SVĚTOVÉ MÝTY
úvod
•„Bohové žijí a umírají podle víry svých vyznavačů.“
•
•(snaha porozumět nejstarším dochovaným písemným záznamům o duchovním uvažování a kulturní činnosti
člověka)
H:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Světové mýty\fotky\drum1.jpg

•Výstup:
Økolokvium / ústní zkouška
Øčetba na zimní semestr – přečíst 3 tituly:
–1) úvod do mytologie, šamanismu, antropologie, religionistiky: Narby, Jeremy – Kosmický had (přel.
Zuzana Talířová, Praha, 2006. 286 s.)
–2) dva zlomky staromezopotmaských eposů Sestup Ištary do podsvětí a Nergal a Ereškigal (překlady z
hliněných tabulek – in Prosecký, Jiří:  Slova do hlíny vepsaná, Academia 2010, také in IS: Studijní
materiály k předmětu Autorská tvorba)
–3) převyprávění Mahábháraty (Vladimír Miltner – viz např. Astorka) nebo její 3dílnou dramatizaci:
Jean-Paul Carriere – Mahábhárata (přel. Nina Vangeli, Dilia)
–ad 3) ...anebo Bhagavadgíta (nejznámější část Mahábháraty, nejlépe v překladu Rudolfa Janíčka –
viz Astorka)

•Přednáškové okruhy obou semestrů
–Lokální členění (místo tematické koncepce):
Ømezopotamské mýty
Ømýty starověkého Egypta
Øperské mýty
Ømýty Indického subkontinentu
Ø(džinismus a buddhismus – jejich vztah k mýtům a hinduismu)
Øčínské mýty
Ø(korejské mýty)
Ømýty japonského souostroví
Øšamanismus a mytické představy sibiřských lovců
Ømýty původních etnik Severní Ameriky
Ømezoamerické mýty
Ømýty kmenů Amazonie

ØMýty (báje):
Ø „Mýtus představuje potvrzení náboženské i společenské tradice.“ (antropolog Bronislaw Malinowski)
Østarodávné příběhy, jež si členové tradičních (domorodých) kultur vyprávějí a po generace
předávají, aby popsali a vysvětlili společenský, přirozený a nadpřirozený řád
Øněkdy také sloužily k potvrzení mocenského postavení panovníka (např. faraon, inka, dračí císař
apod.)
Øčasto se také jedná o historické události, které jsou naplněny určitým symbolickým významem (forma
„propagandy“)
–
ØMytické příběhy nebyly vždy přijímány bez výhrad – někteří už v době Platóna obviňovali vypravěče
příběhů (mýtů) z toho, že jsou přívrženci lži, protože když vyprávějí tlachy, obchodují s klamem a
padělají svět...
Ø

ØHrdinové mýtů:
Ø bohové
Ø personifikace přírodních sil a nebeských těles (např. slovanský Svarog, Svarožic-Dažbog, Perun,
germánský Thor...)
Ø dávní vládci, kteří byli v rámci kultu předků zbožštěni, viz následující slide (Ódin z úryvku
ze severské ságy o Ynglinzích)
Ø zesnulí světci, kteří za života konali zázraky – např. Asklépios
Ø polobohové (Gilgameš)
Ø herojové (Herkules)
Ø démoni, běsové, přízraky, nemrtví (víly, bludičky, vodníci, vlkodlaci, baby jagy, strigy,
džinové...)
Ø lidé
Ø zvířata (často personifikovaná – např. kentauři, sfinga)
Ø oživlé předměty, oživlé umělé bytosti (např. stallové)
Ø

ØÚryvek ze severské ságy o Ynglinzích, zaznamenané v 1. pol. 13. stol. islandským velmožem Snorri
Sturlusonem:
Ø„Ódin zavedl ve své zemi ty zákony, které odedávna platily u Áů. Tak ustanovil, že všichni mrtví
budou spalováni a na hranici s nimi musí být uložen i jejich majetek. Vyhlásil, že každý přijde do
Valhaly s takovým bohatstvím, jaké s sebou měl na hranici a rovněž tam bude užívat všeho, co sám
zakopal do země. Popel nechť je rozprášen na moři aneb uložen do země a na paměť vznešených mužů
navršena mohyla a těm, kdo prokázali udatnost, vztyčen náhrobní kámen. Tento zvyk se potom dlouho
uchoval. /…/ Ódin byl po smrti upálen a byl to velký a honosný žeh. V ten čas panovala víra, že čím
výše bude kouř stoupat, tím více bude v nebi povýšen ten, jemuž patřila hranice, a že tam bude tím
bohatší, čím větší majetek s ním lehne popelem.“

