C s o b y Raněvská, majitelka panství Ana, její dcera, 1? let Varja, její a4o-p"Umínit d^ara, 24 let Gajev, její bratr Lopachin, podnikatel Trofimov, student Simeonov-PiŠčik, statkář Charlotta, guvernantko Jepichodov, účetní Duňaša, panské Firs, komorník, S7 let Jaša, mladý sluha Kolemjdoucí Přednosta stanice Poštmistr Hosté, služ-ebnictvo Na panství Ljubov ftaněvské První dějství Pokoj, ktsrému se dodnes říká dětský. Jedny dveře vedou do Anina pokoje. Svítá, brzy vyjde slunce. Je už květen, višně jsou v květu, ale venku je chladno, ranní mrazík. Okna v po-koji jsou zavřená. Vejde Dunaša se svíčkou a Lopachin s knihou v ruce. Lopachin Zaplatpámbu, vlak je tady. Kolik je hodin*? Dunaša Budou dvě. /Sfoukne svíčku/ Už je vidět. Lopachin lo měli pěkný zpožděníl Aspoň dvě hodiny urči- tě. /Zívá a protahuje se/ To jsem tomu dal. Něco takovýho dokáže jenom idiot. Schválně sem jedu, abych jim jel na nádraží naproti, a pak tady usnu. Na židli. To je k vzteku... Tos mě nemohla vzbudit? v Dunaša Já myslela, že jste odjel. /Poslouchá/ Mně se zdá, že už jedou. Lopachin /poslouchá/ Kdepak... Než vyzvednou zavazadla, tohle támhle... /Pauza/vPaní byl% v cizině pět let, kdoví, jaká teď je... Taková dobré duše. Upřímná, prostá... Nezapomenu, jak jed* nou, mohlo mi bejt tak patnáct, nebožtík otee - měl tsdy na vesnici krámek - mi takovou jednu vrazil, až se mi spustila z nosu krev. Přišli jsme sem spolu, už ani nevím kvůli čemu, byl trochu pod parou. Jako dnes to vidím, paní mě dovedla k umývadlu, tenkrát bjla ještě mladá, outlá, bylo to akorát tady v tomhle pokoji, v dětským. A povídá mi: Neplač, chudáčku, než se oženíš, tak se to zahojí. - Chudáčku... Otec byl chudej, to je fakt, a já, prosím, bílá vesta, žluté střevíce. Ale co je to platný, dej praseti foremetku. Akorát, že mám prachy, to mám? ale když se to vezme kolem a kolem, holt mi z těch bot čouhá sláma pořád... /Listuje v knize/ Čtu knihu a stejně ničemu nerozumím. Ctu a usnu. /Pauza/ 4 jjunasa Lopachm / unasa Looachin ■Jepichodov Lopachin Dunaša Jepichodov lopacnm lichOGOV Junesa Psi deaali pokoj celou noc. Větří pány. Co je s tebou, prosím tě? Celá se chvěju. Já snad omdlím. Jsi moc rozmazlená, to je to. Strojíš se jak bůhvíkdo a vlasy taky... Měla by ses držet zpátky! /Vejde Jepichodov s kyticí. Má sako a dokonale vyleštěné vysoké boty,které hlasitě vržou. Jen vejde, upustí kytici/ /zvedá kytici/ To posílá zahradník. Má se to dát do jídelny. /Podává kytici Duňaše/ A mně doneseš něco k pití. Prosím. /Odejde/ Tak máme tři pod nulou a višně jsou v květu. Naše klima nemohu schvalovat (vzdychne), skutečně nemohu. Naše klima nemůže přispívat právě včas. Dovolte mi připojit, pane Lopachine, že jsem si předevčírem opatřil boty, které, smím-li vás ujistit, vržou tak, že to je naprosto vyloučeno. Čím bych je měl namazat? Vlez mi na záda. Nemine dne, aby mě nepotkalo nějaké neštěstí. Ale já nereptám, přivykl jsem, ba dokonce se usmívám. v /Vejde Dunaša, podává Lopachinovi sklenici/ Odcházím. /Vrazí do židle a povalí ji/ Prosím... /Jakoby vítězně/ Ovšem, přirozeně, za těchto okolností, že se tak musím vyjádřit, o jiném nemluvě... to je něco takřka pozoruhodného! /Odejde/ Mám-li být upřímná, pane Lopachine, Jepichodov mě požádal o ruku. 5 Lopachin Dunaša Lopachin Když já nevím... Slušný, to on je, ale někdy, jak začne mluvit, člověk tomu vůbec nerozumí. Pěkně, s nitem, ale nesrozumitelně. Ne že by se mi nelíbil. Miluje mě šíleně. Je to taková neštastná povaha, každý den něco. Taky se mu tady tak posmívají: hromada neštěstí. /poslouchá/ Mně se zdá, žb jedou... Dunaši Jedou! Co se to se mnou děje... Až mi naskočila husí kůže. Lopachin Je to tak. Jedou. Jdem je přivítat. Jestlipak mě pozná. Pět roků jsme se neviděli. Duhaša /rozčileně/ Tak, a teď omdlím... Já omdlím! /Je slyšet, jak přijíždějí dva kočáry avzastavují před domem. Lopachin a Lunaša rychle odejdou. Scéna je prázdná. Zezadu začíná být slyšet hluk. Přes jeviště spěšně přejde Firs, který jel Raněvské naproti. Belhá se o holi, má na sobě starou livrej a cylindr; něco si pro sebe mumlá, ale není rozumět. Kluk vzadu sílí.^Někdo říká: "Tady tudy". Rangvská, Ana a Charlotta s pejskem na šňůře, všechny v c .stovním. Varj a v kabátě a s šátkem na hlavě, Gojev, Simeonov-Piščik, Du-ňaša s cestovní brašnou a slunečníkem, sluha se zavazadly, všichni procházejí pokojem/ Pojďte tudy, mami, jestlipak se pamatujete, co je tohle za pokoj? Raněvská Var ja Raněvská /radostně, v slzách/ Dětský! i-Jí mně zalezlo za nehty. /Raněvské/ Vaše pokoje, bílý i fialový, zůstaly tak, jak byly, mamičko. Dětský pokoj. Můj dětský pokoj... Tady jsem spávala, když jsem byla malá... /Pláče/ Ted taky dělám jak malé. /Líbá bratra, Varju, pak znovu 6 bratra/ A Varja je pořád stejná jako jeptiška. A Dunaša jsem taky poznala... /Líbá Dunašu/ Vlak měl dvě hodiny zpoždění.-To jsou věci* To je pořádek. /Fiščikovi/ Můj pes jí i ořechy. /udiveně/ To by člověk nevěřili /Všichni, kromě Ani a Duňasi, odejdou/ To jsme se načekali. /Svléká Aně kabát a klobouk/ Celá ty čty^i noci po cestě jsem nespala.,. te<5 jsem celá zmrzlá. Odjížděli jste na Velký pátek, to byl jeatě sníh a mrzlo, a koukejte dnes. Zlato moje! /Směje se, líbá ji/ Co jsem se na vás načekala, drahoušku... Musím vám honem říct, že to prostě nemůžu vydív /bez zájmu/ Co zas? Účetní Jepichodov mě po svátcích požádal p ruku,. Ty taky na nic jinýho nemyslíš.,, /Upravuje si vlasy/ Poztrácela jsem všecky sponky. /Je una^ vené, sotva stojí na nohou/ ® i Jsem z toho celá zmatená. Miluje mě, bože, jak mě miluje! /hledí dveřmi do svého pokoje, něžně/ Můj pcn-koj, moje okno, jako bych ani nikde nebyla»Já jsem doma! Ráno vstanu a hned do sadu...... Kéž bych mohla usnout! Ce^ou $e§tu ,jsem byla vzhů* ru. Padla na mě taková tíseň. Předevčírem přijel pan Trofimov. /radostně/ Péta! Spí v atlánu,, bydlí tam. Že prý mé strach, aby 7 nepřekážel. /P0dívá se na kapesní hodinky/ Měl by ho nškdj) vzbudit, ale slečna Varvara si to nepřeje. Prý nebuä ho. /Vejde Varvara, u pasu má svazek klí čů/ Varja Dunašo, honem kávu... Mamička si přeje kávu. Duňaša Už jdu. /Odejde/ Varja Tak už jste, chválabohu, tady. Zase doma. /Hla- dí Aňu/ Můj drobeček se vrátil. Holčička se vrátila . Aňa To jsem si užila. Varja To věřím. Aha Odjížděla jsem o velikonocích, to byla jastě pěkná zima. Charlotta celou cestu mluvila, nebo předváděla ty svoje kouzla. Tys mi dala s tou Charlottou! Varja Copak jsi mohla jet sama, holčičko? V sedmnácti letech? &na Přijedeme^ v Paříži zima, sněží. Francouzsky mluvím strašlivě. Maminka bydlí ve čtvrtém patře, přijdu k ní, tam plno Francouzů, dámy, starý páter s knífckou, zakouřeno, neútulno. Přišlo mi jí najednou tak líto, tak strašně líto, chytla jsem ji kolem krku a nemůžu se od ní odtrhnout. Maminka mfe pak pořád hladila a plakala. »arja /v slzách/ Ani mi to neříkej, ani mi to r.eříkej.. *na Dům u Metľfeonu prodala, už jí nezbylo vůbec nic. A já už jaem taky neměla ni halíř, jen tak tak jsme dojily. A maminka to ne a ne pochopit. Dámo di na náfi^aží oběd a ona si musí objednat to nej-dražší, p ty tuzéry! Charlotta totéž. Teä Jaša si samozřtjmě taky musí dát minutku, no hrůza. To je maminčin sluha, přivezli jsme ho s sebou. Var0a Já ho viSela, syčáka. s A na A co tady, už jste zaplatili úroky? faŕja Prosím těl .iňa Panebože, panebože... far j a V srpnu se má panství prodat. n.ňa Panebože. Lop-ochin /nakoukne do dveří a zamečí/ Mééé... /Odejde/ Var j a /v slzách/ Tomu bych tak nejradši... pěstí/ /Hrozí ána /obejme Varju, tiše/ Varjo, už tě požádal o ruku? /Varja vrtí hlavou/ Má tě přece rád... Proč, si to neřeknete, na co čekáte? ■ irJ£ Já myslím, že z toho nie nebude. Má moc práce, co je mu do mě... Ani si mě nevšimne. Bůh s nim. Když ho vidím, nejradši bych se propadla. Každý mluví o naší svatbě, všichni mně gratulují a ve skutečnosti nic, všechno je to jak sen... /Jiným tonem/ Ten špendlík je jako včelka. . v •"•nri /smutně/ To maminka koupil©. /Jde do svého po- koje, mluví bezstarostně jako dítě/ A v Paříži jsem lítala v baloněí VgrJ5 Můj drobeček se vrátil. Holčička se vrátila. /Dunaša se vrátila s konvicí a připravuje kávu/ /Varja stojí u dveří Anina pokoje/ Tak se, holčičko, celý den nezastavím, a pořád si predstavujú, kdyby si tě tak vzal nějaký boháč, to bych byla i já klidnější, chodila bych si po klášterech, do Kyjeva, do Moskvy, a tak bych celý život prochodila po svatých mastech. To by bylo blaho! 9 V sadu už zpívají ptáci. Kolik je hodin? Tak tři. Musíš jít spát, holčičko. /Vcházejíc do Anina pokoje/ To by bylo blaho! /Vejde Jaša s plédem a kufříkem/ /jde přes jeviště, uctivě/ Pardon. Dá se tudy projít? Já bych vás ani nepoznala, Jašo. Co z vás udělala ta cizina. Hm... A vy jste? Když jste odjížděl, byla jsem takováhle. /Ukazuje/ Dunaša, dcera Fjodora Kozojedova. Vy se nepamatujete?! Hm... Poupátko! /Rozhlédne se a obejme ji/ /vykřikne a upustí talířek/ /rychle odejde/ /ve dveřích nevrle/ Co je to tady? /nabírá k pláči/ Rozbila jsem talířek... Střepy jsou štěstí... /vyjde ze svého pokoje/ Maminka by se měla nějak šetrně upozornit, že je tady Péta... Já jsem řekla, aby ho nebudili. /zamyšleně/ Před šesti roky umřel otec, za měsíc se utopil Gríša, bylo mu sedm... Maminku to strašlivě vzqlo, sebrala se a pryč. /Zachvěje se/ Ale já ji chápu. K$yby měla tušení, jak já ji_chápuI /Pauza/ A Péta Trofimov tenkrát Gríšu učil, jak ho maminka uvidí, tak... /Vejde Firs, má sako a bílou vestu/ 10 Firs /jde ke kávové konvici, starostlivě/ Milostpa- ní si vypije kávu tady. /Obléká si bílé rukavice/ 3ude to? /Dunaše/ Slyšíš? A co smetana? Duňaša Ježíšmarj é... /Rychle odchází/ Firs /chystá na kávu/ Ty ses holt kus dřeva. /Mum- lá si pro sebe/ Přijela z Paříže... Milostpén taky jezdíval do Paříže... kočárem... /Směje se/ Vsrja Říkáš něco, Firsi? rirs Račte si přát? /Radostně/ Má pani se vrátila! Tak jsem se přece dočkal. Ted" už můžu klidně umřít.../Pláče radostí/ /Vejde Raněvskš, Gajev a $imeonov-Piš čik; Simeonov-Piščik má kabát z jemné látky a široké kalhoty, Gajev pohybuje rukama a tělem, jako by hrál kulečník/ Ranšvská Jak to jenom je, Leonide? Počkej... Žlutou do rohu! Od koule na mantinel a do středu. Ssjev Pravou horní falší! Jak je to dávno, co jsme tady společně spávali, v tomhle pokoji, a teá už je mi jednapadesát, jakkoli je to zvláštní.. Lopachin No, letí to. 3ajev Co to? Lopachin Že to letí, povídám, ten čas. GsOev Já tu cítím jakoby parfém. A"3 Já jdu spát. Mami, dobrou noc. /Líbá matku/ Raněvská Hajej, nynej. /Líbá jí ruce/ Máš radost, že jsi doma, holčičko? Já se prostě nemůžu vzpamatovat. r.T\c Dobrou noc, strejčku. 