DRAMATIS PERSONAL
Ferdinand, vévoda z Kalábrie
Kardinál, jeho bratr
Daniel bosola, bývalý galejník
Antonio bologna, vévodkynin majordomus
D e l í o , jeho přítel
Castruchio, šlechtic
P e s c a r a , markýz
Malateste, hrabě
S i l vi o
r o d e r i g o dvořané
Grisolan
Doktor
Vévodkyně z amalfi Cariola, její komorná J u l í a , manželka Castruchia Stará paní Dva poutníci Osm šílenců
Dvorští úředníci, Služebnictvo, Stráž, Kněží, Vrazi, Dvorní dámy, Děti.
/1 /1 /
(Vystoupí Antonio a Delto.)
D elio
Tak tě vítám doma, milý Antonio. Pobyl sis ve Francii drahně let a teď je z tebe tělem duší Francouz. Cos říkal francouzskému dvoru? Antonio
Skvělý.
Král, aby lid a správu státu sladil
s odvěkým řádem, velmi moudře začal
vymetat vlastní dům. Královský palác
zbavil všech příživníků, lichotníků
a jiných ničemů a prohlásil to
za svůj mistrovský kus, za dílo nebes.
Pochopil totiž, že je vlastně dvůr
společnou studnou, z které vytékat
má jenom stříbročirý pramen. Když
se hlava nakazí zlým příkladem,
nemoc a smrt zachvátí celou zem.
Co činí vládu spravedlivou, ne-li
sbor prozíravých rádců, kteří bez zábran
poukazují na nešvary doby?
Ač se to mnohým dvořanům zdá smělé
doporučovat králi, co má dělat,
je přece jejich svatá povinnost
upozornit ho, čeho si má všímat.
(Vystoupí Bosola.)
Jde sem Bosola, žluč a knuta dvora. Však jak to vidím, jeho věčné nářky pramení sotva z prosté zbožnosti. Sočením stíhá to, co jemu schází, sám by byl podlý, pyšný, sprostý, krutý a krvelačný jako každý druhý, jen kdyby na to měl. (Vystoupí kardinál.)
Bosola
Marně vás sháním.
Kardinál
Vážně?
Bosola
Nesluší se
takhle mě odbýt za všechny mé služby. Doba je zlá, když prokázané dobro musí být samo sobě odměnou.
Kardinál Přeháníš svoje zásluhy. Bosola
Ve vašich službách jsem se dostal na gale-je, dva roky měl na sobě namísto košile dva hadry svázaný na rameni uzlem — jako římskou tógu — a takhle mě odbejt? Nějak si pomůžu. Havranům jde k duhu krutá zima; proč ne mně tenhleten psí čas?
Kardinál Nemohl bys to zkusit s poctivostí?
Bosola
Rád. Jenom ať Vaše Svatost řídí moje kroky.
(Odejde kardinál.)
Já jsem jich znal, co za ní šli až bůhví kam, ale ti pobudové zdrávi došli, tak jak vyšli, protože ze sebe nevyšli. — Je pryč? O někom se říká, že ho posed ďábel, ale tenhleten hlavoun, ten by moh posednout samýho ďábla, a ještě ho přeonačit k horšímu.
Antonio Odmítl nějakou tvou žádost?
Bosola
On a jeho bratr jsou jako dvě slívy, který
rozkladaj svý křivý větve nad močálem.
Jsou úrodný a mají plno plodů, ale krměj
se jima jenom hejlové a červi a svoloč
housenčí. Bejt jedním z jejich patolízalů,
chytil bych se jim za lalůček jako pijavice
a sál bych a sál, dokud bych se nenacucal,
a teprve pak bych se jich pustil. — Prosím
vás, nevšímejte si mě.
Kdopak by dneska bedně spolíhal,
že skrz někoho zej tra povejší?
Kdo se kdy živil hůř než Tantalos
nezmarnou nadějí? Kdo se víc bojí
smrti než ten, co čeká na milost?
Pro sokoly a psy a kurvy máme
kus žvance vždycky, když nám posloužili,
však vojákovi, kterej nastavoval
svý údy bitvám, dáme polknout leda
pravítko.
137
D e l i o
Pravítko ?
B o s o l a
Jo, aby se držel strnule zavesenej v obvazech a naposledy se světem rozkomíhal na ctihodnejch berlách, od špitálu ke špitálu. Přesto na nás nekoukejte skrz prsty. S postavením u dvora se to má navlas jako s postelema ve špitálu: hlava jednoho se nalézá v nohách druhýho, a tak pořád níž a níz.
(Odejde Bosola.) De l i o
Ten chlap byl sedm roků na galejích jako pověstný vrah; prý se jím stal z návodu kardinála. Gaston de Foix, francouzský generál, ho vysvobodil, když dobyl Neapol. Antonio
Je to však škoda nechat ho být jen tak. Slyšel jsem, že je statečný, a ta zlá melancholie otráví, co je na něm dobré. Právem se říká, věř mi, že kdo mnoho spí, zevnitř mu duši rozežírá rez. Z toho pak plyne: nečinnost že plodí zle zatrpklou zášť, a ta tě hlodá jak moli v nenošeném šatě.
(Vystoupí Silvio, Castruchio, Julia a Grisolan.)
D e l i o
Sál se už plní. — Slíbils, že mi povíš něco o povahových vlastnostech některých předních pánů. Antonio
O kardinálovi a dalších cizincích, co jsou teď u nás? Rád.
(Vystoupí Ferdinand.)
Tohle je sám velký vévoda z Kalábrie.
Ferdinand
Kdo projel prsten dřevcem nejčastěji?
Silvio
Antonio Bologna, pane.
Ferdinand Majordomus paní vévodkyně, mé sestry? Dej mu drahokam. — Kdy už necháme těchhle dámských klání a vážně si to s někým rozdáme?
Castruchio Řekl bych, pane, že byste se vůbec neměl zúčastňovat válek osobně.
Ferdinand Vážně? A, pane, proč?
Castruchio Povýší-li voják na vladaře, je to v pořádku; není však nutné, aby se vladař degradoval na pouhého velitele.
Ferdinand
Ne? '
Castruchio Ne, pane. Udělá lip, když pošle do války svého zástupce.
Ferdinand Proč se raději nedat zastupovat při spánku anebo při jídle? To by ho zbavilo hloupých, ponižujících a nízkých povinností, zatímco v prvním případě, to by se připravoval o čest.
Castruchio Dejte na mé dlouholeté zkušenosti; království míru valně neužije, pokud v něm vládne voják.
Ferdinand To tys mi říkal, že tvá žena nesnáší krev?
Castruchio Ovšem, pane.
Ferdinand
A že když spatřila velitele, jenž byl poset ranami, a celý zafačovaný, vymyslela na něj takový žert — teď už si nevzpomínám jaký -
Castruchio Řekla mu: to jste, pane, ubožák, když tu tak musíte ležet ovázaný v plenčičkách jako robátka Izmaelova.
F E r d i n a d
Takový žert by felčarům ve městě pustil žilou; protože mladé šviháky, kteří mají potřebu se bít a už vytáhli zbraň a chystají
138
32/ Titulní stránka knižního vydání i Websterovy hry Vévodkyně z Amalfi z r. 1623
THE
TRAGEDY
OF THE W^fCHESSE As it was Trefentedpriuatty.at the TZfacl^-
Friers-, and pnbliquely at the Globe, By the Kings Maielties Seruants.
The perfect and exact Coppy, with diuer/e things Printed, that the length of the Play would not beare in the Prefencmenc.
Written by John Jpebfter*
Flora.-Si quid----
■   ' -i Candidw Imprtijlnon his Vttre Tnecttm.
_:^jy,jtA-J~3   • c—' ■*-
LONDON:
Printed by Nicholas Okes,J*Iohn Waters on, and are to be foiaVthe ftgne of the Crownc , in TohIo Church-yard, j 6 2^j.
se na věc, by ona zkrotila svým jazykem.
Castruchio To určitě, pane.
Ferdinand Jak se vám líbí můj španělský hřebeček?
R o d e r i g o
Má v sobě oheň.
Ferdinand Já soudím s Pliniem, že ho zplodil vítr. Když se dá v trysk, je to učiněný větroplach.
' ilvio
To je pravda, pane. Často se splaší a nechce do šraněk; hledá si jinou díru.
RODERIGO, SlLVIO
Hahaha, hahaha!
Ferdinand Čemu se smějete? Dvořané by podle mě měli být jako ptáci: vstát, jen když já vstanu, to jest smát se, až když se zasměju já; i kdyby jim to vůbec nepřipadalo směšné.
Castruchio Máte pravdu, pane. Já onehdy taky slyšel velice výborný vtip, ale dělal jsem, že mu nerozumím, abych nevypadal příliš prostoduše.
Ferdinand Já se však můžu, pane, zasmát tvému bláznovi.
Castruchio Nemůže mluvit, vždyť víte; zato dělá grimasy. Má žena ho nemůže vystát.
Ferdinand Ne?
Castruchio Taky nesnáší veselou společnost. Říkává, že moc smíchu a moc lidí jí přidělává vrásky.
Ferdinand Dal bych jí přidělat na obličej takovou matematickou měrku, aby se nemohla smát nadmíru.  —  Brzy vás navštívím v Miláně, pane Silvio.
S i l v i o
Budete velice vítán, Milosti.
139
Ferdinand Jste znamenitý jezdec, Antonio. Ve Francii dovedou výtečně jezdit na koních. Jaký je váš názor na jezdecké umění?
Antonio
Velmi si ho cením, pane. Jako z trojského koně vystoupilo mnoho slavných králů, tak z jezdeckého umění vzcházejí první jiskry odhodlanosti povznášející ducha k velikým činům.
Ferdinand To jste řekl obdivuhodně. (Vystoupí kardinál,  vevodkyne, Cariola a doprovod.)
SlLVIO
Váš bratr pan kardinál a vaše sestra paní vévodkyně.
Kardinál Galéry už se vrátily?
Grisolan Ano, pane.
Ferdinand Tady pan Silvio se přišel rozloučit.
D e l i o
A nyní k tvému slibu. Co je to zač, ten kardinál? Já myslím povahově. Je to prý skvělý chlapík; klidně prý hraje tenis o pět tisíc korun, tančí, dvoří se ženám a nevyhýbá se ani soubojům. Antonio
Podobná povrchní pověst ho vskutku věnčí. Leč jeho pravé já? Je to církevní hodnostář, sžírající se melancholií. Když mu na čele vyvstane pot, není to pot, ale ropuší jed; když k někomu pojme nedůvěru, straží na něj pasti, o jakých se Herkulovi ani nesnilo, neboť mu hází pod nohy li-chotníky, namlouvače, pomlouvače, rouhače, intrikány a tisíc jim podobných fíz-lovských zrůd. Měl se stát papežem; ale místo aby vyčkal normálního církevního postupu, jal se tak mohutně podplácet a podmazávat a činil to s takovou nestoud-ností, jak by chtěl úřadu dosáhnout, aby o tom nebe nevědělo. Něco dobrého udělal -
D e l i o
O něm jsi řekl dost. Co jeho bratr
Antonio Vévoda? To je divoká a zcela zvrácená povaha; vesele vypadá jen naoko. Od plic se zasměje, když zesměšní vše, co je poctivé.
33/
Smrt přicházející k hlavám knížat. Jeden z posledních portrétů královny A Ižbéty
34/ Detail z portrétu skotské ■- Marie Stuartovny
140
Deho cizíma ušima naslouchá prosbám.
Dvojčata? Když soudí, předstírá, že spí, aby
Antonio se žalovaný v řeči zapletl.
Povahou. Cizími ústy mluví, Dle toho, co mu donesou, určí
141
trest smrti, nebo odměnu.
D e l i o
Čím pro pavouka je černá pavučina, tím je pro něj zákon. Má v něm svůj byt a kobku, do níž chytá ty, které potom pozře. Antonio
Přesně tak.
Neplatí dluhy, ale zná se k těm, jež může splatit krutě. Ještě slůvko
0 jeho bratru kardinálovi.
Lichotí mu, že z jeho rtů prý plynou
orákula; a tomu já věřím,
neboť z něj mluví ďábel.
Leč jejich sestra, vzácná vévodkyně —
Nikdy jsi neviděl tři portréty
tak podobné si tvarem, cizí duchem.
Její řeč, věř mi, přivede tě v úžas,
a když pak skončí, trpce lituješ,
že už nic neříká, a pokorně
si přeješ, ať se neostýchá slov,
ať jim smíš naslouchat. Když mluví, tak
se na člověka sladce podívá,
že by snad vstal a tančil galiardu,
1 kdyby byl v posledním tažení, jen aby hold vzdal její kráse, byť jí z očí září božská zdrženlivost, mařící všechny sprostě nízké touhy. Dny tráví jako světice, i v noci
— ba co dím — v snech je nebi blíž než
paní,
co právě obdržely rozhřešení. Ať všechny krasavice rozbijou svá lichotící zrcadla a zhlížejí se v ní.
D e l i o
Tak už dost, Antonio. Takhle ji chválit háčkováním slov! Antonio
Obraz
už uložím — leč ještě aspoň tolik:
v tohleto vyústí každičká z jejích ctností:
minulé zastíní, lesk dodá budoucnosti.
Cariola Asi tak za půl hodiny vás paní čeká na galérii.
Antonio
Dobře, přijdu.
Ferdinand >-Mám k tobě prosbu, sestro. Vévodkyně
Ke mně?
Ferdinand Tady pan Daniel de Bosola, který byl na gale jích —
Vévodkyně
Ano, vím.
Ferdinand
— je řádný člověk. Přimlouvám se za ně] ustanov ho svým správcem stájí. Vévodkyně
Ty
ho znáš, a to mi stačí.
Ferdinand
Zavolej ho!
(Odejde sloužící.)
My se teď rozejdeme. Pane Silvio, pozdravuj od nás všechny přátele v ležení.
Silvio
Jistě, pane.
Vévodkyně
Jedete do Milána?
Silvio Ano.
Vévodkyně
Připravte kočáry! Doprovodíme vás do přístavu.
(Odejdou všichni kromě kardinála a Ferdinanda.)
Kardinál Nezapomeň si toho Bosolu zajistit jako špeha.. Mě do toho nepleť; proto jsem ho už několikrát odbyl, když na mne, jako dneska ráno, dorážel
Ferdinand
Nebyl by lepší její majordomus, ten Antonio?
142
dopis
sira williama lowera thomasů hariotovi
Dostal jsem slíbenou trubici dalekohledu a omlouvám se za sluhu, který Vás neupozornil, že bych si byl vzal i ostatní, které jste podle svých slov pro mne vybral. Napříště má nařízeno, aby se Vám věnoval pečlivěji a zapravil různé výdaje, které zůstal dlužen řemeslníkovi.
Pozoroval jsem Měsíc podle Vašich pokynů ve všech fázích. V novu jsem mimo jakoukoli pochybnost spatřil, že Země svítí; krátce před čtvrtí se poprvé objevuje skvrna, které říkáme Člověk na Měsíci (ovšem bez hlavy). Krátce nato se poblíž okraje osvětleného Měsíce u horního rohu objevují světélkující částice podobné hvězdám, mnohem jasnější než ostatní, a celý okraj připomíná popis pobřeží z holandské knihy o mořeplavbě. V úplňku vypadá jako dort, který mi minulý týden upekl můj kuchař, po celé ploše bez ladu a skladu protkávaný hned světlými, hned tmavými pruhy. Musím se přiznat, že nic z toho nedokážu pozorovat bez pomoci dalekohledu, nicméně jistý bystrý mladík, který mi zde často dělává společníka a je oddaný Vám i našemu bádání, dokáže mnohé z těchto jevů pozorovat i bez přístroje, avšak i on je vidí zřetelně pouze s pomocí skel. Ten mladý muž se jmenuje pan Protheroe.
V Keplerovi si čítám pilně, ale při četbě narážím na věci, které k Vám mají značně daleko. Pokud jde o Keplěra samého, div mě nepřipravil o rozum. Ae-quanes, půlení výstředností, librace v obvodech epi-cyklů i pohyby po elipsovitých drahách mi straší v hlavě natolik, že se mi o nich zdá, a pak se ještě ke všemu probudím celý bez sebe a pro samé lámání hlavy ztrácím schopnost myslet. To se netýká příčin, které uvádí, protože podstatu oněch magnetických těles nedokážu pochopit, ale jeho teorie, kterou podle mne (přestože jsem spoustě podrobností zatím nepřišel na kloub) založil na rozumných základech a — jak Vy sám tvrdíte — vyvrátil astronomii kruhových drah.
Neznepokojujte se nad tímto listem, potvrzujícím,
Kardinál
To by ses v něm splet. Je pro takovou věc moc poctivý.
(Vystoupí Bosola.J Už přichází; já jdu.
BOSOLA
Přivábili
mě k vám. Ferdinand
Pan kardinál, můj bratr, tě nikdy nemoh vystát.
BoSOLA
Od té doby,
co je mým dlužníkem.
Ferdinand
Možná nějaký rys tvé tváře probudil v něm podezření.
BoSOLA
Studuje fyziognomii? Tvář je spolehlivá jak moč nemocného, a té se říká doktorova děvka — pořád ho vodí za nos. Podezírá mě neprávem.
Ferdinand
Jen dopřej pánům čas na rozmyšlenou. Nedůvěřivost nás ochraňuje před zradou. Znáš to: čím více musí větrům vzdorovat, tím pevnější má cedr kořeny.
BoSOLA
Kdo však přítele planě podezírá, pozor, naroubuje mu nedůvěru, učí ho přetvářce.
Ferdinand
Tady máš zlato.
B o s o l a
Co dál? Tak štědrý déšť a žádný blesk? To tady ještě nebylo. Komu mám hrdlo podříznout?
Ferdinand Tvoje krvežíznivost předbíhá to, nač tě potřebuji. Dal jsem ti to, abys žil tady, u dvora, všímal si dobře vévodkyně, toho, jak se chová, kdo se uchází o její ruku,
143
i komu ona přeje. Ovdověla mladá. — Nechci, aby se znovu vdala.
B o s o l a
Ne?
Ferdinand Neptej se proč, stačí, když víš, že nechci.
B o s o l a
To mám být něco jako strážný anděl?
Ferdinand Co je to: něco jako strážný anděl?
Bosola Takový neviditelný všudybyl, čert v lidském těle, špeh.
Ferdinand
Když uspěješ, což ti z té duše přeju, možná se pak dočkáš i povýšení. Bosola
Nechte si své zlato, o němž jen ďábel říká, že se třpytí. Vy byste páchnul kozlem a já jidášstvím. Kdybych je vzal, jdu rovnou do pekel.
Ferdinand
Co jednou dám, to zpátky neberu. Dnes ráno jsem ti opatřil i místo. Jsi správcem stájí. Nikdo ti to neřek?
Bosola Ne.
Ferdinand
Je tvé. Nechceš mi poděkovat? Bosola
Namístě byste se měl proklejt! Vaše
V/* v
pnzen,
která by jiným ducha povznesla, ze mě udělá raba. Kletbo vděčnosti! Teď abych za to, co jste udělal v můj
prospěch, spěchal udělat zlo, jaké se komu zlíbí. Tak v pekle sládne hřích: co v nebesích se zove podlostí, je pro ně ctnost.
Ferdinand Buď, čím jsi býval: hořký melancholik, jenž závidí těm, kteří stojí nad ním, ale nesnaží se jim přiblížit. To ti zajistí přístup do soukromí komnat, v nichž můžeš klidně dřímat zimním
že Vám denně upírají některý z Vašich objevů. Vždyť si vzpomínám, jak jste mi už dávno nevyložil nic menšího, než že planety neobíhajípo dokonale kruhových drahách. Poučil jste mě o neobvyklém způsobu, jak se dá určovat váha vody — a krátce nato se s ním vytasil ve své knize Ghetaldi! Věnec velkého objevu algebry jste předpověděl krátce předtím, než na něj přišel Viéta. Všechny tyto objevy i mnohé další, o nichž se nezmiňuji, právem patří Vám, avšak vlastní přehnanou rezervovaností jste se připravil o slávu. Vaše objevy jsou významné (mám na mysli první a poslední z uvedených), ale při pohledu do Vaší dílny je jasné, že jsou to pouhé maličkosti, které nesnesou srovnání s ostatními. Pouze bych Vás rád upozornil, že byste se přílišnou liknavostí mohl snadno připravit o čest, jaká Vám za nejvzácnější objevy a úvahy právem náleží. Dopřejte vlasti i přátelům potěšení, jaké naleznou ve veliké a zasloužené slávě, kterou byste svému jménu získal uveřejněním alespoň některých nejznamenitějších prací, ale Vy sám už jistě budete vědět, jak se zachovat. Zmiňuji se o této věci proto, že Vám přeju jen to nejlepší, a někdy jsem snad trochu netrpělivý — hlavně proto, že v jednom z minulých dopisů jste mi dal jakousi naději.
Vraťme se však ke Keplerovi. Dvakrát jsem ho přečetl zběžně a teď ho čtu s tužkou a papírem v ruce. Někdy přijdu na rozdíl v minutách, jindy na tiskové chyby anebo naprosto pochybené výpočty. Podobných nesrovnalostí se v knize vyskytuje spousta, takže často fnapř. v tomto dopise) toužím po rozmluvě s Vámi, neboť je mi jasné, že hodinová konzultace s Vámi znamená pro pokrok mého studia , ice nežli celý rok zde. Uvedu jediný příklad, podle něhož si
144
sám uděláte obrázek o těchto potížích a posoudíte mě schopnosti. Neboť na cele teorii se mi líbí obzvláště tyto detaily:
1/ Jeho proměny mediálu do viditelných pohybů, neboť mi připadá rozumnější, když všechny dimenze, ať výstředností, apogeí nebo podobně, závisejí spíše na chování Slunce než na imaginárním kruhu . ročního běhu.
2/ Jeho eliptickě iter planetáriím, protože podle-mne. ukazuje cestu k řešení problému záhadných drah, po nichž se pohybují komety. Protože, podobně jako je jeho elipsa u dráhy Země bližší kruhu, u dráhy Marsu protáhlejší a u některých dalších planet bude zřejmě ještě „elipsovitější", u komet, které se zjevují pravidelně, může být dráha téměř přímkou.
3/Jeho dohady o ecliptica media a jeho via regia Slunce, s níž dráhy ostatních planet svírají více či méně ostrý úhel, dokonce i ecliptica vera, po níž Země koná svůj roční oběh, čímž Kepler elegantně řeší změny ve výšce hvězd.
Jeho kniha je pro mne utěšené čtení, až na to, že některá obzvlášť tuhá sousta nedokážu strávit. V odpovědi mi, prosím, pošlete návod, jak na něj, protože já jsem připraven nešetřit úsilím, te modo jura dautem indigeo, dictatorem exposo.
V Keplerověspise se mi naopak nezamlouvají tyto pasáže:
1/ Četné a nesnesitelné prohřešky proti obecnému poznání, z nichž vyvozuje četné a nejisté početní důkazy.
2/Jak peskuje Viětu za to, že tytéž věci opravuje u Ptolemaia nebo Koperníka . . . Vždyť je to nespravedlivé! Viěta se vyjadřuje s pohrdáním o Koperníkovi, který je mocnější než Atlas, a Kepler zase pohrdá Viětou, který překonává Keplerova miláčka Apollonia. Vždyť každý, kdo jednou dokáže věci, na které Kepler nestačí, bude v porovnání s ním Apollonius!
Ale dost už o Keplerovi!Ještě jednou Vás žádám o radu, jak číst jeho spis s nej větším užitkem, protože jsem astronomickými úvahami a sklony přímo posedlý. Váš výklad Viětova apendixu je vyčerpáva-
spánkem jako
zchytralý plch —
B o s o l a
Viděl jsem je. Žerou z pánovy mísy, polou spí, a zdá se, že slůvka neslyší; a přece, ničemové, mu jako ze sna podřezali krk. Jaké je to mé místo? Správce stájí? Tak ať mě zkazí koňská mrva. Jsem
✓ V     Ví VI
vas clovek. Ferdinand
Jdeme.
(Odejde Ferdinand.)
BoSOLA
I když smíš slávu žádat za své dobré činy, zlato a peníze jsou často plodem špíny. Někdy sám ďábel žehná křížem.
(Odejde Bosola. Vystoupí vévodkyně, kardinál, Ferdinand.)
Kardinál Je čas se rozloučit. Teď už se musíš řídit svou vlastní rozvahou.
Ferdinand
Jsi vdova, a tak víš, jací jsou muži. Proto pro mládí, vysoké postavení nebo hladkou řeč —
Kardinál — pro nic, v čem není ctnost anebo čest, ať nevzplane tvá krev.
Ferdinand
Znovu se vdát? Jen chlípnice se dvakrát vdává! Kardinál
Co!
Ferdinand Má játra skvrnitější, než jsou Lábanovy ovce.
