EVROPSKÉ MÝTY úvod J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\05. Antika\02a-Hadi_bohyne-Knossos.jpg •Témata zimního semestru: •Sámské (laponské) mýty •Antické mýty a mysteria • •Témata letního semestru: •Keltské mýty •Vikingské a germánské mýty •Staroslovanská mytologie •Staročeské mýty, legendy a pověsti – a jejich demytizace (kritický náhled na staročeské pověsti) •Výstup (zimní semestr): •ústní zkouška (kolokvium) •povinná četba ke kolokviu za zimní semestr: –Diktys Krétský: Zápisky o válce trójské; Darés Fryžský: Pád Tróje (zápisky válečných zpravodajů během Trojské války) in: Homérští hrdinové ve vzpomínkách věků (str. 13 – 162) –Homérské hymny (Praha, 1959) soubor textů •Vznik mýtů a pověstí: •dnes např. tzv. městské legendy (urban legends) •výzkum etnografů v Bengálsku zveřejněný r. 1982, konaný několik let v malé vesničce v Rádžastánu (viz mapa) –cca 300 - 400 obyvatel (většinou negramotní) –sbírání všech příběhů bez výjimky, které lidé z této vesničky znali : •polovina z obyvatel vyprávěla historky, jež se přihodily lidem z jejich vesnice nebo jejich předkům (hadí uštknutí, nehody, rvačky, požár apod.) •dále smyšlená dobrodružství, chrabré skutky místních hrdinů, zjevení přízraků (démonů), sny •pak následovaly události z celého Rádžasthánu • a vše, co přetrvalo z dějin Indie •k tomu se připojily legendy, epizody z mytologie • včetně příběhů bohů, zázraky světců, příběhy • z Mahábháraty a Rámajány, příběhy náležící • islámské tradici •několik set bajek známých od evropských bajkařů • (Ezop, Jean de La Fontaine) Rajasthan in India (disputed hatched).svg •Základní pojmy: •mýtus – posvátný příběh vysvětlující okolnosti vzniku světa, vesmíru, života, člověka, zvířat apod. –aktéři: konkrétní bytosti – božské, polobožské, lidské, duchovní, zvířecí, rostlinné, nemrtví (kult předků: zbožštění zesnulých významných osob – např. Asklépios), oživlé předměty –ne však abstraktní síly (jako třeba Dobro, Zlo, Neštěstí apod.) –aktéři jsou buď objekty nebo činiteli mytických dějů –z hlediska funkce musí mýtus představovat něco významného pro své vyznavače, jimiž je považován za pravdivý –mýty souvisejí s náboženstvím: pomáhají ho narativním způsobem zpřístupňovat a vysvětlovat jeho vyznavačům •náboženství – latinský výraz pro náboženství: „religio“ (tj. „spojení“ člověka s bohem či nadpřirozenem) –každé náboženství je vírou v nadpřirozený svět obývaný bytostmi bez hmotných těl (božstvy, duchy, anděly, světci, dušemi zemřelých apod. ), náboženství je tedy víra v nepozemské, v nadpřirozené... •toto „spojení“ našeho světa se světem duchovním je uskutečňováno modlitbami, obřady, rituálními úkony... •4 typy náboženství podle božstev: –polyteismus – náboženství archaických kmenů a etnik s panteonem tvořeným více božskými entitami –henoteismus – polyteismus s jedním hlavním bohem, jenž vládne ostatním –monoteismus – uměle vzniklé náboženství (křesťanství, islám) s jediným bohem –prototeismus – monoteismus s různými teonymi hlavního boha •teonyma (theonyma) = jména bohů •mytologie – soustava mýtů a mytických aktérů určitého etnika nebo kultury vytváří její mytologii •mytograf – zapisovatel mýtů •z původních mýtů se mnohdy vyvinuly nové útvary: –pohádky (lidová vyprávění) – představují zábavnější a méně závaznou formu mýtu •chápou se dnes už jako smyšlená vyprávění, obvykle s určitým morálním poučením •uvádějí se často formulacemi jako „Bylo, nebylo“, „Za