11 J jev S ".něvská Fiščik Var j c Raněvská /ji líbá na tvář a na ruce/ Opatruj tě pánbůh. Ty jsi celá maminka! /Sestře/ Ty jsi v jejích letech vypadol úplně stejně. /Ana podává ruku Lopachinovi a Pišči-kovi, odejde a zavře za sebou dveře/ Už sotva stojí na nohou. Taková cesta, pravdaže. /Lopachinovi a Piščikovi/ Tak co, pánové? Tři hodiny, mohli byste mít trochu ohledu. /se směje/ Ty jsi pořád stejná, Varjo. /Přitáhne ji k sobě a políbí/ Dopijú kávu a půjdeme všichni. /Firs jí do? pou nohy polštářek/ Děkuju, ty dobrá duše. Zvykla jsem si na kávu. Piju ji ve dne v noci. Děkuju, staroušku. /Líbá Firse/ Var j c Haněvská Firs Gajev Lopachin Piščik Looachin Musím se podívat, jestli se přivezlo všecko. Pořád tomu nemůžu věřit. Jsem to opravdu já? /Směje se/ Chce se mi skákat, mávat. /Skryje tvář do dlaní/ Já snad spím, Miluju scou vlast, jako že je Pánbůh nade mnou, vroucně ji miluju, ani jsem se nemohla dívat z vlaku, pořád jsem plakala. /V slzách/ Ale mám tady kávu. Děkuji ti, Firsi, děkuju, staroušku. Jsem tak ráda, že jsi ještě naživu. Předevčírem. Spatně slyší. Abych se zvedal, musím do Charkova, před pátou mi jede vlak. To je k vzteku! Chtěl jsem vás vidět, popovídat si... Jste pořád tak krásné. /hlasitě„oddechuje/ Dokonce krásnější... ta pařížská moda... S člověkem to dělá divy, pardon. Tady váš bratr o mně tvrdí, že jsem neurvalec, 12 křupán, ale na tom mně houby záleží. Když ho to baví! Hlavně když vy mně budete věřit jako dřív, když ty vaše nádherné hluboké oči ve mně budou pořád vidět starýho dobrýho Lopachi-na. Bože věcnej! Můj táta dřel u vašeho děda a otce, ale vy, zrovna vy jste pro mě kdysi udělala tolik, že jsem na všecko zapomněl a mám vás rád jako vlastní sestru... Víc než sestru. Ranevská Nevydržím chvilku sedět, nemůžu... /Rychle vsta- ne a hluboce vzrušena chodí sem a tam/ Já to neprežijú, takovou radost. Musím vám být kvsmí-chu, připadat hloupě... Moje stařičká skříň. /Líbá skříň/ Můj stoleček... C-ajev Cos byla pryč, chůva umřela. Ranšvská /si sedne, pije kávu/ Ano, ano, dej jí Pánbůh věčnou slávu. Psali mi o tom. G-ajev A Anastasij taky umřel. Fetr Silhoun utek do města, posluhuje tam u policajtů. /Vytáhne z kapsy sáček cukrkandlu, cucá/ Piščik Moje dcerka... Dášenka... se dává poroučet. Lopachin Rád bych vám pověděl něco příjemnýho, veselý- ho. /Podívá se na hodinky/ .ale užvmně nezbejvé čas na dlouhý výklady.,» Tak aspoň tři slova. Už víte, že se musí višňový sad prodat, aby bylo na dluhy. Dražba je stanovena na dvaadvácé-týho srpna. Ale vy se nemusíte zneklidňovat, milostivá, spěte klidně, východisko existuje. Dávejte pozor, co jsem vymyslel. Z města oe sem k tiám všeho všudy dvacet kilometrů, vede tady dráha a kdyby se višňový sad rozparceloval a louka podle řeky taky, a kdyby se pak ty parcely pronajaly chatařům, tak máte přinejmenším dvě stě padesát tisíc ročního důchodu zajištěno. C-ajev Promiňte, Co to melete? Raněvská Já jsem vás asi dobře nepochopila, pane Lopa- chine. ! 13 Lopachin Řeknete si za hektar minimálně dvě tri stovky ročně, a když to budete inzerovat hned ted, můžu se vám zaručit nevím čím, že do podzima nemáte co pronajmout, chataři vám utrhnou ruce. Prostě a jednoduše gratulujú vám k záchraně, Místo je to kouzelný, řeka hluboká. No to se rozumí, trochu se to bude muset dát do pucu, řekněme[napríklad musí se zbourat všechny starý stavení, tenhle dům, stejně už není k ničemu, vykácet višňový sad... Ranevská Vykácet? Můj milý, cdpustte, ale vy nic nechápete. Jestli je v celém kraji něco pozoruhodného, něco jedinečného, tak je to jenom náš višňový sad. LoDachin Jedinečný je na něm akorát to, že je tak vel-kej. Stromy dávají višně jednou za dva roky a stejně se pak neví, co s nima. Kdo to kupuje? Ga jev O tomto sadu je zmínka i v Naučném slovníku. Locachin /pohlédne na hodinky/ Když nic nevymyslíme a na ničem se nedohodneme, tak se dvaadvacátého srpna panství i s celým višňovým sadem prodá v dražbě. Tak se rozhodněte! Jiný východisko neexistuje, přísahám. Prostě neexistuje. 1T! Za našich časů, to je tak čtyřicet padesát let. se višně sušily, zavařovaly, nakládaly, dělala" se z nich zavařenina, a panečku... ;cv Mlč, Firsi. A panečku,plný vozy sušenéjch višní jezdily do Moskvy a do Charkova! A těch peněz z toho! A sušená vjsně bejvala tehda měkká, štavnatá, sladká, voňavá... holt tenkrát věděli, jak na to... aanevsisá A dneska se to už neví? LTS Pisčik Kdežpak. To už se dávno zapomnělo. /Raněvské/ A co v Paříži? Co tam? Jedla jste žáby? 14 Raněvská Fišcik Lopachin G a jev Var ja Raněvská Ga jev Fiščik Gajev Lopachin Raněvská Krokodýly jsem jedla. To by člověk nevěřil!... Doteďka byli na vesnici jenom páni a kmáni,ale dneska přibyli ještě chataři. Každý město, i to nejmenší, máte obklopený chatama. Á dejte na mý slova, že za takových dvacet let se chataři rozlezou všude. Zatím se jenom vyvalujou na verandě, ale může se stát, že si na tom svým hektaru něco zgsadí, začnou to pěstovat... Pak teprve váš višňový sad přinese štěstí, peníze, blahobyt... /rozčileně/ Vy nevíte, co mluvíte! /Vejde Varja a Jaša/ Přišly vám dva telegramy, mamičko. /Chrastí klíči a otvírá starou skříň/ Tady. To je z Paříže. /Roztrhá je, aniž je přečte/ S Paříži je konec... Jestlipak víš, Ljubo, kolik je téhle skříni už let? Před týdnem vytáhnu spodní zásuvku a „■ koukám, že jsou tam vypálené číslice. Ta skříň je stará rovných sto let. Co vy na to? Mohly by se pořádat oslavy. Takový předmět bez duše, ale nic naplat, je to skříň na knihy. /udiveně/ Sto let... To by člověk nevěřil! Tak, tak... To je kousek!... /Sáhne na skříň/ Drahá, velevážená skříni! Zdravím tvé stoleté trvání, které vždy směřovalo k světlým ideálům dobra a spravedlnosti* Tvá němé výzva k plodné práci neztratila v.průběhu sta let na své intenzitě a živila /slzí/ v generacích našeho rodu optimistickou víru v lepší zítřek, vštěpujíc v nás ideály dobra a sociálního uvědomění! /Pauza/ No... Ty jsi pořád stejný, Leonide. 15 Lopachin u 3sa i 13Cli£ Raněvsk é Fiščik Lopachin Firs Raněvská Var j g Jaša ■i-opachin Charlotte Lopachin /poněkud v rozpacích/ Od červené do pravého rohu! A na plnou kouli! /pohlédne na hodinky/ Ivlám ne j vyšší čas. /podává Raněvské lék/ Nevezmete ted prášky, madam? Jen žádné pilulky, drahá... není po nich ani hůř ani lip... dejte je sem... ták, velevážená... /vezme prášky, vysype si je na dlaň, foukne do nich, naráz je spolkne a zapije/ Tak. /polekaně/ Vy jste se zbláznil! Spolk jsem je všecky. Nenažranec i /Všichni se smějí/ Když byl u nás o velikonocích, spolykal půl bečky okurek. /liumlá si pro sebe/ Co to povídá? To si tak už tři roky bručí. Jsme na to zvyklí. Senilita. /Charlotta v bílých šatech, hubená, sešněrovaná, s lorňonem u pasu přejde scénu/ Moc se omlouvám, slečno Charlotto, ještě jsem neměl to potěšení se s várna přivítat. /Chystá se jí políbit ruku/ /odtahuje ruku/ Já vám te3 dovolím políbit ruku a vy pak budete chtít na loket, pak na rameno . o . Dneska se mi nic nevede. /Všichni se smějí/ Slečno, udělejte kouzlo! 16 Raněvská Charlotta Loaachin Var j a Lopschin Gajev Var ja Roněvské Pisčik Raněvská riščik Charlotto, udělejte kouzlo! Teä ne. Chce se mi spát. /Odejde/ Tak za tři neděle se uvidíme. /Líbá Raněvské ruku/ Zatím sbohem. Mám nejvyšší čas. /Gaj.e-vovi/ Na viděnou. /Líbá se s Piščikem/ Na viděnou. /Podá ruku Varje, pak Firsovi a Jašo-vi/ Nejradši bych nikam nejel. /Raněvské/ Jestli si to s těma chatama rozmyslíte, tak se ozvěte, takovejch pět set tisíc bych vám' sehnal. Tak si to pořádně rozvažte. /zlostně/ Tak už jděte konečně! Už jdu, už jdu... /Odejde/ Neurvalec. Jo, pardon... Varja si ho bude brát, je to její nastávající... Strejčku, nemluvte zbytečně. No co, já bych, Varjo, byla jen ráda. Je to hodný člověk. Člověk, pravdaže... vzácných kvalit. Moje Dá-šenka taky říká, že... všelicos říká... /Za-chrápe a okamžitě se probudí/ Nicméně, velevážená... půjčte mi... na dluh - dva a půl tisíce... -zítra musím zaplatit hypotéční úroky... /polekaná/ Nemáme, nemáme. Já opravdu nemám. Voni se najdou. /Směje se/ Nikdy neztrácím naději. Taky už jsem si říkal, že je se vším konec, jsem ztracen, a bác ho - přes můj pozemek se vedla železnice... a zaplatili mi... Člověk nikdy neví, co se může přihodit, ai už dneska nebo zejtra... třeba Dášenka vyhraje dvě stě tisíc... v loterii... Rončvská Dopila jsem. Že bychom šli? 17 Firs /kartáčuje Gajeva, káravě/ Zase jste si ob- lékl ty druhé kalhoty... Co si má s vámi člověk počít? Varja /tiše/ Ana usnula. /Tiše otevírá okno/ Slunce vychází, už není taková zima. Jen se pojdte podívat, mamičko, na tu nádheru! A ten vzduch, můj ty Bože! Špačkové! Slyšíte? -jev /otevře druhé okno/ Sad je v jednom květu. Jestlipak sis, Ljubo, někdy vzpomněla? Tahle dlouhá alej, rovná jako podle pravítka, se vždycky leskne, když svítí měsíc. Nezapomně-las? ľ;anevská /se dívá oknem do sadu/ Dětství! Nevinné dět- ství! V tomhle pokoji jsem spávala, tady tudy jsem vjděla do sadu, a štěstí se probouzelo zároveň se mnou, každé ráno, a sad byl tenkrát právě takový, vůbec se nezměnil. /Směje se radostí/ Jako zasněžený! Drahý', starý sad! Po sychravém podzimu a mrazivé zimě zase celý omládl, štěstím jen kvete, nebe mu přeje... Kdybych se tak mohla zbavit toho balvanu, který mě tíží, kdyby se mi jenom podařilo zapomenout ! jajev A tenhle sad se prodá kvůli dluhům, jakkoli j e to zvláštní... Řaněvská Podívejte, nebožka maminka... támhle jde... v bílých šatech! /Směje se radostí/ Je to ona! ^sjev Kde? ?arja Pánbůh s námi a zlé pryč! Raněvská 3a ne, to se mi jenom zdálo. Tam napravo, jak zahýbá cesta k altánku, se jakoby ohnul stromek, vypadá to jako ženská postava. /Vejde Trofimov v obnošené studentské uniformě, v brýlích/ Nádhera: Bílé květy... modré nebe... Trofimov Haněvská Raněvsks Gejov Varja paněvská Ver j a Ir o: imov feaněvská Tro: I30V Ranévská Trefimov Paní Ranévská! /Raněvská se ohlédne/ Jenom vás pozdravím a hned poběžóni. /Vroucně jí líbá ruku/ Nařídili mi počkat do rána,ale neměl jsem stání... /se na něho nechápavě dívá/ /v slzách/ To je Péta Trof imov... Péta Trofimov... učil jsem vašeho Gríšu... To jsem se tak změnil? /ho obejme a tiše pláče/ /v rozpacích/ No tak, Ljubo, no... /pláče/ Já jsem to říkala, Péto, že máte počkat do zítřka. Gríša... brouček můj... Gríša... synáček... Tím se to nespraví, mamičko. Všichni jsme v rukou Páně. /měkce, v slzách/ Neplačte už, paní Raněvská.., /tiše pláče/ Utopil se, hošíček... Ale proč? Proč? No řekněte proč? /Tiše/ Já tady křičím a vedle spí Ana... Tak co, Péto? Copak že jste tak sešel? A zestárnul? Ve vlaku mi jedna ženská řekla vypelichanej milostpán. Tenkrát^jste byl ještě klouček... takový milý studentík... a dneska... kde jsou ty vaše vlny ... a máte brýle. Snad ještě pořád nestudujete? Asi ze mě bude věčný student. /políbí bratra, potom Varju/ No nicr běžte 19 spát... Ty jsi taky zestárnul, Leonide... Piščik /jde za ní/ Když spát, tak spát... Jaj, ta mo- je podagra! Já zůstanu u vás. Potřeboval bych, madam, zítra brzo ráno, dva a půl tisíee..