•ANTICKÉ PODSVĚTÍ A CHTONICKÁ BOŽSTVA
•do říše podsvětních stínů se podařilo zaživa proniknout a vrátit se zpět jen několika bájným
hrdinům (héroům):
–Heraklovi – do podsvětí se dostal s pomocí boha Herma tajným vstupem při plnění svého 12. úkolu
(měl přivést Kerbera z podsvětí na zem, v Mykénách se ho však polekali, musel ho odvést zpět),
osvobodil z podsvětí athénského krále Thesea (manžel Faidry)
–Orfeovi – očaroval Kerbera svým zpěvem, když si šel pro milovanou Eurydiku
–Aeneovi, Sisyfovi a některým dalším vyvoleným, jimž bohové dovolili vstoupit do podsvětí (Kerbera
ukonejšili medovým koláčem)

Kerberos a Herakles
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\02. Antika\30a-Kerberos-Herakles-detail.jpg


–podle Řeků věk hrdinů, jimž pomáhali bohové a kteří tvořili „mezičlánek“ mezi bohy a lidmi,
skončil v 7. stol. př.n.l. (od 6. stol. Řekové lineárně počítali čas), jde tedy o konec doby
mytické a mýtů –život hrdinů měl pokračovat po jejich smrti těsně pod zemským povrchem (ne přímo v
podsvětí), kde byli obdařeni kouzelnou mocí a mnozí z nich byli uctíváni podobně jako podsvětní
božstva –podle Homéra i Hésioda byl nejhlubším místem podsvětí Tartaros, mezi samotným podsvětím a
Tartarem byla původně tak velká vzdálenost jako mezi nebem a zemí – časem však Tartaros a podsvětí
splynuly v jednu podzemní říši zesnulých, které vládl nelítostný bůh Hádes

•podsvětní geografie:
–podsvětím protéká 5 řek:  Styx (řeka nenávisti naplněná jedem), Acheron (řeka nářku), Kokytos
(řeka zármutku), Pyriflegethon (ohnivá řeka), Lethe (její vody dávají zapomenout na vše pozemské)
–na západě podsvětí se rozkládají Elysejská pole, kde pobývali duchové spravedlivých
–vstup: buď na západě (západ Slunce) nebo v přírodních proláklinách a zvlášť děsivých pozemských
místech
–v nejhlubší části byl Tartaros
•leží tak hluboko pod zemí, jak vysoko je nebe nad zemí (železná kovadlina by ze zemského povrchu
padala na její dno 9 dní a nocí)
•existovalo i stejnojmenné božstvo – bůh věčné temnoty
•Zeus tam uvrhl Titány, jsou tam uvězněni i největší hříšníci – viz Sisyfos, Tantalos, Ixion:

•Sisyfos: zakladatel města Korint, nejlstivější z lidí, důvod pobytu v tartaru – byl svědkem, jak
Zeus svedl nymfu Aiginu a řekl o tom jejímu otci Asopovi; Zeus na něj za to poslal boha smrti
Tanata, ale S. ho spoutal a zavřel do sklepa, takže všichni smrtelníci přestali umírat (podle jiné
verze S. prozradil lidem tajemství božských mysterií); bohové poslali Area, aby Tanata vysvobodil;
S. však smrt oklamal znovu – nařídil své ženě Merope, aby nechala jeho tělo nepohřbené a bez
pohřebních darů, což Hádovi a Persefoně dovolovalo takto zneuctěnému vrátit se na zem, potrestat
viníka a přinutit ho k řádnému pohřbu; po návratu na svět se S. vrátil k běžnému životu a dožil se
vysokého věku (podle některých mýtů byl zabit Theseem, když přepadl Attiku); po definitivní smrti
mu božstva podsvětí připravila za jeho zpupnost trest – vyvalit na vysokou horu kámen, jenž se však
vždy těsně před vrcholkem skutálí úplně dolů, takže S. musí všechno podstupovat znovu a znovu (viz
„sisyfovská práce“ – tj. zbytečná / marná práce)

