I
Milé dietky, posěďtež tu na mále, dám vám za dva piva a poviem vám div diva: Širyc biřic chodí po strništi, plachtami sě podpieraje a kyji sě ostieraje;
utkach slunce, ano poledne oběduje, dachu mi syrovátku kyjem postřěbati a mléka sochorem pochlemtati etc.
PAVEL KYRMEZER
[1566]
76
DRUHÝ AKTUS
(Začátek schází.)
Boháč: Proč moji hosté tak dlouho meškají, k obědu přijití nepospíchají?
.o navraceje se dí ku pánu:
Jakž jste rozkázali, vše jsem vykonal, přátely a bratry k obědu pozval. Řekli všickni bez meškání přijíti, chtíce míle pro vás všecko činiti. Než toto vám ještě mám oznámiti: ten chudý žebrák vás kázal prošiti, abyste k posilnění těla jeho poslali drobtův ted s stola vašeho, kteréž, jakž vidíte, na zem padají, služebníci a psi po nich šlapají, neb nebohý již skůro hladem umřel, velikou mdlobou byl by hned zcepenčl.
vschaje se na Parméno, dí:
Táhni k čertu, ničemný služebnice, daremný a všetečný potvorníče! Vždycky se bez potřeby poslem, děláš, uživeš někdy poselství, to shledáš. Poněvadž ho pak tak lituješ, pročež ho pak svým statkem nedaruješ?:
mimovi jdou, říkajíce:
Zdařiž vám Buóh a rač vám požehnati těch daruóv, kteréž máte, přijímati. Skiiác: Bůh daj, zdrávi byli! Páni, vás vítám, vám zdraví a všeho dobrého žádám. Račte se k mému stolu posaditi, se mnou jisti, piti, veseli býti.
Přátelé boháčovi:
Jakž rozkážete, tak činiti chceme, neb takového přátelství vděčni jsme. Boháč; Dnes nechtějte více pro mne činiti,
než sedíc se mnou dobrou vuóli míti. Boháč s přátely hoduje.
Skonává se druhý aktus a troubí zhuóru.
TŘETÍ AKTUS
cJzěm jde k boháčovi před stuól a dí:
Ó člověče ubohý, velmi bídný, pomni na to, že jsi se všemi lidmi z bláta stvořen nahý, k tomu smrtedlný, a mně již v moc skrze hřích uvedený! Nemohls se nad žebrákem shtovati a jemu s svého stolu drobtův dáti? Však by tobě tím zhola nic neubylo, ale by tvého statku víc přibylo, neb by shromáždil poklad na výsosti, v té přerozkošné nebeské radosti. A protož, poněvádžs nemilosrdný, k chudým lidem nelítostivý, tvrdý, sěeye lučiště na boháče, jako by ho chtěla zastřelili, a di aj hle, musíš hned na místě umříti, konec života na tento čas vzíti. ■ ■  <;nn dí:
Ký to neštěstí, což to tak divného a ode mne prvé nevídaného? Kdo jsi ty, potvoro tak velmi hrozná, žádnému stvoření v světě podobná? Oznamiž mi, jaký to jest obchod tvuój, a pověz mi, jaký jest úmysl tvuój, žes směla tak svobodně kc mně jiti, co by mne chtěla pojednou požříti. I dí: Již já z tvých řečí rozuměti mohu, jak ty se čistě duóvěřuješ Bohu a kterak na přikázaní jeho dbáš, na slovo svaté Boží se vyptáváš. Poněvadž o mně zhola teď nic nevíš, aniž mne také poznati neumíš, Smn opět natahuje lučiště, jako by střeliti chtěla, a dí:) protož já tebe hned tomu vynaučím,
81
kdo jsem a co jsem, teď krátce oznámím: Já jsem paní smrt, konec všeho zlého, k tomu počátek všeho dobrého: nebo kdo zde na zemí jest v úzkosti, trpí bídu, psotu, nouzi, těžkosti, takovému já hned konec učiním, těžkosti a žalosti jeho zbavím, pomoliouc mu do života druhého, věčného, také blahoslaveného. Já jsem smrt: za hříchy odplata hrozná, jsem silná náramně, ukrutná, mocná. Mněť jest poddáno stvoření všeliké, ptactvo, ryby, k tomu zvířata také, ano k tomu napořád lidé všickni, papež, císař, král, potentáti mocní, kardinálové i patriarchové, kurfirstové i arcibiskupové, arciknížata, knížata i páni, hrabata, rytíři spolu s zemany, měšťané, sedláci, kupci s kramáři,
(Smrt se zasmeje:) ha, ha, ha: aj, co mi se čistě daří! Najsvětější, najnepřemoženější, najjasnejší, spolu najstatečnější, urození, slovutní, také moudří, mocní, ukrutní, krásní, zlí i dobří, kněží, žáci, učení, také hloupí, bohatí, chudí, pyšní, štědří, skoupí, muži, ženy, mládenci, malé děti, panny, vdovy, baby i staří kmeti — summou, co se toliko na světě hne, jest poddáno převeliké moci mé. Přede mnou se jistě žádný neskryje,, také mne z domu svého nevybije. Neschovat se na zámku ani v městě, najdu každéhodomě nebo v cestě, v sklepě, v komoře, i také v světnici, ve dvoře, v boudě, v poli, na ulici.
