EGYPTSKÉ MÝTY



•hieroglyfy
–vznik kolem 3.000 př.n.l.
–hieratické (kněží)
–démotické (zjednodušené, 6. stol.)
–nepoužívali při psaní samohlásky
•papyrusové svitky

•Prameny
•absence jednotné kanonizované svaté knihy
–postrádáme standardní teologický text
–mýty starověkého Egypta zaznamenány různými způsoby
–často se dochovalo u různých mýtů více verzí
•Zdroje mýtů
•názvy pod kterými soubory textů egyptologové vydali tiskem:
•1) Texty pyramid
–nástěnné nápisy, reliéfy, malby (zdi pyramid, hrobek, chrámů)
–nejstarší z 2.350 př.n.l. (Venisova pyramida v Sakáře)
–účel: zabezpečit vládci posmrtný život
–soubor zaříkávadel, úvah a mýtů

•2) Texty rakví
–vnitřky sarkofágů
–rituální nápisy vztahující se k zádušním záležitostem (přechod duše do světa zemřelých)
–obsahovaly i mapy záhrobní říše
–určené i obyvatelům nižší společenské úrovně
–ústřední postavy: Anup (bůh balzamování a mrtvých, měl šakalí hlavu) a Usir (vládce záhrobí)
•3) Kniha mrtvých
–zápisy na papyrech (zachované často jen torzovitě)
–mnoho verzí
–jsou nejmladší
•4) Obelisky a svatyně ve skalních výklencích

•hrobka Amenhotepa III.
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Světové mýty\fotky\Egypt\01-hrobka-amenhotep3.jpg


•Kniha mrtvých
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Světové mýty\fotky\Egypt\01-Kniha mrtvých - hieroglyfy.jpg


•Bohové a jejich role v mýtech
•aktéry v mýtech jsou zpravidla bohové
–popisováni jako bytosti značně lidské: hovoří, myslí, jedí, mají city, jednají pozitivně i
negativně (vedou bitvy, jezdí na člunech, slaví narozeniny, mají smysl pro humor i pro pomstu,
svádějí se, opíjejí…)
–snad vznikli na základě personifikace lidských vlastností?
–po utvoření podoby božstva, vznikl k němu příběh – tedy mýtus (vysvětlení jeho původu, významu…)
–potřeba se v množství bohů vyznat – členěni hierarchicky, rodinné vazby (tak jako v lidské
společnosti)
–mnozí měli i své tajné jméno (zasvěcenci), znalost jména znamenala moc nad dotyčným (ovlivňování
božských sil)

–bohové stejně jako smrtelníci stvořeni (prapůvodní božskou silou)
–lidé a zvířata stvořeni těmito božstvy
–narozeniny bohů slaveny hromadně (během 5 dnů stojících mimo 12 měsíců)
–potrava bohů: oběti od lidí (proto byl při každé zkáze světa někdo uchráněn)
–bohové – nesmrtelní, ale ne tak úplně… zemřou-li, jsou znovuzrozeni (Usir, Re)
–hlavní bohové měli střediska svých kultů (chrámy s kněžími: např. Théby, Memfis, Abydos…)
•základní témata egyptské mytologie:
–stvoření, vznik, zánik, kosmické jevy, světové katastrofy…

•Mýtus o stvoření světa
•každé významné náboženské centrum: vlastní verze stvoření (podle uctívaného božstva)
–byl znám nejen kněžím a písařům, ale i běžnému obyvatelstvu (podobně jako další astrální a
kultovní mýty)
–zmínky o něm i od řeckého dějepisce Hérodota (verze z Heliopole, okraj dnešní Káhiry, kult
Atum-Re)
•prapůvodním bohem Stvořitelem byl Ptah
–středisko jeho kultu Memfis
–svou kreativitu patron tvůrčích umělců
–„Na počátku byl Ptah. Vesmír byl temný, tichý a nehybný.“ (Texty rakví)
Výsledek obrázku pro ptah

•Memphis: Ptahův chrám (dnes ruiny)



•Memphis: Ptahův chrám



•memfidský mýtus o 1. fázi Stvoření (Šabakův kámen):
–Ptah dal život ostatním bohům prostřednictvím svého srdce (myšlenka) a jazyka (řeč)
–Ptah je obsažen ve všem, co existuje
–před vznikem vesmíru existoval v temnotách bezbřehý oceán nehybných vod – prabytost Nun (po
stvoření oddělovala vesmír od záhrobní říše)
–Egypťané se obávali, že Nun prorazí oblohu a zatopí zemi (což by v podobě hadů přežili jen 2
bohové – sluneční Atum a záhrobní Usir)
–ozval se Atumův výkřik – tvořivý výbuch energie
–později byla Ptahova role zastíněna Atumem – šlo o různé aspekty téhož boha: Ptaha-Atuma
–Atum (uctíván v Heliopoli) byl demiurgem, Stvořitelem světa, jenž povstal z Nun: dítě na pahorku a
zářící lotos

•Atum pak zrodil ostatní božstva:
–„Uchopil svůj falus v sevření a vypudil z něj semeno, aby zrodil dvojčata – boha vzduchu Šova a
bohyni vláhy Tefnutu.“ (promluva č. 527 z Textů pyramid )
–byl patrně spojením ženského i mužského principu, proto mohl rodit sám
–Š+T vyplivl ze svých úst jako dvojici (oddělený mužský a ženský princip)
–stvoření Devatera prvotních bohů popisuje také tzv. Bremner-Rhindův papyrus
–dvojice Geb a Nut: duální pojetí země a oblohy (původně leželi na sobě, ale na Atumův příkaz je
odděluje Šov)
–Nut coby nebeský oceán, po němž se plaví bárky, měla 2 oči: slunce a měsíc

•Geb a Nut



•Geb, Nut, podpírající Šov









–nebeská Nut byla též personifikací rakve i dělohy, v níž bude zemřelý znovuzrozen
–jiná verze vysvětluje i tmu a noční svit hvězd
–další verze: sluneční disk s křídly či nesený skarabem
–nejčastěji antropomorfní Re s doprovodem pluje po nebeském baldachýnu v bárce
•Geb a Nut spolu mají 4 potomky, kteří tvoří hlavní aktéry usirovského okruhu mýtů
–spojení mezi staršími kosmickými božstvy a politickým světem, jemuž vládne faraon
–Usir vládce zlaté éry, Eset jeho žena (jitřenka), Hór jejich syn (faraon, mladé slunce)
–Hórově zplození i narození však předcházela smrt jeho otce

•bůh Re
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Světové mýty\fotky\Egypt\02.1-Cheprer.JPG
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Světové mýty\fotky\Egypt\02.2-Re-lod.jpg

•



•Ptah a Re
•(bárka s diskem)