■j;
PEDRO CALDERÓN DE LA BARCA
(17. 1. 1G00—25. 5. 1681)
Poslední představitel závěrečného, barokního obdob! zlatého věku španělského písemnictví dramatik Pedro Calderón de la Barca vytvořil přes dvě stě her, z toho na sto dvacet komedií a osmdesát meziher a autos sacramentales (alego-ricko-symbolických jednoaktovek náboženského obsahu). Byl potomkem starobylého šlechtického rodu, studoval na univerzitách v Alcalá dc Henares a Salamance, za svého nepříliš rušného života dosáhl vysokých poct: byl jmenován čestným královským kaplanem a dvorním básníkem. Mnohé jeho hry tematicky čerpají z dramat jeho předchůdců, zvláště Lope de Vegy. Platí to i v případě slavného Zalamejského rychtáře (El alcalde de Zalamea), známého i z našich jcviší. Stejnojmenná předloha Lopc de Vegy dostává v Galderónovč zpracování dějovou i charakterovou naléhavost, která mocně vyzdvihuje dramatický účinek konfliktu a jeho řešení. Hra Život je sen (La vida es sueňo), prvně uvedená r. 1635 a považovaná za Calderónovo vrcholné dílo, je typickým příkladem dramatu idejí, avšak odvážným řešením problému predestinace a svobodné vůle překračuje hranice barokního, náboženského chápání člověka.
Pedro Calderón de ŽIVOT JE i
JAMU
Knihovn
'45668
ODEON
3226000456686
OVLÁDNOUT SKUTEČNOST SNEM
Přeložil Vladimír Mikeš
i
'"" !:t .Halí
1
:Sfai:
Pedro Calderón de la Barca (1600—1681) uzavírá radu velkých tvůrců španělského zlatého věku. Je o dvacet let mladší než Francisco de Quevedo a Tirso de Molina, od Lope de Vegy jej dělí téměř čtyřicet let, od Cervantese víc než půl století.
Jedna epocha končí, panství Habsburků ve Španělsku se nezadržitelně hroutí. Roku 1588 je rozprášeno španělské Nepřemožitelné lodstvo a Španělsko přestává být námořní velmocí, neúspěšné války s Francií znamenají konec španělské hegemonie ve Francii, dlouholetý protišpanělský odboj v Nizozemí se blíží vítěznému závěru, španělské intervenční tažení do Čech v třicetileté válce za vévody Olivarese .a nový pokus o intervenci v Nizozemí jsou další ranou do rozpočtu monarchie, od Španělska se odtrhuje Portugalsko a načas i Katalánsko.
Válka za válkou! Už koncem 16. století dosahuje státní dluh 37 miliónů dukátů a armáda stojí 10 miliónů *ročně. Hospodářský úpadek je nezadržitelný. Španělskem, rukama šlechty, která nemá zájem na rozvoji průmyslu, protekl proud zlata z kolonií, vytratil se do zahraničí a znehodnotil práci. Pole leží ladem, řemesla upadají, na venkově panuje nepředstavitelná bída. Na počátku 16. století má Španělsko osm miliónů obyvatel, v druhé polovině 17. století už jen něco přes čtyři milióny. Ranou z milosti španělskému hospodářství je vyhnání morisků, Maurů přijavších většinou jen naoko křesťanství, kteří jsou nej-
7
pracovitíjH vrstvou v zemi, a i ty Filip III. roku 1609 vypovídá ze Španělska, aby se zmocnil jejich jmění: do tří dnů se musejí vystěhovat ze země a vzít si mohou, jen kolik unesou. Dobré pracovníky král vyhání a opuštěné kraje nemá kým osídlit.
K tomu přičtěme úpadek mravní. Zalistujme v Quevedově Životě rošťáka, v Quevedových verších: „%ít dneska, to je krást a krást, počestná živnost berků vzkvétá, v té putyce našeho světa je doma zlodějství a chlast ...A kradou lidi ze všech kast... Je to svět hry a přebíjení, kdo krade, trumfuje a nese."
Calderón tedy přichází ve chvíli veliké a poslední krize jedné epochy, ve chvíli zpochybnění její životní koncepce.
Objevy, které učinil španělský zlatý věk, tu už jsou: Honkichnt.ská projekce snu o poctivém, netaktizuHcím Životě do skutečnosti, životní praxe poctivosti v realitě, která sen považuje^z^JÍxé^MzM£Ěí> projekce zprvu jen rozmarná ôTbláznivá, o níž Cervantes ani dva roky před smrtí (kdy píše Gestu na Parnas) netuší, že je historií jímavě a nostalgicky vážnou; donjuanská touha po absolutnu, onen rituální tM£íĹJ&olem přítomnosti, známy ^ITta^machie, která není ničím jiným než „divadlem smrti", tancem kolem zvířete zabíjeného ve chvíli nejvyššího vzepětí, nej vyšší životnosti —■ neboť tím se španělský ^Don^Juan liší od yštehr-příštích donchuánů, JMÍQJ&táů a ýožívačů d^e.ÓŤi^^ burlador, buřič, v^mjvac
falešné přítomnosti, a_ kdyby poznal hmi^ ktez&-~by~-jej Jidwítla, přestal by být ĎonemJjMm^mi on je dialektik, £^^MhÚJiMSMJiM^sv^ <ynické{„času dost, nic nezmeškám"J pronáší z hořkosti nad nalháváním o aTŠb^tM^K^ré jeliě ke všemu ve světské rovině zastupuje ta skřípající mašinérie, jíž má podat ruku.
y Je tu projekt nepochybně posilovaný vzrůstajícím zoufalstvím nad stavem soudobé společnosti: statečnost je povinností nadosobní, statečnost je víc než láska, víc než láskaje také čest. Láskou lze sice omluvit selhání, nedostáni povinnosti, ale milovat nečestného nelze. Selžeš-li kvůli lásce, ztratíš ji — na rozdíl od romantismu, kde láska je démonická, dědictví titánské vzpoury a povoluje i spolčení ve zločinu. Barokní čest -.je^-zánažnější než_ individuální Jíivoh morálka diktovaná obcí je pro jedince závazná, ať chce nebo nechce; zrada, milostná i občanská, jiefenže^ bolí, a[e_jiráží, degraduje člověčenství. Sen, snění, nem féerií ani slastí, není ani podívanou, španělský sen této doby je projekce — u Cervantese i u Queveda, sen z hořkosti, a z té vyvěrají jenom sny-výzvy burcující k probuzení ze skutečnosti, která se za skutečnost vydává neprávem, zákeřně, za pomoci světské feudální moci. Barokní sen se jmenuje spíše Deséngaňor Jlozčarovánlf .Jzteré vede člověka ulicí J^Q^ptectví, jak je tomu v jednom ze Snu" ^^mdôvýck, nazvaném Svět zevnitř.
Už před Cálderónem je doba posedlá frenetickým psaním, teprve Cálderónem tato posedlost končí. Poptávkou diváka se zcela vysvětlit nedá. Prostřednictvím hry, „komedie" (pod niž španělská dramatika zahrnuje drama, tragédii i veselohru), ^ijkJia nepochybně kladlaMdijti Jo smyslu žjvota a lidského konání. S napětím sledovala, co udělá lidské gesto, čin, maska na scéně, ptala se na vztah mezi pravdou a hrou, nebo kdy pravda začíná být hrou a hra pravdou -— na jevišti i ve velkém divadle světa. I v té nejrozšířenější formě „komedie", ve hře zápletkové — kterou dnes cítíme a takřka vždycky uvádíme jako hru zábavnou, oddechovou —, viděl soudobý Španěl cosi hlubšího: můžeš se změnit, být jiný, budeš-li chtít nebo dopustíš-li to, prů-
8
hlednou maskou bereš na sebe tvář-podstatu, byt si myslíš, že to děláš jen načas nebo naoko; maska ve španělské komedii je jiná než v italské harlekyniádě, kde má spiše tvář zakrýt, pokrýt, kde je často pokrytectvím — ve španUské komedii spíše tvář odkrývá a naznačuje závaznost přijaté tváře.
To vše nachází Calderón již připraveno. On přichází dědictví zlatého veku dovršit.
O jeho životních osudech toho víme málo, žil životem osamělým, pracovitým, soustředěným. Marodil se 17. ledna 1600 v rodině nižší šlechty, devítiletý vstoupil do jezuitské koleje, po pěti letech humanitních studií se roku 1614 zapsal na univerzitě v Alcalá de Henares, aby se mohl stát kaplanem v kaplanství založeném jeho dědem, v roce 1615 odešel do Salamanky, studoval církevní a občanské právo a pobyl tu až do roku 1620. Opustil kněžskou dráhu, vrátil se do Madridu, spolu s dvěma bratry se zapletl do jakéhosi sporu, jenž měl za následek smrt syna dona Diega de Velasco: ke smíru došlo, až když bratři Calderónové zaplatili výkupné 600 dukátů. Do té doby spadá první Calderónova komedie Láska, čest a moc (Amor, honory poder, 1623). V letech 1623—1625 byl Calderón patrně v severní Itálii a ve Flandrech a po návratu vstoupil jako páže do služeb vévody de Frías. Nato se zapletl do skandálu se synem herce Antonia de Villegas: hercův syn těžce zranil Calderónova bratra a schoval se do kláštera jeptišek trinitářského řádu, Calderón s pochopy vznikl do kláštera a přes protesty jeptišek ho prohledal. Protestoval sám Lope de Vega, jehož dcera Marcela byla v klášteře, a v kázání před dvorem Calderóna napadl páter Paravicino. Calderón byl napomenut, ale neztratil přízeň královu a na oplátku napadl Paravicina v komedii
; Vytrvalý princ (El principe constante). Roku 1635 se na slavnostech při otevření zahrad a paláců Buen Retiro hrála Calderónova hra Kirkéiny čáry a putování Odysseo vo (Los encantos de Circe y peregrinación de Ulises).
\ V^roce 1636 král jmenoval Calderóna rytířem řádu sv. Jakuba, Calderón téhož roku vstoupil do služeb vévody
;   del Infantado a zahájil vojenskou kariéru. V době války proti
■{■ Katalánsku se účastnil obléhání města Fuenterrabia a byl raněn do ■ ruky, roku 1642 byl při obléhání Léridy, při
i ' němž padl jeho bratr. Znechucen vojenským životem požádal o penzionování. Kolem roku 1647 se mu narodil nemanželský syn Pedro José; o matce se neví nic, záhy zemřela; teprve v roce 1651, když se Calderón dává vysvětit na kněze, prohlásil Pedra Josého za syna, nikoli za synovce, jak to činil do té doby. Syn zemřel v útlém věku.
Roku 1653 se Calderón stal kaplanem v Toledu, přesídlil tam, ale Často pobýval v Madridu a psal hry pro slavnosti v královském paláci. Byl kritizován, že jako kněz píše světské komedie, ale sám král i hlavní cenzor jej pověřili, aby složil autos sacramentales pro slavnosti v Toledu, a Calderón cenzorovi odpověděl: „Bud je to špatné, nebo dobré: jestliže je to dobré, ať se mi nečiní potíže, a jestliže je to špatné, ať se mi to nepřikazuje."
V roce 1663 byl jmenován čestným královským kaplanem a znovu přesídlil do Madridu. Řídil divadelní představeni u dvora, psal především náboženské hry, vstoupil do Sboru
i    madridských kazatelů a stal se jeho nejvyšším kaplanem.
j     \JDne 20. května 1681 napsal závěť, v níž žádal, aby
\    byl pohřben bez okázalosti a nesen nezastřený, aby poněkud odčinil „marnivosti promrhaného života" tím, že „vzbudí
I    veřejné rozčarování". Pět dní nato zemřel.
I       Odešel v něm dramatik oblíbený u obecenstva všech
10
ii
vrstev, oblíbenější než všichni jeho současníci — jenom \ popularita Lope de Vegy byla „hlučnější, ale ne tak hluboká I a trvalá", jak říká Menéndezy Pelayo. !
Předpokládá se, že Calderón napsal asi sto dvacet komedií, I osmdesát meziher, autos sacramentales a loas. Soudobá vydavatelská praxe se vždy nevyznačovala seriózností, autor \ odevzdal text hercům a obvykle se o něj dál nestaral, text vyšel mnohdy bez jeho vědomí upravený a značně zkomolený. Proto se básníkův bratr José ujal vydávání Calderónových her a vydal celkem čtyři svazky, každý po dvanácti hrách. *| Ke čtvrtému dílu z roku 1672 napsal předmluvu sám Calderón: odmítá v ní řadu komedií otištěných pod jeho jménem. Roku 1677 byl bez jeho vědomí vydán pátý díl — s tolika omyly, že Calderón autorství knihy rozhořčeně odmítl. A když vévoda de Veragua požádal Calderóna krátce před jeho smrtí o seznam jeho děl, Calderón do něho zařadil sto deset titulů.
Vcelku lze říci, že Calderón shrnuje výsledky svých předchůdců, španělské divadlo dovršuje a zhutňuje až k neúnosnosti; všecka témata španělství u něho pod tlakem doby těžknou. Co bylo u Lope de Vegy nebo Alarcóna improvizací, nápadem hozeným v šťastné chvíli na papír (často za jedinou noc) a dralo se vpřed s dychtivou taneční lehkostí, to u Calderóna zvolňuje krok, místo šíře (a re- \ nesanční horizontály, k níž tíhl Lope de Vega) nastupuje ponor (a vertikála baroka), místo nepřeberné nápaditosti reflexe, systém, uměřenost.
Calderón odstraňuje zbytečné postavy, děj zjednodušuje a postavy stylizuje, což zvláště vynikne na tématech, která ve svém prvním období, navazujícím na národní realistické, Žánrové divadlo, přebírá od Lope de, Vegy a jeho žáků. V druhém období, v období komedií poetických a symbolických,
jde ještě dál: děj se proměňuje ve svůj význam, postavy čím dál víc směňijí k znaku, k psychologickému schématu, jako by už neměly čas zdržovat se životní empirií, která u ; Calderóna zvlášť je jenom tisícerou možností vedoucí vždycky k jediné otázce po smyslu života, po jeho osmyslení. V tom jsou postavy jeho her podobny plamenně lomeným, svítivým postavám z El Grecových obrazů, které měl Calderón v Toledu denně před očima. Calderónova syntéza je však také syntézou zoufalství nad empirií, které sílí po celý Španělský zlatý věk a propuká do činorodé skepse, do odvahy systematicky a radikálně zpochybnit všecko, co nelze evidentně přijmout za pravdivé — což už jsou slova Calderónova současníka Descarta, který svou Rozpravu o metodě píše snad téhož roku jako Calderón j^'|2ayot je 'sen™ (La vida es sueňo, 1635). Descartova skepse volápndevWn'' po sebepoznání, které je východiskem k predmetnosti světa.
Také Calderónovo dílo je východiskem k metodě, kterou sleduje tak houževnatě, až se stává samo metodou k nápravě, kjjt^ndemj^p^km^^ěta — tvorbou. A v tom je patrně Calderónův objev nejvelkolepější a nejvíc přesahuje svou dobu. Calderón sjednocuje dílem. Svět že je veliké nepřehledné divadlo? Rozdrobené, náhodné, improvizované, s lyrickými či jakými vložkami? Ne! Velké, velkolepé divadlo je třeba světu vtisknout, lyriku spojit s dějem, všecky složky, drobty, improvizace života podřídit inscenaci sledující vlastní smysl, inscenaci, jež nemá jiné oprávnění než sebevyjasnění. ■ To platí o všech žánrech, které Calderón píše. A píše ovšem všecky druhy komedií, od her zápletkových přes dramata cti, dramata tragická a mytologická, dramata filozofická a náboženská až k autos sacramentales. Zápletkové komedie „pláště a meče" (de capa y espada) $rší radostí ze hry, „postavy jsou jako pohlceny hrou",
12
i i
i3
říká Michelline Sauvagéová, „herci jsou vtaženi do děje, který má cíl sám v sobí". Zápletková komedie u Calderóna je jiskřivá báseň, byt její 'rozuzlení je předem dáno. Tu jsou názvy nejproslulejších: Dům se dvěma vchody neuhlídáš (Casa con dos puertas mala es de guardar), Zeno, plac a zvítězíš (Mujer, Hora y vencerás),. Tichá voda (Agua mansa)^>^^^o^ějoudcem (El alcaíde de sí mismo), Falešný astrolog (El astrólogo fingido), Bílé ruce neurazí (Las manos blancas no ofenden), X>áma skřítek,. (Lama duende). V Calderónově svití scházejí matky. Dívky jsou vychovávány přísnými otci nebo poručníky, a překročí-li nápadník hranici cti, napraví nakonec svůj krok k otcově spokojenosti a podle regulí
^Š^^^^éJSMäkiUJ0 fot podle zákona rozumu; dívky se zamílovávají spíše ze žárlivosti a sebelásky, jen taková láska vede podle autora k šťastnému neproblematickému konci.
Ale postačí zajít o kousek dál a nevrátit se přes překročenou hranici: okamžitě se rozpoutá drama tak krvavé, Že vynese autorovi výtku nemorálnosti. Ve hře Za tajnou urážku tajná pomsta (Asecreto agravio secreta venganza) podezírající manžel zabije soka a hodí jej do Taja a ženu nechá uhořet v domě, který zapálil. Ve hře Malíř své hanby (El pintor de su deshonra) unáší manželovi ženu
její bývalý milenec Alvaro. Manžel je pronásleduje do Neapole a zabíjí před očima rodičů obou milenců. Rodiče nechají vraha uniknout, protože —jak říká Alvarův otec — „kdo mstí čest, neuráží''. V dramatu Lékař své cti se o doňu Mancíu, ženu dona Gutierra, uchází infant don Enrique. I Gutierra dožene podezření ke krvavému činu: králova bratra zabít nemůže, pomstí tedy domnělou urážku na nevinné ženě. Přiměje felčara, aby jí pustil žilou a nechal
ji vykrvácet. Felčara přivedli i odvedli se zavázanýma
.očima, ten však při odchodu obtiskl zakrvácenou dlaň na 31 průčelí dómu a podle toho dům ráno poznají. Král však 1 Gutierrovi zločin odpustí, protože šlo o čest. Doňa Mancía i i dosud leží v domě a Gutierre si už bere za ženu svou ně-H kdejší milenku! V monolozích se hrdina představoval jako J    obět zákona cti.
i f .... Podobných her bychom mohli jmenovat ještě několik: všem je společný jeden paradox —jsou označovány za dra-mat^^jMi avšak trestající vraždí nejčastěji ze žárlivosti,
■k níž stačí podezření, zárlivosLJjeLŘejJilav^ Žene......až za
hranice rozumu. Ale i tam, kde nešlo jen o pouhé podezření, slTmŠtitel""svého úkolu leká, vysvětluje jej jako povinné hrdinství, takže v obou případech jako bychom přihlíželi chladnokrevné vraždě. To je nej diskutovanější otázka Calde-rónových her. Předváděl tato dramata, aby projevil odpor ke krvavým řešením otázek cti?, ptá se Juan Luis Alborg. Zastavujeme se u tohoto paradoxu úmyslně, abychom si na něj vzpomněli při četbě hry Život je sen. Ze by týž básník postavil vedle sebe — v komediích pláště a meče a v dramatech cti — dvě tak odchylné podoby lásky a v krvavých dramatech potřeboval vraždu jen jako dramatický účinek látky? To jistě ne. Hrůza není cílem jeho metodicky j    stavěného světa. Je jím láska ušlechtilého srdce, které \    rádo odpouští, jak se dočteme v posledním dvojverší hry \     Život je sen. Ale tuhle lásku nepopisují ani hry zápletek, I    ani hry zahrávání si se ctí. Ano^JestJejíuMŽJáska ga-j    lantní i démonická, akjáska^-^d^ |     na konci své historie, dědičnou hierarchii hodnot neuznává. ~Ve~št~nejenže není ctí stavu, ale stavem duše, je nedílnou součástí laskavého srdce. Nejer^nelzejmiloM. nečestného,^ 1     ale nečestný není schopen lásky. A jeviště divadla světa <    lepším neuaTfiiE™''^^^^'"'
*5
Ohlas se tvrdívá, že Calderón je plodem ideologie své \ doby. Ale není to výklad příliš zjednodušený? Nevykračuje ■'■> naopak často proti své dobé? Předvádét v zemi inkvizice :r na jevišti takové jatky pseudocti, drama rozbouřené pro pouhé podezření/ Nové pojetí Calderóna vystupuje zřetelnéji '] zvlášté v hrách takřka dodneška tradičné opomíjených, to jest v tradici Calderónova ohlasu vyvolaného romantismem. \ Přiznává se Calderónovi, ze dovršil demokratické dédictví | španělského divadla v známé postavě „počestného venkovana1' i Pedra Crespa v dramatu Zalamejský rychtář (El alcalde de £alamea), v pohaněném prosíákovi, který se postaví \ proti křivdě spáchané na jeho dceři a potrestá urozeného násilníka smrtí, vzepře se feudální moci a tím se dovolává stejného práva na čest pro všechny.
