ROMANTISMUS
(Německo, Rakousko, Francie, Anglie, Polsko, Rusko)
Pavel Trtílek, 2. a 9. listopadu 2017
https://ustar.cz/img/eshop/1.161.jpg

anonymní malba Rozbouřená řeka (19. stol.)

•doba: konec 18. a 1. pol. 19. stol.
•co předcházelo?
–klasicismus a osvícenství (VFR 1789)
•co následovalo?
–realismus, naturalismus, antirealistické tendence (modernistické směry)
•pojem romantický
–ze staroangl. „romant“ = dobrodružné vyprávění (román), přeneseně též fantastický, smyšlený,
dobrodružný (17. stol.)
–záliba v citových, dojímavých a dobrodružných záležitostech považována za rys renesanční
literatury románských národů (na rozdíl od literatury klasické, resp. antické)
–od konce 18. stol. označení pro nový umělecký směr odmítající klasicismus (A. W. Schlegel)

•romantismus:
–„prvotní postmoderna“
–lze ho nahlížet v různých aspektech...
–odmítavá reakce na racionalitu klasicismu a osvícenství
–proměna společnosti (společenské svobody, rostoucí rovnoprávnost mezi lidmi), na úkor duchovních
hodnot
–někteří vnímají romantismus jako společenskou revoluci vedoucí ke vzniku moderní liberální
společnosti
–VFR byla spíš jakýmsi „předstupněm“ společenských proměn
–odklon od racionality a zásadní změny ve společnosti vedly v umění mj. ke vzniku dekadence
(symbolismus) apod.
–někteří autoři svou tvorbou prolínali klasicismus i romantismus (např. Goethe)

•obtíže s definicí romantismu:
–umělecký styl i éra: mnoho rozporů
–touha vrátit se před klasicismus, k přírodě (J. J. Rousseau), kdy lidstvo nebylo tak zkažené
–sílící střední vrstva (měšťané) si žádá vlastní kulturu
–sentiment a melancholie: legendy, mýty, paranormální jevy, strašidelné domy, tajemno, idealizovaná
minulost…
–éra industrializace, průmyslová revoluce, sílící kapitalismus
–odcizení člověka (přírodě, světu, bohu i sám sobě), vnitřní rozpory a pochybnosti
–duchovno: sílí fascinace smrtí na úkor zájmu o náboženství (viz např. Nietzsche, Máj, Erben atd.)

•William Blake (1757 – 1827)
–anglický básník a malíř
–viz báseň ze sbírky Svět v zrnku písku:
–
•Růže, jsi nemocná!
•Hmyz neviditelný,
•jenž vzlétá za noci,
•když hrom se rozběsní,
•
•tvé štěstí objevil,
•tvé rudé vzplanutí,
•a láskou tajemnou
•tě usmrtí.

•Étienne-Jean Délecluze (1781–1863)
–francouzský malíř
–„Všichni, kteří se nazývají romantiky, mají tak protichůdné názory, že v tomto chaosu nejde
rozeznat jedinou ústřední myšlenku.“
–romantismus: především generační odpor vůči klasicismu
–
•návrat k duchovnu
–středem však je člověk, nikoli bůh
–lidstvo uctívající samo sebe
–bůh stvořitel vs. člověk vynálezce
–agnosticismus

•Doba a vznik romantismu:
•1. polovina 19. stol., vrchol v době 1815 – 1848
–vídeňský kongres (1815), revoluční nepokoje (1848-1849)
•doznívá ještě koncem 19. stol.
–cca 1850 nastupuje realismus, následuje naturalismus
•prvotní impuls romantismu? snad gotický román...
–viz Erika Fischer-Lichte (Geschichte des Dramas)
–jde o polovinu 18. stol. v Anglii, 1. představitel žánru: Horace Walpole (1717–1797): Otrantský
zámek (1765, in antologie Anglický gotický román, Odeon 1970)
–typické atributy (pochmurný hrad s podzemními chodbami, zloduch, zločin, zakázaná láska,
zachránce, svatba a trest)
–kontrast proti racionalitě osvícenství a klasicismu (kdy ještě byla společnost striktně dělena na
3 stavy), emoce, horor...

