme v knize Ivany Loudové Moderní notace a její interpretace (rovněž např. doc. Jaroslav
Šťastný má moc pěkné grafické partitury, možná i další členové zkušební komise…). Moderní notace
někdy může pomoct zaznamenat myšlenku výstižnějším způsobem, než tradiční notový zápis, ten
někdy ani není možné k zápisu některých soudobých myšlenek použít. Grafické partitury mohou
takto i rozvíjetfantazii a tvořivost žáků.
https://www.youtube.com/watch?v=lJD2PHXqBG4 Kurtág Játékok
I. Loudová: Moderní notace a její interpretace
P. Graham: Grafické partitury