Ale povšimněme si například i hry Láska až za hrob (Amar después de la muerte), Morisk Tuzaní hledá Španělského vraha své ženy v nepřátelském —■ křesťanském vojsku; nevěda, o koho jde, zachrání mu ve rvačce život a dostane se s ním společně do jedné vězeňské cely. Tuzaní \ se až Z vrahova vyprávění doví, kdo to je, a když mu vrah vylíčí, jak zabil krásnou Maurku, zabije ho se slovy: „Takhle jsi to udělal?" A protože se tento příběh odehrává na pozadí společenského konfliktu, je to zároveň hra o pokrytectví. Moriskové přijali křesťanství jen naoko, pod \ španělským nátlakem, a tajně se drží svého náboženství; zároveň jsou — jak jsme se zmínili ■— poslední dělnou a nejvíc vykořisťovanou skupinou španělského obyvatelstva. A Calderón nás vede na jejich tajné muslimské obřady. Po pogromu, při kterém zahynula Tuzaního žena, se \ moriskové pozdvihnou kev vzpouře. Jsou nakonec poraženi, j a Tuzaního Čin je ospravedlněn, neboť Tuzaní jednal ve \ jménu lásky až za hrob. Ze „šťastného konce" však znovu \
16
vytane ironická pachuť pokrytectví: moriskové zase provolávají slávu španělskému králi a Austria jim jeho jménem zřejmě diplomaticky „odpouští1'. Jenomže my jsme: po celou hru stáli s Calderónem na straně morisků a činu Tuzaního. Vítězní Španělé jednají ve jménu bombastické přetvářky: té provolávají slávu pokoření moriskové. ■ Anebo dvoudílná hra Dcera vzduchu (La hija del aire) ? To už je invektíva až příliš jasná. Je to hra o moci, o touze po moci, o ctižádosti, která v praxi vyvrací všecku idealitu doby. Calderón tu v podstatě předvádí zákulisí inkvizice a feudálního vládního aparátu a kryje se tím, Žé dává postavám antická jména. Ale je v té hře všecko: otázka všelidská a otázka celého baroka, velká shakespearovská freska pozemského hemžení doplněná velkou Calderóno-vskou otázkou, jak hemžení zpřehlednit, do jaké míry lze realitu ovládnout snem. Semiramis — v Dceři vzduchu — žije střežena Teiresiem v jeskyni v pustině, bez kontaktu se světem, aby se nenaplnil úděl, který byl předpovězen. Ví o své predestinaci, ale přesto se vzbouří: chce být svobodná, neboť přečkávat život zaštítěna před jeho pravděpodobným nebezpečím je nesnesitelné. Je přesvědčena, že svobodně — rozumem — úděl přemůže. „Není lepší, aby mě zabila pravda než představy?" ptá se. Menón, vojevůdce syrského krále Nina, ji osvobodí — a v té chvíli se úděl začne naplňovat.  Teiresias se zabije, Menón se zamiluje do Semiramidy, ale je na Ninův rozkaz sesazen a oslepen, protože sám Nino se do Semiramidy zamiloval. Semiramis se zříká Menóna a spojuje se s králem, aby se dostala k moci. A hle: všecko si dřív představovala větší, zdi, budovy, chrámy, samu moc! Je korunována a slepý Menón ji vítá kletbou: pohrbíš se v zapomnění.
Nino zemřel za záhadných okolností. S mocí přišel
J7
r
i strach: Semiramidin syn Ninias, velice podobný matce, -\ musí žít v ústrani. Semiramis jde od vítězství k vítězství, ľ Babylón obléhá lydijský král Lidor: události sledujeme ..[; ze strany Lidor a i Semiramidy (oba mají pravdu), Se- ! miramis zvítězí a přikáže, aby Lidor byl uvázán u prahu paláce jako pes a Hekáním potvrzoval psí věrnost. A nyní vtrhne do Babylónu Ninias a lid ho chce za krále. Semiramis, pro niž Žít bylo vládnout, se zříká moci a přenechává trůn synovi. A tu přihlížíme nejtvrdší kritice moci, jakou najdeme u Calderóna a v celém španělském divadle. Ninias ruH matčina rozhodnutí, propouští vězně, také Lidora, nově rozděluje funkce. Semiramis zatím v samotě poznává \ svůj omyl: než být ubíjena samotou, lépe zabíjet a tisku- \ teěňovat svůj úděl vědomě. Ale podaří se jí uchvátit zpátky moc, když jako Semiramis ztratila tvář? %mocni se vlády tajně, únosem vlastního syna, kterého dá kamsi zavřít, a protože se jí syn velice podobá, vládne jeho jménem, j Ruší synova ustanovení, jako by je Ninias rušil sám. [ Fraška státní moci vrcholí. Lidor je znovu uvězněn, nový \ velitel je zbaven velení, dřívější povolán zpět... Když dav | prosebníků přichází do paláce, Semiramis dává pověsit \ vojáka, který si stěžuje, že mu zrušili penzi, třebaže po- \ máhal odstranit Semiramidu. Ale mít moc ve jménu někoho jiného znamená nemít ji, je to jako naplňovat cizí úděl, \ podlamuje to síly. Když Lidor vtrhne s vojskem do Babylónu, j Semiramis je poražena a umírá obklopena přízraky těch, \ které zavraždila. Předpověd se naplnila. Semiramis bojovala proti osudu zbraněmi, které se ji musely vymknout z rukou, protože nebyla s to „přemoci sama sebe"! Ve vypálených \ dveřích se objevuje pravý Ninias, pravda vychází najevo, Lidor zastavuje boj.
A tohle že není drama namířené do vlastních řad? Tato
takzvaná mytologická hra že je pouhou pohádkou — u člověka; který nepíše, nekoná nic bez otázky po smyslu každého konání? Který se v každé hře znovu ptá: co jsem v nepřehlednosti světa? Mohu proti ní ve své chvíli něco učinit? Znamenám něco v realitě? Jsem zaměnitelný jako věci, jimiž jsem obklopen, nebo jsem jediný a neopakovatelný se svou láskou nebo bolestí? Mám mužně zničit to, co miluji, jak by řekl Montaigne, anebo svou neopakovatelnou láskou, svým neopakovatelným životem mám popírat nepřehlednost a střežit lásku jako cosi nezničitelného ? Jinými slovy: jsem čitelný a mohu být kdykoli přečten? Nebo ještě jinak: to, co zapisuji svým životem, je jenom čmáranice ~— nebo součást textu čitelného ve svém celku ?
Nepochybujme o tom, že Calderón ke své současnosti míří a zasahuje ji. Ale potom bude třeba přijmout i jiný výklad jeho nejslavnější hry Život je sen, která se hrála roku 1635 na královském dvoře.
Svým námětem má hra blízko k Dceři vzduchu. Příběhem Basiliova syna Segismunda je znovu vyslovena otázka, ^jé^e-^fixede^tinace a lze-lijí zabránit bez přispěni a proti vůli toho, jehož se týká. Calderón se v podstatě ptá: nejde spíše o výklad predestinace než o ni samu, o čtení sebe i druhých? Do jaké míry již člověk zvládá tu Basiliovu ,,věduli či umění číst ze znamení, z částí, Z detailů, ze znaků? QaljMM,JuJakřka d^sQ§i!bvsky^staví
problém^ lidské svobody do závislosti na.....správném čteni.
nezatíženém apriorním závěrem, na čtení vycházejícím jen Z jistot zcela zřejmých. To je něco nového!
Nově se tu klade také otázka nadhozená už pozdně renesančním člověkem: co vlastně je skutečnější, skutečnost, nebo představa o ní, když to bytí ustavičně „není, čím je, a je, čím není", a v bytí nabízí sen a ve snu nebytí hrozí by-
18
l9
tím. Stojí život a sen proti sobe, neboje to jen protiklad zdánlivý? Calderón se snaží vnést světlo do problému hluboce znepokojujícího dobu: uskuteční se člověk v dějinách, nebo mimo dějiny? Může se zachránit jen 01i. sám — a všecko ostatní ať jde, jak chce? Segismundo — vyvržený mimo dějiny, potom na zkoušku do nich vpuštěný a znovu z nich vypuzený — neví, který pobyt byl skutečnější. V pustině Žil sice jako zvíře, ale neškodně, byl snicím živočichem, teprve mezi lidmi se poděsil hrozivého snu, za nějž mu nyní vydávají život v pustině, a začal se za něj mstít. Ale tím naplňuje svůj zvířecí úděl! Otec četl špatně. Chtěl syna (i sebe) uchránit, a přitom ho — rozštěpil. Takže je to bludný knih? Bud být nevinným živočichem v samotě, nebo zvířetem v dějinách? Bud sen (mimo dějiny), nebo skutečnost (v dějinách)? A most mezi nimi nevede? VjeJllÁ, skutečnosti snít p druhLja^naopak a nevědět, která „skuteč-nosť( jejkuteč?i^ší?^Ale Calderón nedává za pravdu ani prvnímu, ani druhému Segismundovi.
fí^Až když.......Segismuuda^pnjde osvobodit vzbouřený lid
a žádá ho,, aby se mu postavil do JelaYSegism^n^o^rTKíédne nutmst_.js^wll$*JL tehdy v něm vyro~sir~^^rTuíx^jeln^ je srostencem těch dvou, jenž v sobě nahlíží realitu zdáním a její prchavostí a zdání realitou, člověk, který se — abychom užili Calderónovy oblíbené představy — naučil číst sám sebe ve shutetnosiL .Člověk, který objevil tmění čísi*neboť čtenfnení nic jiného než shledávání sebe sama nad čteným.
Segismundo dovede vzbouřence k vítězství a mohl by krutě pokořit nepřítele, podupat šediny otce, ale neudělá to.
Jtfa  it*jnMtim-jdiXa^m..J0)        pV^nW sám Sebe, SVOU
„přirozenou" touhu po pomstě a moci, že se naučil vidět sám sebe. Ted konečně založil novou skutečnost, v níž platí*' Vskutku, zkroťme, co nám dříme / v povaze, tu temnou
55
zlost, I běs a ctižádostivost, / když je tomu tak, že sníme." ■Ted, už- Segismundo nikomu neublíží, a neuškodí ani dějinám. Má už právo zasahovat do dějin, když se jeho sen promítá, do jeho skutečnosti, jestliže už žije, skutečně žije ve svém snu. Jen ten, kdo žije o krok před sebou, je š to pohnout životem svým i životy druhých. Ovládnout realitu snem. A není-li s to se změnit, přispívá jenom k opakování dějin a jejich nečitelnosti.
Ale k jakým necalderónovským výkladům výrok „život je sen" svedl! Buržoazie si svůj výklad formulovala celá desítiletí^ jen stále naléhavěji a nenasytněji: byla to skepticky nebo „realisticky" pronášená slova, to všecko je sen, ale ^vsLj.e~MWt, a musí se brátiafccflý, Mk£je^J£ třeba přijmout tu jeho tvář, kterou ukazuje, a n^^^Jigjwié^ nepachtit je^za jakýmsi snem j_životě. (Je to zhruba stanovisko prvního Segismundova procitnutí do „skutečnosti".) %ivot je časem užívání a vyžití. Požívač, uzurpátor Života, spotřebitel vykládá sen jako snovou vidinu. Podle něho stojí na jedné straně život „takový, jaký je", a na druhé straně sen jako podívaná, podívaná zaplacená s vědomím, že je bezpečně neskutečná. Říká sice: život je život, domnívá se, že se zmocňuje skutečnosti, ale v podstatě se dotýká jen hladkého povrchu a ze života —jakožto hlubokého přediva vztahů a významů — má strach. A proto tady vystupuje život „takový, jaký je" (to jest jak se spotřebiteli jevíj, a tam, v bezpečné vzdálenosti, sen jako divadlo, které se nás netýká. A které nás také nijak nezasáhne a nezmění, kterému jenom přihlížíme. Tato představa je nejpříkřeji, proticalderónovská: tento život není sen, ale pouhé střízlivé. přežívání a v Calderónově dramatu je východiskem k násilí.
Ani druhý výklad nebyl lepší. %něl: sen je život.
20
21
'í
%ivot je sen chvil, kultivovaná hra smyslů; jen co kypí, je životem, hledej tedy to kypění a prodlužuj je třeba-halucinací, automatismem halucinace, pokoušej se o umění snu, o jakési umění žít, snaž se udržet na hřbetu vlny pří-tomnosti, která je už minulostí, sotváže šiji stačíš uvědomit. Odtud melancholie, že už „byla" ve chvíli, kdy je, že než jí „užijeme", je pryč. Takto byl Calderón vykládán zvláště ve třicátých letech. Byl nadýchnutý do féerie. Jeho postavy se v ní staly ztělesněním necalderónovské hořké rozkoše chvíle věčně minulé. Samy jako by docházely k poznání, že čím více chtějí užít přítomnosti, tím méně jsou „šťastné": vyšly z přesvědčení, že jenom sen je život, ze^poMLJkjmj£^mQkození a návrgUumawtfL Ale při té hře s ohněm života najednou stanuly před poznáním, Že života se vlastně užít nedá, protože není-li každý další prožitek intenzivnější a rafinovanější, už byl. Ale takto interpretované postavy přímo vyloučily přítomnost tím, že vyloučily otázku po jejím smyslu. Nedopátraš se smyslu toho, čeho chceš jenom užít, co změníš v objekt. A přítomnost je jenom tehdy přítomností, má-li smysl, jestliže je přítomností tvořivou, přítomností tvoření. Jinak už byla a je minulá, je passé.
I toto druhé pojetí Calderón naznačuje. Nemohu-li mít, co nenapravitelně míjí, alespoň to zničím. Takový „sen" čpí katastrofou, je to hra před blížící se katastrofou, je to sen katastrofický.
Calderón však říká něco jiného. Jeho život-sen — třebaže Z metodické skepse vychází — není skeptický ani sentimentálně romantický, ani surrealistický, není nic přelétavého a již předem nehmatatelněho: je to sen vtělovaný do života. Je to výzva k životu tvořivému. Tvoř, pracuj, piš, maluj, čti po sobe a okolo sebe — nebo bude všecko ztraceno.
- Je to nepochybně výkřik Calderónovy doby, čím dál posedlejší strachem z propadnutí do prázdna. Lépe by bylo, kdyby skutečnost byla čitelná sama o sobě, sama ze sebe, ale není-li tomu tak, je třeba jí k čitelnosti dopomoci vlastními silami. Ele, „pták /diktuje moudrost, třeba marně, světu j slepých, to neví jak / luštit ty znaky, které v bdělém letu, j nanejvýš vědom sebe, / vpisuje pery do papíru nebe".
O pětatřicet let starší Hamlet Shakespearův se také zamýšlel nad sny o životě, zaráželo ho, jaké sny by se nám mohly zdát; a odešel do nebytí, z dějin! Segjsmundo se do dějin vrací sjoz]wdnutím být, být v dějinách mkůvJz^Ěcf" :(^£l5% ■fiLMř A jinémuShakespearovu
výroku ô tom,' zT'^tvôt je příběh vypravovaný blbém", Segismundo jako by odporoval slovy: budsi, ale jak to, Že ještě stoji ža to být vypravován? Nevyvrací už to jeho marnost? Možná že všecko, co se děje, je jako z látky snů — ale já jsem, ať se děje cokoli. A snad jenom tak mohu do dění zasáhnout. Segismundo nachází to, co je pod dějinamii co dělá člověka a umožňuje mu, aby jím 'Zůstal i v jejich vřavě, nachází smysl lidskosti, která je smyslem dějin.
■Lidské -šrfae nakonec dějmám odpouští, Jakj^nivá
Závěrečný monolog......Segismundův. Při vší ostražitosti vůči
dějinám jimi barokní hrdina nepohrdá. Jako by říkal: pozdvihni život — tak jako v barokní architektuře — s veškerou hmotou, se všemi jednotlivostmi, se vším pozemským; se vším, to tíhne k horizontále, pozdvihni jej k významu, který musí projít dějinami, aby rozpoznal sám sebe.
S Calderónovým jménem je spojen poslední pokus baroka vytvořit svět smyslu.
Život je sen lze považovat za vrcholné básnické dílo Calderónovo i za umělecké dovršení doby. Calderónův vy-
hraněný vztah k problematice jeho epochy se obrazí i v uměleckém ztvárnění. Jeho verš je nepatetický, prostý, nepoeti-zuje skutečnost, jeho jazyk míří k realitě mužně, jadrně a bez oklik, a přitom setrvává u věcí, u hmoty života s něhou a laskavostí. Calderón i svou poetikou vyvrací tvrzení renesance, že „každý muž vraždí, co miluje'Naopak: jenom to, co máme rádi, vstupuje do života a žije v něm nesmazatelně. Pro Calderóna je láska jediný nástroj, jímž lze tvořit.
Stojí ještě za zmínku proměny soudů o Calderónovi, protože se týkají i nás. Klasicista Luzánjej ve své Poetice (1737) podrobil kritice, a postavil se zvláště proti autos sacramentales. K němu se přidali další španělští kritici a roku 1765 byla představení autos sacramentales královským výnosem zakázána. Nechuť ke Calderónovi trvá po celé osvícenství. Voltaire odsoudil Calderóna stejně příkře jako Shakespeara. Německý romantismus španělského dramatika objevil a vyzdvihl vysoko nad Shakespeara. Goethe v Calderónově Divotvorném kouzelníkovi čerpal inspiraci k Faustovi, bratři Schlegelové (jistě i pod dojmem své konverze) Calderóna prohlásili za největšího dramatika všech dob. Množily se překlady jeho her, a přitom ostatní španělská dramatika zůstávala dále nepoznána. Nadšení německých romantiků probudilo i vlnu opožděného zájmu ve Španělsku, která vyvrcholila roku 1881, u příležitosti dvoustého výročí Calderónovy smrti. Calderón zastínil i Lope de- Vegu, ale nedá se říci, že by byl opravdu pochopen. Teprve rehabilitace baroku v prvních třech desítiletích našeho století, spojená s „návratem ke Góngorovi", přispěla i k hlubšímu zamyšlení nad Calderónem. Od té doby jeho hry z evropských scén nevymizely.
„Počešťování" Calderóna bylo poznamenáno německým
romantismem. Život pouhý sen, první český překlad Calderónovy hry, je z roku 1870. Romantické pojetí nadlouho rozhodlo o osudu Calderóna u nás a s ním o celé španělské dramatice, dlouho překládané povětšině z němčiny. Neslo s sebou zvláště romantický naturismus se všemi důsledky, jaké měl v pojetí světa, lásky, etiky. Calderón byl doslova obrácen naruby — romantismus vynášel Jfpuřlivost vášně a nezaznamenal Calderónovu hrůzu z ní,diktpvanoulojj^q^ po životě zákonitém. Romantickým pojetím trpěly i další poetizace a úpravy Calderónových her, prováděné rovněž podle německého vzoru. Této umělé transplantace — a výkladů s ní spojených — lze litovat tím spíše, že předpoklady pro pochopení Calderóna tu byly v podobě zdomácnělého baroku výtvarného, který se „ve všech svých stadiích", řečeno slovy Jaromíra Neumanna, „odlišuje od umění sousedních zemí nejen rysem lidové robustnosti, ale také hloubavou přemýšlivostí a niternou vážností, zapálením pro pravdu citu".
Vladimír Mikeš
í
I
-f
I.
ŽIVOT JE SEN
OSOBY
Basilio, polský král Segismundo, princ Astolfo, vévoda liievshý Clotaldo, siahe Clarín, sluha Estrella, infantka Rosa u r a, dáma
Vojáci, stráže, hudebníci, doprovod, sluhové,
dámy.
Odehrává se na polském dvoře, v nedaleké tvrzi a na bojišti.
i
i i
í
!
t f
PRVNÍ DĚJSTVÍ
Na jedné straně strmá hora, na druhé straně věž, jejíž přízemí je Segismundovým vězením. Jeho dveře proti divákovi jsou pootevřené. Děj začíná
za soumraku.