•Tantalos: syn Dia a Titánky Pluto („Bohatství“), s manželkou Dione měl syna Pelopa – byl tedy
předkem rodu Pelopovců (ten proslul mnoha strašlivými skutky, jichž se jeho členové dopustili); T.
byl tak oblíben bohy, že ho zvali k hostinám na Olymp, což u něj vyvolalo zpupnost; jsou 2 verze
důvodu, proč ho bohové odsoudili do Tartaru: 1) pro bohy připravil hostinu z masa svého syna Pelopa
(podvod odhalil Zeus a Pelopa oživil), 2) na hostině bohů, kam byl pozván, ukradl nektar a ambrosii
a dal je svým přátelům; bohové ho potrestali tím, že ho hladového a žíznivého uvrhli do Tartaru v
místo, kde stál až po bradu ve vodě, která vždy zmizela, jakmile se pokusil napít, a stál pod
ovocným stromem, jehož větve uhnuly ve větru vždy, když se pokusil ovoce utrhnout (tzv. „Tantalova
muka“) •Ixion: první Řek, který zabil příbuzného – když jeho tchán přicházel na svatební hostinu
(bral si jeho dceru Diu), připravil na něj past – aby mu nemusel dávat dary za jeho dceru – šlo o
jámu s horkým uhlím, do které tchán spadl a uhořel v ní; v Tartaru byl vpleten do ohnivého kola,
neustále se otáčejícího a koulejícího po obloze

Gustav Doré: Plavba přes Styx
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\02. Antika\31a-Gustav_Dore-plavba-pres_Styx.jpg


•Hádes – tj. „Neviditelný“
–nazýván též Podsvětní Zeus nebo Pluton (latinsky Pluto), tj. „Bohatý“, což poukazuje na plodivou
sílu rašící ze země a též na nerostné poklady v ní ukryté
–měl palác v Erebu (část podsvětí), kde vládl s Persefonou
–jeho insignie jsou roh hojnosti (vládne podsvětí i veškerému bohatství v hlubinách země) a
kouzelná přilba
–zasvěcen mu byl strom cypřiš a květina narcis
–coby oběti preferoval černé ovce, jeho kult byl však velmi slabý (obětníci při oběti odvraceli
tvář)
–nejstarší z Kronových synů
–lidé se báli vyslovit jeho jméno, aby ho nepopudili (každý věděl, že se do jeho říše tak jako tak
jednou dostane)
–popisován jako odpudivý, pochmurný, stále zamračený bůh – přesto není nijak nepřátelský k lidem
ani bohům

–neoblíben i mezi bohy, proto svou říši téměř neopouštěl, na olympské hostiny chodil jen zřídka
(viz mezopotamská Ereškigal) –neoblomný, nepohne jím žádná prosba, slib, oběť ani modlitba –mělo se
za to, že vyslovení jeho jména přináší neštěstí, proto se často označoval lichotivějším jménem
Pluton –viz mýtus o jeho únosu Persefony, jež se stala jeho podsvětní manželkou a spoluvládkyní
–měl milostný poměr s nymfou Minthou, kterou proměnil v mátu (řecky: minthé), a Okeánovnu Leuke
proměnil v stříbrnou vrbu na břehu řeky Lethe, aby je uchránil před Persefoninou žárlivostí –byl
považován za neviditelného (od Kykolpů dostal čepici, která ho učinila neviditelným, když si ji
nasadil na hlavu)

–jeho jméno se přeneslo na celou podsvětní říši: „Odešel/la do Hádu.“, resp. „...do domu Hádova.“
–do „jeho domu“ směl vstoupit každý, nebylo z něj však návratu (viz výjimky hrdinů) –H. (resp.
smrt) svou kořist uchvacuje náhle – vznikla představa, že jezdí v rychlém voze taženém rychlým
koňským spřežením –i přes slabý kult měl chrám: v Hermioně (spolu s Persefonou a Demeter), dále měl
množství svatyní v místech považovaných za vstupy do podsvětí –uctíván byl zemědělci – zobrazován s
rohem hojnosti v ruce nebo s žezlem, kterým vládne mrtvým stínům, ve druhé ruce často oráčské
náčiní –dochováno jen málo jeho vyobrazení, na některých mu leží u nohou Kerberos

Hádes
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\02. Antika\28a-Hades.jpg
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\02. Antika\28b-Hades_na_trunu.jpg Související obrázek

Hádes a Persefona
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\02. Antika\27d-Hades-Persefona.jpg
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\02. Antika\27e-Hades-Persefona.gif

Hádes a Persefona
Persephone & Hades | Attic red figure vase painting


•duše zesnulých se do podsvětí dostávaly vchodem, který hlídal strážce podsvětí Kerberos (lat.
Cerber)
–stvůra se 3 psími hlavami a s mnoha hadími hlavami na hřbetu a ocasu (syn Tyfona a zmije-ženy
Echidny)
–jeho úkolem bylo, aby se mrtví nedostali ven z podsvětí a nepatřiční živí dovnitř
–duše doprovázel do podsvětí posel bohů Hermes (to on přivedl Persefonu z podsvětí zpět na zemi)
–duše mrtvých přebývaly v podsvětí v podobě stínů
•Charon – syn boha věčné tmy Ereba a bohyně noci Nyx (resp. Nykty)
–na své bárce převážel duše zesnulých přes podsvětní řeku Styx, sama Styx je bohyní této podsvětní
řeky (dcera Titána Okeana a bohyně noci Nyx), obtéká celou říši mrtvých a je nepřekročitelnou
hranicí podsvětí