* Gajev Věčně dokola. Piščik Dva a půl tisíce... na hypotéční úroky. Raněvská Ale já nemám, můj milý. Piščik Přirozeně vám to vrátím, paninkOt.. vžäyí to ani nestojí za řeč... Raněvská Ale no tak ano, Leonid vám dá... Leonide... Gajev Celej divěji Raněvská No tak, Leonidel... Když potřebuje... On to vrátí... /Raněvská, Trofimov, Piščik a Firs odcházejí. Zůstane Gajev, Varja a Jaša/ Gajev la se nikdy neodnaučí rozhazovat. /Jasovi/ Couv«- ni kousek, milenku, zaváníš slepičineema. Jaša /s úsměvem/ a víte, že jste se vůbec nezměnil, pane Gajev? Gajev Goto? /Varje/ Co povídal? Varja /Jašovi/ Přišla tě navštívit matka z vesnice, od včerejška sedí v čeledníku, ráda by tě vidě* la... Jaša No a? Varja Že se nestydíšI Jaša Nezblázním se. Taky mohla přijít zejtra. /Odejde/ 20 Mamička se vůbec nezměnila, ta už jiná nebude. Kdyby bylo po jejím, rozdala by první poslední. Tak, tak. /Pauza/ Když se na nějakou nemoc předepisuje kde jak/, medicína, tak to znamená, že jde o nemoc nevyléčitelnou. Kudy chodím, tudy myslím, jak na to. Znám spoustu léků, spoustu, takže vlastně neznám nic. Takhle dědit, panečku Nebo by taky nebylo špatné nějak bohatě provdat Anu. Anebo zkusit štěstí u jaroslavské hraběnky Tetička má peněz jako želez. /pláče/ Kdyby Pánbůh dali Neřvi. Tetka je bohatá, ale nemá nás v oblibě. Především, sestra si nevzala šlechtice, ale advokáta.. . /Ana se objeví ve dveřích/ Nevzala si šlechtice a že by se chovala zrovna dvakrát ctnostně, to se taky říct nedá. Je milá, štědrá, mám ji moc rád, ale nic naplat, je zkažené a s tím se nehne. Je to vidět na první pohled. /šeptem/ Aha. Ve dveřích. Goto? /Pauza/ To jsem blázen, něco mi spadlo do pravého oka... špatně vidím. A ve čtvrtek, když jsem byl ve městě u soudu... /Ana vejde/ Copak že nespíš, Ano? Nevím. Nemůžu usnout. Pojď ke mně, drobečku. /Líbá ji na tvár a na ruce/ Ty moje malá... /V slzách/ Ty nejsi moje neteř, kdepak, ty jsi můj anděl, ty jsi moje všecko. Věř mi to... Já vím, strejčku. My tě taky máme všichni rádi, vážíme si tě, ale... nezlob se, neměl bys prost tolik mluvit. Co jsi to třeba tečíka vykládal o mamince? Proč to říkáš? 21 Já vím, já vím... /Skryje tvář v její ruce/ Pravda, je to hrůza i Bože můjí Odpust mně všechny hříchy! To taky, řečním před starou skříní ... taková trapnost! Teprve když jsem domluvil, tak mi došlo, jak je to trapné.. To je pravda, strýčku, měl byste mlčet. Mlčte, a bud e, Zkus to, sám uvidíš. Já už mlčím. /Políbí Áne a Varj e ruce/ Už jsem zticha. Jen ještě k věci. Ve čtvrtek jsem potkal ve městě pár známých, tak jsme poseděli, slovo dalo slovo, a probrali jsme všecko od a do zet. Vypadá to, že by se nějak mohly dát dohromady peníze za směnky, takže bychom bance zaplatili úroky. Kdyby Pánbůh dali V úterý jedu zas, pohovořím o tom znova. /Varje/ Nebreč. /Aně/ Maminka promluví s Lopachinem, té- on samozřejmě neodřekne.,. Á ty, až se trochu sebereš, vypravíš se za hraběnkou do Jaros-lavi, je to tvoje vlastní babička. A když na to takhle půjdeme z několika konců, tak to musí vyjít. Úroky prostě zaplatíme, to vám říkám já... /Vezme si cukrkandl/ Přísahám na svou čest, na co chcete, že se panství prodávat nebude /Vzrušeně/ Tady máš moji ruku, můžeš mi plivnout do tváře, jestli to nechám dojít až k dražbě! Za to ručím svou vlastní osobou! /se uklidnila, je štastná/ Ty jseš zlato,strejčku, ty vždycky víš, jak na to! /Obejme strýce/ Úplně jsem se uklidnila. Namouduši. Já mám takovou radost! /Vejde Firs/ /káravě/ Že se Pánsboha nebojíte, milostpanel Kdy chcete spát? Už jdu, už jdu. 3ež si lehnout, Firsi. Svléknu se dneska sám, neměj starost. Tak děti, na kutě... Bližší zejtra, ted se jde do postele... 22 /Líbá Anu a Varju/ Já jsem měl žít v minulem století... Ne že by bylo proč se tím nějak chlubit. Ale i tak můžu říct, že jsem si za své přesvědčení v životě ledacos užil. To ne- . ní samo sebou, že mě mají na vesnici rádi. Ves nici musí člověk rozumět. Musí si uvědomit, z jaké.. . Už zase, strýčku! Víte, co jste slíbil! /rozzlobeně/ Milostpane! Už, už... Tak dobrou noc. 3 buzarem na střed. To je karambol! /Odejde, za ním se odšourá Firs/ Teď už jsem klidná. Lo Jaroslavi se mi sice ne chce, nemám babičku zvlást ráda, ale strejček mě uklidnil. To mu nezapomenu. /Sedne si/ Musíme jít spát. Já jdu. Víš, co se tady nedávno semlelo? Ve starém čeledníku ted bydlejí jenom dědci. Jefim, Jevstigněj, Karp, ao a Pol ja, vždyt vis. ä najednou k sobě začali pouštět na noc kdejakého vandráka - no prosím,já jakoby nic. Jenomže najednou se o mně začalo roznášet, jaká přej sem, že je krmím jenom hrachem. Protože jsem lakomá a kdesi cosi... To ale všechno ten Jevstigněj... Tak si povídám: dobře... Když ty takhle, tak já ti ukážu. Zavolala jsem si ho... /Zívá/ Kouká jak nemluv ně a já mu povídám: Tak hele, Jevstigněji, ty makovice vysypaná... /Pohlédne na Aňu/ Aničko! ...v/Pauza/ Usnula... /Vezme ji v podpaží/ Pojď do postýlky... Pojď... /Vede ji/ Má holčička usnula. Pojd. /Jdou/ /V dálce za sadem hraje pastýř na píštalu. Trofimov jde přes scénu, a když vidí Varju s Anou, zastaví se/ Pssti... Spí... spí... Pojď, miláčku. /tiše, v polospánku/ To jsem unavená... pořád ty zvonečky.., strejček... je milej... maminka i strejček.., 2j Varja poj£, miláčku, poj3... /Odcházejí do Ánina kóji/ Xrofimov /dojatě/ Sluníčko moje... moje radost___ Opona Druhé d ě j s, ty í w -xcič' , vec1 ' -;- .... "' d es i Fole. Stará, nachýlenej dávno zpustlá kaplička, vedle ni sitf- - •• li je řr, p, - • _ dénka, velké kameny, zřejmě bývalé náhrobní desky,, a stará - Vysuje v.A lavička. Je vidět cestu ke Gajevovu domu. Stranou strmí tmavé hradba topolů; tam začíná višňový sad. V pozadí je řada telegrafních sloupů a daleko na obzoru se nejasně rýsuje velké město, které však bývá vidět jen za pěkného, jasného počasí. Slunce brzy zapadne. Charlotta, Jaša a Dunaša sedí zamyšleni na lavičce; Jepichodov stojí vedle a brnká na kytaru. -Charlotta ve staré brigadýrce si snímá s ramene pusku a upravuje prasku na řemenu. Charlotta /zamyšleně/ Mé doklady nejsou regulérní, ne- vím, kolik je mi roků, tak si pořád připadám mladinké. Když jsem byla malá holčička, jezdil otec s mamou po jarmarcích, měli velmi krásný program. Já skákala salto mortále a tak porůznu. A když táta i máma umřeli, vzala mě k sobě jedna Němka a začala mě učit. To šlo. Vyrostla .jsem a pak jsem šla dělat guvernantku. Ale co jsem, kdo jsem - to nevím... Kdo jsou moji rodiče, třeba spolu žili jen tak... nevím. /Vytáhne z kapsy okurku a ukousne si/ Nic nevím. /Fauza/ Člověk bv si tak rád popovídal - a nemá s kým... Nemám nikoho. Jepichoaov /hraje na kytaru a zpívá/ Svět pro mě cenu už nemá, přátel svých vzdal bych se rád... Jak j s krásné hrát na mandolínu. I* • ' " pnaša To je kytara a žádná mandolína. /Dívá se do zrcátka, pudruje se/ »pichodov pro zamilovaného blázna to je mandolína. • »/Zpívá/ Jen kdyby, ach, jedna žena, lásku svou chtěla mi dát... /Jaša se přidá/ 25 Charlotta To je hrůza, jak ty lidi zpívají... fují Jak kojoti. Duňaša /Jašovi/ To musí být stejně úžasné, pobýt si v cizině, že? Jasa Ano, ovšem. Nemohu s vámi nesouhlasit. /Zívá, potom si zapálí doutník/ Jepichodov Pochopitelně. V cizině je už dávno všechno zcela kompletní. u as a Přirozeně. Jepichodov Jsem kultivovaný člověk, čtu různé pozoruhodné knihy, ale nijak nemohu pochopit směr, co vlastně chci, mám-li žít nebo mám-li se zastřelit, abych tak řekl, ale nicméně, stále s sebou nosím revolver. Tady ten./Úkazuj e revolver/ Charlotta Konec. A teď jdu. /Zavěsí si pušku na rameno/ Ty jsi hlava, Jepichodove, jde z tebe hrůza. Do tebe musí být každá ženská blázen. Brr! /Odchází/ Tihle mudrci jsou všichni tak hloupí, že není s kým si promluvit... Pořád jen sama, sama, nikoho nemám a... a kdo jsem, proč jsem... to je ve hvězdách. /Pomalu odejde/ Jepichodov Abych tak řekl, nehledě na jiné věci, pokud jde o mě, rád bych, mimochodem řečeno, podotkl, že se osud ke mně chová nelítostně jako. k bárce na vlnách se'klátící. Pokud se, připustme, snad mýlím, proč se tedy, prosím, dnes ráno probudím, abych uvedl příklad, zírám, a na hrudi mi sedí pavouk nepřiměřené velikosti... takovýhle. /Ukazuje oběma rukama/ Nebo vezmu sklenici, že se napiji, a hle, uvnitř, zčistajasna plave cosi navýsost nepřístojného, na způsob švába. /Pauza/ Četla jste Bockla?v/Pauza/ Rád bych vás obtěžoval, slečno Avdoto, na několik slov... Suňaša Mluvte, Jepichodov líně by se tc jaksi hodilo mezi čtyřma očima... /Vzdychá/ uunasa /v rozpacích/ Prosím... ale nejdřív mně přines- 26 te můj šál... bude někde u skříně... poněkud se ochladilo...' jtpichodov Jistěže, slečno... přinesu, slečno... Ted už vím, co mám udělat se svým revolverem... /Odchází, brnká na kytaru/ j-iša Hromada neštěstí í Mezi námi, je to pitomec. /Zívá/ Duna ša Nedej Bože, a zastřelí se. /Pauza/ Jsem teď strašně nervózní, všeho se.děsím. Jsem u pánů už odmala, a tak jsem odvykla obyčejnému životu, ruce mám jak z alabastru. Jsem taková choulostivá, delikátní, citlivá, všeho se bojím... tak hrozně! Jestli mě .oklamete, Jašo, tak nevím, co udělají moje nervy. Jaša /ji políbí/ Poupátko! Přirozeně, každé děvče se má držet zpátky. Naprosto nesnáším, má-li děvče špatnou pověst. Duna ša Milujú vás vášnivě, jste vzdělaný, máte na všecko svůj názor. /Pauza/ Jeso /zívá/ To ano... Podle mýho je to tak: je-li dívka do někoho zamilovaná, znamená to, že je nemravné. /Pauza/ Není nad to vykouřit si doutník na čerstvém \zduchu... /Naslouchá/ Někdo sem jde... to je panstvo. /Duňaša ho prudce obejme/ Jděte domů, jako že jste se byla vykoupat v řece, jděte tuayhle nebo vás potkají a ještě si budou o mně myslet, že mám s várna rande. To nesnáším. wunaša /tiše kašle/ Z toho doutníku mě rozbolela hla- va. .. /Odejde/ /Jaša si sedne ke kapličce. Vejde Ra-něvská, Gajev a Lopachin/ Lopechin Musíte se definitivně rozhodnout - čas letí. Otázka je naprosto jasná. Jste ochotný pronajmout parcely na chaty nebo ne? Řekněte jediný slovo: ane nebo ne? Jedno jediný slovo! 