•Společensko-politický kontext:
•počátek změn: VFR 1789 a radikalizace požadavků
–1789 lid ve Francii žádá konstituční monarchii
–1792 radikalizace, Francie republikou
–1799 Napoleon se ujímá moci, 1804 se prohlásil císařem
–1805 – 1812 tažení francouzských vojsk Evropou
–1814 Napoleon sesazen, nacionalismus v Evropě
–1814 – 1815 vídeňský kongres (obnova politické situace před rokem 1789 – represivní snaha zastavit
ideje VFR)
•ekonomické obtíže v Evropě (důsledek napol. válek)
•sílí industrializace
–tovární výroba na úkor individuálních řemesel
–roste nezaměstnanost i počet chudých (viz revoluce 1848/9)
–sílí nacionalistické nálady, imperiální snahy

•Teoretické základy romantismu:
•úpadek klasického ideálu během 18. stol.
•racionalita nahrazována citem, intuicí, instinkty...
•idealizace vzdálené minulosti (i v umění) jako doby, kdy lidstvo žilo v přirozeném „ideálním“
stavu
–opomíjení mnoha negativ a nebezpečí v životě předků
•Jean-Jacques Rousseau (1712–1782)
–neidealizoval vzdálenou minulost, on hlásal návrat člověka k vlastní přirozenosti (typické pro
preromantismus)
•protiklad těla a duše, rozpolcenost (tělo jako vězení duše)
•umění nabízí aspoň chvilkové osvobození duše
–estetické prožitky osvobozují člověka od každodenní existence
•formování romantismu v Německu na konci 18. stol.
–bratři Schlegelové a spol. (literární časopis Athenäum)
•šíření idejí romantismu Evropou
–literatura, malířství, architektura...

•Caspar David Friedrich (1774–1840)
–německý malíř (krajinomalby, romantická zátiší)
Ø
Ø
Ø
Ø
Ø
Ø
Ø
Ø
Ø
–     Klášterní hřbitov pod sněhem (1819)
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\DSD\Fotky\ROMANTISMUS\Caspar_David_Friedrich-Klasterni_hrbitov_pod_snehe
m-1819.jpg

•Eichwaldské opatství (1809)
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/32/Caspar_David_Friedrich_-_Abtei_im_Eichwald_-_Go
ogle_Art_Project.jpg

•Poutník nad mořem mlhy (1818)
http://www.innerchange.com.au/azmayesh/wp-content/uploads/2012/12/Wanderer-above-the-sea-of-fog.jpg


•Ráno (1822)
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c1/Caspar_David_Friedrich_-_Tageszeitenzyklus,_Der
_Morgen_(1821-22).jpg

•Muž a žena rozjímající v záři měsíce (1824)
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\DSD\Fotky\ROMANTISMUS\Caspar_David_Friedrich-Muz_a_zena_rozjimaji_pod_me
sicem-1824.jpg

•Umělecké slohy první poloviny 19. stol.:
•empír (neoklasicismus)
–počátek 19. stol. (Francie)
–architektura, design nábytku, oblečení, umělecké předměty
–návrat od zdobného rokoka ke strohosti klasicismu, oproti klasicismu více zdobný (často zlaté
dekorativní motivy)
•biedermeier (měšťanský empír)
–1. polovina 19. stol., umělecký směr i životní styl
–střední Evropa (zejm. německy mluvící země)
–cenově dostupnější užité umění (čalouněný nábytek, porcelán…), malířství (portréty, interiéry)
–hudba (Franz Schubert), drama (Johann Nepomuk Nestroy)
•historizující slohy
–architektura, snaha návratu v čase před klasicismus

•empír: Dům u Hybernů (Praha)



•empír: stůl



•empírové oděvy



•biedermeier: rodinný portrét



•biedermeier: měšťanský pokoj



•biedermeier: nábytek (1830)



•biedermeier: pohlednice



•biedermeier: M. D. Rettigová – Domácí kuchařka
Výsledek obrázku pro magdalena rettigová


•biedermeier: oděvy



•biedermeierové výjevy Carla Spitzwega (milostné psaní, žebravý muzikant)



•historizující sloh: Janohrad u Podivína
•(lednicko-valtický areál)


•Autoři a drama romantismu:
•touha po divadelním úspěchu romantismu
•okouzlení Shakespearem
–z jeho tvorby odvodili „pravidla“ romantického dramatu
–WS jako vzor inspiroval německé i francouzské romantiky
–úrovně jeho tvorby však nedosáhli...
–J. W. Goethe při příležitosti tzv. Shakespearova dnu (1771):
• „První strana, kterou jsem z něj přečetl, mě k němu připoutala na celý život, a když jsem dočítal
jeho první hru, zůstal jsem stát jako dítě, jako člověk, který se narodil slepý a zázračná ruka mu
v okamžiku darovala zrak. Poznal jsem, pocítil nejživějším způsobem, že se má existence nekonečně
rozšířila, všechno pro mě bylo nové a neznámé.“