Vévodkyně
Nejvzácnější jsou prý ty diamanty, které brousilo mnoho klenotníků.
Ferdinand
Podle toho by kurva byla skvost.
145
Vévodkyně Poslyšte! Já se víckrát nevdám. Kardinál
To
říkají všechny vdovy. Ale než se hodiny jednou přesypou, ten slib se rozplyne; skončí, když dozní řeč nad hrobem manžela. Ferdinand
Poslouchej mě! Život u dvora, to je bujná pastva, leč s jitřní rosou padá někdy jed; zabije tvou pověst. Tak pozor! Žádné
kličky!
Neboť když tváří zalžete svá srdce, než je vám dvacet, jsou z vás ježibaby a už kojíte ďábla.
Vévodkyně To jsou otřesně dobré rady —
Ferdinand Pokrytectví se kryje křehkou rouškou, jemnější nežli Vulkánová síť. Každý tvůj skrytý čin, ba i ta nejtajnější myšlenka, věř mi, vyjde na světlo.
Kardinál Můžeš si věřit, jednat podle svého a vdát se tajně pod přístřeškem tmy.
Ferdinand A říkat si: to byla nejlepší cesta, jakou jsem si jen mohla zvolit; jak rak, jenž kráčí pozpátku a myslí, že jde správně, protože jde, jak umí. Všimni si ale, že takové sňatky se mohou osnovat — ne oslavovat.
Kardinál
Svatební nocí vstupuješ do žaláře. Ferdinand
Radovánky a slasti rozkoše jsou jako těžký sen věštící zkázu. Kardinál
Sbohem! A pomni, že moudrost se ukáže až nakonec. (Odejde kardinál.)
Vévodkyně Uměli jste ty role zpaměti?
jící a srozumitelný; překonal jste všechna moje očekávání a vzdávám Vám za něj náležitý dík. Jen bych ještě rád věděl, jestli s jeho pomocí dokáže vyřešit ten problém z páté kapitoly, páté knihy Koperníkova spisu.
Poslední problém u Viěty (zůstal jste mi dlužen odpověď, poněvadž tomu podle Vás rozumím lépe sám) je univerzálnější a snáze demonstrovatelný a spočívá v nalézání bodu v daném trojúhelníku i mimo něj. Prosím, pomozte mé paměti i rozumu, neboť jsem se sice div neupřemýšlel usque ad insani--am, ale přesto si nedokážu vybavit ani vymyslit, jaký postup jste měl, na mysli. Pokud jste mi jej už poslal, připomeňte-, mi, o který jde a podle jakých znamení bych jej poznal; pokud jej dosud nemám, pošlete mi jej nyní, neboť sám víte, jak všechny Vaše názory ctím, jak si všech Vašich poučení vážím pro jejich bohatost a plnost, pro látku i formu, a víte, že právě Vaše slova mi přinášejí nejhlubší uspokojení. Pokud Vám zbude chvilka, potěšte mne v této záležitosti dalšími drobty ze svého bohatého stolu.
Dovoluji si Vás požádat, abyste doručiteli tohoto listu panu Vaughanovi přispěl radou i poučením, jak by se měl vhodně uplatnit, aby si úvahami o našich zdejších představách ulevil od mnoha spekulací, které matou naše chápání diagramy in piano. Má peníze, které může investovat, takže byste mu měl poradit, kde je jich zapotřebí a v které sféře (mám na mysli, v kterém a v kolika okruzích) to bude pro naše bádání nejužitečnější.
Nakonec se Vám musím svěřit s vlastním zármutkem. Bůh mi po opakovaných a záhadných záchvatech padoucnice neb mrtvice odňal jediného syna, jímž mě předtím sám obšťastnil, a to v době, kdy vypadal roztomile a těšil se nejlepšímu zdraví. Od Vás jsem se však — mimo jiné — naučil, že člověk musí svá přání i vůli odevzdat do rukou božích; manželka však toto navštívení snáší mnohem hůře, ač i ona už začíná nalézat útěchu.
Těším se na odpověď; podle možnosti a z přátelství mi pošlete návod, jímž bych se v dalším studiu
146
mohl řídit. Dbejte především o své zdraví, dopisujte si s Keplerem a bez váhání mi dejte vědět, pokud bych Vám mohl být jakkoli nápomocen.
Zůstávám vždy Vaším oddaným a upřímným přítelem, na něhož se můžete po libosti se vším obrátit. -
William Lotver
P. S. Nepovažujte mě za schopnějšího; než opravdu jsem. Nedokážu provést výpočet podle náčrtku, který jste mi k Viétově třetímu problému poslal: neumím-stanovit vzdálenosti bodů A, B, C, od apogea ani poměr úsečky IA k úsečce excentricity AC. Zabývám se Koperníkovým třetím pozorováním ze šesté kapitoly páté knihy. Prosím ještě jednou o pomoc.
/Z. H./
Šlo vám to dobře. Ferdinand
Jsi má sestra. — A tahle dýka patřívala otci; vidíš? Styděl bych se, kdyby mi
zrezavěla — protože byla jeho. — Byl bych rád, kdybys přestala s těmi nebohulibými mumraji; maškary a škrabošky jsou líheň tajnůstkářství, na němž není nic dobrého. Buď sbohem. Zeny se vždy snadno chytí na obratné ptáky.
Vévodkyně Fuj, pane, fuj!
Ferdinand Já myslím na ty, kterým narost zobák a dovedou se dvořit. Čemu by žena neuvěřila, když ji chlap laská uhlazeným jazykem? Buď sbohem, švarná vdovo! (Odejde Ferdinand.)
Vévodkyně To mne má odradit? Byť všichni moji královští příbuzní lehli do cesty mému sňatku, já po nich půjdu dál jak po schůdkách. Teď hned; teď, když
vy
zun.
Vojáci říkají, že muži v lítých sečích popadnou nebezpečí za chřtán a dokáží nemožné. A tak i já: tou vřavou hrozeb pokusím se probít k nebezpečnému cíli. Ať si potom babky klevetí, že jsem jen mrkla a našla si muže. (Vystoupí Cariola.)
Cariolo, v tvou osvědčenou mlčenlivost skládám víc než svůj život — svou pověst.
Cariola
Obojí
je u mě v bezpečí. Ukryjú je
před světem, jako obchodník s jedy
skrývá své zboží před vlastními dětmi.
Vévodkyně
Zní mi to upřímně a od srdce. Věřím ti. Antonio už přišel?
147
Cariola
Ceká na vás. Vévodkyně
Tak běž, má dobrá duše; schovej se ale za závěs, abys nás slyšela. — A drž mi palce. Ceká mě totiž putování pouští, kde není stezka ani klubíčko, jež by mne vedly.
(Cariola odejde za závěs. Vystoupí Antonio.)
Poslala jsem pro vás. Sedněte si. Vemte si inkoust, pero a pište. Jste připraven? Antonio
Ano.
Vévodkyně
Co
jsem říkala? Antonio
Ze vám mám něco napsat. Vévodkyně
Ano. —
Ach, už si "vzpomínám; slavnosti skončily, i velká vydání, a tak je čas, jak dobrý hospodář složit, už kvůli zítřku, ze všeho počet. Antonio
Jak je libo Vaší líbezné Výsosti.
Vévodkyně
Líbezné? Vážně? ' Děkuji. Vypadám-li mladě, je to kvůli vám. Mé starosti jste všechny vzal na sebe. Antonio
Opatřím, Milosti, všechny položky vydání a příjmů.
Vévodkyně
Ach, účty, vím, vedete přesně. Ale nepochopil jste mě. Když jsem řekla, že je čas složit počet, myslela jsem tím jiné účtování. Antonio
Jaké?
Vévodkyně
S nebem — Chci sepsat závěť (jak se na knížata sluší, při plném vědomí); povězte, prosím, pane, není lepší dělat to takhle, s úsměvem, než v krutých nářcích, s děsnou hrůzou
v očích,
jako by odkaz, s nímž se loučíme, nás takto trýznil? Antonio
Jé to mnohem lepší.
Vévodkyně Být vdaná, měla bych po starostech. — Já vás ustanovím svým vykonavatelem. — Povězte mi, čím bychom měli začít.
Antonio Tím, čím se po stvoření počal život na. zemi: svátostí manželskou. Nejprv opatřete, dobrého manžela; dejte mu všechno.
Vévodkyně
Všechno?
Antonio
Celou svou
krásnou bytost. Vévodkyně
V rubáši?
Antonio
Ve svatebním šatě.
Vévodkyně
To by byla divná poslední vůle.
Antonio Divné by bylo, kdyby po vůli vám nebylo znovu se vdát.
Vévodkyně
Jak se
díváte na manželství?
Antonio
Jako ti,
co popírají jsoucno očistce;
buď je to nebe, nebo peklo; nikdy
nic mezi tím.
Vévodkyně
A kdybyste se sám
měl oženit?
148
Vévodkyně
Co? Povězte co?
Antonio Někdo se neožení, nemá děti,
, TurnW     v a co mu chybí? Nic. Ten to, že mu
pořádané ve velkých městech: v / v < v
Tvor/m^ 736/ nikd° n^erek^ '0tCe * 2ve nen™
«a o/rozč1 to plané potěšení vidět skvrně,
Josta Ammana když sedlá tyčku s vyřezávanou
Antonio
Vyhnanství samoty živící moji melancholii by asi řeklo —
koňskou hlavou nebo když začne žvatlat jako cvičený špaček.
Vévodkyně
Co to říkáte! —
149
II:
Zčervenalo vám oko. Vemte si
můj prsten — pomáhá prý — byl to můj
svatební prsten — přísahala jsem,
že jej nikomu nedám; leda až
svému druhému manželovi.
Antonio Teď jste ho dala mně.
Vévodkyně Aby uzdravil nemocné oko.
Antonio Úplně jste mne oslepila.
Vévodkyně
Čím?
Antonio. V tom kroužku tančí zpupně ctižádostivý ďábel.
Vévodkyně
Zaříkejte ho.
Antonio
Jak?
Vévodkyně Nechce to žádná velká kouzla, když na to stačí váš prst. Tak. — Padne vám? (Vévodkyně navlékne Antoniovi prsten. Antonio klekne.)
Antonio Co jste říkala?
Vévodkyně
Pane, tahle vaše pěkná klenba je příliš nízká, nemohu pod ní stát rovně, natož rozmlouvat, dokud ji nezdvihneme; vstaňte, tady je, chcete-li, má ruka. (Podá mu ruku, zdvíhá ho.)
Antonio
Ctižádost,
má vzácná paní, výsadou je velkých; ta pomatenost není v řetězech ni pod zámkem, promenuje se
komnatami vždy s houfem užvaněných nohsledů, takže to bláznovství je nevyléčitelné. Nejsem tak hloupý, abych nepochopil, kam míří vaše přízeň. Leč jen blázen strčí, když je mu zima, ruce do ohně, aby se ohřál.
Vévodkyně
Tak. Teď pukla země. A smíte nahlédnout, jak bohatý je důl, který vám říká ,pane'. Antonio
ó,
já nejsem hoden. Vévodkyně
Prodávat se, to byste
neuměl.
Svou cenu nezakrýváte jak obchodník, co mimo světlo staví špatné zboží, když se ho hledí zbavit. Povím vám: chcete-li znát dokonalého muže (říkám vám to, aniž vám lichotím), řádně si prohlédněte sama sebe.
Antonio I kdyby nebe nebylo, ni peklo, zůstanu poctivý. Dlouho jsem sloužil cti a nebral za to mzdu.
Vévodkyně
Teď se vám odmění. Běda! Nám, co jsme vysokého rodu, nikdo se neodváží ruku nabídnout, a tak se musíme nabízet samy; jako se tyran ukrývá za zády slov a nebezpečných dvojsmyslů, tak my smíme své vroucí city zjevovat jen v hádankách a snech a scházíme tak ze stezek čisté cti, jež nikdy nedělá, co není. — Běž, už běž a chlub se, žes mě zbavil srdce — je teď ve tvé hrudi — možná v ní lásku vytaví. Co?
Ty se chvěješ? Nečiň ze svého srdce mrtvý sval, co se víc bojí, než mě miluje. Důvěřuj mi, můj pane; co tě trápí? Jsem krev a tělo, pane, nikoli postava vyřezaná z alabastru, jež klečí na náhrobku manžela. Probuď se, vzchop se, muži! Já už odložila veškerou lichou obřadnost a nyní
před tebou
stojí jen mladá vdova, jež si tě chce vzít, a když to říká, protože je vdova, jen napolo se přitom červená.
150
Antonio Zapřísahám se věrností: chci být chrámem a tvrzí vaší cti.
Vévodkyně
Děkuji ti, má vzácná lásko. A že nesluší se, abys ke mně přišel se závazkem — jako můj úředník — teď na tvé rty ti píšu: propouštím tě. (Líbá ho.)
O to měl jsi mě požádat už ty — takhle jídají děti cukroví, pomaloučku, aby jim vydrželo.
Antonio Co však tví bratři ?
Vévodkyně
Na ně nemysli. Zlo, jež je z dosahu našeho objetí, je spíše smutné nežli hrozné. I když se o nás dovědí, čas mezitím rozptýlí bouři. Antonio
Tos mi vzala z úst, a vůbec všechno, co jsi řekla; třebas něco znělo až příliš lichotivě.
Vévodkyně Klekni.
(Cariola vystoupí zpoza závesu.)
Antonio Ha!?
Vévodkyně Neboj se nic. Ta žena všechno ví. — Slyšela jsem, že sňatek uzavřený doma, per verba de presenti, po zákonu je plně právoplatný. Požehnej tedy, Pane, svatý svazek, ať násilí jej nikdy nerozpojí.
Antonio Kéž naše láska neustane nikdy, jak pohyb hvězdných sfér.
Vévodkyně
A jako z nich --ž z ní se linou jenom sladké tóny. Antonio
Kéž podobni jsme palmám milostným, jež znamením jsou šťastných manželství,
neb rozděleny nevydají plod.
Vévodkyně Kněz by nás nemoh spojit trvaleji.
Antonio Ať Štěstěna nepozná náhod, jež, veselé nebo smutné, by rozdvojily soběvěrné touhy.
Vévodkyně Kněz nespojuje svazkem pevnějším. Nyní jsme muž a žena. Kněz jak ozvěna to po nás musí jenom opakovat. — Už, děvče, jdi. — Já právě oslepla.
Antonio Co tím chceš říct?
Vévodkyně
Vezmi teď za ruku své štěstí a veď je k manželskému loži. (To ze mne mluvíš ty, jsme oba
jedno tělo.) Ulehneme, promluvíme si, promyslíme, jak smířit rozmary mých bratří, a když budeš chtít, jak v staré báji
o Amisu
a Amilovi, položíme mezi
svá těla nahý meč, ať chrání naši
cudnost — Na hrudi ukryj, že se zardívám, je to teď přece relikviář všech mých tajností — (Odejdou vévodkyně a Antonio.)
Cariola Zda převládla v ní velkomyslnost anebo ženství, nevím. Podobá se to však na šílenství. Je mi jí strašlivě líto. (Cariola odejde.)
/11/1 /
(Vystoupí Bosola a Castruchio.)
B o s o l a
Chtěl byste platit za předního dvořana a soudce?
Castruchio To je mou velkou ctižádostí.
151
B o s o l a
Dovolíte? Vizáž na to máte jako dělanej a váš čepec prozrazuje, že vám narostly taky jak náleží dlouhý uši. Ještě byste se měl naučit graciézně brnkat na faldy svých okruží a každou větu uvážlivý řeči přerušit několikerým ,ehm', ,ehm' anebo řádným vysmrkáním, který vám uvolní průduch k mozku. Až budete předsedat soudu nad kriminálníma živlama, vězeň, na kterýho se usmějete, ať visí, kdežto na koho se zakaboníte, ať určitě ujde šibenici.
Castruchio Já bych byl náramný předseda.
B o s o l a
Večer koukejte nic nejíst. Osvítí vám to ducha.
Castruchio Spíš by mi začala rebelovat střeva a stal bych se svárlivým. Říká se přece, že naši ostří hoši se ostříhají masa, a proto jdou tak směle do bitek. — Jak ale poznám, že mě lidé považují za významného muže?
B o so la
Prozradím vám takovej trik, podle kterýho to poznáte snadno: dejte všude rozhlásit, že ležíte na smrtelným loži, a když se dovíte, že vás lid proklíná, patříte určitě k elitě dvora. (Vystoupí stará paní.) Byla sis líčit líčka?
Stará paní Co jestli jsem si byla?
B o s o l a
Natírat si tu svou odpornou papulu všema mastěma. Vidět tě nezmalovanou je skoro zázrak. Když byl dvůr naposledy na cestách, mělas v obličeji — tuhle — vyjetý koleje a rozbředlej sajrajt. — To ve Francii byla jedna ženská, která dostala černý neštovice, načež si sedřela kůži z tváří, aby je měla hladší. Jenomže jestli předtím připomínala struhadlo, potom vypadala jako potracenej ježek.
Stará paní lomu ty nkas líceni?
B o s o l a
Ne, je to flastrování starý malomocný skořápky, nežli se znova spustí na vodu; to je smysl celýho toho politúrování.
Stará paní Zdá se, že se dokonale vyznáš v mých kelímcích.
Bosola
Mám podezření, že je to čarodejnícka dílna: zmijí sádlo, z hada hlen, chrchel z Žida, lejno jeho děcek — a to všechno na tvář. To sním dřív mrtvýho holuba, kterýho rozšlap na mor nemocnej, než abych nalačno políbil některou z vás. — A vy dva? Hříchy mládí jsou hotový dědictví pro vašeho doktora; každý jaro si za ně opatří novej postroj na koně, a když začne opadávat listí, novou nákladnou děvku. Divím se, že se sami sobě nehnusíte. — Poslechněte si teď tuhle mou meditaci: Co vlastně na člověku stojí za lásku? Když se narodí kůzle nebo kolouch, jehně či hříbě, jejichž některý údy jsou jako člověčí, považujem je za zlý zrozence, zlý znamení. Nestvůrnost lidská lidi vyděsí, když vidí vlastní tvar na jiných tvorech než na sobě. Ač naše těla souží neduhy pocházející od zvířat — jako zaječí mor a vlčí mha — ač pojídá nás veš i červ, a ač s sebou nepřetržitě vláčíme zdechlinu těla, zálibně se halíme do přebohatých rouch a chvějeme se, ne, umíráme hrůzou, aby nás náš doktor nedal odnést do hlíny, kde přestaneme páchnout. — Vaše žena odjela do Říma. Vy utvořte párek a jděte do lázní: léčit si údy. (Odejdou Castruchio a stará paní.) Mě čeká jiná práce. — Pozorujú, že je vévodkyně jaksi nemocná, zvrací, zlobí ji žaludek, víčka má jako zduřelá a promodralá, bledne nám ve tvářích a kyne v pase, a navzdory naší italské módě
152
nosí úplně volné šaty. To nebude samo sebou. Znám však lest, která jí možná sáhne na zub. Je to chytrý kousek. Koupil jsem první letošní meruňky. (Vystoupí Antonio a Delio.J
Delio
Tak dlouho už jste svoji? Ty mě udivuješ.
Antonio
Dovol,
ať zapečetím navždy tvoje ústa. Kdybych si totiž myslel, že tvůj dech to může vyzradit, přál bych si, abys raději nedýchal. —
Hej, pane, vy tu rozjímáte? Přemýšlíte, jak se stát slavným mudrcem?
bosola
O, pane, když někdo slyne moudrostí, je to, jako by mu po celým těle naskákala prašivina. Prostoduchost nás odvrací od zla, a tím nás vrací šťastnému životu. Ježto nejprohnanější bláznovství pramení z nej-subtilnější moudrosti, zůstanu radši prostoduše poctivý.
Antonio Chápu, jak to ve skutečnosti myslíte.
b os o l a
Vážně?
Antonio
Sice vás povýšili, ale vy nechcete před lidmi vypadat jako nadutec, a tak dál pěstujete svou obnošenou melancholii. Už toho nechte, nechte toho.
b os o l a
Dovolte, abych byl upřímný, i když mluvím uhlazeně. — Mám se vám přiznat? Nehledím výš, než kam dosáhnu. To bohové jezdí na okřídlených ořích; mé povaze a mému povolání postačí loudavej ou-řednickej mezek. Všimněte si: když vaše myšlenky běžej rychlejc nežli váš kůň, oba se brzo uondáte.
Antonio Rád byste, tuším, hleděl k nebi, avšak ďábel, pán vzduchu, vám zastiňuje výhled.
b o s o l a
O, pane, vy jste stálice prvního nebeskýho dómu, první pán u paní vévodkyně, a jeden vévoda byl vaším bratrancem z prvního kolena — byť poněkud vzdáleným . . . Ale řekněme, že jste přímým potomkem krále Pipina anebo sám král Pipin; co z toho? Pátrejte po pramenech největších řek světa, zjistíte, že jsou to ledva bublající pramínky. Někteří lidé si myslí, že duše vladařů přišly na svět z nějakých vážnějších důvodů než duše obyčejných lidí. Chyba lávky. Jsou na tom stejně: hárají v nich tytéž vášně, z týchž důvodů, pro který farář dá soudu a zničí svý sousedy, že mu neodvedli desátek z prasete, takoví vladaři pustoší celý kraje a kanóny srovná-vaj se zemí krásná města.
(Vystoupí vévodkyně s dámami a průvodem.)
Vévodkyně
Nabídněte mi rámě, Antonio. Netloustnu? Těžko se mi dýchá. —
Bosolo,
dejte pro mě udělat nosítka, taková, jaká měla vévodkyně z Florencie.
B o s o l a
Užívala je, když nosila pod srdcem dítě.
Vévodkyně
Možná. Asi ano. — Pojď sem, uprav mě u krku, tady, no tak! Jsi hrozná nešika! A vane z tebe citrón! Bude to?! Chceš abych ti omdlela pod rukama? Je mi tak těžko.
B o s o l a
Jen aby to už nebyla její těžká hodinka. —
Vévodkyně
Říkal jste, že ve Francii nosí dvořané klobouky i před králem?
Antonio
Viděl jsem to.
153
Vévodkyně
I při slyšení?
Antonio
Ano.
Vévodkyně Nemůžeme to zavést také u nás?
36/
Pieter Bruegel st..
Je to jen zvyk, ne vyraz úcty, sejmout Podobenství kus filce z hlavy. Jděte příkladem 0 slepcích
ostatním dvořanům a nasaďte si klobouk. Antonio
Odpusťte, leč v krajích, které jsou chladnější než Francie, jsem viděl stát panstvo prostovlasé před vládcem. Ten projev úcty, řekl bych, je na místě.
B o s o l a
Mám pro vás dárek, Milosti.
Vévodkyně
Jak? Pro mě?
Bosola Meruňky, madam.
Vévodkyně
Vážně? A kde jsou? Ještě jsem letos žádné neviděla.
Bosola Zabírá. Rudne v tváři. —
Vévodkyně
Velmi vám děkuji. Jsou podivuhodně krásné. Náš zahradník je nekňuba. U nás
154
nebude tenhle měsíc ještě ani jedna.
bosola
Nechce je Vaše Milost oloupat?
Vévodkyně Pročpak? — Voní jak muškát, ne? Ano, jak muškát.
b o s O l a
Nevím; ale byl bych rád, kdybyste si je oloupala.
Vévodkyně
Proč?
bosola
Zapomněl jsem vám říct, že ten lump
zahradník,
aby na nich co nejdřív vydělal, dával je dojít v koňské mrvě.
Vévodkyně
To
jen žertujete. — O, posuďte sám a ochutnejte. Anton io
Madam, vážně, já je nemám rád.
Vévodkyně
Nechcete, pane, připravit nás o pochoutku. Jsou tak lahodné! A prý jsou velmi zdravé.
B o s o l a
Šlechtitelství
je umění.
Vévodkyně
To jistě. Zušlechťuje samotnou přírodu.
B o s o l a
Tak jest; na panenčeti roste královská reneta a trnka, ta rodí slívy. — Jí je plnou pusou! Kdyby jí vítr strh tu krinolínu! Nebýti jí a vilně volných šatů, jistě bych spatřil, kterak jí už dítě skotačí v životě. Vévodkyně
Děkuji vám, Bosolo. Byly výborné. — Nebude-li mi po nich zle.
Antonio
Necítíte se dobře, madam?
Vévodkyně Ty nezralé plody a můj žaludek se nějak nepohodly. — Strašně mě nadýmají!
BOSOLA
— Nadmuti už jste byla předtím.
Vévodkyně Studený pot mi vyvstal na těle!
Bosola To je mi líto.
Vévodkyně Světla! Do mého pokoje! — O, drahý Antonio, mám strach; to je můj konec!
D e l i o
Sem, světla! Světla!
(Odejdou všichni kromě Antonia a Delia.)
Antonio Můj věrný Delio, jsme ztraceni! Obávám se, že porodí. A není čas ji nikam odvézt.