Výstup 1 Rosaura, Clarín
(Rosaura, převlečená za muže, se objeví na vrcholu skal a sestupuje na planinu; za ní přichází Clarín.)
Rosaura   Ty okřídlený oři,
který ses hnal jak vichr přes pohoří,
kam bleskl jsi jak stín,
pták popelavý, ryba bez šupin,
a jako zvíře, když ti
pravý pud selhal, bloumáš po bludišti
na kost vyhřezlých skal,
plašíš se, řítíš, nevěda kam dál?
Dost, jdi si, jaká ztráta?
Buď Faethónem aspoň pro zvířata.
Já nemám na vybranou
než zvolit úděl, vstoupit jeho branou,
která mne vybrala,
půjdu tou pouští slepá, zoufalá
dolů jak za ortelem
z hor čnících k slunci zamračeným čelem. Zle, Polsko, napoprvé
29
cizince vítáš, rukopisem krve I znamenáš, kudy běží, j sotvaže přišel a když přišel stěží. i Osud to dobře říká: kde čeká slitování nešťastníka? Clarín   Dva, řekni, nás dva, říkej, když naříkáš, beze mne nenaříkej. Oba jsme vyšli z domu
a dobrodružstvím plným těžkých zlomů i já za tebou se brodil,, i na všem, co bylo, máme stejný podíl, na vrch jsme došli spolu í a oba dva se skutáleli dolů.
Tak proč, když ty jsi zbitá, !
mám vidět, že se se mnou nepočítá? | Ros aura   Nechci tě, Glaríne, I
vláčet svým nářkem, ani za nic ne, I
zahrnout do svých vzdechů |
a tím brát tobě právo na útěchu. |[
Jeden filozof tvrdí,
že při nářku slast rozlévá se v hrudi,
ba že prý neštěstí
máme chtít kvůli sladké bolesti. Clarín   Pkomcc.^ Jjwo^^lov, j
o ž r alýjcgz el? aj^Jilozof, ,
a zvalchovat mu záda^
aby moh s gu^em_fóujgit, jrpjzuinbmda.. '
CBaleTľude s námi,
když zůstali jsme bez koně a sami
uprostřed pustých hor?
Slunce za chvilku zmizí za obzor.
Rosaura   Ach, co to je? Mě z toho úžas jímá. j
s
30 !
Nemám-li mlhu před očima
— to představivost dělá —,
v tom kalném světle dne se něco bělá,
ne, to mi nejde na rozum, > dům vidím, vidím dům. Clarín   Buďto mě touha klame,
anebo nad námi už dělám kříž. Rosaura   Dům z hrubých kvádrů, nevidíš,
uprostřed holých skal,
a krčí se tam, jako by se bál:
neotesané stěny,
tak ledabyle postavený,
je jako zrnko písku
schoulené na skalisku,
které se k slunci vyšplhalo.
Snad povětří jej z vrchu skály sválo. Clarín   Máme my to kus štíska,
tak jdeme, ne? a okouknem to zblízka,
a proč bychom to klidně neprohlídli,
jestli tam někdo bydlí,
pozve nás dovnitř. Rosaura Vrata
(spíš jícen hrobu uplácaný z bláta)
jsou dokořán a vroubí
noc počatou a narozenou v hloubi. ( Uvnitř zařinH řetězy.) Clarín   Co slyším, dobré nebe? Rosaura   Jsem v jednom ohni a v srdci mě zebe. Clarín   To řinčí řetězy?
Mám strach, v tom nic jiného nevězí
než — vězeň: na dožití.
31
1 1 J ]
Výstup 2 Segismundo ve vé£i. — Rosaura, Clarín
Segismundo   (uvnitř)   Ó, běda mi! Rosaura A  hlas teskný
jak vytí!
Ach hrúza.
Clarín       Pěkná díra. : '
Rosaura  A úzkostí se všechno ve mně svírá. Clarín   Mám strach. Rosaura Bože, jak sténá.
Claríne... Clarín      Paní... Rosaura Nohy na ramena,
pryč od zakleté věže. Clarín   Ach, utíkal bych, jenže
jsem v koncích, doslova
mám nohy z olova. Rosaura   To se mi nějak nezdá:
ten přísvit z par je jako bledá hvězda,
chvěje se, hasne, blikne,
vydechne zář, zrovna jako když vzlykne,
a tím svým mihotáním
temnější dělá pochybnou tmu za ním.
A přece něco zahlídnu, než zhasne,
ach, teď tam vidím krásně,
je, je to žalář, tohle dovolí?,
je to spíš hrobka živé mrtvoly,
hrůza, pro rány boží,
leží tam člověk ve zvířecích kožich,
v řetězech jako vrah
a jen to světlo bliká po stěnách.
32
Nač utíkat, to okolo jsou zdi,
chtěla bych poznat jeho neštěstí:
najde nás, co nás hledá. (Otevřou se křídla dveří a objeví se Segismundo v řetězech a ve zvířecích kozích. Světlo ve věži.) Segismundo  Ó, běda mi, já nešťastník, ó, běda!
Řekni mi, ty v nebesích,
mám-li -věřit vlastním očím
a j aký jsem spáchal zločin?
To, že jsem? Já, živočich?
Narodit se, to je hřích
a já se ho dopustil,
tvá je pomsta za pár chvil,
ukrutná a odvěká:
největší hřích člověka
je to, že se narodil.
Jedno chtěl bych vědět jen,
když nemám už na vybranou,
vědět (a nechávám stranou
ten přečin, že vůbec jsem),
v čem jsi mnou víc uražen,
že jsem trestán víc než druzí,
v narození moji druzi.
Proč se jim dostává výsad
a já mám jak rána hnisat,
zrozený pro větší hrůzy?
I ta ptačí trasorítka
se oblékne do pápeří,
a sotva je květem z peří
nebo okřídlená snítka,
vzlétne z hnízda jako třpytka
a vrátit se nemá kdy
33
do laskavé pohody, šlehá s větrem, s deštěm prší. A já, byť mám větší duši, mám mít méně svobody? šelma zrodí se a v srsti jí za pár dní začnou kvést skvrny jako značky hvězd (pod štětcem, jenž dá jim růsti) a přičichne ke krutosti, po zákonu přírody krutá jak spár náhody, netvor, který nemá stud. A já, byť mám lepší pud, mám mít méně svobody? Ryba bez dechu se zrodí, potrat poteru a bahna, a hned cítí růsti ráhna na své šupinaté lodi, křižující, jak se hodí, nesmírný byť náhody navrstvený na vody od chladného středu zdůli. A já, byť mám větší vůli, mám mít méně svobody? Potok narodí se, had, prosmýkne, stříbrná zmije, u květin a pohladí je a květinám začne hrát, schoulený u jejich pat, namočených do vody, za ten svah a jeho sklon, co ho vedl přes brody.
A já, živější než on,
mám mít méně svobody?
Až se tahle sopka vzbudí,
a vzbudí se jednou strašně,
vychrlím tu lávu vášně,
cáry srdce vyrvu z hrudi.
Jakým právem upírá se
lidem dar všech stvoření,
květu daný v kořeni,
výsadu, kterou vzdor chybám
Bůh udělil ptákům, rybám,
zvířeti i kameni. Rosaura   K pláči ten vzlyk samoty. Segismundo   Clotaldo, tys poslouchal? Clarín (Rosauře)
Řekni ano! Rosaura     Děs a žal!
Jen ubožák jako ty
slyší nářek z temnoty,
odražený od klenutí
tvé mrazivé místnosti. Segismundo   To, co víš, zaplatíš smrtí,
(Vrhne se k ní) jen tak z mysli vytrhnu ti,
co víš o mé úzkosti.
I slyšet je tady přečin,
který musím trestat krutě:
neunikneš, zabijú tě. Clarín   Zabijú, to tak, a přečin.
Jsem hluchý. Rosaura       Jsi člověk? Klečím:
ty máš v sobě jiskru světla
34
35
a zadržíš ruku včas. Segismtjndo   Jaký máš dojemný hlas, tvoje přítomnost mě spletla, jako bys mi v duši četla. Kdo jsi? Já sc nevyznám v tom, odkud jdeš ty. Ta kobka je má kolébka i hrobka a můj svět je odtud tam, odjakživa sám a sám, dá-li se říct odjakživa, vrážím do vlhkého zdiva více mrtev nežli živ, nevím, co je pak, co dřív, živý mrtvý, kostra živá, a nemám to komu říci, jenom jeden člověk mi tu dělá živou zpovědnici a vy praví o blankytu, tak, o zemi, o měsíci, řekneš, že to není k víře, příšera zalezlá v díře, a máš pravdu, lidský zbytek, ano, člověk pro dobytek, a pro lidi zvíře, zvíře. Vím, boj o moc, tvrdá pěst, ta lidská hra bez páteře: v tom jsme všichni žáci z.věře, i pták sc však učí vznést, sleduji pohyby hvězd, ty křivky v temnotě měřím — a tu přijdeš ty k mým dvéřím a všechna zášť ze mne spadne,
žasnu, tvůj hlas ve mně sládne, vidím tě a já ti věřím. Co mě to tak dojímá, dívám se a jen se divím, jak když zrakem žízeň živím, já tě piji očima žíznivýma, lačnýma, až mám strach, jak pijí s chutí, prý se dá i upít k smrti: vypiji, co vypít mám, až se k smrti udívám, umřu pro pár ohlédnutí. Jen abych jí neušel, smrti, na niž vděčně kývám, smrt mám z toho, že se dívám, nevidět tě, co bych měl? Co kdybych tě neviděl? Bolest, roztrpčení, stud, to by byla moje smrt: zoufalce k životu vábit je jak blaženého zabít, jaká bude moje smrt? Rosaura   Poslouchám tě s úžasem, dívám se a je mi strašně: co k tomu říct, dojímáš mě, je to jak sen, hrozný sen, nebe mě přivedlo sem, ach, a nedám za to nic, že vím, co mi chtělo říct, utěšit mě, jestli těší, že někdo je nešťastnější a ubitý mnohem víc.
36
37
Jeden mudrc prý byl kdysi na tom tak zle, zkrátka případ tak hrozný, že chodil rýpat kořínky, a jednou prý si naříkal, že i ty krysy žijí líp a že se týrá jako nikdo a tak dál, a tu, hleďme, kde se vzal, jde za ním druhý a sbírá lístky, co on otrhal. Věčně jsem říkal: ta tíha a na osud žaloval, a když jsem se v duchu ptal, jestli jen mě tolik stíhá, zdali jen mně nenadbíhá, tys laskavě odpověděl. Vzhůru, srdce, to byl předěl, ty bys rád měl ten můj šrám, a já nad ním naříkám? Pomohls mi, abys věděl. A kdoví, i tobě třeba pomohou trošku mé strázně, povím ti je, teď se směju, stejně jich zbylo jen na dně. Já jsem...
Výstup 3
Clotaldo, Vojáci. — Segismundo, Rosaura,
Clarín
Clotaldo   (uvnitř)   Holoto, vy spíte!
Tomu říkám služba. Stráže,
jak to, že jste vpustili
dva lidi až do žaláře... Segismundo   Clotaldo jde na obchůzku. Rosaura   Tak pojďte a všechno zmařte! Segismundo   Kdy to, Bože, skončí? Nikdy? Clotaldo   (uvnitř)   Hněte sebou, mají zbraně,
poklusem a opatrně,
zajměte je nebo zabte. Hlasy (uvnitř) Zrada! Clarín A kdo může za to,
že pořádně nehlídáte?
To se radši nechat zatknout,
i vy s tím máte míň práce. (Vstoupí Clotaldo a vojáci: Clotaldo s bambitkou, všichn mají zastřené obličeje.)
Clotaldo (stranou k vojákům, když vycházejí)
A pozor, nesmí vás poznat:
nejmenovat, zakrýt tváře,
zvýšit bdělost, ostražitost,
a železnou kázeň, jasné! Clarín   To je ale maškaráda. Clotaldo   Co tu děláte? Vy, zdá se,,
nevíte, že tady platí
přísné nařízení krále:
do tohoto prostoru je
vstup zakázán, žádné ale,
38
39
toho, kdo sem tajně vnikne,
stíháme jak vyzvědače.
Mám rozkaz a já ho plním.
Jménem krále, vaše zbraně,
a kdybyste kladli odpor,
tohle jedovaté hádě
šlehne po vás, až to sykne,
a dva zoubečky vám zatne. Segismundo   Surovce, ty násilníku,
říkám ti, nesahej na ně,
sám sebe ubij u pouty,
jestli jim se něco stane,
jak jsem v okovech, můj bože,
rozsápu a roztrhám se
zuby, nehty, o kamení
rozdrásám tu schránu Páně,
než bych plakal nad urážkou
a přihlížel jejich hanbě. Clotaldo   Copak nevíš, Segismundo,
že je ti to málo platné,
že umře před narozením,
na koho ten úděl padne;
musíme tě držet zkrátka,
když vyvádíš bez opratě,
to je uzda, víš, ten karcer,
kdyby zase popadla tě
fúrie, tam vystřízlivíš.
Do vězení s ním, ať zchladne,
(Vojákům) a zavřete dveře. Segismundo Díky,
dík, nebesa, dobře máte,
že jste mi svobodu vzala,
jinak bych se vzbouřil, kate,
slunci rozdrtil ty třpytky
zrcadel a na základě
pevném jako skála vršil
hory jaspisu. Clotaldo     Snad právě
že je nevršíš, máš trpět
a mít hrůzy vrchovatě. (Několik vojáků se chopí Segismundo, a zavřou ho do vězení.)
Výstup 4 Rosaura, Clotaldo, Clarín, Vojáci
Rosaura  Vidím: uráží tě hrdost;
byl bych blázen, kdybych já tě
nežádal o slitování,
pokorně jak ruku Páně,
pro ten život u tvých nohou.
Ty nezdvihneš ruku k ráně.
To je krutost, jsou-li pýcha
i pokora stejně marné. Clarín   Já zrovna pokorný nejsem,
ani pyšný, jak to známe
z představení na náměstích,
záleží, jestli se hraje
na lítost anebo na vztek,
pýcha ani pokora, ne,
já tak napůl, pěkně prosím,
vždyť to nějak urovnáme,
když zamhouříš jedno oko...
40
41
Clotaldo   Stráž!
Voják Pane...
Clotaldo Vemte jim zbraně.
Oči, až je povedete,
musejí mít zavázané. Rosaura   Ne, ať na něj nesahají.
Dobrá, vydám ten meč, ale —
jen tobě, jsi koneckonců
velitel, ten nedostane
nikdo jiný nežli ty. Clarín   A co můj, tady ho máte,
lotr k lotru, vrána k vráně. Rosaura   Mám-li umřít, jednu, pane,
laskavost mi neodepřeš:
tenhle meč má cenu dlaně,
která jej svírala kdysi,
střež ho jako oko v hlavě,
nějaké tajemství skrývá,
třeba dobře nevím, jaké,
jenom tuším, zrovna hmatám
z rukojeti, že je strašné:
jdu se pomstít za urážku
a on volá po odplatě
a já tomu meči věřím. Clotaldo   (stranou)   Bože, ne! Ne, zrak mě klame!
Odkud, úzkosti, se bereš,
dost, bolesti, přestaň, žale.
Kdo ti ho daroval? Rosaura Zena. Clotaldo   Jak se jmenuje? Rosaura To, pane,
říct nesmím.
Clotaldo     A proč máš za to
nebo víš, že je s ním spjaté
tajemství? Rosaura   Řekla mi: „Jdi s ním
do Polska, zapřísahám tě,
jakoby nic, rozum v hrsti,
dívej se do každé tváře
a ukazuj meč, kde můžeš,
pozoruj a hlavně snaž se
proniknout k té jejich šlechtě:
jeden mezi ní se najde,
kdo ti půjde na ruku,"
neřekla kdo, nevím, snad že
měla strach, že zatím zemřel. Clotaldo (stranou)   To je přímo neslýchané!
Jak se tak napletou věci
zrovna nepodobné pravdě!
Já tenhle meč před pár lety
svěřil krásné Violantě
se slibem, že ten, kdo by jej
nosil, u mne lásku najde,
otevřenou náruč otce.
A ted se mi tohle stane.
Co mám dělat? Ty můj bože,
jak se někdy život zmate,
pro vlastní smrt ten meč nese
ten, kdo ho měl ke své spáse,
a proč, odsouzený k smrti,
tu narazí přímo na mne?
Nepřehledný život, zvláštní,
co se děje, a mně právě:
je to můj syn, slyším srdce,
42
43
jak to volá zalykavě, a aby ho uvidělo, bije o hruď, jako káně tluče křídly, a když vidí, že mřížoví nevyláme, tak jako jde vězeň k oknu, aby přihlížel té vřavě, kterou slyší z ulice, srdce chvíli nechápavě naslouchá halasu zvenčí a potom se z očí nahne, vyřine se z oken hrudi slzami — a srdce pláče. Co dělat, pomoz mi, nebe! Vydám-li ho moci krále, vydávám (ne, to je hrůza) na smrt svého syna. Ale zatajit to králi nesmím, jak slib věrnosti mě váže. Tady láska, soucit k sobě, a věrnost na druhé straně. Ale nad čím pochybuji. Já nemohu zradit krále. Čest, život až po věrnosti, ať třeba čest na ni padne. Nemluvil sám o urážce, která volá po odplatě? A jak ji mstí? Je a bude hanebný, kdo žije v hanbě. Ne, to není můj syn, není z ušlechtilé krve... Ale — všichni tomu nebezpečí
někdy marně uhýbáme: /  ta čest je tak hrozně křehká, .•i že se pôd dotekem láme,
že ji vítr pošpiňuje,
a to jen, že s větrem vane,
a co zmůže ušlechtilý?,
co chci víc?, jde odhodlaně
do nebezpečí a hledá
čest, kterou mu vzali. Ba ne,
je to můj syn, je z mé krve,
srazili ho a on vstane.
A tak z dvojí pochybnosti
východiskem bude, zdá se,'
říci králi: vedu syna,
zabij ho, jak zákon káže,
třeba má útrpnost ke cti
pohne k soucitu i krále;
zasloužím-li, aby žil,
ruku v ruce potrestáme
urážku; a když král řekne:
musí zemřít, ať se stane, * a nepozná nadosmrti svého otce. — Pojďte, pane, (Rosauře a Clarinovi) jste, cizinci, mými hosty. Tíha dolehla i na mne, nebojte se, že jste sami v pochybnostech, které máme o svém životě či smrti. Kdoví co z těch dvou víc klame?
( Odejdou,)
44
45
chová už jen pohrdání k času, je víc nakloněn studiu než kouzlu žen, ovdověl a děti nemá, takže stát dostane ten, koho zvolí mezi dvěma. Vám nárok na posloupnost dává starší Clorilena. Sporné je to víc než dost: pro mne mluví okolnost, že jsem muž a vy jen žena. Nu, strýci jsme vyložili své názory na věc vlády, zve.nás oba na porady, abychom se sjednotili. Proto jsem tu: dnes a tady. Z Litvy jdu s tím záměrem, z Litvy to mám pěknou dálku, a s ním přicházím až sem, a ne abych vnutil válku — jsem k ní vámi přinucen. Ach, kéž láska, moudrý bůh, splní přání v každém bodě, ať se uzavře ten .kruh, vždyť já toužím po dohodě, buďte královnou mých tuh, ostnem lásky bez trnů, ne královnou, já chci ženu, vemte si tu korunu, dodejte lesk svému jménu i vazalu bez trůnu. Estrella  Ach, koho by nedojala
48
vaše dvorná šlechetnost! A jen proto bych si přála získat já tu posloupnost, abych vám ji přenechala. Byť se mi zdá, buď jak buď, že na mně vám nezáleží, nemám do toho moc chuť. Neusvědčuje vás ze lži obraz, co vám zdobí hruď? Astolfo   Ach, jen tohle... Prosím vás, to se snadno dohodnem... Skoda, že už není čas,
(Víření bubnů.)
není slyšet vlastní hlas, král a zrovna celý sněm.
Výstup 6
Král Basilio s družinou. Astolfo, Estrella, dámy,
vojáci
Estrella   Thalete náš...,
Astolfo Euklide, ty...
Estrella   který sférám...
Astolfo mezi světy...