–Victor Hugo v předmluvě ke Cromwellovi (1827):
• „Shakespeare představuje drama tavící groteskní i vznešené, hrozivé i šaškovské, tragédii i
komedii. /…/ Drama spojující ty nejprotikladnější vlastnosti může mít jak bezedné hloubky, tak i
strmé vrcholy, může být filosofické a zároveň barvité.“
•požadavky hmotného jeviště se mnoha romantikům zdály natolik svazující, že raději dávali přednost
knižnímu dramatu
–viz např. Goethův Faust, některé Tieckovy či Grabbeho hry
•odmítnutí pravidel (pozůstatek klasicismu)
–génius nepotřebuje pravidla (viz Shakespeare)
–ať se žánry libovolně mísí (v rámci jednoho díla)
–na jednotě místa ani času nesejde, podstatný je děj
–autoři kladli důraz na intuici (na úkor racionality a logiky)

•drama nemá být uměleckým dílem (tj. nápodobou reality), ale novým výtvorem světa, svébytným
mikrokosmem...
–umění má napodobovat přírodu v její rozmanitosti (ta také není pravidelná, je rozmanitá a
nevytváří typy jako některé divadelní směry)
–variabilita, volnost, nevázanost, vitalita, rubato…
•romantická ironie
–romantismus není jen melancholický vážný a tajemně depresivní, má i opačný aspekt: groteskní
nadsázku spojenou s výsměšným cynismem a provokující drzostí
–viz např. Tieck, Grabbe či polský postromantik Wispiański

•Romantický hrdina:
•pochází z lepší společnosti (městské nebo šlechtické)
•svoboda je pro něj nade vše
–absolutní hodnota i nesnesitelné břemeno (často ve své volnosti klesá až na dno vlastního nitra i
společnosti)
•lituje ztrátu zbožnosti (důsledek osvícenství), kterou nahradily svobody jedince
–marná snaha vrátit se k přirozené zbožnosti, fascinace smrtí
–vnitřní rozervanost (svoboda vs. zbožnost)
•touží znovu nastolit společenství předků
–lidové tradice (poezie, folklor, mýty)
–umělé nápodoby lidové tvořivosti (rukopisy, torza, umělé lidové balady...)
•snaha obnovit soulad člověka a přírody

•ROMANTICKÉ DRAMA V NĚMECKU:
•August Wilhelm Schlegel (1767–1845)
•
•spolu s bratrem Friedrichem Schlegelem formuloval romantickou teorii – už koncem 90. let 18. stol.
•šířil teorii romantismu v Německu i v zahraničí (přednášky, eseje, časopis Athenäum vycházející
1798 – 1800, Berlín)
•snaha skloubit různé kulturní
projevy („globalizace“)
•postavil romantismus do kontrastu
vůči klasicismu
•přeložil 17 her W. Shakespeara
•hlavní složky dramatu: nálada, emoce,
postavy (děj vnímal jako druhořadý)
•teoretický spis: O dramatickém umění
a literatuře

•Ludwig Tieck (1773–1853)
•jedna z formujících a vůdčích osobností německého romantismu
•překlady cizojazyčných her (Shakespeare, Cervantes)
•vydal souborná díla některých svých současníků (Kleist, Lenz, Novalis, Schlegelovy překlady WS)
•základ umělecké tvorby: fantazie
•odmítal dramatická pravidla
•zájem o alžbětinské drama
•zakladatel německé „umělecké
• pohádky“ (Kunstmärchen):
–Život a smrt Červené Karkulky
–Kocour v botách
–Rytíř Modrovous
•tragédie: Císař Octavianus

•1824–1842 dramaturgem drážďanského divadla
–vliv jen na obměnu repertoáru
•Tieckovy scénografické experimenty a režijní počiny:
•1836: rekonstrukce alžbětinského divadla Štěstěna (na papíře)
•snahy zrušit kukátkové schéma divadel a otevřít jeviště divákům
•1841 „režíruje“ Sofoklovu Antigonu (dvorské divadlo v Postupimi), nebývalo zvykem uvádět řecké
tragédie
–experimentální inscenace inspirovaná prostorem řeckého amfiteátru: divadelní senzace (mnoho
hostování)
•1843 inscenuje v Berlíně Sen noci svatojánské
–snaha přizpůsobit alžbětinskou scénickou konvenci kukátkovému jevišti (hudba Felix Mendelssohn)
–senzace (během 1. sezony 40 repríz), spousta německých souborů se snažila tuto inscenaci
napodobit...
•inscenaci Jindřicha V. už nedokončil