Delio
Opatřil jsi už ty dámy, které jí mají být po ruce, a bezpečně a tajně zajistils porodní bábu, již si vévodkyně vyhlédla? Antonio Ano.
Delio
Využij tedy toho, k čemu tě okolnosti nutí a rozhlas, že ji těmi meruňkami Bosola otrávil. Tím také zdůvodníš, proč nesmí vycházet.
Antonio
Pchá! To se k ní
pohrnou doktoři.
Delio
A těm zas povíš, že už užila vlastní protijed a že má obavu, aby ji doktoři neotrávili znovu.
Antonio
Ztratil jsem
155
hlavu a nevím, co si počít. (Odejdou Antonio a Delio.)
/U/2/
(Vystoupí Bosola.)
bosola
Tak, tak, už o tom není pochyby. Ta její popudlivost a to, že se tak vrhla na meruňky, neklamně ukazuje: bude rodit. (Vystoupí stará paní.) Copak je?
Stará paní Mám naspěch, pane.
Bosola
Byla jednou jedna komorná, a ta si strašně přála navštíviti sklárnu.
Stará paní
Ne, prosím, nezdržuj mě.
Bosola
A to jenom proto, aby na vlastní oči poznala neznámý nástroj, kterým se sklo nafukuje jako ženský břicho.
Stará paní Dej pokoj s tou sklárnou — pořád jen ženy pomlouváš.
Bosola
Kdo? Já? Ale kdež! Jenom se semo tamo dotknu vaší křehkosti. Oranžovník nese současně plody zelený i zralý a bez přestání kvete. Některý z vás potěšej člověka z čirý lásky, většina však za to žádá jinčí odměnu. Bujarý jaro je voňavý, ale dozrá-lej podzim má šmak. My máme pořád ten samej zlatej déšť, kterej se lil z Jupitera-hromovládce, a tudíž i vy jste pořád Da-naovny, který mu nastavujou klíny, aby se do nich vsák. Nikdy ses nezaobírala geometrií?
Stará paní K čemu je to dobré, pane?
Bosola
Aby ses poučila, kterak se mnoho přímek sbíhá v jeden punkt. Běž už, běž. A dej těm svým padcerám tuhle dobrou radu:
pověz jim, že se ďábel s oblibou zavěšuje ženskejm na pás — v podobě zarezlejch falešnejch hodinek: aby nepoznaly, jak ten čas letí.
(Odejde stará paní. Vystoupí Antonio, Delio, Kodérigo a Grisolan.)
Antonio Zavřete brány do paláce!
R o d e r i g o
Proč? Hrozí
nějaké nebezpečí? Antonio
Zamkněte všechny postranní vchody! A hned
svolejte
veškeré služebnictvo., Grisolan
Hned.
(Odejde Grisolan.) Antonio
Kdo má
klíč od zahradní brány?
R o d e r i g o
Forobosco.
Antonio Ať ho hned přinese. (Vystoupí Grisolan a služebnictvo.)
1.služebník
Ach, pánové! Nejšpinavější zrada!
Bosola
— Jestli někdo otrávil meruňky bez mýho vědomí...
1. služebník
Teď právě chytili jistýho Švejcara v ložnici vévodkyně.
2. služebník Žoldnéře? Švejcara?
1.služebník
Měl pistoli. Hlaveň mu čouhala z poklopce.
Bosola Ha, ha, ha!
1. služebník
Strčil si ji do poklopce místo do pouzdra.
2.služebník
Ta mrzká zrada! Koho by napadlo
156
prohledávat mu poklopec?
1.služebník
No jo, když neměl co dělat v dámských komnatách! —
A místo knoflíků měl olověný kulky!
2 . služebník
Ten podlý kanibal! Mít v poklopci spoušť!
1. služebník
Nastrojil to nějakej Francouz; na to bych dal krk.
2. služebník
Abysme viděli, co všechno ďábel svede.
Antonio Jsou tady všichni?
1. služebník
Všichni.
Antonio
Pánové,
jak víte, poztrácela se nám spousta stříbra a dnes večer dokonce zmizely ze skříňky vévodkyně šperky v hodnotě asi čtyř tisíc dukátů. — Dveře jsou zavřeny? Služebníci
Jsou.
Antonio
Paní vévodkyně si přeje, aby se každý z vás zamknul do rána ve svém'pokoji a poslal
• y i i y v i     1  v y    y ; y      i   o     i vy
ji klice od skrini a zámku dveri. Je ve své ložnici — a je jí velmi zle.
R o d e r i g o
Jak je jí libo.
Antonio
Žádá vás: nemějte jí to za zlé;
kdo nevinen, tím víc se před ní zaskví.
B o s o l a
Kde je teď, páni z mokrý čtvrti, ten váš Švejcar?
1.služebník
Při tyhle ruce, někdo z kuchyně to přines jako zaručenou zprávu.
(Odejdou všichni kromě Antonia a Delia.)
D e l i o
Jak se má vévodkyně?
Antonio
Jako na mučidlech: svíjí se v bolestech a hrůze.
D e l i o
Snaž
se ji co nejvíc utěšit. Antonio
Jak šašek
se natřásám před tím, čeho se bojím. Dnes v noci jedeš do Ríma. Můj život je ve tvých rukou. D e l i o
Nevěříš mi?
Antonio
Ach,
to ne. Leč strach mi maluje, co všechno se může ještě stát.
D e l i o
Je to, věř mi, jen tvého strachu stín, nic víc. Když se něčeho bojíme, jsme strašně pověrčiví: převrhnem slánku, zajíc přeběhne nám přes cestu, z nosu se spustí krev, zakopne kůň či cvrček zavrže, a už se v nás sesychá všechna mužnost. Sbohem. Těš se, že budeš šťastným
otcem.
A uvědom si, že mé přátelství je jak starý a věrný meč: lze na ně spoléhat. (Vystoupí Cariola.)
C a r i o l a
Jste, pane, šťastným otcem. Je to syn. A vaše choť i on vás pozdravují.
Antonio Blažené štěstí! — Probůh, dobře mi ji opatrujte. A já hned půjdu sestavit jeho horoskop.
111/3/
(Vystoupí Bosola se zastíněnou lucernou.)
B o s o l a
Určitě to byl ženský hlas. Slyš! Ha! A ten křik šel, jestli se nemýlím, z ložnice vévodkyně. Je to past:
157
uzamknout všechno služebnictvo v jejich komnatách. Musím na to přijít, nebo to zmrazí moje výzvědy. Slyš! Zas! Možná že to tak zanaříkal pták, melancholický přítel tichých samot, sýc. Ha! Antonio?
(Vystoupí Antonio se svící a taseným mečem.) Antonio
Zaslech jsem tu hlasy. Co je? Kdo je? Tak mluv!
bosola
Antonio, vaše tělo i tvář na sebe vzaly zlý výraz hrůzy; já však jsem váš přítel, Bosola.
Antonio
Bosola! — Ten krtek, ten mě podryje. —■ Neslyšel jste ty zvláštní zvuky? Bosola
Odkud?
Antonio
Z vévodkyniny ložnice. Bosola Já ne. Vy ano? Antonio
Ano. Nebo se mi to jenom zdálo? Bosola
Tak tam pojďme.
Antonio
Ne.
Možná se pouze zdvihnul vítr.
Bosola
Možná.
Rekl bych, že je chladno; a vy se potíte. Něco vás trápí? Antonio
Tázal jsem se hvězd, kdo ukrad šperky. Bosola
A co hvězdy?Jsou schopny dát odpověď?
Antonio
Go je vám po tom ?
Spíš vy byste měl řádně zodpovědět, proč tady obcházíte za noci, když každý má být zamčen u sebe. Bosola
To já vám řeknu, rád: teď všechno spí, i povídám si, čert nemá co dělat, půjdu se pomodlit. Vám to snad vadí? Ze se chci pomodlit? To jste mi pěkný dvořan! Antonio
— Ten chlap mě zničí. Dal jste vévodkyni dnes meruňky. Modlete se, ať nejsou otrávené.
Bosola
To má být vtip či trik?
Antonio Zrádcům se vždycky věří, nežli se prozradí; a pak zde máme tu krádež šperků. Podle mého nikdo není podezřelejší nežli vy.
Bosola Jste mrzký správce.
Antonio
Sprostý slouho! Já tě odtud vyrvu i s kořeny! Bosola
Jen aby
vás potom neskříp padající kmen. Jste, pane, had. Jen jste se ohřál, a už vystrkujete jedovatej jazyk.
Antonio Chcete mě, pane, urážet?
Bosola
Ne, pane;
zapište, co jsem řek, a já to podepíšu. Antonio
— Teče mi z nosu krev. Pověrčivý člověk by to moh považovat za zlé znamení, ač je to náhoda.
Můj monogram na kapesníku, tady, prosákla krev.
Zas náhoda. — Vás, pane, zítra ráno dám zajistit. — Tak zdůvodníme, proč nevychází. — Tam těmi dveřmi, pane, ne! Nechci, abyste chodil kolem jejích
komnat,
158
dokud vás nezprostíme podezření. — Pán je jak chám, a v ničem není jiný, když kryje hanbu hanebnými činy. (Odejde Antonio.)
B o s o l a
Tady někde výpad Antoniovi
kus papíru. —
(K zastíněné lampě.)
Pomoz mi, falešnice. — Tady! Cože! Horoskop novorozeněte? (Čte.)
,Vévodkyně povila syna mezi dvanáctou a první hodinou popůlnoční. Anno Domini 1504' — to je letos — ,decimo nono de-cembris' — to je dnes v noci — ,dle meri-diánu v Amalfi' — tak je to naše vévodky-ně! Tomu říkám objev. ,Vládce prvního domu, shořevší při vzestupu, značí krátký život. A Mars ve znamení Zodiaku, procházející ocasem Draka v osmém domu, 'je hrozivou předzvěstí násilné smrti; cetera non scrutantur.'
Tak teď už je to jasné. Tenhle puntičkář
jí dělá zástenu. Mám, co jsem chtěl.
Pro tuto tajnou událost je dvůr
uzamčen v komnatách. A z toho plyne,
že mě nyní obviní z travičství
a vsadí do vězení. Já to snesu.
A budu se jen smát. Teď jenom ještě
vypátrat otce. Čas ho vyzradí.
Starý Castruchio jede ráno do Ríma;
pošlu po něm list jejím bratřím, který
jim řádně vzbouří žluč. Byl to úlovek!
/ když se vilnost zamaskuje zcela,
ie často chytrá, ne však obezřelá.
/ 11 / 4 /
(Vystoupí kardinál a Julia.)
Kardinál Posaď se. Nikdo by mi nebyl milejší "2 ty. Řekni mi, jakou lstí jsi přišla do Říma bez manžela? Julia
Můj pane, já
mu namluvila, že jdu z vroucí lásky navštívit jednu starou jeptišku.
Kardinál Chytřes to nalíčila — na něj, ovšem.
Julia
Máte mě v moci; myslím jenom na vás; nechtěla bych, abyste mi byl nevěrný.
Kardinál Proč se tak dobrovolně mučit
představami, jež vyplývají jen z tvých vlastních vad?
Julia Jak to, můj pane?
Kardinál
Bojíš se, že já ti budu nevěrný, protože znáš uskoky nevěrnosti podle sebe.
Julia    . -Byla jsem vám kdy nevěrná?
Kardinál
Ach, to
jsou všechny ženy. Spíše člověk sklo učiní pružným, než by přiměl je k neproměnlivé stálosti.
Julia
Vážně, můj pane?
Kardinál
Půjčit si ony zvláštní skelné čočky, jež sestrojil florentský Galileo, snad bychom na Měsíci vypátrali svět, kde žijí věrné ženy. Julia
To je vskutku
pěkné, můj pane.
K a r d i n á l
Co? Ty pláčeš? Slzy ti mají zjednat právo? Tytéž slzy pokanou, paní, na hruď tvého chotě, až budeš přísahat, že nade všechno miluješ jenom jeho. Já tě mám rád
moudře,
to značí vroucně, neboť jsem si jist, že mně parohy nenasadíš. Julia
Vrátím
se domů, k manželovi.
159
Kardinál
Měla bys mi byt, pam, vdecnejsi. lo ja te výtah z klece nudy, postavil na hřbet ruky, ukázal kořist a řek: leť! Prosím tě, dej mi pusu. Když jsi doma, manžel tě hlídá jako zkroceného slona. Měla bys mi být vděčnější. I on tě sice líbá, zahrnuje krmí, však pověz, těší tě to? Podobá se člověku, jenž sice umí brnkat, leč nemá zdání, jak se loutna ladí. A tak bys mi měla být vděčnější. Julia
Říkal jste, že vás trápí játra, bolí srdce, když jsme se spolu sešli poprvé; mluvil jste jako chorý člověk. Kardinál
Kdo je?-Buď klidná. Touha po tobě se blíží rychleji nežli blesk. (Vystoupí sluha.)
Sluha
Madam, přišel jistý pán z Amalfi a chtěl by s vámi mluvit.
Kardinál
Ať vejde; já se zatím vzdálím. (Odejde kardinál.) Sluha
Říká, že prý váš muž, starý pan
Castruchio,
přibyl, žalostně zmožen jízdou, do Říma. (Odejde sluha. Vystoupí Delio.)
Julia
— Pan Delio. Jedna z mých dávných
lásek.
Delio
Přišel jsem s dovolením na návštěvu.
Julia Jste vítán, pane.
Delio
Vy tu spíte?
Julia
Sám byste se snadno mohl přesvědčit, že ne.
V palácích římských prelátů nejsou pokoje pro dámy. Delio
Tak dobře. Nenesu vám poručení od manžela; nemá vám co poroučet.
Julia
Prý přijel do Říma.
Delio
Nikdy jsem neviděl člověka a zvíře, koně a rytíře, tak vzájemně si vadit. Kdyby snes na zádech tu koňskou dávku, byl by ho přines na ramenou; tak ho
ta jízd
sebrala v rozkroku. Julia
Váš smích mě
rmoutí.
Delio
' Nevím, paní, jestli máte dost peněz; nějaké jsem vám přines.
Julia
Od manžela?
Delio Ne, ze svého.
Julia
Dřív než je přijmu, musím znát vaše podmínky. Delio
Pohleďte, zlaťák; nemá snad pěknou barvu?
Julia
Já mám ptáka,
a ten je barevnější. Delio
Zkuste to, jak zvoní.
Julia
Loutnová struna vydá lepší zvuk. Nevoní jako skořice a šafrán a není léčivé, ač zlato mnohý bláznivý doktor doporučuje rozpouštět do posilujících vývarů. Řeknu vám, je . . .
(Vystoupí sluha.)
160
Sluha
Přijel váš manžel a odevzdal vévodovi z Kalábrie list, který ho, myslím, málem zbavil smyslů.
Julia Slyšíte pane?
Povězte, oč vám jde, a buďte, prosím,
stručný.
37/
Renesanční náčrt koně
D e l i o
Tak tedy stručně: rád bych, abyste
— když nebudete bydlet u manžela — byla mou paní.
Julia
Já se zeptám, pane, co o tom soudí; potom vám dám vědět. (Odejde Julia.)
D e l i o
Skvělé. —
Mluvil z ní rozum nebo upřímnost? Tak vévoda se, říkal, zrovna nezná nad dopisem, jenž došel z Amalfi. Antonio, mám strach, je prozrazen. Teď ten jeho krok vzhůru hrozí pádem. Ve štěstí neštěstí! Vichřici přečká, ujde zlému hoři, kdo, nežli jedná, všechno dobře zváží.
/11/5 /
(Vystoupí kardinál a Ferdinand s dopisem v ruce.)
Ferdinand
Vykopal jsem dnes v noci mandragoru.
Kardinál
Jdi!
Ferdinand Ještě se z toho zblázním. Kardinál
Z čeho? Zlé zprávy?
Ferdinand Čti! Ta naše prokletá sestra — se spustila. Stala se z ní vyhlášená courá.
Kardinál Potichu by to nešlo?
Ferdinand
Potichu? Lumpové už to netají, leč hledí
— jak sluha přízeň pána — veřejně to roztroubit a lačným okem pasou po uších ochotných jim naslouchat. O, kéž ji sklátí zkáza! Kolem sebe má prohnané zhýralce, co jsou jí stále
k službám
161
a k milování více tajných koutů než městská posádka má v hotovosti
koulí.
Kardinál Vážně? A víš to jistě? Ferdinand
Projímadlo! Ať vyplaví mi, vyjme z útrob žluč. Buď proklet den, co v paměť se mi zabod a teď v ní tkví, dokavad z jejího zkrvaveného srdce neudělám houbu, která tu ránu vsaje. Kardinál
Mluvíš, jako bys
byl smršť.
Ferdinand
Kéž bych jí byl! V tu chvíli
smetu
jí palác nad hlavou, vyvrátím les i louky zaplavím a celé její panství poplením tak jako ona svoji čest.
Kardinál Zda má se takto pěnit naše krev, krev králů kastílskych a aragónskych?
Ferdinand
Sáhneme k radikálním prostředkům: ne k balzámům, leč k ohni, k rozpáleným
baňkám,
ty mohou vysát nakaženou krev, krev, jako je ta její. Lítost skanula mi z oka. Buď si v kapesníku. Zde. A ten pak odkážu jejímu bastardovi.
Kardinál
Nač?
Ferdinand Aby měl jemný obvaz na matčiny rány, až ji rozsekám na cucky.
Kardinál
To zrůdné
stvoření!
Příroda byla nespravedlivá, že ženám tolik rozšířila srdce.
Ferdinand Jen hlupák svěří svou čest bárce, která, z titěrné třtiny-ženy sestrojena, co chvíli klesá ke dnu.
Kardinál
A tak hloupost, byť čest jí neschází, neví, kterak s ní zacházet. Ferdinand
Zdá se mi, že se směje. Hej, hyeno! — Něco;mi říkej, honem, nebo mě představivost unese a spatřím ji, jak páše hnusný hřích.
Kar di n á l S kým?
Ferdinand
Možná s převoznickým
kolohnátem
anebo, vidíš, je to zápasník, co hází kladivem a láme železo, či krasavec, jenž dělá nejsprostější služebné práce v domě. Kardinál
Ztrácíš rozum?
F e r d i n a n d
Tak, dámo, dost! Žár ve mně neuhasí tvé kurví mléko; leda kurví krev.
Kardinál Ta planá zuřivost tě unáší — jak lidi čaroděj — na vírech vichrů. Tvůj křik se podobá halasné řeči všech nahluchlých, kteří, když; mluví,
řvou,
neboť svou vadu přičítají všem.
Ferdinand
Ty se netřeseš hněvem?
Kardinál Ano. Avšak
můj hněv nemá tvůj třas. Nic na světě člověka neznetvoří, nezpotvoří tak jako slepá zuřivost. Sám sebe
vypeskuj.
Máš lidi, kteří touhu po pokoji projevují jen věčnou nespokojeností, a tak se utrápí. Jdi do sebe.
Ferdinand Budu se tedy učit: zdát se tím, čím nejsem. Teď bych ji moh zabít;
v tobě,
anebo v sobě. Asi na nás lpí
162
nějaký hřích a za něj, skrze ni, se nám teď nebe mstí.
Kar d in á l
Pominul ses?
Ferdinand Jejich těla bych spálil v milíři s ucpaným průduchem, aby ten kletý kouř nemohl stoupat k nebi; nebo to prostěradlo, na kterém spolu spí, ponořím do síry a smoly, zabalím je do něj a potom je škrtnu jako sirku; či svařím vývar z jejich parchanta a dám je otci, aby probudil hřích jeho vilných beder.
Kardinál
Raděj půjdu.
Ferdinand Ne, už jsem skončil. Kdybych byl
zatracen
a v pekle bych se o tom doslechl,
poleje mě ledový pot. Jdeme. Jdu spát.
Než poznám, kdo mou sestru poskákal,
nic se mnou nehne. Pak vezmu škorpióny
a potrestám ji biči uzlovými,
až klesne v zatmění a věčné stíny.
(Odejdou.)
.   /111 /1 /
(Vystoupí Antonio a Delio.)
Antonio Příteli vzácný, drahý Delio! Dlouho jsi nebyl u nás u dvora, ťnjel jsi spolu s panem Ferdinandem?
Delio
Přijel. A jak se daří vzácné vévodkyni?
Antonio Naštěstí dobře: rozvětvuje rod. Od té doby, co jsi ji neviděl, má dvě děti: synka a dceru.
'jelio
Jako
kdyby to bylo včera. Přimhouřím-li oči, nepostřehnu tvé pohubnutí v tváři
a vážně se mi zdá, že jsem byl pryč nejvýš půl hodinky.
Antonio Neměl jsi soudní stání, příteli, ani tě nevěznili, ani u dvora jsi o nic neprosil, ani jsi nežádal o něčí důstojnost, ani tě netrápila nějaká matróna — což všechno
způsobuje, že skoro nepozorujeme, jak čas letí.
Delio
Poslyš, a ke kardinálovým uším ta zpráva nedolehla? Antonio
Bojím se, že ano. Pan Ferdinand, který k nám právě přijel, se chová nevyzpytatelně. Delio
Jak to?
Antonio Je malátný, jak by chtěl zaspat bouři, tak jako zimu myš. V domech, kde straší, zavládne mrtvý klid — než ďábel spustí
tanec.
Delio
Co o tom soudí lidé? Antonio
Prostý lid, ten o ní prostě říká, že je děvka.
Delio
A politicky uvažující hlavy, co ti?
A n t o ni o
Ti pozorují, že jsem zbohatl neúměrně vlastnímu postavení, a myslí, že by vévodkyně ráda s tím něco podnikla, kdyby to šlo. Panstvo svým úředníkům nepřeje, aby si v službě nadělali jmění, nicméně přechází to mlčením a nevystavuje je hněvu lidu. Pokud jde o vztah mezi ní a mnou, o naší lásce nebo sňatku, o tom nemají ovšem zdání.
(Vystoupí Ferdinand a vévodkyně.)
163
D e l i o
Hle, pan Ferdinand
jde do ložnice. Ferdinand
Půjdu ihned spát, neboť jsem unaven. — Přijel jsem ti namluvit manžela. Vévodkyně
Mně? Prosím tě, a koho?
Ferdinand Slavného hraběta Malatesta.
Vévodkyně Co? Tomu říkáš hrabě? Vždyť je to takové lízátko! Je skrz něj vidět! Až já si najdu chotě, vdám se, věř mi, tak, aby to tobě bylo ke cti.
Ferdinand
To
uděláš dobře. — Jak se máte, ctěný Antonio?
Vévodkyně
Chtěla bych si však s tebou důvěrně pohovořit o pomluvách, které se otírají o mou čest.
Ferdinand K těm já jsem hluchý. Paskvily a klepy nezřídka otravují dvorský vzduch, jejž nelze vyvětrat. I kdyby, povězme, však na nich něco bylo, já — a to si vezmi k srdci— svojí věrnou láskou tě obhájím a zprostím vin a zapřu i tvoje zjevné chyby. Klidně běž a svěř se bezpečí své nevinnosti.
Vévodkyně Můj bože, jaké štěstí! Smrtonosný ten mrak se rozplynul.
(Odejdou všichni kromě Ferdinanda.)
Ferdinand
Zlým svědomím chodí po žhavém železe. (Vystoupí Bosola.)
Hej, Bosolo,
jak pokračuje pátrání? Bosola
Nic určitého,
pane. Prý má tři bastardy, však s kým, to vědí hvězdy. Ferdinand
Někdo vskutku soudí, že je v nich všechno psáno. Bosola
Ano, ale
kde sebrat skla> aby to člověk přečet? Řek bych, že někdo proti vévodkyni uzu zly cary. Ferdinand
Cáry? K čemu?
Bosola
Aby
jí učaroval člověk nehodnej, k němuž se bojí přiznat.
Ferdinand
A ty věříš, že lektvar nebo čáry mají moc vznítit v nás lásku, ať chceme nebo ne Bosola
To jistě.
Ferdinand Jdi!
Jsou to jen úskoky a hrůzy, jimiž nás šálí podlí podvodníci. Myslíš, že květ či kouzlo mohou zvrátit vůli? Zkoušeli to ti blázni všelijak, leč hlavní složky vždycky tvořily omamné jedy, po nichž člověk třeští, takže se kouzelník pak mohl kroutit a zapřísahat, že už jeho oběť začala blouznit láskou. Okouzlená je její bujná krev. Dnes v noci z ní dostanu doznání. Říkal jsi mi, žes před pár dny obstaral náhradní klíč k její ložnici.
Bosola
Ano.
Ferdinand
Výborně.
Bosola Co chcete dělat? Ferdinand
Uhád bys to?
164
bosola
Ne.
Ferdinand Tak se mě na nic neptej. Kdo odhalí můj kurs a cíl, ten právem
poví,
že obeplul už celý svět a zná i všechny jeho bludné písčiny.
Bosola No to bych neřek.
Ferdinand
Co bys teda řek?