Estrella vládneš,
Astolfo sídlíš,
Estrella jejich cesty...
Astolfo sleduješ...
Estrella provázíš...
Astolfo 1 hvězdy...
49
Estrella  jejich časem... Astolfo jejich léty...
Estrella   Nech mě slabou po dojetí... Astolfo   Nech mě sevřít do obětí... Estrella   ...pnout jak břečťan po kmeni. Astolfo   ...nohy v sladkém mlčení. Basilio   Podejte mi ruce, děti.
Jsem rád, že jste přišli věrně,
jak jsem chtěl, chci splatit dluhy,
nesmíte pocítit ke mně
hořkost jeden ani druhý,
přeji vám oběma stejně:
jdu se vám teď vyzpovídat
s únavou tak nedohlednou,
že už k ní nelze nic přidat.
Mlčte, mlčte, jednou, jednou
se ze všeho musím vydat.
Vy víte (a slyšte všichni
z rodiny, vy, drahé děti,
i ty, slavný polský dvore,
přátelé, poddaní, kmeti),
víte, že mi vydobyly
v celém světě ty mé vědy
jméno učeného muže.
Basil Veliký. Nu, cení,
váží si svět té mé práce,
malují mě, tešou, kreslí,
Timanthés, Lysippos prý mne
vyrve Času, zapomnění.
Víte, že jak vědy věd
matematiky si cením,
jen ona má podle mne
jako věda nad věděním víc práva i povinnosti, nežli čas a věhlas měly, každodenně poučovat. A když na nákresech vidím jak na dlani všechny věci, které se teprve stanou, řeknu, co čas ještě neví, a později řekne po mně. K tomu ty skleněné klenby a okruží z bílých skel, podobná velkému nebi se sluncem, s dráhami luny, ty diamantové koule, malé křišťálové světy, rozdělené znameními zverokruhu: hvězdy, hvězdy, nej důležitější látka mého veku, stará věky, knihy s bílým papírem, se safírovými hřbety, do kterých nás nebe píše, nás: písmeno po písmeni, hrůzu, radost, všechno, co je, třebaže to dosud není. Já je čtu, ty rukopisy, a čtu rychle, můj duch letí stejně prudce jako ony zákruty klikaté cesty. Bože, proč můj život nebyl radši smeten rozhořčením nebe a proč nestihla jej
5°
tragédie za to čtcní s poznámkami na okraji, se zatrženými texty! I zásluha je jak nůž pro toho, kdo nemá štěstí, a vědět je sebevražda, platí-li to známé jestli! Přesněji než já to poví věci, které se tu zběhly: omlouvám se, ještě jednou prosím panstvo o strpení. Moje žena Clorilena měla syna, naneštěstí, a nebesa byla samý div a samé divné zvěsti. Nežli vy§cržFziyého hrobu břicha (narození podoba se smrti), matka rmiojwkrj^v^^ viděla, jak^její lůno ^ <-tdii^i^ůfa, <z3áífí__SC_jÍa....,_ žese jí,.narodí, ncjyor ^ její „kľ.yl»,z,krmvexiýy.i-, že porodí lidskou zmiji a ta zmije zabije ji. A potom přišel ten den, splnily se předpovědi (zlé předtuchy nikdy nelžou nebo zřídkakdy) a hvězdy stály v hrozné konstelaci, slunce jak cár zkrvavělý sc řítilo proti luně,
a hrůza, potom se střetly. rCä^ se j£. odehrálo, měly za bojiště zemi, překryly se "v plňěňi' světle, střetly, jak nám se to jeví. Zkrátka zatmění slunce: největší a nejhroznejŠf~~ od toho, co oplakalo Kristovu smrt vlastní krví. Cosi jako živá láva stékalo v přívalech k zemi, že se kroutila a třásla jakoby v poslední křeči: a ta tma, obloha černá v poledne, domy se chvěly, kamení pršelo z mraků a té krve celé řeky.
A za toho deliria_
'"šmince, v božím dopuštění se narodil Segismundo
ž^jTínatku při poro3jÍ5 jako by šecHuBíl nebi: „Jsem člověk a zlem odplatím dobro." Tá^se ptal vědy ^a shledal/že^égismmjelo ory nľa3ýt j äíT všichni běsi dohromady, zpupný, krutý, bezbožný, zlýTnečo mezi clověFém a" šelmou, že by rozvrátil stát, kdyby'vladT^ MíM^ej-škoJou zrady "
52
53
pro zlomené charaktery, a sám, opojený mocí či zděšený, ona děsí stejně jako zj^čln^e^by T^žčTřtiI mne tvrdou pěstí (ačETšjäE^nTto říkám studem!), že bych ležel pošpinený u nohou vlastního syna a on jako po koberci šlapal po mých šedinách. Věřit tomu, strašné věci, kdo však nemá strach a nemá rád sebe, kdo neuvěří, zvláště když mu sama věda potvrdila nebezpečí? Potvrdila. Nebylo to poprvé a naposledy, co se úděl zjevil předem. Tá uvěřil předpovědi a to "narozené zvíře clal — za mříže, řekl jsem si: uvidíš, ccTžmůže"vůle, chtěl jsem vědět, můžeme-li zvrátit úděl rozumem. Vydalo se prohlášení, ž^e~^ttenäáŕodilo mrtvé, afejnrtvé — není, xjgí^S£npj^sJ:ayit\f éž v horách na odlehlém místě, mezi štřzě^n*^-vi^hry,- -v-průrvě, kam nevnikne nikdo, stěží světlo se tam prodere.
Dajjserr^
jzakázal vstup do prostoru hory pod přísnými tresty, krutými, říkal si v duchu ten, kdo netušil, oč běží. Je tam Segismundo, v poušti, v bídě, Clotaldo jej střeží, hovoj^jáíih, yzděláva"ho^~ ""ve' vědách a y náboženství, jenom on ví a je svědkem té bídy. — Jsou tu tři věci, ano, tři a všechny vážné: především má úcta k zemi, jíž vládnu, mi zabraňuje vystavit ji ponížení surového diktátora, styděl bych se přede všemi, kdybych vydal vlast a národ
_.takovému nebezpečí.
^? Druhá věc je, mám-li právo vyvracet ustanovení stejně lidská, jako boží, pokud jde o vládu v zemi, ve jménu křesťanské lásky. A takový zákon není, že bych moh být já tyranem, abych vás ochránil před tím, jejž vydávám za tyrana a posílám do vězení, -   abyTíespáčhal ten zločin, , který dělám sám. — A třetí a poslední věc: je omyl
54
55
dát za pravdu předpovědi lehkověrně, jako já dal. Tak bezmocný zase nejsi: třebaže V něm cosi volá po zlu, jako ve zvířeti, pud ho možná nepřemůže, neboť i ten nejdrsnější úděl, ty nejhorší sklony, vliv nej ukrutnější hvězdy vůli jenom ponoukají, ale nezlomí, když nechci... Já váhal, já hrozně váhal a chtěl dospět k odpovědi na mé buď, anebo: možná že vás má odpověď zděsí. Zítra rano povolávám Segismunda, který neví, ze je můj syn a váš král,"' aby převzal vládu yxeJOŮ, a vás žádám: zachovejte, kliď a buďte uJťázjDLČiií, "jak'vás vážjejDŤísaha. Š obavou i nadějemi mu přenechám svoje místo — a slediij^tím_^rWěci^ /~\ Především, bude-li moudrý i )j / a vědomý vlastních mezí, 1 >' lidskostí a dobrotou
O •     /    1V1 VÍV/ Iv1
svůj uděl usvedči ze lzi, a můjjiásjed^ králelripo Jýryi a mečj^ třeba rostl ve vyhnanství
.mezi skalami a zvěří. Á za druhé, bude-li se chovat podle předpovědi a budejrrroyýykrutý, bude šilhat po neřesti, potom splním povinnost ke království v nebezpečí jako král a dost, a skončí tam, kde začal, skončí v kleci. Tentokrát to b^ide^TreirT-ne však pomsta, kterou nechci. V\ konečně, stane-li se ^a dá nám tu krutou lekci, jsem už teď v myšlenkách u vás myslím s vládou na ty, kteří jsou podle mne hodni moci, dám ji synovi a dceři svy^rTséštěr, když spojí práva vjedno^_a^rjojiFby meh v zajmu svém i~v~5ajmu státu. Myslím ovšem na manželství. To jako křaTpnřazuji, to si jako otec přeji, to vám říkám jako stařec, to má zkušenost mi velí. Podle Seneky je král otrok, který slouží zemi, nuže, prosím jako otrok, zapřísahám, pomozte mi. A stolfo   Mám-li odpovědět j á; jejž se to snad přede všemi týká, potom mohu doufám
l
57
jménem všech a bez bolesti
říci: Chceme Segismunda.
Je tvůj syn. A mnoho štěstí. Všichni   Chceme králem tvého syna.
Je náš. Mluví naší řečí. Basilio   Díky. Zítra, zítra přijde,
mám k vám úctu čím dál větší.
Doprovoďte moje drahé. Všichni   Ať žije král Basilio! Basilio   Díky, moji nejvěrnější! (Všichni odejdou, doprovázejíce Estrellu a Astolfa; král zůstane.)
Výstup 7 Clotaldo, Basilio
Clotaldo   Mohu, králi?
Basilio Pojď, Clotaldo.
Tebe vidím rád! Co je ti? Clotaldo   Rád bych, aby jako dřív
bylo jenom potěšení
vidět mě, mám strach, že dneska
tě můj příchod nepotěší,
tentokrát zlý osud hatí
tu mou výsadu. Basilio Oč běží?
Clotaldo   Stalo se mi něco zlého,
a mít jenom trochu štěstí,
gram, co všechno převažuje,
vděčně bych to přijal. Basilio K věci...
Clotaldo   T^en chlapec — zbrkle, ne schválně —
se přiblížil, pane,, k.yjži,
ITyicleTv ni'rněho,j^&^¥íéi
a on nevěděl, že nesmí... Basilio   Netrap se tím, Clotaldo,
teď už na tom nezáleží
jako kdysi, to by musel
zapomenout, ale není
tajemstvím, co bylo včera,
ne, Clotaldo, překvapení,
já to" dneška prozradil.
"Přijď pak za mnou, prokážeš mi
jednu velkou službu, pokus,
jaký jsme tu neviděli
a jaký svět neviděl,
snad je záměr i to s těmi
dvěmajj^sije,ua svobodu., (Odejde.) Clotaldo   Díky, jsem ti hrozně vděčný.
Výstup 8 Clotaldo, Rosaura, Clarín
Clotaldo   (Stranou. Nebe opravilo osud:
a přitom ten chlapec neví,
a snad ani vědět nemá...)
Jste volní, děkujte nebi. Rosaura   Měl bych padnout na kolena. Clarín   Já už padám za tu péči,
každopádně bez protekce
by spadla klec i v té kleci. Rosaura  Dals mi život. Žiji vlastně
na tvůj účet. Do nej delší
58
59
smrti jsem ti zavázán. Clotaldo   Život? Ne, nic dlužný nejsi:
život muže, to je čest,
muž umře zároveň se ctí.
Já mám za to, že jsi přišel
pomstít to své zneuctění,
sám to říkáš od začátku.
Co já ti dal? To jsou řeči,
máš ho, žes ho nezradil,
život v hanbě život není,
žít není jenom být živ.
(A co stojíš jako němý?) Rosaura   Dals míjej, a já ho nemám,
pravda, ale to se změní,
až pomstím tu urážku,
budu jako vykoupený
a můj život se ctí v těle
očištěnou přede všemi
konečně bude tvůj dar... Glotaldo   To rád slyším. Chop se tedy
meče jako muž a jednej
a zapiš tu na oceli
pomstu krví nepřítele
bod za bodem, jak čest velí.
Jako bych ti ho já dával,
drž se ho a pomůže ti.
Tady ho máš. Rosaura Ve tvém jménu
pozdvihnu jej k odpovědi,
v něm je pomsta za urážku,
ať nahrává nepříteli
všechna moc a zrada světa.
Clotaldo  Je mocný?
Rosaura A jak! Druh šelmy!
Nemám k tobě nedůvěru,
svěřil bych ti horší věci,
ale tohle ne, mám strach,
že tě ztratím, a to nechci. Clotaldo   Tím spíš budu na tvé straně
a nebudu nepříteli
pomáhat. Kdo je to? Rosaura Dobrá,
že ti věřím, je to tedy
Astolfo, vévoda z Litvy. Clotaldo   (Cože! To je nadělení,
tak jen houšť a větší kapky.)
Jenže, hochu, s tím nic není!
Urazil tě!, pán je pán,
to buď hluchý, slepý, němý:
já ti radím, vrať se, přestaň,
jako bys nežil v té zemi,
to ti zlomí vaz. Rosaura Já vím,
jenomže vím taky, že mi
poŠpinil čest ten můj pán. Clotaldo   Jsme před mocí uchráněni?
Jestliže ta čest ti bere,
ani bitím nevezme ji. Rosaura   Něco horšího se stalo. Clotaldo   Co horšího bychom chtěli
nežli to, že muž je bit. Rosaura  Řekl bych to, aleje mi
stydno, ano, vážím ši tě,
my se jenom uviděli,
60
61
už mne něco k tobě táhlo — a nejsem ti podezřelý v těchhle šatech?, jak to říct, . nejsem, vidíš, jak se chvěji, možná tím, kým zdám se být. A co hledá u Estrelly Astolfo?, neříkám dost, abychom si rozuměli, jak mohl mne urazit? A teď máme, co jsme chtěli.
(Rosaura a Clarín odejdou.) Clotaldo   Počkej, slyšíš, nechoď pryč! Jaké hrůzy se tu dějí! Ne, rozum nenajde nit z bludiště s temnými žleby. On velmož, já pošpiněný, já poddaný, a on — žena: snad nebesa napovědí, co podniknout a jak zpět od jícnu, který se šklebí, když je nad propastnou tmou celé nebe předpovědí a zázrakem celý svět.
DRUHÉ DĚJSTVÍ
Výstup 1 Basilio, Clotaldo
Clotaldo   Tak už je to zařízeno:
přesně, jak jsi žádal. Basilio Čili...
Clotaldo Ano. Basilio A co? Vypravuj!
Clotaldo   Tak, jak jsme se domluvili
dali jsme m^^yjpjt^nápoj ^v^cGnýzomamnýcK'býíih
podle tvého návodu, -rek-kr -by^š^srrt±L^DyTi,
ale co to udělá,
to se tak hned neuvidí,
úplně to zkalí rozum,
polkneš a jsi někdo jiný,
jako živá mrtvola,
trvalo to jenom chvíli,
usnul, tělo bez vlády,
a konec, zastřené smysly...
Je to možné? Je, toť důkaz.
Ať nevěří nevěřící,
denně přicházíme na kloub
novým tajům medicíny,
ať rostlina, zvíře, kámen,
všechno, co je v tomhle bytí,
má svou vyhraněnou vlastnost,
a v zášti jsme objevili
63
v látkách jedy, které vraždí
na zakázku, když se zmírní
jejich strašný účinek,
místo aby zahubily,
uspí. Asi to tak bude.
Nu, není čas na pochyby,
zdaje možné, co se děje
a co my si ověřili.
— Zkrátka já vzal nápoj z blínu,
opia a toho kvítí
do Segismundovy kobky
a bavili jsme se chvíli
o vědě, kterou čte z němé
přírody hor, jak je zvyklý,
v jejíž božské škole z křiku
ptáků a pohybů zvěře
poznal základ rétoriky.
A abych ho duševně
připravil na velké činy,
jak jsi žádal, nenápadně
jsem začal, jak se mi líbí
rozlet královského orla,
který pohrdavě míjí
proud větru a stoupá vzhůru,
až je v nadoblačné výši
zakmitnutím blesku z peří
nebo žhavou létavicí.
Vychválil jsem, jak jsem mohl,
jeho let a zvolal: „Ty jsi
král ptáků, máš právem přednost
přede všemi ostatními."
A víc nepotřeboval,
na tohle se vždycky chytí, když se dojde na vznešenost, vzedme se v něm vlna pýchy, namouduši, krev je krev, vzpíná se jak vlnobití ke vznešeným věcem, řekl: ,,Je i v té neklidné říši ptáků kdosi, kdo je nutí, aby se mu podřídili! A jestli je tomu tak, jsou útěchou té mé bídy, protože když otročím, nedělám to bez násilí, dobrovolně bych se nedal zotročovat nikdy. Nikdy!" Když jsem viděl, že zas hoří tím, co jeho bolest živí, honem jsem mu nalil odvar a on naráz vypil číši a v tom okamžiku zemdlel, jako by povolil tíži spánku, chladný pot mu vyvstal na údech a třásla jimi křečovitá mrazivka: kdybych nevěděl v té chvíli, že je to zdánlivá smrt, tvrdil bych, že není živý. Nu a když se nehýbal, zavolal jsem tvoje lidi, kterým se dá, jak jsi říkal, věřit. Ti ho naložili do uzavřeného vozu
64
65
a rychle ho postranními cestami dovezli na hrad, kde ho už přijali jiní s poctami a se vším všudy, jen jak se v královské síni probere z tupého spánku, obklopí hb^lůTělmlčTT j ako-byslcT B^tylajíiT^ jaks poručil bezpochyby. A jestli tč můžu žádat o nějaké dobrodiní za tu službu (ano, odpusť, nejsem-li dost trpělivý), prozraď mi, proč jsme sem tajně Sejgisroimjda^dopravili. ~~~ Basilio   Vím, OlotaMo""pochybuješ, možná právem, nu, můj milý, prozradím to jenom tobě, Se^isjnmidôvi-zlé vlivy jeho hvězdy, víš to, hrozí
a chci vědět, jestli nebe, které přece nelže nikdy a nejednou dokázalo, jak tvrdě plní své sliby, sleví ze svých předsevzetí, neboje alespoň zmírní, přemoženo odvahou a zvikláno jeho činy, zda odvolá samo sebe, neboť člověk má dost síly i na osud. Ať se snaží,
až zví, kdo je, zvítězí-li, bude vládnout, ale jestli bude ukrutný a mstivý, půjde zpátky do žaláře. Řekneš: nač tu komedii s omámením, s drogou, všecko vůbec hrajem? Odpovím ti i na tuhle otázku: kdyby věděl, kdo je, kdyby dnes mu řekli: jsi králův syn, a zítra ho odsoudili podruhé a on se znovu měl vrátit do staré bídy, nic by ho už nedrželo při životě jako kdysi, věděl by, kdo je, a chápal, co ho čeká, zoufal by si.
_dxeře, abyjcli^n^^L^^^
kdyby selhal: to byl sen/^N C cos tu viděJiT^aTI^^ ^j€ůo-prtfva povafířtr
^t&Tnmizmrcxrmyslí,
když je vzhůru, a když zklame,
snad mu potom dodá síly
domněnka, že jenom snil,
a snad tolik nepochybí,
neboť, Glotaldo, v tom světě
snlmě^vlhdnířfj akjÄe-z*ivit GcôYTxm^evím, nevím, spíš se mi zdá,
že to nepovede k cíli,
ale už je pozdě váhat,
66
67
první dějství odtroubili: je vzhůru a přijde sem. Začnem hned s tou komedií? Basiĺio   Zatím bych se mu chtěl vyhnout. Zůstaň mu otcem i nyní, p^malT^
a bucic-li dělat chyby,
o^vře^e^fíkej^^avcluT"*' Clotaldo   To znamená^' že smím říci
doopravdy všechno? Basilio Všechno,
ano: uvědomí-li si
nebezpečí, může vyhrát
nad sebou dřív, než ho zničí. (Odejde.)
Výstup 2 Clarín, Clotaldo
Clarín   (pro sebe)   Hrome, tady vybírají
mastné vstupné, zrovna čtyři
na hřbet od poskoka v rudém,
co dostává rozum s prýmky
a vzdělání s pendrekem:
jenže není nad špehýrky,
které máme pořád s sebou
a můžeme klidně jimi
koukat třeba v negližé
na slávy a na přehlídky
bez protekce u ministra
pro věci vnější i vnitřní. Clotaldo   (pro sebe)   (Bože, to je Clarín, sluha
63
téjjQQ. má hrát překupnici
neštěstí a dopravila* ~"=—
moji hanbu přes hranici.)