•Němečtí romantici ztrácejí jednotu:
•zpočátku je sjednocovaly blízké osobní vztahy, během šíření idejí romantismu se však od sebe
vzdalovali a vznikaly skupiny (berlínští romantici, heidelberští romantici apod.)
•málo jejich dramat bylo v těch dobách uvedeno a z toho mála se jich jen několik setkalo s úspěchem
u publika
•na řadové divadelní návštěvníky působil romantismus především díly „popularizátorů“, jako byl
August von Kotzebue (1761–1819)
–nar. v Německu, působil v Petrohradu a ve Vídni
–proslavil se komedií Misantropie a pokání
– (1789)
–autor více než 200 komedií
–kromě dramat psal i libreta a romány
–do romantismu spadá spíš dobově...

•Heinrich von Kleist (1777–1811)
•ambice stát se největším německým spisovatelem, do smrti však neprorazil, proslul až posmrtně:
•1826 publikoval jeho sebrané spisy Tieck
–Rozbitý džbán (1808 uvedeno ve Výmaru, fiasko, konflikt s Goethem, vyzval ho k souboji, útočné
epigramy)
–Penthesilea (1807)
–Princ homburský  (1811)
•jeho hry během romantismu takřka
• neuváděny (cenzura i vkus)
•spáchal sebevraždu se svou partnerkou
• (u Kleiner Wannsee)

•Německé divadlo počátkem 19. stol.:
•1805 a 1806: Německo pod napoleonskou nadvládou
–odpor proti cizímu vlivu vedl k projevům nacionalismu a zájmu o minulost německojazyčného lidu
–vzniklo jen málo nacionalistických her, cenzura hleděla na novinky nelibě, repertoár sestával z
„klasiků“ (Shakespeare, Lessing, Goethe, Schiller) a z krotkých děl (Kotzebue)
•málo vynikajících souborů, divadlu se však v Německu dařilo
–1842 v Německu 65 stálých divadel (zaměstnávala na 5.000 herců, zpěváků a hudebníků)
–vnímáno jako samozřejmost, že je třeba podporovat divadlo, každé pořádné město mělo soubor solidní
úrovně
–divadelním střediskem byl už tehdy Berlín
•po r. 1815 vynikli v Německu 2 dramatici:
–Grabbe a Büchner

•Christian Dietrich Grabbe (1801–1836)
•za života přehlížený (uvedena jediná hra)
•tvorba nadčasová (uznán posmrtně koncem 19. stol.)
•„předchůdce“ expresionismu, epického i absurdního divadla
•romantická ironie (satirické grotesky, nadsázka, sarkasmus)
•experimenty se strukturou textu
•pesimistické texty, prvky nihilismu
• a misantropie (13 her, 2 z nich fragm.)
•nesnadně inscenovatelné texty
–Žert, satira, ironie a hlubší význam
– (1822)
–Don Juan a Faust (1829)
–Napoleon aneb Sto dní (1831)

•Georg Büchner (1813–1837)
•dnes nejuznávanější i nejuváděnější z německých romantiků, napsal jen 3 hry, v jeho době neuznané:
–Dantonova smrt (1835)
–Leonce a Lena (1836)
–Vojcek (1836, fragment)
•1910 objevil jeho hry Max Reinhardt

•ROMANTICKÉ DRAMA V RAKOUSKU:
•Franz Grillparzer (1791–1872)
•1. významný rakouský dramatik
•nový žánr: osudová tragedie – např. prvotina Pramáti (1817)
•potíže s cenzurou, r. 1838 kvůli zákazu jedné své hry zakázal svá dramata uvádět, přesto dál psal
(hry uvedeny posmrtně)
•antické náměty:
–Sapfó (1818)
–Zlaté rouno (1821, trilogie)
•historické náměty:
–Štěstí a pád krále Otokara (1824)
–Židovka z Toleda (1837)
–Libuše (1848)
•filozoficko-fantastické náměty:
–Sen jako život (1834)