27 Raněvská Gajev Raněvská Lopachin Gajev Raněvská J 3Š3 Raněvská Lopachin 5a jev Jaša Gajev Raněvská Kdo to tady kouří ty ohavné doutníky... /Posadí se/ Taková železnice, já vám řeknu, to je pohodlí. /Posadí se/ Zajedete si do města na snídani... červenou na plnou kouli! Měl bych si nejdřív zajít domů, zahrát partičku... To ti neuteče. Jedno jediný slovo! /Prosebně/ Tak mně přece odpovězte! /zívá/ Co to? /se dívá do peněženky/ Včera tu bylo plno peněz a dneska skoro nic. Chuděra Varja samou šetrností vyvaruje jenom mléčnou polévku, lidi v kuchyni živí hrachem, a já rozhazuju úplně nesmyslně... /Upustí peněženku, zlaté mince se rozsypou/ Rozkutálely se... /Je rozladěná/ S dovolením, já to seberu. /Sbírá mince/ Když byste byl tak laskav, Jašo. Proč jsem jenom s vámi jezdila na tu snídani... Ten váš ohavný podnik s hudbou, ubrusy jsou cítit mýdlem... Proč tolik piješ, Leonide? Proč tolik jíš? Proč toho tolik namluvíš? Dneska jsi v té restauraci zase tolik mluvil a tak nevhod. 0 minulém století, o dekadentech. A komu jsi to povídal? Číšníkům vykládat o dekadentech! No... /mávne rukou/ Já už se nepolepším, to je... /Jašovi podrážděně/ Zatraceně, co se tu pořád motáš! /se směje/ Jak slyším váš hlas, tak je mi do smíchul /sestře/ Buä já nebo on... Jděte, Jašo, jděte... 28 Jaša Lopachin Raněvské Lopachin Sajev Lopachin Raněvská Lopachin Raněvská Lopachin Raněvská Gajev Lopachin Gajev /podá Raněvské peněženku/ Už jdu. /Stěží zadržuje smích/ Už letím. /Odejde/ Vaše panství chce koupit Děriganov, ten pracháč. Na dražbu že přijede sám, osobně. Jak to můžete vědět? Ve městě se to říká. Jaroslavská tetička slíbila, že pošle, ale kdy a kolik, to je ve hvězdách... Kolik může poslat? Milión? Dva? No... Tak sto, sto padesát tisíc, zaplatpánbů za ně. Nezlobte se na mě, panstvo, ale tak lehkomyslný lidi, jako jste vy, tak nepraktický, tak podivný, jsem v životě neviděl. Říkám vám to přece jasně, vaše panství se prodá na dluhy, a vy to pořád ne a ne pochopit. A co máme dělat? Tak poraSte! Říkám vám to dnes a denně.vDnes a denně vám opakujú jedno a totéž. Višňovej sad a celej pozemek se musí pronajmout na chaty, a musí se to udělat hned, co nejdřív - dražba je za dveřma... Pochopte to! Když se s konečnou platností rozhodnete pro chaty, dostanete peněz, kolik budete chtít, a máte po starostech. Chaty a chataři, oépustte, ale to zní tak banálně. Naprosto s tebou souhlasím. v Já se bud rozbrečím, nebo začnu rvát, nebo to se mnou sekne. J á už nemůžu. Zničili jste mě. /Gajevovi/ Vy jste bačkoral Coto? 29 Lopachin Raněvská Lopachin Raněvská Ga j ev Bačkora! /Chce odejít/ /polekaně/ Ne, nechoďte pryč, zůstaňte tu,příteli. Prosím vás. Snad něco vymyslíme. Co ještě chcete vyeaejšlet? Neodcházejte, prosím vás. S vámi se člověk aspoň nenudí. /Pauza/ Já pořád něco čekám, jako by se na nás měl zřítit dům. /v hlubokém zamyšlení/ Od koule do rohu... Křížem na střed... Raněvská Lopachin Gajev Raněvská Moc jsme hřešili... Jakýpak vy máte hříchy? /si vezme cukrkandl/ Celé své jmění jsem prý procucal v cukrkandlu... /Směje se/ Já mám hříchů... vždycky jsem vášnivě rozhazovala peníze jako blázen a vzala jsem si člověka, který uměl dělat jenom dluhy. Můj muž umřel na šampanské - strašlivě pil - a já se naneštěstí zamilovala znova - často jsme spolu bývali a právě tenkrát - to byl první trest,rána rovnou do srdce - tady v řece... se mi utopil chlapec, a já odjela do ciziny, navždy, abych se nikdy nevrátila, abych už nikdy neviděla tuhle řeku... Zavřela jsem oči a utíkala jako smyslů zbavená, ale on za mnou... bez slitování. Koupila jsem vilu u Mentonu, protože on se tam rozstonal, a já tři roky ve dne v noci neznala oddechu, utrápil mě tou nemocí, ztratilo jsem sílu k životu. Ajvloni, když jsme museli vilu prodat kvůli dluhům, odjela jsem do Paříže, a tam mě okradl, nechal, našel si jinou, chtěla jsem se otrávit... Takový nesmysl, taková hanba... A najednou mě to začalo táhnout domů, do vlasti, k mé holčičce... /Utírá si slzy/wBože můj, bože můj, smiluj se nade mnou, odpust mi moje hříchyl Už mě víc netrestej! /Vytáhne z kapsy telegram/ To přišlo dneska z Paříže... Prosí, abych mu odpustila, zoufale mě volá zpátky... /Trhá telegram/ Jako by někde hráli... /Naslouchá/ 30 -a jev Raněvská Lopachin Raněvská Lopachin rtonevstca Lopachin Raněvská Lopachin Raněvská Lopachin Gajev Raněvská To je náš slavný židovský orchestr. Pamatuješ? Ctvery housle, flétna a basa. Oni ještě existují? To bychom měli někdy pozvat, udělat si večírek. /naslouchá/ Nic není slyšet... /Tiše si zpívá/ Když zaplatíš Němci, Rusa pofrancouzští... /Směje se/ Včera jsem se byl podívat v divadle, hrozně jsem se nasmál. A k smíchu tam jistě nic nebylo. Kdybyste se radši dívali víc na sebe než na divadlo. Žijete tu všichni tak banálně, namluvíte takovou spoustu zbytečnosti... To je fakt. Co si budem namlouvat, stoji ten život za málo. /Pauza/ Můj otec byl tady ze vsi, ničemu nerozuměl, prostě idiot, nic mě neučil, akorát že mě mlátil, když byl pod rparou, a jedině holí! A já jsem v podstatě taky tako-vej idiot. Školy nemám a písmo, radši nemluvit, píšu, že je mi hanbo, jako prase. Vy byste se měl oženit, můj milý. No... to je fakt. Vzít si naši Varju. Je to hodné děvče. No... Bere život tok jak je, je pracovitá, a hlavně má vás ráda. A vám se taky líbí. Copak vo to... Ne že bych... Je to hodná holka. /Pauza/ Nabízejí mi místo v bance. Pět tisíc měsíčně ... Co tomu říkáš? Nebuä směšný... /Vejde Firs, nese kabát/ 31 Firs Gajev /Gajevovi/ Račte se obléct, milostpane, je už chladno. /si obléká kabát/ Ty se mě naotravuješ, Fir-si. i irs Žádný takový... Ráno jste odjel, a mně ani slovo. /Prohlíží si ho/ Haněvská ŕ irs Lopachin t irs Bože, jak jsi zestárnul, Firsi. Co ráčíte? Že jsi zestárnul, dědo! Dlouho žiju. Váš otec ještě nebyl na světě, a mě už chtěli oženit... /Směje se/ A když přišla svoboda, to už jsem byl první komorník. Já žádnou svobodu nechtěl, zůstal jsem u pánů... /Pauza/ Pamatuju, jakou měli tenkrát všichni radost, ale z čeho, to nikdo nevěděl. Lopachin Noj o dřív, to byl život! Aspoň mohli člověka zmlátit! ŕ irs -sjev Lopachin Haněvská Gajev /neslyšel dobře/ Bodejt ne. Každej znal svý místo, pán jako kmán, a drželi spolu, kdežto teď si každej vede svou a nikdo se v tom nevyzná. MÍČ, Firsi. Zítra musím do města. Mám slíbeno, že budu představen jednomu generálovi, který by mohl půjčit na směnku. Povídali, že mu hráli. Úroky prostě nezaplatíte, na to můžete vzít jed. Vždyt blouzní. Žádní generálové nejsou. /Vejde Trofimov, Aňa a Varja/ A tady- je máme. Ana Maminka je tady! 32 Rančvská Lopachin Trofimov Lopachin Irofimov Lopachin 1'rof imov Lopachin j-rof imov Var j a Haněvská '^rofimov ^ajev J-rof imov 'něžně/ Pojd sem, pojď... To jsou moje holčičky... /Obejme Anu a Varju/ Kdybyste věděly, jak vás mám ráda. Sedněte si ke mně, tak. /Sednou si/ Nአvěčnej študent pořád jenom se slečnama. Kŕ Kledte si svýho. Za chvíli mu bude padesát a furt je študent. Nechte si ty idiotský vtipy! Snad ses neurazil, proboha! Tak mě vynech! /se směje/ Smím se vás na něco.zeptat? Co vy si tak vo mně myslíte?' Myslím si o vás, vážený pane, tohle: máte hromadu peněz, za chvíli nebudete vědět, co s ni-ma. Jako je ve smyslu výměny látkové užitečný dravec, který sežere všecko, co mu přijde do cesty, tak jsi užitečný i ty. /Všichni se smějí/ Povídejte nám radši o planetách, Péto. Ne ne, pojďte nejdřív uzavřít včerejší téma. 0 čem byla řeč? 0 lidské hrdosti. Mluvili jsme v nedošli. V lid mystického. Mo du, ale když t rozumem, tak j smysl, když je zařízen, když hrubý, hloupý přestat obdivo ně pracovat. čera dlouho, ale k ničemu jsme ské hrdosti je podle vás cosi žná že máte svým způsobem prav-o člověk vezme jednoduše selským akápak hrdost, copak má nějaký člověk už fyziologicky nevalně je ve zdrcující většině případů a hluboce neštastný. Musíme se vat sami sobě. Mělo by se hlav- 33 Gajev Trofimov Raněvské Lopachin 'Trof imov Stejně umřeš. Kdoví? Co vlastně víme o smrti? Co když má člověk sto smyslů a smrt jich zničí jenom pět, které známe? ale těch pětadevadesát zbývajících třeba žije dál? Vy jste tak chytrý, Péto. /ironicky/ Až hrůzaí Lidstvo jde kupředu, zdokonaluje své síly. Všechno, co je dneska pro něj nedostižné, bude jednou důvěrně známé a pochopitelné, ale jak říkám, musí se pracovat, ze všech sil pomáhat těm, kdo hledají pravdu. U nás v Rusku zatím pracuje málokdo. Drtivá většina_těch intelektuálů, které znám, nic nehledá, nic nedělá a pracovat zatím ani neumí. Říkají si inteligenti, ale služebnictvu tykají, obyčejný člověk je pro ně dobytek, studují špatně, čtou povrchně, absolutně na nic nesáhnou, o vědě jenom žvaní a umění moc nerozumějí.Všichni jsou smrtelně vážní, všichni se tváří přísně, všichni diskutují jen o věcech důležitých, o filosofii, a přitom nikdo nevidí, že dělníci nemají co do úst, spí bez pokrývek, po třiceti po čtyřiceti v jedné místnosti, všude štěnice, smrad, vlhko, mravní špína... Zřejmě máme všechny ty vznešené úvahy jenom na to, aby se odvedla pozornost jinam. Ukažte mi, kde jsou ty jesle, o kterých se toho pořád tolik namluví, kde jsou ty čítárny? 0 těch se jenom píše v románech, ale ve skutečnosti prostě nejsou. Jenom špína, tupost... Asie. 3ojím se těch upjatých ksichtů, nesnáším je. Nemám rád, když se mluví moc vážně. Radši toho nechrne! Var je /vyděšené/ Já jdu pryč... jdu pryč... Víte,ma' micko, že doma lidi nemají co jíst, a vy mu dáte málem stovku. Raněvská Co mám dělat, když jsem taková hloupá. Doma ti dám všechno, co mám. Pane Lopachine, že mi ještě půjčíte! Lopachin Ale jistě. 