Co se děje, Claríne? Clarín   Co? Vrtá mi v makovici,
jak Tvá Milost vlastně hodlá
pomstít Rosauřiny krivdy,
když ji chce zas vidět v sukních? Clotaldo   Chceš, aby ji pomluvili,
až to objeví? Clarín A potom
jjjižj^l^^zdobili
čímž dostala, toMe.>vrygši,..
zařazení dvorní dámy
do družiny Estrelliny. Clotaldo   Teď ůž^Iojde na můj účet
a nikdo ji nepošpiní. Clarín   Nu a ona, ruce v klínu,
čeká na příhodnou chvíli,
až čest spadne do klína,
zkrátka jsme tam, kde jsme byli. Clotaldo  Jen klid, čas pracuje pro ná
a víc bychom pokazili
tím bezhlavým honem, honem. Clarín   Copak ta, tu tady živí,
a žije si jako kněžna
tvoje neteř, co jí chybí.
A co já? Jdu s ní až sem
a pak na mně štípou dříví,
vždyť už sotva hlady mžourám,
kdopak myslí na Claríny?
69
A až začnu mluvit z hladu
a král, Astolfo a všichni
se dovědí, co se děje,
řeknou: dělaly se chyby.
Nu, tajemství, hlad a sluha,
to jsou safra špatné rýmy,
a jestli se vymknu z ruky
mlčení, ať potom křičí:
Huba mu Ha hlady šejdrem,
až ji pustil na špacír. Clotaldo   Chápu, ale dohodnem se,
mlč, tady i stěny slyší,
a za to vstup do mých služeb, Clarín   Však se Segismund už blíží.
Výstup 3
Hudebníci, zpěv, Sluhové nesou šaty Segismundovi, který vstoupí ohromen. — Clotaldo, Clarín
Segismundo   Co vidím, na co to sahám? Bože můj, jsem naživu? Neláká to k obdivu, víc než věřím, věřit váhám. Já v nádherné komnatě? Já obskakován a v kruhu olivrejováných sluhů? Já v hedvábí, v brokáte? Já směl do sytosti spát na tom přepychovém loži ? Mně že tolik lidí slouží a běží mě oblékat?
ŘeklJžyehy-že-je-te-sněníy -Jkdybych nevěděl, žeJbdím.,
Jsem tô^sTaaH já? Jsem, to vím.
Zbav mě, Bože, poblouzení.
Řekni, jaký div se stal
v mých zjitřených představách,
že jsem přešel jejich práh
a stanul zde, když jsem spal.
Ale jsou to asi plané
úvahy, a nač se soužit?
Ať slouží, kdjž chtějí sloužit,
cd se"má stát, arseltaHer "*" První Sluha  (k druhému sluhovi a Clarínovi)
Panebože, ten se trápí! Druhý Sluha   Kdo by se na jeho místě
choval jinak? Clarín To já jistě
bych na to šel jinak, chlapi. Druhý Sluha (k prvnímu)   Mluv ty! První Sluha (Segismundovi) Má se zpívat
Segismundo Dost!
Vyženu je, kdyby hlesli. Druhý Sluha   Říkal jsem si, je tak skleslý,
zazpívají pro radost. Segismundo   Ne, tohle mě nebaví,
tomu říkám kalit vodu:
mám rád hudbu do pochodu,
do boje a do vřavy. Clotaldo  Jdu ti jako první host,
Výsosti a veliteli,
stisknout ruku, čest mi velí
slíbit ti svou poslušnost.
70
71
Segismundo (pro sebe)   Clotaldo! Co se to děje?
Copak nevím, jak se choval?
I on by mě obskakoval?
Odkud asi vítr věje? Clotaldo  Je hrozné utonout v zmatku,
když je třeba začít znova,
zrazují nás vlastní slova,
nežli dáme do pořádku
myšlenky: měls rádce ve mně,
přijde ti snad i teď vhod,
zbavím-li tě nejistot:
ty jsi^ědic_této_zejri^
Víš sám, kde a jak jsi žil,
a to, co se dělo dosud,
bylo proto, že zlý osud
neúprosně pohrozil,
že bys byl příčinou pádu
a nesmírných tragédií
této země, kdyby ti v ní dali svrchovanou vládu. V naději, že je v tvé moci vzepřít se úradku hvězd, protože muž na svou pěst může uniknout své noci a třeba osudu zahrát, jestli je muž, a ne dítě, když jsi usnul, přenesli tě ze žaláře až sem na hrad. Tvůj otec, král a můj pán, přijde sám a sám ti poví víc než já těmito slovy. Segismundo   Jsi zrádce a Šarlatán.
Ale to je trochu moc,
zatajovat mi můj původ,
co chtít dál, mám pádný důvod
dát ti poznat svoji moc.
Jaks moh takhle zradit vlast?
Na tebe to všechno padá,
lhát mi, to je vlastizrada,
skrývat mě a lidu krást. Clotaldo  Běda mi! Segismundo Nu, toť se ví,
co, právo! Ach ty ses choval!
Ty jsi králi pochleboval
a na mne byl surový.
Ale to ti neprojde.
Král a já a podle práva
říkáme: padne tvá hlava,
a mou řůkoú. Druhý Sluha Zadrž... Segismundo Ne,
teď už mě nic nezadrží.
Myslíte, že všechno spolknem? . Vyházím vás všechny oknem,
zaživa z vás sedřu kůži. Druhý Sluha   Pryč, Clotaldo. Clotaldo Běda ti.
Jak jsi pýchou opojen, , nevěda, že je to sen. (Odejde.) Druhý Sluha   Uvědom si, pane..., Segismundo Jdi! Druhý Sluha   ... že plnil rozkazy shora. Segismundo   I v zločinu, ale, ale!
Neposlechnu ani krále,
72
73
když vím, že se se mnou orá.
A co já? Ten byl moc žhavý! Druhý Sluha   Není jeho věcí, pane,
kritizovat přikázané. Segismundo   A ty můžeš? To jsou mravy,' Glarín   Ti měří mrav koryty.
Chtělo by to pevnou ruku. Druhý Sluha   Kdo ti dal slovo, ty kluku? Glarín   Mám se tě ptát? Segismundo Kdo jsi ty?
Glarín   Všetečka, co by by] skvělý
šéf tohohle ouřadu
a největší z neřádů,
jakého kdy tady měli
od dob, co vaří tu cmundu. Segismundo   Líbíš se mi, jsi z těch tady
nej lepší. Glarín   A bez výhrady
stoupenec všech Segismundů.
Výstup 4
Astolfo. — Segismundo, Clarín, Sluhové, hudebníci
Astolfo   Jak šťastný den, Výsosti,
v němž vy, slunce země, žhnete
nad námi, rozsvěcujete
neskonalou radostí
potemnělé obzory,
kde božské červánky hoří,
stoupejte jak nad pohoří
slunce, všemu navzdory.
Vavřín ať vám zdobí skráň,
třeba pozdě, o to déle
spočine na vašem čele
krásně svěží. Segismundo   Bůh vás chraň. Astolfo  Pravda, neznáte mne blíže,
ne svou vinou, tím lze snad
omluvit váš zřejmý chlad:
Astolfo, litevský kníže,
bratranec, jsme oba páni
stejných práv, a ne dva z tuctu. Segismundo   Neprojevuji vám úctu,
když řeknu, ať Bůh vás chrání ?
Dobrá, když váš hrdý duch
to tak nedůtklivě nese,
řeknu, až zas potkáme se:
kéž by vás nechránil Bůh. Druhý Sluha (Astolfovi)   Omluvte ho za ten tón,
přišel, chudák, z vystrkova,
a podle toho se chová.
(Segismundovi) S prominutím, jenže on... Segismundo   Ty jeho květnaté řeči
plodí jenom únavu.
A hned klobouk na hlavu! Druhý Sluha   On je grand. Segismundo Ale já větší.
Druhý Sluha   Právě vy se máte chovat
k sobě lip než ostatní. Segismundo  A jakýmpak právem ty
si mě troufáš poučovat?
74
75
Výstup 5 Estrella. Ostatní
Estrella   Buďte vítán, Výsosti,
mezi námi na svém trůnu,
přišel jste si pro korunu
také k naší radosti.
A země ať rozkvétá
pod vládou, kterou vám svěří.
Přeji štěstí, co se měří
na věky, ne na léta. Segismundo (Clarínovi)   Co je tohle   za zjevení,
jaká světlá nádhera
z té bytosti vyvěrá
jako samo kuropění?
To se ani ve snu nezdá.
Kdo je to ta krasavice? Clarín   Estrella, tvá sestřenice. Segismundo   Jak když vyjde první hvězda.
(Estrelle)   Vaše blahopřání sice
je mi od vás hrozně milé,
jsem však šťastný od té chvíle,
co jste tu, že nelze více,
když bez mého přičinění
se ke mně tak štěstí sklání,
děkuji vám za to přání,
hvězdo mého rozednění,
před níž lampa nebes bledne,
jak se od vás rozednívá.
Jaké dílo slunci zbývá,
jestli vycházíte ve dne?
Smím vám ruku políbit?
Smím se dotknout číše sněhu,
z které pije úsvit něhu? Estrella   Z vašich slov promlouvá cit. Astolfo (pro sebe)   To je konec. Druhý Sluha (pro sebe) (Leze-li
Astolfovi do zelí,
bude z toho mela.) Ne,
tohle není, pane, správné,
a kdyby Astolfo... Segismundo Hrůza,
co si dovolí, chlap drzá! Druhý Sluha   Hájím jenom právo. Segismundo A mne,
mne už to tu nebaví,
dělat terč kdejaké nule:
správné je, co je z mé vůle. Druhý Sluha   A říkal jste zrovna vy,
že se máme zdržet toho,
co je proti zákonu. Segismundo   Ze poletí z balkónu,
kdo toho ví trochu mnoho,
to jsem taky říkal, ne? Druhý Sluha   To se s lidmi mého druhu
nedělá.
Segismundo   Těm to jde k duhu, a hned si to zkusíme.
(Popadne jej a vyběhne ven, všichni běží za ním a hned
se zas vrátí.) Astolfo   Ne, tomu se věřit nechce. Estrella   Běžte za ním, prosím vás.   (Odejde.) Segismundo (vrací se)   Zmizel v moři, Bůh ho spas.
Když půjde všechno tak lehce!
76
77
Astolfo   Dvakrát měř platí i v sporu,
nebo špatně dopadnete:
k člověku je od zvířete
daleko jak z díry k dvoru. Segismundo   Já bych dvakrát měřit hleděl
i slova, ono se stává,
že se pak nenajde hlava,
na které by klobouk seděl.
(Astolfo odejde.)
Výstup 6 Basilio, Segismundo, Clarín, Sluhové
Basilio   Cos to, bože, udělal? Segismundo   Co? Nic. Shodil z balkónu
jednoho z těch drzounů. Clarín (Segismundovi)   Dej si pozor, to je král. Basilio   Sotvas přišel, už to stojí
lidský žiypt"?~To je střasňéT " Segismundo   Vinen je ten, kdo si začne,
nenechal mě na pokoji. Basilio   Strašně mne to, princi, mrzí,
že si nedokážeš vést
tak, abys popřel slib hvězd
a přemohl jeho hrůzy,
a já doufal, že má každá
bytost sílu zlomit pud,
a zatím rozséváš smrt
a tv^^rvid^njcvraä^.
S jakmOaškólTtě-mám nyní
vítat, když bych raděj mlčel,
a jak padnout do náruče, jež se místo dobrodiní naučila zabíjet. Jak hledět na holou ocel, která dává jako pocel smrt, a jak se nezachvět, když překračujeme práh mokrý krví, kde se šklebil kdosi jenom proto, že byl silnější a že je vrah. Nemohu, jsme příliš křehcí, vidět krev bez ustrnutí, vidět v rukou nástroj smrti a stisknout je, nechci, nechci! A vše bylo na dosah: bože,jakjsem toužil, že ti padnu, synu, do~oB]ětC a teď mám z tvých rukou strach.
Segismundo   Nu co, obejdu se dál bez polibků, jako dosud, a když mi_tak pěkný osud vlastní otec uchystal a po^"cěTá™dlouEa~léta mě'nTOil^uTj^^žvíře, abych z"dedilvlaysí_díře jak slmTTylíHpadek světa, který na nic nečeká, nezáleží mi už ani na nějakém objímání, když mi vzal tvář Člověka.
Basilio   Kéž by mi zabránil Bůh přijít proto, proč já přišel,
78
79
abych viděl zlo a slyšel,
že mluvíš jak dobrodruh. Segismundo   Tvá vina, já splácím splátky,
nebyl bych si stěžoval,
kdybys nebyl všecko dal
a potom to nechtěl zpátky.
Jaký ušlechtilý cit,
laskavě obdarovávat,
ale jaká hanba dávat
a pak o to připravit. Basilio   Bože, jak jsi nebezpečný!
Žil jsi jako pohůnek,
a jsi princ! A to je vděk! Segismundo   A za to ti mám být vděčný?
Sám dobře víš, za co to je.
Máš toho k stáru ažaž.
A až umřeš, co mi dáš?
Dáš mi víc, než co je moje?
Jjijrrůjjotec a můjJkrál.
ToTSymii bez milosti
dalo^ právo^osloupnosti,
co ty z nouze bys mi dat'
Koruna zůstává v rodě
a není proč vděčně mlčet,
to já bych ti měl dát účet
za dny bez cti v nesvobodě
a za život ubitý,
ty jsi mi zavázán víc,
když na tobě nechci nic.
Protože dlužník jsi ty. Basilio   Neurvalý, zpupný, vzteklý,
šílený, jde z tebe strach,
80
jak je psáno ve hvězdách, které splnily, co řekly. Jako by ses pominul! Víš, kdo jsi, a poznals omyl, a už bys honem rád zlomil nade mnou a kdekým hůl, ale měj se na pozoru, ty zkrotneš a zpokorníš! Jenpozor: co kdyžje,n_sníš a mág za to, že jsi vzhůru ?   (Odejde.) Segismundo   Já že sním? To že je sen, třeba mám zá to, že bdím? Ne, ne, vidím, hmatám, vím, kdo jsem byl, a vím, kdo jsem. Poznám přece živou bytost. Ne, jdeš s křížkem po funuse, teď lituj, breč v jednom kuse, buď, surovce, sama lítost, nemáš moc vyrvat mi právo na vládu, na to jsi krátký, strkat hlavy do oprátky, držet ve tmě víc než zdrávo. Copak všecko můžete? Snad včera, ale ne dnes. Vím, kdo jsem, vím, taky směs člověka a zvířete.
81
Výstup 7
Rosaura v ženských Mech. Segismundo, Clarín,
Rosaura (pro sebe)   Ach bože, já si zoufám,
být s Estrellou a na krok od Astolfa!
A jak to dělat dál,
aby mě neviděl a nepoznal,
jak mě Glotaldo žádá?
Má mou čest v rukou, j á dám na Clotalda,
byť mi to není vhod.
Jemu jsem vděčná víc než za život. Clarín (Segismundovi)   Nu, dělaly se chyby.
I^Ja|ejs^tu^£ěco, co_sä,íLtw,Jibíä? Segismundo  JNÍic. VJe^hnomitu šedne pod pohledem
a všechno už znám předem. --"
Snad nad nějakou krásnou,
emamnou ženoif bych dokázal žasnout,
Icno^jS^istymi rysy.'..........,
Já četl v knize, ktérou jsem měl kdysi,
že jestli je Bůh v něčem dokonalém,
tedy prý v muži, který j e svět v malém.
Postáv ho ale s ženou vedle sebe,
žena je malý bůh, žena je malé nebe.
Vedle té krásy je muž jenom kazem ^
toho, co s ženou slétlo z nebe na zem,
zvlášť vedle té, co stojí opodál. Rosaura (pro sebe)   Proboha, princ,
od toho radši dál. Segismundo   Kam utíkáš? Pojd sem!
Nespojuješ ty západ s východem,
takže je v tobě svítání i západ,
začínám-li to chápat,
tma s mrazením, zář, v níž se oslepne,
jsi bezpochyby hrozná závrať dne.
Ale co vidím v tmách? Rosaura  To, co já, zdá se, a mám z toho strach. Segismundo (pro sebe)   Odkud tu krásku znám? Rosaura (pro sebe)   Ten postoupil, ještě včera
hnil tam,
kde by mu nikdo ani kůrku nedal. Segismundo (pro sebe)   (Já s životem se shledal.)
To nejsladší, ó ženo,
co muž ti může říkat, je tvé jméno.
Kdo jsi, že jsem ti patřil
už dávno předtím, nežli jsem tě spatřil,
a že tě dobývám
tak jako to, co odjakživa znám?
Kdo jsi? Rosaura Už nevím sama,
já nešťastnice, Estrellina dáma.
Smutný stín hvězdy. Segismundo Ne,
ona je odlesk tvého plamene,
tam, kde ty zasvitneš svou tváří slunnou,
je každá druhá lunou,
já znám v království vůní
■jedinou, která všem květinám trůní,
růže tak líbezná,
že od věků je rodem princezna,
znám kámen, který doly
chovaly v tmě jak tvrdé zrno soli,
i drahokamy byly před ním fádní,
řekly, jsi démant, vládni.
82
83
Znám první hvězdu z velké obce hvězd,
je krásná, na mou čest,
a krásná velice,
je královna a je to denice.
Znám slunce, neznám víc,
k němuž obrací tvář sbor oběžnic,
když v čele zasedne
jako nej větší zvěstování dne.
Hle: vůle květin, drahokamů, planet
před nejkrásnějším se uvolí sklánět,
a ty, jaká jsi žena:
před tebou všechno padne na kolena!, ty, slunce, démant, růže, denice, buď královna. b.uď moje stálice.
Výstup 8
Clotaldo, zůstane stranou. Segismundo, Rosaura, Clarín, Sluhové
Clotaldo (pro sebe)
Jen počkej, já tě zkrotím dokonale!
Je koneckonců moje Škola. Ale! Rosaura  Dík. Řeči jako kvítí.
Výmluvné mlčení ať odpoví ti,
když rozum zůstal stát a došel vtip,
kdo moudře mlčí, mluví, pane, lip. Segismundo   Neodcházej. Jen to ne.
Což nevidíš, jak moje duše tone,
že tápu v tmě a padám? Rosaura  Ne, dovol mi jít, já tě o to žádám. Segismundo  Takhle jít, co tě nemá,
84
mám dovolit, když ty jsi dovolená? Rosaura  Když nedovolíš, dovolím si sama. Segismundo  Mám zapomenout, že jsi—že jsi dáma?
Já čekat nedovedu,
k trpělivosti přikapáváš jedu,
když se mi vzpíráš, já chci všecko hned. Rosaura   Otráví-li ten jed
tvou trpělivost, budiž, ale čest mi
tvůj jed otrávit nesmí. Segismundo  Jen proto chci tvou
krásu zválet v prachu,
chci se z ní zbavit strachu, sám nevím, co to je, že nemožné mě strašně vzrušuje, jeden už tady dnes mi kázal, než sletěl, o tom, co se nesmí, teď zkusím, jestli tebe můžu svést a jestli z okna vyletí tvá čest. Clotaldo (pro sebe)   Ten nezná míru v ničem. Mizero, ty tím nezřízeným chtíčem mě ještě zneucti! . Všechno má svoje meze, Milosti! Rosaura  Ne nadarmo se loučí s nadějemi
v téhle nešťastné zemi,
když vidí, že ti má připadnout vláda:
bič, zločin, smrt, prodejnost, zášť a zrada.
Jsi Člověk jenom jménem,
a v dobrém na něj nikdy nevzpomenem,
nelidský, pyšný, krvelačný, krutý,
děláš jak pominutý,
žils mezi zvířaty? Segismundo  Proč urážíš mě takhle zrovna ty?
85
V mé dvornosti nebylo zlého nic a čekal jsem, že ty vyjdeš mi vstříc, a teď jsem tedy to, co říkáš. Ovšem. Měj tedy důvod povědět to o všem. — Nechte nás tady, jděte všichni pryč. Zavřete dveře.
(Clarín a sluhové odejdou.) Ros aura To je má smrt.
Segismundo Křič!
Jsem tyran, jak se říká, tím fňukáním chceš zkrotit násilníka? Clotaldo (pro sebe)   (Takhle se umí jenom peklo
šklebit.
A dost! Než tohle, radši vůbec nebýt!)
Ne, pane, počkej. Dost! Segismundo   Co? Zase ty? A pak nemám mít zlost.
