Veselohra na mostě Fraška v jednom jednaní (1826) Osoby: Chmelař Eva, jeho choť Rybář Popelka, jeho nevěsta Učitel Důstojník Ladinský Nepřátelská stráž Přátelská stráž Vojsko přátelské Krajina nazad vrbinami a volšemi zarostlá. Nadlouho přes divadlo Žene se řeka s jekotem, kterážto však vpředu se zahýbá a vlevo zapadá. Tato řeka je mezníkem mezi bojujícími vojsky. Přes řeku běží široký dřevěný most. Vlevo u mostu stojí nepřátelská, vpravo přátelská stráž. Příměří se právě schyluje ku konci. 135 Scéna první Popelka, stráže Stráž nepřátelská Stůj! Popelka (přijde levou stranou) Jsem dívka a vracím se z bojiště. Stráž Zpátky! Popelka Mám od vašeho plukovníka průvodní list. Stráž Sem s ním. Popelka Tuje. Stráž (přečte list a schová ho) Jdi! Popelka (jde přes most) Ach, jak jsem ráda, že jsem z pole nepřátelského šťastně vyvázla. Stráž přátelská Zpátky! Popelka Jsem Daliborčina dcera z Veveřic. Stráž Pro mne třeba z Jelenic. -Zpátky! Popelka Kampak mám jít? Stráž Kam chceš! Popelka Pusť mne tedy k domovu! Stráž Nesmím pustit žádného. Popelka Vždyťjsem měla průvodní list. Stráž Od koho? Popelka Od nepřátelského plukovníka. Stráž Ten u nás neplatí! Popelka Ach, ušlechtilý vojáku! Jsem bojácné děvče, hrozné strachy jsem přestála: pusť mne k domovu! Stráž Nesmím! Popelka Ty jsi tvrdý jako skála. Stráž Jako skála. Popelka A v hlavě máš broky místo rozumu. Stráž Prach, broky a koule! Nestojím tady, abych rozumoval; ale abych žádného nepouštěl! - Jdi nazpátek, zelená zástěrko, nebo tě shodím do řeky! Popelka Vždyť se nemusíš hned tak čepejřit! - Pusť mne, srdnatý vojáku! Dám tobě tolar s křížkem. Stráž I kdybys mně sto tolarů dávala a sto hubiček k tomu, ne- smím! - Jdi, odkud jsi přišla, a je po řeči! Popelka (se vrátí) Můj milý Bože! Kam se obrátím? Máti doma starostí tme a Sykoš mne bude po všech lesích hledat! - Ach, jiné rady sobě nevím, než abych se do Liškova ku strejci pustila a tam tak dlouho zůstala, než to vojsko odtáhne. (Jde) Stráž nepřátelská Zpátky! Popelka To jsem já, dobrý vojáku, co jsem ti před chvilkou ten průvodní list odevzdala. Stráž Znám tě. Popelka Naše stráž mne nechce do Veveřic propustit, i musím tedy zpátky do Liškova k strejci. Stráž Zpátky! Popelka Co - ? Ty mi snad také cestu zamezíš? Stráž Zamezím. Popelka Vždyťjsem měla průvodní list! 137 Stráž Ten slove tam, nikoli ale s e m! Popelka Ale to se samosebou rozumí! Stráž To se nerozumí! Popelka Dobrý Bože! Měj pak rozum; vždyť snad nezůstanu na mostě? Stráž Nelíbí-li se ti na mostě, skoč pod most! Popelka A jak dlouho tady budu muset stát? Stráž Kdopak ví? Může být, že den; může být, že celý měsíc. Popelka Totě bych tu musela umřít? Stráž Máš-li u sebe peníze, udělej mne dědicem. Popelka Skočím do vody! Stráž Chceš-li se vykoupali, učiň to; ale proto přece neprojdeš! Popelka Ach, já nešťastná Popelka, do jaké to ouzkosti jsem upadla. Přede mnou a za mnou ječící řeka; vpravo a vlevo ti nevlídní muži. Ó, nebesa! Vysvobodte mne! - Ha! Co vidím? Nejde tamto Liskovský chmelař? Jde! A jde právě na most! Ó, toho mi sem můj anjel strážce posílá! Scéna druhá Chmelař, předešlí Chmelař (přijde pravou stranou) Stráž přátelská Zpátky! Chmelař Mám průvodní list. Stráž Sem s ním! Chmelař (mu ho podá) Stráž Projdiž! Chmelař Buď zdráv, krajane! Stráž Ty taky. Popelka Ach, vítám vás, kmotře Bedroni! Chmelař I, hlehle! - Popelko! Cožpak ty tady děláš, můj straka- pounku? Popelka Byla jsem v nepřátelském táboře - Chmelař Co? V nepřátelském táboře? Aj, aj! Popelka Teď pospíchám nazpět k domovu a naše stráž mne nechce propustit z mostu. Chmelař Aj, aj! - Také-li pak Sykoš o tom ví, že jsi byla v nepřátel- ském táboře? Popelka Žádný o tom neví. Chmelař Aj, aj! - Nu, ten bude mít asi radost. Popelka Ach, jen poraďte, co mám dělat? Chmelař Jít zase do tábora. Popelka Nikdy! Chmelař