Bosola Že razíte kult sebe sama a že si tím hrubě lichotíte.
Ferdinand
Dej
mi ruku. Díky. Než jsem najal tebe, platil jsem penze pouze těm, kteří mi lichotili. Sbohem.
Odvrací přítel pánů pád a zmatky, když příkře kárá jejich nedostatky. (Odejdou.)
1111/2/
(Vystoupí vévodkyne, Antonio a Cariola.)
v évodkyně
Přines mi skřínku a mé zrcadlo. — Dnes, pane, u mne nesmíš zůstat na noc.
Antonio Jen ještě jednou, prosím —
Vévodkyne
Velmi dobře.
L.:isem se to snad všude stane zvykem, že bude-li chtít pán spát s manželkou, tak za ní přijde pěkně s prosíkem.
Antonio Musím tu spát.
Vévodkyne
Musíš? Ty králi karnevalu!
■\ n t o n i o
Máš pravdu, já zde kraluji jen v noci.
Vévodkyne
Jak se mnou naložíš?
Antonio
Budeme spolu spát.
Vévodkyne Co mají milenci z toho, když spolu spí?
Cariola Já, pane, u ní často spím a vím, že se s ní nespí dobře.
Antonio
Vidíš to,
jsou na tě stížnosti! Cariola
Hrozně se roztahuje.
Antonio Tím víc a lip ji musím milovat.
Cariola Mohu se vás na něco, pane, zeptat?
Antonio Zajisté, ptej se, Cariolo.
Cariola
Proč, když spíte u mé paní, vždycky tak brzo vstáváte? Antonio
Pracující počítá, Cariolo, každou hodinu a těší se, až padne.
Vévodkyne
Mlčíš! (Líbá ho.)
Antonio
Ne,
to byla jenom jedna; Venuše měla dvě holubice ve svém spřežení. Kde je ta druhá? (Líbá ji.) Kdy ty se, Cariolo, vdáš? Cariola
Já, pane? Nikdy.
Antonio
Žít svobodná, no fuj! Nech toho! Čteme, že Dafné za svůj umíněný úprk se proměnila na neplodný vavřín, Syrinx na dutý rákos a Anaxarté že ztuhla na mramor; zatímco ty, které se vdaly nebo byly vlídné k svým přátelům, tím jejich blahodárným vlivem se staly olivou či moruší, jablkem granátovým anebo
165
květinou, drahokamem, jasnou hvězdou.
C a r i o l a
To je jalová poezie. Ale kdyby mi někdo nabídl moudrost, bohatství a krásu, vtělené do tří mladíků, řeknete sám: koho z nich zvolit? Antonio
To je otázka! Paris to zažil, chudák z toho oslep, a měl věru proč. Kdo by zachoval chladnou
hlavu
a dovedl by soudit spravedlivě,
má-li před sebou tři skvoucí bohyně,
a k tomu nahé? Tahle podívaná
by zakalila rozum i těm nejpřísnějším
evropským ministrům. Leč když se tak
dívám na vaše pěkné tvářičky,
napadá mě, že bych se vás měl zeptat. . .
C a r i o l a
Na co?
Antonio
Proč paní, které krásy nepobraly, mají vždycky ošklivou komornou a hezkou tvář u sebe nesnesou.
Vévodkyně Ach, to je jednoduché! Viděl jsi, že by se kdy špatný malíř usadil vedle dílny mistra? Tím by znectil svoje podobizny a zničil sám sebe. — Kdypak, prosím tě, jsme byli naposled tak veselí? — Ty vlasy se mi kroutí!
Antonio
Cariolo,
my odtud nyní tiše zmizíme, ať si povídá sama se sebou. Udělal jsem jí to už několikrát, když se moc rozčilila. Rád se dívám, jak se pak zlobí. Tiše, Cariolo. (Odejdou Antonio a Cariola.)
Vévodkyně Poslyšte, nezačínám šedivět? V tom případě by si pak celý dvůr musel pudrovat vlasy jako já. — Jak bys mě nemiloval! Vždyť jsem si tě nechala vejít do srdce, dřív než
ses odvážil požádati mě o klíč.
(Vystoupí Ferdinand.)
Jednou tě moji bratři přistihnou.
Když je teď tady, měl bys chodit spát
do vlastní postele. Já vím, co řekneš:
láska a strach jsou sladcí spojenci.
Ujišťuji tě však, že nebudeš
mít se mnou více dětí, dokud jim
nepůjdou moji bratři za kmotry.
Ztratil jsi řeč?
(Otočí se a spatří Ferdinanda, jenž drží v ruce dýku.)
To — vítám. Protože, ať souzeno mi žít, anebo zemřít, já se v obou případech zachovám jak kněžna. (Ferdinand jí podá dýku.)
Ferdinand
Zemři tedy! A hned! — Kam, ctnosti,
kam
jsi padla, jaká podlost zatměla tvůj jas?
Vévodkyně
Prosím tě, vyslechni mě.
Ferdinand
Nebo
už je to tak, že jsi jen slovo, zvuk, svou podstatou však nic? Vévodkyně
Prosím tě . . .
Ferdinand
Mlč!
Vévodkyně
Mlčím.
Nastražila jsem duši do uší a poslouchám tě. Ferdinand
O, jak nedokonalé je světlo lidského rozumu! Vidíme, co na nás čeká, ale nedovedem to odvrátit. Měj si, co chceš, a můžeš se v tom kochat! Hanbu ukojíš, až když překonáš každou mez, i vědomí své hanby! Vévodkyně
Prosím, vyslechni mne. Já jsem vdaná.
166
38/ Inigo Jones: Postavy z anti-masky v Britannia Triumphans
Ferdinand Vedle tebe je hudbou, sůvo, vlčí vytí! Už mlč! — A ty, ať jsi, kdo jsi — jistě mě slyšíš — dbej, ve vlastním
zájmu,
abych tě nepoznal. Přišel jsem sice se záměrem tě odhalit, leč nyní vím, že by ta bouře oba uvrhla do jámy zatracení. Ani za sto tisíc
i erdinand
Ale!
Vévodkyně
Možná že ne tak, jak by sis přál, však tvoje nůžky, žel, už nezastřihnou křídla ptáka, který ti uletěl. — Chceš poznat mého muže?
erdinand
Mít místo očí baziliška, ano.
Vévodkyně Přišel jsi jistě po domluvě s ním.
tě nechci vidět! Proto pilně hleď, ať nikdy nevím, jak se jmenuješ. S tou podmínkou dál ukojuj svůj chtíč a bědný život. — A ty, mrzká ženo, chceš-li, aby tvůj smilník zestárnul v tvé náručí, postav mu kobku, co
v nich
dlí — z jiných příčin — zbožné jeptišky. Ať do smrti naň slunce nezasvítí, ať mluví jen s opicemi a psy a jinou němotou, jíž příroda
167
nedala dar vyslovit jeho jméno; papouška nechovej, ten by si je moh zapamatovat. A jestli ho máš ráda, vyřízni si jazyk, ať ho nezradí. Vévodkyně
Proč bych se já nemohla vdát? Tím přece nevytvářím žádný nový svět anebo zvyk.
Ferdinand
A tak ses zničila; a oním mocným olověným plátem, kryjícím kosti zesnulého chotě, obrnilas mé srdce.
Vévodkyně
Moje krvácí.
Ferdinand
Tvoje? Tvé srdce? jak je nazvat jinak než střelným prachem naládovanou dělovou koulí?
39/ Inigo Jones: Postavy z anti-masky v Britannia Triumphans
Vévodkyně
V tom jsi příliš přísný, a kdybys nebyl mým knížecím bratrem, řekla bych: ukvapený. Vždyť má čest je v bezpečí. Ferdinand
Víš ty, co je to čest? Povím ti to, i když mé poučení přichází pozdě.
Za onoho času se Láska, Cest a Smrt vydaly do světa. I dohodly se, že každá půjde, po svých. Praví Smrt: ,Až mě budete hledat, najdete mě na bojištích anebo ve městech, kde řádí mor.' A Láska praví: ,Budu u prostých pastýřů, nepřou se o věna, anebo u dětí, jež neměly co dědit po rodičích.' Tu praví Cest: ,Počkat, nechoďte pryč. Je v mojí povaze, že když mě někdo jednou opustí, víckrát mě nenajde.' — A tak i ty: rozloučila ses jednou se Ctí, a ta je nyní k nenalezení. Buď sbohem. Já už tě nechci vidět.
Vévodkyně
Proč právě já, jediná ze všech knížat světa, mám být chována pod sklem jako svaté ostatky? Jsem ještě mladá, snad i trochu hezká -
Ferdinand Jsou panny, a hle, jsou to čarodějky! Já už tě nikdy, nikdy nechci vidět. (Odejde Ferdinand. Vystoupí Antonio s pistolí v ruce a Cariola.)
Vévodkyně Viděls to zjevení?
168
A n t o n.i o
Viděl. Někdo nás udal. Jak se dostal dovnitř? Za to namířím tohle — na tebe. (Namíří hlaveň na Cariolu.)
C a r i o l a
Prosím,
pane, a až mi rozpoltíte srdce, vyčtete v něm, že za nic nemohu.
Vévodkyně
Sel zřejmě galérií. Antonio
Kéž ten strašný zjev sem přijde znova; budu na stráži a vysvětlím mu, jak tě miluji!
(Vévodkyně mu ukáže dýku.) Ha! Co to značí?
Vévodkyně
Nechal mi ji tady.
169
Antonio Aby sis, probůh, sáhla na život?
Vévodkyně Tak mi to připadalo, tak se ke mně
choval.
Antonio Má nejen rukověť, ale i hrot! Obrať ji proti němu! Vnoř ji ostřím v tu jeho vykypělou žluč! (Ozve se klepání.)
Co to?
Kdo klepe? Zem se znovu chvěje?
Vévodkyně Jako bych měla pod nohama důl, který co chvíli vybuchne.
Cariola
To je
Bosola.
Vévodkyně
Pryč! Ó, jaká bída! Podlost by měla nosit závoje a masky, ne my! Musíš hned pryč! Už vím i kam. (Ukáže Antoniovi úkryt. Antonio odejde. Vystoupí Bosola.)
Bosola
Váš bratr, jak by ho chytila smršť, vsed na koně a pádil do Ríma.
Vévodkyně Tak pozdě v noci?
Bosola
A když nasedal, řek mi, že prý jste zničena.
Vévodkyně
To ano. Málem.
Bosola Co se stalo?
Vévodkyně
Můj správce Antonio mě podved ve výkazech účtů. Bratr se za mě zaručil za jistou částku peněz, kterou mi půjčil jeden neapolský žid a Antonio bratrem podepsanou směnku opomněl proplatit.
Bosola
Zvláštní.
— A chytře vymyšlené.
Vévodkyně
Kvůli tomu je teď bratrovo konto v Neapoli obstaveno. Svolej hned služebnictvo.
Bosola
Hned.
(Odejde Bosola. Vystoupí Antonio.)
Vévodkyně Musíš uprchnout do Ancony. Najmeš tam dům a já za tebou pošlu šperky a peníze. Teď naše vratké bytí závisí na soukolí času. Slabiky ať mluví místo vět. Obviním tě jakoby ze zločinu. Bude to magnanima mensogna, jak ji nazval Tasso, velkomyslná lež, jež musí nyní zaštítit naši čest. Pozor! Už jdou.
(Vystoupí Bosola a služebnictvo.)
Antonio Může mě Vaše Milost vyslechnout?
Vévodkyně Já s vámi užila! Způsobil jste mi miliónové ztráty. Lid mě prokleje za vaše správcování. Když byl čas účtování, leh jste si do postele a ležel jste, než jsem vše podepsala; pak jste se bez doktorů rázem uzdravil. — Páni! Mějte ho jako příklad před
očima;
tím se mi zavděčíte. Zel, co on mi udělal, na to by nikdo z vás ni nepomyslel. Nechejte ho být. Nechci to rozebírat, chci ho propustit. Hledejte si své štěstí jinde. Antonio
Jsem
připraven bez reptání nést svůj pád,
tak jako sedlák nese krušný rok.
Na nikoho si nestěžuji. Myslím,
že je tím vinna hvězda zlovolná,
ne její rozmar. Na jak nepevných
a shnilých základech spočívá služebnost?
Jsme, hleďte, jako ten, kdo usedl
za zimní noci k hasnoucímu ohni,
170
nechtěl jej opustit a tvrdě usnul. Když odchází, je stejně prokřehlý, jako když k němu za večera zašed.
VÉ vodkyně
Zabavujem, na úhradu svých škod, vše, co vám patří.
Antonio Já patřím vám, a tak je správné, že co je mé, je vaše.
Vévodkyně
Tak. Můžete jít.
Antonio Vidíte, páni, co to znamená sloužit panstvu tělem i duší. (Odejde Antonio.)
BOSOLA
Typickej příklad, jak člověka vyždímají: vlhkost, která se vypaří z moře, když přijde bouřka, vyprší a chvátá, zpátky do moře.
Vévodkyně Ráda bych věděla, co si myslíte o Antoniovi.
2. služebník
Nemoh se podívat na prasečí rypák. Říkal jsem si, že v něm jednou Vaše Milost pozná židovinu.
3. služebník- <
V c vlastním zájmu jste vy měla sloužit jemu.
4. služebník
Mohla jste bejt víc při penězích.
1.služebník.
Cpal si do uší vatu, a když si někdo přišel pro odměnu, řek mu, že špatně slyší.
2. služebník
Povídalo se, že je dvojpohlavnej, poněvadž nemoh vystát ženský.
4. služebník
A jak se nadouval, když měl truhlu plnou! Jen ať táhne!
1. služebník
iejt ho splaškama z kuchyně, aby měl proč cídit si ten svůj zlatej řetěz.
Vévodkyně
Odejděte!
(Služebnictvo odejde.)
Co ty si myslíš o nich?
BOSO la
Holota, která, dokud jste mu přála, podlízala, že je moh umazaným třmenem rejpat i do nosu, a táhla se za ním jako medvěd s kroužkem
v hubě;
své dcery nutili, ať se mu dávaj, nejstarší syny, ať mu donášej; kdo se s ním narodil pod stejnou
hvězdou,
byl štěstím bez sebe a nosil jeho livrej.
A tyhle vši ho dneska opouštěj?
Nikdy už jemu rovna nenajdete.
Zbyla po něm jen smečka pokrytců
a podle toho zní i jejich soud.
Pán platí pochlebníky jejich chlebem:
pokrytci předstíraj, že princ je bez vady,
a ten se tváří, jak by neviděl,
že lžou. Tomu se říká spravedlnost. —
Chudák Antonio!
Vévodkyně Chudák? Plnil si truhlice.
BoSOLA
Jistě
byl poctivý až moc. Když Jupiter poslal za někým Pluta, boha bohatství, ten se jal belhat na znamení toho, že v bázni boží pracno bohatnout; když ho však pověřil smrdutou
čertovinou,
pelášil za ním, až se prášilo.
Vysvětlím vám, jak lehkomyslně
jste odhodila šperk nemalé ceny;
blažený, kdo ho najde: byl to skvělý
dvořan, neobyčejně věrný, voják,
jenž — ne jak zvíře — znal svou hodnotu,
však neoháněl se s ní jako čert.
Za své ctnosti a způsoby si zasloužil
daleko lepší osud. Raději
přísně posuzoval svůj úsudek, než aby
ho stavěl na odiv. V hrudi mu bilo
poctivé srdce, leč tak nehalasně
jako v nějaké tajné komůrce.
171
Vévodkyně Byl však nízkého rodu. Bosola
To si chcete počínat jak najatý heraldik? Pídit se po rodokmenu, ne po ctnostech? Bude vám chybět.
Vždyť princ a čestný ministr se k sobě
mají tak jako studánka a cedr:
studánka vlaží stromu kořeny
a vděčný strom ji odměňuje stínem.
Vy jste to nedělala.
Radši popluju na Bermudy na dvou
děravejch měchejřích zlých intrikánů,
svázaných šňůrou z pupku špióna,
nežli abych se někdy spolíhal
na vrtošivou přízeň panstva. Buď
sbohem, Antonio; ač záští světa
tě srazilo, nedá se vlastně říct,
žes dopad zle: ctnost totiž provází
tvůj pád.
Vévodkyně
Tvá slova zní mi jako hudba.
Bosola
Vážně?
Vévodkyně Ten, o kom jsi tak pěkně mluvil, je můj muž.
Bosola
Ne, to se mi jen zdá! Ze by se v našem vypínavém věku našlo dobro, jež na člověku cení člověka, ne stíny majetku a malbu slávy? To že je možné?
Vévodkyně
Máme spolu tři děti.
Bosola Blažená paní! Vy jste učinila z tajného svého svatebního lože něžné a šťastné semeniště míru. Nepochybně se za vás budou modlit vzdělanci bez prebend a budou doufat, že v světě lze i dneska povýšit dle zásluh. Pannám neobvěněným svítá skrze vás nová naděje, že se bohatě vdají. Za váš čin
se Maur i Turek dají pokřtít, aby
vám sloužili, kdybyste neměla dost vojsk.
A posléze opomíjení pěvci
našeho věku — aby uctili
památku muže, kterého jste vy
svou bílou ručkou k sobě pozdvihla —
váš hrob obestřou velkým díkůvzdáním
a učiní jej velebnějším než
sídla žijících princů. Antonia
též uctí rýmy mnoha hbitých per,
až dojdou erby, jež jsou na prodej.
Vévodkyně Tvá vlídná slova jsou mi útěchou, kéž jsou i útočištěm.
Bosola
Ó, tajemství mé vladárky a paní? Uložím je do nitra svého srdce.
Vévodkyně Vezmeš všechnu mou hotovost a šperky a vydáš se za ním. Uchýlí se do Ancony.
Bosola
Tak, tak. Vévodkyně
Já za několik dní
dorazím za vámi. Bosola
Počkejte, napadá mě, co kdyby Vaše Milost předstírala pouť ke svaté panence loretánské, což je necelých šest mil od Ancony? To byste mohla odjet s větší slávou, s obvyklým doprovodem, a váš útěk by budil zdání řádné jízdy princů.
Vévodkyně
Svou radou, pane, veď mě za ruku.
C a r i o l a
Ať takhle radši jede do lázní, buď do Lukky anebo do Němec; nikdo si nesmí, namouduši, s vírou a svatou poutí jen tak zahrávat.
Vévodkyně
Jsi pověrčivý blázen. Okamžitě vše přichystej k našemu odjezdu. Co bylo, bylo; zato příštích ran se hleďme rozvážlivě vystříhat.
172
(Odejdou vévodkyně a Cariola.)
bosola
Intrikánství je perlík péřový,
jímž satan kuje hřích. Ty jeho rány
jsou neslyšné. A může pracovat
i v dámských komnatách, jak vidno.
Co mi
teď ještě zbývá? Zpravit o tom pána. — Jak podlá dovednost je špehýřství! Leč každá dovednost na tomto světě vede tě k zisku nebo k povýšení. Já jistě povýším, a za ten čin to beru. Kdo býlí vybílí, je dobrý malíř věru. (Odejde Bosola.J
/111/3/
(Vystoupí kardinál s Malatestem, Ferdinand s Deliem, Silvio s Pescarou.)
Kardinál
To má být ze mne znovu voják?
Malateste
Římský císař, doslechnuv se, že než jste oblékl svůj svatý šat, proslul jste slávou v poli, jmenoval velitelem vás, společně s úspěšným markýzem Pescarou a proslulým Lannoyem. Kardinál
To má být ten, co měl čest zajmout francouzského krále?
M a l a t e s t e
Ten. —
Tady je plán na nové opevnění -Neapole.
Ferdinand
Veliký hrabě Malateste, zdá se, má poslání.
d e l i o
Poslání, prosím, ne. Poznámka na soupisu vojska praví, <-č je tu jako dobrovolník.
Ferdinand
Takže
to není voják?
D e L I O
Míval střelný prach ve vykotlaném zubu: kvůli bolestem.
SI L VI o
Do tábora dorazil rozhodnut
sníst něco hovězího, něco česneku;
až to z něj vyvane, vrátí se ke dvoru.
D e L i o
Ví všechno o posledních válkách z vypravování městské kroniky; a vydržuje si dva malíře, kteří mu kreslí plány bitev.
SlLVIO
A tak
bude bojovat jako kniha.
D e L I O
Spíš jak
hvězdopravecký kalendář: dle něj v klidných dnech vyleze a vřavu zaspí. To je prý šerpa jeho dámy. Silvio
Ano. Přísahá, že pro ten hedváb udělá kdeco.
D e L I o
Uteče třeba z bitvy, jenom aby mu nepad do zajetí.
Silvio
A má strach, že mu střelný prach parfém zapuší.
D e li o
Jednou mu rozbil hlavu jeden Dán, když mu řek, že je nalítej jak dělo. Měl z toho v hlavě díru jako hlaveň.
Silvio
Moh mu přidělat taky nabiják.
D e L i o
Je to taková herka v postroji, použitelná jen ke stěhování dvora.
(Vystoupí Bosola.J
P e s c a r a
Přijel Bosola! Co se to děje? Nějaký rozkol mezi kardinály. Táhnou-li hlavami každý jinam, v ocasech mají pochodně a spálí celou okolní zemi.
17 3
S i l v i o
Co je zač
ten Bosola?
D e l i o
Znám ho z Padovy. Učený podivín; jak ti, co se usilovným studiem pídí po tom, kolik měl Herkulův kyj suků, anebo jestli Hektora bolely zuby. S očima podlitýma krví študoval sám sebe, aby pomocí zou-váku přeměřil symetričnost Caesarova nosu. A dělal to vpodstatě kvůli tomu, aby si získal pověst hloubavce.
P e s c a r a
Pohleďte na vévodu Ferdinanda: z očí mu svítí salamandr a směje se ničivému žáru ohně. Si l v i o
Kardinál zničil svou zlovůlí víc lidí, než jich kdy Michelangelo vytvoril. Nosí nos nahoru jak želva před bouří.
Pescara Pan Ferdinand se směje.
D e l i o
Jako smrtonosné dělo: nejdřív vyšlehne oheň, pak se zakouří.
Pescara
To jsou ta pravá muka smrtelná: život mučící srdce velkých pánů světa.
D e l i o
V podobně obludném zlomku ticha čaroděj zašeptá svá zaříkání.
Kardinál Ze zbožnosti si udělala plášť, jenž ji má chránit před parnem i bouří?
Ferdinand
Tím
se zatratila! Směs těch jejích vad
a krásy je jak malomocenství:
čím bělejší, tím strašnější. A já se ptám:
pokřtila vůbec ty své parchanty?
Kardinál Požádám ihned Anconu, aby je vyhostila.
Ferdinand
Jedeš do Loreta?
Já se ceremonie nezúčastním. Sbohem. — Ty napiš vévodovi z Amalfi, mému mladému synovci, jejž měla se svým prvním mužem; vysvětli mu, jak je to s počestností jeho matky. Bosola
Jistě.
Ferdinand Antonio! Ten otrok! Páchne pultem a kalamářem! Jako řádný člověk vypadá, jenom když předkládá účty! Už běž! Už běž! Sežeň mých stopadesát
jízdních
a čekej mě u mostu do pevnosti. (Všichni odejdou.)
/III/4/
(Vystoupí dva poutníci ke kapli Panny Marie loretánské.)
1. poutník
Navštívil jsem už mnoho pěkných kaplí, krásnější jsem však ještě neviděl.
2. poutník
Kardinál aragónsky tu odloží svůj kardinálsky klobouk a také jeho sestra vévodkyně přijela složit tady poutní slib. Bude to, hádám, slavný obřad. 1 . Poutník
Nepochybně.
Už jdou.
(Předvádí se obřad instalace kardinála za vojáka. Kardinálův kříž, klobouk, roucho a prsten odkládají a odívají ho mečem, přílbou, štítem a ostruhami. Poté se u oltáře objeví Antonio a vévodkyně s dětmi, jsou však — formou němohiy — vyhoštěni a vypovězeni kardinálem a Anconou. Celý obřad doprovází slavnostní hudba a zpěv několika duchovních.)
Zpěv duchovních
Ctí a zbraní ozdobeno na věky buď tvoje jméno.
174
dopis nathana fielda philipu henslowovi (1613)
Pane Hensloive,
jistě chápete naši zoufalou situaci a nevěřím, že byste se k nám zachoval nekřesťansky — ledaže byste sumu, o niž Vás žádáme, raději hodil do Temže a ohrozil tak několik nevinných životu. Sám vite, že od Vás máme za hru dostat nejméně deset liber. Prosíme Vás, abyste nám půjčil pět liber z Vašeho podílu, neboť bez toho nemůžeme být ani podmínečně propuštěni a já nebudu moci hrát, dokud se tato záležitost nevyřídí, čímž byste do konce příštího týdne přišel o dvacet liber, nemluvě o ohrožení nové hry. Zapřísahám Vás, pane, abyste náš případ posuzoval se vší lidskostí a dokázal, že ve Vás v nouzi najdem přítele. Poprosili jsme pana Davisana, aby Vám doručil tento dopis, vyřídil Vám naše sliby, dobře pořídil a připomněl Vám, že zůstanou vždy
Vašimi vděčnými a věrnými přáteli
Nat. Field
Ty peníze'si strhněte z vyplacené sumy za naši a páně Fletcherovu hru.
