ш
Zly je1en.
Fraska ve ctveru dëjstvi.
Od
Г. Ж- Klicpery.
V Praze.
NÁKLAUEM Dra. J. A. GABRIELA.
s* -
Zly jelen.
Fraska ve ctveru dêjstvi.
od
V Ргаже.
NAKLADEM Dra. J. Д. GABRIELA.
184 9.
Osoby:
Myslibor, lesovní, pet a sedesát let stár.
JaromtT) jeho syn, první mlártenec, tfidcítUety.
Rüzena, jeho chovaiika.
Vitek, druby myslivecky mládenec.
Ivan.
Ivana.
Bamabás, písák u polesiiiho oufadu.
Strachos, poslulia u téhoz polesuilie ouradu.
Prokop, kotíi.
Zapotil,
Mrñák, \
Vacek, I
r , , \ dfevaH.Lelek, ?
Uorina, \
Hala, )
Myslivecky ucenik.
Hajntf.
Misto dëje : V pryním dèjstvi hrabécí ohora. V osíatnícli
déjstvích myslivna u proatitad tétéi
veliké obory.
Cas deje: Mèsic srpen roku 1848.
PG-5"ö34
tf5¿ 2з
Déjství první
Doubrava. Pod pfedními duby lezí jeleii s velikymi parohy.
Prv nei opona se vyhrne, slyseti jest silnou ránu z kulovnice.
Pred slunce západem.
Vyjev první.
Vítek,
s brokovnicí a mysliveckou tobolkou,jakoz i s пикет pfes ra
mène, pfibëhne yydéseny). Tady rana padla — u vsech
bleskû, a tady lezí jelen! Pytláci! hola, hahou!
(Troubí na rüzek.) — Co si pocnu ? Kam zraky, kam
nohy obrátím? Po mne jest veta ! Takové zlosynstvj
za bílého dne! Vrchnost mi od dneska ani straky
nesvéfí!— Hola ! hahou ¡pytlácí! (Troubírychleodcházeje.)
1*
65Э5
Vyjev drtiby.
Vítek. Naprotinêmu z rozlicn^ch stran: Zap О til, M Гñák,
Va cеk, Lelek, H o rina, Hála, jednise sekerami,
druzí s pilami na ramené.
Zapolil. Сo se stalo, pane Vítku?
Vitek. Od kud pficházíte ?
Zapolil. Z paseky; slunce jiz zachází.
\ítek. A má hvézda s ním! — Lidé ! jste mi
podezfelí!
Zapolil. Proé ? co se pfihodilo ?
Vitek. Hled'te sem! (Ukáze na jeiena.) Vidíte to
slechetné zvífe? Slyseli jste ránu ! Pytlák musí
nékde V kfoví lezeti. Rozbéhnete se. dva sem, dva
tam ! (Bozhání je). Odkvapte pak, vidíte mnev smrtedlnc
ouzkosti!
Zapolil. V smrtedlné ouzkosti pro jeiena !
Vitek. Neodmlouvej, Zapotile 1 béz pfíkladem
napfed ! Vidíte ze trnu a cely" se chvéju !
Mrhák. I coz jest nám po tom. Pojdte domu !
Vitek. Jak to mluvís, tvrdosíjny" Mrñáku!
Nejste V hrabécí sluzbé?
Mrhák. S rozdílem, pane Vítku ! Bereme tydné
svou mzdu za délání dfíví^nikoli ale, abychom
pytláky honili.
Ostalni dhevaH. Ba véru! Mrñák má dobfe ¡
Vítek. Co? reptáte ? zpouzíte se ? kázu a poroucím
лaю, odspéchejle !
Mrhák. Oho! Casové jiz pfestali, kde se na
nás hruza poustéla.
Vítek. Jdéte k sípku, i s témi casy ! Coz mne
necháte v klestích vézeti ? Nejste lidé ? neznáte smilování
? Nemohu oci zamhoufiti, kdyz zeny vase
trávu, kdyz vy mrtvé i zivé snété odnásíte ?
Mrhák. To jest jiná ! teffjsme vám k sluzbám.
Ostatní dr-evari. Ano, ted' jsme k sluzbám !
Vitek. Tedy bézte, rozdélte se ! pfived'te mi
pytláka, a vezmete za to, co odnesete !
DrevaH (y.ranou rozlicnou odejdou).
Vitek (sám). O, nestéstí ! kdy mne pfestanes
stíhati? Musím se lidem podklàdati, ktefí bez pochyby
sam'i jelena zastfelili. Vézi jim v hlavé konstituce
— o nesfaslná, nesfastná konstitnce, i v téch
lesích, i v té nasi obore musíme ji cítiti ! Ach, ta
ubohà zvér! Nejen, ie béda zajici, ktery se na jejich
pole zatoulá ; ale i do hvozdu, pfes nase ploty
a pfikopy ho stihaji ! Muzeli pak ten svét jesté deset
let stâti? — Mozná to véc, ie sami to zvife
skotili, tak aby je, nepfijde-li zádny, se soumrakem
odstéhovali. Co oni na oko pytláka stopují: musím
já v rostí a v listí jejich kulovnici hledati. — O kde
- 6 jsou
ty éasy, kde si ta selská luza ani za svou vlastní
stodolou nesméla vystfeliti! (odejde.)
Vyjev treti.
Za potil. Mrñák.
Zapotit. Stuj ! — Jsi ty to, Mrriáku ? Mysjil
jsem, ze je to pytlák.
Mrhák. Prolezuí já stracím hnízdem, nerci-li
tím kfoviskem ; leé kde niceho není, tézko se cebo
chopiti.
Zapotit. Dalbych za to svou novou sekeru.
kdybychom toho zákefníka lapili, jak nám jii tak
npioho na tom nezálezí ! üklouzne-li, zanevfe lesovní
nan ás.
Mrhák. Vylítla ta rana z tvé kulovnice?
Zapotit. Nikoli.
Mrhák. Z mé také ne; a procez?
ZapotiLA pracez pojd'me hledati. (Oflejde v pravo).
Mrhák. Pro dobrou vñli! (Odejde v levo.)
Vyjev ctvrty.
Vacek. Lelek. (Kaidy jimm stranou.)
Vacek. Ten jest jiz na bfehu, a pod krovem !
Letek. Nezdá se tí, ze hledáme nadarmo ?
Vacek. Proc?
Letek. Proto ze ho nalezti nesmime.
Vacek. Kterak to?
Letek (polo tajnë). Coi, kdyby pan Vítek sám
byl ten pytlák?
Vacek. Co ti to napada!
Letek. Jelen jest mrtev.
Vacek. Jakoby jak iiv byl nedychal.
Letek. A mimo mládence ani clovécího vlasu
V celé obofe. Ránu jsme slyseli —
Vacek. Ale jeho ouzkost a náfek — ?
Letek. Hluchy" to ofech, jalové vejce ! Povaz
рak jen ! Pytlák by sel ve dne na lov! pytlák by
tak blízko myslivny stfílel ! pytlák by —
Vacek. lise ! tu pfichází.
- 8 Vyjev
páty,
Vítek. Predeslí.
Vitek (pfikvapO. Máte ho ?
Vacek i iLetek. Nemáme.
Vitek. U vsech vsudy blesku, proé?
JLetek. Proto ze kmotr Nizádny tézko. jest
k nalezení.
Vitek. Сo ? snad nemyslís, ie i á dny" jelena
nezastfelil?
Lelek. Skoro bych tak soudil.
Vítek. Vzdyf lezí natazen ?
Letek. Ani oudem nehybá.
Vitek. Vsudy-li pak jste hledali ?
Vacck. Ve vsech vsudy rostinách.
Vitek. Téz i take v povétfí?
Lelek. Aj, jest-li clovék, jako my: tedy neumí
lítati.
Vitek. Ale lezti umí, soukati a po stromíeh
se pnouti! Probuh vás prosím, pamatujte na mou
uznalost! Rozlítnéte se í jedná se tu o muj chleb,
O mou poctivost, O mé zivobytí ! (Strká jednoho sem,
druhého tam.)
Vacek a Lelek (rozejdon se).
rVitek. O, ze nesmúu prut ufíznouti, a flákati
- 9 je,
ai ku skrejsi pytlákové ! Ta zpropadená konstituce
! (Odbéhne.)
\jjev &esty.
Zapotil. Mrnák. Brze na to Vite k.
Zapotil. Marné jest nase sukání!
Mrhák. Dvojnásobné marné!
Zapotil. Proé dvojnásobné?
Mrhák. Zajedno, ze nic nenajdeme; za druhé
ze odména nebude tucná.
Zapotil (s úsméchem). Pamatuj na ty zivé î
mrtvé snété!
Mrnák. Pockej, az nato dojde! Nemuzei on
se pfemoci. Kdyz vidi, ze nékdo kus dfeva z lesa
nese: dostane kfeée do vsech vsndy oudíi, váseñ
muprojede mozkem, a budes rád, kdyz se zlofecením
odejdes.
Zapotil. Vis-li ty co? Dejme mu tu radu,
aby jelena mezi nás rozdélil, a tak pfilezitost k
pohorsení a hfichu odstranil.
Vitek (vejde umdieny). Rcete, dobri lidé! co ted
délati?
Mrhák. Na polesnictví jíti, a nehodu tu oznámiti;
jelikoz té mrzutosti nelzejäe vyhnouti.
- 10 Vitek.
To jest právé ten ohnivy" sip, ze se
mrzutosti nelze vyhnouti; a procez sméle s clu nem
na vlny! (jde к jeienu.) Nez ale — ustañte! — Púj
eteme na oufad?
Mrhák. Ano.
Vitek. Avsak jelen musí s námi.
Zapotit. Tak bych také soudil. On musí bj4i
fecies spakti.
Vitek. Species facti, kmotfe Zapotile! jak рaк
to tak drmolís? — Nuze, chopme se ho; dostavím
se svému osudu.
Mrhuk. Aj, kézby ho osud sám vzal na svá
bedra, a donesl ho na oufad! Co zato dostaneme?
Vitek. Deset vozu listí v podzim na stlaní.
Chuté do toho. — Avsak — hahou! jesté néco!
Mrhák. Co ?
Vitek. Slyste ! — К d o jelena zastrelil, to vám
nelze dosvédciti?
Zavotit i Mrhák. Nikoli.
Vitek. To ale mûzete a musite dosvédciti,
ze jsem já ho nezastfelil?
Mrhák. To my nevíme.
Vitek. Jak? Myslís, ze vám pastyf jehnata
skrtí?
Mrhák. Nemyslim.
Vítek. Nuz, a co jest vas pastyf proti m né,
— 11 —
vysocehrabécímu mládenci? А co jsou jehñata vase
proti milostiv^ui jelenum mé slechetné vrchnosti?
Vrány jsou to proti královsky'm orlum! — Nuze tedy
vyznáte a dosvédcíte, ze jsemjelena nezastfelil,
a S tím se dáme na cestu. (Vede je к jelenu; kdyí
рак si ho tu dobfe novsimne, trhne sehon, a s velikjm uleknutím
odskocí.) Bèda mné, ustaríte!
Zapotit. Nui, co to vámi trhlo?
Vitek. Ted' jest teprv po mne veta ! (jakot>y na
gtra.sidlo s hrfizou na jelena ukaznje.) Vydlte lysinu
na tom rozdusaném cele?
Zapotit i Mmák. Tu vidíme.
Vitek. Vidíte koñskou hfívu na té svalnaté
síji? Zapotit
i Mrhák. Ano, ano! koñská hfíva.
Vitek. Vidíte kopу ta misto zpáru na zadnich
skokách?
Zapotit г Mrhák. Véru! kopyta misto zpáru.
Vitek. Nuz, tedy se peklo roztrhlo, a dabeI
krácí nasi oborou; to jest ziy" jelen!
Zapotit. Co? jest to ten sibal, co tehdáz hajného
zrzavou Dorku na planou jablon vehnal, a
celé puldne u ní na strázi stál?
Vitek. Ten sam^!
Mmák. Jest to ten zlostny tejrálek, co nedávno
ranee naseho ¿ida na parohy nabral, a cely"
den s ním po obore béhal?
— 12 —
Vitek. Ten samy, ten samy"! Bylté v obofe
saskem, a milost pan hrabé srdecné se mu smával,
a hrozil nemilostny'm hnévem, kdoby mu za mák
ublízil. — A hle! tu jeho milácek bez dechu lezí,
a cely" ten jeho nemilostny hnév na mne se shlukne!
—r Hahou! a co mi ted' teprv napadá!
Zapotil a Mrhák. Сo pak jesté?
Vitek. O ty babo carodéjná! ty jedovatá draéice!
— Tedy se kletba staré cikánky pre dc e vy-
plnila!
Zapotil i Mrhák. Staré cikánky?
Vitek. Slyste! — Pfed péti lety — bylo to
právé v nedéli — vydal jsem se zorním jitrem na
cestu do mésta, tak abych nékolik tetfívku , jezto
jsme byli v sobotu zastfelili, na postu odevzdal.
Kráceje tak v myslénkách nejkratsí pésinou uslysím
najednon zalostny" pokfik. I tenu se rychle po
tom, dobéhnu toho, a hle! co vidíni? lento zlomyslny"
jelen — tehdáz teprv spicák — honí à stihá
starou, osklivou cikánku okolo toho sirokého dubu,
jenz v nasi obofe praotec slove.
Zapotil i Mrhák. Známe ho! známe ho!
Vitek. Byloté to k popukání, kterak ten
hnusny babec, 'strach smrti v cele, a stétiny na
hlavé, jakoby rozjezeny" vepf, okolo stromu rejdujíc
na mne o pomoc volal. Nez nedbal jsem na její
- 13 fvání;
ale na buk se podepfev smál jsem se, az mi
oci plakaly. Tu se dal do rachny vztek! Zafala
klikaté pazoury do zorané küry, a jakoby kocka
vydrápala se na nejnizsí snét. Dostavsi se tam vsím
svy"m jedem pocala na mne stfíkati. — j,Netvoro!" —
sycela na mne — „ty dvounohy" vlku! toto psovské
zvíre budiz mstitelem mym! Tobé k zalu af
roste a zraje, a az jednou zdechne, at jest, jako
plachy" duch, vsndy tobé v zápétí, a nedá tobé ani
spáti, ani dy"chati!"
Zapotil. Jalové hrozby! obyéejná to zbraü
toulavé té luzy!
Vitek. Nerouhej se, kmotfe Zapotile! Z té umounéné
mrsiny mluvil dabel ve vlastní pekelné osobé,
a dabel drzí slovo. — Od toho casn stal se zly
jelen mym kazdodenním souzením. Po zákefnicku
do tmavé housté se uhnízdil, a nechav mne mimo
jíti jako vrah za mnon se pfikradl, a na parohy
mne nabrav brzo do rostí, brzo do pfíkopu mnon
uhodil. Ovsem iet za to karabáce mého zakusil,
kdykoli jsem se zimního casu u jeslí k nému mohl
pritoéiti: leé byla to také celá má pomsta; nebof
toho kousku olova (uhodí na rucnici) — co byl jii
dávno zaslouzil — milostivá vrchnost ho chránila*
Vacek a Lelek (kncí y lese): Máme ho! máme ho.
Vitek. Slys!
- 14 Zapotit.
Mají ho!
Vitek. To jest spasitelny zvuk ! Kde? Odkud
zaznél ten hlas? (Troubí na rñzek.)
Mrhák. Tu ho vcdou.
Vyjev sedmy.
Ivan, s ru6n¡cí na ramené, jehoí Vacek a Lelek
za nice vedou. Pfedesli.
Ivan (Vacka & Lelka od sebe rozhodiv bickera mezi né
mrskne). Pryc s tou medvédí tlapou! (Pokrocí}. Co
jest? proê se mne chápete?
Vitek. Ano, ten jest pytlák!- Bicování jestè
k temu. — Kmotre Lelku! to bicování zaznamenej.
Mrhák. Kmotr Va ce k je má na zádech, tarn
jest dobfe zaznamenáno.
Ivan. Nuz, brzó-li to bude? Co chcete ode
mne ?
Vitek. Ticho! Já se mám co tázati.
Ivan. Tedy se taz!
Vitek. Pfede vsím bude pán tak dobry", a dá
mi svou zbrañ.