•Johann Nepomuk Nestroy (1801–1862)
•komedie a hry  pro lidovější publikum
•komediální herec a zpěvák (Divadlo na Vídeňce, kde působil téměř 30 let)
•autor komedií (zpočátku fantaskní, později satiričtěji laděné):
–Zlý duch Lumpacivagabundus (1833)
–Dům čtyř letor (1837)
•mnoho frašek – např.:
–Svoboda v Kocourkově
–Sňatky na železnici aneb
– Vídeň, Vídeňské Nové
– Město, Brno

http://absolventi.gymcheb.cz/2009/dacihak/Patrova_scena.jpg



•ROMANTICKÉ DRAMA VE FRANCII:
•malá divadla po dobytí Bastily porušovala licenční výsady velkých divadel
•1791 zrušení monopolů – vznik mnoha nových souborů
–1791 – 1800 založeno v Paříži 50 souborů
–vstřícnost dobovému vkusu (lidová zábava, vlastenectví)
•zrušena cenzura – příval svobody – pak vláda teroru a nové represe za postoje proti radikalizující
se revoluci
•drama i nadále v klasicistním duchu
–Napoleon vytvářel novou říši po vzoru antického Říma, jako ctitel antiky uctíval antické i
klasicistní drama
–od r. 1804 každoročně uděloval ceny za nejlepší původní tragédii a komedii uvedenou v
Comédii-Française

•Cesta k triumfu romantismu ve Francii:
•nový žánr melodrama (ne melodram!)
–dojemný až sentimentální obsah, patetický styl, milostný námět, postavy černobíle koncipované,
tématem je vítězství dobra nad zlem...
–odklon od klasicistických předpisů otevřel cestu k romantismu: romantická dramata mnohdy později
přebírala zápletky z melodramat
–melodrama: 3 akty (romantické drama 5)
–melodrama: happy-endy (romantické drama jen zřídka)
–francouzská romantická dramata byla často pouze povznesenými melodramaty
–(pozn.: melodram – scénický útvar spojující herecký „přednes“ dramatického textu s hudebním
doprovodem)

•impuls k romantismu: vydání spisu Madame de Stael O Německu
•Madame de Stael (1766–1817)
•rozená Germaine Necker
•nepřítelkyně Napoleona – německý exil
–seznámení s A. W. Schlegelem a jeho myšlenkami
•její spis O Německu
–nadšeně líčí ideje romantického hnutí
–1810 vyšel ve Francii, ihned zakázán
–1814 (pád Napoleona) nové vydání: hned rozebráno
–díky publicitě vstoupily romantické ideje ve známost
–propuká intenzivní společenská debata o přednostech klasicismu a romantismu

•Madame de Stael



•Stendhal (1783–1842)
•vl. jm. Henri-Marie Beyle
•2 tvůrčí fáze: romantismus, kritický realismus
•v eseji Racine a Shakespeare (1825) dává přednost romantismu – Shakespearovy hry jsou podle něj
vhodnější dramatické vzory než ty
• Racinovy
•prozaik a esejista
–Červený a černý (román o životě ve
– Francii v roce 1830)

•koncem 20. let posílilo romantické tendence ve Francii několik divadelních událostí:
–1827: účinkování souboru anglických herců před nadšeným pařížským publikem s repertoárem
Shakespearových her
–ve Francii se stalo módní číst a inscenovat Shakespearovy hry
–1828: uvedení několika anglických romantických dramat v Paříži
–na repertoáru Comédie-Française se od roku 1829 začaly objevovaly první romantické hry: Jindřich
III. a jeho dvůr (Alexandre Dumas starší) či úprava Othella pod názvem Benátský maur
–konzervativní publikum (příznivci klasicismu) doufalo, že následným odporem proti dramatu Hernani
od V. Huga tento nový směr zastaví:

•Victor Hugo (1802–1885)
•manifest romantismu: předmluva k jeho hře Cromwell (1827, česky 2006 v knižní edici časopisu Disk)
–odmítnutí jednoty času i místa
–odsouzení striktního dělení žánrů
–upřednostňuje historické prostředí děje
–umění má přesáhnout „klasickou“ idealizovanou přírodu tím, že bude vznešené (duchovno) a současně
i groteskní (animálno, tělesno)
•„Postavy v ódách jsou olbřímí: Adam, Kain, Noe; postavy v eposech jsou veliké: Achilles, Atreus,
Orestes; postavy dramat jsou lidské: Hamlet, Macbeth, Othello. Óda žije z ideálů, epos z
velkoleposti, drama ze skutečnosti. Konečně tato trojí poezie prýští z trojího mocného pramene: z
Bible, Homéra, ze Shakesapeara.“ (přel. Zdeněk Bartoš, Praha, nakladatelství KANT, 2006 – viz str.
49-50)

•diskuse o romantismu vrcholí roku 1830 při představeních Hugova dramatu Hernani, v sázce byl
budoucí vývoj divadla:
–tzv. „bitva o Hernaniho“ (Comédie-Française)
–několikadenní „bitva“ romantiků s tradicionalisty v hledišti premiéry a repríz inscenace podle
Hugova dramatu Hernani
–bouřlivé diskuse diváků, herce na jevišti nebylo skoro slyšet
•V. Hugo záměrně porušil v Hernanim dosavadní pravidla:
–pozměnil formu alexandrinu
–užil výrazy považované za nedůstojné pro tragédii
–porušil jednotu času i místa
–předvedl na jevišti násilí i smrt
–časté změny nálad, humor mísí s vážností

•výsledek „bitvy o Hernaniho“? vítězství zastánců romantismu a triumf Hernaniho
–začátek definitivní éry romantismu ve Francii
–opětovné zrušení cenzury (1830)
–pro autory zrušeno omezení dodržování žánrů
–napsáno mnoho romantických dramat
•další významná dramata V. Huga:
–Král se baví (1832) podle toho
– napsal Giuseppe Verdi svou operu Rigoletto
–Ruy Blas (1838)
–Divadlo na svobodě (Théâtre en liberté; 1886) posmrtně vydaný soubor her, které Hugo napsal během
svého exilu (jednoaktovky s pohádkovými motivy Mokrý les, Babička, Co jíst, Na okraji lesa a
dramata Meč, Dva objevy de Galluse a Žebráci)

•Alexandre Dumas starší (1802–1870)
•psal hry dvojího typu:
•historické podívané
–Jindřich III. a jeho dvůr (1829)
–vlastní dramatizace Tří mušketýrů
•měšťanské drama
–Antony (1831)
•oproti Hugovi měl větší cit pro dramatické situace, ale menší schopnost básnické invence

•Alfred de Musset (1810–1857)
•z francouzských romantiků psal nejživotnější hry
–jeho 1. hra Benátská noc (1830) v zájmu publika propadla
–Dveře mají být buď otevřené, nebo zavřené (1845)
–S láskou nejsou žádné žerty / S láskou divno hrát (1834)
–historické drama Lorenzaccio (1834)
•soustředil se na vnitřní prožitky a city postav
•posedlost láskou
•volně zachází s jednotou místa i času
•konec buď tragický nebo šťastný
•jeho hry uváděny trvale od roku 1847,
• z repertoáru už nezmizely

•Úpadek romantismu ve Francii:
•od 30. let 19. stol. našla romantická dramata ve Francii uplatnění v bulvárních divadlech
–mísila se zde s melodramatem
–po 10  letech se však zájem o romantické drama vyčerpal
•nezdar Hugova dramatu Purkrabí (1843) je pokládán za konec éry romantismu v Paříži
•romantismus pak krátce nahradilo tzv. „divadlo zdravého rozumu“
–snaha najít kompromis mezi klasicismem a romantismem
•v 50. letech už zcela romantismus uvolnil cestu jinému uměleckému směru: realismu

•Herectví francouzského romantismu:
•Francois-Joseph Talma (1763–1826)
•nejproslulejší francouzský herec, mládí strávil v Anglii
•jeden z prvních studentů na École Royale Dramatique
–škola otevřela r. 1786
•od 1787 člen Comédie-Française
–vyvolával zde neustálé spory: s hereckým
– stylem souboru, s řešením kostýmů,
– s uměleckým programem...
•oblíbenec Napoleona
–díky němu účinkoval před mnoha
– evropskými panovníky
•zavedl historický kostým
–důraz na autenticitu kostýmu postav
200px-Talma_Cinna

•Rachel (1821–1858)
•bouřlivácká herečka
•od 1838 angažmá v Comédie-Française
–záhy hlavní herečka souboru, na kterou
– publikum chodilo
–vyžadovala ohromný plat
–klasický repertoár: hrála jen tragické role,
– na komické se nehodila – její síla byla
– v pohrdání, triumfu, vzteku...
–přispěla k úpadku romantismu
–četná turné (od 40. let napříč Evropou, 1855 i v USA)
–od její éry byli herci uváděni na plakátech podle tzv. principu seniority
180px-Rachel

•z dobového tisku – záznam jejího výkonu v Racinově Faidře:
• „Když vstoupila, chřadnoucí ohněm, který ji stravoval, jako by stála na pokraji hrobu, tvář
bledou, paže a ruce vyzáblé, naplnil nás pohled na ni hrůzou. Ve 2. aktu, když se vyznávala ze své
vášně, vynikala Rachel nadevše. V té horečné energii, s níž kreslila Faidřinu vášeň, byl jemný
náznak, že je to vášeň chorobná, horoucí, avšak morbidní,
• neodolatelná a odporná. V té naléhavosti
• i v té odevzdanosti bylo cosi děsivého…
• Když odešla z jeviště, nervy se nám chvěly
• vzrušením téměř nesnesitelným...“
250px-Rachel-F%C3%A9lix

•Romantické drama v Anglii:
•1790 – 1815 důrazný postoj proti válčící napoleonské Francii
•vyčerpání po napoleonských válkách
–nutnost sociálních a politických reforem
–úspěšná snaha vyhnout se sociálním bouřím
•pozdější nástup průmyslové revoluce
–zato během 19. stol. zajistila Anglii vůdčí světové postavení v průmyslu i obchodu (Anglie
imperiální mocností)
•výrazný hospodářský rozvoj

•Londýn počátkem 19. stol.:
–největší město na světě
–1800: jen 6 divadel
–roku 1843: počet obyvatel Londýna kolem 2.000.000
–dělnická třída bohatne a začíná navštěvovat divadlo
–zvýšen počet míst ve velkých divadlech (Covent Garden, Drury Lane aj.)
–vznikají malá divadla (1. z nich už v 80. letech 18. stol., kdy licence ještě uděloval soud)
–1804: nová interpretace Licenčního zákona – malá divadla povolena bez licence
–1843: v oblasti Londýna už 41 divadel
–novinka: zavádění plynového osvětlení  v divadlech

•dobový tisk – popis zavedení plynového osvětlení v londýnském divadle Drury Lane r. 1817:
–„Zavedení plynu, jasného a snadno kontrolovatelného, dalo scénickému osvětlení dosud neznámý
potenciál. Plynová světla se zavádějí nejen v popředí jeviště, ale také porůznu po jeho stranách.
Jejich efekt, když se v šeru najednou rozhoří, je, jako by náhle byl jasný den. A vskutku právě
touto podobou s denním světlem předčí toto skvostné světlo všechna ostatní. Je stejně měkké, jako
zářivé – je bílé, pravidelné a pronikavé. Pokud se jím bude manipulovat stejně dobře, jak jsme toho
v pátek byli svědky, umožní divákovi vidět stejně jasně každý kout jeviště. Bude-li přední světlo
mířit shora, jak je tomu u denního světla, místo zdola (a rádi bychom slyšeli, proč by tomu tak být
nemohlo), bude efekt dokonalý.“

•dělnické publikum si na básnická dramata romantiků moc nepotrpělo
–kolem roku 1843 už byly dokonce i Shakespearovy hry pohromou pro divadelní pokladny...
•velká oficiální divadla směla uvádět veškeré žánry
•malá divadla
–běžnou činohru nesměla uvádět
–hledala v Licenčním zákoně mezery – rozvoj 2 nových žánrů:
–1) burletta – druh komické opery (nevyjasněná definice, např. lord komoří označil jako burlettu
každé dílo s max. 3 dějstvími, z nichž každé mělo aspoň 5 písní)
–2) melodrama (max. 3 dějství a hudební doprovod), tudíž se činohry často uváděly jako
„melodramata“ (např. Othello jen s několika akordy na klavír)

•potřeba reformy divadelního systému
•1843: parlament zrušil Zákon o regulaci divadel
–tím i privilegia pro velká oficiální divadla (platila od dob restaurace království v Anglii)
•každé licencované divadlo smělo uvádět díla jakéhokoli druhu
–všechny uvedené hry však musely být povoleny lordem komořím – tato forma cenzury zůstala v
platnosti až do roku 1968!
•většina anglických básníků z počátku 19. stol. psala také dramata
–z nich jen málo bylo skutečně k uvedení
–ještě méně jich mělo úspěch
–šlo zejména o historické náměty v shakespearovském duchu
Ø
Ø

•Percy Bysshe Shelley (1792–1822)
•snad nejlepší básník své doby
–protivníky označován jako „bezbožný básník“
–psal i eseje o vegetariánství
•jeho hry se dočkaly provedení až ke konci jeho života
–Cenci (1819) tragédie
–Odpoutaný Prométheus (1820)
– dramatická báseň

•George Gordon Byron (1788–1824)
•nejúspěšnější romantický dramatik Anglie
•člen správní rady divadla Drury Lane
•autor mnoha her
–hry s inscenačním potenciálem
–za jeho života proveden pouze Marino Faliero (1821)
–posmrtně jeho hry uvedeny všechny, vystupovali v nich přední herci své doby (např. Edmund Kean)
–Kain (knižní drama)

•Edmund Kean (1787–1833)
•vrcholný herec anglického romantismu
•proslul v záporných rolích her W. Shakespeara
–např. Richard III.