34 Raněvská Var ja Lopachin Gajev Lopachin Raněvská Var ja Lopachin a na írofimov '^rof imov ---na Pojdme, panstvo, už je čas. Představ si,Var-jo, že jsme ti tady dohodli svatbu. Gratulujú. /v slzách/ S tímhle se nesmí žertovat. Ochmélie, jdi do kláštera... Už mě svrbí dlaně, dávno jsem nedržel tágo. Ochmélie, o, nymfo, pomni mne ve svých modlitbách! Jdeme, panstvo. Brzy bude večeře. Ten mě vyděsil! Div se mi srdce neutrhne! Tak, panstvo, nezapomeňte:dvaadvacátýho srpna bude dražba višnovýhp sadu. Myslete na to!... Myslete! /Všichni kromě Ani a Trofimova odcházejí/ /se smíchem/ Tomu^člověku můžeme poděkovat za to, že jsme teď sami. Varja se ho lekla. Má strach, že se do sebe zamilujeme, tak se od nás celý den ani nehne. Nemůže tím slepičím mozečkem pochopit, že láska je pro nás přízemnost. Obejí£ všechno to malé a prchavé, co člověku znemožňuje... být svoboden a štasten, to je cíl a smysl našeho života. Kupředu!Jde-me nezadržitelně za planoucí hvězdou, která nám září v dáli! Kupředu! Držte krok, přátelé! /spráskne ruce/ Jak krásně to umíte vyjádřit! /Pauza/ Dneska je tady kouzelně. Ano, nádherné počasí. Co jste se mnou udělal, Péto, proč už nemám višňový sad tak ráda jako dřív? Byla jsem do něho přímo zamilovaná, zdálo se mi, že na zemi nemůže být hezčí místo než je náš sad. I 1 1 I 1 1 1 1 1 I I Trofimov Ana Lrof imov Ana 35 elá zem je náš sad. Velká a krásná zem, je na ní^mnoho kouzelných míst. /Pauza/ Podívejte, Ano, váš děd praděd a všichni vaši přediv á -xi; „_,.,„ -i „ ,"i„T ,,i„„4._4t^ x.i ,.x . - kove měli nevolníky, vlastnili živi každé višně v dého kmene se sadu, z každého lístku, lidi: z z kaž-lidská na vás přece musí dívat . bytost, musíte přece slyšet hlasy... Vlastnit živé lidi - to vás všechny od základu proměnilo, ty, co žili dřív, i ty, co žiji teď, tak proměnilo, že vaše matka, vy, váš strýc, už ani nepozorujete, že žijete na dluh, na cizí účet, na účet těch lidí, které nepouštíte dél než do předsíně... Jsme pozadu minimálně o dvě stě let, nemáme zatím vůbec nic, nemáme jasný názor na vlastní dějiny, my jenom filosofujeme, stěžujeme si na nudu nebo pijeme vodku. Vždyt je to tak jasné: abychom začli v přítomnosti skutečně žít, musíme nejdřív vykoupit svou minulost, skoncovat s ní, a vykoupit ji můžeme jenom obrovskou nepřetržitou prací. Pochopte to, Ano. Dům, ve kterém žijeme, už dávno není náš, a já odejdu, dávám vám své ceatné slovo. Jestli máje klíče, hodte je do studny a odejděte. Buďte volná jako pták. /nadšena/ To jste řekl krásně! j-rof imov -na ^ofimov Věřte mi, Ano, věřte! Ještě mi není třicet, jsem mladý, jsem ještě student, ale už jsem hodně vytrpěl!, Jak přijde zima, hladovím,jsem nemocný, nervózní, ubohý jako žebrák, a - kam všude mě osud zavál... kde všude jsem nebyl! Fřesto bylo mé srdce vždycky, každou vteřinu, ve dne v noci plné neobjasnitelných předtuch. Já tuším, že přijde štěstí, Ano, já už ho vidím. .. /zamyšleně/ Vychází měsíc. /Je slyšet, jak Jepichodov hraje na kytaru stále tutéž smutnou píseň. Vychází měsíc. Někde blízko topolů hledá Varja Anu a volá: Ano! Kde jsi?/ Ano, vychází měsíc. /Pauza/' Tuším to štěstí, 36 Klas Varji lroiimov ano, už jde, přichází blíž a bliž, slyším už jeho kroky. A když se ho nedočkáme my, když ho nepoznáme, co na tom? Poznají ho jiní! AňoJ Kde jsi? Zase ta Varja! /Vztekle/ To už přestává všechno l i'rof imov Klas Varji A co? Pojdte k řece. Tam je hezky. Pojďte. /Odcházejí/ Ano! Ano! Opona Třeti dějství Salón oddělený obloukem od sálu. Svítí lustr. Z předsíně je slyšet židovský orchestr, o kterém byla řeč ve druhém dějství. Je večer. V sále se tančí grand rond. Hlas Simeonova-Piščika: "Promenáde ä une paire!" Do salónu vejde první pér: Piščik a Charlotta, druhý pár: Irofimov a Raněvská, třetí pár: Aha s Poštmistrem, čtvrtý pár: Varja s Přednostou stanice atd, Varja tiše pláče a při tanci si utírá slzy. V posledním páru je Dunaša. Páry procházejí salonem. Piščik vyvolává: "Grand rond, balancez!" a "Les cavaliers a genoux et remerciez vos daraes!" Firs ve fraku na podnosu minerálku. Do salónu se vrátí Piščik a Irofimov. Piščik Mám vysokej tlak, už dvakrát mě ranila mrtvi- ce, to se pak těžko tancuje, ale jak se říká: kdo chce s vlky býti, musívs nimi výti. Ale jinak jsem zdravej jako kůn. Nebožtík otec dělával si legraci, dej mu pámbu věčnou slávu, o našem původu říkal, že asi náš starej rod Simeonovů-Piščiků pochází asi zrovna od toho koně, kterýho Caligula posadil do senátu... /Sedne si/ Jenomže nemám penízej to je ta chýbal Hladovýho psa přesvědčí jedině maso... /Zachrápe a hned se probudí/ Já to samý... pořád jen o penězích... Irofimov Věřil byste, že je ve vás opravdu něco koňské- ho? No co... kůn je užitečný zvíře... kůn se dá prodat.., /Je slyšet j jak se vedle v pokoji hraje kulečník. V oblouku do sálu se objeví Varja/ /se pošklebuje/ Madam Lopachinová! Madam Lopa-chinovál..» Piščik Irofimov Varja /zlostně/ Vypelichanej milostpaní 38 I'rof imov Var ja i'rof imov Ano, jsem vypelichanej milostpán a jsem na to hrdej! /zamyšleně, trpce/ Tak jsme si najali muzikanty, ale kde na ně vezmeme? /Odejde/ /Piščikovi/ Kdybyste tu energii, kterou jste za celý svůj život spotřeboval na shánění peněz kvůli úrokům, vynaložil na něco jiného, mohl jste podle všeho nakonec pohnout zeměkoulí. Piščik Nietzsche... filosof... velikej, slavnej... takovýmu to myslí, kamaráde, říká ve svých spisech, že snad se smějí dělat falešný peníze. Trefimov Piščik Raně v ská ■"■rof imov Raněvské ■-".arlotta ?išSik arlotta Vy jste Četl Nietzscheho? No... Dášenka mi to říkala. A já jsem teä v takový situaci, že snad vážně budu muset falšovat peníze... Pozejtří mám zaplatit tři tisíce.., tisícovku jsem už sehnal... /Ohmatává si kapsy, rozčileně/ Peníze jsou pryči Ztratil J3em peníze! /V slzách/ Kam se poděly peníze? /Radostně/ Tady jsou, za podšívkou.. . Fuj, to jsem se zpotil... /Vejde Raněvská a Charlotta/ /si pro sebe .zpívá temperamentní gruzínskou lidovou melodii/ Proč je ten Leonid tak dlouho pryč? Co diílá ve městě? /Duňaše/ Dunašo, nabídněte muzikantům čaj... K dražbě podle; všeho nedošlo. I ti muzikanti, přišli nevhod, i ten bál jsme uspořádali nevhod... No, nevadí... /Sedne si a tiše zpívá/ /podá Piščikovi balíček karet/ Tady máte sadu karet, myslete si nějakou jednu kartu. Myslím. Teď je zamíchejte. Velmi dobře. Dejte mi je,- 3S Piščik můj milý pane Piščiku. Ein, zwei, drei! Teď se podívejte, máte ji v postranní kapse... /vytáhne z kapsy kartu/ Pikové osma, naprosto správné! /Udiveně/ To by člověk nevěřil! Charlotta /má na dlani balíček karet, Trofimovovi/ Honem řekněte, která karta je nahoře? 'I'rofimov Piková dáma, no. Charlotta Tak jest. /Piščikovi/ No? Která karta je naho- Fiščik Červený eso. Charlotta Tak jest. /Plácne do dlaně, balíček karet zmi- zí/ Máme to dnes pěkné počasí, že? /Odpoví jí tajemný ženský hlas, jakoby zpod podlahy: "0 ano, překrásné počasí, milostivá!"/ Vy jste tak pěkný můj ideál... /Hlas: "Vy se mi také, milostivá, velmi líbíte."/ Přednosta stanice /tleská' Paní břichomluvkyně, bravo! Piščik /udiveně/ To by člověk nevěřil! Okouzlující, slečno Charlotto... já se prostě zamiloval... Charlotta Zamiloval? /Pokrčí rameny/ Copak vy můžete mi- lovat? Guter Mensch, aber schlechter Musikant. J-rofinov /poplácá Piščika po rameni/ Koňská nátura, ano... Charlotta Pozor, prosím, ještě jedno kouzlo! /Vezme s žid- le pléd/ To je velmi pěkný pléd, já si přeju prodávat... /Natřásá pléd/ Nepřeje si někdo kupovat? Piščik Charlotta To by člověk nevěřil! Ein, zwei, drej! /Prudce zvedne spuštěný pléd; za ním stojí Aňa; udělá pukrle, běží k matce, obejme ji a za všeobecného nadšení uteče dozadu do sálu/ 40 Raněvská /tleská/ Bravo, bravo!... Charlotta A .teál Ein, zwei, drei! /Zvedne pléd; za ním stojí Varja a klaní se/ Fiščik /udiveně/ To by člověk nevěřil! Charlotta Konec! /Hodí pléd na Piščika, udělá pukrle a uteče do sálu/ Piščik Haněvské /za ní spěchá/ Uličnic*?... Ta to umí! Ta to umí! /Odchází/ A Leonid pořád nikde. Co v tom městě tak dlouho dělá, to nechápu! Přece už tam muselo všecko skončit, panství je prodané, nebo se dražba nekonala, proč nás tak dlouho nechává v nejistotě! Varja Trofimov Varja Raněvské -rofimov Varja saněvská /se snaží uklidnit ji/ Strýček ho koupil, jsem o tom přesvědčená. /ironicky/ Zajisté. Babička mu poslala plnou moc, aby ho koupil na její jméno, i s dluhem. Udělala to.pro Anu. A já jsem přesvědčené, pánbůh nás neopustí, strýček ho koupí. Jaroslavské babička poslala sto padesát tisíc, abychom koupili panství na její jméno - nám ona nevěří - ale ty peníze by nestačily ani jia zaplacení úroků. /Schová obličej do dlaní/ Dneska se rozhoduje o mém osudu... /se .pošklebuje Varje/ Madam Lopachinová! /zlostně/ Věčný student! Až dvakrát ho vyhodili z university. /Varje/ Co se rozčiluješ, Varjo? škádlí tě s Lopachineca, co na tom? Chceš, vezmi si Lopochi-na, je to hodný, zajímavý člověk. Nechceš, neber si ho; nikdo tě nenutí, ty bláhová... 41 Var ja Raněvská -Var ja Irofimov Varja Jaša Var j a Raněvská Irofimov Raněvská Beru tu věc vážně, mamičko, proč si něco namlouvat. Je to hodný člověk, mně se líbí. No tak si ho vem. Nechápu, na co ještě čekatl Kle mamičko, přece ho nepožádám o ruku já. Už dva roky mi o něm všichni vykládají, všichni, jen on bud mlčí nebo žertuje. Já tomu rozumím. Bohatne, mé spoustu práce, co je mu d,o mě. Kdyby tak byly peníze, aspoň trochu, aspoň tisícovka, všecko bych opustila a odešla co nejdál. Odešla bych do kláštera. To by bylo blaho! /Trofimovovi/ Student by měl mít rozum! /Měkce, v slzách/ Jak jste tak zošklivěl, Péto, a zestárnul! /Raněvská, už bez pláče/ Jeaomže já nemůžu být bez práce, mamičko. Já potrebujú pořád něco dělat. /Vejde Jaša/ /stěží zadržuje smích/ Jepichodov zlomil tágol ... /Odejde/ Co tady mé co dělat Jepichodov? Kdo mu dovolil hrát kulečník? Já ty lidi nechápu... /Odejde/ Nedrážděte ji, Péto, vidíte přece, že je tak neštastná. Může se přetrhnout samou horlivostíf strká nos do cizích věcí. Celé léto nám chvíli nedala pokoj, ani mně, ani Aně, bála se, abychom si spolu náhodou něco nezačali. Co je jí po tom? Nehledě na to, že jsem na sobě nedal nic znát! Jsem příliš dalek těchhle banalit. Láska je pro mě prízemností Tak to já jsem tedy asi přízemni. /Velmivvzru-šeně/ Proč už tu není Leonid? Vědět aspoň, jestli je panství prodané nebo není? Katastrofa mi připadá tak neuvěřitelná, že ani jaksi nevím, co si mém myslet, ztrácím hlavu... Jsem schopna začít křičet..j provést nějakou hloupost. Zachraňte mě, Péto. Tak přece něco řekněte, řekněte něco... 42 Trofimov Jestli ván dneska panství prodali nebo nepro- dali - copak to není jedno? S ním už je stejně dávno konec, vrátit se už nic nedá, všecko je