ØČas mýtu:
Øi v pohádkách vidíme snahu oddělit děj a postavy od reality – časově i místně: Před dávnými
časy... / Bylo nebylo... / Za devatero horama... / Za sedmero řekama... / Dávno tomu...
–1) doba mytická („posvátná minulost“)
Ø doba před zapisovanou historií, ústní (výtvarná) tradice
–2) doba historická
Ø některé skutečné události se stávaly součástí mytologie (pronikaly do doby mytické), proto někdy
bývají označovány jako součást tzv. doby prehistorické
Ø mnozí staří náčelníci, panovníci či hrdinové bývali časem zbožštěni, neboť jejich odkaz a
vzpomínky na jejich činy přetrvávaly ve vyprávění po tolik generací, že se staly součástí mytologie
Ølinie mezi oběma dobami nejasná

ØSmysl a podstata mýtů:
–1) jak je vidí naše „západní“ civilizace:
Ø vědecký přístup: myšlení „primitivního“ člověka
Ø většinový pohled společnosti: pohádky (pro děti)
Ø jednoduchá „filosofie“ archaických kultur („primitivního člověka“): proč svítí slunce, proč se
objevuje duha, proč je liška lstivá, proč tchoř páchne apod.
Ø viz označení nějaké smyšlenky nebo lži jako „mýtu“:
• - „Léčivá sklenka vína denně je jen mýtus.“
• - „Zemanova levicovost je pouhý mýtus.“
• - „Mýty a pravda o kečupu.“
• - „5 nejhloupějších mýtů a vztazích a rozchodech.“

–2) podle tvůrců dávných mýtů:
Ø posvátné příběhy
Ø narativní „kronika“ jednotlivých kmenů či etnik, podle původních amerických obyvatel „posvátná
historie“
Ø doba, kterou už nikdo žijící nepamatuje – často od stvoření světa až po legendární vládce,
náčelníky, bojovníky, hrdiny
Ø prostředky sloužící k posílení obřadů i k léčebným rituálům
Ø účelem mýtů bývalo udržovat člověka (a jeho společenství) do souladu s přírodou a vesmírem
Ø další možné účely se vztahují k následujícím 2 pojmům:
Ø

Øaitiologie:
Ø mytické zdůvodnění, mytický precedens
Ø výklad příčin nějakého skutku nebo konání:
• - např. masové lidské oběti – mezoameričtí kněží vytrhávali zajatcům z hrudí otevřených rituálním
obsidiánovým nožem ještě tepoucí srdce (bůh slunce potřebuje krev)
• - rozšiřování incké říše o nová území – lokální mýty a božstva nově ovládnutých území se stávaly
součástí oficiální mytologie celé říše (bohové byli podle toho nově hierarchicky řazeni), aby byla
uspokojena identita všech sjednocených oblastí
Øetnogeneze:
Ø nárok panovnické dynastie na trůn – božský původ panovníka (např. Gilgameš syn bohyně Ninsun,
faraon potomek Hóra, božský inka, dračí císař...)
• - u nás např. přemyslovské mýty (nárok Přemyslovců na trůn)

•Informace o životě předků (jejich myšlení, kultuře, víře) čerpáme z archeologických nálezů:
Øpozůstatky kulturní činnosti
Ø keramika, šperky, sochy, malby
Ø literární památky
Ø mezi ně spadají také mýty a písemnosti náboženského charakteru (ale i zákoníky, hospodářské
záznamy, životopisy a historické záznamy)
Ø mýty nás seznamují s myšlením a náboženským uvažováním jejich tvůrců a vypravěčů

ØVznik mýtů:
Øu nás se některé původní mýty uchovaly nepřímo v podobě lidových pohádek
ØTři zlaté vlasy děda Vševěda, Perníková chaloupka, Sedmero krkavců aj.
Ønapř. pohádka O Červené Karkulce – podle kosmologické interpretace: narace slunečního koloběhu
(Červená Karkulka personifikace vycházejícího a zapadajícího slunce, Babička Večernice k níž Slunce
během dne putuje, Vlk podsvětní temnota, Myslivec bojovník...)
Øetnografický výzkum v Bengálském Rádžastánu (1982):
Øsběr veškerých příběhů od vesměs negramotných obyvatel malé vesničky (cca 350 obyv.), přes 17.000
příběhů:
Ø místní historky (bezvýznamné, všední i pozoruhodné), smyšlená dobrodružství, sny, zjevení démonů
Ø později přibývaly historky z celého Rádžastánu a dějin Indie (krutost Angličanů, pokoloniální
válka s Pakistánem, Gándhí atd.)
Ø mýty (staroindické eposy i islámská tradice), legendy (zázračné příběhy světců)
Ø příběhy a bajky (Ezop, Lukmán, La Fontaine aj.)