•Romantické drama v Rusku:
•Rusko od roku 1805 jedním z hlavních protivníků napoleonské Francie
–za ruského tažení utrpěl Napoleon 1. vážnou porážku
•Alexandr I. (vládl 1801–1825)
–plány na zrušení nevolnictví a další reformy neuskutečnil
–organizovány revoluční skupiny a povstání
•1825: nastupuje na trůn Mikuláš I. (vládl 1825–1855)
–nespokojenost přerostla v otevřené povstání
–revolta potlačena, zřízena tajná policie a tuhá cenzura
–avšak celkem příznivá doba pro vývoj divadla i dramatu (až na cenzuru…)

•Alexandr Sergejevič Gribojedov (1795–1829)
•ještě ne zcela typický představitel romantismu
•komedie Hoře z rozumu (1825)
–jediná významná ruská klasicistní hra
–plejáda charakterových typů reprezentuje moskevskou společnost
–po dopsání hry v roce 1825 propuká povstání – kvůli utužení cenzury nesměla být hra uvedena
–1831 směla být vydána tiskem
–v plné verzi provedena až 40 let po smrti
– autora: 1869
–od té doby se pravidelně objevuje
– na ruském repertoáru

•Alexandr Sergejevič Puškin (1799–1837)
•jako první prosazuje v Rusku romantismus na úkor klasicismu
•jeho Boris Godunov (1825) znamená vítězství ruského romantismu nad klasicismem
–de facto 1. ruská hra na politické téma
–cenzura zdržovala její vydání až do roku
– 1831 a provedení do roku 1870
•Mozart a Salieri – jednoaktovka

•Michail Jurjevič Lermontov (1814–1841)
•Maškaráda (1835)
–z cenzurních důvodů byla hra inscenována až roku 1852
–
•Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809–1852)
•pomezí romantismu a realismu
•především prozaik
•satirické komedie
•Revizor (1836)
–hra osobně schválená carem
•Ženitba (1842)
•Hráči (1842)

•Monopol státních carských divadel v Sankt Petěrburgu a Moskvě:
•Sankt Petěrburg měl 3 divadla:
–Balšoj těatr (opera, balet)
–Malyj těatr (činohra)
–Michajlovskij (zahraniční repertoár)
•Moskva měla jen 2 divadla:
–po vzoru Petrohradu bylo r. 1824 otevřeno stálé působiště pro činoherní divadlo: Malyj těatr
(užívaný dosud)
–r. 1825 pro operu a balet otevřen Balšoj těatr (r. 1853 vyhořel, r. 1856 jej nahradila dosavadní
budova)
•zbytek Ruska závislý na kočovných souborech

•Romantické drama v Polsku:
•koncem 18. stol. tzv. trojí dělení Polska
–rozděleno mezi Prusko, Rakousko, Rusko
–výrazně se to projevilo i v polské romantické dramatice, která tím z dnešního pohledu působí
docela pateticky
•krvavě potlačené povstání z roku 1830 bylo impulsem k národnostně cílené tvorbě polských autorů
–cenzura jejich díla nepovolovala uvádět (díla uvedena až o generaci později)

•Adam Mickiewicz (1798–1855)
•ovlivněn ruským romantismem
–vyhnán za politickou aktivitu do Ruska, kde se poznal s Puškinem (ovlivnění romantismem)
•drama Dziady
–starý litevský obřad, při němž byli uctíváni předkové
–množství písní spjatých s tímto obřadem
–Vrchlický to přeložil jako Tryzny
–Halas nechal originální název
•úkol divadla: zobrazovat zásadní
• konflikty dějin včetně těch aktuálních

•Juliusz Słowacki (1809–1849)
•ovlivněn Shakespearem, polskou lidovou poezií, slovanskou mytologií
•Balladyna
•Maria Stuartovna

•LITERATURA K TÉMATU:
•Černý, Václav: Soustavný přehled obecných dějin literatury naší vzdělanosti (4. díl).
Pseudoklasicismus a preromantismus, romantismus, realismus [univerzitní přednášky] (Praha, 2009)
•Fischer, Ernst: Původ a podstata romantismu (Praha, 1966)
•Hrbata, Z., Procházka, M.: Romantismus a romantismy : pojmy, proudy, kontexty (Praha, 2005)
•Hugo, Victor: Předmluva ke Cromwellovi (Praha, 2006)
•Šamalík, Fr.: Německo humanistů a romantiků (Praha, 1991)
http://www.academia.cz/img/knihy/obalky1/lrg/soustavny-prehled-obecnych-dejin-vzdelanosti-nasi.jpg
Obálka titulu Předmluva ke Cromwellovi