Ivan. Mkoli! Prv ti tu spetku olovénych krupek
do stehna aneb do ly'tka nasypu.
Vitek. Co — ? hodlá mne pán hruzon zastrasiti?
Ledvinu z téla mu vyrvu, nerci-li tu mali
- 15 chernou
titéru Z rukoil! (Vytrhnnv mu riicnici Lelkovl ji
podá.) Za druhé — af se líbí! (Káie rukou, aby sel.)
Hah ou!
Ivan. Kam ?
Vítek. Na polesní oufad.
Ivan. Co tam?
Vitek. To mu pan lesovní poví.
« Ivan. Na mné bude zálezeti, máli pan leso
vní CO pOvÍdati, CÜi nic! (Odchází.)
Vitek. U vsech blesku, ani z mista, nemám-li
mu ukázati, jak se ptáci do smycky chytají! — Jelena
pán zastrelil!
Ivan (vrátí se). Co? — postfelil snad, nikoli
ale z astre — hola! kde pak jsem se ocítil? (OMíií
se a uvidí jeiena.) Na mou véru, tu lezí ten rohatec.
Jest-li mozná! byloby to slechetné zvífe poslední,
STÜj dech az sem zaneslo? (jeiena si я jakousi spokoieností
prohiízí.) Dobfe jsem ho nabral! Buh Jasoñ
mistrnéji by ho nezastfelil! U vsech lesních i skalnich
duchu, ta rána mi délá cest!
Vitek. Zapotile! Mrñáku! slysite to?
Zapolil i Mrhák. Slysíme to.
'Vítek. Ta rána mu délá cest!
Zapolil i Mrhák. Ano, délá mu cest.
Vitek. Jestif to pfedce upfimná selma.
Ivan (pokrocí). Co? selma?!
Vitek. Ano. Mohlf mne snadno do seredné
sité zaplésti; raohl mne pod vlny hfíchft a mrzutotostí
i s hlavou pohronziti: avsak on nejde po méra
nestéstí, on jest svédomity zlodéj.
Ivan. Ale hrubohlav^ ínlpase —.
Vitek. Jak — ? Vacku! Lelku! slyseli jste?
jsem íulpas!
Vacek i Letek. Slyseli jsme.
Vitek. Hrubohlavy" tulpas, pamatujte to!
Vacek i Letek. Hrubohlavy íulpas.
Vitek. A ted' — hahou! (¿ene no.)
Ivan tpro sebe). Takové to pocty bych pfedce
nerad dosel. (Vezme si vítka na stranu.) Povaz рaк.
lovée ! s k^m mluvís a jednás?
Vitek. S pytlákem!
Ivan. Ptáka poznás po péri, vlka po srsti.
clovéka po reci a mravu.
Vitek. Jeho feé obsahuje íulpasy, a jeho mrav
tamto z jelena mluví.
Ivan. Tu, priteli! vezmi tu malickost, a pusí
mne mou cestou.
Vitek. Co? — u vsech —
Ivan. Dej pak si jen fíci. Jdu právé také na
zámek, a hodlám tam nékolik dní pobyti. Zaved' si
zalobu, kdy a jak se ti líbí: kazdou chvíli se ti na
ourad dostavím. Vezmi jen peníze —
Vitek. Nie to! Zastfelí pán zlého jelena —
pravím zlého jelena, a hodlá mne jesté podkoupiti?
Zapotile! Mrñáku! chce mne podkoupiti!
Zapoíil a Mrhák o podivením). Podkoupiti? A
nás snad také?
VHek. Maliékostí mne chce podkoupiti, pamatujte
to!
Zapotil i Mrhák. Maliékostí se nedáme pod
koupiti!
Ivan (potajij. Pitomy" blbe! vzdyf ti dávám èlyvy
Mary.
Vitek. A kdyby mi jich pán tolik dával, сo
jsem jak ziv stulcu od tono zlého jelena dostal! —
Podkoupiti, mne, vysocehrabécího mládence! Radéji
bych parohy vsech nasich jelenu na hlavé nosil,
nezli bych se na stéblo od své povinnosti uchy"lil,
rozumí pán? Mne podplatiti! Ani stfíbrnou bání
nedám sobé ousta zacpati; a proéez naposledy:
hahou!
[van. Nuz, brachu Neustupo! tedy hahou! —
К polesnímu zprávci, není-li pravda? Сo slysím,
má by"ti od kostí dobry" a dokonaly muz?
Vitek. Pozná pán jeho dobrotu od kosti i od
tuku. Dostane se z bláta do louze.
Ivan (yytábne zapisки a nëkolik listó probéhne). Jmenuje
se Myslibor?
Vitek. Ano!
2
- 18 Iran.
Má chovanku?
Vitek. A syna k tomu.
Ivan. A ta slove Rftzena?
Vitek. A ten slove Jaromir!
Ivan. Pravi se, ze to buclaty, roztomily" ka-
defávek?
Vitek. Pravi se?
Ivan. Ano, vy"borny" to más nápad! Piijdeme
na polesnictví. Hofím cely" dychtivoslí, abych tu
spanilou lesní dívku poznal.
Vitek. Skntecné, hofí? — Já fku, pane pytlákn!
ta spanilá lesní dívka jest po vfili bozí má
ne vésta.
Ivan. Tim lépe!
Vitek. Ai potud bylo pánovi toliko s mládencem
jednati; zboufí-li ale zenicha ve mné:
tuf by mu bylo lépe, aby dvadcet zlych jelenu
zastfelil, nez aby se jediné kadefe toho kadefávka
dotekl.
Ivan. To se podá!
Vitek. U vsech vsudy bleskû, to se nep
odá!
Ivan. Rozumí se samo sebou, ze v/.dycky zádost
na tebe vznesu, kdykoli mne chut napadne, s
tou krouzkovanou Silvánou si zazertovati.
19 —
Vítek. On jest kronzkovany" hejsek, a konec
a dost! Do myslivny! hahou!
Ivan. Nuze, tedy do myslivny, hahou! hahou!(jde.)
Vitek. Mrfíáku! a kmotie Lelku! obkrocte si
! ho! Aí vám neprchne; svym zivobytim jste za to!
Mrhák. Aj, bury boury! rcete radéji: svym
duse spasenim! (S Lelkem a Ivanem odejde.)
i Vitek (ucini tfi kroky za nimi). Roztomily" kadéfávek!
Pockej, cizopásku! já ti zakrouzkuju a zakadefavkuju,
ze si radéji s tou starou cikánkou
zazertnjes! — Vy druzí pomuzete tumrtvou obludu
odsmejknouti.
ZapolU. Pfijde na porucení!
Vitek. Zádám vas, kmotfe Zatopile! (stranou.)
Zpropadená konstituce! (Píikroci к jeienu.) Nuze,
dobrou noc, ty konské kopyto! Vsecky onklady,
vsecky ûstrky , vsecky vsndy sibfinky tobe odpoustím.
Odeber se, lysákn! kam nálezís, Vítek se té
jiz netfese! Povéz staré cikánce, povéz dablu, jeni
na zemi v ni preby"val, a snad jesté pfebyvá, ze jiz
zádného trkotu, zádnych stulcu, zádného nocního
nájezdu se nebojím! — Ted' se no, dobfí muzové,
chopte !
ZapotU a Vacek (jelena se chopí).
Horma a Háta (y lese, lec na jiné stranè). Máme
ho! máme ho!
2*
— 20 —
Vîlek. Coi pak tarn jesitno hulákají? OvseE
¿eí ho mají!
Zapotit. Jest to Horinñv hlas, ti mají zas ji-
ného.
Vitek. Jesté jednoho? (Troubí.)
Zapotit. Cím vie, tim lip! nemñzete se dosti
zabezpeciti. — Tu pficházejí.
VyJev osmy.
Ivana. Horina. Hála. Pfedeslí.
Ivana (v odèvn jinosskem, jako cestující student ollecena,
se staroo ruenicí na ramené). Kam шпе vlecete?
Vezmtte si peníze, poberte mi vsecko, co mám;jen
s mou mladou krví outrpnost méjte!
Horina. Co kfici ten choulostivec? snad nás
za vrahy pokládá?
Ivana. Pro dobry Buh! coi nejste vrahové?
Horina. Starého berana!
Ivana (si oddechne). Kdo pak jste?
Horina. Pocestnych lidi plémé, poéestnëjsi,
nezli vsickni pytláci v království ceském.
Ivana. A kam mne to védete?
Horina. Tu to k panu mládenci.
— 21 —
Ivana fdoceia oT>z¡vnouc> К panu mládenci? —
К de jest mládenec? (к Vítkovi.) Jste Vy to, mily"
pane?
Vitek. К sluzbám.
Ivana. Z teto obory mládenec?
Vitek. Z teto obory.
Ivana. Ze zdejsí myslivny? u pana Mysli-
bora?
Vitek. Ano, ano, u vsech blesku, ano!
Ivana. O v^borné! roztomile! (pro sebe.) Tote
prerozkosná náhoda!
Vitek. Kdo jest? co jest?
Ivana (rospustile). Cos docela jiného, nez sobé
asi myslíte.
Vitek. Myslím si, co si iuysliti mám. •
Ivana. Totiz?
Vitek. Ze jest pytlák.
Ivana (urazeaa). Rcete radéji: loupezník!
Vitek. Mezi pytlákera a loupezníkem není tak
veliké mezery.
Ivana. Na slovo mi mftzete véfiti, ze s nizádné
klukovství nejsem, a toproto, ze ke klukovství
vzdycky nálezí kluk.
Vitek. To se ukáze. — Sem s ruénicí !
Ivana. Od srdce rád; dostif jsem se s ní pro
— 22 —
nesl. — Tu ji mate, lec s ton vymínkou, же mnè j¡
zas navrátíte; nebof není má.
Vítck (podá riicDici, nepodívav se na ni, Horinovi).
Ted' pujde s námi.
Ivana. Do myslivny? I s radostí! Tamf mne
tn carovné vábí. Ohniví citové vlnéjí se ve mnè,
kdyz na Vasi myslivnn jen pomyslím ! — Zvlásté mne
nad míru tesí, ze po Va sem boku do toho osudného
pfíbytkn putovati mám.
<'¿/e/f. Mne také, mne také!
Ivana. Co? Tedy Vás skuteéné jakysi neznámj'
soucit ke mné jiz sklonnje?
Vitek. Ke vsem pytlákfim!
Ivana (pro sebe). Tan mládenec zdá se ponéknd
hloup}'; to mi není milé. (Hiasité.) Hodláte se
brzo zeniti, pane mládence?
Vitek. Jak brzo dostanu hájemství. — Co jest
jemu do toho?
ivana. Kdo vi! Mohlo by se snadno státi, ze
s Vámi, jakozto s zenichem do kostela pfijdu.
Vitek. Na soud se mnon pujde!
Ivana. Oddavací oltáf jest ten nejsoiidnèjsi
soud. Pomyslete, ze se Vás vécny sondee sám v ctihodné
osobé duchovního pasture ptáti bude: ,,Pane
mládence! fázi se Vás na Vase dobré svédomi" —
Zapotll. Pane mládence, noc máme na krku!
— 23 —
Vitek. Je pravda, kmotfe Zapotile! — Zhuru
tedy !
¡vana. Pomalu, pomalu, pane mládence! promluvím
jen jediné slovo, a —
Vílek. Ani slabiky, ani písmenka, hahou !
Ivana. Ale jaké slovo!
Vitek. A kdyby to jádro bylo vsecky vsudy
moudrosti!
Ivana. Nuze tedy mi aspoñ rnku podejte!
Vezmeme se pod pazí, a pujdeme jedním krokem, s
jednou myslí, s jedním srdcem — uvidíte, kterak
starého pana pfekvapíme.
Vilek. Pfekvapíme ho, az po mne mráz jde.
Hahou !
Ivana. Nelaskavy" pane mládence, ja mám laké
svou hlavu!
Vítek. Tu má kazd/ vrabec! — Hahou!
Ivana. Jen jesté jedinou otázku. — Pan Jesovní
je vdovec?
Vilek. To tfetí rok!
Ivana. Kdo mu zpravuje hospodáfství, jelikoz
tu zádné dcery není?
Vitek. Chovanka jeho, Ruzenka, zpropadeny"
vyptávateli !
Ivana. Pfimluvte pak se, abych s ton Rü¿enkou
v jedné svétnicce zustával.
- 24 —
Vitek. Co — ?
Ivana. Znamenitou sluzbu mi proukázete.
Vitek. Véruli pаk?
Ivana. A Vám to bude velmi prospèsné. —
Vitek. Dékuju za ten prospéch! — U vsech
vsudy parohû, co jest to za divnon zbéf? Jeden chce
s jejími kaderemi hráti, druhy dokonce v jedné svétnicce
s ní zustávati. Ale pockejte! v tom to hájemství
najdete Vítka s plamenny'm mecem!
Ivana (pro sebe). Nebesa! on jest syrové kûzlátko
! Kazdy" ten ström byl by mné jiz porozumél
a se dovtipil! (Hlasitë.) — Semirsky pane mládence!
Vás poslusny" sluzebník.
Vitek. Poslouchati musí.
Ivana. S. vétry v závod do Vasi obory jsem
letél, abych se s Vámi seznámil —
Vitek. Dékuju pékné za tu pytláckou známost. —
Pryc !
Ivana. Nyní Vás znam, a v ten samy" závod
odtud opét poletím.
Vitek. A já za ním na rozloucenou z brokovnice
políbení poslu! (vezme rucnici pod rameno.) — Délejte,
vy pocestní lidé! Llomte nékolik snéti, a jelena
nalozte. Toho syslíka provodím si sám. Uskocí-li
jen na dva kroky s cesty: tedy ho svou stfelou
na pul léta ode vsech vsudy krokü osA'obodím.
Icaria. Pane mládenée! já Vás ode vsech vsndy
ohledü na svou osobn na vééné easy osvobozují!
Oci se Vám otevrou, bildete vidéti, a Iitovati, a tento
nástroj smrti sám na sebe obraceti- Nad hrobem a
v hrobé, pod hrobem i za hrobem budete zoufati,
kvíleti. a kvíle sám na sebe zlofeciti! (Rychie odejde.)
Vitek. Hahou! Hahou! (Spécházanf.)
(Opona spadne.)
— 26 —
Déjství dmhé.
Kancelár polesnilio oníadu v myslivné. Nad hlavním vchodem
jelení paroliy. V pravo json dvéfe do listovny, v levo do zvériiiného
skladu. Po sténách visi rucnice a jiné myslivecké
nástroje. Vedle listovny jest veliké, àiroké okno. V pravo,
a sice v popfcdí psací stfil. Obé rucnice, jeito Vítek v lese
byl pobral, v levo na stènè stojí podepfeuy.
Vyjev první.
Barnabás. Strachos.
Barnaháá, ctyfidcnuety, zaschly muí, sedi u svého
ptolu, a pfi dvou svících váhavé a vsak neustále pise.
StrachoÜ, krátky, hfichaty clovèk v sedivém kabáte s
zelenymi vj'loiky, stojí blízko stolu s papíry v rucr.
Barnabás. Jesté jednou a naposledy, u nás
züstane pfi starém.
Strachos. Ach, jen pfi starém! Co se ten
— 27 —
svét na jednou zbláznil? Co to chce miti za novoty?
Oufadové mají vzdycky zustati pri starém, tak aby
se svét toliko v jedné, pravím v jedné a té samé
koleji pohyboval.
Barnabás. My jsme vysocehrabécí oufad,
námi ani síly pekelné nezatfesou!
Strachoè. Hle! jak tady jiz dvadcet let v jednom
kuse p oh o dlné sedíte, a tou sladkou, vybrousenou
Némcinou písemnosti své, jakby to tiskl,
odbyváte. Ted' byste se té rovnoprávnosti k vûli
ce s k ému mél uciti!
Barnabáè. Tobo nestèsti bude mne Pànbûh
cbrániti!
Strachoè. Bylo by to pravé nestésti! Na mlaté.
v pasece, aneb na trhu, tam jazyk cesky" jakztakz
postací ; ale pro ouíední péro nebyl nikdy stvofeny\
Vezmeme jen to jediné slovo: exekuci. Jaké
to rázné slovo! Sedlák vlezl pod stûl, jak jen je
uslysel. Jakou to sarapatkou hodlá Cech to zrno a
jádro nahraditi?