onoho času“, čímž jsou řazeny do jakéhosi bezčasí (viz doba mytická), případně „za sedmero horami, sedmero řekami…“, „daleko, předaleko…“ tedy bez konkrétního místa (oním místem zůstává mytická krajina) •ve slovenštině pohádky většinou začínají „Kde bolo, tam bolo…“ –pověsti – vázány ke konkrétním historickým událostem, z nichž vycházejí jakožto z “historicky doložitelných faktů“, nicméně okolnosti nebo navazující skutečnosti už jsou smyšlené nebo proměněné (můžou mít blízko i k politické propagandě – viz staročeské přemyslovské pověsti) •v dobách národního obrození se pojmem „pověst“ chápala pohádka, teprve později došlo k významovému posunu směrem k příběhu pocházejícímu buď z přelomu doby mytické a historické (Krok, Libuše, Přemysl) nebo často přímo z doby historické (obléhání města, stavba chrámu, lokální zvláštnost atd.) –legenda – vyprávění, jež se považuje za pravdivé •na rozdíl od mýtu se děje v době historické a vztahuje se k historicky doloženým osobám v podobě nějakého světce či mučedníka, pojednává o jejich životě, smrti, umučení, zázracích, jde o žánr křesťanské tradice (světec musí v legendě uskutečnit nějaký zázrak), ale také např. tradice hinduistické •žánr se v Evropě začal vyvíjet ve 3. stol. n. l. (příběhy o křesťanských mučednících), u nás se objevuje už jako hotový žánr v 10. stol. po začátku christianizace v našich zemích – jednalo se o legendy václavské, i když první václavské legendy vznikly krátce po Václavově smrti v Německu (Crescente fide) a Itálii (Gumpoldova legenda) a byly předlohou pro naši 1. václavskou legendu – Kristiánovu legendu (ta je řazena do 10. stol., nicméně někteří historikové ji na základě vyzrálosti textu a slohu řadí až do 12.–14. stol.; nezapomínejme však, že legendista Kristián studoval v Itálii, kde načerpal vyspělejší křesťanské duchovní poznatky, než byly u nás, takže své dílo mohl napsat podle zahraničních vzorů) –epos (řecky „vyprávění“) – básnické dílo, v němž epika převládá nad lyrikou (rozsáhlé skladby s obsáhlým dějem bývají sice veršované, ale primární je jejich děj) •obvykle popisují životní příběhy bohů, lidských či polobožských hrdinů a jejich hrdinské činy •mnohé vznikaly během několika staletí, kdy byly dotvářeny a upravovány •Nejznámější evropské dochované eposy: •zpravidla hrdinské eposy •řazeny zde chronologicky podle doby jejich zapsání (tedy ne podle doby vzniku) •starořecké eposy Ilias a Odyssea –tradičně připisované Homérovi, pracovalo na nich však patrně více autorů, možná šlo jen o zapsání ústní tradice... –podle některých odborníků mohla být „Homér“ funkce (něco jako „Pýthie“ označení pro orákulum v Delfách) •římský epos Aeneis / Aeneida –autorem eposu vytvořeného v letech 29–19 př.n.l. je Vergilius, jde o jeho poslední dílo (některé metrické a dějové nedostatky svědčí o nedokončenosti) –skládá se ze 12 knih, obsahuje 9.896 veršů –ovlivněno oběma homérskými eposy co do stylu i látky: prvních 6 knih líčí příběh bájného hrdiny Aenea, který prchl z hořící Tróje do Itálie (paralela k příběhu Odysseie), dalších 6 knih popisuje příchod Aenea a jeho druhů do Itálie a jejich boje s italskými kmeny (paralela k příběhu Iliady) •staroanglický Beowulf –staroanglicky: „Vlk včel“ –dochován v jediném rukopise vytvořeném někdy kolem r. 1000 n. l. (báseň je však výrazně starší) –epos uložen v Britské knihovně (Londýn) •islandská Edda –dělí se na starší Eddu poetickou a mladší Eddu prozaickou –Edda poetická: sbírka islandských epických mytologických a hrdinských písní, vznikala pravděpodobně kolem 10. stol. ve Skandinávii, díky čemuž byla zachována velká část informací o severské literatuře, mytologii i historii této doby –Edda prozaická: sbírka islandských mýtů zapsaných Snorrim Sturlusonem na přelomu 12. a 13. stol., jež je současně i příručka pro mladé básníky, kteří měli na základě uvedených příkladů dávných mýtů a Snorriho instrukcí proniknout do umění poezie •staroislandské ságy –líčí události na Islandu v 10. stol. a na začátku 11. stol., převážně související s přijetím křesťanství –jde o rodové ságy (příběhy jednoho rodu, nikoli jednotlivců) •staronorské ságy –epické příběhy v próze (s častým vkládáním veršů), popisují dávné hrdinské skutky a život Vikingů i jiných pohanů a dokonce i křesťanů –jsou poměrně realistické, ač obsahují i fantastické prvky (ryze mytologické povahy) •francouzská Píseň o Rolandovi –jedna z nejstarších francouzských literárních památek: hrdinský epos pocházející patrně z 11. stol. –ústřední postavou je historický vládce Karel Veliký a členové jeho družiny, jde o oslavu rytířství a šíření křesťanství při dobývání španělské Zaragozy obsazené pohany (zejm. Saracény) –epos obsahuje 4.002 10slabičných veršů •španělská Píseň o Cidovi –hrdinský epos předávaný ústně, jehož 1. literární verze se objevila kolem r. 1140 –nejstarší dochované dílo španělské literatury, nedrží se historické pravdy (divadelní zpracování Guillén de Castro: Cidovo mládí a Cidovy hrdinské činy, Pierre Corneille: Cid) •německá Píseň o Nibelunzích –dvojdílný rytířský epos zapsaný ve 13. stol. tehdejší lidovou středohorní němčinou, skládá se ze 2 částí: –v 1. části stojí ve středu pozornosti Siegfried, ve 2. pomsta jeho manželky Kriemhildy –děj se odehrává v okolí Burgundské říše na Rýně a ve 2. díle také v jižním Německu a kolem Dunaje v dnešním Rakousku a Maďarsku –dílo spojuje různé okruhy legend: germánský okruh (Siegfried či Nibelungové), severoislandský okruh (Brunhilda) a hunský okruh (Attila) –téma později zpracováno ve Wagnerově 4dílné opery Prsten Nibelungů •ruské Slovo o pluku Igorově –staroruský hrdinský epos zapsaný neznámým autorem koncem 12. stol. –popisuje neúspěšnou výpravu kyjevského knížete Igora Svjatoslaviče [1150–1202] proti kočovným Polovcům (Kumánům) roku 1185 •ruské byliny neboli stariny –žánr ruských epických hrdinských básní, většinou opisují hrdinské činy bohatýrů (Ilja Muromec, Dobryňa Nikitič, Aljoša Popovič aj.) –dělí se do několika cyklů, zpravidla dle historického období (nejčastěji z období vlády Vladimíra I., jenž roku 988 přivedl na Rus křesťanství) –vznikaly patrně od 12. stol., nejmladší však byly zapsány až v 19. stol. –původně je patrně přednášeli tzv. „skazatelé“ (za hudebního doprovodu) •ukrajinské dumy –podobné ruským bylinám •italská Božská komedie –autorem je Dante Alighieri –děj situován do Velikonoc r. 1300 je rozčleněn do 3 částí: Peklo, Očistec, Ráj –Danteho průvodce Vergilius •anglická Artušova smrt –dílo z v 15. stol., autor Thomas Malory –kompilace středověké artušovské literatury, francouzských a anglických rytířských románů s artušovskou tematikou (text psán anglicky) •kalmycký Džangar –Kalmycká republika je republikou Ruské federace, leží severně od Kaspického moře, velikostí se rovná zhruba ČR (počet obyvatel nedosahuje ani 300.000), je jediným evropským regionem s převahou buddhistů –epos pojednává o skutcích bájného hrdiny Džangara a jeho 6.012 bohatýrů –byl zapsán mezi 15.