Nu, tedy pojď se mnou do Liškova! Popelka Na to jsem se již odhodlala, ale stráž mne ani nazpět nechce propustit. Chmelař Pojďjen se mnou! (Jdou) Stráž nepřátelská Zpátky! Popelka Slyšíte to? Chmelař Příteli! Jsem domovem na druhé straně. Stráž Do toho mi nic není! Popelka Vidíte to? Chmelař Jsem v Liškově usazený muž. Stráž Pro mne, třeba zasazený! Chmelař Žena, děti jsou ve starosti. Stráž Proč j si u nich nezůstal! Popelka Co j sem vám povídala? Chmelař Když mi dali průvodní list, tedy platí až pod mou střechu. Snad máš rozum, brachu? Stráž Nemám, ty brachovitý brachu! Řekneš-li mi tak ještě jednou, tedy obrátím ručnici a budu tebe učit s vítězem na bojišti zdvořileji mluvit! - Zpátky! Popelka Tu to máme! Chmelař Nu, nu! (Vrátí se) Popelka Co budeme dělat? Chmelař Půjdeme k vám, do Veveřic. Popelka Ten kamenný muž nás tam také nepustí. Chmelař To by v tom by 1 vlk! Stráž nepřátelská Zpátky! Popelka Slyšíte to? Chmelař Což mne neznáš, příteli? Stráž Znám, ale nedbám. Popelka Vidíte to? Chmelař Tam je cesta zamezena, musím nazpět do Veveřic. Stráž Tedy sobě jiný průchod vyhledej, tady neprojdeš. Chmelař Totě bych musil do řeky skočit? Stráž Skoč! Chmelař A utopit se! Stráž Utop se! Chmelař Tady je dva sáhy hloubky! Stráž Hodné dva sáhy! Chmelař Vždyť jsem ti dal průvodní list? Stráž Ten slove tam, ne ale sem! Popelka Co j sem povídala? Chmelař Pane vojáku! Já mám velké zásluhy. Stráž To může býti; tady ale neplatí. Chmelař Pan plukovník mi plácal na rameno! Stráž Já ti zaplácám na lebku, nepůjdeš-li mi s očí! - Zpátky! Chmelař Nu, nu! (Vrátíse) Popelka Tu to máte! Nemůžeme ani sem, ani tam! Teďje dobrá rada vzácná! Chmelař Nikoli, Popelko! Popelka Co si tedy počneme? Chmelař Zůstaneme tady. Popelka Vždyť tu hladem a žízní umřeme! Chmelař Hladem: Vždyť vojáci ís!<č musí živi být, podají nám přece kus chleba. - Žízní? Pod mostem máme vody dost! Popelka Ach, kéž bych byla nikdy z domu nechodila! Chmelař Inu! Popelka Proč vy jste se vydal na naši stranu? Chmelař I - byl j sem na ouřadě. Popelka Ví o tom Eva, vaše manželka? Chmelař Neví. 138 139 Popelka Chmelař Popelka Chmelař Popelka Chmelař Popelka Chmelař Popelka Chmelař Popelka Chmelař Popelka Chmelař Popelka Chmelař Popelka Chmelař Popelka Chmelař Popelka Chmelař Popelka Chmelař Popelka Chmelař Popelka Chmelař Popelka Chmelař Popelka Chmelař Popelka Chmelař Popelka Chmelař Popelka Chmelař Popelka Chmelař Popelka Chmelař Popelka Chmelař Popelka Chmelař Popelka Chmelař Popelka Chmelař Popelka Nu! Ta bude mít doma také utěšenou chvíli! Ale - co si na tebe, Popelko, strakapoun sedl, že jsi se v tak nebezpečný čas vydala do nepřátelského tábora? Povězte vy dřív, proč jste byl na ouřadě? Psst! To je tajemství. Tedy byla cesta má také tajemství! Ale Sykoš to bude chtít vědět! Sykošovi to povím! Jakpak brzo máte již být svoji? Za čtyry neděle, jestliže se vojska odtud odvalí. Za čtyry neděle? Aj, aj! Zdá se vám to brzo? Kdyby už bylo po svatbě! Proč? Sykoš má vřelou krev. A v srdci tu nejvřelejší! Jeho láska jako oheň sálá! Aj, aj! Co, aj, aj? Inu, aj, aj! Kdybych byla vaší Evou, to »aj aj« byste si musel odvyknout! - Co tím myslíte? Tys byla v nepřátelském táboře? Ano! A za čtyry neděle si tě Sykoš chce vzít? Ano. Aj, aj! Co se nad tím pozastavujete? Já bych nesměl tvým ženichem býti! Proč? Inu! Děvče, které bylo v nepřátelském táboře -Vždyť vidíte, že jsem se až potud šťastně navrátila! O to nic není: ale -Co ale? Ty jsi dívka švihlorostlá - Co z toho? Máš pěkné kadeře - To mi Sykoš také říkává! Vidíš, drahá konvalinko? - Máš tak plné tvářičky! To je pravda. Jako růžičky! To jsou všecko Sykošova slova! Vidíš, zlatý strakapounku? - Máš tak kulatou bradičku! Tu sobě Sykoš také chválí! A na bradičce dolíček. Kde? (ji levou rukou obejme) Tuhle! Tuhle, můj válečku! Nu, ten snad také není na škodu? J e na škodu, má bambulinko! Proč? Bojovníci se rádi na něj dívají! Tomu nemohu brániti! Ale od bradičky je nedaleko hubička! A co z toho? Chmelař I, neštěstí! Neštěstí! Kdo se jednou do toho liliového kalíšku zakouká, toho jakýsi mam, - abych tak řekl - jakýsi blud obejde a není k odklesnutí, dokud tu růžovou hubinku nepolíbí! (Políbí ji) Rybář Stráž Popelka Chmelař Rybář Stráž Popelka Rybář Stráž Rybář Stráž Rybář Chmelař Popelka Rybář Popelka Chmelař Rybář Popelka Rybář Popelka Rybář Popelka Rybář Chmelař Rybář Popelka Chmelař Rybář Chmelař Rybář Scéna třetí Rybář, předešlí (se najednou u přátelské stráže objeví) Sak na ryby, koš na raky! Tamhle stojí! Stůj! Ah! - Nezazněl tu někde Sykošův hlas? Aj! Totě by bylo právě včas! Pusť mne, příteli! Zpátky! Ha! Sykoši! Sykoši! Počkej! Já ti zasyčím, ty ještěrko! Zpátky! Tu je průvodní list! Teď můžeš jít! (vyběhne na most) Sak na ryby, koš na raky, Popelko! Dobré jitro, Sykoši! Co dělá má máti, Sykoši? Pozdravuje tě, ty roztomilá dceruško! - Sak na ryby! Co dělá? Prosila mne, rukama lomíc, abych v kraj světa běžel a přesvědčil se, kde jsi, a co děláš? I šel jsem od tvé dobré matky a našel jsem tě a přesvědčil jsem se, co děláš! - Sak na ryby, koš na raky! Přišel jsem ti na stopu! Sykoši! Neodsuzuj, než se skutečně přesvědčíš! Aj, aj, Sykoši! Ty vyhlížíš jako rozdrážděný lev. Co j sem viděl? Nic zlého jsi neviděl! Nic zlého? Sak na ryby! Nic zlého? Tak voják, tamto voják, ty se tady vprostřed mostu s chmelařem objímáš, a to není nic zlého? Dej si to jen vysvětlit! Kdes byla? V nepřátelském táboře. Co-? Sak na ryby! (před sebe) Aj, aj! Tohle bude těžké vyplétání! Popelko! Popelko! Kdes byla tak dlouho? V nepřátelském táboře. Nicméně, milý Sykoši -(divoce) Hahaha! Aj, aj! Totě strašlivý smích! Teď ať někdo řekne, že válka samou škodu, samé neštěstí s sebou přináší! Válka je prospěšná, užitečná, blahodějná! Nikdy jsem v ten prospěch nevěřil: teď ho vidím, sahám naň a cítím ho až u ledvin! Smrt a oheň, mor a hlad, neouroda, 140 141 1 Popelka Chmelař Rybář Popelka Chmelař Rybář Popelka Chmelař Rybář Popelka Chmelař Rybář Chmelař Rybář Popelka Rybář Popelka Rybář Popelka Rybář Popelka Rybář Popelka Rybář pláč a kvílení - to jsou samé maličkosti! Ona umí ďábly svlíkat z bílého rouna, a to všecku škodu nahrazuje! Můj milý Bože, Sykoši! Ty třeštíš! Aj, aj! Totě bych raději s moždířem rozprávěl. Hahaha. To je pro naše holky živobytí! Jeden pluk za druhým! Každé čtvrt hodiny jiný! Brzo na koni, brzo na pěši! Brzo s korouhvičkou, brzo s ručnicí! Brzo s fousy, brzo bez fousů! Brzo s kyrysem, brzo bez kyrysu! Brzo v bílém, brzo v zeleném, brzo v modrém oděvu! Hahaha! To jsou rozmanitosti! Sykoši! Aj,aj! A když se celé vojsko rozchumelí a přechumelí, tu se jim to najednou zevšední a znechutí! Tu si vzpomenou, že je za řekou ještě nepřátelský tábor a - hop! Hop! Hejsa! - Nechají starou matku strachem mříti, nechají ženicha na holičkách seděti a hajdy tam! Tam! I kdyby u každé vrby stála stráž a u každého mostu z d ě 1 do nich stříleli! Sykoši! To ti nikdy neodpustím! Aj, aj! A když se tam dosti potoulají a když si tam dosti pohejří, tu se od stráže domů vracejí, a aby ta pouť také nějakou obru-b u měla, tu ještě u mezníku, na veřejném mostě chmelaře líbají! To se stalo náhodou! Budeš toho litovat, až se přesvědčíš! Aj, aj, aj, aj! A já osmirohý blázen běhám z vísky do vísky! Volám polem, volám lesem! Platím, prosím, pod nebem širým hořekuju! Sítě ryby dávno prokousaly! Raci žáby pojedli a i s hrachovi-nou snad již odplovali - všeho nechám a deru se k plukovníkům, lezu před nimi na kolenou, Boha vzývám za svědka, že mi bez Popelky nelze živu býti, že ji musím hledat a z jejich pole vykročit, aby mi dali průvodní list. I dostanu ho konečně, neboť bych byl nářkem svým skaliska a vrchy pohnul! -Běžím skokem sáhodlouhým nevěstu svou hledat a nacházím ji — hade! Štíre! Bazilišku! - A nacházím tě s chmelařem v objetí! Aj, aj! Milý brachu, Sykoši -Cos dělala v nepřátelském táboře? Nic! Pro nic bys nešla na místa, kde se v karty velikánské o živobytí a o smrt hraje! - C o s dělala v nepřátelském táboře? Hněvám se na tebe! Sak na ryby! Cos dělala v nepřátelském táboře? Ptej se, co chceš, neodpovím tobě. Popelko! Za čtyry neděle máme být svoji! C o s dělala v nepřátelském táboře? Ty ve mne nevěříš, pročež důvěry nezasluhuješ! Popelko! Popelko! Ještě tebe rád mám; ale neospravedlníš-li se - pověz mi nějakou lež, vymysli si nějaký úskok, jen mne pro dnešek ukonejši! C o s dělala v nepřátelském táboře? Nepromluvím ani pravdu, ani lež! Nuže, tedy naříkej sama na sebe! (Běží nazpět) Stráž přátelská Zpátky! Rybář Měl j sem průvodní list! Stráž Ten platil na most, nikoli ale z mostu! Rybář Do toho zámku, kam já chci, všudy cesta přímá! (Běží přes most) Chmelař Aj, aj, Sykoši! Kde jsi roztrousil rozum! Stráž nepřátelská Zpátky Rybář Stráž Rybář Popelka Chmelař Rybář Popelka Chmelař Eva Rybář Stráž Chmelař Eva Stráž Eva Stráž Rybář Eva Chmelař Rybář Eva Rybář Eva Rybář Eva Rybář Pusť mne, příteli! Jdu sobě k vašim pro kus olova! Zpátky! Když mi bráníte ze života běžet, odbudu to jedním skokem! Umřít střelou nebo vlnami je naposled jedno! (Chce skočiti z mostu do řeky) Proboha! Sykoši! Co děláš? (Zachytího) U všech všudy rampouchů! Sykoši! (Uchopí ho) Slyšte mne, ryby! Kdekterá jste v této řece bytem! Slyšte mne, kaprové! Štiky! Bělice! Vokouni! Slyšte mne! Já jsem váš nejouhlavnější nepřítel! Já jsem ten rybář, co vás na udice, co vás do košů a do sítí chytal! Já jsem vás kuchařkám na nůž posflal a veliké šňůry jsem vám chřípěmi provlfkal! Teď se můžete pomstít! Sběhněte se! Sroťte se na mne! Shlukněte se a zasedněte na soud a rozdrobte mne na tolik kousků, co jsem vašich bratrů a sester z lůna této řeky vytahal! Sykoši! Sykoši! - Udělám sobě také smrt! Člověče! Dej si jen říci! Na utopení je vždycky času dost! Scéna čtvrtá Eva, předešlí (se najednou u nepřátelské stráže objeví) Dobrý Bože! Tamhle ho vidím! Kdo to přichází? - Ha! To je Eva, chmelařova žena! Bohu díky! Tedy mohu na světě ještě něco dobrého vykonat! -Pojdte, Evo, pojďte! Zpátky! Aj, hlehle! - Služebník, Evičko! Ó, ty nešťastný muži! Zpátky! Tuje průvodní list! Projdiž! Sak na ryby! Měla jste přijít o čtvrt hodiny dřív. Muži! Muži! - Kde se touláš? Co děláš? Kudy chodím, tudy na tě myslím! Nevěřte mu! Před chvílí jsem přišel a viděl jsem, jak Popelku, mou nevěstu, objímal a líbal. Co - ? Chmelař? Chmelař. Můj muž? Váš muž. Damián Bedroň? Damián Bedroň, ano. 142 143 Eva Můj milý Bože! Čeho jsem se dočkala! - Muži! Damiáne! Bedroni! Chmelař Nevěř tomu, má Evičko! Rybář Můžete to zapřít, že jste mou Popelku hubičkoval? Chmelař Dával j sem jí toliko naučení! Eva Pěkné naučení! Na veřejném mostě, přede všemi lidmi svo- bodnou holku líbat! Chtěl-li jsi takovým učitelem být, tedy ses neměl ženit! Chmelař Evičko! Měj rozum a poslechni mne! Eva O, ty bohaprázdný chmelaři! Ty jsi ještě lehčí než chmel! Kdo mi každodenně předhazoval, že se Eva netoliko jme-nuju, ale že jí také jsem? Kdo mi vytýkal, že Eva po zemi hříchy rozšila a že ty, které tak šlovou, neřesti a pohromy roztrušují? Vámi přišel hřích na svět a ty jsi jeho nejourodnější ploditel! Chmelař Aj! Mohl bych ti dokázat, Evičko - Eva Nic ty mne neévičkuj! Náš manželský svazek je ve dví! - Já jako dobrá husa, doma pro něho pláču! Běhám po vsi, běhám po paloucích, ptám se, volám, hořekuj u! Konečně běžím do táborů, strachy smrti v duši, a prosím nepřátelské plukovníky o průvodní list a pláču tam, až mi srdce usedá! - Konečně ho najdu a slyším, že tu s nevěstkami na veřejném mostě všelijaké psoty provádí! Popelka O, můj Bože! A já to musím snášet! Rybář Sak na ryby, koš na raky! Jen snášej! Eva Kdes byl tak dlouho? Chmelař Naouřadě! Eva Na ouřadě, kde se dívky srocují? - Cos tam dělal? Chmelař Měl j sem tam řízení. Eva Teď u nás všecko vojáci řídí, tebe k tomu nepotřebují! Cos tam dělal? Chmelař Neptej se mne, ženo! Až bude k tomu čas, povím ti to! Eva Hned mně to pověz, sice skočím do vody! Rybář Pojďte, chmelařko! Skočíme tam spolu! Eva Muži! Damiáne! Ptám se tebe naposledy, co jsi dělal na ouřa- dě? Chmelař Musí to zůstat tajemstvím! Rybář Ha! Sak na ryby, koš na raky! Oba nechtí s barvou ven! Jeden je horší než druhý! Eva Muž před ženou nemá míti tajemství! Chmelař Kde se o blahu celého národa jedná, tam přestávají práva manželky! Eva Co ty mluvíš o národu? Ty jsi v národu to, co je myš v hradě královském! Chmelař A vidíš, milá ženuško! Přece jednou myš chycenému lvu ze sítě pomohla! Eva Tobě zajisté nepomůže! - Pravím tobě, přiznej se! Co jsi dě- lal na ouřadě? Chmelař Mlejnský kámen na tom leží, ven to nedostaneš! Eva Ty jsi nebyl naouřadě. Chmelař A kde jsem byl, ženuško? Eva Po děvčatech j si těkal! Chmelař Aj, aj! Eva Není na tom dosti, že se nyní před vojskem co ukrývat mají, ještě ty jim kladeš osidla. Chmelař Já, a osidla! Eva Ale já si od tebe pomohu! Chmelař A jak? Eva Obžaluju tě! Chmelař A kde? Eva U ouřadu! Chmelař U ouřadu? Aj, aj! Scéna pátá Učitel, předešlí Učitel (přijde spěšně levou stranou) Stráž Stůj! Eva Aha! Tam přichází Lískovský pan učitel! Ten mi musí tu stíž- nost napsat! Rybář Sak na ryby! To je muž od pera, mně musí odvolání vypraco- vat! - Panno Popelko, z našich ohlášek nebude nic! Stráž (k učitelovi, který ve všech kapsách hledá) Zpátky! Pravím. Učitel (mumlaje) Tu máte průvodní list! Stráž Projdiž! Učitel (běží na most) Rybář Dobré jitro, pane učiteli! Eva Dobrý den, pane učiteli! Učitel Gratias! Gratias! - Nechte na hlavě! Nechte na hlavě! (Po- spíchá dále) Stráž přátelská Stůj! Učitel Jdu do tábora. Stráž Kde má pán průvodní list? Učitel Odevzdal j sem ho nepřátelské stráži. Stráž Tedy ať vás nepřátelská stráž propustí! - Zpátky! Učitel Miles! Nezdržuj mne, hlava mně hoří! Stráž Pod mostem je řeka, lehko hasit! Učitel Mi ocelle! M u s í m do tábora! Stráž Jinou cestou, může býti; ale tudy ne! Učitel Ví pán, co je to dvaapadesát? Stráž To je o dvě více, nežli bych dostal, kdybych vás propustil. Zpátky! Učitel O rude horriinum vulgus! - Musím běžet k přívozu! (Běží na- zpátek) Rybář Pane učiteli! Na slovíčko! Učitel Nechte na hlavě! Nechte na hlavě! Eva Pane učiteli! Napište mi stížnost! Učitel Dvaapadesát - quinquaginta duo - totě k zbláznění! Stráž nepřátelská Zpátky! Učitel Nu? Stráž Nu?! Učitel Vždyť jsem tudy snad přišel? Stráž To může být! 144 145 Učitel Stráž Učitel Stráž Učitel Stráž Učitel Stráž Učitel Eva Učitel Rybář Popelka Učitel Rybář Popelka Učitel Rybář Popelka Učitel Rybář Učitel Eva Chmelař Rybář Učitel Rybář Učitel Popelka Učitel Popelka Učitel Popelka Rybář Učitel Rybář i Eva J Chmelař i Popelka J Eva Rybář Učitel Chmelař Jdi, odkud jsi přišel, staré přísloví! Pane, my máme v poli vlastní přísloví: »Tam jest lehko, odtamtud těžko!« - Zpátky! Rozpuknu se tady! Cicra circum findor! Dělejte, co se vám líbí; jen asi o deset kroků dále! Na mé rychlosti velmi mnoho záleží! Na našem vítězství záleží ještě víc! Co je vaše vítězství proti upokojení mé duše? Pán je blázen! Kliďte se mi, nebo - O, me miserum! Me infelicem! - Lidé! Pomozte mi z vězení! Jsem tu zrazen! Jsem zaprodán! Poslechněte mne, pane učiteli! Ó, kéž bych měl perutě! Kéž bych byl orlem, nebo sokolem, nebo aspoň vrabčákem! Dám vám něco vydělat, pane učiteli! Neposlouchejte ho, pane učiteli! Rybáři! Viď, že máš loď? Mám. — Víte, že jsem zakročil o ohlášky - Nechte jen ohlášky tam, kde jsou! Převez