Německé divadlo v 18. století l„Nemáme divadlo. Nemáme herce. Nemáme diváky. Francouz má alespoň jedno jeviště, zatímco Němec má stěží boudy. (…) Francouz se může chlubit alespoň tím, že často baví svého vladaře, skvostný dvůr, nejvybranější svět, zatímco Němec musí být spokojený, pokud mu chce dopřát sluchu několik tuctů upřímných soukromníků, kteří se zahanbeně přišourali k boudě.“ (G. E. Lessing, 1760) Politická situace lOpoždění vývoje – třicetiletá válka – po ní nutnost obnovy lRoztříštěnost země lMizivá podpora divadla v němčině Šlechtické dvory lVzhlíží k Francii a Itálii – kopie francouzských dvorů lStaví se divadla, ale operní a pro italské soubory lHamburk a Lipsko – stálé ansámbly lČinohra v jejich stínu Angličtí herci lKočují od dvora ke dvoru od roku 1586 lDoporučující listy lRobert Browne lJohn Spencer lVětší prestiž než Němci lZnačně zjednodušené verze alžbětinských her – důraz na neverbálno Stockfish und Pickelhering lKlauni, potřební ke komunikaci s německým publikem (nespoléhají se na jazyk) lPostupně přibývá němčiny lOd 1625 i němečtí herci lGeorge Jolly – poslední významný principál lKolem 1660 Angličané mizí z kontinentu Herecké družiny lCarl Andreas Paulsen – první známá družina lJohannes Velten – snaží se o náročnější repertoár lNutné kočování a velký repertoár – 80 – 90 titulů lTypická struktura večera – hauptakce a komická dohra, případné improvizace a písně Hauptakce lHaupt- und Staatsaktion lNejtypičtější žánr 18. století lNapínavé drama s komickými vložkami lMytologické či historické náměty lČasto jen slepenec efektních prvků lPompéznost Kostým hrdiny Hanswurst lNavazuje na Harlekýna i Pickelheringa lMazaný sluha, venkovan – skepticky komentuje své pány lLidová, plebejská moudrost lV hauptakcích ironizuje tragédii Stranitzky Hanswurst Joseph Anton Stranitzky lTvůrce vídeňského Hanswursta – kodifikoval tuto postavu lDivadlo u Korutanské brány l„Přetáhl“ publikum Italům lPohotový politický glosátor Kartnertortheater Nezájem o německé drama lProblém všech principálů lŠlechta – francouzské divadlo a italská opera lNechce patronovat německé soubory Proměny evropského dramatu 18. století 1 lDrama se přizpůsobuje střední třídě lDějinně sebevědomá vrstva lSvár neoklasicismus x sentimentalismus lSentimentalismus klade důraz na veřejné projevování emocí l„Správný“ cit je výrazem mravní hodnoty Proměny evropského dramatu 18. století 2 lV Anglii se prosazuje silně měšťasnké a sentimentální divadlo lFrancie až do revoluce 1789 lpí silně na klasicistních vzorech (jde i o konzervatismus herců) lNěmecko „dohání svět“ – jak Francii (Gottsched), tak Anglii (Lessing) Johann Christoph Gottsched lVýjimka své doby – intelektuál, spolupracující s profesionály lSnaha o rozvoj němčiny jako literárního jazyka lFrancouzské vzory lUmírající Kato l Gottsched Caroline Neuberová lNejprogreivnější principálka své doby l1717 útěk z domova lOd 1727 vlastní herecká společnost (částečné sídlo v Lipsku) l1740 cesta do Ruska (mezitím vypuzena z divadla) Neuberová Reformy Gottscheda a Neuberové l1727 – 1739 (pak rozchod ve zlém) lSnaha zvýšit úroveň dramaturgie i inscenování lKonec hauptakcí a improvizací lPečlivé zkoušení lPřesto nutné kompromisy (počet titulů) lUmožnili pozdější rozvoj Neuberová Médea známka Upálení Hanswursta l1737 symbolické gesto Gottscheda a Neuberové lUž za rok se však vrací pod jiným jménem lVetře se i do Lessinga lPublikum si jej nedá vzít Významné společnosti lJohann Friedrich Schönemann lHeinrich Koch lKonrád Ackermann - jeho soubor tvořil základ Národního divadla lKonrád Ekhof – působil u Schönemanna i Ackermanna Ekhofova akademie lPrvní významný německý divadelní teoretik, vynikající herec l1753 – zakládá ve Schwerinu hereckou akademii lSnaha o setkávání herců, výměnu zkušeností a diskusi o hereckých stylech lTroskotá na nedostatku disciplíny