dávno pryč. Uklidněte se, upřímně vás prosem. Proč si něco nalhávat, člověk se musí aspoň jednou v životě podívat pravdě do očí. Raněvská Jaké pravdě? Vy vidíte, kde je pravda a kde ne- ní pravda, a já jsem snad slepá, já nevidím nic. Směle řešíte veškeré důležité problémy, ale poslyšte, hochu, není to náhodou tím, že jste mladý, že jste ještě žádný z těch vašich problémů nepocítil na vlastní kůži? Hledíte směle kupředu, ale není to tím, že nevidíte a nečekáte nic hrozného, protože život se před vašima mladýma očima ještě skrývá? Jste odvážnější, čestnější, hlubší než my, ale vžijte se do naší situace, budte velkorysý, aspoň co by se za nehet vešlo, nebučte bezohledný. Vždyt já se tady narodila, tady žili můj otec avmat-ka, můj děd, mám ráda tenhle dům, bez višňového sadu si nedovedu představit svůj vlastní život, a když už je tak nutné ho prodat, tak at s ním prodaji i mě.... /Objímá^Trofimova, líbá ho na čelo/ Politujte mě, Pcito, buďte ke mně hodný. irofiraov Je mi vás upřímně líto, vy to víte. Raněvská ale to se má jinak, jinak se to má říct... /Vyndá kapesník, na podlahu spadne telegram/ Je mi dneska těžko, to si ani neumíte představit. Tady je na mě hlučno, srdce se mi sevře při každém zvuku, celá se chvěju, a odejít do svého pokoje taky nemůžu, sama se tam v tom ti-r chu bojím. Neodsuzujte mě, Péto... Mém vás ráda jako vlastního syna. S radostí bych vám dala Ánu, jenomže, chlapče, zlatej, musíte se učit, musíte dodělat universitu. Vy nic neděláte,jen osud vás honí z místa na místo, není to zvláštní?... Že je to tak! Vmdte, že je! A měl byste něco dělat s tou bradkou, aby vám přece trošku povyrostla... /Směje se/ Jste legrační! Trofimov /zvedne telegram/ Nepřeju si být krasavec. Raněvská Telegram z „Paříže. Každý den. Včera jeden, dnes- ka jeden... Ten hrozný člověk je zase nemocný, 43 zase je mu hůř... Prosí za odpuštění, zaprisahá mě, abych přijela, a já bych opravdu měla zajet do Paříže, nějaký čas být s ním. Tváříte se přísně, Péto, ale co mé člověk dělat, příteli, co mém dělat, je nemocný, je sám, ne-štastný, a kdo se tam o něho postará, kdo ho bude varovat před chybným krokem, kdo mu včas podá lék? A proč bych to zapírala, proč, mám ho ráda, je to tak. Milujú ho, milujú... Je to kámen na mém krku, táhne mě ke dnu, ale já ten kámen milujú a nemůžu bez něho žít. /Tiskne 'Trof imov ovi ruku/ Nemyslete si nic špatného, Péto, radši nic neříkejte, nic neříkejte... Trofimov Raněvská /v slzách/ Odpustte mi proboha mou otevřenost: vždyt ten chlap vás okradl Ne, ne, ne, takhle nesmíte, mluvit... /Zacpává si uši/ Trofimov Vždyt je to darebák, jenom vy jediná to nevíteI Bezvýznamnej darebák, úplné nula... Raněvská /se rozhněvá, ale ovládá se/ Je vám šestadvacet let nebo sedmadvacet, a pořád jste ještě na úrovni sextána. Trofimov Rqněvské kil Chlap má být chlap, ve vašich letech by člověk měl chápat lidi, kteří milují. A sám by měl milovat... Párkrát se zamilovat! /Zlostně/ Tak je to! A nejste žádná čistá duše, máte prostě strach, abyste se neumazal, jste šašek, jste mrzák... Trofimov Raněvská /zděšeně/ Proboha, co to mluví! - "Láska je prízemnosť." Kdepak, chlapečku, vy jste prostě,, jak říká náš Firs, kus dřeva. Ve vašich letech nemít milenku! Trofimov /zděšeně/ To je hrůza! Co to, proboha, mluvíK! /Chytne se za hlavu, rychle jde do sálu/ To je hrůza... Já nemůžu, já jdu pryč... /Odejde,ale vzápětí se vrátí/ Mezi námi je konec! /Odejde do předsíně/ 44 Raněvská /za ním -volá/ Péto, počkejte! Nebuďte směšný, dělala jsem si legraci! Péto! /Z předsíně je slyšet, jak někdo jde rychle se schodů a najednou s rachotem padá dolů, Ana a Varja vykřiknou, ale vzápětí je slyšet smích/ Co se stalo? Ana /vběhne do salonu, směje se/ Péta spad se schodů! /Odběhne/ Raněvská To je blázínek, ten Péta.., Přednosta stanice /se postaví doprostřed sálu a recituje Hříšnici od A. Tolstého/ Všude jak v úle, smích se šíří, zazněly loutny, bubny víří, ze sadu stoupá květů dech. A mezi sloupy nad běl schodů sepnutý brokát v rámu vchodu zvedá se v těžkých záhybech. Dům plný lesku, lustry svítí, zlato se blýská, křištál třpytí, a v oknech za záhyby stár do zvuků hudby sladce znící proplétá hostí hlučný sbor, u dlouhých stolů hodující, svůj mnohohlasý rozhovor. /Ostatní ho poslouchají, ale už po několika verších se z předsíně ozve valčík a recitace je přerušena. Všichni tančí. Z předsíně vejde Trofimov, Ana, Varja a Raněvská/ raněvská No tak, Péto... Jste čisjá duše... odpustte mi to, prosím vás... Pojdte si zatancovat... /Tančí s Pétou/ /Ana a Varja tancují. Vejde Firs, opře si hůl vedle bočních dveří.Vejde Jaša,' dívá se na tanec/ ,;asa Tak co, dědo? rirs Není mi dobře. Dřív u nás na bálech tancovali 45 Jaša Firs Raněvská Ana Raněvská áňa J aša Firs Rqněvské Jaša Raněvská Jaša generálové, baroni, admirálové, a teď posíláme pro poštmistra a pro přednostu stanice, a ani těm sfc dvakrát nechce. Přišlo mi nějak slabo. Nebožtík starý milostpán dával všem užívat pe-četní vosk, na všecky nemoce. Já beru pečetní vosk už aspoň dvacet let, a možná i dýl; však to mě asi drží při životě. Nudíš mě, dědku. /Zívá/ Taky už bys moh dávno chcípnout. Ty ses holt... kus dřeva: /Mumlá si pro sebe/ /Trořimov a,Raněvská tančí v sále, potom v salonu/ Merci. Na chvilku si sednu.., /Sedne si/ Jsem unavená. Ted v kuchyni nějaký člověk sad už dneska prodali. /vejde, vzrušeně/ říkal, že višňový Komu ho prodali? To neříkal, komu. od tančí do sálu/ Oddšel. /Tančí s Trofimovem, Žvanil tam nějaký dědek. Cizí, A milostpán pořád ještě nepřijel. Šel jenom tak nalehko, snadno se může nastydnout. Jo,jo, nerozumné mládí! Já to neprežijú, Jašo, běžte, zeptejte se, komu to prodali. Ale ten už je dávno pryč, ten dědek. /Směje se/ /trochu rozhněvaně/ Čemu se smějete, prosím vás? Co vás tak potěšilo? Ten Jepichod ov je ale k popukání. Úplná nula. Hromada neštěstí. Raněvská Fířsi,. jestli se panství prodá, kam půjdeš ty? 46 Firs Raněvská Kam poručíte, tam půjdu. Co je s tebou? Není ti dobře? Měl by sis jít lehnout... iirs Jaši Piščik Jo... /S úsměškem/ Já si půjdu lehnout, a kdo tady lidem poslouží, kdo tu všecko zařídí? Jsem na celý dům sám. /Raněvské/ Madam! Dovolte, abych vás o něco poprosil, buďte tak laskavá! Jestli zase pojedete do Paříže, vezměte mě s sebou? moc vás prosím. Zůstat tady je vyloučená vec. /Rozhlédne se, polohlasně/ Co bych povídal, vidíte to sama, země nevzdělaná, lidi nestydatý, přitom ta nuda, v kuchyni vaří, že to nelze popsat a ke všemu ještě si tady chodí ten Firs a huhláyrůzná nevhodná slova. Vemte mě s sebou, budte tak laskavá! /vejde/ Smím prosit?... C valčíček, milostivá.. /Raněvská s ním jde/ Nic naplat, dva tisíce si od vás půjčím, paninko... Půjčím... /Tančí/ Dva tisíce... /Od- tančí do sálu/ uasa Dunaša Firs Euňaša Jaša /tiše zpívá/ Zda pochopíš mou roztouženou duši... /V sále skáče a mává rukama postava v kostkovaných kalhotách a s šedivým cylindrem: výkřiky: "Bravo,slečno Charlotto:"/ /se zastaví, aby se napudrovala/ Slečna chce, abych tančila - je moc pánů a málo dam - ale mně se z tancování točí hlava, busí mi srdce, Fursi, a zrovna teď mi poštmistr řekl takovou věc, až se mi dech zatajil. /Hudba utichne/ Copak ti řek? Řekl mi. Vy jste jako kvíteček, /zívá/ To je úroveň!... /Odejde/ 47 Dunaša Firs Jepichodov Dunaša J epi chodov Dunaša Jepichodov V ar j a Jepichodov Var j a Jepichodov Jako kvíteček... Já jsem tak delikátní stvoření, šíleně milujú něžný slova. Ty do něčeho vlítneš. /Vejde Jepichodov/ Vy o mně, slečno Avdoto, nestojíte... jako bych byl nějaký hmyz. /Vzdychá/ Životer živote! Co si přejete? Bezpochyby, možná že máte dokonce i pravdu. /Vzdychá/ Ale ovšem, když se to vezme z hlediska^ tak jste mě, smím-li se tak vyjádřit, promiňte mi mou upřímnost, naprosto přivedla do duševního stavu. Já svou Fortunu znám,každý den mě potká nějaké neštěstí, i tomu jsem už dávno přivykl, takže s úsměvem hledím na svůj osud. Dala jste mi slovo, a ačkoliv jsem... Prosím vás, promluvíme si jindy, ale teď mě nechte být. Tec* o něčem sním. /Hraje ei s vějířem/ Každý den nějaké neštěstí, a já, smím-li se tak vyslovit, se jenom usmívám, ba dokonce směju. /Ze sálu vejde Varja/ Ty jsi pořád ještě tady, Semjone? Ty seš váž-něvdovolenej, nemyslíš? /Dunaše/ Jdi odsud, Dunašo. /Jepichodovi/ Hraješ §i kulečník a zlomíš tágo, chodíš si po salonu jako nějaký host. Na mně něco vyžadovat, abych se s dovolením vyjádřil, nemáte nárok. Já na tobě nic nevyžadujú, já ti to prostě říčkám. Ty umíš jenom chodit sem a tam, ale na práci nesáhneš. Držíme si účetního a nikdo ne» ví na co. /uraženě/ Jestli já pracujú, jestli chodím, 48 Var ja J epichodov Var ja jestli jím, jestli hraju kulečník, to si můžou rozvážit jedině lidi, kteří tomu rozumějí, kteří jsou trošku starší. Ty si troufáš takhle se mnou mluvit! /Vyletí/ Co si to dovoluješ? Tak já teda ničemu nerozumím? Seber se a koukej mazat! Ale honem! /dostane strach/ Račte se, prosím, vyjadřovat delikátním způsobem. /zuří/ Okamžitě odsud vypadni! Vypadni! /Jepichodov couvá ke dveřím, Varja jde za ním/ Hromada neštěstí! At už jsi venku! At už tě tady nevidím! /Jepichodov odejde; za dveřmi je slyšet jeho hlas: "Budu si na vás stěžovat,"/ Tak ty jsi neslyšel? /Chytne hůl, kterou siv u dveří opřel Firs/ Taá pojď... Pojď... Pojď, já ti ukážu... Jen pojď zpátky!... Tak ty jdeš? Já ti teda.,, tumáš... /Napřáhne hůl, vtom vejde Lopachin/ Lopachin Varja • Lopachin Varja Lopachin Hlasy v sále Piščik Děkuju srdečně! /zlostně a uštěpačně/ To jsem nechtělaI Ale jděte! Mile jste mě počastovala, srdečně děkuju. Nevím za cg. /Odchází, pak se ohlédne a zeptá se jiným tonem/ Neuhodila jsem vás? Ani ne. Ale boule mi naskočí vohromná. Lopachin je tady! Pan Lopachin přijel! My o vlku a vlk za humny... /Qbjímá se s Lo-pachinem/ Z tebe je cejtit koňak, kamarádíčku, hochu zlatej..No, my jsme tady taky veselí. 49 /Vejde Raněvská/ Raněvaké Lopachin Raněvská Lopachin Raněvská Gajev Fisčik Itoněvská Lopachin ?