BOHÁČ: Poď sem, ty mé přemilé potěšení,
Anna, srdce mého obveselení.
Pomoz mi dnešní den se radovati,
neb jsem umínil teprv hodovati,
s radostí užívati statku svého,
v němž není nedostatku nižádného.
Nebo, co člověku statek prospívá,
když ho podle své vůle neužívá?
ANNA: Ó, můj panáčku jediný a milý,
prosím, slyšte mne na maličkou chvíli.
Pán Buoh nám proto ráčil zboží dáti,
abychom ho uměli užívati,
ne k rozkošuom světa, rozpustilostem,
ani k rozličným bezbožným marnostem,
ale ke cti, k chvále jemu samému,
také k užitku bližními našemu.
 /…/
•Počíná se komedia
•První actus
•
•BOHÁČ: Ó, jak jsem já člověk náramně šťastný,
• mnohým statkem a zbožím obdařený,
• neb mám plné všecky kouty, truhlice,
• komory, stodoly, sklepy, pivnice,
• zlatem, stříbrem, penězi i mnohými
• klénoty, obilím, víny dobrými,
• uherskými, rejnskými i vlaskými,
• divně a nákladně připravenými.
• Summou hned v ničemž nemám nedostatku,
• ano, v žádných mých věcech není zmatku.
• /…/
• Ale kde jest má najmilejší Anna,
• nad všecko mé zboží vzácnější sama?
•ANNA: Proč mne, panáčku, ráčíte volati,
• což mi pak nyní chcete rozkázati?
•Komedie česká o bohatci a Lazarovi – ukázka z úvodu 1. dějství: