Realistické divadlo Realističtí dramatici (MCHAT, Čechov, Ibsen, Strindberg, Shaw…) Reforma scénografie lMezi léty 1850-1900 pozvolné přibývání realistických prvků lRozdíl mezi věrohodnou výpravou historických her (Meiningenští) a měšťasnkým pokojem, který mohou diváci porovnat s vlastní zkušeností lOdklon od malovaných kulis (i kvůli svícení) l Reforma scénografie 2 lVznik „set boxu“, měšťanského pokoje lElektrické osvětlení lLindberghova Divoká kachna (1885) – opravdové kliky, opravdový prádelník! lTotéž platí pro kostýmy lZájem o konkrétní prostředí – dnes doména filmu l MCHAT 1 l1898 – Car Fjodor Ivanovič lStanislavskij + Němirovič-Dančenko lPlně profesionální, soustředí se na inscenace, ne hry lDvorním dramatikem Čechov – uvedou Racka, který dříve propadl MCHAT 2 lPosléze 3-5 inscenací ročně, důkladná příprava, dlouhé zkoušení lPrvní moderní ansámblové divadlo lPo 1906 pravidelná turné po Evropě lZakládání studií MCHATu – experiment i příprava herců KSS 1 lNáboženský rozměr divadla – herci jako kněží lUkotven v realistické tradici i v postulování herce jako klíčového momentu divadla lPosléze však i symbolismus, expresionismus, groteska, artistnost l l Stanislavski_Constantin-1 KSS 2 lVe 20. letech považován za překonaného (Mejerchold) lSnaží se posilovat prvky divadelnosti a hravosti lExperimentuje s rytmikou a temporytmem Stanislavski_as_Othello_1896_edit Stanislavského systém 1 lOdklon od manýr, šablon, hotových forem projevu lHerectví prožívání a představování lOd podvědomého k vědomému l„Řídící“ úkol, zrno role lDůsledná síť motivací – části a úkoly lNepodceňuje se tvořivost, ta se vědomě rozvíjí Stanislavského systém 2 lEmocionální paměť lProžívání – často špatně chápáno lPocit pravdy a víry lOd 20. let Metoda fyzických jednání lOpačný postup než dříve – od konkrétního tělesného úkonu lRiziko velké analytičnosti Stanislavského systém 3 lZa jeho života vychází knihy jen v angličtině – My Life in Art, An Actor prepares lVulgarizace ve jménu socialistického realismu lMálo známo jeho poslední období Stanislavskij dnes lJako komplexní metoda vlastně nepřekonáno (mylná opozice s Brechtem) lActors Studio lGrotowski – Odpověď Stanislavskému lMylně směšován s realistickým divadlem lSpíše ve filmu Anton Pavlovič Čechov lAsi největší zjev moderní dramatiky lDílo nevelké, ale mimořádně kompaktní lMedicynismus lJeho hry se jevily jako realistické i absurdní lProblematické soužití s MCHATem l l Chekhov_1898_by_Osip_Braz Čechovovy hry lPlatonov lIvanov lRacek lStrýček Váňa lTři sestry lVišňový sad Čechovův styl 1 lTragikomika lPluralita pohledů (bez kladných postav) lDialog – banální, polyfonní, přetržitý lZdánlivá bezdějovost lSplývání podstatného a nepodstatného (důležité často za scénou) Čechovův styl 2 Anton_Chekhov_and_Olga_Knipper,_1901 lKSS – nepochopení – přílišný •důraz na atmosféru •a „poezii prostředí“ lVe 20. století proměna inscenační tradice – ke grotesknosti l • Henrik Ibsen 1 lNejprve dramaturg a režisér v Bergenu, po 1864 v zahraničí lPrvní moderní dramatik lVýrazný společenský rozměr tvorby lSkepse k člověku, jeho slabostem a sebeobelháváním lVystřídá několik stylových epoch l„Dobře udělaná hra“ v realistickém duchu lČasté schéma odhalování minulosti l Ibsen Henrik Ibsen 2 la) rané básnické hry (Brand, Peer Gynt) lb) společensko-kritické hry (Opory společnosti, Nepřítel lidu) lc) vrcholné hry (Heda Gablerová, Rosmersholm) lSymbolické hry (Až my mrtví priocitneme) l Domeček pro panenky (Nora) lDiskusní, tezovité drama lKonstrukce děje x psychologický rozbor manželství lObžaloba všech „loutkových“ rodin lVe své době šok, častá změna konce (dnes naopak) Divoká kachna lVrcholná hra lPropracovaná symbolika – komplexní symbol kachny lTragikomika lTéma pravdy - Gregers X Relling August Strindberg lOd realistických her (Otec, Věřitelé, Slečna Julie) k „hrám snů“ (Do Damašku, Hra snů) lVyhrocené pojetí vztahu mezi mužem a ženou jako souboje na život a smrt l„Komorní hry“ pro Intimní divadlo (1907 – 1910) – Sonáta příšer Slečna Julie MissJulie1906 lJednoaktovka, vzorová naturalistická hra lOdehrává se v kuchyni lProlnutí dvou Strindbergových témat – boje pohlaví a sociální determinace l George Bernard Shaw lPůvodně romanopisec a kritik lDrama jako diskuse, střetání tezí – ovšem v komediálním hávu lZáliba v paradoxech lShawův paradox – Pygmalión lKvintesence ibsenismu lDlouhá dramatická kariéra, rozsáhlé dílo l GBShaw1900 Independent Theatre l1891 - 1897 lRovněž klubové předplatné, rovněž v neděli lPřízraky – „nesporně hnusná hra (…) otevřená stoka, ohavný nezafačovaný vřed, sprostý akt, konaný na veřejnosti…“ lAž na Shawa uvádí hlavně zahraniční autory Vdovcovy domy (1893) lDopsána na výzvu Independent Theatre lJedna z Her neutěšených lParadoxní společenská satira lProměna idealisty, když zjistí, že na nemorálnosti se dá vydělat a že ho živí lPropojení moci sexu a peněz