Barnabáè. Já jsem take Cech, a peprné jsem
se Némciné uciti musel. Jelikoz jsem se ji ale pracné
naucil: zñstanu pfi ni, a îimfu v ni. Co jsou
Némci od kmenu: ti by si skutecné tu rohatou cestinu
vecpati nechali. chuté pry" se k ní mají. Avsak
my, cо jsme praví, rození Cechové , zasadíme se o
to, aby zustalo pfi starém: jelikoz oba jazyky známe.
a víme tedy, co jest zrno, a co pléva.
Strachoè. O kézbych ty novotáfe, ty zbésilé
pfemrsténce jen na mésíc pod svuj zámek a pod
svou vládu dostal: já bych je krmil a napájel, zeby
se vlastního jména svého odpfisáhli!
Barnabak. Zustane to pfi starém, a dost!
Strachob. A kdyz nebude naseho pana vrchního,
pánü kanceláfsky"ch, pánu písafu, obzvlásté pak nasich
v г á t n y" ch a jejich liskovek : kdo s tím selskym
lidem obstojí? Mají pry" se obce samy zpravovati.
^Tohle bude pékná zpráva! Kam jsme je
hromem nevrazili, tam nedosly. My tomu musime
rozuméti, a nás se zádny" neptá!
Barnabáá. Zkrátka! Se slunce vy"chodem aí
jsi V Lipniku. Nanejdyl ve tfech dnech musí by4í
dfíví na misté. Rychtáfe ode mne pozdrav. — Jdi!
Strachos (jen* by se rád do feci dostal). To jest
jesté muz staroceského rázu, ktery má svuj oufad
V uctivosti. Pan vrchní jest u ného po pánu Bohu
první, a nás pán otee druhy". Ten jesté souseda
svého okolo prstu ohne, a kdyby sebe vice tou morovou
ránon byl nakazeny". Lee také se z nëho
déla jiz vztekly" politikus, a politicky" mudrlantnik.
— 29 Barnabáé
(píse). VzteklV mudrlantriík?
Strachoè. První jeho otázka jest: „Сo délají
Amerikáné ?" — Tote jsou lidé, co na loxe se kladou,
kdyz my z ného vsláváme; a oéi sobé prodrapují,
kdyz my na kuté uleháme. Jakz pak to
máme védéti, co oni tam tropí? Hehe! slechetny"
pane kanceláfskjM
Barnabáè. Co jest?
Slrachoè. Nevycházejí zádné nové hvézdy na
nasi vysocehrabécí obloze? Nemluví se o zádnych
velikych zménách ?
Barnabáé. Mluví se.
Strackos. O prosím a zádám "Vas, vzácny^ pane
kanceláfsky"! Nevéfíte, vjaké to dûstojnosti oufední
posluha u toho selského lidu se vyjeví, kdyz mu
dulezité noviny, tak jakoby z milosti, muze ohla-
sovati.
Barnabáè. Prázdné h á j e m s t v í jest bez pochyby
jtz obsazeno.
Strachoè. Crimina criminorum! t o jim nadélalo
vrtochu! Ti hranáci stojí na svém, ze nás
pan mládenec — totiz pan V i t e k — musí
by"ti myslivcem. Já je ale nechám po kazdé vyble- .
k otati, a zavírám krátkym, lec váhy plnym slovem,
totiz: „Ne."
— 30 —
Barnnbáé. To jest zpozdilost. Vítek jest ponékud
tvüj pfedstaveny.
Slrachoè. Inu ovsem! Procez také fíkávám:
Pan Vítek jest myslivec s ostruhou i s podkovou,
ktery ani klobouk na hlavé, ani vousy na bradé
darmo nenosi ! — Kdyby jenom Casem svy"m nebyl
takovy" — jak pak bych to fekl — takovy" tintisek.
Kdyz on se s jakousi vázností chce nafouknouti —
tak jako my to tady u slavného ouradu «mime —
tu se mu sedláci do smichu dají. To nedélá dobrotu!
— Hehe! není jiz «ic dülezitého ?
BarnabáL Jesté neсo velmi dülezitého. Mlady"
pan hrabé'bude snad jesté tímto létem po svy"ch budoucích
statcích cestovati.
Slrachoè. Vysocehrabécí panácek? svou vlastní
milostivou osobou?
Barnabáè. Bude-li cestovati: stane se to
jeho vlastní osobou.
Slrachoè. Ovsem, ovsem! — Nés neznámy, nevidany,
nezpytatelny pan hrabé, jehozto ani v nasi
myslivné, ani v nasem zámku, ani na nasem velikém
panství zádny jesté nezoéil. —
Barnabáé. Proto ze v némecké ín'si byv zrozén
od prvních pocálku — a principiis, jak jsme v
syntaxi ríkávali т- na vysokych tamnéjsích skolách
— 31 —
byl vychovén, a prázdniny pokazdé s pcstonnem
na dalekych cestách ztrávil.
Slrachoè. Obávám se, aby nás nepfekvapil,
tak ze naposledy ani dne , ani hodiny nebudeme
védéti.
Barnabás. Dost mozná.
Strachoè. Muj Boze ! kdykoli z daleka cizi
viîz uvidím: leknutí se mi do vsech kloubü vrazi.
Ba co hüf! Vznesené vrchnosti mají nékdy pfepodivné
nápady. Coz aby se pésky na cestu vydal,
a jako kazdodenní studentík na svy"ch viastních k
nám pfiputoval?
Barnabâè. Nebylo by nic nového!
¡Strachoè. Avsak vite, jak prísnyin dopisem
pana vrchního nám kázáno, abychom kazdého, kdo
se ponékud tnlákovi podobá, jali a jemu dostavili.
I jak lehce mohlo by se státi —
Vyjcv druhy.
Myslibor. Vítek. Predesli.
Myslibor (mrzuté). Posluho! klid' se ven.
Strachoè (odcházeje). Opét politické tajemství !
Myslibor. Zly" ze to jelen, pravís?
— 32 —
Vitek. Neníí to, na mou véru! zádny jiny.
Myttibor. Kdo má dnes hlídku?
Vitek. Já.
Myslibor. Mnoho stéstí, pane mládenée bez
chleba!
Vitek (se lekne.) Prosim, pane otee! abyste me
dnesní nestéstí pfísné vysetfili, a nevinnosti mé
ujmouti se rácili.
Mystibor. Ale zly" jelen! Lepe by nám bylo,
kdyby pét jinych za plotem lezelo.
Vitek. To právé mne boli a suzuje. Mámté
za to, ze ta zlostná selma schválné na ránu vbèhla,
jen aby mne do trapny"ch ouzkostí vehnala.
Mystibor. Syrová hlouposti!
Vitek. Na svuj strach smrti ubezpecuji Vás,
pane otee! ze ta mrsina vice clovécího rozumu mêla,
nezli ostatní jeleni vsickni dohromady.
Mystibor. Veliká to óest pro rohaté obyvatele
nasi obory. — Kde jsou ti pytláci?
Barnabas (ptëe.) Jeden sedí v listovné, druhy"
tamto ve zvéfinném skladisti. Onen se velice zpouzel,
nechté by4i svy"m bytem spokojen. Lee kdyz
slysel, ze to list o vn a, kde prenocovati má: tu se
teprv podal, ano zdál se z toho povdééen.
Mystibor. Tedy je vyslechneme, pokud tady
dfevafi jsou; bylií toho svédkové. — Vítku! zustanes
tady.
— 33 —
Viíek. Jak raete porouceti. — Nez ale prosím
a zádám, aby sem i zly jelen, jakozto corpus delicti
donesen byl.
Mystibor. Nac to?
Vitek. To zvífe tak zufivé vyhlízí, a rana jeho
tak pronikavé o pomstu volá: ze pravy" vrazedlník,
dívaje se nañ, chté neb nechté zblednouti musí.
Potesny. Nuz, posetilce! dej sem tu pronikavou
ránu pfinésti.
Vitek (vysed ven vrátí se s dfeyari, jenzto jelena pfínesou
a v pozadí ho sloiivse opët odejdou).
Mystibor. Posluhq !
Vyjev tretí.
Strachos. Pfedeslí.
Strachoü. Urozeny" pane!
Mystibor. Pytlaky! Jednoho po druhém.
Strachos. Kterého napred?
Mystibor. Vse jedno.
Strachoè (Yytáhnuv klíce otevfelistovnn a vejde tam )
Mystibor. Nemylím-li se, pfislo nedávno nékolik
lidí zly"m jelenem k úrazu?
Barnabas. Potrkal a poslapal je.
3
— 34 —
Mystibor. Procez na torn zálezi, abychom ohledali,
zdali ta kulka mstivou rukou nebyla ulitá.
Barnabáè. Dost mozná.
Vyjev étvrty.
Ivan. Strachos. Predeslí.
Ivan (bystfe pokrocQ. Jste lesovní Myslibor?
Strachoè. Urozeny" pan lesovni, nezdvo-
ráku!
Pitek (pred sebe). To délá ta konstituce!
Mystibor (jeni Ivana od paty az к hlavê byl zmëril
pro sebe.) Co jest to? Takového pytláka jsem jestè
nevidél. (Hiasitê.) Ten jsem. Kdo jste VyT
Ivan. Rcetez, pro vsecky vsudy nesmrtelné
obrazníky, kterak to buh Neptun nad zdejsi kasnou
o svuj trojzubec pfisel? Jestit to skoda nenahra-
ditelná!
Barnabàè (s uíasnntím posionchaje). Podivná odpovéd'
na otázku: „kdo jest?"
Mystibor. Jste rezbáf, obrazotesec?
Ivan (horlivê a spësné). Ké¿ bych ním byl! kéz
bych byl nejhodnéjsím uceníkem Praxitelesovym.
Predni svou péci nalozil bych na to, abych zchrou-
— 35 —
manému Neptunovi rameno i zezlo navrátil. — Nacházímf
vesmés patrnou stopn, ze mistr klasicky
cas svého zivobytí v této obofe pracovati musel.
Jaká to velikánská brána do ní! Její sloupové mohliby
chrám na svych hlavách nositi; a ti jeleni
na téch sloupích, Buhf jest ziv! json tak pfirozené
ziví, zeby se na outék dali, kdyby se nebáli toho
vysokého skoku, a —
Myslibor. A pytlákñ! — Jesté jednou, kdo
jste?
Ivan. Avsak ze právé o této obofe mluvime,
pane lesovni! —
Myslibor. Ano, ze o ní mluvime! Rcete, v
jakém to úmyslu do ní jste vesel?
Ivan. Jestif to jakási neprozfetelnost — at nedim
nedbanlirost — ze se oborou vefejná cesta
otvíra —
Myslibor (hnêvivê). Kterak to, pane! kterak to?
Ivan. Péchota i jezdci tady cestuji, a ani pasty"rsky"
psik neohlasuje jim, zeby to neslusno,'ba i
docela zapovëzeno bylo.
Myslibor. U vsech cernych lisâku! —
Barnabâè. Pane otce!
Myslibor. Je pravda! (pro sébe.) Nemám pry"
se zlobiti, praví lékaf: chci-li se jesté nékolik let
bozímu slunci do ocí dívati. (к tvanoyi.) Cestující
3*
— 36 —
élovék, pane! ktery" jde po cti, z daleka vidi, со
slusného a co neslusného jest. Lee pytláka ani
varovny nápis, ani nebetyeny plot neobrátí.
Ivan. Aysak nehodlám Vám vyty"kati —
Mystibor. Velmi milostivé!
Ivan. Jsteí vy jinak vyborny" lesní zprávee.
% cehoz jsem se právé ve Vasí listovné pfesvédcil
Vsudy nacházím bedlivy" a svédomity" poíádek. a ty
mistrné návrhy a nákresy , jakoz i rozmanité a dokonalé
méfitelské nástroje ocité dokaznjí, ie nejste
kazdodenní lesovní.
Mystibor. Presladká to chvála z pytláckych
úst. —
Viiek (píed sebe). Ten jazyk mu bézí , jako
dvanáctinohy brouk!
Ivan. Musíí se skutecné fíci, ie panství Semírské
rajsky statek jest. Ten zámek s vézi nebenosnou,
pIn nádhery a majestatnosti, se svymi nescíslnymi
okny, právé n prostfed toho télesa, tak
královsky stoluje, jakoby tisícoky velitel. Pahorky
stfídají se s rovinou, vlnící se osení s lesem zelenovlasym,
koberce kvetoucích luk s blankytnVm
zrcadlem rybníku a jezer, à —
Mystibor. A ty rybniky, pane! mají hráze.
tak vysoké a pevné, jakovych Vám nad bradou vyvéziti
dám, nebudete-ü mlceti! U vsech cernjích
Hsáku —
— 37 —
Barnabáè. Pane otée!
Mystibor. Je pravda! — Jste notné stvany"
tulák, a tímto svy'm ouskocnym sveholením mnohému
soudu jste jiz uklouzl. Leé pfed mou soudnou
stolici rozplynou se tyto bubliny, a spravedlnost
míva poslední slovo.
Ivan. Co se Ubi, pane lesovni? Coz jsem
tady pfed soudnou stolici?
Vitek. Ted' se stavi hloupym!
Strachos. Kde jest má hul!
Mysäbor (vede Ivana к jelenu.) Tu, mlady" vétroplachu!
znáte toho jelena?
Ivan. Ach, ano! ten nesíastny" jelen.
Vitek. Ano, ten nesïastny jelen!
Strachos'. Najednou mu jazyk zkamenél!
Mystibor. Nuz, bude-li to?
Ivan. Nékolik okamzení byl jsem skuteéné
toho radostného domnéní, ze jsem ho zastrelil —
Mystibor (dávaje Barnabâsovi na sroznmënou). Rä~
dostného domnéní!
Barnabas (pise). „Radostného domnéní!"
Ivan. Zajisté. Lee nyní teprv vidím, ze byl
jelen kulkou zastfelen, a ruenice má jest toliko
hubená brokovnice.
Vttek (pnpadnnv tu rucnici zadostiv« па ni se diva).
Hubená brokovnice.
— 38 —
Slrachoè. To jest jedno! Zdali to byla kulka,
cili - " ' ,
Vitek. Drz hubu, Strachosi! to n en í jedno. S
takovou puskou na vrabce se chodí; nikoli ale —
Slrachoè (к nëmu). Takovy" pytlák nepadne
kazdy den do my"ch rukoa!
Myslibor. Sem s tou rucnicí! (vzav ji od Vítka
prohlídne a poda ji nazpét.) Avsak V obofe jste pfedce
sth'lel?
Ivan. U vsech parohatych jelenu, ano!
Barnabás (pise.)
Myslibor. Nac?
Ivan. Néco mi bézelo près cestu, sám nevim,
co.
Myslibor. Odkud pficházíte?
Ivan. Z Prahy.
Myslibor. Kde mate pruvodní list?
Ivan. Ztratil se mi.
Barnabás (pise). „Ztratil se mi."
Myslibor. Muzete odejíti.
Ivan. Kam?
Myslibor. Do listovny.
Ivan. A potom?
Myslibor. Zejtra pujdete do zámku.
Ivan. Skoda! nckolik dní bych tu byl rád
zuslal. —
— 39 —
Mystibor. Dèkuji za takové hosti.
Ivan. Tésilí jsem se ovsem na jiné pfivítáni.
Nepochybovalí jsem, ze mi nékolik svych vlastních
pokoju odstoupíte —
Strachos. To jest opovázlivost!
Vitek ck nému). To delá ta konstituce!
Mystibor. Kdo jste?
Ivan. Vás vézeñ.
Mystibor. Do listovny s ním, u vsech cernych—
Barnabás. Pane otee!
Mystibor. Je pravda !
Strachoè (pHkrocík ivanovi.) Zhurta!
Ivan. Inu ano, ano ! (Pokrociv vrátí se.) Jesté
jedno, pane lesovní! Co se tyee kuchyné, nedélejte
velky"ch vzácností se mnou. Jsemté zvykly", je
dnoduse jístí i píti. (Odejde.)
Mysiibor. Velmi jednoduse. — Slysís, posluho!
v e lmi jednoduse.
Strachos (na prahu u Hetovny). Nestaral se, pán!
jednoduseji, nezli velblouda, budu ho krmiti a napájeti.
(Zavre.)
Mystibor. Pfived' sem druhého.
Slrachos. Hned ! (Otevre zvérinné skladiste.)