•Posvátné vs. profánní:
Ø u starých kultur je to těžce oddělitelné, obě složky se vzájemně prolínaly
Øviz např. tanec (šintoistický obřad vs. balet)
Ø
•Smrtelnost člověka z pohledu mytologie:
Ø smrtelný člověk toužící po nesmrtelnosti
Øje vybaven věděním jako bohové (na rozdíl od zvířat), tudíž si uvědomuje vlastní smrtelnost
Øoproti bohům však není nesmrtelný (stejně jako zvířata)
Øsmrtelný a vědoucí člověk – stupeň mezi zvířetem a bohem, člověk se marně snaží najít na světě
trvalé uspokojení (téma mnoha mýtů)
Øtrvalý („nesmrtelný“) svět člověka – kulturní dědictví

•Mýty dnes:
ØExistují i dnes příběhy, které se šíří většinou ústně a lidé jim věří, jako by se jednalo o
skutečnost, a mají z nich podobné obavy, jako mívali naši dávní předci ze skřetů, čarodějnic,
černokněžníků, bludiček, duchů, vodníků, klekánic, jezinek, draků apod.?
Øviz např. dobová reakce publika na sbor Lític (Erínyí) ve 2. části Aischylovy trilogie Oresteia...

•Městské legendy:
Øangl. urban legends někdy také:
Øcontemporary legends (současné legendy)
Ømodern legends (moderní legendy)
Øurban myths (městské mýty)
ØFOAF – zkr. Friend Of A Friend (kamarád kamaráda)
Ømoderní ekvivalent dávných mýtů, soudobý folklor
Øpříběhy vyprávěné jako zaručeně pravdivé historky, které se staly kamarádovi / kamarádovi kamaráda
Øjaký je rozdíl mezi:
– - „za devatero horama...“ a „bratrancově kolegovi se stalo...“
– - „žil jeden král“ a „kamarádovi mýho kamaráda se stalo...“
– - „bylo nebylo...“ a „sousedovi gynekologa mé kadeřnice se stalo...“

Øfámy kolující v určitých skupinách, mezi lidmi...
–...stejného věku (děti, teenageři, pamětníci komunismu)
–...stejného povolání (IT správci, herci, studenti)
–...stejných zájmů (skauti, návštěvníci rockových koncertů)
–...stejného bydliště (Praha, Brno...)
Øjde o smyšlenky, vydávané za autentické příhody z reálných životů, nikdy se však nestaly
Øvšichni jsme se s nimi setkali (každodenní hovory, rodinná setkání, rozhovory s přáteli, v hospodě
atd.)
Øv určité podobě se variují i v TV (např. historky bavičů, zpravodajství), v novinách, na
internetu...
Økolují v mnoha verzích – v různých obměnách se tytéž historky vyprávějí na různých místech světa

Øpodobně jako dávné mýty mají tematické okruhy:
– - strašidelné příběhy
– - nadpřirozené záhady
– - komická témata
– - společenská tabu
– - násilnosti
– - sexualita
– - kuriózní úrazy
Øjejich hrdiny jsou většinou obyčejní lidé (přátelé, známí, kolegové), kteří se ocitli v
neobvyklých, nečekaných situacích
Ødůvod jejich existence?
– - touha po tajemnu a pocitu strachu při jejich poslouchání
– - touha pobavit se a zasmát nad úsměvnou historkou
– - touha po neuvěřitelném, nebezpečném, varovném...