Rob. Daborne
Vždycky jste se ke mně choval jako opravdový přítel, a proto doufám, že nás v této maličkosti, která není nečestná, nenecháte na holičkách.
Philip Massinger /Z. H./
Zlo ad nezná cestu k tobě, neštěstí se vyhni tobě.
[Autor tímto prohlašuje, že tuto píseň nesložil.] Já sám pěji ke tvé chvále, ctnostmi že ses povznes k slávě. Ty duchovní sklony své podřiď kázni vojenské. Odlož roucho, odlož vedle sebe, zbraň teď krásou korunuje tebe. O, skvělý z nejskvělejších, takto
přizdoben, chrabře veď šiky své pod válečným
praporem. Kéž úspěch tě provází při všech tvých
taženích,
zaštítěn uměním a silou paží tvých. O slavných triumfech sláva ať pěje
k tvé chvále, vítězný vavřín a požehnání spočiň
na tvé hlavě. (Odejdou všichni kromě poutníků.)
1 . poutník
Divný zvrat osudu. Kdo by si pomyslel, že se tak velká dáma provdá za tak nízkého člověka. Stejně si ale ved kardinál moc hrubě. 2. poutník
Vyhnali je.
1. poutník
Co to ale, že stát jak Ancona
smí rozhodovat o svobodných princích?
2. poutník
Je to svobodný stát. A její bratr ukazoval, že když se papež doslech, jak žije v hříchu, vévodství, které dostala věnem, ihned zabavil ve prospěch církve.
1. poutník
Jenže jakým právem?
2. poutník
Rek bych, že žádným. Udělal to jistě pod nátlakem jejího bratra.
1. poutník
Co
jí to tak divoce rval z ruky?
175
2 . poutník
To byl
svatební prsten. A hned přísahal, že ho učiní obětí své pomsty.
1. poutník
Chudák Antonio. Ať člověka
strčí do studny kdo chce, ke dnu už
jde vlastní vahou. Pojďme pryč. Štěstí
zná jenom jedno pravidlo, je pěkné:
v neštěstí vše se proti tobě spikne.
(Odejdou.)
/ 111 / 5 /
(Vystoupí Antonio, vévodkyněs dětmi, Cariola, služebnictvo.)
Vévodkyně Vyhnáni z Ancony!
Antonio
Teď vidíš, jaká moc šlehá ze slov knížat. Vévodkyně
Z našeho průvodu zbyla jen ta hrstka? Antonio
Chudáci, co měli málo z toho, že ti slouží, chtějí se s tebou dělit o tvůj los. Ti moudřejší, sotva se schmejřili, jsou pryč.
Vévodkyně
To udělali moudře. — Což mi připomíná smrt. Stejně totiž doktoři, když si namažou kapsy, se zřeknou nemocného.
Antonio
Tak to v světě chodí. Neštěstí panstva plaší pochlebníky. Nikdo nestaví dům, kde základy se řítí.
Vévodkyně Měla jsem dneska v noci divný sen.
Antonio
Jaký?
Vévodkyně Na hlavě měla jsem knížecí korunu
40/ Herec Nathan Field
41/
Jeden z dopisů Nathana Fielda Philipu Hensloivovi
176
dopis nathana fielda philipu henslowovi (1613)
Otče Henslowe,
byl jsem bohužel uvězněn pro dluh třiceti liber. Mohu být propuštěn, složím-li alespoň dvacet. Deset mám od přítele, a jestli mi v mě krajní nouzi půjčíte zbývajících deset, budu opět na svobodě a neutratím jedinou penci, dokud Vám dluh nesplatím nebo neodvedu prací svěho pera či jinak, jak uznáte za vhodné. Nerad Vás obtěžuji, protože vím, že máte velké výdaje, a navíc se nikdo nesmí dozvědět, že jsem se na Vás obrátil, jelikož můj věřitel by trval na splacení celé částky. Zapřísahám Vás, abyste mou žádost zvážil co nejrychleji, protože jinak bych se musil uchýlit k jiným prostředkům a —jak doufám — Vy sám i ostatní lidé byste mi museli odpustit, že bych z nezbytí nemohl zůstat, jak jsem byl vždy odhodlán,
milujícím synem
Nat. Fieldem /Z. H./
a náhle všechny její kameny se proměnily v perly. Antonio
Podle mě
brzo ti bude do pláče. Ty perly znamenají tvé slzy. Vévodkyně
Ptáci v polích, žijící z drsných darů přírody, jsou šťastnější než my. Po libosti si vyberou své družky a pak jaru zpívají sladce o svých radostech. (Vystoupí Bosola s dopisem v ruce.)
BoSOLA
To jsem vás šťastně zastih. Vévodkyně
Od bratra?
Bosola
Ano, od bratra, pana Ferdinanda; pozdravuje vás a je při vás. Vévodkyně
Křivdu
chceš napravovat? Má se zlo zdát bílé? Než rozpoutá se bouře, na moři nastane dusný klid. A faleš srdce lahodí slovy, než tě udeří. (Čte.) Pošli mi Antonia. V jisté věci mi třeba jeho hlavy. Prohnaný dvojsmysl! Nechce tvou radu, chce tvou hlavu.
To jest:
nemůže usnout, dokud nejsi mrtev. A tady další past, zakrytá růžemi. Hle, jak lstivá léč!
(Čte.) Zaručil jsem se v Neapoli za některé dluhy tvého chotě. Ať se tím netrápí. Dávám přednost jeho srdci před jeho penězi. Tak tomu věřím.
Antonio
Cemu-vens?
Vévodkyně
Že
nespoléhá na lásku mého chotě a jeho srdci neuvěří, dokud je neuvidí. Vychytralý ďábel nás nenachytá na hádanky.
177
B o s o l a
Chcete snad odmítnout tak šlechetný a čistý svazek přátelství a lásky?
Vévodkyně Takový svazek uzavírá král, aby si, jako chytrý politik, zachoval moc a sílu vzápětí nás zničit. Vyřiď jim to.
B o s o l a
A vy?
Antonio
Řekni mu, že já nikam nejdu.
B o s o l a
Co s tímhle? (Ukazuje na dopis.) Antonio
Bratři vypustili psy; než uslyším, že mají náhubky, smír není bezpečný. I dobrá dohoda, jež závisí na vůli nepřátel, je zlá. Nikam za nimi nejdu.
B o s o l a
Ukazuje
to na váš původ. Z každé maličkosti obchází nízké duše děs — tak jako
magnet
na sebe přitahuje kov. Mějte se dobře; brzy o nás uslyšíte.
(Odejde Boso la.)
Vévodkyně Asi nějaká past; proto tě při své lásce zaříkám, prchni se starším synem do Milána. To málo, co nám zbývá, nesázejme na jednu vratkou loď.
Antonio
Moudrá rada. Živote můj, že loučíme se, v tom je ruka Páně; leč jen tak jako dovedný mistr rozebere orloj či hodiny, když dobře nejdou, aby je zase lépe složil dohromady.
Vévodkyně
Já nevím, co je lepší:
vidět tě mrtvého, anebo ti dát sbohem? —
dopis williama birda edwardu alleynovi (bez data)
Pane,
poslal jste k nám za pokladního jistého Johna Russella, ale moji kolegové ho často usvědčili z nepoctivosti a zabránili mu v přístupu k pokladně. On se bezbožně zaklínal, že se jí nedotkne, ale přísahy ne-přísahy, popad kasu a často nesvedomité vybíral. Dohodli jsme se, že za to víckrát nesmí ke vchodu, ale kvůli Vám mu budeme vyplácet mzdu, za niž bude pomáhat na jevišti, a bude-li se to líbit jemu samotnému i'nám, ve volném čase opravovat naše kostýmy, za což mu rovněž budeme platit. Dejte nám prosím vědět, jestli s naším návrhem souhlasíte. On sám je tak nepoctivý, že určitě souhlasit nebude.
V této záležitosti stejně jako v mnohem závažnějších spoléháme pouze na Vaše příkazy. Bůh Vás opatruj!
Váš oddaný a věrný přítel
W. Birde /Z. H./
text úpisu na dvacet liber '     ' (17. 4. 1613)   ' '
Podmínky této půjčky jsou následující: Jestliže dlužník Robert Daborne, jeho vykonavatel neb zástupce dodá půjčujícímu Philipu Henslowovi, jeho vykonavateli neb zástupci hru zvanou Machiavel a ďábel nejpozději do posledního dne velikonočního období nejblíže příštího po dni, kdy byly tyto podmínky sepsány ve smlouvě aneb záznamu vyhotoveném řečeným Robertem Dabomem vlastnoručně téhož dne, a uvedené podmínky budou do slova a do písmene dodrženy, tento úpis bude zrušen a pozbude platnosti. V opačném případě bude platit doslova a v plném rozsahu.
/Z. H./
178
smlouva mezi philipem henslowem a robertem dabornem na hru machiavel a ďábel (17. 4. 1613)
Ctihodný pan Philip Henslowe sjednává s panem Robertem Dabornem smlouvu, podle níž řečený Robert do konce velikonočního období dodá do rukou řečeného Philipa svou tragédii Machiavel a ďábel za sumu dvacet liber, přičemž řečený Robert potvrzuje, že z nich již šest liber obdržel jako zálohu na uvedenou hru, a to 17. dubna t. r., že další čtyři libry obdrží po odevzdání třech jednání a zbývajících deset liber po odevzdání závěrečné scény. Na důkaz čehož se zde řečený Robert dne 17. dubna 1613 podepsal.
Rob. Daborne /Z. H./
dopis roberta daborna philipu henslowovi (3. 5. 1613)
Pane Henslowe,
jsem nucen Vás požádat o dalších dvacet šilinků z deseti liber, které mám dostat. V pátek večer dodám čistopis tří jednání a dostanu dalších 40 šilinků. Budete-li si přát hned nějaký papír, dostanete ho, ale moje slovo platí jako úpis. Budete-li chtít, abych se podíval na další vaši knihu, udělám to ípo pátku, a to co nejrychleji a k Vaší úplné spokojenosti.
Zůstávám s pozdravem a vždy k Vašim
službám
Rob. Daborne /Z. H.l
Buď, chlapče, zdráv. Naštěstí nemáš
rozum
a nevíš, co tě čeká. Všechna naše
moudrost je poznáváním pravé tváře žalu. — Na věčnosti se, doufám, pane, takto nerozejdeme. Antonio
Upokoj se. Učiň z utrpení svůj slavně pevný štít a nedbej toho, čím nás trýzní oni; když drtí skořici, ta nejvíc voní.
Vévodkyně Musím jak ruský otrok oslavovat trápení tyrana? A přece, Bože, tvá rubná ruka visí nad námi. Můj chlapec často káču bičoval a mě srovnával s ní. Já pravou cestou se ubírala jen pod bičem nebes.
Antonio
Neplač.
Bůh vytvořil nás z ničeho a my se silou mocí vracíme v to nic. — Sbohem, Cariolo, sbohem tvé teplé
náruči;
jestliže tě už víckrát neuvidím,
buď dobrou matkou našim maličkým
a chraň je před tygrem. Sbohem.
V évodkyně
Dovol,
ať se na tebe ještě podívám; byl to hlas umírajícího otce. Máš chladnější rty nežli poustevník, když líbá umrlcovu leb.
Antonio Mám místo srdce těžkou olovnici, jíž měřím hrozby hlubin. Sbohem. (Odejde Antonio se starším synem.)
Vévodkyně
Můj vavřín uschnul.
C a r i o l a
Paní, pohleďte, blíží se k nám skupina ozbrojenců.
(Vystoupí Bosola a stráž, zakukleni.)
Vévodkyně
Jak na zavolanou. Když kolo Štěstěny
179
je přetíženo princi, jejich vahou se točí rychleji. Kéž je můj konec krátký. — Jsem terč tvé cesty; nejsem?
b o s o l a
Jste.
Nesmíte víckrát spatřit svého chotě.
Vévodkyně Jsi ďábel, že si hraješ na hrom boží?
b o s o l a
Děsí vás to? Prosím vás, povězte mi, je horší hlas, co plaší ptáky z žita, anebo co je láká do sítí? Tomu druhému příliš přál váš sluch.
Vévodkyně Ach, běda! Proč se nerozpadnu jak zrezavělý, přelaďovaný kus? — Jdeme. Do kterého žaláře?
bosola
Do žádného.
Vévodkyně Tak kam?
b o s o l a
K vám do paláce.
Vévodkyně
Slyšela jsem, že Charónův člun přes osudnou řeku převeze všechny, zpět však nikoho.
b o s o l a
Páni bratři se řídí ohledy
na vaši bezpečnost — a soucitem.
Vévodkyně Soucitem! Ze soucitu lidé drží naživu křepelky a koroptve, dokud nejsou dost tučné na nůž. ■
b o s o l a
Tohle
jsou vaše děti?
Vévodkyně
Jsou.
b o s o l a
Už mluví?
Vévodkyně
Ne.
A protože se narodily v klatbě, ze všeho nejdřív naučím je klít.
dopis roberta daborna philipu henslowovi (8. 5. 1613)
Pane Henslowe,
moje trápení začala, brát jakýsi konec, a proto jsem byl nucen vás obtěžovat víc, než mi samotnému bylo milé. Chtěl jsem se jich stůj co stůj zbavit. Některé papíry, které jsem Vám poslal, proto nebyly napsány tak úhledně, jak by měly být. Teď však mám v úmyslu dostát svým závazkům na hře, kterou právě zkoušejí, ale do konce tohoto období to nestihnu. Žádám, aby mi byl vyplacen zbytek z deseti liber, na něž jsem dostal devět liber zálohy, a zároveň prosím, abyste určil hodinu, kdy bych hru panu Alleynovi přečetl, určitě ji dodržím a pak už nebudu ztrácet čas, dokud ji nedokončím.
Se srdečným pozdravem zůstávám Váš
Rob. Daborne
/Z. H./
dopis roberta daborna philipu henslowovi (16. 5. 1613) .
Pane Hensloive,
ačkoli jsem v tomto období neměl pro spoustu překážek mnoho času na práci, Vaše osvědčená dobrota mě zavazuje a v úterý se budete moci přesvědčit, že jsem nezahálel. Většina mých trápení je díkybohu za námi, byl jsem propuštěn, takže i manželka se mohla vrátit domů. Po neděli se pustím se vší pílí do práce, aby herci mohli dodržet závazky, které vůči Vám mají. Kterékoli úterý podle Vašeho výběru se sejdu s panem Alleynem a přečtu mu část hry, protože bych nerad četl text přede všemi, dokud nebude zcela dokončen. Zavazuji se na svou čest, že hra se bude moci hrát v příštím období jako první. Pane, nahromadila se mi taková spousta vysokých výdajů, že se stydím pomyslet, jak na Vás musím naléhat.
1.8-0
Prosím, abyste mou žádost posoudil příznivě a poslal mi kromě jedenácti liber, které jsem už dostal, ještě dvacet šilinků. V úterý se určitě přesvědčíte, že si plné zasluhuji Vaši přízeň, jíž si vážím víc než nej-lepší společnosti ve městě. Já i mé pero zůstáváme vždycky k vašim službám. Opatruj Vás Bůh!
Váš oddaný
Rob. Daborne /Z. H./
dopis roberta daborna philipu henslowovi (bez data)
Pane,
předpokládám, že si zasloužím stejnou odměnu jako pan Massinger, ale protože znám výši vašich výdajů, nerad bych si Vás rozhněval přehnanými urgencemi. Jsem však ve značné tísni a nezbývá mi než doufat, že mi tuto zaslouženou laskavost neodmítnete, zvláště uvážíte-li, že Vám odvádím polovinu příjmů za hru, a kromě toho neustále se vší pílí pracuji pouze pro Vás: I když z mého úsilí nebudete mít okamžitý zisk, později se vše změní a já Vám vše splatím do posledního groše. Toto je má poslední prosba. Buďte protentokrát vzhledem k mé tísni ještě shovívavý, vyrovnejte můj příjem s příjmem pana Massingera a pošlete mi těch deset šilinků. Určitě nebudete škodný a prokážete mi službu v hodině dvanácté.
Váš oddaný
Rob. Daborne
Prosím Vás, pane, ať hoch dnes večer nařídí správci, aby do pondělka vyrovnal účty za Hej na východ! a ve středu za tu novou hru.
/Z. H./
BoSOLA
Styďte se, madam! Radši zapomeňte na tohle prananicovaté nic.
Vévodkyně Být muž, tou larvou rozmačkám tvůj druhý obličej.
B os o la
Človíček bez původu
Vévodkyně Měl, dejme tomu, nízký rod, leč muž je vpravdě urozený jenom tehdy, když jeho vlastní činy zdobí čest!
Bosola Žalostně vyžebraná čest!
Vévodkyně
Prosím tě, uhád bys, kdo je víc? Povím ti jednu bajku. Je smutná, stejně jako já. Losos plul do moře a potkal žraloka. Žralok se na něj hrubě obořil: ,Co ty tu pohledáváš v hlubinách vyhrazených pro urozené panstvo, když nejsi žádný dvořan a když si v ty nejpěknější, nejmírnější dny hovíš v mělčinách potoků a řek a bratříš se tam s mřenkami a raky? A jak to, že nepozdravíš, když tě míjí pán ze Žraloku?' ,Ó,' děl losos, ,bratře, jen klid a pochval Jupitera, že jsme ušli sítím. Neboť nikdo neví, kdo z nás má doopravdy větší cenu, dokud nás rybář nechyt do čeřenu. Na trhu pak já platím víc než ty, však o to dřív se smažím na pánvi.' A z toho plyne panstvu poučení, že kdo vysoko se cent, bývá na tom zle. Pojďme, kam chceš. Bída mě obrnila, zlá moc mě neujařmí; ne, to není vzdo hluboká údolí vždy vroubí štíty hor. (Odejdou.)
/IV/1/
(Vystoupí Ferdinand a Bosola.)
Ferdinand Kterak si vévodkyně vede ve vazbě?
18 1
B o s o l a
Vznešeně. Řekl bych to asi takto: smutek jako by jí už dávno přirost k srdci; spíš vítá konec běd, než aby se snažila jim vyhnout; utrpení svou vznešeností vtiská majestát; v slzách je její obraz milostnější než v úsměvech; čtyři hodiny sedí bez pohnutí, a tím svým mlčením jako by říkala víc nežli slovy.
Ferdinand Ta melancholie ji obehnala podivným valem pýchy.
B oso la
Přesně tak. A jako na řetěze rozohní se pes, tak ona, odloučena, se vší vášní sní o radostech, které jste jí vzal.
Ferdinand Proklínám ji! Už nechci číst, co stojí v knize jejího srdce. Pověz jí, co jsem ti řekl.
(Odejde Ferdinand. Vystoupí vévodkyně.)
BoSOLA
Pokoj s vámi, Milosti. Vévodkyně Pokoje nedojdu. — Prosím tě, proč máčíš své jedovaté pilule v zlatě a cukru?
BoSOLA
Váš bratr hrabě Ferdinand vás nyní chce navštívit a vzkazuje vám, ježto učinil svého času slavný slib, podle něhož vás víckrát nesmí spatřit, že přijde v noci. Prosí: v komnatě zhasněte světla pochodní a svěc; ruku vám políbí a usmíří se s vámi. Ale kvůli tomu slibu vás přitom nechce vidět. Vévodkyně
Jak mu libo. —
Odnes ta světla.
(Bosola odnáší světla. Vystoupí Ferdinand.)
Přichází.
dabornův dlužní úpis philipu henslowovi (19. 5. 1613)
Obdržel jsem od pana Henslowa zálohu šestnácti liber z částky dvacet liber, které mně, Robertu Daboro-vi, patří za tragédii Machiavel a ďábel. Potvrzuji, že jsem šestnáct liber obdržel šestnáctého t. m., jak stojí výše, na důkaz čehož připojuji vlastnoruční podpis.
Rob. Daborne /Z. H./
dopis roberta daborna philipu henslowovi (5. 6. 1613)
Pane Henslowe,
herci mi oznámili, že jste mél včera, rozhodnout, zda přejdou do nové budovy, anebo odjedou do Oxfordu. Pracoval jsem na své hře, která bude včas hotova, a navíc jsem požádal Cyrila Tourneura, aby napsal jednání do Obležení Londýna, abychom s ním byli rovněž včas hotovi. Škoda, že jste jejich mínění nevyslechl sám, protože jsou závislí na Vašem rozhodnutí. Poslal jsem Vám dva poměrně čisté přepsané archy. Namouduši, pane, nezdržím je jedinou hodinu, a proto Vás prosím, abyste mi poslal 40 šilinků, které jsem si vydělal. Potrebujú je poslat advokátovi a jde přitom o veškerý majetek. Prosím, abyste mi odpustil, jestli se někdy nechovám k Vaší úplné spokojenosti, a spoléhám se, že mě v nouzi neopustíte. Za Vaši laskavost se Vám odvděčí
Váš služebník
Rob. Daborih /Z. H./
182
dopis roberta daborna philipu henslowovi (10. 6. 1613)
Pane,
čekal jsem Vás v pondělí, ale vy zřejmé nevěříte, že všechno bude hotovo. Pane, zanic na světe bych neporušil dané slovo! Před Bohem Vám však přísahám, ze je nezdržím ani o hodinu. Ještě tento týden budu moci dodat konec až do posledního slova a ten večer, kdy budou hrát novou hru, jim budu moci přečíst i tohle; už jsem Vám přece poslal dosti čistě opsaný arch. Snadno se přesvědčíte, že toho už moc napsat nezbývá, a dokud všechno nedokončím, na nic jiného — Bůh je mi svědkem — nesáhnu. V tomto čtvrtletí jsem v takové tísni, že Vás musím obtěžoval dotěrněji, než mívám ve zvyku, a prosím Vás o dalších dvacet šilinků, o něž jsem žádal, a příští týden po přečtení závěru bych si vybral zbývajících čtyřicet. Neodmítnete-li mi tuto laskavost a dáte mi tak najevo svou přízeň, určitě se za to dočkáte vděku.
Váš oddaný
Rob. Daborne /Z. H./
dopis roberta daborna philipu henslowovi (18. 6. 1613)
ŕ'aiu, včera jsem do půlnoci psal tento arch, a nebýt j-nis ráno nucen dostavit se k soudu, kde jsem byl s konečnou platností osvobozen, byl bych Vám dodal všechno, za co jsem zatím jen bral a co Vám nyní budu moci splatit, a to co nejrychleji. Prosím Vás, pane, abyste mi poskytl zálohu 40 šilinků na Obležení Londýna. V pondělí se s Vámi setkám při představení nové hry a slibuji, že si nedopřeju odpočinku, ď'hnd celé dílo k Vaší spokojenosti nedokončím.
Váš zcela oddaný
Rob. Daborne /Z. H./
Ferdinand
Kde jsi?
Vévodkyně Tady.
Ferdinand
Ta tma ti sluší. Vévodkyně
Prosím tě
o odpuštění.
Ferdinand
Máš je mít. Vždyť já — to je má nejslavnější pomsta — ač bych mohl zabít, odpouštím. — Kde máš svá štěňata?
Vévodkyně
Koho?
Ferdinand
No budiž, děti. Zákon sic činí rozdíl mezi bastardy a řádným potomstvem, leč příroda svým soucitem je staví na roveň.
Vévodkyně
Kvůli tomu jsi přišel? Hanobíš, co posvětila církev? Počkej v pekle, tam za to budeš výt.
Ferdinand
Tak měla jsi zit vzdy. Užívala jsi, veru, pnlis světla světa. Však dosti o tom. Chci uzavřít s tebou mír; tady je ruka, (Podá jí ruku z mrtvého.) jíž slíbila jsi lásku; na ní prsten, tvůj dar.
Vévodkyně
Z duše ji líbám.
Ferdinand
Líbej, líbej, a její tvar pochovej do srdce. Ten prsten ti tu nechám, že je z lásky, a ruku taky, jak ten prsten; a brzo ti, nepochybuj, seženu i srdce. Až v nouzi přítele ti bude třeba, pošli je tomu, komu patřilo; uvidíš, zda ti přispěchá na pomoc.
V évodkyně Celý jsi vystyd. Cestou, obávám se,
183
jsi ochorel. — Ach! Světla! Ó, ta hrůza!
Ferdinand Ať má dost světel! \(Ferdinand odejde.)
Vévodkyně
Jakou čaromocí mi tu moh nechat ruku mrtvého? (Zde se rozhrne závěs a za ním se objeví postavy Antonia a dětí; vypadají jako mrtví.)