Ty blázne plesnivý,
ať se mi potom nikdo nediví,
já nežertuji. Proč sem lezeš zas? Clotaldo   Přivolal mne ten hlas,
abych ti řekl, že bys měl být jiný,
jestli chceš vládnout, a ne vršit viny,
svou mocí opojen:
třeba je všecko, všecko jenom sen. Segismundo   Už mlč ve vlastním zájmu,
děláš, jak bys měl světlo pravdy v nájmu.
Zabijú tě a pravda vyjde ven:
poznám, jestli je pravda, nebo sen.
(Když sahá po meči, Clotaldo se ho chopí a klesne na
kolena.)
Clotaldo  A to zas ne. A když umřít, ne vkleče! Segismundo  Nesahej na mne! Dej tu ruku z meče!
86
Clotaldo  Dokud nepřijdou lidi,
nehneš se z místa, ať tě všichni vidí,
jak vyvádíš. Ros aura     Můj bože!
Segismundo   Pusť, starý blázne, pusť, bojíš se nože?
(£ápasí.)   Klepeš se jako kluk,
když nedáš jinak, zakroutím ti krk. Rosaura   Pomozte, kde jste kdo?
(Odběhne.)   Zabije ho. (Astolfo vejde ve chvíli, kdy Clotaldo před ním padá k zemi; Astolfo se mezi ně postaví.)
Výstup 9 Astolfo, Segismundo, Clotaldo
Astolfo   Zas jeden? Clotaldo?
Vážený princi, to se nedělá,
vrážet tu čistou ocel do těla,
v němž stydne krev. Dej zpátky
ten meč, a hned, než z toho budou jatky. Segismundo   Jen co se trochu zbarví
nečistou krví té zbabělé larvy. Astolfo   Je pod mou ochranou. A dost těch štvanic.
Přece tu nejsem jen tak pro nic za nic. Segismundo  Ne, už sis na smrt podal přihlášku:
tak aspoň pomstím starou urážku. Astolfo   Ctím trůn, teď se však bráním.
(Astolfo tasí meč, šermují.) Clotaldo  Dej pozor, pane, zákon stojí za ním.
87
Výstup 10 Basilio, Estrella s doprovodem. Segismundo, Astolfo, Clotaldo
Basilio   Jak, vy se, páni, rozháníte mečem? Estrella (pro sebe)   Ten Astolfo musí být pořád
v něčem! Basilio   Co sc tu děje zas? Astolfo   Už, pane, nic, přišel jsi právě včas.
(Oba dají meč do pochvy.) Segismundo   Dost se tu děje, třeba právě jdeš:
zrovna chci zabít tuhle starou veš. Basilio   Ty nemáš úctu ani
k té bílé hlavě? Clotaldo Nezáleží na ní,
jde o mou hlavu. Segismundo Nebudu hned jiný,
šediny, nešediny.
(Královi)   Teď nechápu, snad j ednou budu chápat,
až dokážu i po šedinách šlapat,
ještě jsem nepotrestal
ty křivdy, které kvůli vám jsem přestál.
(Odejde.)
Basilio   Ne. Nechceš-li se vzbudit, usneš a půjdeš tam, kde budeš tvrdit, že všechno, co se stalo na tomhle světě, se ti jenom zdálo. (Odejde král, Clotaldo a doprovod.)
Výstup 11 Estrella, Astolfo
Astolfo   Zvláštní, že zřídkakdy věštba špatného osudu selže. A oč je jistější ve zlu,
0 to se víc v dobrém plete! Ach, to by byl astrolog, kdyby vždycky předpověděl to nejhorší, co se, bože, koneckonců stane stejně! Doklad máte v našem princi, Estrello, a druhý ve mně, vychází to do písmene.
A přitom mně — při pohledu na to světlo, před nímž bledne
1 to slunce na nebi — slibovalo samo nebe nevímco, uznání, přízeň, rychlé úspěchy, a přece,
byť v dobrém, mluvilo špatně. S přízní hrozit takhle ještě a plnit s opovržením, a strefí se snad i nebe. Estrella  Věřím, že mluvíte pravdu, jenom nevím, které ženě patří vaše lichotky, asi té vyobrazené v medailonku, co jste nosil ten den, kdy jste přišel ke mně. Jen ona má na ně právo, a potom by bylo lépe
83
89
po ní žádat, ať je splatí. Víte, on soud lásky nechce uznat jako dobré směnky poklony a sliby, které vydáváme v cizí službě, třeba šlo o pakatele.
Výstup 12 Rosaura se objeví v pozadí. Estrella,
ASTOLFO
Rosaura (pro sebe)   Ach, i to mé trápení
konečně k něčemu vede.
Na tohle kdo se má dívat,
před ničím se nezachvěje! Astolfo   Můj ty bože, já ten obraz
vyrvu z hrudi, jestli chcete,
aby se tam cítil dobře
obraz váš, kam hvězda vejde,
nemá místo stín, jdu pro něj,
dám ten portrét vám, můj světe.
(K sobě)   Ach krásná Rosauro, odpusť,
sejde z očí, z mysli sejde,
když dva nejsou dlouho spolu,
(Odejde.)   snad to jinak ani nejde.
(Vystoupí Rosaura.) Rosaura (pro sebe)   Nevím z toho ani slovo
ze samého strachu, že mě
uvidí. Estrella  Astreo! Rosaura Paní!
90
Estrella   To jsem ráda, že jdeš ke mně,
tobě dokážu říct všechno,
co nikdo nemusí vědět. Rosaura   To je pro mne čest. Estrella Astreo,
co tě znám, ty střežíš dveře
mé vůle, a proto s tebou
můžu mluvit otevřeně,
i proto, že jsi, kdo jsi,
řeknu víc než žena ženě,
třeba si to nechci přiznat.
Nemusím se bát, viď, že ne? Rosaura Jsem ti k službám. Estrella Zkrátka, Astolf,
Astolf První (a to, že je
vážně první, ti snad stačí,
a nemusím mluvit déle,
jsou to věci, které jinak
nežli v duchu neřekneme),
se má se mnou oženit,
jestli si ten úděl přeje,
aby při vší bídě bylo
aspoň něco podařené.
Jen mě na něj zamrzelo,
že když přisel, nosil ještě
na řetízku portrét ženy.
Dělal, že to nic, že nelže,
když jsem o tom žertovala,
že mě přesvědčí, a běžel
pro portrét, že mi ho dá.
Je mi to dost nepříjemné:
zůstaň tady, a až přijde,
9i
řekni, že posílám tebe:
nějak to prosím tě zařiď.
Takhle se mi srdce klepe,
však sama víš, co je láska.   (Odejde.)
Výstup 13
rosaura
Rosaura   Teď to mám! Pomoz mi nebe! Proč jsem se to dověděla! Všechno je tak zapletené, že i nejbystřejší hlava by z těch zmatků byla vedle. Takovýhle osud nemá žádná druhá v celém světě, pořád se jen s něčím prát a do všeho vrážet slepě. Jak se z toho vymotám? Na ten můj svrab není zřejmě žádný lék, ani ten lektvar, po kterém se zapomene. Já to vím, a pořád něco, pořád, sotva jedno přejde, už se připravuje další, donekonečna, a chce mě ten můj krásný osud dovést na porážku jako jehnč. Ale co s tím? To je balvan, ono se to ani nehne. Když řeknu, kdo jsem, tak co? Clotaldo, chudák, mi řekne,
že mě zachrání a schová, a já že mu ukvapeně zhatím plán, když říkal: mlč, nebo všechno prohrajeme. A když neřeknu, kdo jsem, až mě uvidí? To nejde. Co tu mám hrát? Možná oči, snad jazyk i hlas to svede, ale prozradí je duše, duše řekne hned: vy lžete. Tak co? Ale co se trápím tím, co dělat, když je zřejmé, že kdybych si umínila nevímco, že mě to přejde, až se tady objeví, a že udělám, co řekne bolest, ano, vždyť my všichni její vládě podlehneme. Když si duše netroufá, když se duše nesebere k rozhodnutí, ať jde bolest k svému cíli, ať si bere trápení, co patří jemu, ať konečně prohlédneme z pochyb a včerejších zdání. A zatím: stůj při mně nebe!
92
93
Výstup 14 Astolfo přichází s obrázkem. Rosaura
Astolfo   Tak tady je, ten váš portrét. Bože!
Rosaura   Copak? Co se děje?
Čemu se pán tolik diví? Astolfo   Ze vidím, Rosauro, tebe. Rosaura  Já Rosaura? To je omyl,
to si mě milostpán plete
s jinou. Já jsem Astrea.
Má maličkost zaručeně
nezaslouží tolik štěstí
být podobná jiné ženě. Astolfo   Dost, Rosauro, co to hraješ,
duše přece nikdy nelže,
jako Astreu tě vidí,
ale jak Rosauru chce tě. Rosaura   Nechápu a nevím, pane,
co vám na to odpovědět.
Ne, vážně, už dost těch žertů,
mluvme radši o Estrelle,
řekla mi, že tu mám čekat
a vzkázat, až přinesete
nějaký portrét či co,
jak to máte domluvené,
abyste ho poslal po mně.
Buď to sebevíc či méně,
a třeba mně ke škodě,
splním, co si paní přeje. Astolfo   Dělej co dělej, Rosauro,
ta přetvářka ti moc nejde,
řekni očím, ať svou hudbu
sladí s hlasem, protože se
pozná hned, jak spustí, že ten
rozladěný nástroj selže,
jak chce zakrýt pravdu citu
falší slov, a sotva hlesne,
faleš zaskřípe až běda. Rosaura   Říkám, že chci portrét, kde je Astolfo   Kde? Když nedáš jinak, platí,
hraje hra a dohrajeme
tu hru spolu do konce.
Jdi, Astreo, vyřiď kněžně,
že k ní chovám tolik úcty,
že se mi zdá málo vděčné
poslat portrét, jak si přála,
a dávám po téhle slečně
poslat vzácný originál,
který časem stoupne v ceně.
Vezmi si ho, úž ho máš,
tak jako máš sama sebe. Rosaura   Když už jednou děj se co děj,
stůj co stůj za něčím jdeme,
i kdyby nám nabízeli
desetkrát víc, nemůžeme
přijít s prázdnou a být pro smích,
máme-li kousek cti v těle.
Přinesu-li originál,
třeba předčí portrét v ceně,
pro smích budu, bez portrétu
se nemohu vrátit. Astolfo 2e ne?
To jsou věci. A když nedám,
94
95
tak co? Kde ho slečna veme? Rosaura   Tady. Pusť, ty nevděčníku.   (Chce mu jej
vzít.)
Astolfo   Že mu hráli. Držím pevně. Rosaura   Panebože, a on by ho
ukazoval jiné ženě! Astolfo   Jsi, jsi hrozná. Rosaura A ty zrádce.
Astolfo   Rosauro, jsi moje stejně. Rosaura   Já tvoje? Zbabělý lháři!
(Oba drží portrét.)
Scéna 15 Estrella, Rosaura. Astolfo
Estrella   (ksobě)   Ale! To je podezřelé!
Astolfo   (ksobě)   Tak! Estrella!
Rosaura   (ksobě) (Jen mít zpátky
ten obrázek.) Chceš-li vědět, (Estrelle)
co se stalo, já to řeknu. Astolfo   (stranou Rosauře)   Co   děláš?   To nejde
přece!
Rosaura   Čekala jsem na Astolfa, abych řekla, že si přeješ, že má portrét poslat po mně. A jak se to často děje a slovo dá slovo, že jsi hovořila o portrétech, jak tak čekám, vzpomenu si, že mám s sebou také jeden, vyndám ho a chci se hloupá
— kdopak na to nestůněme —
podívat, jak vypadám.
Právě když Astolfo vejde
s tím portrétem pro tebe,
já upustím svůj, a hleďme,
Astolfo ho sebere,
a nejenomže mi nechce
svěřit ten, co ti mám přinést,
ale i ten můj si veme.
Ať dělám co dělám, prosím,
domlouvám mu, jen se směje,
tak mu ho chci vyškubnout,
už to opravdu dál nejde,
vidíš, ten můj drží v ruce,
jsem na něm já, podívej se. Estrella   Dejte mi ho, Astolfo. Astolfo   (pustí portrét) . Estrello, já... Estrella Jsi
i ty barvy, pěkná práce. Rosaura   Tak jsem to já? Estrella Samozřejmě. Rosaura   Ten druhý ti dá už sám. Estrella   Už se nějak dohodneme.
Můžeš si jít. Rosaura   (ksobě)   Mám svůj zpátky,
a teď ať se co chce děje...   (Odejde.)
96
97
Výstup 16
estrella, astolfo
Estrella   Tak kde je ten portrét, pane. Nu, tak mi ho odevzdejte. Já už s vámi nadosmrti domluvila, ale stejně nechci, aby zůstal u vás, snad že jsem tak potřeštěně
0 něj stála.
Astolfo       (Prašť jak uhoď, z toho už nevyklouzneme.)
1 kdybych, Estrello, chtěl sloužit ti jak žádné ženě, nemůžu ti dát ten portrét, protože jsem, drahá...
Estrella Ne ne,
řemeslný lhář a svůdce.
Už ho nechci, co tě vede,
už jenom chci, abys na mě
zapomněl, a zapomenem,
že jsem o něj žádala.    (Odejde.) Astolfo   Ne, hleď, počkej... Vyslyšte mě,
Pánbůh tu Rosauru chraň!
Proč lezeš do téhle země,
co tu chceš, stálo ti za to,
zničit mě a zničit sebe ?   (Odejde.)
Výstup 17
Princovo vězeni ve věži. Segismundojaao zprvu, v kozích a v řetězech, leží na zemi. Clotaldo, dva Sluhové a Clarín
Clotaldo   Máš, cos chtěl, a tady buď,
na pýchu tě přejde chuť,
kde začala. Sluha        Tak mu znovu
dám na nohy po okovu. Clarín   Radši se už neprobuď,
nestojí to za leknutí,
vidět, že je tisíc chutí
v prachu a stín života
že je to, co blyskotá
v myšlenkách jak plamen smrti. Clotaldo   Ty budeš mlet v jednom kuse,
a kdo nedá pokoj puse,
potřebuje, ty trubači,
pokoj, kde jak hrdlo ráčí,
je prostoru pro diskuse,
(Sluhům)   přidělte mu tenhle byt.
(Ukáže na vedlejH vězení.) Clarín  A proč mně? Clotaldo Já chci mít klid,
hodně vis a znám tvou kastu,
po obyčeji všech žvastů
to poběžíš vytroubit. Clarín  Bože, já chtěl zabít tátu?
Já poručil tamtomu,
aby sletěl z balkónu ?
Já nějak uškodil státu?
98
1
99
Sním nebo bdím já? Proč oba? Clotaldo   Protože jsi hlásná trouba. Clarín   Snad to druhé, ze zvyku
bručím v base, jak chce doba,
a jen tvrdím muziku.
(Odvedou ho a Clotaldo zůstane sám.)
Výstup 18 Basilio, zahalen. Clotaldo, spící Segismundo
Basilio Clotaldo.
Clotaldo Ach, to jste vy?
Ještě vás tu někdo pozná. Basilto   Nemohu spát a ta hrozná
zvědavost a obavy,
jak se daří synovi,
mě ženou sem. Jak jc? Clotaldo Síly
se mu ještě nevrátily.
Je to dost zlé. Basilio Touhle mincí
zaplatit, nebohý princi,
narozený v smutné chvíli!
Je zvláštní, že ještě spí.
Ta dávka byla tak malá!
Že by takhle zabírala?
Buď ho! Clotaldo      Mluví ze spaní. Basilio   O čempak asi teď sní?
Počkej, slyšíš?
Segismundo   (ze spaní)   Běda vám,
tyrani, vás potrestám,
kdo trestá vás, dobře vládne:
otec na kolena padne,
Clotalda zabijú jám. Clotaldo   Mě zabít! To bylo štěstí. Basilio  Jsem pro něj prach jeho bot. Clotaldo  Jen ukládat o život. Basilio   Zná jen vládu tvrdé pěsti. Segismundo (ze spaní)   Ať vystoupí na náměstí
velkého divadla světa
ta odvaha, která smetá
zlo jak Špínu v chudobinci:
ať volají — sláva princi,
otci fuj a král je sketa.   (Vzbudí se.)
Co! Kde to jsem, proboha? Basilio   (Clotaldovi)   To je tvoje úloha,
s ním si budeš vědět rady.
Neříkej mu, že jsem tady. Segismundo  Jsem to já, ta mátoha,
co hledí na uzlík žil
jako na věc, kterou byl,
bez času a bez podob?
Věž, ano, je to můj hrob.
Ale o čem jsem to snil? Clotaldo (k sobě)   (Znovu musím, Bůh mě spas,
co se stalo, odestát.)
Vzbuď se, je načase vstát. Segismundo  Ano, vzbudit se je čas. Clotaldo   Celý den chceš dneska spát? Usnuls včera vedle mne, a to bylo poledne,
100
101
když sc orel zvolna vznášel,
a ted jsem tě tady našel,
ty jsi nebyl vzhůru? Segismundo Ne.
A nejsem, v hrobě čtyř stěn,
a jestli ti rozumím,
já jenom spím, spím a spím:
nu, pak nejsem podveden,
jestli to všechno byl sen,
co jsem žil a hmatal dlaní,
je to, co teď žiju, zdání,
a má to i druhou stránku,
sním v bdění a žiju v spánku,
žiju a sním bez přestání. Clotaldo   Co to jen mohlo být za sny? Segismundo   Neřeknu, co se mi zdálo,'
byl to život, sen je málo,
život ve všem hrozně jasný,
jsem na loži plném třásní,
když jako procitnu ze sna
(ach, jak je ta paměť přesná),
vidím barvy, odstín, látku,
jarní vzorek na lehátku,
který snad vyšila vesna.
Ano, a kolem mě v kruhu
stál dav nastrojených sluhů,
oslovovali mě: princi,
podávali šaty — s límci,
šperky, trety všeho druhu.
A pak jsi mi řekl ty,
že jsem král, byls dojatý,
prý co bylo, bylo, dnes ti
přej u ve všem mnoho štěstí. Clotadlo   Dočkal jsem se odplaty? Segismundo   Právě že ne: pro zradu
jsem tě dvakrát zabil málem. Clotadlo   Ó, ty bys byl tvrdým králem. Segismundo   Nechápu tu záhadu,
já žil jako o hladu,
já měl moc a to byl hlad.
Jednu ženu jsem měl rád,
to nebyl klam, Bože, snad ne,
byť vše padlo nebo padne,
tu, tu budu milovat.   (Král odejde.) Clotaldo   (k sobě)   (Jak je ubitý a skleslý,
slzy v očích se mu leskly.)
To ty vzmachy orlích křídel
tě ve snu bůhvíkam nesly.
Ale co, aspoň jsi viděl,
jak se padá do osidel,
k tomu je ta lekce dobrá:
někdo ti přál, a ty dnes mu
oplatíš zlem?, až tam klesnu?
Važ si toho, kdo ti radí,
že dobrý máš být i ve snu.
Výstup 19 Segismundo
Segismundo   Vskutku, zkroťme, co nám dříme v povaze, tu temnou zlost, běs a ctižádostivost, když je tomu tak, že sníme,
102
I03
a potom snad pochopíme, že život je pouhé snění
sním, že teď mě život tíží. Co je život? — Přelud, klam.
v světě, jenž je tím, čím není:
Co je život? Hrozně vratký stín, dech dechu jinovatky. Vše velké je malé jen.
už chápu tu světskou lest, člověk sní o tom, čím jest, nežli přijde probuzení.
Dnes už vlm^imije_sen.
Král sní o tom, že je král,
a v tom poblouzení řídí běh věcí a osud lidí: a potlesk, o který stál, do větru a větrem psal, hle, smrt, padrť na padrti, obrátí to v dým a prach, a co byl?, vždyť to byl strach vládnout, tuše procitnutí, které čeká ve snu smrti.
Sní boháč, když vidí hrst plnou zlata, strachem sklíčen, sní, kdo myslí, že je zničen, a j c sen, že drží půst, sní ten, kdo začíná růst, jen sní, kdo se dře den ze dne, sní, kdo vsadil tisíc k jedné, sní, kdo minul svůj den o věk, všecko je sen, čím je člověk, byť to nikdo neprohlédne.