mne, rybáři, převez mne! Převezu vás. - Však ale stala se příhoda - Po které žádnému nic není! Hned mne převez! V okamžení mne převez! Jakpak vás mám převézti? Vždyť nemohu z mostu! O, hominum pecus! Můj muž mně byl nevěrný! Aj, aj, ženo! Nerouhej se! Má Popelka byla v táboře - Kdo byl v táboře? Popelka, má nevěsta! Popelko! Popelko! Nevidělas tam důstojníka Ladinské-ho? To je snad ten dobrý pán, co se staral o nemocné? Ano, ano! Ipse! Co se starého pastora ujal? Ano, ano! Ipsissimus! Neviděla. Ona byla v nepřátelském táboře. V nepřátelském? Ó, tota via, toto coelo oberravit! - Lidé! Svalte ze mne tu skálu, roztáhněte mně lebku - rozskočím se vám! Jenom pak nás poslechněte! Neposlouchejte je. To jsou důležité věci! Na tom mnoho záleží! Nejdůležitější je m á důležitost! Kdyby se vám chmel neurodil; kdyby vám ryby lekly; kdyby přišel pád dobytka; kdyby vísky, města, zámky, kdyby země hořela, všecko snadno oželeti! Ale nenajdu-li já v tom klubku konec, nenajdu-li já od toho tajemství klíč, pak je po celém světě veta! Aj, aj! Totě musí velká znamenitost býti! - Cožpak je to? 146 Rybář Učitel Eva Učitel Chmelař Učitel Rybář Eva Chmelař Učitel Chmelař Eva Rybář Popelka Učitel 1 Týká se to vítězství? To je stýblo! Týká se to pokoje? To je plíšek! Či se to snad zrady týká? To je pavučina! Nuž, tedy mluvte, čeho se to týká? Hádanky. Eva Učitel Rybář Učitel Chmelař Učitel Eva Rybář Chmelař Učitel Rybář Učitel Popelka Učitel Eva Učitel Chmelař Učitel Chmelař Učitel Chmelař Učitel Chmelař Hádanky? Ale jaké hádanky! Per deumfidium! Já jsem jich už na tisíce rozpletl, všemi novinami je mé jméno oslaveno! - A jaké to byly hádanky! Některá byla zašmodrchána jako vrabčí hnízdo, a přece jsem ji rozvinul. Kupříkladu: »Jelen se pase v oboře, obora je kol a kolem zdí obehnána tak vysokou, že ji ani holub nepřelítne! K u d y ten jelen uteče?« Branou! Není tam žádné brány! Dírou! Není tam žádné díry! Aj, strouhou! Není tam žádné strouhy! Nuže, kudy tedy uteče! Nikudy! Vidíte? A to jsem všechno uhodl. Ale té hádance. kterou mi pan důstojník Ladinský vypravoval, aby ďábel na kloub přišel! Kudy chodím, tudy myslím - po tři noci jsem ani oka nezamhouřil - čtyry svíčky na stole hořely, a všecko nadarmo! — Poslechni jen, rybáři! Ach! Já mám jinou hádanku na srdci! (Odvrátíse) Tedy ty, Popelko! Poslechni! Mně jde hlava lítostí kolem! Tedy šiji poslechni ty, Evo! Cožpak je mi po vaší hádance. Nuže, chmelaři! Tedy ji t o b ě budu vypravovat! Aj, aj! Totě jsem přece žádostiv! Bohatý hrabě jede lesem a vidí, jak tu nádeník dříví dělá. -»Mnoho-li sobě touto prací denně vyděláš?« - ptá se hrabě nádeníka. - »Sedm grošů« - odpoví mu nádeník. - »A co medle s těmi penězi děláš?« - »Rozděluju to na tři díly - Jedním dílem dluhy splácím« - dej jen dobrý pozor, chmelaři! Dávám dobrý pozor! »Jedním dílem dluhy splácím«- praví nádeník - »druhý díl dávám pod ouroky«- rozumíš tomu, chmelaři? Rozumím tomu. A jak tomu rozumíš? Inu! Druhý díl dává pod ouroky. 147 Učitel Dobře! A teď napni uši! - »T ř e t í díl zůstává na dvaapa- desát !« Na dvaapadesát? Co je to? Ejhle! Vidíš? Jsi také boží stvoření! Co je to? A co tomu ten bohatý hrabě říkal? Kdopak ví? On prý na to po francouzsku zamumlal a dal nádeníkovi dukát. Dukát? - Aj, aj! Totě v tom přece nějaké jádro vězet musí! I ovšemže vězí! Veliké, sladké, jadrné jádro! Ale okolo něho je tlustá, skalnatá skořepina, takže bych si všecky zuby na ní vylámal, kdybych ještě jaké měl, a přece bych ji nepro-hryzl! - Jedním dílem splácl dluhy a druhý díl pod ouroky dává! - Není-li to k zbláznění? Má-li to smysl? I nu - je to jaksi rohaté! - A třetí díl zůstává na dvaapadesát!