- 40 —
Vyjev páty.
Ivana. Predeslí.
Ivana (obhlídnavst se к Mysliborovi se pfïhlizf). Ko—
necné jsem tak sfasten, ze se mohu panu lesovnimu
tváfí ve tváf dívati. — Tésim se z dobrého
zdraví, pane Myslibore í (Podává mu mira).
Myslibor (utrhne). Má sluzba ! (Pro sebe.) Ten
jest také vice k mladé mlíkarce, nezli k pytlákovi
podoben. (Masité) Kdo jest ?
Ivana. Cestující student.
Barnabáè (píse).
Myslibor. Kde jsou skolní vysvédcení ?
Ivana. Jakého jsem totiz chování?
Myslibor. Ano.
Ivana. Otec je má. Posle pry" mné je — to
tiz to chování — bude-li toho zapotfebí, anebo mi
je sám pfinese.
Myslibor. Jak se jmenuje ?
Ivana. Iva — Ivan.
Myslibor (ponékud nad jménem tím se pozastaví).
Kterak ze?
Ivana. Ivan.
Barnabáé (pise).
Myslibor. Odkud ?
— 41 —
Ivana. Z Litoméfic. Alespoii nedaleko od
tamtud.
Myslibor. Jak pfisel do obory.
Ivana. Chtél jsem tu nádhernon myslivmi
a její laskavé obyvatele poznati.
Mystibor. A na cesté k té nadherné myslivné
zastfelil nádherného — sein to, sem ! (Vedeji к jeienu.)
Ivana (ouzkostné uskocQ. Pán Buh s námi! —
Toté straslivá Qbluda!
Vitek. Pane otee! co jsem pravil? Vidíte, kterak
se ulekl? T e n ho zastfelil!
StrachoÈ. Mám ho hned do zedez obliknouti?
Mystibor. Tise! — Proc uzasl nad tim mrtvym
zvifetem ?
Ivana. Proto ze jsem jakziv jelena nevidél.
Tení má í'ohy, zeby tento Vás bfichaty vrátny", nebo
kdo to jest, mezi nimi mohl pfenocovati.
Mystibor. Pfetvafování tady nic neplatí. —
Ivana. Véfte mne, pane Myslibore! ze jsem
jak ziv ani nevystfelil.
Mystibor. A s ruenicí cestuje?
Ivana. Ach, ta nesfastná rucnice ! Ta byla
pfíéinou my"ch smrtedlnych ouzkostí.
Vitek. Ano, proto ze ni zlého jelena za-
stfelil!
Ivana. Aj, pane mládence! Stfelil-li jsem já
-r-, 42 —
po jelenu: tedy jest to právé takovj' zázrak, jako
kdyby ten jelen po mné byl stfelil. Mk rucnice
nemá ani kohoutku!
Vitek (cfcopiv se rychle její ruénice prohlízí j¡). Na
mou véru — zádny" kohoutek — prestaré, rezavé
zelezo ! (poda ji lesovm'mn.)
Myslibor. Jak pfisel k tomu parkosku ?
Ivana. Na zacatku obory stojí chaloupka —
snad Лв v ni h aj n y" zustává. I vesel jsem tam,
abych si pruvodce zjednal, proto ie se soumracilo,
a ten veliky" les hruzu na mne vypoustél. Muz ne—
byl doma, a zena právé se zimnicí se potykala. Tu
mi tam padl tento stary" nástroj do oéú „Aj" —
dim sám k sobé — „ty jsi právé s to, abys rozpustily"
lid a bojácnou zvéf zaplasil." — I vzal jsem to
haraburdí na misté hajného, a nechal jsem jeho ¿ene
hodinky v zástavé.
Myslibor. Na tuto báchorku bude muset hajny,
jeho zena i hodinky svédciti. Prozatím budiz
toto známé skladisté jeho dalsim hostincem.
Ivana. Ach, pane lesovní ! v tom skladisti je
strach a hruza bytem. Stény jsou krví pokáleny —
Myslibor. Cerstvé stfilenou to zvéfí.
Ivana. Hu ! ouzkostí bj?ch tam umrel. O pulnoci
zjeví se zlí duchové vsech téch zajícu a srncu,
a naposledy snad i také duch lohoto straslivého
jelena.
— 43 —
I
Vitek (ztrne). Toho nás skutecné ruka Páné
raciz milostivé chrâniti ! Mystibor.
Ten jelen tam ovsem také pfijde.—
Ivuna. I s téma rohama ?
Mystibor. I s téma rohama.
Ivana (onzkostné). Ach, pane lesovni ! vykazte
inné néjakou svétnicku s pohodlny'm luzkem!
Mystibor. Zdejsi svétniéky jsou pro mne, a
pro jiny" pocestny" lid.
Ivana. Ach, jè jsem také pocestny" ! Víte—li
со, nechte mne u své Rûzenky pfenocovati.
Mystibor. Svévolny sasku !
Strachoè. Ten jest jesté nestydatéjsí!
'Vitek. To jsou následkové konstituce!
Mystibor. S pytlaky a s podezfelymi tuláky
nedéláme u nás dlouhé okolky. Do skladisté!
Ivana. Nuze, pane lesovní! já jsem —
Mystibor. Smésny bázlivec! choulostivá divka!
Ivana. Ach, ano, já jsem —
Strachoè (zimrta). Pûjde pán po dobrém, anebo—
Ivana. Béda mne! (Vejde do skladieté).
Mystibor. Posluho, odejdi !
Strachos (zavi-ev skladistè odejde).
— 44 —
Vyjev seaty.
Pred es 1 í bez Ivan y a bez S tra cho s e.
Myslibor (píesed v myslénkách près kanceláf zfistane
и vítka státi). Kde más ty stfelce zlého jelena ?
Vitek. Ti tonejsou; avsak nékdo ho musel za-
stfeliti?
Myslibor (mrzutë). Ovsem, ovsem! — Muxes
take jiti.
Vitek. Ale zly jelen —
Myslibor. Jest mrtev. — Rami jsi slysel ?
Vitek. Slysel.
Myslibor. A byls hned u tono ?
Vitek. Jelen jesté chroptél, jakkoli stfela byla
mistrovská.
Myslibor. Nebyl v torn okamzeni zádn^ druhy',
tfeti pfi tom ?
Vitek. Toliko ti dfevafi, na müj pokfik —
Myslibor. Posli mi sem jednoho. Tem ostatním
af se zatím dá vecefe.
Vitek. Lec pfipomenouti tfeba —
Myslibor. Co jesté ?
Vitek. Kdyby se ten s tím Neptunovym trojznbcem
(ukazuje ua listovnn) za jakoukoli pfícinou na
oufadé vypláceti mél, aby se mu na mñj ouéet nékolik
pfidalo.
— 45 Mystibor.
Proc?
Vitek. Nase dfevafe bicem mrskal.
Mystibor. To se ukáze.
Vitek. Mél zlofecenou hubu. —
Mystibor. Jdi jen, jdi!
Vitek. Mne spilal íulpasû !
Mystibor. ïoho dfevafe!
Vitek. Chtél mne tolary podplatiti!
Mystibor (dupne). Jdi !
Vitek (odejde).
lyjev sedniy.
Myslibor. Barnabas.
Mystibor. Barnabási !
Barnabáè. Ano.
Mystibor. Co on o celé té pfípadnosti soudí ?
Barnabáè. Ze ti zajatí jinochové nejsou zádní
pytláci.
Mystibor. Kdo vi! Ten hovorny' sochaf jest
mi nastrojenym prondem svy"ch feci podezfely. Ze
jelena nezastfelil —
Barnabáè. Jest patrno! a tak i také patrno
jest, ie jsou to stíháni, nebezpecní tuláci.
Mystibor. Stiháni?
— 46 BarnabáL
Ten domnély sochaf jest uprchty 1
Svornostník, a ten druhy" soudcum svy"m uklouzty '
student. '
Mystibor. Ah !
Barnabáé. A kommunisté k tomu. Nemyslejí, I
ze kuchyné Vase jest také jejich kuchyné? a ze
syétniéky Vase jsou také jejich svétnicky? А cо
mají v nasi obore co délati? A kterak to osobnost
svou osvédcuji?
Mystibor. Vidíte v kazdém neznámémjinochovi
bufiée a odbojníka! Jaky"si závrat uchvátil néco mladého
lidu ktery", pfejde jako lehká opojenost. Nedélejte
z mouchy velblouda!
Vyjev ошу.
Lelek. Predesli.
Letek. Сo se libi urozenéma pánu?
Mystibor (podívá se mu do ocf). Tys dfevaf Le
lek, ze Smrkovic?
Letek. Ano.
Mystibor. Jindy znélo jinak pozdraveni tvé.
Letek. Aj, co bylo jindy, to nebude tea",
i Mystibor. Jak to bude ted?
Letek. Bademe svobodni a sobé volní.
- 47 Myslibor.
Od ceno to svobodní? Nebudete pra-
covati?
Lelek. Pracovati musime, chceme-li byti zivi.
Myslibor, Nuz?
Lelek. Nikoli ale robotiti.
Myslibor. Mnoho-lis robotoval?
Letek. T^dné jeden den.
Myslibor. Cos za to dostal?
Letek. Dvanáct krejcaru.
Myslibor. A za jiny"ch dvadcet krejcaru odnesl
jsi dfíví domu, tak ¿es nikdy zádného nekoupil.
Co hodlás bndoucné za ten den vydélati?
Lelek. Pul zlatého.
Myslibor. Más jiz vystaveno?
Lelek. Mám.
Myslibor. Jakou to pomocí jsi vystavél?
Letek. Pomocí milostivé vrchnosti.
Myslibor. Souctovals to? Kdo jste komu co
dluzen?
Letek. Tusím ze já milostivé vrchnosti. Komu
cest, tomu cest!
Myslibor. Avsak já jsem s vámi, co s nerozumnou
zvéfí nakládal?
Lelek. Kdoby to fekl, tomu bych sám nékolik
zubü vyrazil. Kdyby jedenkazdy" —
, Myslibor. A tak dále! — Pfistup blíze! —
— 48 —
Upfímné a zkrátka. (Ukáíe na jeiena.) Co vis o tom
jelenu? .
Lelek. Chvátali jsme pésinou k nasi vsi, a najednou
padla silná rana. Hned na to slysíme krik
a o pomoc volání. I zeneme se tam, a vidíme pana
mládence Vítka — tak se alespoñ zdálo — v zou-
falství.
Myslibor. Byli jste pfi tom, kdyz se ti dva
cizinci lapili?
Lelek. Stalo se to nasi rukou.
Myslibor. Сo o tom soudís?
L>etek. Chcete, urozeny pane! úsudek mych sousedñ,
cili mé vlastní minéni slyseti?
Myslibor. Jedno po druhém.
Lelek. Zajali jsme dva pytláky, a oba jsme
panu Vítkovi dostavili. Ze nic dobrého nezamejsleli,
mozná véc; leé jelena zádny4 z nich neza-
stfelil.
Myslibor. Pfisli jste na jinou stopu?
Letek. Aj, af to zkrátka reknu: ta stfela pochází
od mládence.
Myslibor. Tfestís?
Letek. Sotva ze jelen padl, jiz byl pan Vítek
u toho. a kficel a zufil a troubil, a honil nás z ro
stí do rostí, sám se takorka z mista nehybaje, a
vsadil bych, nevím co, ze ty dva domnélé pytláky,
— 49 tak
jako nás, toliko svfm jekem a rohem z dalsiho
lesa ve svá mista pfivolal.
Myslibor. Vítek, ten nejdobrosrdecnéjsí élovék,
nejvérnéjsi sluzebník —
Lelek. Vérny a dobrosrdecny, ano! Ale zly" jelen
byl jeho ouhlavní nepfítel, stíhal ho ve dne v
noci — i coz divu —
Myslibor. Obvinéní tvé jest sprosté, hloupé,
zlomyslnél
Lelek. Urozeny" pan chtél mé mínéní slyseti.
Myslibor. Jdü
Lelek (jde).
Myslibor. Smrkovicky"!
Letek (zarazí). Co ráéíte?
Myslibor. Ai se navecefíte, nayrafte se к
svy"m rodinám.
Lelek (odejde).
Myslibor (v myslénkách sem tam pfechazeje). Bar-
nabási!
BamabáL Ano.
Myslibor. Co on tomn fíká?
Barnabas. Ze ta kulka mstivou rukou byla
ulitá.
Myslibor. Tak jsem hned z prvního pocátkn
soudil.
4
- 50 Vyjev
deváty.
Vítek. Pfedeslí.
Vitek. Pane otce! co bude ze mne, a ze zlého
jelena? Strachy na mne jdou —
Myslibor. Pfijdou na tebe vétsí, pak-li nevyznás.
Vitek. Сo mám vyznati?
Myslibor. Jestií patrno, jako bíly" den, ze zádny"
jiny" zlého jelena nezastfelil, nezli ty.
Vitek. Já — ?
Myslibor. Okoliénosti tebe zatracují. Mluv
upfímné. Srdecnému vyznání snad vyprosím milost.
Vitek. Pane otce — pro dobry Bñh! a pro с
bych ho byl zastfelil, nemaje к tomu rozkazu?
Myslibor. Proto ze té pokousel; proto ze se
dnes, jak obycejné, po tobé hnal, a ze ses ve svém
rozjitíení píekvapil.
Vitek. Neracte se horsiti, pane otóel ale to se
Vám rácilo zdáti. Avsak — neracte se horsiti —
co se zdá, není zádny dukaz.
Myslibor. Mui.es toho opak dokázati?
Vitek. Nemohu, ale z toho nenásleduje —
Myslibor. Z toho následuje, ze té na tak dlouho
ze vsi povinnosti vyzouvám, dokud se neosprave-
dlnís.
Vitek. Pane otee! pîipravite mnë o spetku zdravého
rozuniu!
Mystibor. Hodlás se pfiznati?
Vitek. M ten zlofeceny jelen sám mlim! —
Mystibor. He! posluho!
Vyjev desály.
Strachos. Predesli.
Mystibor. Mladenec Yítek jest tvüj vézeñ!
(Spêsnè odejde).
Strachos. Co slysím?
BarnabáS (vstane). Strachosi!
Strachos (hëii knêmuj. Co rácíte porouceti ?
Barnabas (potaii к nëmu). Posli svou zenu na
okamzení do zámku. Ze tu máme Svornostníka a
iiprchlého studenta v zajetí. Aí sem pan vrchni
casné ráno vsecky své dráby vypraví.
Strachos. Jest-li mozná ? takovi to malillkanti
pod nasi strechou ?
Barnabás. A ze jsou kommunisté k tomu!
Strachos. Jaky" to jest drub- zlocincu?
BarnabáS. To jsou lidé, ktefí chtëji, kde co
jest, aby nebylo.
Strachoè. To jsou teprv péknt hosi!
— 52 —
Bamabáé (odcházeje). Aj, aj, pane Vitkn! zapomnél
jste na pfísloví: „Kdo komи jámu kopá:
sám do ni padá." (Odeide.)
Vitek. Vzal si dabei vsecky jámy, a vseckj
perojezdce k tomu! — Mne do vazby ! Pane otee!
neracte se horsiti — pane lesovní ! (Chce ven.)
Strachoè (zastoupí mu cestu). Zpátky! Ciníin, cо
mého ouradu jesl.
Y¡tek. Tyjsi sprosfák i s svy"m posluznim oufadem
! — U vsech plamennych bleskü ! jsem ten
nejpoctivéjsí sluha pod nebem — kulkusi do hlavy
vrazím! Proklínám zlého jelena, a celéjeho potomstvo
az do tridcátého pokolení! — Dable! (padne
и jelena na zemi a péstí do jeho tela busí). Pekelná, zlorecená
pfísero, to jest t v á práce !
Strachoé. Crimina criminorum, on jest syn
Smrti! (bëzi к nêmu).
(Opona spadne.)
— 53 —
Déjství thtí.
Teu samy kaucelár bez jclena. Jediná, avsak nabitá rucnice
stejí vlevém kouté. Svícky dohorívají. Pfildvanàcté Iwdiny
V nocí).
Vyjcv první.
Vítek. Strachos.
Vitek (sedi y levo pred zvërinnym skladistém na stolici,
jakoby bez sebe na zemi hiede). '
Strtichos (u hlavních dvéh' sem tam prechází).