Všichni sní, sním i já sám,
že v žaláři přebývám,
sním, že svět vidím svou mříží,
104
105
TŘETÍ DĚJSTVÍ Výstup 1
CLARÍN
Clarín   Člověk ani neví, kde je, soud nesoud, v nějaké věži hnij za to, co víš, a za to, co nevíš, hned asi věší. A že máš hlad?, no, tak, chcípni, nám na tobě nezáleží, člověk lituje sám sebe, když řeknou: nu, já ti věřím, mlč, a krčí rameny, jako kdyby nevěděli, že právě ta hlásná trouba děj se co děj neoněmí, i kdyby to měla křičet nevímjaké krysí spřeži nebo spolku slavíků, kterými se to tu hemží. Už se mi i ve spaní hlavou honí strašné věci, ten humbuk a všecko kolem, hloupé jarmareční řeči, řev a pískot nedočkavců čekajících na procesí, kde má hlavní slovo mrskač, jestli jdou nahoru jedni, druzí jdou pro změnu dolů, a pak by div neomdleli při pohledu na krev, banda,
106
kterou předtím neviděli.
Ale že omdlívám hladem,
to nevědí, že?, i vědí,
a že denně louskám spisy
filozofa Nejezchleby
a po nocích, jak jsou dlouhé,
dřu zápisy výpovědí
z Blivanského koncilu.
Svaté mlčení se světí
podle jejich kalendáře
a máme půst v téhle zemi
na svatého Animuka,
takže já jsem za mřížemi
vlastně právem, když jsem mukl,
pak se člověk ptá, proč sedí.
Já jsem mukl, že jsem mlčel,
už jen to je zneuctění.
(Bubny, trubky a hlasy venku.)
Výstup 2 Vojáci. Clarín
První voják   (venku)   Tady je to, všichni za
Je zavřený v téhle veži,
vyrazte dveře a dovnitř. Clarín   Prokrista! Copak mi chtějí? První voják   (venku) Dovnitř.
(Vstoupí několik vojáků.) D ruhý voják Tady j e!
Clarín Ne, není!
Vojáci Pane...
107
Glarín   (k sobě)   Co? Jste opilí? První voják  Jsme, pane, nespokojeni
s volbou krále, chceme tebe,
nikdy bychom nestrpěli
cizáky. Vojáci Ať žije kníže.
Sláva!
První voják  Veď nás, veliteli.
Clarín   (k sobě)   Oni to snad myslí vážně.
Možná že je zvykem v zemi
denně pořizovat krále
a šoupat je do vězení.
Nu co, musím hrát svou roli. Vojáci  Přišel tvůj den. Clarín To mě těší,
víte, hoši, jen se bojím,
abychom za den zas nešli,
ona je to vážná věc. Druhý voják   Tvému otci už jsme řekli,
buď-anebo, a ten z Litvy
musí pryč. Clarín      To že jste řekli?
Nejednáte zrovna pěkně
s mým otcem. Jste všichni stejní. Druhý voják   Jen z věrnosti k tobě. Clarín Budiž,
tak hlavní věc, že jste věrní. Druhý voják   Ať žije král Segismundo! Ať žije!
Clarín   (k sobě) Kdo ? Co to ječí?
To každý falešný král je Segismund v té jejich řeči?
Výstup 3 Segismundo. Clarín, Vojáci
Segismundo  Kdo tu volá Segismunda? Clarín   (k sobě)   Tak, a konec kariéry! První voják  Kdo j e Segismundo ? Segismundo Já. Druhý voják   (Clarínovi)   A ten hlupák se jen
šklebí,
a dělal by Segismunda! Clarín   Segismunda? Dělej klepy!
To vy jste mě, holenkové,
posegismundovatěli,
to musí být tuhle, koukej,
vy houžvičky, jste snad slepí? První voják  Velký princi Segismunde,
(pane všech a přede všemi,
kdo jdeme pod tvými znaky,
byť víc proto, že jsme věrní),
tvůj otec, král Basilio,
v domnění, že zmaří nebi
splnit věštbu, podle níž ty
mu máš přinést ponížení
a zlomit jej, chce tě zbavit
práva na trůn a dát zemi
litevskému vévodovi,
ano, tomu cizozemci.
Shromáždil dvůr, už se sešli
a rokují o té věci,
ale lid Astolfa nechce,
pochopil, lid riěhí slepý,
kam by přišel. Ne, to nechce.
108
109
A to kruté předurčení
odmítá a pohrdá jím,
proto si jde do vězení
pro tebe, chce, abys vyšel
ze své věže; se zbraněmi
přitáhl do té tvé pouště,
pojď, vyjdi z té hrozné cely,
plebejci, vzbouřené davy,
nuzáci jsou připraveni
vydobýt ti moc a žezlo,
o které jsi oloupený,
volají tě: to tě čeká
svoboda. Slyšíš, co chtějí! Hlasy   (zvenčí)   Ať žije král Segismundo! Segismundo   Proboha, zas byste chtěli,
abych snil o velikosti,
z které čas udělá střepy?
Zase chcete, abych viděl
mezi stíny, než se setmí,
majestát a okázalost
rozvívanou do povětří?
Zase chcete, abych prožil
zklamání či nebezpečí
moci, jež se rodí zjihlá
a živoří v zneklidnění?
Ne, to nesmí být, to nesmí,
abych byl zas porobený
svým údělem, pochopil jsem,
že život je sen, jen snění:
jděte, stíny, jež mým mrtvým
smyslům lžete, že jste těly,
že jste hlasem, stíny stínů
bez hlasu a bez příteli;
nechci slávu, nechci lživou
velikost a pompu, nechci
přeludy a poblouznění,
které, jak když do pápeří
dechne vánek, odlétají,
rozplynou se, jako květy
dubnového mandlovníku,
sotvaže je vítr zčeří,
znenadání, neodvratně
nedočkavé plátky svěsí,
z poupat vytřásají krásu,
vykroužené světlo sněží.
Já vás znám, ach, znám vás dobře,
vím, že je to s vámi všemi
jak se spáčem v tůni spánku.
Pro mne už ten přelud není,
jsem vyléčen, ne, já chápu:
Život je sen, sen ajnění. Druhý vojak   Když se ti zdá, že tě klamem,
podívej se pod útesy,
abys viděl, že se dole
zrovna černo lidstva hemží,
a stačilo by jen slovo. Segismundo   Ano, i to jsem už kdesi
viděl tak jasně jak teď,
a přece to bylo snění. Druhý voják   To, pane, předtucha vždycky
ohlásí veliké věci,
to je ono, co jsi viděl
ve snu jako v předpovědi. Segismundo   Snad to byla předtucha,
110
i ii
jak říkáš, a neklame-li, zasněme se, duše, znovu, dokud je čas, a čas letí v tom krátkém životě, sněme, ale mějme na paměti, že nás vtorrijiejlepším--vzbudí-, -a prjtornTjpro^z^ní_ budě^hodnj^rry^^ p6u6mFie^jaeJt|sií, než přijde, a bude pro smích. Nuže, jsme už připraveni na to, že moc, byť se zdála strašně jistá, nic víc není nežli půjčka splatná tomu, kdo ji půjčil? Vzhůru tedy! Odvažme se všeho. — Díky, poddaní, že jste mi věrní, mějte ve mně toho, kdo vás odvážně vyvede ze tmy cizí vlády barbarů. Sami jste si o to řekli, já nemám strach, kéž bychom se j aj^rojraí_s_otcem_-s±řetlL_ a se zbraní v rucejdali_ konečně ^pravdu_nebi: a on mTpad k nohám... (Bože, snad mám mlČětTcóTkdyž se mi zbortí i to ještě dřív, nežli přijde probuzení.) Všichni   Ať žije král Segismundo!
112
Výstup 4 Clotaldo, Segismundo, Clarín, Vojáci
Clotaldo   Co je to za pozdvižení?
Segismundo Clotaldo.
Clotaldo Pane. (A na mně
vyzkouší svou krutost!) Clarín   (k sobě) Sletí
ze skály jak hnilička. Clotaldo   Klekám, pane, pomstí se mi.
Vím, že si jdu pro smrt. Segismundo Vstaň,
ach, vstaň, ty můj učiteli,
buď mi kompasem ä polem,
abychom nadarmo nešli,
já už chápu, co jsi pro mne
udělal, a jsem ti vděčný.
Nech se obejmout. Clotaldo Co říkáš?
Segismundo   Říkám, že sním a že nechci
páchat zlo, když nemáme se
vzdávat dobra ani v snění. Clotaldo   Pak tě neurazí, pane,
máš-li tohle předsevzetí,
když je i teď připomenu.
Chápu-li dobře, oč běží,
táhneš proti otci. Ne,
to nechtěj, nemohu, nechci
pomáhat ti proti králi.
Klečím, pane, pomsti se mi,
vím, že je to má smrt. Segismundo Zrádce,
113
1
jsi zbabělý, jen to řekni.
(Ach ne, kroť se, copak víš,
co je sen a co je bdění?)
Ne, Clotaldo, děkuji vám,
závidím vám, jak jste smělý.
Sejdeme se na bojišti,
služte králi, nechcete-li
sloužit mně. — A my jdem spolu. Clotaldo   Děkuji ti. (Odejde.) Segismundo Ano, běž si,
jděme vládnout, osude,
sním-li, nebuď mne, a bdím-li,
neuspávej mne, ať to zde
je skutečnost nebo snění,
konej dobro, jež je dobrem
děj se co děj, v snu i v bdění:
chci smět říci: jsi můj přítel!,
čeká-li mne probuzení.
Výstup 5 Basilio, Astolfo
Basilio   Ach, všecko hezké, ale jdi a zaraz koně, kterého rozjančil pach krve. Zastav si řeku, běž zadržet náraz pěnivé vody, když se zjara hrne, zadržuj skálu rukama a taras balvanu cestu, až se z vrchu urve! Když nápor živlu nikdo nezastaví, jak teprv zkrotit rozvášněné davy? To duní z hor, země si v beznaději
čte vyhlášky, a ať je někdo sundá,
slyšíš tu vřavu, nevědí, co chtějí,
Astolfa jedni, druzí Segismunda! Astolfo   To je moc pěkné, ale všechno stranou,
není kdy, pane, na potlesk a slast,
já mám tvůj slib a nemám na vybranou,
ta země je už moje druhá vlast,
a jestli se mi bouřit nepřestanou,
přejde je brzo i ten jejich žvást.
Když hromobití, já mu dodám lesk,
dejte mi koně, sjedu jako blesk.   (Odejde.) Basilio   Do budoucnosti vidět je tak hrozné,
když to, co má být, nevyvrátí nic,
a nezbytnému nikdo nevyklouzne,
a když je přijme, předejde mu víc,
ty náhodo, zákone, trpký hrozne,
kdo nebezpečí prchá, jde mu vstříc.
Teď padám pod tím, čemu jsem se příčil,
a nejen sebe, já i zemi zničil.
Výstup 6 Estrella, Basilio
Estrella   Měl bys tam jít, nebo se nezastaví to vraždění, ten bohapustý zmatek, na náměstích a v ulicích řvou davy, je, kam si stoupneš, krve na podpatek, krev, samá krev, ach, ta země se dáví svou vlastní krví, krví vlastních jatek, udělej něco, dokud ještě žije, neštěstí je to, je to tragédie,
114
nad naší zemí začíná se smrákat, kam vkročíš, hrůza, sutiny a pláč, nic nechci slyšet a chce se mi plakat.
Výstup 7 Clotaldo, Basilio, Estrella
Glotaldo   Ach, díky Bohu, že jsem živ a zdráv. Basilio   Pojd, Clotaldo. A Segismund, co ten? Clotaldo   Do vězení vpad zaslepený dav,-
vylomil dveře, pustili ho ven,
křičeli: Králi, ujmi se svých práv!
a podruhé se viděl potupen,
vzmužil se, vzplanul, měl je kolem sebe,
říkal, že musí dostat pravdu z nebe. Basilio   Dejte mi koně, ať meč dokoná,
co pomýlila věda pomatená,
je v sázce všechno, zem i koruna,
vlastního syna srazím na kolena.   (Odejde.) Estrella   Tak Segismund je slunce, a ne tma,
když vyšel z noci, budu jeho žena:
teď na napjatých křídlech nad propastí
s ním vzletět ze dna do té dálky!
Teď musím, musím být bohyní války.
(Odejde. Řinčení zbraní.)
Výstup 8 Rosaura, zadržuje Clotalda
Rosaura  Křik až sem co chvíli zalká,
vím, že jenom na to myslíš,
ale prosím tě mě vyslyš,
já vím, že je všechno válka,
zabíjet a ničit chladně,
ani mě se nevyhnula,
přišla jsem jak lidská nula,
ubitá, já byla na dně,
zachránils mě, dostal k dvoru,
radil, abych vydržela.
nežárlit, a já se měla
před Astolfem na pozoru,
ale on ví, že jsem tady,
viděl měj_a jací jsou,
špiin' mě dá],,s
chodfvnoci do zahrady.
Já si vzala od ní klíč
a vím, kde si vždycky sednou,
jdi a skoncuj to už jednou,
ať už je ta hrůza pryč.
Když vidím, jak se tam vrtí.
Na něj platí-tvrdá pěst,
proboha, jdi, vrať mi čest
a pomsti mě jeho smrtí. Clotaldo   Snad nemusím ani říkat,
že jsi mi byla hned milá,
jaks přišla a promluvila
(ještě dnes tě slyším vzlykat),
a že jsem ti slíbil pomoc,
117
a co můžu, pomáhám ti, svlékla jsi ty mužské Šaty, jak jsem chtěl, snad nešlo o moc, jenže řeknou: vyjde z domu, a co dělá. Mluví potom jak o lehkých mravech o tom, co uděláš z nerozumu. A Astolf by přál těm řečem! Zabil bych ho, než se sběhlo to s tím princem: nebýt jeho, už bych nežil, aspoň v něčem si Astolfa musím vážit, on se vydal v nebezpečí kvůli mně, a o to větší, že si mohl předem zvážit, co by z toho mohlo být. A chápeš tu tragédii: z vděčnosti za to, že žiji, se mám smrtí odměnit? Nevím, co bych udělal, je to vojna na dvě strany. Čímpak jsem víc zavázaný, že jsem dával, nebo.bral? Ne, netěší mě to pranic, piji to trpké až ze dna. Jeden člověk ve mně jedná, druhému je z toho nanic. Rosa u r a   Ty se bráníš zuby nehty. Jestli muž za něco stojí, ví, že dát a vzít je dvojí, brát špiní a dávat šlechtí. S tou zásadou dojdeš dál
118
nežli s těmi svými řečmi,
ty mu nemusíš být vděčný,
jestli on ti život dal
a ty mně, je přece jasné,
že to pěkné v tobě zlomil,
když v šlechetném vidíš omyl.
To mně vděčíš za víc. Vlastně
máš to tvrdý komisařek,
u něho čest, u mně dluhy,
mně dáš to, co ti dal druhý,
to je vlastně jeho dárek.
Ne, ty musíš pomáhat
cti, která je ohrožená,
to ti musí říkat žena,
zadávat je víc než brát? Clotaldo   Dávat šlechtí, dáš-li s chutí,
to máš pravdu v tomhle směru,
ale měl bych, když už beru,
alespoň říct: děkuju ti.
Co jsem dal, snad za to stojí,
je mi ke cti, že mé jméno,
šlechtí aspoň to, ty ženo!,
nech je s díky na pokoji. Rosaura   Ty to vidíš z druhé strany,
zachránils mě, tys to byl,
ale což jsi netvrdil,
že ten život poplivaný
není život, a jsme tu:
já vlastně nic nedostala,
Jo,, cojni tvá ruka^dala,
nebyl živoTTTzivotu.__________
—Taltedrost ti~s'vděkem splývá,
"9
jsi — a to je úskalí —
míň štědrý než uznalý:
ale já chci být zas živa,
to je život na spadnutí,
tenhle život nekonečný,
dávej a pak si buď vděčný,
i já řeknu: děkuju ti. Clotaldo   S tím nebudem do večera
hotovi, ach, to je zmatek,
víš co, dobrá, dám ti statek
a ty půjdeš do kláštera,
jinak nevím, na tvém místě
by to musela vzít každá,
co tě čeká?, buďto vražda,
anebo to útočiště:
ty se vyhni úskalí,
a já budu loajální,
k tobě štědrý, až bůh brání,
k Astolfovi uznalý.
Máš málo? Moc špatně jedná,
kdo si váží obou? Víc,
víc by ti nevyšel vstříc,
být tvým otcem, ach ty jedna. Rosaura   Být mým otcem ty, pak snad,
snad bych tu urážku spolkla,
ale takhle, nejsem holka... Clotaldo   Ale co chceš udělat? Rosaura   Zabít ho! Clotaldo Ne!
Rosaura To je trest!
Clotaldo   Kde se v tobě bere síla?
Ani nevíš, čí jsi byla.
Co tě to tak žene? Rosaura čest. Clotaldo   On je, musíš uvážit... Rosaura   Pro mou čest bláto a kal... Clotaldo   ... Estrellin manžel a král. Rosaura   To, Bůh svědek, nesmí být. Clotaldo Šílenství. Rosaura Nelidské drama.
Clotaldo   Tak se mu braň. Rosaura Nemám čím.
Clotaldo   Ale potom ztratíš... Rosaura Vím. Clotaldo   Život i čest. Rosaura To vím sama.
Clotaldo   Co chceš vůbec? Rosaura Umřít! Clotaldo Krev!
To je zášť! Rosaura    Ne, to je trest! Clotaldo Bláznoství! Rosaura Ne, j e to čest!
Clotaldo Běsnění. Rosaura Ne, jenom hněv.
Clotaldo   Což ti není pomoci?
Tak zlá je ta vášeň? Rosaura Zlá. Clotaldo   A kdo ti pomůže? Rosaura Já. Clotaldo   Copak musíš? Rosaura Musím, chci.
Clotaldo  Cožpak vskutku nelze ničím... Rosaura   ...zdržet ty, co volá zhouba? (Odejde.)
120
121
Clotaldo   Počkej, dcero, půjdem oba., znič se, znič, i já se zničím.   (Odejde.)
Výstup 9 Bojiště.
Segismundo, oblečený v kozích, Vojáci na pochodu, Clarín. ( Bubnování.)
Segismundo   Kdyby mě viděl Řím,
ten starý Řím, když hrával ještě prim,
poznal by vrchol blaha:
to nebývalo, tak závratná dráha,
a nebylo by k víře,
že těmhle vojskům může velet zvíře,
kterého se už hrozí
s tím nahoře i všichni pánibozi!
Leť ale níž, můj duchu,
ať nedojde ten věhlas příliš sluchu,
má-li být jenom krátký
a mě má mrzet, až poběžím zpátky
tam, odkud v snách jsem vyšel,
že jsem ho získal, abych o něj přišel;
jen opatrně zatím,
čím bude menší, o to méně ztratím.
( Trubka.) Clarín   Vidíä, jak toho koně
ostruhou popohání,
že přímo letí, páni,
tohle je ale kočí.
Ne, žena, a jak krásná.
Segismundo   Až přecházejí oči.
Clarín   Rosaura! Ach, má milá...! (Odejde.)
Segismundo   Nebesa mi ji přece navrátila!
Výstup 10 Rosaura, v kabátci, s mečem a dýkou. Segismundo, Vojáci
Rosaura   Segismundo, slunce země, ujmi se veliké role, rozzáři se nad nebohou ženou, která klečí dole, ujmi sejí, že je žena a nešťastná, žena holé neštěstí, dvě věci, které, i když stojí o samotě, bohatě postačí, aby zavázaly toho, kdo je muz a muz si ríka. 1 nkrat, třikrát ses ohlédl po mně s údivem a potřetí nevíš, kdo jsem, nesu v sobě tři převleky a tři tvary. Poprvé jsem přišla k tobě davezěnÝjako muž a v té feů^ě^výhnancově jsem našla lék pro své hrůzy. Potom jsi mě viděl v domě sv^ho_otcej^ko^ ženu, v tom snu o královské pompě, jež byla jen přelud, stín.