lPak ředitel divadla v Gothe Ekhof_Theater Gotha Hamburské Národní divadlo lPrvní pokus o nekomerční, dotované divadlo – placeno podnikateli lJohann Friedrich Löwen lSnaha přilákat nejlepší herce i autory lOpět nutné repertoárové kompromisy lPouze 1767 – 1769 lLessing dramaturgem a kritikem Gotthold Ephraim Lessing 1 lPřeklady Diderota (velký vzor), jinak však podpora anglického dramatu (polemika s Gottschedem) lPrvní evropský dramaturg – Hamburská dramaturgie (jiný než klasicistní výklad Aristotela) Lessing Gotthold Ephraim Lessing 2 lProsazuje jako vzro Shakespeara proti Francouzům lPrvní významný německý dramatik lMiss Sára Sampsonová – triumf měšťanské truchlohry lMoudrý Nathan l Měšťanská truchlohra 1 lSentimentální divadlo vzniká v Anglii lGeorge Lillo – Kupec londýnský lPříběh o svedeném počestném mladíkovi, který zabije svého strýce pro peníze a skončí na šibenici lVýchovná hra – kupci a řemeslníci na ni posílají své učně lAdoruje tu vrstvu, která jej podporuje l Měšťanská truchlohra 2 lVýraz mravního sebevědomí měšťanstva lDůraz na ctnost a morálku lČistá dívka, svůdce, milenka lRozdíl mezi sentimentálním divadlem a melodramatem – víra v přirozenou dobrotu a ctnost člověka, jeho vrozený mravní kompas lVzor sentimentalismu – Rousseau a jeho „ušlechtilý divoch“ (Rousseau paradoxně nesnášel divadlo) l l Soucit! Soucit! Soucit! lTruchlohry vzbuzují silné emoce lSentimentalismus lPotřeba společného dojetí lSoucit se považuje za znak duchovní vyspělosti l„Úkol tragédie spočívá v tomto: má rozšířit našischopsnost pociťovat soucit, má nás dovést k tomu, abychom procítili, že ten, kdo je nešťastný, nás v každé době a mezi všemi postavami nejvíc dojme a zaujme. Nejsoucitnější člověk je ten nejlepší, nejotevřenější všem společenským ctnostem, všem velkodušným lidem. Kdo nás promění v soucitné, nás zároveň učiní lepšími a soucitnějšími, a truchlohra, která dělá jedno, dělá i druhé.“ (G. E. Lessing, 1756) Emilia Galotti lNejúspěšnější německá tragédie své doby lStřet měšťanského a dvorského prostředí lMěšťané – čistší, morálnější lArchetyp měšťasnké truchlohry – něžný otec a ctnostná dcera lDívka raději zemře, než by ohrozila svou čest l Galotti Mína z Barnhelmu lPrvní německá národní komedie lBezstarostnost, ale v pozadí trauma sedmileté války lDvěma milujícím se lidem (Mína a major Tellheim) brání hrdost a sociální rozdíly ve sblížení Mína z barnhlemu Friedrich Ludwig Schröder lPrincipál nejvlivnější společnosti konce 18. století (Hamburk) lVelká přísnost –první opravdu funkční soubor v dnešním smyslu lHraje Shakespeara a autory Sturm und Drang lPřekládá, upravuje lVynikající herec romantického stylu August Wilhelm Iffland lHerec v Mannheimu, pak ředitel berlínského divadle. lSpolu se Schröderem nejlepší německý herec 18. století lTaké plodný autor – psal si hry na tělo – jímavý sentimentalismus - Lovci lSchopnost zlidštit postavu lVýrazné gesto, slabý hlas Iffland Proměna herectví lOdráží proměnu společnosti a zároveň vystupování herců vždy nabízí společenský vzor lPostupný odklon od rétoriky k fyzickému konání lDůsledné vyjadřování emocí průběžným jednáním lDůraz na „přirozenost“ a emocionální zasažení publika (pauzy!) Proměna herectví 2 lZnaková povaha těla – existuje jakási základní abeceda gest a postojů lTeorie o mimice a fyzognomii lSnaha o racionalizaci herecké tvorby (Diderot) a první herecké metodiky se snahou o cílené vyvolávání pocitů lU herce se oceňuje – a) schopnost zaujmout výrazný postoj, b) přirozeně a nenásilně mezi postoji přecházet lDůraz na soulad slova a gesta Německé divadlo konce 18. století lIntenzivní stavba stálých divadelních budov (i Burgtheater) lKoncem století na 40 stálých scén lVlastní činoherní divadlo mezi šlechtou přichází do módy lPosun scény a kostýmů k realismu a historické věrnosti lPosun představení dále do večera l