Viíek. Jsi tady, dobry Strachosi?
Strachos. Jako bojovník na stojisti svém.
Vitek. Povéz mi na své doblé svédomí, kterak
vyhlízím ?
Strachoè (postaviv se к némn prohlííí ho). Taк jako
sopka po té nejvétsí boufi — popel a prach.
Vitek. Skutecné jsem boufil ?
Strachos. Boufil jste, a zuril jste a vètfîl jste
jako divoky vepf. Zly" jelen musí by4i jako xloutek
■
— 54 —
kfehky", ackoli teprv dnesním vecerem zastfeleo
jest ; tak nemilosrdné jste obсшa péstéma do ného
busil.
Vitek (jakoby duch). Zeptej se téch svétel na
obloze nocní, zdali jsem mu kfivdu ucinil.
Strachoè. Na to jste se dal do place, a to
jsem velmi rad vidél.
VHek. Skutecnë jsem plakal?
Strachoè. Ale kterak jste plakal ! Kdyby
Vase slzy z déla koule byly : byla by nase myslivna
naskrz a naskrz, a lezela by salva venia —jak
my u slavného oufadu fíkáme — i s tím krásnjfm
bromovodem na hromadé.
Vitek. Hvézdy mé slzy poéítaly!
Strachoè. Bylté to pravy" lijavec! — Najednon
jste se vzchopil, a oboril jste se na mne zrakem
tigrovy'm.
Vitek (mdie"). Jak pak jsem to udélal?
Struchoè (vyvaií пай oc¡). Tak asi.
Vitek. To jest tele ci zrak.
Strachoè. Nebylo by divu, kdybych byl pro
nesmírnou ouzkost ten tigruv zrak zapomnél. Ñeboí
jste nenadále se stëny rucnici strhl, s divokyb
spéchem kulku jste do ní nabil, a zdál jste se byti
toho minéni —
Vitek. Se zastî eliti ?
— 55 —
Strachoè. I nu — kdo pak vi, jakého jste
vlastné minéní byl ? Pfemejslel jste ncjakou dobu,
a pak jste ve vsi tichosti ten nástroj smrti tamto
do kouta postavil.
Vilek. Ach, osude! co jsi ze mné ndélal!
Sirachoè. Zel Bohu! osud jest dobré, tiché
zvífe; kdyz se ale jednou rozsatoní, jest horsí, nezli
zlá sañ.
Vitek. Rci, pocestny" Strachosi ! jcst ti mne
ponékud líto?
StrnchoÁ. To vi Buh, pane Vítkul Samou lítostí
ztratil jsem dobré tfi libry masa, mimo hodny"
kus sádla, ze svého téla.
Vilek. O tedy béz, a pfived' mi sem Ruzenu.
Strachoè. Pozbyl jste rozum? Neznáte mou
prísnou povinnost? S yéznèm nesmí zádny" mluviti.
VHek fjBkohy nemocné). Hle, dobry" Strachosi !
Tu mám pékny" novy tolar — -.
Strachoè. Odejdi, Satanási! — Chcete mne
podplatiti?
Vitek. Nikoli, poéestn^ Strachosi ! jak ziv jsem
byl toho nepfítel. — Avsak mne nic jiz na svété
netési — vsecko jest mi strnisté, holá paseka a
hrbitov — tu jsem chtél tolar oknem vyhoditi —
Slrachoè. Nedopoustéj nebe ! tolar jest nyní
veliká vzácnost.
— 56 —
Vitek. Lec v pravy" cas jesté mi ñapadlo, zeby
poéestny Strachos ten kousek stríbra mohl
potfebovati —
Strachoè. To byl sluàny" nápad ; já mohu
vsecko potfebovati!
Vïtek. A ze tento pocestny" Strachos vdécná
dusé jest, kterázto z uznalosti — rozumís, dobry"
Strachosi?— pravím, z uznalosti —
Slrachok. Nikoli tedy zuplacení?
Vitek. Z p o u h é uznalosti.
Strachoé. Nuz, to jest neco jiného. (Vezmetoiar.)
Uznaly". jsem, a to jest kfesfanska povinnost, tak se
élovék od nevdécného zvífete rozeznává. — Budiz
toma! Chovejte se jen pëkné Use 5 podíváme se, zdali
RÜzenka jesté nespí. (Na hlavní dyéíe setluce, on otevreO
Vyjev druhy.
Rüzena. Predeslí.
Strachoà (zastoupiv Rûienè cestu). Pst, pst! hezky
zticha, panno Rñzenko !
Rüzena. Co déla "Vitek?
Strachoè. Zufí a vétfí! Nyní ponékud usnul.
Rüzena. Ach, pusf mne k nému!
— 57 —
Strachoi. Pomahi, pomalu! nemuze to by'ti.
Razena. Aj, to já lépe vim, osklivy Strachosi
! Vítek jiz není ve vazbé. Kdyz se svy"m slovem
zaruci : mûze pry" volné po celém domé choditi, ano
i ke mné nahoru smí pfijíti. Chovatel to povídal.
Strachvè. Pro Buh Vás prosím, mluvte z ticha ;
jde tu o jeho drahé zivobytí! Vyplasíme-li ho ze
spaní, pocne na novo zufiti. Právétnyní chtél se
mi d'áblovou mocí zastfeliti. Kdybych se s ním byl
jako lev o rucnici nerval, byloby jiz po ném! Já
jsem jeho strázny andél.
Rüzena. O roztoraily Strachosi ! já bych mu
hned —
Slrachoé. Dala dvadcetník? — Prosím, panno
Ruzenko ! nejsem zisku tak zádostiv. —
Rûzena. I nikoli ! zebych mu z vdccnosti huhicku
dala ! — Pustit mne k nému! (Hiadí ho).
Strachoè. I nu, sladká hubicka stojí také za
peníze — a kdyz Vy mne pbhladíte, take mne tak
snadno zádny nenfkne-, nez ale — hled'te, milá
panno Ruzenko ! Já svym mnohomrskanym rozumem
sondím takto. Rekl-li pan lesovní, ze muze
pan Víték k Vám nahoru pfijíti: tnf zajisté nechtël
tím h'ci, ze byste i také Vy — racme dáti pozor
! — ze byste i také Vy k nému, a to sice na
kancelár mohla pfijíti? Já fku, co?
— 58 Rûzena.
Ach, mûj Bo¿e! tomn já nerozumím.
Ale myslím si —
Strarhoè. Má povinnost jest k-rvavy'm merem
napsaná! Straslivou pfísahu musel jsem sloziti —
Rûzena. A tu nesmi zvrátiti?
Straehoè. Zvrátila by mne také!
Rutena. Ach, muj Boze! ze pak docela zádnych
penéz u sebe nemám! (Hiedá J Aj, je pravda!
tu mám pfedce jesté jeden dvadcetník—
Strachoè. Jen jeden — ?
Rûzena. Tu má, dobry" Strachosi! Zejtra mu
dám jesté dva — pustit mne jen k Vítkovi!
Strachoè. Hehe! smím se zejtra — jen tak
jakoby náhodou — o té pfípovédi zmíniti?
Rûzena. Ano, ano! jen mne jiz nechat —
(VytrbQC se mu).
Stvachoè. Pomalu, pomalu! kousne Vas do
ruky! (Predli éli ne ji, a uchopí Vítka za ruku, jako by ho
budU). Pane Vítku ! — Pa una Ruzenka. (pokrocí do pozadi
a za malón chvílku odejde).
Vyjev tretí.
Vítek, Rûzena.
Vitek (yytfestenym okem na Hüzenti hledí.)
Rúiena. Vítku! nesíastny" clovéce! éeho ses
— 59 —
dopusti] ? Mné tak bolestné srdce probodnoiiti ! —
Vítku! mûj mily Vítku! zpamatuj pak se ! (Bereho zà
rameno).
Vitek (jí brání). Nedoty"kej se mne !
Rûzena (se îekne). Snadténeukousl zbésily"pes?
Vitek. Zly jelen mne ukousl!
Rûzena. A protos ho zastrelil ?
Vitek. Nechces-li, abych na novo vétfil, nemluv
mi o tom! Já jsem ho nezastîelil.
Rûzena. Tedy pomysli na to, jak bys jeho
stfelce vypátral!
Vitek. Marno, vsecko marno! Kde cikánka
iiiti piedla, a rarásek pletl sií: tam se zub clovêci
neprokouse.
Ritzena. Co z nás tedy bude?
Vitek. Bublina — nic !
Rûzena. To radéji umfu!
Vitek. Já také ! •
Rûzena (pipcíc). Ale, ach! ted', kdyzjsem se
teprv dobfe míti mêla!
Vîtek. Ted', kdyz jsem si k nasi lásce teprv
jak nálezi zasednouti chtél!
Rûzena. Kdyz ses právé mél státi myslivcem !
Vítek. Kdyz ses právé mou zenou méla státi !
Rûzena. Tésila jsem se jiz na vsecky ty svatební
hosti. Pan vrchni mél sedéti na prvním mi
sté mezi muou a mezi tebo«
— 60 —
Vitek. Myslil jsem jiz na to, jaké to kmotry
na pfesrok prositi budu !
Rûzena. Srdce mi puká ! (Hiasitë piáce).
Vitek, Duse se mi rozstupuje ! (Püce téi.)
Rûzena. Ach, neplac! mily Vítku!
Vitek. Ach, nekvél, milá Ruzenko!
Rûzena. Svèt jest vétsí, nezli nase jeleni
ohrada.
Vitek. Ach, bez tebe jest cely svét kocicí
ohrada!
Rûzena. A kdo vi, jestli to vsecko jesté dobfe
nevypadne.
Vítek. Kdyby jen pan lesovní chtél!
Rûzena. Aj, chovatel té má rád. Zlobí se
jen, ze sis sám uskodil.
Vitek. Stará cikánka mi uskodila!
Rûzena. Tolik jsem ho prosila ! — Jiz se také
tak nehnévá. Naposledy pravil, kdyby ses jen slovem
zavázal, ze neuteces: ze ti bude volno, po celé
nasi myslivné choditi.
Vitek. Co — ? a nebyl bych jiz u vazbé?
Rûzena. I nejsi, nejsi!
Vitek (vyskocf). Dám své slovo, ze zustanu
státi, az mne osud docela rozdrtí; kdyz jen tady
s témi pytláky nebudu zavfeny. Pojd!
Rûzena (jde s ním.) Vzdyí jsem chovateli hned
— 61 pravila:
Kdyz dovolí, abys u mne nah ore sedél:
ze zajisté neuteces. (zastaví se u dvefí.) Nez ale —
slys, mily Vítku! Tajedna z téch dvou není zádny
pytlák.
Vitek. Jaká to jedna?
Rüzena. Hted'l tím plácem a kvílením jsem na
vsecko zapomnéla. (upamatujíc se.) Ci — je prarda!
Vítek. Co más?
Rüzena. Nic, nic! — Ñapadlo mi jen, zdali
ti dva pytláci jsou skutecné muzstí pytláci?
Vítek. Ovsem zet ! Zenského pytláka jsem jak
ziv nevidél.
Rüzena. Já také ne; chtéla jsem toliko fici —
Vitek. Ze ti rozum také jiz pocíná drkotati!
Rüzena. Nic mi nedrkotá! Pojd' jen, budeme
chovatele prositi, aby nám radou i skutkem byl napomocen.
(Odejdou.)
Vyjev étvrtf.
S t г a ch o s.
(za chvflku se pffioudiV) Crimina criminorum , éeho
jsem se to domakal?! (proti hlavním dveHm.) Nu, pockejte,
krásná panenko! z téch dvou dvadcetníkñ
bude zejtra deset, anebo strhnu nestychany" po
- 62 —
krik! — Jestií to pravé jestércí pléme! Co tady
zenich její pod mou metlou krví se potí a sobé zoufá:
tropí ona venku mfízemi a oknem s tím holobradym
pytlákem tu nejhfísnéjsí psotu ! — Já krácíra — jako
obycejné pfed pülnocí — se svon zbraní okolo myslivny,
a najednou vystrcí ten bojácny trpaslík щкаzuje
na skiadistè) hlavu oknem ven, a volá: „Pst!
pst! R&zeno! drahá Ríizenko! kde pak jstetak dlouho?"
— Ted' se tomu nedivím, ze chtél u Ruzenky
pfenocovati! — Ale pockejte! Ruzena, Vítek, i ten
uklouzly studentík budou mi muset jak nálezi klopiti!
Stfíbrné doly z tajemství tobo si udélám.
I'yjev páty.
Strachos. Ivan v listoné.
ivatl (tluce ua dvéfe.)
Strachoè. Hola! co to zas?
Ivan (tluce sünéji.) Není tu zádného?
Strachoè. Osude, rozumím tvému kynutí! Zlaiy
lijavec sesílás na prahnoucí ouhor mé kapsy.
Iran (jestè siinêji honfQ. Posluho! mládence!
jsi tadyî
- 63 Strachos.
Сo — ? ty? — Nu, poékej, já ti
zatykám. (Jde ke dvérím.) He! lesní tuláku! aí jest
ticho; sic ho svou Uskovkou ukonejsím.
Ivan. Nechci, a neb udu spáti! Pujdu ven,
na svobodu, na zdravé povétfí. Otevfi!
Strachok. Nase myslivna stojí na kopci. Kdyi
otevre okno: mûze si toho nejzdravéjsího povétfí
nalapati, a proéez jest na svobodé! — Mimo to védèt,
pane nprchlíku! ze tn stojí vysocehrabécí posluha
nejvéjsvysocehrabécího onfactu lesního, kteryito
byvsi nékdy skotákem pétkrát byl povy"sen, a
pètkrát potvrzen, a pétkrát slavné pfisahal; a kteryzto
si jeho nesvárné tykání pod trestem liskovky
zapovídá!
li>an. Otevri' jen, hlupáku! Jednokazdé: ty
dobry"m grosem tobé zaplatím.
Strachos (pro sebe.) Co — ? ten jest mûj muz!
Pytláka s takovy"m klochem dávno jsem si jiz
pod záiuek a pod petliciprál! Jen aí se v poéítání
uezmatu. (Vytáhne papír a ohn ko, a kdykoli slovo Ivanovo
tykání projevuje, cárku udélá.) V takovychto pfípadnostech
se dokazuje, jak cbudy jest ten jazyk cesky".
Málo kdy se fekne: ty! Vzdycky jen: hlidás,
bijes, platísl 1*гoé ne: ty hlídás, ty bijes, ty
ptatis?
Ivan. Nuz, bude-li рak to?
— 64 —
Strachoë. Bylo by to, vzácny" pane! kdybych
jen mél klíc!
lean. Pfines ho, rychle!
Slrachoè. Inu — on se vlastné v mé kapse
vynachází; nez ale — ruka má jest prísná, svédomitá,
a zpécuje se ho vytáhnouti.
Ivan. Rekni jí, ze za to bude moci tolar do kapsy
zatáhnouti. — Nuz, co povídá ruka?
Strachoè. Ptá se, kam vlastné pán hodlá?
Ivan. Do kanceláfe. Tam se budu procházeti.
Tady v listovné nemám ani dva kroky prostoru.
— U vsech plamenny"ch hvézd! dlouho-li
mam cekati?
Strachoè (otevfe). Byt pán.jen trpélivy; dvéíe
и vézení tézce se otvírají. (^zastonpí mu cesta.) Clovèk
se musí drive pfesvédciti —
Ivan. Zdali vézeñ splní, co pfipovçdél? —
Tu más! Nech toho cárkování; jest ti najednou za-
placeno.
Vyjev Sest#.
Ivan. Strachos.
Ivan (chodí sem tam po kancelári.)
Strachoè (otevre veliké okno ea listovnoo.)
- 65 —
Ivan. Co délas?
Slrachoè. Poustím sem pánovi cerstvé po-
vétrí.
Ivan. Co má státi jeden kazdy dech?
Slrachoè. Zaplatit pan opët vsecky najednou.
Ivan. Na pfíklad!
Strachoè. Devét dvadcetnikû.
Ivan. Nic neslevís?
Strachoè. Neboztíkovi panu vrchnímu pfislo
dechnutí mnohém dráz.
Ivan. Tak asi?
