•STAROŘECKÉ MÝTY
•
•Povrch Peloponésu ve vztahu k mytologii:
•80% povrchu Řecka pokrývají hory
•indoevropské kmeny považovaly hory za posvátné, i v těch řeckých přebývaly mytické bytosti:
–satyrové: bůžci úrodnosti polí (jejich pohlavní úd byl vždy připraven plodit), nevábného vzhledu,
napůl lidé a napůl kozli, tvořili doprovod boha Dionýsa, rádi pronásledovali nymfy a někdy škodili
lidem, žili v jeskyních a rádi jedli, po dosažení vyššího věku bývali označováni jako
–silénové: jiné zdroje uvádí, že Silén bylo jméno nejstaršího bělovlasého satyra, jenž vystupuje i
v některých mýtech
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\02. Antika\21d-satyr.jpg

satyr s kozlem
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/74/Satyr_goat_Met_L.2008.51.jpg


•nejznámější z nich vypráví, jak se starý satyr Silénos (Silén, syn boha Pana) opil při slavnosti
boha Dionýsa a ztratil se v lese:
–vesničané ho našli a přivedli ke králi Midasovi, jenž ho přijal a pohostil
–Silén mu za to nabídl, že mu splní jakékoli přání, pokud ho propustí
–Midas si přál, aby se vše, čeho se dotkne, proměnilo ve zlato
–málem však zemřel hlady, protože všechno, i jídlo se mu pod rukama měnilo ve zlato…
–prosil tedy Dionýsa, aby ho toho prokletí zbavil, a ten mu poradil, aby ze sebe kouzlo smyl v
říčce Pactolu, která se poté stala zlatonosnou

•Midas si po této zkušenosti zošklivil bohatství a učil se hudbě u Orfea, přičemž se stal ctitelem
lesního boha Pana
–Pan jednou opovážlivě vyzval boha Apollona k hudební soutěži, kterou však prohrál
–mezi posluchači byl i Midas, který jediný s výsledkem nesouhlasil a Apollon mu za trest přičaroval
oslí uši
–podle některých verzí je Midas skrýval bujnými vlasy, takže o tom věděli jen jeho holiči, kteří
toto tajemství nesměli prozradit
–jeden z nich to nemohl vydržet, a tak v polích vykopal jámu a do ní to tajemství pošeptal a jámu
zasypal
–na místě však vyrostlo rákosí, které zvěst o oslích uších šeptalo, takto se zvěst dostala mezi
lidi
–podle jiných verzí Midas své holiče vždy popravoval

•nymfy:
–nesmrtelné víly personifikující plodnost přírody
–dcery Gaie (země) a Dia (nebes)
–krásné polonahé dívky se zálibou v hudbě a tanci, často tvořily doprovod nějakého významného
božstva (nejčastěji bohyně Artemis)
–stejně jako bohové i ony pojídaly ambrósii, nebyly však nesmrtelné, dožívaly se mnohem vyššího
věku než lidé
–mnozí bohové se do nich zamilovali (Zeus, Apollon, Dionýsos, Hades, Hermes, Pan, dokonce i
satyrové)
–žily v přírodě (ve stromech, bystřinách, studánkách), na zemi i v horách (na pahorcích, v
jeskyních, výklencích...)
–personifikovaly místa, která obývaly (lokální božstva), a prováděly jejich očistu (studánky,
prameny, louky atd.)
–měly věštecké a léčitelské schopnosti

•kentauři:
–divoké bytosti: horní část těla lidská, spodní koňská (kůň s lidským trupem a hlavou, 6 končetin)
–démoni lesů a hor živící se syrovým masem
–původně žili v Thesálii (jež proslula svými koňmi), při
– válce s Lapithy (mytický kmen) byli poraženi
–podobně jako satyrové patřili
– k divokému průvodu boha
– Dionýsa, ve kterém ztratili svou
– divokost a hrají na lyru či roh
–většina z nich nenávidí lidi
–na nejstarších vyobrazeních
– měli hadí ocas
–v opilosti páchali násilí
–
–
http://www.planetky.cz/obrazky/o123Kentauroi.jpg

•asi nejznámější kentaur byl Cheiron (též Chiron):
–nejstarší a nejmoudřejší z kentaurů
–učitel mnoha hrdinů, které vyučoval již od mala (Herakles, Iáson, Achilles aj.)
–učil je hodu oštěpem, bojovým schopnostem, jízdě na lehkých vozech, ale i hudbě, lékařství,
věštění, vůdcovství atd.
–patří ke klidnějším kentaurům, lidem byl nakloněn, považován za nejušlechtilejšího kentaura