B o s o l a
Pohleďte, vzal ji z této postavy. Předvádí vám ten smutný špektákl, abyste měla jistotu: jsou mrtví. A nyní moudře nechte naříkání nad tím, co, hle, je nenávratně pryč.
Vévodkyně Už není mezi nebesy a zemí, co by mě zdržovalo. Maří mě to víc, než kdybych já to byla, vytavená z vosku, magickou jehlou probodená, a pohřbená na páchnoucím hnoji. Skvělé to dílo čeká na tyrana. Já je budu mít za milosrdný čin.
B o s o l a Jak to?
Vévodkyně
Připoutají mě k bezduchému tělu a já u něho na smrt chladem ztuhnu.
B o s o l a • Jděte! Vy musíte žít!
Vévodkyně
To jsou ta
největší muka, jimiž duše strádá v pekle: že v pekle musí žít a nesmí zemřít. Portie! Znovu rozdmýchám tvé uhlíky, vzkřísím tvůj skvělý, téměř mrtvý příklad všem milujícím ženám. B o s o l a
Zoufáte si? Fuj!
Jste křesťanka.
Vévodkyně
Církev ukládá půst, já zemřu hlady. B o s o L A
Nechte marných nářků. Když bývá nejhůř, brzo bude lip;
dopis roberta daborna philipu henslowovi (25. 6. 1613)
Pane Henslotve,
zřejmé si myslíte, že svou tragédii nedokončím včas. Pokud by se to stalo, mohl byste mě oprávněně považovat za nepoctivého člověka, ale já si kvůli hercům o sobě samému dávám na konci neobyčejně záležet. Ve třetím jednání, které mají opsané, jsem změnil celou scénu. Pokud jde o Obležení, zaplane laskavě jako za ostatní, a budou je mít. Jinak zkuste nejdřív mou tragédii a odměňte mě podle toho, jak zabere. Má situace se mezitím zhoršila natolik, že se musím poohlédnout po jiných zdrojích. Bůh ví, že bych za ni mohl dostat, jak připouštějí i někteří herci, až pětadvacet liber, ale já jsem Vám příliš zavázán a je moje práce těší natolik, že stačí slovo, a zůstanu
Váš zcela oddaný
Robert Daborne /Z. H./
184
dopis roberta daborna philipu henslowovi (23. 8. 1613)
Pane Hensloive,
od našeho setkání jsem byl upoután na lůžko, protože jsem se nemohl postavit na nohy. Prosím Vás, pane, abyste neodkladal tu výhodnou smlouvu na Zvoníka. Dostaneme jen dvanáct liber a přebytek z druhého představení. Z té částky jsem si už vybral deset šilinků a po odevzdání tří archů budu žádat pouhých dvacet. Pane, vzpomeňte si laskavě, jak jsem se kvůli Vám ze všech sil snažil opatřit peníze, místo dvaceti liber za hru jsem přistoupil na pouhých dvanáct. Proto mě v tísni neopouštějte, vždyť jsem vždy ochoten ve všem vyhovět Vašemu přání. Manželka Vám prozradí, jak zoufale na tom jsme. Tenhle dopis poslouží jak stvrzenka, dokud se nepodepíšu do Vaší knihy.
Váš oddaný
Rob. Daborne
(připiš Henslowovou rukou)
Po obdržení tohoto lístku jsem panu Dabornovi dne 23- srpna zapůjčil 20 šilinků jakožto zálohu na hru Londýnský zvoník.
(připiš jinou rukou) Soukromé dluhy herců
/Z. H./
bodne-li včela jednou do ruky, na očním víčku je pak neškodná.
Vévodkyně Chceš, milý těšiteli, aby ten, koho už kolo polámalo, dal si kosti spravit? Aby zase žil a dal se znovu lámat? Kdo to se mnou
skončí?
Vezdejší svět je pro mě trudný tyátr, vystupujú v něm proti svojí vůli. Bosola
Upokojte se; já vás zachráním.
Vévodkyně Na nicotnosti nezbývá mi čas.
B os o l a Vážně: je mi vás líto.
Vévodkyně
Nebuď blázen! Litovat věc tak strašně zuboženou, že nemá slitování sama se sebou! Jsem samá dýka. — Pfí! A rozfoukám ty mlhy.
(Vystoupí sluha.)
Co jsi zač? Sluha
Přeji vám dlouhá léta.
Vévodkyně A já, aby tě pověsili za tak ukrutnou kletbu. (Odejde sluha.)
Záhy nepochybně se stanu jedním z divů lítosti. Teď se jdu modlit; — ne, jdu proklínat.
Bosola Styďte se! Vévodkyně
Hvězdy proklínám!
Bosola
O hrůza!
Vévodkyně
Nechť
tři usměvavá roční období
se zvrátí v ruskou zimu; ne, svět
v prvotní chaos!
Bosola
Hle, hvězdy září dál!
185
Vévodkyně
Má kletba, pomni, musí urazit dráhu dalekou — Kéž mor, jenž kosí rozvětvené rody, je pozře!
B os o La
Paní! Vévodkyně
Ať jak tyrani jsou vzpomínáni pouze kvůli zlu, jež napáchali; a ať umrtvení mniši je vypustí z posvátných hodinek.
BOSOLA
Jste nelítostná!
Vévodkyně
Na chvíli ať nebe nechá korunování mučedníků a je ať řádně ztrestá! Běž, vykřič jim to! Již toužím vykrvácet, Bůh to ví, zabíjí laskavě, kdo rychle zabíjí. (Vévodkyně odejde. Vystoupí Ferdinand.)
Ferdinand Výtečně. Přesně, jak jsem chtěl. Mučí ji mámení. Ty postavy jsou z vosku a vyvedl je mistr v těchto věcech Vincencio Lauriola; ona však je považuje za bytosti z masa a kostí.
B o S o L a
Proč to děláte? Ferdinand
Aby
propadla zoufalství.
B o S o L a
Už dost! To stačí. Dál nežeňte tu krutost. Pošlete jí režnou košili, ať oblékne ji rovnou na tělo, a vybavte ji růžencem a modlitební knížkou.
Ferdinand Prokleta budiž! Dokud měla v těle mou čistou krev a duši, vzácnější byla než to, co ty chceš konejšit. Pošlu k ní mumraj pouličních děvek, krmit ji nechám pasáky a rváči, a že se musí, musí pominout,
dopis roberta daborna philipu henslowovi (14.10. 1613)
Pane Hensloive,
spoléhal jsem na slib, který jste dal manželce, a nikomu z herců jsem neprozradil, že jste mi dal peníze, jelikož za Vámi určitě přijdou a přistoupí na Vaše podmínky. Pokud ne, vrátím Vám peníze, které jsem dostal po odevzdání papírů, a moje úcta! Příští týden . také určitě přinesu dokončenou hru, a proto Vás, pane, pro staré přátelství prosím, abyste mi vyplatil 40 šilinků. Tento list bude zároveň stvr-zenkou, že Vám dlužím 8 liber ze své čtvrtletní renty, které budete mít kryty úpisy všech herců. Zaplatí Vám hned první lden, kdy ji budou hrát, anebo Vám zaplatí'Královi služebníci a vezmou si mé papíry. Pane, na mé pověsti mi záleží více než kdykoli předtím, a proto o ni budu dbát stejně jako dosud — jinak ať se mi nic nevede a nedaří. Tyto řádky snad postačí do té doby, než sám určíte den, kdy Vám mám přinést úpisy herců. Doufám, že mě neodmítnete.
Váš oddaný
Rob. Daborne /Z. H./
186
dopis roberta daborna philipu henslowovi (29. 10. 1613)
Pane,
dvakrát jsem s Vámi chtěl mluvit jednak o archu, o němž jsem se zmínil, jednak abych zjistil, jak jste se rozhodl s hrou, jestli ji herci dostanou nebo ne. Doslechl jsem se, že mě proklínají, jelikož Královi služebníci roztrušují, že ji dostanou oni. Vynahradím Vám veškeré ztráty, které Vám způsobili v minulé hře, a to ještě předtím, než jim novou přepustíte; jestli jim přejete něco dobrého, tato hra jim to přinese, tím jsem si jist. Poslal jsem Vám další dva archy, takže jich máte celkem deset. Pošlete mi tedy třicet šilinků, čímž dostanu osm liber kromě renty, kterou Vám plně splatí bud' oni, anebo Královi služebníci, jak sám budete chtít. Pane, dejte mi vědět, jak jste se rozhodl, protože Vám chci začít splácet Vaše neobyčejné laskavosti a toužím, abych si svou prací a službou zasloužil Vaši úctu. Důvěřuji Vaší ušlechtilosti, která nemůže dlouho zůstat bez satisfakce, a zůstávám
Váš oddaný
Rob. Daborne
(Henslowův připiš)
Na tento list jsem paní Dabornové 29. října 1613 půjčil dalších dvacet šilinků.
/Z. H./
vypustím ze špitálu šílence, nastěhuju je k její ložnici, a ať tam spolu tančí, křepčí, třeští a vyjou na měsíc. Když přitom usne, tím lip, ať spí. — Tvé poslání je téměř u konce.
Boso la
Musím ještě za ní?
Ferdinand
Ano.
BOSOLA
Nikdy.
Ferdinand
Musíš. Bosola
Ve vlastní podobě už ne. Brání mi v tom má role špeha, a že jsem jí zle lhal. Až pošlete mě za ní příště, ponesu jí, doufám útěchu.
Ferdinand
Doufám. — Ty a soucit, to neladí dohromady. — Antonio se skrývá někde u Milána. Brzy se za ním vydáš: oheň roznítit, velký jako má pomsta; nežli všechno stráví, nic nezhasí ho, pořád plápolá. Doktor musí být krutý, když je nemoc zlá.
/IV/2/
(Vystoupí vévodkyně a Cariola.)
Vévodkyně Co to bylo za hrozný hluk?
Cariola
Banda
divokých bláznů, paní, kterou k vám nastěhoval váš bratr. Takové tyranství, myslím, doposud si nikdo nevymyslel. Vévodkyně
Já jsem mu za to vděčná: jen hluk a bláznovství mě drží při
smyslech.
187
Posaď se; vypravuj o nějaké strašlivé tragédii. Cariola
Abyste
z toho byla víc melancholická, než jste?
Vévodkyně
Jsi na omylu. Slyším-li, jak lidé strašně trpí, zmenšuje to moje trápení. — Jsem ve vězení?
Cariola Jste. Budete však žít a vyjdete z něj ven.
Vévodkyně
Jsi blázínek. Červenka ani slavík žít v kleci nevydrží.
Cariola
Osušte
si, prosím, slzy. Na co myslíte?
Vévodkyně
Na nic. To když se takhle zadumám, tak spím.
Cariola
S otevřenýma očima? Jak šílenci?
Vévodkyně
Na onom světě, myslíš, jeden druhého zase poznáme?
Cariola. Ano. To jistě.
Vévodkyně
Kdyby člověk moh dva dni si posedět a popovídat s mrtvými! Prozradili by mi, co se tady, vím to", nikdy nedovím. — Řeknu ti, stal se zázrak: ještě jsem při smyslech, bohužel. Nebesa nade mnou jsou jako roztavená měď a zem jako hořící síra. Já však jsem při smyslech. Přivykla jsem bídě tak, jak snědý otrok na galejích veslu. Nouze mě nutí trpět bez přestání a zvyk to činí snadným. Komu se teď podobám?
Cariola
Portrétu v obrazárně :
dopis roberta daborna philipu henslowovi (5. 11. 1613)
Pane,
pro velkou náklonnost, kterou jste mi vždycky dával najevo, Vás ve své nynější bídě a trýzni, kterou menší částka nedokáže uspokojit, musím požádat o 20 šilinků. Zapřísahám Vás, pane, abyste mě neřadil mezi spoustu lidí, kteří hledí jen na sebe, protože — Bůh je mi svědkem — nikdo mě penězi nedokázal zlákat, abych se zachoval nečestně k tak věrnému příteli, jako jste Vy. Protože zbývá jen malá částka, prosím Vás, abyste se s ní pro mé dobro rozloučil, ale opakuji, deset šilinků to nespraví. Víte, že se blíží konec čtvrtletí, a nepatrná nesplacená částka pro mě může znamenat velké potíže. Proto Vás, pane, zapřísahám, důvěřujte mi alespoň trochu, a pokud bych Vaši důvěru zklamal, ať mě Bůh zatratí. V pondělí Vás uvidím. Pošlete mi tedy slíbenou knížku a aspoň těch dvacet šilinků.
Váš oddaný
R. Daborne /Z. H./
dopis roberta daborna philipu henslowovi (13. 11. 1613)
Pane,
Váš sluha mě zastihl při psaní poslední scény, kterou jsem Vám chtěl přinést dnes večer, jenže to bohužel nestihnu. Máme dnes sobotu, takže mi nezbývá než Vás poprosit o deset šilinků, a také abyste nečekal s placením, až se bude Jonsonova hra uvádět; Královi služebníci mi svatosvatěslíbili, že Vám za
188
laskavost zaplatí. Jde o třicet šilinků zisku a tisíceré díky. Jestli se u mě nezastavíte, přinesu Vám zítra večer konec hry. Zapřísahám Vás, pane, vyhovte této mé prosbě a korunujte všechny laskavosti, které jste mi už prokázal a které Vám vbrzku oplatím.
Váš oddaný
Rob. Daborne /Z. H./
dopis roberta daborna philipu henslowovi (13. 11. 1613)
Pane Henslowe,
obviňujete mě, že jsem nedodržel slib. Opravdu jsem. slíbil přinést závěrečnou scénu, a abyste viděl, že opravdu hotova je, posílám Vám nepřepsaný rukopis společně s čistopisem, na němž jsem pracoval, což dosvědčí Váš sluha. Kdyby mě naléhavé záležitosti nezdržely, byl bych s ním do večera hotov. Pane, berte na mě metr, jaký se na básníky běžně bere. Kdybych se jím nedokázal řídit a nezůstal přitom poctivý, raději bych toho nechal, neboť než být nevděčný vůči Vám, tak raději pojdu hlady. Neobviňujte mě tedy bez příčiny a splňte mou prosbu. Budu se na Vás v každém případě spoléhat a určitě dopíšu tuto pěknou knížku, na které určitě neproděláte a kterou Vám budou rvát z ruky.
Váš oddaný
R. Daborne
(Henslowův připiš)
Tentokrát jsem půjčil 5 šilinků.
/Z. H./
napohled jako živá, popravdě však bez života; nebo ještě spíš pomníku, který rozvalen nás k slzám dojímá.
Vévodkyně
Přesně tak. A Štěstěna má oči jenom k tomu, aby přihlížela mé tragédii. — Co je? Jaký je to zas křik? \(Vystoupí sluha.)
Sluha
Bratr vám vzkazuje, že schystal pro vás nějaké vyražení. Jednou když papež trpěl těžkou melancholií, slovutný doktor dal mu předvést různé šílence, jejichž třeštění, proměnlivé a groteskní, ho tolik rozesmálo, že hlíza pukla. Tutéž kúru hodlá poskytnout vévoda i vám. Vévodkyně
Ať vejdou.
Sluha
Je mezi nimi potřeštěný sudí
a světský duchovní a doktor, jenž
se pomát z žárlivosti, astrolog,
co předpověděl na den konec světa
a že to nevyšlo, tak přišel o rozum,
anglický krejčí, jemuž přeskočilo
z výstřelků módy, dvorský obřadník,
který je bez sebe, že nebyl s to
pamatovat si počet pozdravů
a ,jaksedaří', což mu do hlavy
každičké ráno vštěpovala paní,
pak je tu sedlák, co si ulil žito,
že ho však nemoh vyvézt, zbláznil se,
a ještě bych k nim, s dovolením, přidal
šílence-podomního obchodníka,
ať se vám zdá, že vprostřed nich je čert.
Vévodkyně Posaď se, Cariolo. — Vpusťte, koho
chcete.
To týrání v řetězech vydržím.
(Vystoupí blázni. Jeden z nich zpívá píseň
doprovázenou chmurnou hudbou.)
Ó, nářek spusťme smuteční,
189
ať hrdlo škrtí strach, hlasem, jímž vyjí vzteklí psi, zlověstný duch a pták.
Co havran, sýc a býk a vlk ať zní náš hlas a hles, až strašný skřek vám ucpe sluch a srdce pozře rez.
Potom, až chór náš ztratí dech,
jak labuť zapějem,
smrt uvítáme, a ta nechť
dá mír a pokoj všem.
1. blázen
Nenadešel dosud soudný den? Přitáhnu ho k nám dalekohledem; anebo sestrojím čočku, od který chytí plamenem celý svět. Nemůžu spát; v polštáři se mi vylíh dikobraz.
2. blázen
Peklo není sklárna, v níž ďáblové bez přestání nafukujou ženský duše kovovejma trubicema; jejich pece nikdy nevyhasnou.
3. blázen
Každou desátou noc se vyspím se všema ženskejma ve svý farnosti. Vyberu je jako desátek, převrátím je jako kupky sena.
4. blázen
Ze by mě apatykář předešel, protože jsem paroháč? Kápnul jsem na tu jeho lotrovinu: dělá z moči svý ženy kamenec a prodává ho puritánům, který bolí v krku, protože je přepínají žalmama.
1. blázen
Vyznám se v heraldice.
2. blázen
Vážně ?
1. blázen
Máš v klenotu hejla s vyďobanou hlavou — pocházíš z velice starobylýho rodu.
3. blázen
Kdekdo se poturčil. Spasit nás může toliko ženevský překlad bible.
1. blázen
Pojďte, pane, vyložím vám zákon.
DOPIS ROBERTA DABORNA PHILTPU HENSLOWOVI (9- 12. 1613)
Pane,
poslal jsem Vám po manželce lístek a doufal jsem, že mi po obdržení všech papírů vyplatíte dvacet šilinků, když ne za hru, kterou už máte, tak aspoň za novou, kterou chci podle Vaší knížky sepsat a z níž hodlám udělat nejskvělejší dílo, jaké se ve Vašem veřejném divadle hrálo. Žádám za ni pouhých deset liber a při čtení se postarám, aby Vám herci spíš dali 20 liber, než by se s ní rozloučili. Pane, mé potíže mě připravují o spoustu času, ale brzy se z nich dostanu a budu se moci věnovat psaní hry, která bude patřit k nejlepším. Žádám jen dvacet šilinků do té doby, než dostanete peníze nebo libovolný úpis, kterých se Vám momentálně nedostává. Jeden jsem dnes na manželčino slovo měl v ruce celý den a sám sebe jsem ujišťoval, že mě jím obšťastníte, ale prosil bych, abyste mi to, přestože nikdy nevydáte penci navíc, dal písemně. Doufám, že mi vyhovíte, a zůstávám
Váš oddaný
Rob. Daborne
dabornův úpis henslowovi za dodání textu sovy (10. 12. 1613)
Podmínky této obligace jsou následující: výše zmíněný Robert Daborne dodá nebo nechá dodat zcela dokonalou a dokončenou hru nazvanou Sova řečenému Philipu Henslowovi nejpozději do desátého dne nejblížepříštího měsíce února. Řečený Philip Henslo-we tímto stvrzuje, potvrzuje a přijímá, že oním dnem počínaje tato obligace pozbývá, účinku a platnosti. V opačném případě bude platit v plném a neomezeném rozsahu.
Robert Daborne /Z. H./
190
dopis roberta daborna philipu henslowovi (31. 12. 1613)
Pane,
mnohokrát děkuji za Vaši poslední přátelskou službu, která mě nesmírně potěšila. Tento týden jsem proležel, jsem silně nachlazený, jinak bych za Vámi dnes večer přišel. Pod žádnou záminkou od Vás už nebudu žádat laskavosti; těch deset šilinků, o které jsem požádal dnes. bylo posledních, protože dnešní výdaje přesahují mé nynější prostředky. Pane, nevěřte, že bych byl Vaši laskavost schopen zneužívat nebo že bych se odměnil nevděkem za veškerou přízeň, kterou jste mě zahrnoval a obdaroval. Přeji si pouze, abyste nezapomínal na mou poctivou snahu dostát všem závazkům, které vůči Vám mám. Nebudu Vás déle zdržovat rozvláčnými řečmi. Kéž Vám Bůh dopřeje mnoho štěstí v novém roce a mně ať pomáhá, abych ve Vašich očích zůstal poctivým člověkem.
Váš oddaný
Rob. Daborne /Z. H./
2. blázen
Radši mi vyližte ránu. Zákon by mi ji vyžral na kost.
3. blázen
Kdo pije, jen aby ukojil potřebu, dojde zatracení!
4 . blázen
Kdybych tu měl svý skla, připravil bych vám podívanou, že by mě všechny zdejší ženský měly za doktorskýho blázna.
1 .  b l á z e n
Co je to zač? Dělá oprátky?
2. blázen
Ne, ne, ne! Je to podvodník. Dělá, že lomí rukama nad hrobem, a přitom sahá ženským pod sukně.
3. blázen
Běda kočáru, co přivez mou choť z maškarního bálu ve tři hodiny ráno! Byly v něm široký péřový polštáře!
4 . blázen
Na čtyřicetkrát jsem zpřelámal ďáblovy nehty, smažil je s havraním vejcem a ku-rýroval jsem tím zimnici.
3. blázen
Sežeňte mi tři sta jalovic, vydojím z nich šodó proti nespavosti.
4 . blázen
Ať mi všecky vědecký instituce vlezou na hrb! Mně se podařilo, že podělanej mydlář dostal zácpu — byl to můj mistrovskej kus.
(Zde začíná tanec, provozovaný osmi blázny, k němuž hraje přiměřená hudba; potom vystoupí Bosola v podobě starého muže. Blázni odejdou.)
Vévodkyně Je také blázen?
Sluha
Zeptejte se ho. Sbohem.
(Sluha odejde.)
B o s o l a
Přicházím připravit tvůj hrob.
Vévodkyně
Můj hrob?
Mluvíš, jak bych ležela na smrtelném loži,
191
lapajíc po dechu. Vidíš snad na mně, že jsem nemocná?
B o s o l a
Vidím. A tvá nemoc je o to hrozivější, že ji necítíš.
Y é v o d k y n ě
Ty nejsi blázen, že ne? Znáš mě? Bos o i. a
Znám.
V é v o d k y n é
Kdo jsem?
B o s o l a
Nádoba červopudných semen, přinejlepším pouhopouhá schrána nedostatečně vyschlý mumie. — Z čeho myslíš, že je tohle tělo? Z krapet sraženýho mlíka, z nesmyslně nafouknutý pěny. Naše těla jsou křehčí než papírový vězeníčka, ve kterých kluci držej mouchy, a taky nanicovatější: neboť v nich přechováváme zemní ceny. Vidělas někdy v kleci skřivana? To je jako duše v těle: tenhle svět je pro ni drnem trávy, nebe nad hlavou zrcadlem; a to nám dává jen ubohý poznání malýho prostoru našich vězení.
Vévodkyně Nejsem tvou paní vévodkyní?
B o s o l a
Nějakou velkou paní nepochybně jsi; protože hejřivost, oděná šedivým vlasem, usedla na tvý skráně o dvacet let dřív než na čela nevinnejch děveček ze vsi. Spánek máš horší než myš, nucená nocovat v uchu kocouřím. Ležet vedle tebe dítě, kterýmu se prořezávaj mlíčňáky, celou noc prokřičí, že sebou v jednom kuse há-zis.
Vévodkyně Jsem stále ještě vévodkyní z Amalfi!
B o s o l a
Proto taky tak špatně spíš. Sláva jak světluška se zdálky skví; zblízka však nehřeje a nesvítí.
Vévodkyně Mluvíš bez příkras.
B o s o l a
Má živnost je lichotit mrtvým, ne živým. Dělám pomníky.
V é v o d k y n ě
Přišel jsi udělat pomník na můj hrob?
B o s o l a
Tak jest.
V é v o d k y n é
Dovol mi zeptat se žertem — z čeho jej míníš udělat? B o s o l a
Ne, nejdřív mi pověz, podle jaký módy ho chceš mít.
V é v o d k y n ě
Copak se na smrtelném loži stáváme výstředními? Staráme se v hrobě o módu? Bosola
A jak! Postavy knížat teď už nelíhají na náhrobcích s rukama sepjatýma k nebi, mají tvář v dlaních, jako by umřeli na bolesti zubů. A taky už neupínají oči k nebesům; ježto v myšlenkách dleli neustále na zemi, týmž směrem sklánějí i svou tvář.
Vévodkyně Povíš mi konečně, jaký je cíl tvých děsných orací, rozmlouvání vhodného pro márnici?
Bosola
Teď už ano.
(Vystoupí dva vrazi. Přinesou rakev, provazy a zvonec.)
Toto je dar od vašich vzácných bratří. Kéž ho přijmete vděčně; obsahuje poslední útěchu, poslední žal.