^něvská Lopachin To jste vy, pane Lopachine? Proč tak pozdě? Kde je Leonid? Pan Gajev přijel taky, jde za mnou... /rozrušeně/ Tak co je? Byla dražba? Mluvte, proboha! /rozpačitě, bojí se prozradit svou radost/ Dražba skončila ke čtvrtý hodině... Ujel nám vlak, museli jsme čekat do půl desátý... /Těžce vzdychne/ Uf! Nějak se mi zatočila hlava... /Vejde Gajev; v pravé ruce drží balíčky, levou si utírá slzy/ Tak co, Leo? No, Leo!? /Netrpělivě, v slzách/ Proboha tě prosím, tak mluv... /jí neodpovídá, jenom mává rukou; plačky Fir-sovi/ Na, vem to... Jsou tam kyselé rybičky, kerčské sledě... Já dneska vůbec nejed... Co já si vytrpěl! /Dveře do herny jsou otevřené; jsou slyšet údery koulí a Jašův hlas: Sedům a vosumnáct. - Gajev změní výraz, už nepláče/ Jsem k smrti utahanej. Pojď, Firsi, převlík-neš me. /Odchází přes sál, za ním jde Firs/ Tak co dražba? No povídej, člověče! Prodal se višňový sad? Prodal. Kdo ho koupil? Já ho koupil. /Pauza/ /Raněvská je zdrcena, kdyby se nedržela křesla a stolu, tak by upadlafVar-ja odepne od pasu klíge, hodí je na podlahu uprostřed salonu a odejde/ 50 lopachin Já ho koupili Počkejte, panstvo, moment, pro- sím vás, mám hlavu jako škopek, nemůžu mluvit... /Směje $e/ Přijdeme na dražbu, Děriga-nov už tam byl. G-ajev měl všeho všudy sto padesát tisíc a Děriganov - kromě dluhu - vynes rovnou tři sta tisíc. No vidím, vo co de, tak jsem se do něj zakous, nabíd jsem čtyři sta tisíc. Von čtyři sta padesát. Já pět set padesát. Von teda přihazuje po padesáti a já furt po stovce... Až do kladívka. Celej dluh a devět set tisíc k tomu, než mi ho přiklepli. Višňový sad je tečí můj,! Můj! /Řehtá se/ Panebože spravedlivéj, višňovej sad je můj! Řekněte mi, že jsem vopilej, že mi přeskočilo, že je to všecko jen mámeni... /Dupe nohama/ Nesmějte se raií Kdyby tak otec a dědek vstali z hrobu a všecko to viděli, jak jejich Jermo-laj, kterýho votloukali, kteréj neuměl pořádně číst a psát, kterej v zimě běhal bos, jak tenhle Jernclaj koupil panství, kterýmu se nic na světě krásou nevyrovná. Já koupil panství, kde děd a otec dřeli jak votroci, kde je nepouštěli ani do kuchyně. Já saad spím, xo je všecko vidina, to se mi jenom zdá... To je plod vaší fantazie, ukrytý v temnotách neznáma... /Zvedne klíče s něžným úsměvem/ Zahodila klíče, chceydát najevo, že už není paní... /Zvoní klíči/ Ale, dyt je to fuk. /Je slyšet ladění orchestru/ Hej, muzikanti, hrajte, na moje přání! Všichni se přijaté podívat, jak Jermolaj Lopachin zatne sekeru do višnovýho sadu, jak ty stromy budou padat! Postavíme tady chaty a naši vnuci a pravnuci tady uvidějí novej život... Hudbo, hraj! /Hraje hudba. Raněvská klesne na žid li a hořce pláče/ /Lopachin vyčítavě/ Proč, proč jste mě jenom neposlechla? Vy ubohá, dobrá duše, teď už se to vrátit nedá. /V slzách/ Kéž by to všecko bylo co nejdřív za náma,vkéž by se už nějak změnil náš zmotanej, neštastnej život. Piščik /hovvezme pod paží, polohlasem/ Paní pláče. Pojd do sálu, at zůstane sama... PojŽL-.. /Odvádí ho do sálu/ 51 Lopachin Co to má znamenat? Muziko, hraj pořádně! Všecko bude podle mýho! /Ironicky/vPřicház.í nové panstvo, přichází majitel višňového sadu! /Nechtěně vrazí do stolku, málem povalí svícny/ Všecko můžu zaplatit! /Odejde s Piš-čikem/ /Ani v sále, oni v salónu nikdo není; Raněvská se schoulila do křesla a hořce pláče.^Tise hraje hudba. Rychle vejde Ana a Trofimov. Ana si klekne před matkou. Trofimov zůstane u vchodu do sálu/ Ana Mami!... Mami, ty pláčeš? Maminko moje zlaté, maminečko, já tě mám ráda... Já tě neopustím. Višňový sad je prodaný, už ho nemáme, to je pravda, ale nesmíš plakat, jsi teď volná jako pták, zůstalo ti dobré, čisté srdce... Pojď se mnou, pojď odsud, maminko!... Vysadíme nový sad, krásnější než.tenhle, dočkáš se ho, poznáš tiché, hluboké štěstít ušivšíš, jak při* chází, a usměješ se, maminko! Pojď, mami! Pojď!... Opona Čtvrté dějství Pokoj z prvního dějství. Na oknech nevisí záclony, na stěnách nevisí obrazy, nábytku zůstalo málo, je složen v jednom rohu, j skoby na prodej. Je tu jaksi prázdno. U dveří z pokoje stojí kufry, cestovní brašny apod. Dveře nalevo jsou otevřené, odtud jsou slyšet hlasy Varji a Ani. Lopachin stojí, čeká. Jaša drží podnos s poháry šampaňského. V předsíni Jepichodov převazuje truhlu. Za jevištěm je slyšet hluk. To se přišli rozloučit lidé z vesnice. Gajevův hlas: Děkuju, přátelé, děkuju vám. Jaša Ga jev Lidi z vesnice se přišli rozloučit. Podle raý-ho názoru, pane Lopachin, jsou tady lidi hodný, ale natvrdlí. /Hluk utichá. Z předsíně vejde Ra-něvská a Sajev; Raněvská nepláče, ale tvář má bledou, rozechvělou, nemůže mluvit/ Tys jim dala c.lou peněženku, Ljubo. Tohle nejde! Tohle nejdeI Raněvská lopachin Jaša Já to nedokážu! Nedokážu! /Oba odcházejí/ /do dveří, za nimi/ Račte, panstvo, snažně vás prosím! Skleničku na rozloučenou. Ve městě mě to nenapadlo a na nádraží měli akorát jed. nu láhev. Prosím, panstvo: /Pauza/ Copak? Vy nebudete? /Jde od dveří/ To bych to bejval neokupoval. Tak já taky nebudu pít. /Jaša klade opatrně podnos na židli/ Napij se aspoň ty, Jašo. Na štastnouwcestu! Žijte si tu blazei /Pije/ Pravá šampaň to teda není, to vás mohu ujis* tit. 53 Lopachin Jaša Lopachin Jaša Lopachin Trofimov Lopachin Trofimov Lopachin Trofimov Lopachin Trofimov Lopachin Trofimov Dal jsem za to skoro stovku. /Pauza/ Tady je zima jak v psinei. Dneska se netopilo, stejně už jedem. /Směje se/ Co je ti? Radujú se. Máme říjen, ale slunce a poklidno jak v létě. To se bude pěkně stavět. /Pohlédne na hodinky, do dveří 7 Panstvo, připomínám, že vlak jede za čtyřicet sedm minut! Tak za dvacet minut musíme vyrazit. Pospěšte si. /Trofimov v kabátě vejde zvenku/ Řek bych, že už máme na čase. Je zapraženo. Zatracená práce, kam se poděly ty galoše? Zmizely. /Do dveří/ Ano, já nemám galoše. Nemůžu je najít. A já musím do Charkova, Svezu se s várna. V Charkově vostanu celou zimu, S várna ale člověk prokecá času, už abych něco dělal nebo zheb-nu. Jábez práce nemůžu bejt, jsem jak levej,; ruce mi jdou tak nějak šejdrem, jako by mně ani nepatřily. My odjedeme g vy se zas pustíte do svého užitečného díla. Nechceš se napít? Nechci. Tak teda, do Moskvy? Ano, doprovodím je do města a zítra jedu do Moskvy. Nojo... To voni profesoři ani nepřednéšejí,že-jo, všichni čekají, až přijedeš ty! Starej se o sebe. 54 Lopachin Troŕimov Kolik roků už ses na tý universitě? Lopachin ^rofimov Lopochin ^rofimov nám jak. zřejmě víc- na rozlou-Odvykni se. A to že časem it, s tím-... No,at ně rád* Vymysli si něco novýho. Tohle už z svý boty. /Hledá galoše/ My už se krát neuvidíme, tak víš co, dám ti cenou jednu radu: nerozpřahuj ruce si ten svůj slozvyk - rozpřahovat taky, stavět chaty, pořítat s tím, začnou chataři samostatně hospodař hle počítat - je taky rozpřahování je to tak nebo tak, já tě mám stej Máš útlé, citlivé prsty jako umělec, máš útlou, citlivou duši... /obejme/ Sbohem, kamaráde. Děkuju ti za všecko. Jestli potřebuješ, dám ti peníze na cestu. Na co? Já nepotrebujú. Vždy t žádný nemáte! Mám. Děkuju vám. Dostal jsem za překlad. Ty mám tady, v kapse. /Nervózně/ Ale galoše nemám! Var j a Irofimov Lopachin ■L'rof imov /z vedlejší místnosti/ Tady máte tu svou ohavnost! /Vyhodí na jeviště gumové galoše/ Co se rozčilujete, Varjo?. ce nejsou moje galoše! Hm,.. Tohle pře- Na jaře jsem zasel tisíc hektarů máku a teä to hodilo čtyři sta tisíc čistýho. A když byl ten můj mák v květu, co to bylo za vobraz! No, jak říkám, čtyři sta tisíc čistýho, tak ti teda nabízím půjčku, protože můžu. Ale na co se vytahovat? Jsem z vesnice... jakýpak strachy. Tvůj otec měl na vesnici krámek, můj městě lékárnu, a nevyplývá z toho ab měl ve solutně nic. /Lopachin vytahuje náprsní tašku/ Nech toho, nech toho... Kdybys mne dával třeba 55 milion, nevezmu. Jsem svobodný člověk. A všecko, čeho si vy všichni, bohatí jako chudí, tak hluboce považujete, to mnou ani v nejmenším nehne; to je pro mě chmýří, do kterého stačí fouknout. Já se obejdu bez vás, vás já můžu klidně vynechat, mám svou sílu a hrdost. Lidstvo spěje k nejvyšší pravdě, k nejvyššímu štěstí, jaké si na zemi lze vůbec představit, a já jdu v prvních řadách. Lopachin Trofimov Lopachin A dojdeš? Dojdu. /Pauza/ Dojdu nebo ukážu cestu jiným, jak dojít. /Z dálky je slyšet údery sekery o strom/ Tak sbohem, mladej. Musíme už jet. My se jeden před druhým naparujeme, a život si jde zatím po svým. Já když dlouho makám a bez vod-dechu, tak mám hlavu lehkou, a připadá mi, jako bych taky věděl, proč jsem na světě. A kolik je, člověče, u nás lidí, který jsou na světě a nikdo neví proč. No, vono je to fuk, věci holt mají vlastní koloběh. Gajev prej vzal místo, bude v bance, pět tisíc měsíčně... Jenže tam dlouho nevydrží, je moc línej... A ne /ve dveřích/ Maminka vás prosí, dokud je tady, tak aby se sad nekácel. 'i'rcf mov Trocha taktu by neuškodila, jen co je pravda... /Odejde do předsíně/ Lopachin Hned, hned... To jsou přece...! /Odejde za ním/ ..ne Odvezli Firs.-e do nemocnice? Jaša Ana Jaša Ráno jsem říkal. Tak snad odvezli. /Jepichodovi,vkterý prochází pokojem/ Pane Je-pichodov^j budte tak hodnej a optejte se, jestli odvezlx Firse do nemocnice. /uraženě/ Ráno jsem to říkal Je^orovi. Tak nač se ptát desetkrát! 56 Jepichodov Dlouholetý Firs, soudě podle mého definitivní-ho mínění, se už spravit nedá, měl by se odebrat k předkům. A já mu mohu jedině závidět. /Položí kufr na krabici s klobouky a rozmáčkne ji/ No ovšem, pochopitelně. Jak jinak!? /Odejde/ Jaša /posměšně/ Hromada neštěstí... Varja /za dveřmi/ Odvezli Firse do nemocnice? Ana Odvezli. Varja A jak to, že s sebou nevzali dopis pro dokto- ra? Aňa Bude se muset za nima někdo poslat... /Odejde/ Varja /%* sousedního pokoje/ Kde je Jaša? Řetcněte mu, že mu přišla matka, chce se s ním rozlou-cit. Jaša /mávne rukou/ Člověk neví, kam dřív skočit. /Duňaša neustále něco kutí u zavazadel; ted, když Jaša zůstal sám, přistoupí k němu/ Duňaša Aspoň jednou kdybyste se na mě podíval, Jaáo. Odjíždíte... Opouštíte mě... /Pláče a vrhne se mu kolem krku/ Jaša K čemu ten pláč? /Pije šampaňské/ Za šest dní jsem zpátky v Paříži. Zítra nasedneme do expresu a jen se za náma zapráší. Člověku se to ani nechce věřit. Vive la France!... Co já taky tady, %o není život pro mě... marná sláva. Ta ú-roven - mám toho po krk. /Pije šampanské/ K čemu ten pláč? Chovejte se slušně a nebudete, plakat. v- Dunaša /se dívá do zrcátka a pudruje se/ Pošlete mi z Paříže dopis. Vždyt jsem vás milovala, Jašo, tolik milovala! Jsem něžná bytost, Jašo! Jaša Jdou sem. /Motá se kolem kufrů, tiše si prozpěvuje/ 57 Gajev raněvská /Vejde Raněvská, Gajev, Ána a Charlotta/ Měli bychom jet. Už je na čase. /Pohlédne na Jašu/ Kdopak to tady zavání slanečkama? Ještě deset minut - a nasedáme... /Rozhlíží se po pokoji/ Sbohem, můj milý, sbohem, staroušku. Zima