•Příklad variant konkrétní městské pověsti:
ØRozsvítit se nevyplácí:
• „Tohle se stalo před několika lety na jedné koleji. Dvě vysokoškolačky spolu bydlely v jednom
pokoji. Jednou večer šla jedna z nich se svým klukem do hospody poblíž kolejích, druhá zůstala sama
na pokoji a učila se. Ta první zůstala s klukem v hospodě až do zavíračky, a když zavřeli, rozhodla
se přespat u svého kluka. Rychle si skočila na pokoj pro bundu, protože venku byla zima. Vešla do
pokoje, kde byla tma, a tak si myslela, že spolubydlící už spí. Nerozsvítila, přišla po tmě ke
skříni, nahmatala poslepu bundu a odešla. Když se ráno vrátila, našla na pokoji svou spolubydlící
mrtvou – zakrvácenou s podříznutým hrdlem. Na nočním stolku našla mezi skripty lísteček s nápisem:
KDYBYS ROZSVÍTILA, ZABIL BYCH TĚ TAKY.“ (verze z 90. let)

ØHrdinkou další verze je studentka, která v pokoji zůstane:
• Dívka se učí dlouho do noci na pokoji a čeká na spolubydlící, která odešla někam pryč. Při
dlouhém čekání usne. V noci ji probudí zima, tak jde potmě do předsínky pro svetr. Ráno stále ještě
není její spolubydlící v pokoji. Dívky otevře dveře do předsíňky a najde tam svoji spolubydlící
ležet mrtvou. Vedle ní leží lísteček: JEŠTĚ ŽES V NOCI NEROŽLA, DOPADLA BYS STEJNĚ. (verze z Brna)
•
ØV další verzi odejdou dvě dívky z kolejí na rande – jedna do kina, druhá do kavárny:
• Studentka, která se do pokoje vrátí z kavárny po půlnoci, si chce s kamarádkou povídat, ale když
otevře dveře od jejího pokoje, spatří ve tmě obrys dvou postav na posteli. V domnění, že rande
kamarádky dopadlo lépe než to její, odejde spát do svého pokoje. Ráno najde spolubydlící v jejím
pokoji na posteli znásilněnou a uškrcenou. Vedle ní lístek s nápisem: KDYBYS V NOCI ROZSVÍTILA,
LEŽELY BYSTE TADY DVĚ. (verze z Ostravy – koleje VŠ báňské)
•

ØExistují ještě další variace této pověsti – poslední příklad:
• Dívka na kolejích Hvězda čeká na spolubydlící, která šla na rande. Únavou usne a vzbudí ji až
podivné zvuky zpoza zamčených dveří z rohu pokoje – škrábání a sténání. Strachy se schová do
skříně, kde stráví zbytek noci. Když ráno vyděšená vyleze, uvidí na zemi zakrvácenou mrtvolu
spolubydlící a nedaleko od ní lísteček s obligátním vzkazem... (verze z Prahy)
•
ØTato městská pověst se vyprávěla taky v Ústí nad Labem, Liberci a dalších vysokoškolských městech.
• Autentičnosti historky nahrávala její lokalizace na konkrétní VŠ koleji v daném městě.
• Ve skutečnosti příběh koluje už od 60. let, kdy se začal vyprávět v USA (1. záznam je z roku
1961), kde bylo zaznamenáno 31 různých verzí.
•
ØTypická pro moderní folklor je variabilita takových příběhů a důraz na výraznou pointu (podobně
jako u vtipů, ale na rozdíl od nich děsivou). Vyprávěly si ho většinou studentky na kolejích
(patriarchální hodnoty americké společnosti + obavy z bolesti a krvácení při 1. pohlavním styku).

ØVyprávění takové městské pověsti v kolektivu nově přijatých studentek v setmělém nočním pokoji na
kolejích – přechodový rituál současnosti (kolektivně sdílené emoce):
• - nahrazuje iniciační rituál studentek 1. ročníku VŠ
• - připomíná tradiční přechodové obřady kmenových společností (viz studie folkloristy Arnold van
Gennepa – Přechodové rituály), které v určité podobě přetrvávají do současnosti
ØSdílení hrůzostrašných příběhů je antropologická univerzálie a oblíbená kratochvíle lidstva:
• - nacházíme je ve všech významných archaických kulturách, u kterých se nám dochovaly písemnosti
mytologické povahy
• - plní stejnou funkci jako příběhy o bludičkách, hejkalech, ohnivých psech, čarodějnicích apod.,
vyprávěné ve venkovských staveních v 16. nebo 19. stol.
• - stejně tak příběh o vraždícím maniakovi na VŠ kolejích v naší době

•Další příklady městských legend:
Ømaniak vraždící v kině
Øv 70. a 80. letech kolovala ve velkých městech historka o maniakovi, který si vyhlídl v kině
člověka sedícího v zadních řadách, za kterým nikdo neseděl, posadil se tam – a když se zhaslo,
ubodal ho nebo udusil drátem (lidi si pak nechtěli v kinech sedat do posledních řad)
Øčerná sanitka unášející děti kvůli orgánům
Øv 80. letech rozšířena po celé ČSSR (asi nejrozšířenější městská pověst u nás), ale i v Rusku,
Polsku a NDR
Øžiletka na toboganu / skluzavce
Øvyprávěno ve velkých městech o konkrétních bazénech, kam chodí také četněji cikánská populace (v
Praze Podolí, v Brně Zábrdovice apod.)