Vévodkyně
Dovolíš? Smím to vidět? — Věř mi, mám poslušnost v krvi; budu proto hledět, abych se jim co nejvíc zavděčila. Bosola
Tohle je váš poslední byt a hrad.
C a r i o l a
Ach, drahá paní!
Vévodkyně
Mlč! Já nemám strach.
Bosola
Jsem zvoník, jehož posílají vždy
192
noc před popravou k odsouzencům.
Vévodkyně
Právě teď jsi
říkal, že děláš pomníky.
B o s o l a
To abyste
— postupně — tuhla, nehybněla. Slyšíte?
Ticho, všude vládne mír,
jen sýc a nasupený výr
na naši paní hartusí,
ať rychle rubáš chystá si.
Mělas dům i mnohou zem,
teď hrob ti v hlíně vyměřen.
Trápila ses dlouho, zde
jistě dojdeš pokoje.
Na životě lpí jen blázen.
V hříchu počat, v pláči zrozen, bloudí člověk v mlhách, než
v bouři smrti zahyneš.
Tak vlas už posyp pudrem vonným,
vem si prádlo, omyj nohy,
a (ať ďábla zapudíš)
na krk navlékni si kříž.
Jsme mezi nocí, mezi dnem.
Dost naříkání — teď už jdem.
C a r i o l a
Pryč, darebáci, lumpi, vrazi! Co
to děláte s mou paní? Křičte o pomoc!
Vévodkyně Koho mám volat? Naše sousedy? Ty
blázny?
Boso L a Pryč s ní, ať neřve! Vévodkyně
Sbohem, Cariolo.
V poslední vůli nemám co ti dát; vyjídali mě nenasytní hosté,
ty vyjdeš naprázdno.
Ca r i o la
Chci umřít s ní!
Vévodkyně Dej, prosím, mému maličkému chlapci syrup, je nachlazený — a dcerka ať se modlí, než jde spát — (Vrazi Cariolu odtáhnou.)
A nyní čiňte,
co libo. Jak mám zemřít?
B o s o l a
Uškrcením.
Tohle jsou vaši popravčí.
Vévodkyně
Já jim
to odpouštím. Mrtvice nebo nádcha či zápal plic by vykonaly totéž.
B oso la
Neděsíte se smrti?
Vévodkyně
Kdo by se jí bál, když ví, jak skvělá společnost ho čeká na onom světě?
B o s o l a
Přece jen bych řek, že to, jak umřete, vás mučí, a že provaz budí strach.
Vévodkyně
Ne, vůbec ne. Jaké bych, pověz, měla potěšení z toho, že zastřelí mě kulkou z pravé perly, zadusí voňavkou či hrdlo podřežou diamantem? Vím, že smrt má nachystáno deset tisíc dveří, kterými odcházíme z jeviště; a víme také, jak podivně visí ve veřejích: možno je otvírat dovnitř i ven. — Ať tak anebo onak, jen, probůh, ať už neslyším to vaše špitání. — Bratřím vyřiď: smrt je pro mě to nejlepší, co mi teď mohli dát a co já od nich ráda přijímám. — Teď ještě zapřít zbylou ženskou slabost, ať se vám nezprotivím. Vrazi
Hotovo!
Vévodkyně S mým životem naložte, jak vám libo, tělo dejte mým paním; ano?
Vrazi
Jistě.
Vévodkyně
Trhněte silně; vypětím všech sil, musíte na mě strhnout nebesa! — Počkejte ještě; klenba brány nebes
193
není tak vysoká jako paláce
knížat. Kdo jí chce projít, musí na kolena.
(Klekne.)
Pojď, lítá smrti! Omámiš mě spánkem jak mandragora. — Běž a pověz bratřím, až na zem prostřeš moje mrtvé tělo, že mohou k jídlu klidně usednout. (Vrazi ji uškrtí.)
B o s o l a
Kde je ta její komorná? Sem s ní!
A někdo běžte zadávit i děti.
(Vrazi přivlečou Cariolu. Jeden z nich pak
odejde uškrtit děti.)
Koukej! To je tvá paní. Spí.
C a r i o l a
O, navždy za to budete zatraceni. — Teď je řada na mně?
B O S o l a
Ano. A jsem rád, že ses na to tak pěkně připravila.
Cariola Já nejsem připravena, mýlíte se pane, nechci zemřít! Nejdřív mě musíte vyslechnout a povědět, z čeho mě viníte.
BoSOLA
Skoncujte to. — Dělalas, co ti řekla ona, teď dělej, co řekneme ti my. Cariola
Já nechci zemřít, nesmím, jsem zasnoubena s jedním mladým pánem.
Vrazi
Tumáš svatební prsten.
Cariola
Musím
se setkat s vévodou. Chci vyzradit, kdo mu ukládá o život.
BoSOLA
Chce to oddalovat. — Uškrťte ji. Vrazi
Škrábe
a kouše.
Cariola
Když mě zabijete, budu zatracena. Dva roky nebyla jsem u zpovědi.
B o s o l a
Cože?
Cariola
Čekám dítě.
B o s o l a
Tak to ti zachráníme čest. (Vrazi uškrtí Cariolu.)
Odneste
ji vedle do pokoje. Tu zde nechte ležet.
(Vrazi odnesou mrtvou Cariolu. Vystoup Ferdinand.)
Ferdinand
Je mrtvá? Bosola
Taková, jakou jste ji chtěl mít. — Však tohle budí soucit.
(Odhalí zaškrcené děti.)
Čím ty se provinily?
Ferdinad
Nevím proč
litovat smrti vlčat. Bosola
Teď pohleďte sem.
Ferdinand
Klidně.
Bosola
Vy nepláčete? Ostatní hříchy jen mluví; vražda křičí! Voda vsakuje do země, krev stříká vzhůru a třísní nebesa.
Ferdinand
Zahal jí tvář. Oči se mi mlží. Zemřela mladá.
Bosola Ani bych neřek. Její utrpení trvalo až moc dlouho.
Ferdinand
Já a ona
jsme byli dvojčata. Kdybych teď umřel, žili jsme navlas stejně dlouho.
194
B o s o l a
Asi
se narodila první. Ztvrdil jste krví, že se sourozenci vždycky snášejí hůř než cizí lidé.
Ferdinand
Ještě
jednou mi ukaž její tvář. — Proč jsi s ní neměl slitování? Kdybys ji býval unes někam do kláštera, zaskvěla by se tím tvá poctivost. Osmělen spravedlivou věcí, mečem jsi mohl mávat nad hlavou a stanout mezi mou mstou a její nevinností. Zaslepen záští, kázal jsem ti: běž a zabij drahou bytost! Tys to udělal. Zkoumám-li nicméně své důvody, čím pro mě byl její nerovný sňatek? Doznávám, měl jsem vpravdě naději, že když se nevdá, její smrtí získám obrovské jmění; to byl hlavní důvod; ten její sňatek, ano, ten mi nahnal žluč do srdce. A co se tebe týče (v tragédiích to bývá často, že diváci klnou výbornému herci, jenž hraje lotra), tebe nenávidím: napáchals příliš dobře příliš zla.
B o s o l a
Jde na vás, koukám, nevděk. Osvěžím vám raděj paměť: za službu mi patří odměna.
Ferdinand
Víš, co já ti dám? Bosola
Co?
Ferdinand
Dám
ti milost — za tuhletu vraždu.
Bosola
Cože!
Ferdinand
Ano.
A je to ten největší dar, jaký pro tě dovedu vymyslet. Kdo ti dal plnou moc vykonat ten krvavý rozsudek?
Bosola Vy.
Ferdinand
Já? Já jsem byl jejím soudcem ? Podle které litery zákona ji odsoudili k nebytí? Která porota předložila svůj výrok soudu? Kde je jak náleží ten ortel řádně zapsán? V pekle! Vidíš? Propad jsi životem, ty krvelačný blázne, a taky za to zemřeš.
Bosola
Právo
je naruby, když jeden zloděj věší druhého. — Kdo by sebral kuráž tohle vyzradit?
Ferdinand
Ohó! To ti řeknu: vlk vyčenichá ten hrob a rozhrabe ho; mrtvolu neožere, ale odhalí tu hroznou vraždu. Bosola
Vám, ne mně, to
roztřese kolena. Ferdinand
Jdi pryč!
Bosola
Dřív mi
vyplaťte penzi.
Ferdinand
Jsi lump!
Bosola
To jsem, když soudí mě
váš nevděk.
Ferdinand
Jaká zkáza! Člověk se nebojí ani Toho, který krotí ďábly; nechce ho poslechnout. — Víckrát ať už tě nevidím!
Bosola
Tak buďte zdráv. Vy a váš bratr jste mi vzácný páni! Vaše dvě srdce jsou propadlý hroby; páchnou a puchem nakazej i druhý; ta vaše msta je jak dvě hlavně: střílej jen ruku v ruce; vy jste vážně bratři, protože zradu, stejně jako mor,
195
má člověk v krvi. Teď tu stojím jak ten, kdo snil svůj sladký, zlatý sen; a mám na sebe zlost, že jsem se probudil.
F e r d i x a n d
Táhni kraj světa! Zmiz mi z očí!
B o s o l a
Smím,
můj pane, vědět, proč mě zapouzíte? Podřídil jsem se vaší tyranii, chtěl se zalíbit vám, ne světu. Ač nemám rád zlo, vás měl jsem, pane, rád, a vy jste k němu radil. Hleděl jsem být spíše vaším věrným sluhou nežli poctivým člověkem.
Ferdinand
Jdu na medvěda! Záhy za svítání; je to skutek tmy. (Ferdinand odejde.)
B o s o l a
Skoro se pomát. — Pryč s tou šalbou cti. Kdo vsadí vše na klamné naděje, uhoří v ledu, zmrzne u ohně. Kdybych měl tohle všechno začít znova, nevyměnil bych pokoj svědomí za poklad Evropy. Pohnula se; snad žije. Vrať se z temnot, čistá duše, a veď mě z pekla ven. Je teplá; dýchá. Na bledé rty své srdce přiložím, možná ti vrátí barvu. — Je tam někdo? Kapku nápoje pro srdce! — Ne, nesmím nikoho volat. Soucitem bych zabil soucit. Otvírá oči. To se otevírá nebe až dosud zavřené a bere mě na milost. Vévodkyně
Antonio!
BoSOLA
Ano,
paní, je živ. — Ta mrtvá těla, jež jste viděla, byly jen figuríny. Na přání papeže se usmířil s vašimi bratry.
Vévodkyně
Milost! (V? vod kyne zem ře.)
B o s o l a
O, odešla; struny života praskly.
O, svatá nevinnosti, spočíváš
sladce na peří hrdliček, kdežto
zlé svědomí je černý foliant,
v němž zapsány jsou skutky zlé i dobré:
čočka, jež zjevuje nám peklo. Proč
je odepřeno konati nám dobro,
třebaže chceme. — Mužný žal mě svírá.
Tyhlety slzy určitě jsem nesál
z matčina mlíka. Kles jsem pod bod
strachu.
Potůčky pokory, když byla živa, kdepak jste byly? Běda, zamrzly jste. Pohled na ni tak děsí duši mou jako bídáka meč, jímž proklál otce. Pojď, odnesu tě.
Splním tak poslední tvé přání: tělo
odevzdám ženám, ať je opatří.
V tom mi ten krutý tyran nezabrání.
A potom honem do Milána, kde
vykonám rychle skutek hodný svého
zavržení.
(Odejde a odnáší mrtvou vévodkyni.)
/V/l/
(Vystoupí Antonio a Delio.)
Antonio Mám, myslíš, naději se usmířit s bratřími z Aragony?
Delio
Pochybuji.
Ač ti na cestu do Milána posílají průvodní list, je to, zdá se mi, síť, do níž tě chtějí lapit. Markýz Pescara, z jehož léna jsi najal jistý díl půdy, byl — i když se to nesrovnává s jeho velkodušností — přinucen ji zabrat, a už nyní někteří z jeho vazalů požadují, aby jim přiřkl tvoje statky. Nemůže přát dobro tvému životu a bytí,
196
kdo ti sebral prostředky k živobytí: tvou obživu.
Antonio
Nevěříš, ať se jak chci snažím vysvětlovat ti, že jsem v bezpečí. (Vystoupí Pescara.)
D e l i o
Tady je zrovna pan markýz. Požádám ho o část tvojí půdy, uvidíš hned odkud vítr vane.
Antonio
Udělej
to, buď tak laskav. (Antonio se ukryje.)
D e l i o
Pane, směl bych vás
o něco požádat?
Pescara
Mě?
D e l i o
Nechci po vás mnoho. Pokud vím, tvrz svatého Benedikta a okolí patřily Antoniu Bolognovi. Nemohl byste mi ten statek přidělit?
Pescara
Příteli, oč mě žádáte, se ctí nemohu dát, ani vy přijmout.
D e l i o
Proč ne, pane?
Pescara
Mezi
čtyřma očima vám to vysvětlím — (VystoupíJulia.) Hleďte, milenka pana kardinála. Julia
Stala se, pane, ze mne prosebnice a byla bych jen bídnou žebráckou, nemít u sebe doporučující list pana kardinála. (Podá mu dopis.) Pescara
Žádá pro vás Svatobenediktinskou tvrz, která patřila vypovězenému Bolognovi.
Julia Ano.
Pescara
Věřte mi, nemám, přítele, jemuž bych ji postoupil raději.
Julia
Děkuji, pane. Doví se to, kterak jste mi udělal dvojí radost: že jste mi ji dal a že jste ji dal rychle, což násobí váš dar. Antonio
— Hle, jak se sytí
z mých sutin.
D e l i o
Tím jste si mě, pane, nezavázal.
Pescara
Jak to?
D e l i o
Odmítl jste mou žádost a té ženské jste vyhověl.
Pescara
A víte, co to bylo? Antoniovo zboží. Nikoliv zákonně zabavené, nýbrž násilím mu kardinálem utržené od úst. Nesluší se obtížit přítele takovou krutou křivdou. Děvka, ta tím vezme zavděk — je to bezpráví. Nebudu přece rozstřikovat krev nevinných lidí, aby přátelé se při pohledu na mě červenali. Jsem rád, že zboží podle odňaté bude sloužit podlému účelu: co plat za jeho chtíč. Můj učený a dobrý Delio, požádejte mě o něco, co hodné je vašeho zájmu, a uvidíte, jak k vám budu hodný.
Delio Za dobrou radu dík.
Antonio
— Toť člověk, jenž by vyhnal nestoudnost i z nejvlezlejších žebráků. —
Pescara
Hrabě Ferdinand prý přijel do Milána. Někteří praví, že
197
prý ochrnul, jiní, že šílí. Jdu ho navštívit.
(Odejde. Antonio vystoupí z úkrytu.)
Antonio
Vzácný starý pán.
D e l i o
Co hodláš, Antonio, podniknout?
Antonio
Dnes v noci vsadím vše, co ještě mám (beztak je to jen žalné živoření) proti kardinálově kruté zášti. Našel jsem tajnou cestu k jeho komnatě, kde ho navštívím právě vprostřed noci, tak jako jeho bratr naši vzácnou vévodkyni. Možná že náhlý nával strachu — jdu za ním totiž tak, jak
jsem —
a překvapivé poznání, že nesu lásku a mír, z něj vyžene ten jed a způsobí, že se snad spřátelíme. Ne-li, už tady stejně nemám stání; lepší je smrt než dlouhé umírání.
D e l i o
Budu stát po tvém boku. A ať to dopadne, jak chce, je můj život provždy svázaný s tvým. Antonio
Já vím, že jsi můj drahý a nejvěrnější přítel. (Odejdou.)
/V/2/
(Vystoupí Pescara a doktor.) Pescara
Smím, doktore, navštívit pacienta?
Doktor Zajisté, Milosti, leč objeví se co nevidět tady v galérii. Předepsal jsem mu čerstvý vzduch.
Pescara
Prosím
vás, co mu vlastně je? Doktor
Má takovou
strašlivou nemoc, pane, nazývá se lycantropia.
Pescara
Co je to? Mám to hledat ve slovníku?
Doktor
Řeknu vám to: ten, kdo jí trpí, strádá přemírou melancholických šťav; domnívá se, že se proměnil ve vlka, a vykrádá se za hlubokých nocí na hřbitov, kde kope hroby. Někdo onehdy potkal vévodu právě o půlnoci v úvozu za kostelem svatého Marka; měl na ramenou lidský hnát a hrůzně vyl. Rekl mu, že je vlk a prý se od něj liší jenom tím, že vlk má chlupy ven, on dovnitř. Kázal mu, ať se chopí meče, sekne ho do masa a přesvědčí se. Hned poslali pro mě, já mu podal lék a Jeho Milost přišla pěkně k sobě.
Pescara To jsem opravdu rád.
Doktor
Však je tu ještě nebezpečí z recidívy. Pak-li upadne znovu v trans, já použijú prostředků, o nichž nesnil, věřte, ani Paracelsus. Svěří-li mi ho, už z něj vypráskám tu jeho posedlost. (Vystoupí Ferdinand, Malateste a kardinál; v pozadí za nimi Bosola.) Už jde. Zůstaňte stranou.
Ferdinand
Jděte všichni pryč.
Malateste
Proč Vaše Milost miluje samotu?
Ferdinand Orlové létají sami. Houfují se' jen vrány a straky a špačci. Podívej! Co mě to sledu-je?
Malateste
Nic, pane.
Ferdinand Ale ano.
198
Malateste
To je váš stín.
Ferdinand Zadrž ho, ať mě nepronásleduje!
Malateste
Ale to se nedá, pokud se hýbáte a slunce svítí...
Ferdinand Zaškrtím ho.
(Vrhne se na zem na svůj stín.)
Malateste Rozčilujete se, můj pane, pronic zanic.
Ferdinand Hlupáku! Vlastní stín nechytíš, leda když na něj padneš. Až půjdu do pekla, vezmu s sebou dary. Znáš to: úplatek urovná cestu i těm nejodpornějším osobám.
Pescara Vstaňte, milý pane.
Ferdinand Učím se umění být trpělivý.
pescara;
To je vzácná ctnost.
Ferdinand
Hnát před sebou sedm slimáků! Odtud až do Moskvy! A nebodat je, ani nebičovat, ať se plazí, jak se plazí. (Nejtrpělivější z trpělivých ať se mi v té zkoušce postaví!) A já se za nimi potáhnu jak ovčácký pes.
Kardinál Zdvihněte ho.
(Postaví Ferdinanda na nohy.)
Ferdinand
Radím vám, zacházejte se mnou opatrně. Co jsem udělal, to jsem udělal; nepřiznám se k ničemu. Doktor
Dovolte, půjdu k němu sám. — Zbláznil jste se, můj pane? Vaše vévodské smysly vás opustily?
Ferdinand Kdo je to?
Pescara Váš doktor.
Ferdinand
Uříznout mu bradku a sestříhat obočí! Ať nevypadá tak nasupeně. Doktor
Musím na něj hrát blázna, jinač se na něj nemůže. — Přinesl jsem pro Vaši Milost salamandři kůži, aby vás ochránila před úpalem.
Ferdinand Strašne me pali oci.
Doktor To spraví bílek z vejce baziliška.
Ferdinand
Hleď ale, ať je čerstvě snesené. — Schovej mě před ním. Doktor, to je král, nesnese odpor. Doktor
Už mu naháním strach; teď mě s ním
nechte o samotě.
Kardinál No tak už odložte tu řízu. Doktor
Naplňte mi růžovou vodou asi tak čtyřicet nočníků; budem je po sobě tryskem vylej-vat. — Už mu naháním strach. — Umíte, pane, metat kozelce? — Nechte ho, ať jde, nechte ho, na mou zodpovědnost. Vidím mu na očích, jak mu naháním hrůzu. Zakrátko bude krotký jako plch.
Ferdinand Umíte, pane, ty své kozelce? — Já ho rozkrájím do polívky! Já z něj stáhnu kůži! Ať ji daj na jednu z koster, kterou ten darebák dostal do chládku v bradýřskofelčar-ský anatomický koleji! Pryč! Pryč! Jste všichni jako obětní berani: zbyly z vás jenom jazyky a břicha, lichotná řeč a sou-
1      V      /   I   v v
lozna krec. (Ferdinand odejde.)
Pescara Moc hrůzy z tebe neměl, doktore. Doktor
Pravda, šel jsem na něj moc zhurta. (Doktor odejde.)
199
Bosola
Bůh s náma a zlý pryč! Na Ferdinanda dopadnul tvrdej ortel.
P f. s c a r a
Vite, Milosti, co vévodu tak divně pomátlo?
Kardinál — Co si mám vymyslet? — To bylo tak: jak jste se asi doslech, v našem rodě se už po mnoho roků zjevuje jakási stará žena, když má někdo umřít. Prý ji zavraždili její synovci, kvůli jmění. Tatáž postava se jednou zjevila i vévodovi, když dlouho do noci bděl nad knihou. Vykřikl, služebnictvo přiběhlo a našlo Jeho Milost zalitou studeným potem, ochromenou v tváři i řeči. Od těch dob je to s ním stále horší a horší. Velmi se obávám, že nebude žít.
Bosola
Rád bych si, pane, s vámi promluvil.
P e s c a r a
My Vaši Milost opustíme: přejem chorému princi, svému vznešenému
pánu,
aby co nejdřív okřál na těle i duši.
Kardinál
Díky za návštěvu.
(Odejdou všichni kromě kardinála a Bosoly.J
jsi tady? Hleďme. — Ten chlap nesmí
vědět,
že já měl něco společného se smrtí vévodkyně. Třebaže jsem k ní radil, vše jako by výhradně vycházelo z Ferdinanda. — Tak jak se, pane, daří naší sestře? Nevypadá tím žalem jak příliš často přebarvený plášť? Teď u mě pozná pohodu. Co tě tak vyděsilo? Osud tvého pána, rozumím, tebou otřás. Upokoj se. Uděláš-li to, oč tě požádám,
byť chladný kámen kryl by jeho kosti, ty budeš, kým chceš být. Bosola
Udělám cokoliv. Jen slůvko dechněte, a letím na to. Kdo příliš přemýšlí, ten sotva pozná vděk, dumaje o konci, propase začátek.
(Vystoupí Julia.)
^ Julia
Sel byste na večeři, pane?
Kardinál
Nech mě,
já tu mám práci.
Julia
— Je to ale fešák!
(Odejde Julia.)
Kardinál
Jde o tohle: Antonio se skrývá zde v Miláně; najdi a zabij ho. Dokud je živ, sestra se nesmí vdát, a já mám pro ni skvělou partii. Vykonej to, a pověz, čím chceš být.
Bosola
Jenže jak já ho najdu?
Kardinál
V táboře
je jistý člověk jménem Delio, a to je jeho dávný věrný přítel. Dobře ho hlídej, sleduj ho i na mši, možná že Antonio, ač má náboženství za školometský pojem, půjde s ním, aby se neřeklo. Nebo se přeptej u Deliova zpovědníka, třeba mu úplatek rozváže ústa. Tisíc je způsobů, jak se dá najít. Ptej se u Židů, kdo shání větší půjčky, protože on už jistě nemá nazbyt; nebo si zajdi k malířům a zjisti, kdo si nedávno koupil její obraz; něco se z toho ujme. Bosola
Nenechám to zamrznout. Objevit toho nebožáka Antonia, to pro mě bude pohled nad pohledy.
200
b o s o l a
Cože?
Julia
Dveře jsem zamkla. A teď, pane,
42/ Klání .do kroužku"
doznej svou zradu. B o s o l a
Julia
Zradu ?
Doznej se,
Kardinál
Učiň to — a buď šťasten. (Odejde kardinál.)
bosola
V očích má hnízdo hadů. Nezná nic než vraždu. Nezdá se však, že by věděl o smrti vévodkyně. To je ovšem úskok. Musím si z něj vzít příklad. Co je bezpečnější, než jít po stopě starýmu lišákovi?
(VystoupíJulia, míří na něho pistolí.)
Julia
Vítej, pane.
kterou z mých dam jsi podplatil, že mi nalila do nápoje lektvar lásky?
B o s o l a
Co? Lektvar lásky? Julia
Ovšem, když jsem dlela v Amalfi, proč bych se byla jinak do tebe zbláznila? A už jsem kvůli tobě trpěla tolik, že jediný lék, který mi může pomoci, je zabít mé touhy.
B oso la
Ta tvá pistole je, vidím,
2 0 1
jen rozprašovač na voňavky. Ach, jsi
skvělá
a vyjevuješ rozkošně své touhy.
Jen pojď, ať už tě chvatným obchvatem
uchvátím do náruče. Tak. — Není to
zvláštní?
Julia
Posuď sám sebe mýma očima a vidíš hned, ta láska není div. Řekneš si, ta
je lačná. Jenže cudné upejpání je ženám na obtíž a obchází je jako strašidlo.
B o s o l a
Jsem drsný voják, víš.
Julia
Tím líp. Z uhlazenosti jiskra nevyskočí.
B o so l a
A neumím se dvořit. Julia
Neznalost dvoření není na škodu, když máš to srdce, udělat tó dobře.