- To je teprv bílý mouřenín! To je turecká pšenice! Co to znamená? Má to být dvaapadesát knoflíků, anebo dvaapadesát polínek, anebo dvaapadesát bot, anebo dvaapadesát došků, anebo co to má být? To ví belzebub! Co mně to již vrtochu nadělalo! Než ale pravíte, že tu hádanku od pana důstojníka máte? Pročpak vám to také nevysvětlil? Osud! Fátum! - Ineluctabile fátum! Dal mi pan důstojník čty-ryadvacet hodin na přemýšlenou. Druhý den na to přijdu k němu, až k zemi snížený, a odevzdávám se do jeho milosti. I smiloval se nade mnou a právě mne z toho labyrintu za ruku chtěl vyvést, když se strhne křik: »Nepřítel! Nepřítel!« -a jako když u nebes i u země hřídla praskají, zařvou rány z děl - ach! Per deum fidium! (Z děl se počne stříleti, brzo z té, brzo z druhé strany slyšeti střelbu, ránu za ránou) yšemocný Bože! Co je to? O, dobrý Bože! Sak na ryby! - Běda! Běda nám! Z obou stran rány! Aj, aj, totě by byla po nás po všech veta! Oh! Teď mi to napadá! V osm hodin příměří skončilo - oni se nesrovnali a bitva se opět počíná! - Utíkejte! Utíkejte! Sak na ryby! - Do lesa! Do lesa! (Běží všickni nalevo z mostu) Stráž nepřátelská Zpátky! Nebo vás jednoho po druhém probodám! Všickni Běda! Běda! - (Hrnou se na druhou stranu) Stráž přátelská Zpátky! Živý tudy žádný nepřejde! Chmelař Učitel Chmelař Učitel Chmelař Učitel Chmelař Učitel Chmelař Učitel Chmelař Učitel Chmelař Učitel Eva Popelka Rybář Chmelař Učitel Rybář Učitel Eva Rybář Chmelař Eva O, horribile mortis momentům! - Skákejme do řeky! Do řeky! Do řeky! Lidé! Máte-li rozum? Utopíte se, aby vás nezastřelili? Ve vlnách je smrt jistá: ale z děla každá koule o nás nezavadí! Aj, tedy si aspoň sedněme! Snad že to bude přes nás lítat! (Všichni sednou tak, že Eva vedle chmelaře a Popelka vedle Sykoše, učitel pak vpravo sám pro sebe sedí) O, můj milý Bože! To je třeskot! To je hřmot! Rybář Veta! Veta! Již to drtí volše! Připravujme se k smrti! Popelka Ó, můj milý Sykoši! Obejmi mne, rozžehnejme se! Rybář Sak na ryby! - Pamatuj na své hříchy, Popelko! Zpytuj svě- domí! Eva Oh! Běda! Běda! To byla opět rána! Rybář Popelko! Teďje vrchovatý čas! Zpovídej se! Popelka Ach! Já j sem celá nevinná! Učitel Jedním dílemplatí dluh! Chmelař Ach, ženuško! Podej mi ruku! Učitel Jeden díl dává pod ouroky! Eva Odpusť ti Bůh! Já ti všecko odpouštím! (Podá mu ruku) Rybář Cos dělala v nepřátelském táboře? Učitel Třetí díl zůstává na dvaapadesát! Popelka Hledala jsem na bojišti nebožtíka bratra! Rybář Co? - Sak na ryby! Bratra? Popelka Vyřizoval mi jakýs voják, že přiletěla koule jako měsíc veliká a že mu urazila hlavu! Chmelař Ach! Drž mne, ženuško! Drž mne pevně! Abychom v křesťanské svornosti aspoň z toho světa putovali! Rybář (drží si hlavu) Ohy! Ohy! - Co? - Tvému bratrovi? Popelka I běžela jsem tam, chtíc s ním ještě jednou promluvit - Učitel Oh! Já bych s radostí umřel, kdybych jen věděl, co ta proklatá dvaapadesátka znamená? Rybář Ohy! Ohy! Jakpak bys s ním mohla promluvit, když má hla- vu ustřelenou? Popelka Ach! Chtěla jsem mu aspoň ránu zavázat a přivést ho domů k matce! Eva Lidi! Držte se! Most pod námi praská! Rybář Ohy! Ohy! - A jestlipak j si ho našla? Popelka Našla jsem ho - ale hlava už byla někde zahozená! Na tu jsem se nemohla doptat! Rybář Ohy! Ohy! - A co jsi dělala s tím tělem? Popelka Ach! Udělala j sem mu kříž a vlastní rukou j sem ho zahrabala! Učitel Tahle děla musil biřic vymyslit. Když se dají do řeči, musí všecko mlčet! Rybář Ohy! Ohy! Kdo ví, k o h o s to zahrabala! Eva Ach, muži! Cítím už smrt na jazyku - měj se na věky dobře! Chmelař Ach! Kéž by nám aspoň oběma najednou koule hlavu urazila! Eva Muži! Neber žádný hřích s sebou na věčnost! Chmelař Žádný! Žádný! Eva Co jsi dělal na ouřadě? Chmelař Vyzradil jsem našim plukovníkům, jak by se nejsnadněji nepříteli dostali na hřbet! Učitel Dvaapadesát! Ó! To je ukrutná smrt! Eva Je to pravda, muži? Chmelař Pravda! Pravda! Eva Neber s sebou lež do hrobu! Chmelař Pravda! Pravda! Eva Ach! Tedy mi to odpusť; měla jsem tě v podezření, že se po holkách touláš! Chmelař Oh! - Všecko ti rád odpouštím! 