Slrachoè. Pfijel proslaven^ lékaf, a dal si
dvadcetkrát tolik zaplatiti. Pan vrchní si na to sedmkrát
dy"chl, a bylo po ném.
Ivan (dá mu jestë peníze.) Dobfe délás, ze kujes
zelezo, pokud jest horké; snad ze ti brzo vystydne.
— A nebojís se, ze ti oknem tím vyskocím a uteku?
Slrachoè. Nebojím, Neboí pro primo — jak
my u slavného oufadu fíkáme — shlnkli se dnes
vsickni jeleni k samé myslivné, tak zeby ho, kdyby
vyskocil, néktery zajisté na parohy nabral. Pro
secundo' obchází okolo jelenñ zdejsí hajny , a jeho
ruénice by, véru ! pana dohonila, kdyby tak sfastny"
byl, zeby z loch parohu vyvázl.
Ivan. Aha! Incidit in Scyllam, qui vult vi
tare Charybdim?
S
— 66 Strachoè.
Ano! hajny" Chara by ho zajisté
pfivital.
Ivan. Spí jiz lesovního schovanka?
Strachoè. Co — ? Jest s ní pán také známy"?
Ivan. Rád bych si s ni známost u dél al.
Strachoè (pro sebe.) Hola, Strachosi! tu se dá
opét nеco uloviti. (Hiasitê.) Ach, ta ubohá Ruzenka !
láska její kulhá vedle strouhy.
Ivan. To vim. Avsak pfived' mi ji sem, a
ucinim, ze láska její po zelezné dráze pojede. Rekni,
ze jest tady mého otce syn, kteryzto jen slovo
promluví, a lesovnt ji na okamzení s Vítkem za-
snoubi.
Strachoè (zarazen). Pán — ze promluví jen
slovo — ?
Ivan. Vítka udélám samostatnym myslivcem,
a ji samostatnou paní myslivcovou.
Strachoè (s uíanutím na strané). Strop}' nade
mnou praskají — to jest mlady" pan hrabé! (Padne
na obé kolena.) Milost!
Ivan. Co jest? Co délás?
Strachoè. Mlada hrabéci milosti! — jsem veliky
hfísník!
Ivan. Veliky" blázen jsi! Snad nemyslís, ze
jsem vas hrabé Î
Strachoè. Ach, milostpán promluví jen slovo,
a Vítek bude samostatnvm myslivcem!
— 67 Ivan.
Nu ano! Pfiznám se totii, ze jsem
zlého jelena zastfelil, a Yítkova nevinnost bude
па bíledni.
Slrachoè (vyskocí.) Co? tedy bych byl pfed
ohavny"m pytlákem klecel?
Ivan. Toliko z dobré vule.
Strachoè. To si myslím, crimina criminorum !
Ivan. Mám tu v mésci nékolik dukátu, a zlatu
se vice lidí v prachu klaní. — Pfived' mi tedy tu
ubohou Ruzenku. Cili ji. mám sám hledati?
Slrachoè (pro sebe). O já pétkrát potvrzeny
osel! (Odejde.)
Vyjev eedmy.
Iran (sám). Slíbil jsem, ze si s jeho krouzkovanou
Silvánou zazerluji, a hodlám slovu dostáti. A
proé bych to neiicinil? On jest pocesíny" sprosfák,
a zasluhuje pocestnou manzelku. Ze panna Ruzena
tady, na té osamélé pousti, toliko jeho miluje:
není zádná zásluha. Ale kdyz se jí z cise s v o d n o s
ti hodné bude pfipíjeti, a ona zûstane sth'zlivou:
pak se ukáze, ze jest ryzi xlato, a ze jest pan Vítek
sfastnéjsí, nezli mnohy manzel v nasem hlncném
mèsté.
' 5 *
— ее —
Vyjev oemy.
Ivan. Rüzenka. Strachos za dvefmi.
Strachoi (chvilkami hlavu sem strci poslouchaie a ne
dívaje).
Rüzena (dychtivé píibéime). O ty ohavny clovéce!
jest to pravda, ze ses dal na pokání — ach!
(TJleknuvsi se Ivana s uzasnutím nazpét uskocí.)
Ivan (ponékud se na ni podívav, pro sebe). Hezká
jest! Máli skutecné toliko jednoho koritele: není
jiné pfíciny, nezli ze v tom lese vice jinochñ nedy"chá.
(Hiasité к ní.) Сo se mne lekás, nézná rüzinko?
Coz mám stít s hlavou Meduzinou na cele ?
Vidís-li zajisté cosi straslivého na ném: never tomu!
V zilách mych samá láska a prívetivost se proudí.
Rüzena (pro sebe). Boze mné hfíchy odpusí
— kterak jsem si ty lesní zlodéje pfedstavovala!
Ivan. Pfisel jsem, abych Ti cestu zivota sarn^mi
rüzemi pokryl; chces-li totiz blazenost tu z
my"ch rukou prijmouti.
Rüzena (pozdvihne oóí к nému). Odpusfte mi —
jak ¿iva jsem pytláka nevidëla —
Ivan. Tobé k víili stal jsem se pytlákem,
tak aby mne jali a ve Vasí myslivné upontali, proto
ze ïé miluji.
- 69 Rüzena.
Ach, kdo vi, je-li to pravda!
lean. Tak jisté, jako ze od jidla a pití jsem
ziv! Jaky to zádás dukaz mé lásky? Chces, abych
véfil, ze kohout jako slavík zpívá? Chces, abych
cítil, ze jest led horky", a zzavy" uhel studeny? Xebo
chces, abych mluvil, ze jest clovék sestinohy, a
moucha dvoiinohá? Budu to celému svétu hlásati,
Cohnivë) a kdoby o tom pochyboval, krvavy" boj s
ním svedu, a pro tuto pravdii Tvou na bojisti du
cha vypustim!
Rûzena. Nic, nic takového! Pfiznejte se, ze
jste zlého jelena zastfelil.
Ivan. Budou-li tomu véfiti, od srdee rád.
Avsak véz, ze to zadarmo neudélâm.
Rûzena. A zac?
lean (oulisnè) Za trosku pomilovàni.
Rûzena. Totiz tak, jako svého blizního milovati
mámeí .
Ivan. Pfijde na to, jak ve Yasi obofe blizniho
milujete? (Pnvine se lichotivë к ni.)
Slrachoè (v tom opét sem hlavu vstreil, a na jero
dává, ze, со vidi, na pravém misté oznámí).
Ivan (ienz ho byl zpozorovai). U n ás se láska ta
hned z prvního pocátku prohlasuje tím, ze ho sladce
políbírae. (Chce ji poiíbitiO
Rûzena (mu ukiouznej. Pro dobry" Büh! сo mi
právé napadá?
- 70 Ivan.
Ba ze Ti to pozdéji nenapadlo! — Co
jest to?
Rûzena. Vy jste zlodêj?
Ivan. V tom okamzení bych se byl bez mala
ním stal.
Rûzena. A Vítek mne nazyvá krásnou Ruzenou
—
Ivan. I coz Vítek! Já té budu bohyní krásy
nazyvati.
Rûzena. A má nebozka chovatelka fíkávala,
krása ze najde drive zlodëje, nezli zlato. — Ne,
ne! z toho líbání nebude nic!
Ivan. Pro mne! Ale z toho vyznání nebude
také nic!
Rûzena. Pan vrchní vám k tomn dopomuze.
Ivan. Pan vrchní i s panem lesovním budoa
rádi, kdyz já — jim — z toho pomohu. — O, má
upejpavá Ruzenko! Ty nevís, jaká to moenost ve
mné sídlí! Pokynu, a celá ta obora naplní se du
chy, jenzto mého slova poslusni budou.
Rûzena (pro sehe). Pomoz Bûh, skuteené oe
ho bojím! (Hiasité.) Tedy zustáváte na torn políbení?
—
Ivan. Musím, drahá ruzinko! neboí mne tak
láska k Tobé káze, a jsem její zakoupeny nevolník.
Rûzena. Stan se tedy. (jde.)
— 71 —
Ivan. Kam hodlás?
Rüzena. Pro svédka, kter^ nasi smloüvu za
pecetí.
Ivan. A kdo má bj'ti tím svédkem?
Rüzena. Muj Vítek. U jeho pfítomnosti Vás
políbím, a Vy se pfiznáte na nsmrcení zlého jelena.
(Odbêhne.)
Ivan (sám). Vida, vida! nezkuseny kadefávek
z prvního nebezpecenství rekovné se vysekal! —
Avsak doufám, ze jsem se na Vítkovi za jeho nevlídnost
V lese ponékud pomstil. Posluha nás vidél
, a ten pro zisk z bílé mysky cerného velblouda
udélá. (Jde к otevrenému oknu a dirá se do tmavé nod.)
Véru! paroh parohem tu loskotá. Rohatí obcané tohoto
lesa drií svñj nocní sném. Mám velikou chut,
vyskociti ven, tak abych pana lesovního ponékud
postrasil, a poucil , jakou to celed' okolo sebe má.
(Zustane tak státi.)
Vy|ev deviity.
I V a n a. Ivan.
Ivana (v odéyu zenském, s R&zeninym doceli stejném,
otevre pomalu u skladiáté dvéfe, a na vse strany se
— 72 —
dívá, ivana s¡ nevsimnouc). Ruzeno! — Její hlas to byI!
(prikrocivsi к hlavním dvéfi'm zticlia ven volá:) Ruzeno!
Ivan. Slys! — Aha! má sladká hubinka jest
jiz tady. (Jde ke dvéfím a vezme Ivanu ta ruku.)
Ivana (vj kfikne). Ach!
Ivan. Nelekej se, mé lilinm! jsem to já. (Vede
ji do popfedí.) Kdes nechala Vítka? — Nuz , co sebou
trhás? (Podívá яе jí do ocí.) Нa! co to? Coz
jest tady vic, nez jedna Ruzena? — Cáry a konzly!
ten samy" odéy, ale jiná tvár?! — Mluv, kdo jsi?
Ivana (se odvracnjíc). Pfátelská pana Myslibora.
—
Ivan (pro sebe). Ten oblicej jsem jiz nékde
vidél? (Hiasitë.) Tedy ne Ruzena; ale také ruzinka
na sloupku alabastrovém.
Ivana. Pusfte mne!
Ivan (pro sebe.) To jest ten mlady pytlák! Díval
jsem se z listovny, kdyz ho sem vedli. (Hiasitê.)
Necukej pak sebou. Coz ti Ruzena nepovédéla, ze
tady jiz od vecera na tebe pasu a po tobé touzím?
Za tebou jsem prikvapil — o, neodvracuj se ode
mne, má rousná holubinko!
Ivana. Nepustíte-li mne, budu volati o pomoc!
Ivan (stranou). Pockej, já té vyplatím za tvé
pfestrojování! (HIasité.) Nemilosrdná dívko! ty aby
sesjmenovala Silvana, nebof jsi pravá lesní ukru
- 73 —
tnice! Coi. jsi jesté nezaknsila, ze laska bolestnéji
píchá, nezli sipkovy" prut? O promluv na mne
slovem laskavy"m! Hod' mi jen to slovicko, tak jako
psiku svëmn lahodnou pochoiitku házís! já je uchvàtím,
a vsemi pysky, vsemi zuby, cely"m jazykem a
celym hrdlem do zaludku hladového je pfestéhnju!
Irana (virty odvrácena). O nebesa! jaky to zly"
duch toho silence na mne poslal!
Ivan. O skvostná, drahákorunkospanily"chdívek!
Coz Tvé srdce zádnych ocí, zádny'ch usí, ¿ftune'in
nosu nema? Coz nevidís moa okonzlenou tváf?
coz nevonís muj láskou k Tobé koíencny" dech?
coz necítís milosti mé horoucí plamen, a toto zoufanlivé
tisknutí ruky?! (Siiskne jí rnka, сo mfize.)
Irana (vykrikne). Ach! (vytrbue se mu, а ekocivsl
do skladisté za sebou zavíe.)
Iran. Hahaha!
Vyjev desáty.
Ivan. Vítek. Strachos.
Vitek (jenü by], kvapné otevrev dvéfe, Ivaou jestë
zhiídl, bézí za ní ke dvéh'm.) Ruzeno! Ruzeno!
Strachos. Nuz, tu to máte, nevéfící Tomási '
ISení to had? není to pravy bazilisek? S jednim
— 74 —
pytlákem cukruje se v kanceláfi , s druhym pytlákem
do skla disté se zavfe, a to o pûlnoci. Krásná
nevésta !
Vitek. Mlé, utrhaéi! jestif to véc nemoznà! —
Rûzeno! Rûzeno! Vitek té vola!
Sh-achoè. Slysíf ona dobre; ale neví, jak z
toho hfíchu ven.
Vitek. Dej sem klié , Strachosi ! — Klic !
klic!
Strachoè. Klié! kh'é! (Hledâ ve vsech kapsách, najednou
sebou trhne.) Ach, crimina criminorum!
Vitek. Jdi na pekelnou stráñ i s tim hloupy"m
pfislovim! — Klic sem dej!
Strachoè. Kdybych ho mél! Krátkozraky
troup sám jsem jí tu hrísnou bránu otevfel! Ve
jménu pana lesovního vystrnadila na mne klié!
Vitek. Peklo a ouskoky zenské! — Rûzeno!
neotevfes-li, vylomim dvéfe!
Strachoè. Kdyby nebyly zelezné!
Ivan (píikrocí к Vi'tkovi)- Сo tam chces, oblouzeny"
sprosfáku ! jsi na omyln —
Vitek- Sám sprosfák! Jit my, pane! z cesty i
z ocí, nebo mu vaz i vsecky vsudy zebry polámu!
— U vsech vsudy blesku, Ruzeno!
Strachos. Ten rozcertény" zárlivec celou oboru
shuláká! (к ivanovi.) Klidit se pán do listovny! Na.
. —^
— 75 —
jde-li ho tady mñj velitel, bnde po mné vetva ! (РИpravuje
ho do listovny; kdyí vsak prejde na druhou stranu,
aby Vítka krotil: Ivan se opét odlistovny yzdálí, tak ze soberna
maje сo délati brzo sem brzo tam prehíhá, ou/kostí nohama dupotá
a zoufaniivë s¡ pocíná.) Nekiicte tak, pane Vítku!
Vitek. Musím kficeti! budu fváti! (Tiucena dvére
a lomcuje nimi.)
Strachoè (uivana). U vsech vsudy, do listo
vny, pravim !
Vitek. Ha, jestérko! na véky se té odfikám!
Strachoè (u vítka). Pane Vítku , plíce se Vám
rozkoci!
Vitek. At se rozskoéi! af jest to mûj poslední
dech!
Strachoé (mvanaj. Do listovny! do listovny!
Vitek. O ty kadefavá dracice! pro to jsem
musel jit pytláka hledati?!
StretchoÁ (u Vítka). Tise! Use!
Vitek. Tys ho drive nasla? Nasla jsi dva?
nasla jsi jednoho po druhém?!
Strachoè. O kéz bych byl nikdy do toho ohne
nedychaL! To jest má poslední hodina! (u lvana.)
Do listovny, neustupny pytláku! (Dostane konecné
lvaaa vzdy jesté odporujíi ího do listovny, a s uím se tam
zavalí.)
Vitek (pokrocí diroce do pfedu). O já blbV, blby"
buvol! myslil jsem, ze není vétsího nestésti nad
- 76 zlého
jelena! Nevèïnâ dívkajest horsi a záhnbnéjsi,
nezli celé stádo zlych jelenu! (V tom bije dvanáct hodin.
Veliky jelen strci hlavu s parohama окает do svétnice,
a Vítek ho zhiídneO Hu ! pekelné máraení! co vidím!?
zlého jelena dnch! Coi ani mrtev nepfestañe mne
stihati? — Co chces, prisero? Pfisel ses divati, jakou
tady skácu? — Jakous mi zahrál, d'áble v
jelení postavé! (hèzi do levého koula, a popadne nahitou
kuiovnlci). Obludo! jsi-li nesmrtedlny, vstan, a pfijd'
zejtrîj zas! (vystrelí a na zemi klesne. Jelen zafve a nazpèt
upadne. Na ránu Cu z listovny vybëhne Ivan a Strachos,
kteryzto vyvolá: „crimina criminonim!" — Illavním rchodem
priiirnou se: Myslibor, Barnabas, mysHvecky ucenik a hajny.