BoSOLA
Víš
to, že jsi krásná?
Julia
Jestli mě chceš obviňovat z krásy, jsem nevinná.
B o s o l a
Máš v jasných očích třpytivé šípy, jež jsou ostřejší nežli paprsky slunce. Julia
Chceš mě zničit svou chválou, dvořit se mi, i když jsem to já, kdo si tě namlouvá?
BOSOLA
— Mám to; teď na ní zapracujú. — Důvěrně se spolu začnem stýkat; když mě při tom kardinál uvidí, nenapadne ho, že jsem lump? Julia
Možná ho napadne, že já jsem lačná ženská, na tobě však
neshledá ani smítko viny. Když uvidím diamant a ukradnu ho, není tím vinen kámen, ale já, která ho zcizila. — Beru to s tebou zkrátka. My dámy světa odvrhujem okolkující neklid roztoužení a vrháme se rovnou v náruč slasti, jež všechno omluví. I kdybys šel po ulici pod mými okny, já tě přivábím.
B O S O l a
Jsi skvostná.
Julia
Řekni si,
oč chceš, a já to pro tě z lásky ihned udělám.
B O S o l a
Řeknu. A jestli mě miluješ, tak mě hleď nezklamat. Pan kardinál je zničehonic strašně melancholickej. Vyptej se ho proč; nedej se odbýt vytáčkama, zjisti, co v tom opravdu je. Julia
Proč to chceš vědět?
BOSOLA
Býval jsem na něm vlastně závislý a slyším teď, že upad v nemilost u císaře. Je-li to tak, jak myš opouštějící dům, který se bortí, přesunu se do jiných služeb. Julia
Do války nemusíš. Teď si tě budu vydržovati já.
B o S o l a
A já ti věrně sloužit. Ale nemůžu svoje povolání opustit jenom tak.
Julia
Neopustil bys nevděčného generála pro lásku přesladké ženy? Patříš asi k těm, co na péřovém loži neusnou, musí mít pod hlavou vždy kámen. Bosola
Uděláš to?
202
Julia Bezpečně. Bosola
Zítra čekám zprávu.
Julia
Zítra?
Jdi ke mně do pokoje, dovíš se to hned.
Neodkládej mne déle, nežli já
tvou věc. Jsem jako odsouzenec. Slíbili
mi milost, já to však chci černé na bílém.
Běž dovnitř, běž. Uvidíš, jak mu srdce
omotám slovy jako hedvábem.
(Odejde Bosola. Vystoupí kardinál, za ním
sluhové.)
Kardinál Kde jste?
Sluhové
Tady.
Kardinál
Ručíte mi svvm životem, že nikdo nepromluví s Ferdinandem, aniž já o tom vím. (Odejdou sluhové.)
A v pomatení by mohl vyzradit tu vraždu. — Mé vleklé úbytě! Už jí mám po krk. Tak či onak, hodlám se jí zbavit. Julia
Jak se máte, pane? Něco vás bolí? Kardinál
. Nic.
Julia
Jste jako vyměněný. Musíte se mi svěřit: olovo vám spadne z prsou. Co se děje?
Kardinál To ti nemohu říct.
Julia
Tolik si zakládáte na svém trápení, že mi z něj nesdělíte ani díl? Nebo se domníváte, že vás milujú, jen když jste veselý, a když jste smutný
ne?
Mně, které vaše srdce důvěřovalo
po řadu zim, je vaše řeč teď cizí?
Kardinál Uklidni se. Co nevíš, nepovíš, a tak je lepší, když ti neřeknu, oč jde.
Julia
Tohle říkejte ozvěně či pochlebníkům; ti, co povíte, hned rozhlásí a překroutí, ne já. Poznám to, když jste neupřímný.
Kardinál
Chceš mě
napínat na skřipec? Julia
To ne; to vám dá rozum: neboť stejnou chybou je svěřit tajemství všem, jako je nepovědět nikomu.
Kardinál
To první udělá pouze blázen.
Julia
To druhé tyran.
Kardinál
Dobře tedy. — Představ
si to:
spáchal jsem jistý tajný čin a chci, aby se o něm nedověděl svět. Julia
A proto o něm nesmím vědět já? Kvůli mně tajíte tak velký hřích, jakým je cizoložství. Pane, já neměla dosud lepší příležitost dokázat vám svou spolehlivou věrnost. Zapřísahám vás, pane — Kardinál
Budeš litovat.
Julia Nebudu.
Kardinál
Zahubíš se. Nesmím ti to říct. Přece si uvědom, jak jsou nebezpečná tajemství knížat. Ti, kteří je znají, aby měli hruď sepjatou obručemi z diamantů. Prosím tě, nech už toho, vzpomeň, jak jsi křehká; snáze svazek uplést, než
203
jej rozuzlit. Vždyť je to tajemství, které jak zvolna působící jed, se v žilách usadí a za šest let tě zmaří.
J u l i a
Žertujete?
K a k d i n á l
Dost. Tak ať víš všechno. Jsou to čtyři noci, co z mého návodu uškrtili vévodkyni z Amalfi a její dvě malé děti.
Julia
Nebesa! Pane, ach, co jste to spáchal?
Kardinál
Cože? Sneseš to vůbec? Udržíš tajemství jako tmavý černý hrob?
Julia
Zahubil jste se, pane.
Kardinál
Cože?
Julia
Není
v mé moci utajit to.
Kardinál
Ne? Pojď sem a přísahej na tuto knihu.
Julia
Sv, e VSI
vroucností. Kardinál
Teď ji polib. (Julia políbí knihu.)
Tak. A nyní už nevyzradíš nic. Tvá zvědavost tě zabila. Kniha tě otrávila. Věděl jsem předem, že to nevydržíš, a tak jsem si tě smrtí pojistil. (Vystoupí Bosola.)
B os o l a
Proboha, zadržte!
Kardinál
Co! Bosola?
Julia
Odpouštím vám. Splatil jste rovné
rovným.
Vyzradila jsem vaše tajemství,
ten člověk slyšel všechno. Proto jsem řekla, že to není v mé moci je utajit.
Bosola
Bláznivá ženská! Tos ho nemohla sama otrávit!
Julia
Je bláhové, přemýšlet o tom, co jsme měli udělat. — Už odcházím a nemám zdání kam. (Julia zemře.)
Kardinál
Co tady hledáš?
Bosola Velkýho pána jako vy, kterej se nepomát — jako pan Ferdinand: abych vám připomněl svý služby.
Kardinál
Rád bych tě
viděl rozsekaného na kusy.
Bosola Neslibujte si příliš od života, s nímž nemůžete naložit jak libo.
Kardinál
Kdo tě sem přived?
Bosola
Její lačná choutka.
Kardinál
Dobrá. Teď víš, že jsem tvůj spoluvrah.
Bosola
Proč byste přede mnou měl mramorovat
svý shnilý záměry? Ledaže jste
jak ti, co zosnovali zradu, a
když bylo po všem, ukryli se v hrobech
lidí, kteří ji vykonali.
Kardinál
Dost.
Máš štěstí na dosah.
Bosola
To se mám po něm znovu sápat? Ve štěstí pouze blázni věří.
Kardinál
Připravil jsem pro tebe hodnosti.
Bosola
Je mnoho cest, jimiž lze dojít zdání hodnosti. Často vedou bahnem.
204
Kardinál
Do pekla s tou tvojí melancholií. Když oheň plane, k čemu jej rozdmýchávat, aby kouřil. Zabiješ Antonia?
B o s o l a
Ano.
Kardinál
Odstraň to tělo. B o s o l a
Brzo ze mě, hádám, bude prachobyčejný funebrák.
Kardinál
Dám ti asi tak tucet lidí, kteří ti s vraždou pomůžou.
B o s o l a
lov zadným pade. Doktoři, když na zhnisanej bolák apliku-jou pijavice, uříznou jim zadky, aby krev předkama rychlejc protejkala. Když jdu prolejvat krev, nechci mít s sebou žádnou smečku, abych nepotřeboval větší smyčku, až pojedu na šibeniční vrch.
Kardinál Přijď ke mně po půlnoci. Pomůžeš mi odtáhnout tělo do jejích komnat. Dám vyhlásit, že měla mor, aby se nikdo nepídil, jak umřela.
B o s o l a
Kdepak je Castruchio, její choť?
Kardinál V Neapoli; odjel tam přebírat Antoniovo zboží.
B oso la
Namoutě, vybral jste si to dobře.
Kardinál
Jen nezapomeň přijít. Tady máš
klíče k mým komnatám; už z toho vidíš,
jakou ti projevuji důvěru.
B o s o l a
Budu vám po ruce, však uvidíte.
(Odejde kardinál.)
Chudáku Antonio, nic by ti
tak neprospělo jako soucit; ale nic
taky není tak nebezpečný. Já
teď musím koukat, po čem šlapu. Když
nám zledovatí chodník, člověk aby měl na podrážkách řádný hřeby. Jinak si zláme vaz. — Zde mám před sebou
vzor.
Jak si ten člověk razí cestu krví! Jako by neznal strach! No, taky dobře. Nebázeň je prý pekla předměstí, oddělené od něho jenom zdí. Nu, dobrý Antonio, vyhledám tě a odvedu z dosahu krutých tlam, které už beztak chlemstaly tvou krev. Možná se s tebou spojím k svaté pomstě. I slabá paže silná dost, když třímá meč spravedlnosti. — Tak se mi zdá, jako bych viděl vévodkynin stín. Tam! Tam! Ne, nic! Je to jen ta má melancholie. O, kajícnosti, dej ochutnat mi z číše, v níž je síla ponížit nás, aby nás povýšila. (Odejde.)
/V73/
(Vystoupí Antonio a Delio.)
D e l i o
Tam je kardinálovo okno; bašty vyrostly z rozvalin starého opatství; a tamtím směrem, u řeky, je zeď, část kláštera, jež podle mého soudu vydává nejdokonalejší ozvěnu: tak dutou a tak hrůznou, ale přitom členící jasně všechna naše slova, že mnohým zdálo se, to odpovídá jim duch.
Antonio
Mám staré rozvaliny rád. Nedupem po nich, nýbrž opatrně nohu kladem na úctyhodnou historii. A nepochybně v téhle dvoraně, jež nyní leží nahá proti bouřím, jsou pochování lidé, kteří ctili svůj chrám ä přispívali na něj doufajíce, že jejich kostem schystá stín a klid až do soudného dne. Leč všechno má
20 5
svůj konec: chrám i města chátrají jak lidé; jak my umírají.
Ozvěna
Jak my umírají.
Delio Už tě ozvěna zachytila. Antonio
Znělo to jak sten; má v hlase přízvuk smrti.
Ozvěna
Přízvuk smrti.
Delio
Dovede, jak je dokonalá, dělat ze sebe lovce, sokolníka, hudce i ztělesněný žal.
Ozvěna
I ztělesněný žal.
Antonio A to jí sluší nejvíc.
Ozvěna
Sluší nejvíc.
Antonio Má hlas jak moje žena. Ozvěna
Zas jak moje žena.
Delio
Pojďme už pryč. A nechoď dneska v noci za kardinálem. Nechoď! Ozvěna
Nechoď.
Delio
Souživý smutek moudrost nemírní
víc nežli čas. Dej tomu čas. Buď opatrný.
Ozvěna
Bud opatrný. Antonio
Nemám jinou možnost. Pátráš-li v chodbách svého života, shledáš, že je to zhola nemožné utéci osudu.
Ozvěna
6, uteč osudu!
Delio
Slyšíš? I mrtvé kamení tě, zdá se, lituje, varuje tě.
Antonio
Ozvěno,
s tebou si nepovídám, vždyť jsi mrtvá, mrtvá!
Ozvěna
AIrtvá, mrtvá!
Antonio
Má vévodkyně teď asi usnula a s ní i děti. Jen spěte sladce. Bože, je to možné víckrát ji nespatřit?
Ozvěna
Víckrát ji nespatříš.
Antonio Ozvěno! Nedbal jsem toho, co říkáš; až teď! A náhle vidím v jasnozřivém světle tu tvář! Je zahalená smutkem —
Delio To se ti jenom zdá.
Antonio
Pojď, musím pryč, pryč z běd a strastí,
není to k žití, takhle živořit,
urážka je to, výsměch života.
Nač pořád chránit polovinu sebe! Ztratím
buď všechno, nebo nic.
Delio
Kéž chrání tě tvá ctnost. Přivedu tvého nejstaršího syna, aby šel s tebou. — Možná že ho pohled na vlastní krev a rozmilého chlapce spíš pohne k soucitu. Antonio
Ať tak, či onak, sbohem. Ač naši bídu často strojí Štěstí, své trápení musí nést každý sám. Bolestí zhrdat — to náleží nám. (Odejdou.)
/V74/
(Vystoupí kardinál, Pescara, Malateste, Roderigo a Grisolan.)
Kardinál
Dnes v noci u něj nebudete bdít,
206
Jeho Milost se pěkně zotavila.
Malateste
Dovolíte nám, vzácný pane . . . Kardinál
V žádném případě. Hluk a změny, které spatří, ho znovu rozrušují. Jděte všichni spát. A žádám vás: i kdyby znovu křičel v pominutí, nechoďte k němu.
P e s c a r a
Ne,
pane, nepůjdeme. Kardinál
Musíte mi to slíbit na svou čest. Žádal to po mně a velmi naléhal.
P e s c a r a
Ať tedy naše čest ručí za tuto maličkost.
Kardinál
Týká
se to i vašich služebníků.
Malateste
Ovšem.
Kardinál Možná, abych vás vyzkoušel, až usne, vstanu a budu hrát takový jeho záchvat a volat ,pomóc, jde mi o život!'
Malateste Teď, když jsem přísahal, nepřijdu, ani kdyby vám někdo podřezával krk.
Kardinál Děkuji vám.
(Kardinál poodejde stranou.) Grisolan
To byla v noci bouře!
R o d e r i g o
V komnatě pana Ferdinanda to vrzalo jako ve vrbě. Malateste
To ďábel, laskavost sama, kolíbal své robě. (Odejdou všichni kromě kardinála.)
Kardinál Důvod proč nechci, aby se ti zde motali kolem bratra? Potřebuji
o půlnoci a ve vší tichosti
dopravit mrtvou Julii do jejích komnat.
O, zlé mé svědomí!
Pomodlil bych se, ale satan nechce
propůjčit moje srdce modlitbám.
Teď by měl co nevidět přijít Bosola
a odnést mrtvou. Až mi poslouží,
zemře.
(Vystoupí Bosola.) Bosola
Co? To byl kardinálův hlas. Řek ,Bosola' a řekl ,zemře'. Tiše! Slyším kroky. (Vystoupí Ferdinand.)
Ferdinand Co tomu říkáš? Šeptem; tiše! Souhlasíš
s tím?
Nutno to vykonati potmě. Kardinál za nic na světě nechce, aby to uviděl doktor.
(Ferdinand odejde.) Bosola
Teď paktují mou smrt. To jsou důsledky
vraždy.
Nejde nám o duši a o zásluhy, jeden zločin vždy léčí zločin druhý. (Vystoupí Antonio a sluha.)
Sluha
Počkejte tady, trpělivost, prosím, donesu lampu se stínidlem.
Antonio Kdybych ho zastih při modlitbách, došel bych, doufám, milosti.
Bosola
Miř dobře, dýko!
(Probodne ho.) Nedám ti na modlení čas. Antonio
Ouó!
To je můj konec. Dpkonals můj dlouhý shon o život v necelé minutě. Bosola
Kdo jsi?
Antonio
Ubohý nebožák, jemuž jsi smrtí prokázal to dobrodiní, že je, čím je.
207
(Vystoupí sluha s lucernou.)
Sluha
Kde jste, pane?
A n t o n* i o
Už téměř
doma. — Bosola!
Sluha
Strašné neštěstí!
Bosola
Jestli tu hodláš plejtvat soucitem, tak umřeš. — Antonio. — Já toužil tvůj život zachránit víc nežli svůj. Jsme pouhé tenisové míče; pálky hvězd nás honí, kam jim libo. — Antonio, pošeptám ti teď, milý, věc, po níž ti rychle pukne srdce. Tvoje krásná choť a obě sladká dítka — Antonio
Jejich jména nití ve mně zbytečky života —
Bosola Jsou mrtvé. Antonio
Někdo si přál zemřít, když slyšel špatné zvěsti. Já jsem rád, že vážně umírám. Nechtěl bych ani na ránu balzám, ani vyhojit se; nemám proč žít. Toužíme v životě být
velcí?
Ženeme se — jak kluci milující hru — za bublinou vyfouklou do větru. Co je to štěstí? Tiché hodiny uprostřed horeček; příprava na klid: mít trpělivost trpět. Neptám se, proč vlastně umírám. Jen ode mě pozdravuj Delia. —
Bosola Pukni, srdce! —
Antonio
A syn ať odtud prchne.
(Zemře.)
Bosola Ty jsi měl Antonia rád?
Sluha
Přived jsem ho, aby se s kardinálem usmířil.
Bosola Na to jsem se tě neptal. Vem ho, je-li ti život milý, a dones ho tam, kde pobývala paní Julia. — Ach, můj osud bere spád! Kardinál je už na mé kovadlině, nyní na něj nachystám kladivo. Ten strašnej omyl! Nenapodobím rekovný skutky, podlý taky ne. Sám sobě půjdu zářným příkladem. — Tak běž! A veď si tiše jako ten, kterýho neseš.
(Bosola odejde, sluha odnáší Antonia.)
/V/5/
(Vystoupí kardinál s knihou v ruce.)
Kardinál
Mate mě to s tím hrozným žárem pekla. Říká, že je tam jenom jeden oheň, a přece v něm nehoří všichni stejně. Odložme to. Zlé svědomí je kruté. Když nahlédnu do tůní v zahradě, něco se po mně sápe s hrabicemi v rukou a chce mě srazit. — Nu? Už jdeš?
(Vystoupí Bosola a sluha s Antoniovým tělem.)
V očích ti čtu ohromné odhodlání, však mísí se v něj strach.
Bosola
Sjede z něj čin jak blesk. Já jsem tě přišel zabít. Kardinál
Pomoc! Stráž!
Bosola Nikdo ti nepomůže; nejsou na doslech tvýho vytí.
Kardinál Nezabíjej — a já se spravedlivě rozdělím s tebou o své důchody.
Bosola
Tvý prosby i tvý sliby jsou naprosto nemístný.
208
Kardinál
Probuď hlídku! Zradili nás!
bosola
Přistřihnul jsem ti křídla. Můžeš prchnout do Juliiny komnaty; dál ne! (Vystoupí Pescara, Malateste, Roderigo a Grisolan — nahoře.)
Malateste Slyšíte ho?
Kardinál
Vévodství za pomoc!
Malateste
Ale to není kardinál! Roderigo
v Je, je
to kardinál. Ať radši visím, než bych sešel dolů. Kardinál
Úklad! Zabije mě, jestli mě nezachráníte! Grisolan
Hraje
to dobře. Avšak nestrpím, aby někomu byla pro smích moje čest.
Kardinál Tlačí mi ostří na hrdlo.
Roderigo
To byste
tak neřval. Malateste
Pojďte, jdeme spát. Předem nás na to upozorňoval.
Pescara
Nechtěl,
abychom za ním šli. Leč, věřte mi, po hlase tohle nevypadá na hru. Jdu za ním dolů, byť bych násilím měl vrata vylomit. (Odejde Pescara.) Roderigo
Jdem taky, ať uvidíme, jak se mu kardinál vysměje.
(Nahoře odejdou Malateste, Roderigo a Grisolan.)
b o s o l a
Nejdřív ty. (Zabije sluhu.)
Nemáš co odtahovat zátaras od vrat; aby mu mohli jít na pomoc.
Kardinál
Proč ti jde o můj život?
b o s o l a
Podívej! — Kardinál
Antonio!
bosola
Nevědomky zabit mou rukou. Modli se! A dělej! Když jsi svou sestru zavraždil, vytrh jsi váhy z rukou Spravedlnosti a nenechal jí nic než meč. Kardinál
Milost!
b o s o la
Všechna tvá slova byla vnější lesk; padáš svou vlastní vahou rychleji, nežli tě osud stačí smést. Nač ještě dál mařit čas. Tumáš! (Bodne ho.)
Kardinál
Poranil jsi mě.
Bosola Tak tumáš! (Znovu ho bodne.) Kardinál
To mám umřít jako zajíc? Nikdo mě neochrání? Pomoc! Pomoc! Zabije mě! (Vystoupí Ferdinand.) Ferdinand
Poplach! Čerstvého koně! Seřadit přední šik, nebo je s námi zle! Vzdejte se! Vzdejte! Vzdáme zbraním
čest!
Můj meč na vaše hlavy! — Vzdáváte se?
Kardinál Pomoz mi, jsem tvůj bratr!
Ferdinand
Ďáble! Bratr,
209
a bije se na straně nepřátel? Výkupné nebude!
(Bodne kardinála a při potyčce zasadí smrtelnou ránu Bosolovi.) Kardinál
Ó, spravedlnosti! Teď teprv sklízím, co jsem rozséval: nejstarším synem hříchu je prý žal.
Ferdinand
Teď jste chrabří hoši — Caesarův pád byl horší než Pompeiův; Caesar umíral v náruči úspěchů, Pompeius u pat prohry. — Vy oba jste umřeli na bitevním poli. Bolest není nic. Mnohdy ustoupí, jen co ji vystřídá větší, tak jako přestane bolet zub, sotva se objeví bradýř, který ho přišel vytáhnout. To je filozofie pro vás jako stvořená.
Bosola Teď je má pomsta dokonalá. (Zabije Ferdinanda.)
Klesni,
příčino mýho ohavnýho konce. Poslední chvíle života mi daly nejvíc.
Ferdinand Dejte mi obroku, není mi do skoku. — Svět je obyčejná psí bouda. — Já svou pověst vyklenu, potěchy přenesu do zásmrtna.
Bosola
Přestává bláznit, zdá se, teď když je u dna. Ferdinand
Sestro má, ó sestro! V tom vězí vše! Ó, aúipřivodily ctižádost nebo krev či chtíč náš pád, jak démant podřezal nás vlastní prach. (Ferdinand zemře.)
Kardinál Také jsi dostal zaplaceno.
Bosola
Taky.
Držím taktak svou unavenou duši na jazyku. Chystá se odejít. Jsem pyšný na to, že i ty, který jsi stál jak obrovitá pyramida,
počatá na rozlehlý základně, končíš jak nepatrnej bod, jak nic. (VystoupíPescara, Aíalateste, Roderigo a Grisolan.)
Pescara
Co je, můj pane? Malateste
Ó, ta spoušť!
Roderigo
A proč?
Bosola
Pomsta! Za vévodkyni z Amalfi,
již zavraždili bratří z Aragonu;
za Antonia, zabitého touto rukou;
za Julii, kterou on otrávil;
a nakonec i za mě, který jsem
v tom všem hrál hlavní roli proti svému
lepšímu já — posléze opuštěný
všemi.
Pescara
Jak je, můj pane?
Kardinál
Dohlédněte
na bratra. To on nás takhle posekal, když jsme se spolu potýkali. A teď už mě, prosím, někam odneste a zapomeňte na mě. (Kardinál zemře.) Pescara
Jako řízen osudem, zamezil nám zachránit ho!
Malateste Ty bědný chrchli krve, pověz, jak zahynul Antonio?
Bosola
V mlhách. Nevím jak — Takový omyl, často jsem ho vídal
na divadle. — Ó, odcházím! — Jsem jak rozpadlé zdi či puklé klenby hrobů, z nichž ušla ozvěna. — Sbohem. —
Možná
to bude bolet, ale neškodí to, umřít v tak dobrém boji. — Chmurný
světe!
V jakém to stínu, v jaké jámě tmy žije to zženštilé a přestrašené lidstvo!
2 10
Pro spravedlivou věc ať nezná hanby, ať jde pro ni čestný člověk vždycky
umírat. —
Já se pouštím na jinou pouť — (Bosola zemře.)
Pescara Když jsem šel do paláce, Delio mi řek, že je zde Antonio, a představil mi pěkného mladého pána, Antoniova dědice a syna. (Vystoupí Delio s Antoniovým synem.)
Malateste Ach, pane, jdete pozdě.
Delio
Slyšel jsem už,
a v duchu jsem s tím vlastně počítal. Naložme s úctou s touto skvělou troskou a přičiňme se rukou společnou, ať tento mladý a nadějný muž nabude všech práv po své matce.
Po těchto pak zbědovaných výtečnících jiná nezbude pověst, než jako když někdo v zimě upadne, zanechá stopu v sněhu, však sotva vzejde slunce, roztaje i tvar i smysl. Myslel jsem, že velkým Příroda nikdy nedala nic většího, než když jim ráčila dát panství pravdy. Je čistý štít vždy přítel nejlepší, i za hrobem nás slávou ověnčí.