Achilles na kentauru Cheironovi
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/95/Amphora_1956,1220-1.jpg


nástěnná malba z Herkulanea:  Cheiron učící Achilla hrát na lyru
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/6e/Chiron_instructs_young_Achilles_-_Ancient_
Roman_fresco.jpg/640px-Chiron_instructs_young_Achilles_-_Ancient_Roman_fresco.jpg

•Pan: původně olympský bůh
–bůh přírody, lesů, luk, ochránce stád, patron pastýřů, průvodce pocestných v horách
–měl ocas, kopyta, zvířecí uši, kozí bradku a růžky
–oproti ostatním olympským bohům byl ohyzdný, ti se na něj kvůli tomu dívali s despektem, proto
prchl z Olympu žít na zemi do hor Peloponésu, konkrétně do Arkádie (oblast uprostřed Peloponéského
poloostrova)
–byl klidný a veselý, hrával na flétnu nebo zvířecí roh
–žil ve společnosti satyrů, boha Dionýsa a horských nymf (často je pronásledoval, ony ho však kvůli
jeho vzhledu odmítaly)
–viz též Kršna: božský ochránce stád a pastýřů v hinduistické mytologii, také hrával na flétnu
(neměl však zoomorfní znaky – naopak byl pohledným jinochem)

•také jeskyně měly své mytické bytosti, byly spjaty s podsvětím a chtonickými božstvy
–je zřejmé, že představu podsvětí a jeho uspořádání Řekové přejali z mezopotamské mytologie
•na vrcholcích skal sídlili draví ptáci, kteří přinášeli lidem poselství bohů
–prostředníci mezi lidmi a bohy
–ze zpěvu havranů a střízlíků četli Řekové budoucnost
•bohové rádi přijímali zvířecí oběti a každý z bohů měl oblíbené jiné zvíře
–Afrodita medvědy, Apollón lvy, Dionýsos kozly, Athéna sovy atd.

•Hranice tehdy známého světa a mytická krajina:
•ještě ve 4. stol. př.n.l. ležely neznámé a neprozkoumané kraje poměrně nedaleko domova starověkých
Řeků (větší vzdálenosti se počítaly na dny pěší chůze nebo námořní plavby), geografové tehdy ještě
nedokázali přesně zmapovat ani pobřeží Peloponésu •lidé se vydávali na poutě do slavných svatyň
(Delfy, Delós), námořníci a obchodníci sice cestovali po obchodních trasách, nevydávali se však za
hranice pobřežních osad a Řeky kontrolovaných přístavů •jen málo cestovatelů proniklo až
k Heraklovým sloupům (skály Gibraltarského průlivu), které tam podle mytologie postavil slavný
hrdina, když plnil svůj 10. úkol, za touto hranicí se podle představ starých Řeků setkával den
s nocí – každý večer zde zapadalo slunce za sykotu, který vydával oceán, když zhasínal ohnivý
kotouč

•ve vzdálených neznámých končinách na západě – na vzdálenějším břehu Okeana (nejstarší z Titánů)
žili Kyklopové a další mytické bytosti
–celou plochu souše obklopoval Okeanos (personifikován jako stařec se zelenými vousy s býčím rohem
hojnosti v ruce), z něj pramenila všechna moře, na jeho vzdáleném konci je ona bájná mytická zem
Kyklopů a dalších bytostí
–názor, že souš byla kruhová a řeky z ní vtékaly do Okeanu (ten se měl kolem souše obtáčet jako had
požírající svůj ocas), odmítali tehdy jen někteří (např. geografové)
–ve vodách Okeanu se na vlnách vznášely Ostrovy blažených (rajské končiny), kam se po smrti ubírali
lidé, kteří vedli příkladný život
–mnozí Řekové věřili, že domovem některých bohů byly exotické země, z nichž k nim občas zavítali
neznámí obchodníci (jantar, zlato, měď, cín, dřevo…)

Okeanos – fragment mozaiky
(Archeologické muzeum Hatay, Antiochie, Turecko)
Výsledek obrázku pro okeanos

•Doba mytická a historická:
•datování se v Řecku začalo používat až v 6. stol. př.n.l. podle olympijských her konaných
v Olympii
•předtím se „dějiny“ šířily pouze ústním podáním
•i proto Řekové považovali mytické hrdiny a události z dávných dob za pravdivé, za „historické“
•
•Zdroje řeckých mýtů:
•z řeckých autorů se nám mýty dochovaly díky 2 epikům („mytografům“), kteří je zaznamenali:
•Homér a Hésiodos
–Homér: Ilias, Odyssea, Homérské hymny
–nejstarší a nejucelenější verze řeckých mýtů známe od Hésioda: Theogonia (Původ bohů); Práce a dni