–na druhý břeh převážel pouze ty, jimž se dostalo rituálního pohřbu a měli k zaplacení za převoz
pod jazykem minci 1 obolos (nebylo to mnoho, spíš symbolický obnos), ostatní byli odsouzeni
– k bloudění na břehu řeky Styx
–v homérských textech se
– nevyskytuje (známe podobné
– božstvo z etruské mytologie:
– Charun)
–když byly duše přeplaveny,
– předstoupily k velkému soudu
– před 3 soudce mrtvých
•kéry – podsvětní démonky
• upírského vzhledu
–černá křídla, dlouhé bílé zuby,
– pily krev zemřelých a raněných
•
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\02. Antika\31b-Charon.jpg

•Hypnos: bůh spánku, dvojče Thanata (Smrti), bratr Léthy (Zapomnění)
–žije v podsvětí, k lidem je však přívětivý
–lidi i bohy přemáhá ke spánku (jednou uspal i Dia, sveden prosbami Héry, která chtěla během jeho
spánku zahubit na moři Herakla)
–každou noc se svou matkou vychází z podsvětí a obchází tiše po zemi i po moři, zprošťuje živé
tvory starostí a sesílá lidem sny
–zamiloval se do Endymiona a daroval mu spánek s otevřenýma očima, aby se mohl kochat jeho krásou i
během toho, co E. spí
–zobrazován jako mladík (výjimečně stařec) s křídly motýlími na spáncích nebo orlími na zádech,
většinou nahý nebo v jemném rouchu, jak rozlívá z rohu nápoj (odvar z makovic)

Hypnos (vlevo s Theseem a Ariadnou)
Hypnos god of sleep | Apulian red-figure loutrophoros C4th B.C. | The J. Paul Getty Museum, Malibu
Theseus & Ariadne | Apulian red figure vase painting

•Morfeus: bůh snů, syn boha spánku Hypna
–vyvolává sny, zjevuje se lidem ve spánku, dovedl na sebe vzít podobu jakéhokoli člověka
•Thanatos: bůh smrti, Hypnovo dvojče (byli syny bohyně noci Nykty a boha věčné temnoty Tartara)
–měl černá mrazivá křídla a zhaslou pochodeň, neznal soucit ani slitování, koho uchvátil, byl
ztracen
–mezi lidmi vzbuzoval hrůzu (pro svůj zjev i mezi nesmrtelnými bohy)
–přesto měl jen tzv. výkonnou moc (nikoli rozhodující – den smrti určoval osud Moira / Moiry), když
nastal poslední den nějakého smrtelníka, bylo jeho povinností dostavit se k němu, vzít mu duši a
odnést ji do podsvětí
–jen jednou ho přemohl Herakles a jednou Sisyfos
–

Thanatos (vlevo), Moiry (vpravo)
Výsledek obrázku pro thanatos Weavers | Attic black figure vase painting


•erinye / lítice (lat. furie) – narodily se z Uranovy krve (poté co mu Kronos uťal srpem přirození)
–Hádovy služebnice, božstva starší generace než jsou olympští bohové
–okřídlené démonky, ohyzdný obličej, oči podlité krví, místo vlasů kroutící se zmije, místo prstů
ostré drápy (podle jiných zdrojů měly psí hlavu, opeřené tělo, netopýří křídla, v rukou kovem
pobité metly či důtky)
–pobývaly v hrobech a coby zlé svědomí pronásledovaly vrahy, kteří zabili někoho vlastní krve (viz
např. Orestes), své oběti mučily často k smrti nebo k zešílení
–Athéna osvobodila Oresta za cenu uklidnění erinyí udělením poct (v takovém rozpoložení se jim pak
říkalo Eumenidy, tj. Laskavé), ani tak prý není radno nahlas vyslovovat jejich jméno

Klytaimestra probouzí spící erínye, vpravo motiv z vázy
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\02. Antika\32b-Klytemestra_probira_spici_Erinye-Louvre.jpg
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\02. Antika\32a-Erynie-kopie_z_vazy.png