Myslibor a Barnabas jsou y odévu nocuim. Co oni vsickni,
majíce Vitka za mrtvébo , s vydésem'm a s kfikem к nemo
se hrnon:
(Opona spadne).
Dêjstvi ôtvrté.
Ten samy kaDeelár. Jitro.
Vyjev prvni.
Barnabas. Vítek. Strachos.
Barnabáá (sedí a svého stoln a pise).
Vitek (sedi u skladisté na zemi cely ztrápeny).
Strachoè (stoji u prostred kanceláre).
Barnabáè (к strachosi). Tedy nevís ani chvíle,
ani hodiny, kdy ten sochar vybèhl?
Strachoé. Nezmizel-li v té chumelici: tedy
vyskocil oknem ven.
Barnabáé. Kdybys mu byl listovnu neotevfeP
nebyl by mohl vyskociti.
Slrachoè. O, to je malifíkant! — jak my u
slavného ouradu ríkáine. — Ten jiz nékoükráte z
popravistè utekll
- 78 Barnabáé.
Nàm ale nemél uteci! — Poslals
veôer na zámek?
Strachoè. Poslal.
Barnabáé. Vim, ze pan vrchní radostí celou
noc nespal: tésii se na tak znamenitou nebezpecnou
zvéf : a hle! co ted'? Naposledy usoudí, ze jsme s
tím ntecencem srozuméni úmyslné do povétfí mu pomohli.
Drábové tu budou, co nevidét.
Strachoè. O kdybych jen já ho byl smél s
panem Vítkem hned stopovati!
Barnabáé. Obadva zustanete u vazbé, az se
ospravedlníte.
Vyjev druliy.
Prokop. Pfedesli.
Prokop (hodnë podnapü? se pfidrkotá). He! Kde
je kdo?
Barnabáé. Co chce ten clovék?
Strachoè. Koho hledas?
Prokop. Svého pana hledám.
Strachoè. Kdo jest tvuj pan?
Prokop. Muj pán? (pfemejsií) jest pán.
Barnabáé. Zdráv byl!
Strachoè. Jakby sem tyfij pán pfisel?
- 79 Prokop.
To je hovézí otázka! Jak sem jini
lidé pricházejí — totiz nohama.
Barnabáé. Sem zádny" pán nepfisel.
Prokop. To by b'ylo! Véera vecer.
Strachoè. Ani vcera ani dnes.
Prokop. Divná véc! Mné pravil: „Prokope!
jed do hostince, a pí. Báno pfijedes za mnou do
zámku." — Nu! jel jsem tedy do hostince, a pil
jsem — a jelikoz se stalo na porucení pánovo —
h o d n ё jsem pil — d l o u h o jsem pil —
Barnabáé. To jest vidéti.
Prokop. Pánuv rozkaz svato — svato — eh!
svatosvaté plním. Piju malo kdy; lec kdyz piju —
Strachoè. Pak to za to stojí.
Prokop. Ano! — Cokoli, clovéce ! délas, délej
doko — kono — nale. — Nui, ted' jest ráno, a
pfijel jsem do zámku.
Strachoè. Zapomnéls, brachu ! u korbele, co
jest v pravo, a co jest v levo.
Prokop. Tu jest v pravo, méchoune! (uhodí
bo pravou rukoudo hficha) a tu jest V levo.
Strachoè. Kdyz V3rjel z hostince, mél ses dáti
na levo, a byl bys pfijel do zámku ; dal ses ale na
pravo, a pfijels do obory, a jsi tady v myslivné.
Prokop. Co — ? v myslivné? — 1 toí aby do
toho cerná klisna — (potácí se ven.)
- 80 Barnabak.
Jaky"by to pán do naseho zámku —
Strachoè. He! pfíteli! odkud jest tvuj pán?
со tu chce? Kdo jest? Opily" troupe, dej odpovéd!
Prokop (zatocí se). Kdo jest opily"? Já nejsem
opily! jak ziv jsem se neopil! Rekni mi to jesté jednou,
vlniny" zoku! a bouchnu té do toho oulu, az
ti okruzí vybéhne! Kdo jsi, ty péchoto? Já jsem
hrabéci ko ci, rozumís? Mladého pana hrabéte po
celém svété vozím, rozumís? Vám jsem ho sem
také pfivezl. rozumís?
Barnabáè (vstane). Tu to mame!
Strachos omráceny). Crimina criminorum!
Vitek. U vsech vsudy blesku! (Vyskoeí.)
Barnabáè. Tedy pfivezl naseho milostpana
hrabéte ?
Prokop. To já nepovídám! Pan hrabé jest
pan hrabé — muze dèlati, co se mu líbí! Mûze jiti
pèsky svou oboïou, anebo c t y f m i do zámku letéti.
Já jsem jel do hospody, a pil jsem.
Strachoè. Na mne jdon mrákoty!
Barnabáè. Jak se jmenuje jeho pan hrabé?
Prokop. Jak ho stary milost pán pokftiti dal,
rozumíte ?
Strachos. Smiluj se ti, clovèce! nad mou ouzkostí,
a povéz, jak y hrabé, a kde jest?
Prokop. Eh! Vecer byl tady, a je tu snad
- 81 —
posavád. — Ode mne se niceho nedovíte! Co mà
bVti tajno, zustane tajno — déje se vsecko na zaprenou!
(Odvravorá; lee ve dvéfích se jestê jeduou obrati.)
Rozumíte ? (Zajde.)
Vyjev tretí.
P f e d e s 1 í bez Prokopa.
Strachoè. Na zapíenou! Nepovídal jsem to Î
Barnabáè. Tedy jest to jeden z tèch dvoul
Vitek. Ostrex Bûh !
Strachoè. To by byla rana!
Barnabáè. Zajisté ten domnêly' sochaf.
Strachoé. Ach, railost pan hrabé by neutíkal!
Vitek. Já to mam! Nejmenuje se mlady nás
pan hrabé I va n ?
Barnabáè. Jmenuje.
Vitek. Tu to mame! To samé jméno udal ten
ve zvéfinném skladistf.
Barnabák. Nemejlím-li se — (diva se do sv^ch
llítfl).
Vitek. Udal, udal!
Strachoè. A já jsem mu spílal trpaslíku! lesnich
zlodéjñ !
G
— 88 —
Vitek. Kde jest kli6, Strachosi ?
Strachoè. O béda, béda! — tu jest. Parma Rfizenka
mi ho zas odvedla.
Vitek. Otevfi ! otevfi ! af se tam jeho hrabéci
milost nezalkne !
Strachoè. To bylo pékné lûzko pro jeho hedbávné
oudy ! a to byla chotná vuné pro jeho vzneseny"
nos!
Vyjev ctvrty.
Ivana. Predesli.
Hned jak Ivana, opét v odèvu muzském, vejde: padnoo Vitek a
Btrachoij kazdy zjedné strany, na kolena, a vsudy za nilezou,
ona vsak, cо mozná, na jednom misté, a sice u prostfed j«viêtê,
zfistane státi. Barnabas neblazeuë se klani.
Ivana. Jsem jiz na svobodé ?
Vitek a Strachoè. Hrabéci milosti! na té nejsvobodnéjsi
svobodé !
Strachoè. Jako ryba !
Vitek. Jako srnec !
Strachoè. Jako vitr!
Vitek. Jako ptákl
Bainabáè (pokroíí, a po kazateleku feéní). Nejslechetnéjsí,
nejurozenéjsí pane, pane hrabé ! Po
- 83 nèvadz
mi z obvlástní milosti bozí udéleno jest,
aby mne Vase hrabéci railost nejdfive pozdravila —
Vitek tskrousené). Pane Barnabási! na opak!
abyste Vy hrabéci milost pozdravil.
Barnabás. Ci ne — abych já Vasi hrabéci milost
nejdfive pozdravil ;ponévadz pan otec, respective pan
lesovní, tonoení leknuti jestëponékudvyspává; ponévadz
Vase vysoceurozenáurozenost, jakoztopravy ráz
a obraz nasi nejslavnëjsi a nejmilostivéjsi vrchnosti
dnes ponejprv, totiz dnes, pravé kdyz ten zly" jelen —
právé kdyz ti pytlàci — dnes totiz — ci ne! —
vcera totiz — ci ne!
Vitek a Strachos (najeduou). Vcera, vcera, pan*
Barnabási!
Barnabás, Vcera totiz — ponévadz — hm,
hm! CSvym obycejnym hlasem.) Milost pane hrabé! po
névadz se to tak kvapné a nenadále stalo: neni
divu, ie se Barnabás Perofízek, Vás nejvérnéjsi
a nejpokornéjsi oufadu polesního kancelàrsky,
ponékud spletl.
Ivana. Bohu chvála, ze jste se spletl! — Jak pozoruji,
ocekáváte pana hrabéte, a já mám osobu jeho
pîedstavovati, tak abyste se na jeho uvítánípfipravili?
Strachos. 0 hrabéci milosti!
Vitek. O vysoceurozeny" pane hrabé!
Ituna. Nu! to se dá slyseti. Jen dál! (Vzue
6*
- 84 —
iené.) Co z vás kdo na srédomí má: af to pfikulí
pfed soudnon stolici mou.
Strachoè. Já jsem hrozného pochopa «délal!
Ivana. Tomu nerozumím. V zákonech ani
slova o pochopu nestojí. Co jest to za zvífe?
Strachoè. Ach, excellenci! já jsem velice
hfesil.
Ivana. Tedy budes veliké pokání ciniti.
Strachoè. Hnaljsem Vasi vrchnostenskou milost
jako sprostého pytláka do zvéfinného skladu.
Ivana. To byla tvá povinnost; budiz prominuto.
Strachoè. Má bohaprázdná huba opovázila se
Vasi vysocehrabécí milost trpaslíkem nazy"vati.
Ivana. Béda tobé, zly clovéce! to se ty'ká mé
télesné osoby: za to se musís s chrtem mybi v závod
pfedbíhati.
Strachoi: Není mozná, hrabécí excellenci!
Ivana. Jen dále, dále!
Strachoè, Ach, já jsem jiz pohroben!
Ivana. Tedy pockáme, az z mrtvych vstanes.—
Nuz, pane mládence! со te bou uhodilo na zemi?
Vitek. Já jsem ocarován.
Ivana. Bez pochyby láskou?
Vitek. Co jste se rácili sRuzenou do zvéfinného
skladu zavfíti: dal jsem své lásce na vèky vyhost.
Ivana. Kdyby tvá láska nebyla moudrejsí,
nezli ty: dal bych já tobé vyhost. Avsak Ruzena
— 85 se
mnou toliko mrizemi mluvila, a ty mn'ze byly
zelezné. Takového to stébla si nevsimejme.
Vitek. Neníf to stéblo; jest to dub.
Ivana. Chces-li byti myslivcem: musís tomu
zvykati, ze casem svym s Riizenou líbali a objimati
se budu.
Vitek. Radéji si za iiva do rakve lehnu.
Ivana. To jest jalová vyhrûzka. Kdo si za
i.iva do rakve lehne: mûze také za ziva z rakve
vstáti. — Pokracujme dále! Címs tedy ocarován?
Vitek. Tou nejjedovatéjsí cikánkou! Uuadl
jsem V podezfení, ze jsem zlého jelena zastfelil.
Ivana. To nejsou zádné éàry! S cím kdo zachází,
tím také pochází. Avsak kdyz jest jelen zastfelen:
my ho ziva neudëláme, a kdyby to tenzlatorohy"
jelen byl, co byVal, a nebo mél byVati nékdy
na mosté prazském.
VyJev páty.
Ruzena. Pfedesli.
Rûzena. Сo vidím? co se tady deje?
Ivana. Tise, Use, má drahá Ruzejiko ! Pfipravuju
dva nestejné hfísníky na cestu polepsení.
Slrachoè. Hrabécí excellence, milost! — Ach,
panno Ruzenko! pfimluvte se za mne u miloft pana
hrabéte! (ukáze pri tora na Ivanu.)
Rûzena. Co jest to ? Kdyby mi nebylo do
place, dala bych se do hlasitého smichu. — Vstañ
pak, Vítku! To není hrabê! Jest to nase tetka i
Jaroslavy.
Barnabák. Tetka — ?
Vitek. Z Jaroslayy?
Strachoè. Jest-li mozná?
Ivana. Kol ena jejich budou dobre vycvièeny;
leê svëdomi jejich a jejich rozum mëly by
pána Boha prositi, aby pan hrabé letos jesté nepfijizdèl.
Hahaha! — Pojd', má laskavá Rüzenko! nase
srdce mají sobé mnoho vypravovati. (Odejdou.)
Vyjev éesly.
Pfedeslí. вех oboa dívek.
Vitek (vyskoci). Ted' tomu teprv nerozumím!
Strachoè sebere se). To jsem jiz po druhé
pfed bláznem kleéel !
Barnabas. Proto mi feè na jazyku vázla. Kdybjr
to byl pfesny" hrabè: duch vymluvnosti bylby
do mne vstonpil.
Vitek. Tetka z Jaroslavy — v kalhotech !
Strachos. Proto má laké bradu hladkou, jako
muskatelka !
— 87 —
Barnabáé. Tedy jest píedce ten sochar nás
pan hrabé?
Vitek. Tak bych také soudil.
Barnabáè. Kdyz vsecko vsudy povázim, s
jakou to pozorností vseho na panství si vsiml; a
s jakou to horlirostí o tom mluvil!
Vitek. Tedy z toho summa summarum vyply"vá,
ze jest o n pravy" hrabé, a ze nás vsecky z ohory
vyzene!
Sti-achoè. A mne dá snad kolem lámati! Dal
jsem mu plesnivy" chleb a z koryta vodu! vystrnadil
jsem peníze na ném — bëda! bëda!
Barnabák. A procez musím samovlastní nohou
za hajnym a za mladíkem, aby ho pfestali stíhati.
Jsouí oni s to, v kozla ho svázati, a nehodnou
svou rukou spolickovati. (Odejde.)
Vitek. Zlofeíená cikánko, tys toho vseho pfíCina!
(Jde za ním.)
Strachoè. Pëtkrát jsem byl povy"sen, pëtkrat
jsem slavné pfisahal, a ted' vezmu tak ohavnj?
konec! (Odejde za nlmi)-
- 88 —
Vy|ev (retí.
Jaromír. Ivan.
Jaromir. Vy jste tedy Ivanin bratr, a poslala
"Vas sem, abyste mne proskoumal, a pfesvédcil
se, nejsem-li zlesnatëly" divoch, proto ze jsem
V oborách vyrostl a dospél ?
Ivana. Avsak neprozrad'te mne, az s ní bil
dete mluviti. — To vite, ze nasi otcové pfed desíli
lety smlouvu mezi sebou uclnili, tak aby . Ivana
Yasí manzelkou se stala, az jedenkráte mista svého
dojdete.
Jaromir. Ach, toho bych byl jiz dosel! Právé
vcera, kdyz na konikn za svou povinnosti na druhé
panstvi pospichám: potká mne zámecky poseí, a
podá mi veliky" list, kteryzto mné pripsany jest. I
otevfu ho, a vidím — pomyslete si, jinochu! — vidim,
ze otec muj s hojnou odménou na odpocinuti
jest odkázán — èehoz pro evüj vék jiz dávno byl
zádostiv! — a já ze od milostivé vrchnosti na jeho
misto za dvorního myslivce a polesniho úfedníka
jsem dosasen. I mám tedy manzelky tím vice zapotrebí,
jelikoz i druhy" mládenec Vítek, dle toho
samého dopisu, vlastní hájemství obdrzel^ kteryzto
— .89 —
mi seslfn Rûzenu, nasi hospodyni, do své myslivny
odvede.
Ivana. Aj, toi se tedy dloiiho nerozmejslejte!
Bez pochyby ze srdce Vase tady na blízku jiz о
néjakoii divku zavadilo; podejte ji bez ohledu гиkи.
Ivanii jesté neonate —
Jaromir. Znám jî, znám!
Jvanu (se zarazi'c). Odkud? jak dávno?
Jaromir. Celych deset let. Od té doby totiz,
сo jsem slysel, ze mne otcové jejím budoucím manzelem
Hstanovili, dnem i nocí na ni jsem myslil.