Umímť já každému rohy sraziti a rychle na obrácení skaziti. Co jest na světě bylo mužův silných, krásných, rnúdrých, bohatých, také slavných Kdybych je měla pořád jmenovati, bylo by jistě líto poslouchati. Kaniž jsou se pak všickni poděli? Hned jako by nebyli, tak zmizeli. Bfiháí dí: Od koho jsi pak té moci dostala, aby nad vším stvořením panovala? ■irt dí: Bylo by o tom mnoho co mluviti
a snad by nám den nemohl postačiti, ale aby hned krátce o tom věděl a mou řečí se již zpraviti uměl: Pán Bůh pro lidské hrozné prohřešení .. ■ poddal jest mé moci všecko stvotlľu, abych vás trápila vředy, hlízami, pryskýri i rozličnými rammi, bolestmi divnými a i ukrutnými, nemocemi těžkými, neslýchanými. ■řešením dl:
Ach, co jsou tvé řeči velmi odporné, každému.člověku k slyšení hrozné! Mohla1., k čertu s nimi tam vně zůstati a mne v této koliací pokoj dáti. Zdaliž není chudých, nemocných dosti, kteříž tebe volají v své žalostií Takových můžeš radši navštíviti a j ich přetěžkých bolestí zbaviti: an teď před mým domem žebráka najdeš, pročiž radši nad ním se neslituješ, aby se na světě více netrápil, v úzkosti a v chudobě se nemučil? Platí, že on vděčnější bude toho, aby byl prost trápení tak těžkého. mš dí: Medle netřeba mne tomu učiti,
vímť já lépe než ty, co mám činiti;
82
83
když jeho hodina poslední přídě, za toť slibuji, že také neujde. Boháč dí: Milá smrti, prosím, zanech mne nyní
a neruš toho obveselení. Smrt dí: Muóžeš sobě maličko povoliti,
ale nedlouho, na to hled pomněti! Já ted k tomu žebráku jedno dojdu a na tvou přímluvu hned k němu půjdu, neb se přibližuje jeho bolesti konec, musím ho k radosti přivésti; však když ty se toho najméň naděješ, hned mne zase v patách tu míti budeš. Smrt jde od boháče.
Boháč k přáteluóm dí:
Aj, ký čert mi to strašidlo nahodil, "^ssJoych raději viděti hned zvolil nevírrí-co; ale již toho zanechme, na to hrozné strašidlo zapomeňme, raději tuto jezme a hodujme, píme čistě a spolu se radujme. Jdi, Parméno, nalej dobrého vína, a to nám hned bude lepší novina. Musíme každý pořád plnou piti, a ten buď tam, kdo nám nechce splniti. Ó milé víno, kdo tě bude piti, poněvadž všickni musíme zemříti! Ale prvé než k nám zase smrt přídě, Tento koflík několikrát obejde. Hleďme se, milí bratří, posilnili, abychme ji dnes mohli odepříti. Služebníci, vrata pevně zavřete a smrti sem do domu nepouštějte! Parméno dí: Kteréhož nalévati rozkážete?
Aneb které se vám líbí, oznamte: chcete-li uherského neb rejnského, však máte v hojnosti všelijakého. Boháč dí: Již jsem, slyšíš, tobě poručil toho, aby naléval vína najlepšího.
■cnlm dí:
Ach, zlatý panáčku, tak jsem se lekla, skůro jsem oněměla i ohlechla. Všecka jsem se co osyka teď třásla, když jsem smrti mluviti poslouchala. Ach, pane, není tu žertu žádného, neb jistě znamená něco hrozného. Boháč dí: Ó, cos ty, milá ženo, tak mistrná a již také bez potřeby nábožná? Chceš-li kázati, do kostela jiti můžeš, tam kaž, jak dlouho budeš chtíti. Již by ty mne skůro více strašila nežli smrt sama, když se mnou mluvila. Ba v pravdě i já jsem drobet přestrašen a na mých oudech všech nemálo zemdlen, ale musím již na procházku jiti a tam něco málo se provětřiti. Milí přátelé, račte se mnou jiti, v rozprávkách kratochvilných čas zmařiti, aby mne ta tesknost málo zminula a velmi těžká chvíle pominula. Ktiáčovi: Jistě to rádi chceme učiniti a s vámi na procházku jiti. Boháč jde na procházku s přátely svými. f čert šepce boháčovi v ucho, a dí:
I co ty na takové klevety dbáš? Budeš ještě dlouho živ, to sám shledáš. Můžeš dobře mé rady užívati, bez starosti vesele hodovati. Nech se jiní lidé chudí starají, kteříž zhola již nikdež nic nemají, ale ty máš všeho dobrého dosti, užívaj raději, co máš, s radostí.