Ønakažené jehly na sedadlech autobusů / diskoték
Ødávají je tam feťáci nebo HIV pozitivní, aby se o ně nakazili i ostatní – někdy do sedadel
ukrývají jen úlomky jehel, aby na první pohled nebyly vidět (mnozí se báli v MHD sednout)
Øvrah číhající na ženy u supermarketu / v parku apod.
Øvyprávělo se to snad na všech větších sídlištích, mnozí (nejen ženy) se báli chodit po setmění ven
Øchybějící kryty od kanálů
Øv mnoha městech se lidi varovali před chození temnými ulicemi v noci – někdo (často prý cikáni)
tam kradou víka od kanálů a prodávají je do sběrných surovin, hodně lidí už se tak prý zabilo a
tají se to, aby se nešířila panika
Ødealeři u školy
Øu školy čekají dealeři se silnou drogou v bonbonu, první dva dávky dají zadarmo, pak vznikne
závislost a už to prodávají

Øprst v jídle
Øv čínské restauraci (často nějaké konkrétní) našli známí v jídle lidský prst
Øsperma v kebabu
Øve střední Evropě se od přelomu 80. a 90. let šíří tato fáma: Arabové v bistru (často jde o
konkrétní bistro) přidávají do omáčky na kebab svoje sperma, několikrát už dostali pokutu, ale víc
s tím hygiena neudělá...
Øšváb v housce
Øněkdo si koupil housku a když do ní kousl, objevil v ní zapečeného švába – šel si stěžovat do
prodejny, kde mu řekli, že pekárny mají kvóty, kolik švábů smí spadnout do jedné várky těsta, od té
doby nejí pečivo

Øjedovatá špička banánů
Øv 80. letech se říkalo, že se nesmí jíst nahnědlá špička banánů, prý v ní bývá hadí jed a už se
tak několik dětí smrtelně otrávilo
Øškvor v uchu
Øarchaická fáma: už od 10. stol. se vypráví (mnohokrát doloženo i z dob W. Shakespeara), že když
vám vleze škvor (na Moravě ušák) do ucha, neumí se otočit, tak vám prostřihne kleštičkama na zadní
části těla ušní bubínek – vy ohluchnete a škvor vleze do mozku, kde si dělá chodbičky (je to
nesmysl, takovou funkci ani sílu ty „kleštičky“ nemají, navíc by musel do ucha vlézt pozpátku...)
ØHurá!
Øjednu paní večer přepadl neznámý muž s úmyslem ji znásilnit – paní si vzpomněla, že se v takových
případech

– nemá volat „Pomoc!“, protože by nikdo nepřišel, ale „Hoří!“, protože lidé jsou zvědaví a na
katastrofu by se přišli podívat – jenže té paní se to v tom šoku popletlo a začala volat „Hurá!
Hurá! Hurá!“ muž se toho lekl a utekl
Øopilý cyklista
Øherci na zájezdu (roková kapela po koncertě) se po představení opili a nad ránem nastupovali do
auta a z recese naložili mezi rekvizity opilého cyklistu spícího s kolem na chodníku, odvezli ho na
opačný konec republiky, kde ho vysadili – když se probudil, nestačil se divit, kde to je
Øvzácná ramlice sousedů zabitá kamarádovým psem
Økamarád ji tajně pohřbil, ale nevěděl, že už byla sousedy pohřbena předchozí noc a jeho pes ji ve
skutečnosti jen vyhrabal ze země a donesl mu ji...

Øpodminovaný panelák
Øv 80. letech se říkalo, že jeden panelák stojící na začátku D1 v Praze je podminovaný a stojí tak
blízko dálnice proto, že by v případě války byl shozen na dálnici, aby znemožnil vjezd tankům do
města (tankům z východu?)
Øposlední číslo v občance
Øposlední číslo v občanském průkazu udává počet lidí v republice, kteří jsou vám nerozeznatelně
podobní – proto trvá tak dlouho, než vám občanku vydají, protože to musí porovnávat
ØNová scéna ND
Øbudova Nové scény ND v Praze je postavena z TV-obrazovek a na Silvestra roku 2000 se všechny
zapnou a budou vysílat silvestrovská vysílání všech TV-stanic světa