148 149 Rybář Neplač, Popelko! Neplač! - Hleď, aby svědomí čisté bylo! Důstojník Popelka Ach! Svědomí mám čisté jako padlý sníh! Chmelař Rybář S žádným nepřítelem jsi se nemilovala? Důstojník Popelka S žádným! Popelka Rybář Pomni, že nás smrt již za pačesy bere! Mluv pravdu! Důstojník Popelka Pravdu! Pravdu! Rybář Rybář Cos tebou nepřátelé dělali? Důstojník Popelka Ach! - Měli se mnou outrpnost! Byli zdvořilí a dobrotiví. Po- Učitel mohli mi bratra hledat! Důstojník Rybář Neříkali ti nic o lásce? Učitel Popelka Nic! Rybář Žádný tobě hubičku nedal? Důstojník Popelka Žádný!-Ach, já bych ho byla plácla! Učitel Rybář Tedy mi odpusť. Popelko! Učinil jsem ti křivdu! - Již to ni- Důstojník kdy neudělám! Učitel Popelka Všecko ti odpouštím! Jen ty ohlášky neodvolávej! Důstojník Rybář Jak přijdeme na onen svět, hnedky se necháme ohlásit! Popelka Umřít! Umřít! - Ajsřed svatbou! A tu hedvábnou sukni ani na sebe nevezmu! O, to mne bolí nejvíce! Učitel Učitel Dvaapadesát! - To mne hryže! To mne škrtí! Chmelař Nevzdychej, Evičko! Srdce se mi puká! Rybář Eva Ach! Mne tlačí hřích! Chmelař Vyznej se z něho! Svěř se mi se vším! Popelka Eva Víš, tenkrát, když jsme byli ve Veveričích na posvícení - Rybář Chmelař Vím, vím! Učitel Eva Tenkrát jsem panu správcovi dala hubičku! Eva Chmelař Vidíš, ty Evo! A jak jsi se vždy nevinnou stavěla! Eva Ach! Odpusť mi to! Odpusť mi to! Chmelař Popelka Neplač, Sykoši? Prosím tě, neplač! Eva Rybář Ohy! - Já jsem se proti tobě prohřešil! Učitel Popelka Čím, Sykoši! Pověz mi to upřímně! Rybář Rybář Ohy! - Na jaře jsem dal sládkovic Dorotce hubičku, když jsem ji od muziky doprovázel! Popelka Vidíš, ty svatoušku! Popelka Eva Teď to poněkud přestává! Eva Chmelař Ó, kdyby to Pánbůh dal! Ženuško zlatá! Kdybychom těm Učitel střelám šťastně ušli! Učitel Lidé! Lidé! Neslyšíte nic? Eva Copak? Rybář Copak! Pane učiteli! Učitel Tiše! Tiše! Hlasy z dáli Vítězství! Vítězství! (Střelbapřestane) Učitel Slyšíte to? Victoria! Scéna šestá Důstojník asi se třidcíti vojáky, předešlí Důstojník Lidé! Co tady děláte? Uklidíte se! Vojsko se tudy povalí! Ty jsi ten počestný chmelař? Chmelař Ano, pane důstojníku! Dobře jsi nás spravil! Tvé udání bylo nám velmi prospěšné! Vidíš, Evičko? Nejsi ty ta dívka, co sobě pro bratra zoufati chtěla? Vidíš, Sykoši? Tvůj bratr je živ! Sak na ryby! - Vidíš, Popelko? Pryč! Pryč! Jděte stranou! (Chce odejít) Pane důstojníku! Pane učiteli! - Co chcete? Musím dále! O! Jen tři slova o tom nádeníkovi! - Jedním dílem platil dluhy! Ten dával starému otci, jemuž byl své vychovám dlužen! O gaudium! - Druhý díl dával pod ouroky! Ten nakládal na svého syna, který mu jednou splácet bude! To Bacche! - Třetí díl zůstával na dvaapadesát! Totiž, na vyživenou! Neboť on, žena a dítě měli dohromady dvaapadesát zubů! - Pryč! Pryč! (Odejde rychle se svým vojskem) O, miraculum! - To musí hnedky do novin! Já jsem to přece vyvrtal! Sak na ryby, koš na raky! Popelko! Teďbudeme poznovu živi! Za čtyry neděle budeme svoji! Tys políbil sládkovic Dorotku! A ty ses dala chmelařem políbit! Nemáme si tedy co vytýkat! Dvaapadesát zubů! Který čert by na to přišel! Ach, muži! Já bych radostí plakala! Teď se teprv budeme rádi mít! Aj, aj, milá Evo! Ta hubička, cos dala panu správcovi -Za to tys dal hubičku Popelce! Teďjsme sobě rovni! Dvaapadesát zubů! - T e ď ať teprv volají: vítězství! Vítězství! Vítězství! Ale - sak na ryby. koš na raky! Na tento most budu do smrti pamatovat! (Na všech stranách se bubnuje) Slyšíte bubny? - Pojď, Sykoši! Pojď! (Běžíspolu vpravo) Vojsko táhne! - Pojď, chmelaři! Pojď! (Běží vlevo) Jeden díl na otce! Druhý díl na syna! Třetí díl na dvaapadesát zubů! - Victoria! Victoria! (Bělí vlevo) (Opona se shrne) 150 151