122
i
123
Poznáváš mě po podobě? Potřetí jdu jak směs obou vjakési podivné formě ženy-muže, se zbraněmi mTTe^älň^ké'garderobe, a potřétíT úmysl eTřT-' vypovědět ti své hoře, já potřebuji tvou lítost. Já se narodila v Litvě., mäťka musila být krásná, podle jejích žalů soudě, zadíval se do ní zrádce, nevím kdo, i když vím hodně, a musel za něco stát, odvaha zůstává v rodě, a jako jsem ztělesnění myšlenky, pak ne zas, bože, tak hloupá, abych ho měla za boha, co jako onen zlatý déšť, labuť a býk se pokochá bohorovně Evropou, Ledou či kým a jde po svých, panebože, ale snad jsem naznačila víc než dost, a ať je kdo je, moje matka dala zkrátka na slib toho povětroně, který slíbil hory doly a potom nedostál v slově: byla krásná jako nikdo a vytrpěla si svoje, jak všechny, ještě dnes pláče
nad Eneášem své Tróje,
který u ní prosím nechal
i svůj meč, snad právě pro mě,
a já ho nepustím z ruky,
dokud se nedočkám konce
té ohavné historie.
Z toho svazku mého otce,
jemuž nelze říci sňatek
ani zločin v této době,
třeba jeden splývá s druhým
a oba jsou jejím plodem,
jsem se narodila já
a podědila jsem hodně
po matce, a když ne krásu,
tedy štěstí ke své Škodě,
i ten příběh života
tak smutný, že jsme si obě
podobné jak vejce vejci.
Co ti mám říct, nemám otce,
a přitom jsem narazila
taky na jednoho sobce,
který mě připravil o čest.
Astolfq... Ach, to je hrozné,
jen to jméno vyslovím
a u srdce mě tak bodne,
strašné jméno nepřítele,
jímž se v duchu drásám posté!
Zapomněl a popřel všecko,
co jsme žili, bože, co jsme?
(vždyť ona se zapomene
i paměť, když láska dojde),
jak to žijem, přijde, vidí
124
125
kořist vábnější a prostě
se zasnoubí s Estrellou,
s tou hvězdou vyšlou k mé zhoubě.
Jak to, že jsou hvězdy, které
spojují, co patří k sobě,
a jiné, co rozdvojují
spojené; a jim to projde!
Pošpiněná, pro smích, smutná,
já se motala jak potmě,
já nežila, jak mně bylo,
šílená, jen ležet v hrobě,
učiněný zmatek pekla
vtělený v mém Babylóně.
Ale doma ani muk,
ticho jako na hřbitově,
(jsou muka a trápení,
úzkosti tak nevýslovné,
že cit mluví lip než ústa),
matka se jen mlčky po mně
dívala, až jednou sama
prolomila mříž, a bože,
úzkosti se vyhrnuly
z hrudi jedna přes druhou, že
klopýtaly a já plačky
řekla všecko od a do zet,
vyslechla mě, pochopila,
nemusíme mluvit dlouze
0 tom, co zažil i druhý,
1 úzkosti rozplynou se nebo aspoň trošku zmírní. Na něco je taky dobře,
že máme i špatný příklad.
Poplakaly jsme si obě, ona nade mnou, já nad ní. Nejsnáz odpouštívá soudce, který jednou něco spáchal, a není to jen ctnost z nouze. Řekla mi: ,,Vem si .tejunaeč, jdi do Polska, ať je co chce, snaž se dostat mezi šlechtu, nos ten meč na jejich dvoře všem na očích, snad se jeden mejdjmmjm^ zastane ubohé dívky a utěší její hoře." A tak jsem Šla, zbytek víš, v horách jsem ztratila koně, zabloudila, přišla pěšky, ani nevím jak, k tvé kobce, pořád vidím ten tvůj úžas. A šlo by to se mnou z kopce, nebýt Glotalda, to on vyprosiru~lv^ri^r^tče~ pro mne milost, chtěl, abych si vzala ženské Šaty, dobře, k Estreíle mě dostalT^pravda, žila jsem na vašem dvoře, běhala jsem za Estrellou, překážela Astolfově lásce, nebo co to je, jak se dalo, a v té době jsi mě viděl jako ženu, v" té první, původní formě, která tě tehdy tak zmátla.
126
127
j
if
Nu, jenže teď Clotaldo mě přesvědčuje, že čest nečest nemám bránit Astolfově sňatKu s l^á^nčiir^třěTlou v zájmu státu, táhnout prostě. A když vidím, Segísmundo, že se taky chystáš k pomstě, protože je načase vyrazit mříž v téhle kobce, kde jsi zvíře, kde jsi kámen, do kterého každý kope, chtěla bych jí_t_s^ej3oujQa_ty, co se drží tvého otce, nevrť hlavou, na té ženské parádičce je i tohle: pancíř, Diana je pod ním, navrchu je Pallas, obě v jednom těle, které musí vláčet hedvábí i ocel. Slyšíš, je to v našem zájmu, jít do toho spolu, pojďme, musíme jim stůj co stůj. překazit to jejich podlé čäčhrování s líbánkami, nemůžu jak hodná v koutě přihlížet, jak láká druhou, panebože i k tvé škodě, protože když ti dva s práh nou svoje státy, dostanou tě na kolena, dřív než myslíš, j é j iclf'rň^^TečrTjT'hcTdňe. Přemlouvám tě jako žena,
123
pro ženu jdi, když ne pro mě, vydobýt čest a jak muž; říkám, ubraň, co je tvoje. Jak žena jitřím tvé city, jak žena vylévám bolest, jako muž ti chci být platná, jako muž chci s tebou dovést mužskou záležitost k cíli. Ale jestli sáhneš po mně jak po ženě, zabiju tě jako muž, když mu jde o čest. I v milostném zápase budu žena, která dojme, a muž, který klade odpor, muž, který se pro čest porve. Segísmundo   (k sobě)   Jestli je pravda, že sním, znič mou paměť, není možné, že by se nám do snu vešlo tolik zdání o životě, jež se vzpírá nepaměti, až nám celou duši odře. Buď nepaměť, nebo únik, ale kam a odkud? Dobře, když jsem to velké žil ve snu, jak to, že ta žena pro mě má zprávu o věcech bytí, které bych poznal i potmě ? Pravda to byla, ne sen! A když pravda (ale to je stejný zmatek, ne-li větší), proč jí život podvědomě říká sen? Snad že to velké
se podobá snu tak hrozne, že skutečnost máme za lež, lež tonoucí v nejistotě, a vysněné za skutečnost. A mají tak blízko k sobě, že je otázka, zda to, co žijem a na živote hmatáme, je lež, či pravda. Napodobuje tak dobře kopie ten originál, že pochybujeme o něm? Ale když je tomu tak a všecko se nemohoucně rozplyne jak stín, moc, věhlas, velikost, i teplo v domě, pak berme, co dává chvíle, a užijme ve své době, co můžeme užít ve snu. Hle, Rosaura, chvíle, moje příležitost, hrozně krásná, pospěš si, než bude pozdě, lásko, zlom šlechetnost, dělej, že nic nevíš o zákoně důvěry, s kterou tu padla na kolena, vyhov touze, oddej se snu, než ti zhořkne v procitnutí. — Ale ovšem, vždyť odporuji sám sobě. Když je to sen, stojí za to přinést marné slávě v oběť slávu věčnou? Není čistá minulost sen o životě?
130
Vida, tys měl z pekla štěstí,
ale jednou řekneš: bloude, ■ paměti, až znovu sáhne
po plodu, jejž ráda loupe,
vždyť to byl sen bezpochyby,
co jsem žil, už sen i pro mne.
Hle, jak moje procitnutí
klamným zdáním oči promne:
krásný plamen je ta rozkoš,
z něhož vítr vane popel,
a my běžme za věčností,
ať námi ta sláva prolne,
jděme tam, kde nespí štěstí,
kde velikost dýchá volně.
Rosaura je zneuctěná,
a muž, muž jde vždycky rovně,
vrací čest, a nebere ji,
nuže, to je úkol pro mě,
dobýt její cti, a dřív
než koruny, z cesty moje
příležitosti. — A vzhůru, (Vojákovi)
čekají nás velké boje,
dříve nežli temný stín
pohřbí v olivové vodě
tepané sluneční zlato. Rosaura   Ty odcházíš? Ani slovem
nerozptýlíš moji úzkost,
nestojí ti moje bolest
za jediné slůvko, pane,
nebo pohled, jak je možné,
že nezvedneš ke mně tvář? Segismundo   Žádá to čest, Rosauro, ne,
131
jestli mám být milosrdný, musím teď být krutý k tobě, odpovídá ti má čest, hlas nemá sil na odpověď, mlčím, ať promluví činy, nemohu pozdvihnout pohled, nesmí hledět na tvou krásu, kdo na tvou čest má mít ohled, ne, nechtěj to na bolesti, dokud nepřestane bolet. (Odejde v doprovodu vojáků.) Rosaura   To mi dává hlavolam? Co myslil, to bozi vědí, dvojsmyslnou odpovědí? Copak toho málo mám?
Výstup 1 1 Clarín, Rosaura
Clarín   Hele, zase jeden z party!
Rosaura   Ty, Claríne? Kdes byl?
Clarín Ale, darmo mluvit, v kriminále, čekal, až smrt rozdá karty, trumf sem, trumf tam, stará vědma, najde ho vždycky, když sejme. Ten můj život, to je zřejmé, byl jenom zelená sedma. Už jsem si to urovnával, že to všechno vyložím.
Rosaura   Co všechno ?
Clarín Všechno, co vím,
čí jsi a tak... To je kravál! (Bubny.) Rosaura   Co je to? Clarín Je z toho ouzko,
prorazili obleženou
hradbu paláce a ženou
na Segismundovo vojsko,
ano, přešli do útoku. Rosaura   Svět se zbláznil docela,
bože, jak jsem zbabělá,
nestojím po jeho boku.
Co řád! Urvi, co se dá,
svět se ve své špíně válí!   (Odejde.)
Výstup 12 Clarín. Vojáci za scénou
Hlasy   Ať žije král. Sláva králi! Jiné hlasy   Vpřed! Ať žije svoboda! Clarín   Svoboda a král ať žijou!,
když uznají, že má právo
žít si po svém, bravo, bravo,
jenom když mě nezabijou,
pro mě se to nekoná,
dejte mi s tím všichni svátek,
dokud nepřestane zmatek,
hraj u roli Nerona,
s kterým už nic, blázni, nehne,
jen má maličkost mě pálí,
schovám se a že mu hráli,
ať popelem všechno lehne,
132
133
ať zadáví chrta chrt,
( Schová se; bubny, třesk
zbraní.)   tady je mír, jdi si, chceŠ-li,
smrt stojí za starou grešli,
tady mě nenajde smrt.
Výstup 1 3 Basilio, Clotaldo a Astolfo na útěku. Clotaldo v úkrytu
Basilio   A teď už jen oprátku.
Král a otec. Jsem jen troska. Clotaldo   Pohroma, všechna tvá vojska
ustupují ve zmatku. Astolfo   Zrádce vyhrál, ach, ti spratci! Basilio   To vždycky z bílých jsou černí,
ti, kdo zvítězí, jsou věrní
a poražení jsou zrádci.
Ach Clotaldo, prchněme
před tím hrozným, krutým synem,
přece tady nezahynem.
(Výstřel a Clarín se zřítí z úkrytu.) Clarín Panebože! Astolfo Kdo to je?
Ty se nám pleť pod nohy,
vojáku, a právě ty,
celý krví zalitý. Clarín   Ach, já člověk nebohý
se snažil uniknout smrti,
a zatím jsem jí šel vstříc,
nezachrání před ní nic,
*34
není před ní uniknutí,
té se z očí neztratíš,
vždycky najde, koho hledá,
smrti se uniknout nedá,
čím víc prcháš, tím jsi blíž,
pro smrt není tajných míst,
jděte, jděte, jděte zpátky
na svou řež a na své jatky,
tam jsi před ní stejně jist
jako v tom nej hlubším lese,
smrt je jako cesta domů,
není síly proti tomu,
k čemu osud rozhodne se,
jděte, je to bludný kruh,
není před ní uniknutí,
prcháte-li, jdete k smrti,
(Klesne za scénu.) jestli smrt vám určil Bůh. Basilio   Prcháte-li, jdete k smrti,
jestli smrt vám určil Bůh.
Jako by nám ze tmy bludu
k světlu oči otvírala
ta mrtvola, která mluví
ústy rány, jejíž vláha
je zakrvácený jazyk,
a říká, že lidská snaha
odporovat vyšší síle,
příčině příčin, je marná!
Já se snažím, aby země
svodům smrti nepropadla,
a zatím ji vleču tam,
kde vládne smrt, chtíč a vražda. Clotaldo   Snad, pane, osud ví všechno
*35
a neunikne mu žádná,
ani sebeužší stezka,
není ale pro křesťana
jiná možnost než se bránit.
ráně, dokud nedopadla,
dělej něco proti tomu
osudu, ať přijde zkrátka,
když to nejde vpřed, jsou ještě
otevřená zadní vrátka,
braň těm hrůzám, jak to jde,
a nečekej. Astolfo     To je pravda,
jediná rozumná věc
je zmizet, dej na Glotalda,
ani mě, a že jsem mladý,
nic jiného nenapadá,
v houští je kůň, porod větru,
nečekej na toho ďábla,
sedni na koně a ujcď
a já ti budu krýt záda. Basilio   Přeje-li si mou smrt Bůh
a smrt po mně ze tmy sahá,
chci jí stanout tváří v tvář,
dnes a tady dočkám vraha.
(Řinčení zbraní.)
Výstup 1 4 Segismundo, Estrella, Rosaura, Vojáci, Družina. Basilio, Astolfo, Clotaldo
Voják   Jen skály a kře, ať visím,
jestli král se neschovává
v houští. Segismundo   Tomu nepomůže
ani křoví, ani skála,
obrátíme každou větev,
přece nezmizí jak pára. Clotaldo Uteč. Basilio Proč? Astolfo Snad nechceš...?
Basilio Ano,
chci, Astolfo, marná snaha. Clotaldo Co?
Basilio Zvolit, Clotaldo, to,
co lze vybrat z toho mála.
(Segismundovi)   Zde jsem, princi, hledáš-li mne, na kolena otec padá: (Poklekne.) pojď^šlápni mi na krk, můžeš, ten koberec, to je hlava, a to bílé, to jsou vlasy, dupni, rozdrť pod nohama korunu, majestát, úcty, pokálej mě jako blázna, zotroč, poniž, utři o mne ruce od krve a bláta, naplň osud, přesně jak to nebesa předpovídala. Segismundo   Vzácný dvore této země,
136
137
jen pár slov, tady se stala
zvláštní věc a jste jí svědky,
podivná a nevídaná.
To, co stanovilo nebe
a co boží ruka psala
na blankytnou desku písmem,
které jako nitky zlata
obkružuje modrý papír,
to není klam, to je pravda.
Tahle slova nikdy nelžou.
Ale lhát, páni, a klamat
může ten, kdo vykládaje,
aby jemu byla platná.
Hle, otec: myslil, ta bytost
má být děj se co děj špatná,
musím sejí chránit, jenže
ta bylQSi^Sj£^xoici--stala^ -
zvířetem, tou lidskou zrjjdou,
a býtfbyla nevímjaká
svým rodem, vznešenou krví,
pokorná, mírná a tvárná,
tenhle způsob života,
výchova až hrůza špatná,
co z ní n^ěl^j^tlouctzvíře,
z ní to zvíře udělala.
Ale kdyžHn^kolnirreknou:
„Tahle šelma krvelačná
tě má zabít," co udělá?,
máji budit, kdyby spala?
Když řeknou: „Tvým vlastním mečem
jednou padne tvoje hlava,"
bude dávat čepel k hrdlu,
aby hrdlo podřezala?
Když řeknou: „Proud vod tě pohřbí
v hrobě stříbra," bude skákat
do rozbouřeného moře,
když vyklene kadeřavá
horstva křišťálu a vrší
strmé hory sněhu zjara?
Otec to_tak-udě-lal:
budil šelmu, JcterJ^pj-laj^
zě^třachu vyndával meč,
až ho čepel pořezala,
stál u rozbouřených vln
a jedna ho s sebou stáhla.
A jestli mé šílenství
bylo Šelmou, která spala,
bezvětřím a mečem v pochvě,
k čemu msta a vrávoravá
nespravedlnost? Tím víc
moji špatnost rozdmychala.
Zdolat osud! Osud se dá
zdolávat jen poznenáhla.
A potom jak taky zmoci
hrůzu dřív, nežli se stala?
Oddálit ji pokorou, snad,
to je půda pod nohama,
ale zmoci, ne to nejde
dřív, nežli je hrůza sama.
Nuže, buď nám příkladem
tahle vzácná podívaná,
tenhle div, ten zázrak, hrůza
jak stvořená pro divadla:
otec klečí u mých nohou,
138
139
koruna do prachu spadla,
jak zněl ortel nebe. Jenže
byla-li mu málo platná
všecka snaha zabránit mu,
co zrno hu j á, co má chabá
síla a můj rozum svede,
když se větší moudrost vzdala? —
(Královi)   Vstaň, pane, podej mi ruku,
nebesa ti ukázála^^I^
že~"vzpřr^í^ejimje omyl.
MrilTvs^'šôud^^
už pokorně mlčím, trestej:
teď tvůjsyrijDm^tebou^p.adá....._......—-
Basilio   Tímhle skvělým činem, synu,
ses mi vrátil z nenávratna, jak tě vidím v tomhle světle,
patří ti vavřín a palma
a korunují tě činy.
První volám sláva. Všichni Sláva!
Ať žije náš Segismundo. Segismundo   To byla jen malá splátka vítězství, největší čeká: mám přemoci sebe sama. — Jdi, Asjtolf^jp^jej_jjujm Rosauře a splať, co žádá její _čest, kterou jsi dlužen. Astolfo   Něco dlužím, to je pravda, ale uvaž: neví, čije. tají to před ní i matka, nevědět, koho si beru, to je, chápeš, trochu hanba...
Glotaldo   Dost, na čest jí nesahej,
tu bráním já, je to dáma,
stačí, když řeknu, že otec
stoj1 před tebou] _^ Astolfo Propána! Glotaldo   Chtěl jsem mluvit, až to bude
v pořádku a ona vdaná,
ale to je dlouhý příběh:
jjLto_xnojji_dc era^kr átka. Astolfo   Ale potom splním slovo
hrozně rád. Pojď, ty má sladká...! Segismundo   Výborně. A aby si nám
Estrella nestěžovala,
že jí bérem ženicha,
0 kterém jde jen ta chvála, rád bych jí dal jiného, který si s ním nezavdává ve cti ani v zásluhách. Jen kdyby ho měla ráda! Buďte vy mou ženou.
Estrella Bože,
já se ve snu nenadála
takového štěstí! Segismundo Díkv.
Bože můj, a pro Clotalda,
který věrně sloužil otci,
mám své přátelství a úctu
1 odměnu, kterou žádá.
Voják   Když jsi štědrý k odpůrcům, nezapomeň na vojáka, který nasazoval život, aby padla stará vláda
140
141
a dostal tě z vězení. Co mu dáš? Segismundo   Ach, stará garda! Víš co? Doživotní žalář, silnou stráž a pevná vrata,
když je dovršena^rada. Basilio   Ten se změnil k nepoznání. Astolfo   Panebože, to je hlava. Clotaldo   Odkud se ten vtip v ní bere? Segismundo   Žádný div, když jak je mladá,
má za učitele sen,
jeste ted mne nahlodáva
úzkost, že se jednou vzbudím
tam, We bude zleva zprava
holá zeď, a jen to zdám
je jak smrt, když na mne sahá.
Teď už vím, že lidské Štěstí,
ta hmota nám strašně drahá,
nakonec mine jak sen;
dokud chvíle vrchovatá
radostí nám nepomine,
chtěl bych_říci: odpusť, odpusť
virmjJkterjLna nás padá",
neboť ušlechtilá srdce _7~
odpouštějí, a jak ráda.
Konec
SVĚTOVÁ ČETBA Svazek 509
Řídl Jiřina Zurarová
PEDRO CALDERÓN DE LA BAR CA ŽIVOT JE SEN
Ze španělského originálu La vida es sueňo (ve svazku El alcalde de Za^amea^ La vida es sueňo), vydaného nakladatelstvím Espasa Calpe, S. A., Madrid 1976, přeložil a předmluvu napsal Vladimír Mikeš. Grafická úprava Františka Muziky.
Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, n. p., jako svou 3975. publikaci v redakci krásné literatury. Praha  1981. Odpovědný redaktor Jan Schejbal.;
Vytiskl Mír, novinářské závody, n. p., závod 1, Praha 1, Václavské nám. 15. 6,40 autorských archů, 6,56 vydavatelských archů. 605 22 825. Vydání první. Náklad 3500 výtisků.
01-059-81 13/52 Kartonované 14 Kčs