Tu mi obraznost má vselijakych dívcích tvárností
natvofila, a s pomocí mého otce, ktery Ivanu jako
sedmileté dévcátko vidél i znal, postavn jsem si napodobil,
kterázto mne polem lesem, jakoz i ve snách
jinymi krasn^mi svéty doprovází, a — ku podivu!
— s celou Vasí osobností dosti zúplna se srovnává.
Ivana. Ze pak jste jiz dávno nás nenavstívil,
a nepfesvédcil se —
Jaromir. O, s nasím nejrychlejsím jelenem v
závod byl bych do Jaroslavy pfispéchal: kdyby
mne byl otec z toho nezrazoval. Obávalf se, abych
se snad v pfílis pevné okovy nezapoutal, tak ze by
se potom bez veliké bolesti pretrhati nedaly, kdybych
jakoukoli nehodou mista samostatného dojíti
- 90 nemél.
Já jsem zvykly od détinství, kazdého slova
svého otee bez rozvahy b)4i poslusen.
Ivana. Avsak naposledy snad toliko otci k
vûli —
Jaromir. O nikoli! Otec mne nebude nutiti.
Jestií to jeho srdecná zádost; nez ale dlouhy" zivot
ucil ho, i nejdrazáí zádosti bez dosa/.ení ozeleti.
Jest-li lvana tak, jak ji sobé obrazuju —
Ivana. Kdyz se diváte na mne, vidíte Ivanu
pied sebou.
Jaromir. Jest-li mozná? Podobá se skute-
6né Vám?
Ivana. Na téle i na dusi.
Jaromir. Tyto ruzové tváre —
Ivana. Jsou jeji tvafe.
Jaromir. To milostné oкo —
Ivana. Jest její oko.
Jaromir. A ta dobrota, ta cistota srdee, která
z ného vysvíta —
Ivana. Vidíte-Ii skuteéné néco takového: shledáte
to i ve zraku Ivaninu.
Jaromir (usmívavé). Nez ale — jakási laskující
potutelnost —
Ivana (taktéz se usmiVajic.) Aj , tou nás máti
pfirozenost, Ivanu i mne, sestfensky podélila. —
Pomyslete si! Ivana byla jiz tak zádostiva. Vás
— 91 poznati,
ze si pfedevzala, v odévu muzském sem
cestovati, a za svého bratra se vydávati. A kdo vi,
zdali to jesté nedokáze.
Jaromir. Ona nechce pro los celé své budoucnosti
do zakrytého osudí sahati. Kdoz by ji
to za zlé mohl klásti ? — Povézte ji, jak jste mne
byl poznal. Jakjsem nyni, takjsembyval od détinství,
a züstanu tak, dokud budu dychati. Reknéte
ji, aby se na smlouvu otcuv nasich nevázala! Zhrozili
se duse její, mého pohledu; af hlavou jen pokyne,
a mne odbyde! Lépe, kdyz sám ponesu, nez
abychom o b a pod bfemenem tézkého zivobytí
kvíleli.
Ivana. Buhf jest ziv, Vy jste ctnostny, slechetn^
muz! — Tu, drah^ Myslibore! podejte mi
ruku; Ivana jest Vase.
Jaromir. Ach, kézby to Ivana sama rekla!
Ivana. Jsem zplnomocnén, seznámiti a srozumèti
se s Vámi. Stañ se tedy! Jaromir a Ivana
bndou svoji.
Jaromir. Dejz Buh, a svorni az do smrti!
(Fadne jí okolo krku.)
- 92 —
VyJev ояшу.
Ivan. Myslibor. Jaromír. К nim bo.iáoné pfilcradou
«e: Barn a b ás, Vi t e k, S tr a c h os a Bu /. e n a.
Iva na se ztratí.
Ivan. Inu ano, u vsech pecetí a erbu! jsem
Vás mlady hrabé. — Kdo jest ten? (Ukáie na Jaro-
míra.)
Mysübor. Mñj syn, nejstarsí zdejsí mládenec.
Jaromír. Jaké to radostné pfekvapení! Nás
slechetny" mlady" velitel! Pane hrabé! racte mne
milost svou darovati, a cely zivot nalozim na to,
abych se jí hodna zachoval.
Ivan. Mflj spolupytlák , jak ¡sem vidél , byl
sfastnéjsí , nezli já. Dvorní pan myslivec tak
ohnivé, jakoby svou nevéstu, ho objímal, za to, ie
mu V obofe pytlacil.
Myslibor. Co slysím? Muj syn dvorním my-
slivcem?
Jaromír, Ano, laskavy" otöe! Tu jest dopis
nasi milostivé vrchnosti. Bezstarostné odpoéinuti
jest Vám velikomyslné udéleno. (Podá mu listo
Myslibor. Buh zehnej туш dobroditelum!
Ivan. Avsak mne mnohem hure se vedlo.
Moji sluzební stihalelové na zádech mne svázaü, tak
— 93 ze
mi jesté piístím rokem provazy bude na rukou
vidéti. — Avsak prohnal jsem je za to! Snad zeby
pôtiletého srnce radèji honili, nezli jesté jednou mne!
Hahaha!
Mysñbor. Ractez milostívé prominouti, pane
hrabë! cokoli neslusného a protivného dnesni nocí
se pfihodilo. Kdoby si byl pom)rslil —
Ivan. Ze se Vás budoucí pán k plesnivému
chlebu a necisté vodé zavh'ti dá, neníli pravda?
Myslibor. Ze jsem to h o stíhati kázal, jenzto
z vézení uklouzl —
Ivan. Uklouzl jsem proto, abych Vás pfesvédcil,
starf pane! ze peníze Arsecky dvéfe i okna u
Vasí vazby otvírají. (Ohlííí se a zlilídne Strachose.)
Aha! jsi tady, dravj' pláku? Pfistup blíze!
SlrachoÁ (pfiblíziv se padne na kolena> Milost!
Ivan (dorazné a zretedlnë). Za SVOU nemilostnOU
nemilost nemas u mé milosti nic milostnéjsiho k
ocekáváni, nezli tu nejnemilostnéjsí nemilost.
Strachoè. Litnji toho a polepsím se! Budu
se postiti —
Ivan. Na tvém pustn mi nezálezí; lec aby
se pytláci, jakoz i ostatní lesní skudcové —
ktefí lidé jsou, a lidé zûstanou — pod tv}'m klícem
tak pfílis postiti nemuseli; o to se mné starati
tfeba. — Kolikrát zes pfisahal?
— 94 —
Strachos. Ach, hrabécí milosti! pétkrát jsem
byl povy"sen, a pétkrát jsem slavné prisahal.
Ivan. Tedy budes, jako ponocny\ po sesté
pfisahati. Nezli ale novou svou povinnost nastoupís,
slozís ty peníze , . kterés na mné vykostkoval,
na jeden halíf do zdejsí chudé pokladnice. A terf
mi jdi z oeь
Strachoè (ты ruby). Crimina criminorum!
(Odejde).
Vitek (na strané krotící jej Huzené se vytrhuje).
Pravím tobé, nase láska s véze spadla, a vsecky oudy
si podrtila!
Ivan. Ejhle! tu se ozyYá druhy", avsak docela
jiny pfestupník.
Vitek (pokroóíj. Milostivy" pane hrabé —
Ivan. Tobé hodlám skuteénc milostir byli;
nebof jsi vcera v lese neuplatitelné povinnosti své
dostál. Avsak jakozto budoucí velitel mám právo,
od svého sluzebníka nelíceného vyznání se nadíti,
Mluv! zastfelils zlého jelena?
Vitek. Milostpane! deset let tady vérné a poctivé
slouzím —
Ivan. Zastfelil jsi zlého jelena?
Vitek. Nezastfelil.
Myslibor. U vsech éernych —
Barnubás (zadu nesmèle). Pane olee! ч .
Mysübor. Je pravda!
Jaromír. Nyní teprv rozumím, o éem se jedná.
— Pane hrabé! zlého jelena zastfelil jsem já.
Ivan a Myslibor (najednouj. Tу — ?
Vitek. Tu to máme!
Rûzena. Ach, Bohu budiz vééná chvála!
Jaromír. Oznámiljsem milostivé vrchnosti, ze to
zvífe poslednim casern nékolik lidí v obore pracujících
poslapalo i potrkalo. V torn samém listu (ukâie na
otcovu niku) jest mi kázáno, abych je v tu samou
hodinu, kdy dopis ten obdrzím, zastfelil. Cetl jsem
to jeda z domu oborou, a an mi právé jelen kvapil
près cestu, nerozmejsleje se rozkaz ten na ném jsem
vyplnil, a véda, ze bedliv^ Vítek daleko nebude,
cestou svou jsem ujizdél.
Ivan (k vítkovi). Tu tedy slysís, na koho si
stézovati más.
Vitek. Na cikánku!
Ivan. Tak dalece, ze ses pro ni spravedlivého
trestu hodna ucinil. Po druhé clovéku v
ouzkostech pfispéj, a kdyby to carodéjnice byla.
Vitek. O, zly" jelen byl k mému zármutku narozen.
Jeho smrt mi nelezi na svédomi: a pfedce
mne cas zivobytí bude trápiti. Jiz dnes v noci na
mne pfisel —
Myslibor. Dábel na tebe pfisel — raclez mi
- 96 lnstivé
prominouti, pane hrabé! — ty rozkvaseny"
fopane! Ziv'ého, zdravého jelena jsi zastfelil !
Vitek. Tedy to nebyl — ?
Ivan. Jednoho jelenas mi tedy predce ze
svèta sprovodil ? Avsak zes toliko po jelenovn
du chu stfilel: budiz prominuto. — Nuze, tedy tu
jen jediného dluznika jestè vidm. — Rûzeno! jsme vsickni
tri pfítomni. Illásim se o to políbení, kterés
mi slíbila, pakli Tvého Vítka z té nebezpecné sité
yyprostím.
Vitek. Tak — ?
liûiena (stoudnë). Pravda, ze jsem slíbila —
Vitek. Véru-li pak?
Rüiena. Ale tehdáz jste jesté nebyl milost
pan hrabé —
Ivan. Také tebe jako hrabé o ten dluh ne-
upomínám.
Rüzena. Co myslís, Vítku?
Vitek. To jest zpropadená otázka!
Ivan. Poruc jí to, zenichu!
Vitek. Milost pane hrabé! jest to nebezpecná
véc, aby clovék zensky'm poroucel — ony bez toho —
Ivan. Hled', Ruzeno! jak lehce se dluh udélá,
a jak tézko se vyplácí! — Avsak o svatbách svy"ch
nálezité se mi vyplatís!
- 97 Vyjev
deváty.
Ivana. Pfedeslí.
Ivana (y odéyn Rñzeninu se pHloudí).
Vitek (zociv ji nemálp sebón tine). Nastojte ! RÜ¿ena
V dvojí OSObé! (55 jedné nadruhou se diva.)
Jaromir. Jest to pfízrak, neboli skutecná postava
lidská? — Ivano! Ivano! — o rcete, ze jste
Ivana !
Ivana. Jsem, Vase nevésta.
Ivan. Ejhle! ejhle!
Jaromiï. Ha! ted'Vám rozumím. — Pane hrabél
ractez mi tu milost udéliti, abych tuto dívku svou
nevéstou naz^val.
Ivan. Avsak nem^lím-li se, má nevésta Tva
mné jakési odpusténí udéliti?
Ivana. Сo p г o s i t i mam, pane hrabé !
Ivan. O6 to?
Ivana. O tu dobrotivost, abyste si mne nikdy
jii tak nezamiloval, jako dnes v noci. Má ruka —
Ivan. Aj, kdo na muze hraje, musí s muznym
tisknutím ruky pfijmouti za vdék.
Mystibor. Co se to déje?
Jaromir. Muj drahy otee! To jest Ivana,
má zaslíbená nevésta.
7
- 98 Ivana
(pfikroéí kiesovQimu). Ano, drahy" otee!
jsem dcera Vaseho pritele г Jaroslavy. Tu jest
otcuv list; pozejtfí pfijede sám.
My«tibor. Divoká holubice! nad to zakukleni?
Vitek (к Bûzené). Vysvétli pak mi!
Rûzena. Aj, ty divochu ! coz tomu jesté nerozumís?
Ivanus to vidêl do skladisté jíti, byla tam
sama s sebou zavfena.
Vítek. Ale hoch a holka?
Rûzena. Ze jest holka vidís. Ze se ti tentó
mfij odév tak velice líbil: zjednal mi dobry chovatel
jesté jeden takovy", a ten sem Ivané mrízemi
do skladisté podala.
Ivana. Stary pane! co hodláte s témi zenichy
a nevéstami délati? Myslil bych, abych tady dnes
svèdkem jejich zasnoubení zûstal?
Myslibor. Afse stane, pane hrabé ! jak rá&te
porouèeti.
Ivan. Zhuru tedy, Vítku! budiz nasim stolnym
a krajecem, takabyssvému miláèkovi jesté posledni
sluzbu proukázal. Zlého jelena dás totiz celého
pfipraviti, a svoiás k tomu nejblizsí rolníky, co jich
hlas tvuj bude moci dostíhnouti. Ten zlomyslny"
rohatec musí padnouti!
Vitek. Pomoz Buh! kdybychom vsecky nase
jeleny upekli, ani kustky z nich nezfistane. (Béií ven
vrátí se nie). Nez ale —
— 99 —
Ivan. Co ale?
Vilek. Tu mi opét ta cikánka ñapada.
Ivan. Jesté cikánka!
Vitek. Zly" jelen byl na pét mil kol a kolem
známy. Jak mile rolníci ucítí, ze jest to ta zaklená
prisera: ¿ádny" se masa jejiho uni nedotkne!
Ivan. Tys posetilec ! Bu déme jim vjídle pilnyón
pfíkladem. Povéra se zplodila vkováfi, kováfíéek
se jí teprv od ného nauëil ! — Rychle pokroc!
se zl^m jelenem na rozeñ! (Odcháíí.)
Vyjev rtesáty.
Myslivecky" uceník. Píedeslí.
Mysliveckif uóenik. Pfisli drábové ze zámku
pro toho Svornostníka a pro toho uprchlého stu
dents.
Ivan. Jsou tady takoví lidé?
Myslibor (nevlídné na Barnabase se podívá). Nevéasná
to horlivost a zloradostnost mych domácích.
Svornostník ten máte b>4i Vy, pane hrabé! a nevésta
mého syna ten uprchly" student.
Ivan. Hahaha! Jsou -li vsickni Svornostníci
a studenti tak vinni a nebezpecní, jako my dra!
Co myslíte, krásná Ivano? — Lec kdyz jsem se
-100 —
nedorozumênim Svornostníkcm stal: zñstann ním!
Po cas zivobytí bndiz pééí mou, abych na statcích
svy"ch svatou svornost péstovala zachoval! Svor
nost budiz, heslo nasc! (Odeide.)
Vèickni. Svornost svatá at píebyva meznámi!
(.Odcházejí sa ním.;
(Opona spadne.)
Кгош li'ln frasky vjílj «ákladem nííepsanébo posad talo dramatická
Eliiiierova, tuliz :
1. InraelUka, drama ve 4 déjstv!.
2. t!<'slisl Hclusina, dramalická uarodní báchorka v 5 dcjství.
3. Dlvotvoriiy klobonk, fraska v 3 dèjstvi.
4. Dobré jltro ! Veská hra т I déjstvi.
5. Clilírka, cinobra ï 5 déjsUÍ.
6. Popelka YarsaYská, «selohra v 3 déjsttí.
7. flv¿zda aneb Charakterovc, rytííská melohr;
v 5 dèjstvi.
Svatoslav, Poslediií Svatoplukovec, iraeblohra
v 1 déjstvl.
9. líraat-itKké kolo, moravsko-národnl báchorka v 4 déjstvi.
\ knéhkiipcctvi prodává se I. 2. 5. a 7. svaxek po 24 кг., 3. 6. a teuti
tvaick po 20 kr., 4. a S svaiek po 15 kr.- str.
\ predplaecui. кterri poaze jeu na kl a il a te I píijimi- jes! cena léclitu
spisú tkoro и ttwlinn levnéjs!.
\ Praia da» 15. presione IS4Ü.
Dr. J. V. Gabriel,
byteui na ïiioké nlici v i. 736.—II. \ druhiim poschod
nad vinnhradním úradeia.
T'iskei» kaiiecí arcibisknpske kmhliskáray. meiíra к. V. Hedaa'a.