•řeckými mýty se následně inspirovali také římští autoři:
•Apollónius Rhodský (3. stol. př.n.l.) napsal Argonautiku, jež se měla svou obsáhlostí stát obdobou
Homérových eposů, v níž byl hlavním hrdinou Iáson [2013 znovu vydáno: Argo]
–tehdy oblíbená milostná tematika zde přítomna v Iásonově vášni k Medei
•Ovidius (43 př.n.l.–17 n.l.) ve svém díle Kalendář shromáždil mýty vztahující se k náboženským
svátkům
•Vergilius (70–19 n.l.) se snažil vytvořit ryze římskou mytologii v díle Aeneis, aby byl Řím
vskutku právoplatným nástupcem Řecka, přičemž napodoboval Homéra
–1. část Aeneidy připomíná Odysseiu, 2. část Íliadu (jež časově u Homéra Odysseově plavbě
předchází)

•Náboženské představy antického Řecka:
•už před pádem říše Alexandra Makedonského (323 př.n.l.), se někteří Řekové náboženským představám
svých spoluobčanů vysmívali
•v helénistickém Řecku (330 př.n.l. až 31 př.n.l.), kdy celé Řecko ovládli Římané, se objevily
první učebnice mytologie
–řecké náboženství se tehdy rychle šířilo i na území mimo Peloponés a ostrovy tradičně ovládané
Řeky
•mnohým občanům se však již dříve jevily mýty spíš jako naivní příběhy pro děti – což o mýtech
tvrdil už Platón (427–347 př.n.l.), sám je však někdy používal jako podobenství
•dokonce už filosof Xenofanes (580–488 př.n.l.) pravil, že kdyby měli voli a koně ruce a mohli
kreslit, kreslili by “koně koním podobné a voli volům podobné podobizny bohů, i jejich těla taková,
jaká mají oni sami“.

•filosofové někdy používali mýty, aby mohli jasně, jednoduše a konkrétně vysvětlit těžko
představitelné abstraktní myšlenky
–často přejímali existující mýty, mnohdy si však pro takové účely vymýšleli mýty vlastní
•např. Sokrates (469–399 př.n.l.) v Platónových dialozích používal mýty k přesvědčení svých žáků –
v roce své smrti jim např. vysvětloval cestu, kterou jeho duše projde po smrti v podsvětí, kde bude
souzena a odměněna podle svých pozemských činů
•Aristoteles (384–322 př.n.l.) přikládal váhu jen logickému uvažování a racionálnímu myšlení
•skeptikové samozřejmě pochybovali o všem, tedy i o pravdivosti mýtů
•epikurejci zavrhovali mýty coby nemorální smyšlenky odrážející strach lidí z bohů, bohy ovšem
nezavrhovali

•křesťané se později snažili veškeré pohanské zvyky i představy vymýtit, přitom jich však sami
mnoho převzali:
–křesťanská představa Stvořitele se podobá Diovi (byť poněkud staršímu)
–pannu Marii uctívají podobně jako kdysi Démétér či na Krétě Velkou Matku
–jiní bozi byli převedeni do kultu svatých – patronů různých oborů, činností a života (např. bohyně
Héra byla ochránkyní matek, manželství a šťastného porodu – stejně jako ve středověku sv. Anna)
–sám Kristus připomíná pohanská vegetační božstva svým znovuzrozením po smrti svého těla

•Uctívání řeckých bohů:
•olympská božstva byla uctívána po celém starověkém Řecku, přičemž každý městský stát či ostrov měl
vlastní božstvo (s vlastním chrámem), které zde bylo uctíváno a ochraňovalo dané město (např.
Athény chránila Athéna, viz Akropole s jejím chrámem Parthenon)
–součástí chrámů byly i chrámové pokladnice a posvátná místnost, kam nikdo neměl přístup (byla
určena pro samotné božstvo a kněží)
–při svátcích těchto bohů se ubíral průvod uctívačů (kromě lidí nečistých, potřísněných krví nebo
vypovězených z města), všechny náboženské svátky se vyznačovaly slavnostním veselím – organizovali
je městští úředníci a pro celou obec je platili bohatí občané, což považovali za poctu (přístup na
ně měli zpravidla i cizinci, ohromeni jejich slavnostní nádherou)

•tyto slavnosti měly rozličný ráz – patřívaly k nim průvody, sborové zpěvy, tance a závody, na
počest boha Dionýsa a Apollóna se konala i divadelní představení
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•jednotlivé frátrie (seskupení rodinných klanů) měly vlastní božstva, která uctívali ve vlastních
rodových svatyních
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\DSD\Fotky\ANTIKA\ŘECKO\Dionysovo div. (soucasnost).jpg