–17. stol. a má rozsah cca 11.000 veršů (zpíván zpěváky zvláštním hrdelním zpěvem – vliv dřívější mongolské nadvlády) •finsko-karelská Kalevala –epos sestavený až v 19. stol. Eliasem Lönnrotem z dochované ústní slovesnosti Finů a Karelů –22.795 veršů je rozděleno do 50 zpěvů zvaných run –v sérii příběhů 3 bohatýrů (potomků mytického Kalevy) shrnuje celou finskou mytologii • • •Evropské mýty: •v evropské historii nalézáme zřetelné stopy po šamanismu, který byl vyhlazen křesťanstvím (podobně jako i mnohde jinde na světě) •např. germánský bůh Odin se musel při svém zasvěcení pověsit na mytický strom světa na Yggdrasil a dokázal se měnit v různá zvířata nebo přenášet na vzdálená místa (tzv. „cesty duše“ či „duchovní lety“) •podobné náměty se objevují i v keltské, vikingské či sámské mytologii •předkřesťanská náboženství Evropy označujeme jako pohanská (z lat. „paganus“, tj. „venkovský, vesnický“), což bylo původně pejorativní označení pro vyznavače starých kultů •vesničané byli většinou poslední, kteří přistupovali na christianizaci –přestože se po přijetí křesťanství stávali obvykle zbožnými křesťany, nevzdávali se zpravidla původní víry a zvyků přejatých od svých předků –na venkově díky tomu přežívaly pohanské kulty ještě dlouho v křesťanské éře •jako pohanská označujeme předkřesťanská polyteistická náboženství –např. kult boha Velesa (slovanského ochránce dobytka a úrody) u nás byl provozován ještě ve 14. stol. –některé slovanské rituály jako je „vynášení smrti“ (u nás Morany) se kontinuálně praktikují na mnohých místech východní Evropy dodnes, i když jejich původní smysl byl zapomenut a význam nahrazen novým křesťanským svátkem (vánoce, velikonoce) či neutrálním obsahem (např. dušičky), anebo začal být chápán prostě jen jako tradiční lidový zvyk •Novopohanství: •na různých místech Evropy nyní existují četná novopohanská hnutí, snažící se navázat na předkřesťanské tradice, náboženství i mytologii –např. slovanští novopohané z Ukrajiny, keltští novopohané ve Velké Británii aj. (viz následující fotky) –u nás žije každodenním pohanským životem např. archeoskanzen Modrá u Velehradu (5km od Uherského Hradiště) •http://www.archeoskanzen.cz/virtualka/start.html • britští druidové při oslavách slunovratu 01. Britští Druidové při oslavách slunovratu.jpg druidky po východu slunce v den letnho slunovratu u Stonehenge 02. 3 druidky po východu slunce v den letnho slunovratu u Stonehenge.jpg keltští novopohané ve Velké Británii 03. Keltští novopohané ve Velké Británii.png uctívaný idol (modla) boha Freye ve Švédsku 04. idol boha Freye ve švédsku.jpg slovanští novopohané z Ukrajiny shromáždění kolem idolu boha Peruna 05. Slovanští novopohané z Ukrajiny shromáždění kolem modly představující Peruna.png idol boha Svaroga (Kapišče v Rusku) 07. idol Svaroga - Kapišče v Rusku.jpg obřad vítání jara v Polsku 08. Jarní rituál v Polsku.PNG idol Svantovida v polském pohanském chrámu Mazowiecki (rok 2007) 09. idol Svantovida v poslkém chrámu Mazowiecki, 2007.jpg obřad litevské Romuvy 10. Rituál litevské Romuvy.PNG šamanské bubnování v Polsku (rok 2010) 11. Šamanské bubnování v Polsku, 2010.jpg běloruské dívky při oslavě letního slunovratu 130612102506-midsummer-belarus-girls-water-horizontal-gallery moderní chrám antických božstev v řecké Soluni 12. moderní chrám antických božstev v Soluni.png