uteče, přijde jaro, a ty už se toho nedočkáš, zbourají tě. Co všecko viděly tyhle stěny! /Vroucně líbá dceru/ Zlatíčko moje,vty jen záříš, oči máš jako dva démanty. Jsi štastná? Moc? a na Gajev Raněvská Ana Raněvská Gajev Charlotta Moc. Začíná nový život, mami! /vesele/ Opravdu, teá nám nic neschází. Než se višňový sad prodal, všichni jsme se rozčilovali, trápili, ale potom, když se celá věc definitivně a neodvilatelně vyřešila, všichni se uklidnili a dokonce rozveselili... Já jsem bankovní kádr, finančník... červenou na střed, ty taky, Ljubo, říkej si, co chceš, vypadáš lip, to je mimo vší pochybnost. Ano. S nervy jsem na tom lip, to je pravda. /Podají jí klobouk a plást/ Dobře spím. Vynesete mi ven věci, Jašo. Už je čas. /Aně/ Holčičko moje, brzo se uvidíme... Budu žít v Paříži z těch peněz, co nám poslala jaroslav-ská babička, abychom koupili panství - a t žije babička! ~ dlouho s těmi penězi nevystačím. Maminko, vrat se brzo... Že se vrátíš brzo?! Budu se te5 učit, udělám maturitu a potom budu pracovat, budu'ti pomáhat. Budeme spolu číst všelijaké knihy, maminko... Ano? /Líbá matce ruku/ Na podzim budeme číst celé večery, přečteme spoustu knih a objevíme nový, báječný svět... /Zasní se/ Maminko, přijed... Přijedu, zlato moje. /Obejme dceru/ /Vejde Lopachin. Charlotta si tiše zpívá/ Št'astná Charlotta: zpívá! /si vezme uzel, který vypadá jako miminko v 58 povijanu/ Hajej, nynej, děťátko... /Je slyšet dětský pláč: Uá!... uá! .. ./ Neplač, drobečku, neplač, malinkej. /Uá!... uá!.../ Je mi tě tak líto! /Hodí uzel zpět na místo/ Tak mi, pěkně prosím, najděte místo. Takhle já nemůžu. Lopachin Najdeme, slečno Charlotto, buďte klidná. Gajev Všichni nás opouštějí,Varja odchází... najed- nou nás nikdo nepotřebuje, Charlotta Ve městě nemám kde bydlet. Budu muset odejít.. /Zpívá si/ Vždy t je to fuk... /Vejde Piščik/ Lopachin Hříčka přírody!... Piščik /udýchaně/ Fuj, nechte mě vydechnout... jsem celej schVvácenej... Klaním se uctivě... Dejte mi napít... Gajev Pro peníze, co? Velice mě těšilo, s tím já ne- chci nic mít... /Odejde/ Piščik To je ale doba, co jsem vás neviděl, vzácná pa- ní... /Lopachinovi/ Ty jseš tady... rád tě vidím... tobě to myslí, kamaráde... Na... tady máš. /Podává Lopachinovi peníze/ čtyři tisíce ... máš u mě ještě osm tisíc čtyři sta. Lopachin /nechápavě krčí rameny/ Sním nebo bdím? Kdes to sebral? Piščik Moment... Fuj, to je vedro... Naprosto nečeka- ná událost. Přijeli ke mně Angličani a našli mi v zemi nějakou bílou hlínu... /Raněvské/ Vám taky čtyři tisíce... má líbezná milostivá paní... /Podává jí peníze/ Zbyteček později. /Pije vodu/ Ted právě jeden mladík ve vlaku vykládal, že přej nejakej... velikej filosof doporučuje seskakovat se střech... "Seskoč!", prej a v tom je celá ta záhada. /Udiveně/ To by člověk nevěřil! Pit! 59 Lopachin Piščik A co to bylo za Angličany? Pronajal jsem jim pozemek s touvhlínou na čtyřiadvacet let.,. Ale ted, odpustte, nemám čas ... musím letět... Pojedu k Znojkovovi..• ke Kardaminovi... Všem jsem dlužen... /Pije/ Fřeju hodně zdraví... Stavím se tady ve čtvr- Raněvská Právě se stěhujeme do města a já zítra odjíždím do ciziny... Piščik Cože? /Rozčileně/ to, já koukám, že nic... /V slzách/ těm Angličanům. Pémbu vás opatruj. Proč do města? Jo tak pro-nábytek... kufry... No, to To nic... Těm to myslí... To nic... Tak hodně štěstí.., To nic... Všechno má na tom světě svůj konec... /Políbí Raněvské ruku/ A kdybyste se doslechli, že je se mnou konec, vzpomeňte si tady na toho... koně, a řekněte si: "Toho jsme znali, tohohle... Simeonova-Piščika... dej mu pámbůh věčnou slávu..." Skvělé počasí... Tak, tak... /Odejde značně rozechvěn, ale vzápětí se vrátí a řekne ve dveřích/ Dášenka se dává poroučetl Raněvská Tak snad abychom šli. Odjíždím se dvěma starostmi, Jedna je nemocný Firs. /Pohlédne na hodinky/ Ještě pět minut a jdeme... Ana Firse už odvezli do nemocnice, mami. Jaša to ráno zařizoval. Raněvská A to moje druhé soužení je Varja. Je zvyklá časně vstávat a pracovat a ted, když nemá co na práci, je jako ryba nasuchu. Přepadlá, pobledlá a uplakaná, chuděrka malá... /Pauza/ Vy to moc dobře víte, pane Lopachine; představovala jsem si... že se provdá za vás, konečně to tak nějak vypadalo, že se oženíte. /Pošeptá něco Aně, ta kývne na Charlottu a obě odejdou/ Má vás ráda, vám se líbí a já nechápu, já prostě nechápu, proč se jeden druhému doslova vyhýbáte. Já tomu nerozumím. Lopachin Já tomu taky nerozumím, abych se přiznal. Je to celý nějak divný... Jestli máme ještě čas, 60 tak já třeba hned teďka... Skoncujeme s tím a bašta, ale bez vás, to já cejtím, bez vás o ruku nepožádám. Raněvská No výborně. To je přece otázka nejvýš minuty, Tak já ji zavolám... Lopachin A hned se to šampaňský hodí. /Podívá se na poháry/ Jo, někdo už ho vypil. /Jaša kašle/ Tomu říkám splávek... Raněvská Lopachin Var j a /živě/ Dobře. Necháme vás tady... Jaša,allez! Já ji^zavolám..4 /Do dveří/ Varjo, nech všeho a pojd sem! Pojd! /Odejde s Jašou/ /pohlédne na hodinky/ Nojo... /Pauza/ /Za dveřmi se ozve zadržovaný smích, šepot, konečně vejde Varja/ /dlouho prohlíží zavazadla/ To jsem blázen, kam to přišlo?... Lopachin Varja Copak hledáte? Sama to uložím a teď si nevzpomenu kam. /Pauza/ Lopachin Varja Lopachin A copak teď bude s várna, slečno Varvaro? Se mnou? Já jdu k Ragulinovým... Mém s nima domluveno, že se jim budu starat o domácnost ... něco jako hospodyně. Až do Jašněva? To je dobrejch sedmdesát kilometrů. /Pauza/ No jo, tady řivot skončil, v tomhle domě... Varja /prohlíží věci/ Kde by to jenom mohlo být?... Nebo že bych to dala do truhly? Je to tak, v tomhle domě život skončil... a už se nevrátí. ^opachin Já ted odjíždím do Charkova... tímhle vlakem. 61 Práce až nad hlavu. Tady nechávám Jepichodova. Zamestnal jsem ho. Var j a Nojo. Lopachin Loni touhle dobou už sněžilo, jestli se pama- tujete, a letos - poklidno, slunce. Jenže je holt chladno... Takový tri pod nulou. Varja Já se nekoukala. /Pauza/ A taky máme rozbitý teploměr... /Pauza/ Hlas zvenku Pane šéf! Lopachin /jako by na to zavolání už dlouho čekal/ Už jsem tam! /Rychle odejde/ /Varja sedí na podlaze a hlavu má opřenou o uzel s šatstvem; tiše pláče. Dveře se otevrou, opatrně vejde Raněvská/ Raněvská Tak co? /Pauza/ Jede se. Varja /už nepláče, utře si oči/ Ano, už je na čase, mamičko. K Ragulinovým se dostanu ještě dneska, jenom aby mně neujel vlak. Raněvská /do dveří/ Ano, oblékej se! /Vejde Ana, potom Gajev, Charlotta. Gajev má teplý kabát s kapuci. Sejde se služebnictvo? kočí. Kolem zavazadel se motá Jepichodov/ Tak, a můžeme vyrazit! Aha /radostně/ Vyrazit! Gajev Milí přátelé, milí, drazí přátelé! Opuštěje navždy tento dům, nemohu v sobě potlačit, nemohu se zdržet, abych nevyslovil na rozloučenou ty city, které naplňují v těchto chvílích mou bytost až po okraj... Ana /prosebně/ Strejčku! 62 Var ja Ga jev Trof i ciev Lopachin Bánovská G?, jev Raněvská Lopachin Jepichodov Lopachin Jepichodov Jaša Banšvská Lopachin Var ja ^rofíecv Strýčku, prosím vás! /sklesle/ Od koule na mantinel a na střed... Jsem zticha... /Vejde Trofimov, potom Lopachin/ Tak, panstvo, máme nejvyšsí čas. JSPICHODOVE, kabát! Ještě vteřinku posedím. Jako bych si vlastně nikdy nevšimla4 jaké má ten dům stěny, jaké mé stropy a ted je hltám očima, dívám se na ně s takovou něhou a láskou... Pamatuju se, když mi bylo šest let, tak jsem na Hod boží seděl u tohohle okna a díval se, jak jde můj otec do kostela... Vzali jsme s sebou všechno? Zdá se, že všechno. /Jepichodovi, který mu pomáhá do kabátu/ A ty, Jepichodove, koukej, at je tady všecko v pořádku. /ochraptělým hlasem/ Budte bez obav, pane Lo- pachine! Co to máš za hlas? Práva jsem se napil vody, něco jsem polkl, /s opovržením/ To je úroveň... Odjedeme - a nezůstane tady živá duse... Až do jara. /vytrhne z uzlu deštník, vypadá to, jako že se rozmáchla; Lopachin předstírá, že se polekal/ Co vás... Prosím vás... Ani mě nenapadlo.. Panstvo, nasedat... Už je na čase! Za chvíli jede vlak! 63 Var ja Trofimov Ga jev Péto, támhle je máte, ty svý galoše, u toho kufru. /V slzách/ ä jak je máte zašlý, starý... /si obouvá galoše/ Jdeme, panstvol /velmi zdrcen, má strach, aby se nerozplakal/ Vlak... Nádraží... Křížem na střed, od červené na mantinel... Raněvská Lopachin A na Lrof imov Lopachin Ga jev Raněvská Jdeme! Jsme všichni? Nezůstal tam někdo? /Zamyká levé postranní dveře/ Jsou tady věci, musí se zamknout. Jdeme!... Sbohem, dome! Sbohem, starý živote! Zdravíme nový život!... /Odejde s Anou/ /Varja se rozhlédne po pokoji a pomalu odchází. Odejde Jaša a Charlotta s psíčkem/ Tak teda, do jara. Račte, panstvo... Na viděnou! ... /Odejde/ /Raněvská a Gajev zůstanou sami. Jako by na to čekali, padnou si do náruče a tiše pláčí, aby je nikdo neslyšel/ /zoufale/ Ach bože, sestřičko... Drahý, starý, krásný sad!... Můj život, moje mládí, moje Štěwtí... Sbohem! Hlas Ani /vesele pobízí/ Mami!... Hlas Trofimova /vesele, rozjarene/ Halo!.., Raněvská Gajev Hlas Ani Už nikdy neuvidím ty stěny, to okno... Tímhle pokojem se ráda procházela nebožka maminka... Ach bože, sestřičko!... Mami!.., 54 Hlas Trofimova Halo!. Raněvská Firs Jdeme!... /Odcnázejí/ /Jeviště je prázdné. Je slyšet,jak se všechny dveře zamykají, jak odjíždějí kočáry. Ticho. Lo ticha se ozvou tlumené údery sekery do stromu, zazni to osaměle a smutně. Je slyšet kroky. Ve dveřích napravo se objeví Firs. Jako vždy má sako a bílou vestu, na nohou pantofle. Je nemocný/ /přistoupí ke dveřím, vezme za kliku/ Zamčeno. Odjeli... /Sedne si na pohovku/ Zapomněli na mě... No, to nic... posedím si... Se si milostpán zase nevzal kožich a jel jenom v kabátě... /Starostlivě vzdychá/ Jak se o něho nepostarám já... Jo, jo, nerozumné mládí! /Něco si mumlá, ale není mu rozumět/ A život uteče, člověk ani neví jak... /Lehne si/ Natáhnu se... Není už ve mně žádná síla, všechno je pryč, všechno... Já jsem holt kus dřeva! /Leží nehybně/ /Ozve se vzdálený zvuk jakoby z nebe, smutný a zmírající zvuk, jako když praskne struna. Nastane ticho a je slyšet jenom vzdáleně* údery sekerou do stromu/ Opona Anton Pavlovic Čechov VIŠŇOVÝ SAD. Z ruského originálu Višňový j sad přeložil Leoš Suchařípa. /A.P.Čechov, Sobranije sočiněnij, Pjesy, sv.10/,vydaného nakladatelstvím Pravda, Moskva 1950. Odpovědné redaktorka Alena Morávkové. Rozmnožila DILIA v Praze v červenci 1969 jako rukopis /výr. číslo 5177/69/