Skonává se třetí aktus a troubí se.
84
8f
C T VRT Y AKTUS
Lazar leží na hnoji a dí:
Ó najmilostivější pane Kriste, • všech zarmoucených potěšení jisté, kterýžs umřel pro naše prohřešení, z mrtvých vstal pro naše ospravedlnění, račiž mně hříšnému milostiv býci a trápení těžkého polehčiti! Syrus dí: O Bože, co jest těžko v tomto světě, tak býti v chudobě, v nouzi a v psotě, jako teď Lazar vší pomoci zbaven, právě v sirobě ubohý postaven! Ano, radši bych sobě chtěl zvoliti náhlou smrtí s tohoto světa sjíti, nežli tak nuzně a psotně živ býti a co zavržený pes se trápiti. Ale medle, Parméno, pod tam se mnu k onomu Lazarovi ubohému, kterýž ted před našimi dveřmi leží, ano všickni od něho hned pryč běží, žádný člověk v ničem ho nelituje, aniž ho slováčkem kdo potěšuje. Jak se nebožátko náramně mučí, za to mám, že hned vypustí duši.
Parméno dí k Symsovi:
Běž hned ku panu faráři našemu a pros velice, ať hned přídě k němu, aby mu z slova Božího pověděl, kterak by se k smrti přistrojit! měl, aby chudinka tak bez potěšení neumřel a nepřišel o spasení. Syrus dí: V pravdě, milý bratře, dobře mi radíš,
hned tam půjdu, jakž o tom sám dobře víš. Parméno dí: Jdiž spěšně, dokudž pán domů nepříde, a řekni, ať bez meškání s tebou jde.
:Hde k knězi Petrovi a dí:
Pane faráři náš milý, ctihodný, prosím velice, podtc se mnou nyní tam k jednomu žebráku ubohému a ode všech lidí opuštěnému, kterýž se hned strojí, teď umírati, časnou smrtí s světa se odebrati. Račtež ho z slova Božího naučiti, kterak by mohl věčné smrti ujiti.
Petr dí: Dobře, synáčku, chci tak učiniti a bez meškání za tebou přijíti.
: k Lazarovi, dí mu:
Bratře v Kristu, rač tě Bůh posilnili,
aby v víře Kristově mohl umříti!
Věř silně, že tě Pán Kristus vykoupil,
když jest smrt těžkou na kříži podstúpil
a svou svätou krev za nás všecky vylil,
aby nás'hříšné s Bohem otcem smířil,
hněv otce svého sám od nás odvrátil
a nám ztracenou spravedlnost navrátil,
neb jsme byli znamenití hříšníci,
k tomu Boží velicí protivníci.
Tak jsme upadli v hněv jeho veliký,
v bídu, psotu, nedostatek všeliký,
hříchu, smrti, ďáblu v moc sme poddáni
nesouce jich ukrutné panování;
a z toho nemohli jsme vyklouznouti,
ani z té služby sami vyniknouti,
ale Kristus se nad námi slitoval
a naše hříchy všechny na se přijal,
podstoupiv pro nás hříšné zlořečení,
bychom zlořečenství byli zbaveni
a přivedl k sobě z života časného
do věčného a blahoslaveného,
abychom s ním na věky přebývali,
neskonalé radosti užívali
se všemi svatými vyvolenými,
také s anjely, duchy přečistými,
86
na tvář Boží ustavičně patříce, bez ustání s nimi se radujíce. Ačť se zdá, žes milosti Boží zbaven, protožes v chudobě zde byl postaven, však Pán Buóh velmi se stará o tebe a chce tě míti v nebesích u sebe: nebo jakž duše z tvého těla vyjde, s anjely do radosti věčné půjde, toliko tomu hleď věřiti silně. Lazar díi Verím nepochybně a neomylně. Kněz Petr: Pán Bůh rač tebe v víře posilnit! a podlé víry tvé věčně spasiti! Lazar; Amen, Bože, rač mi to dáti,
abych se již dnes k tobě mohl dostati! Tobě samému svou duši poroučím, neb již s tohoto světa jiti musím. Ó Jezu Kriste, milý spasiteli, všecliněch v tě věřících vykupiteli, račiž mi všecky hříchy odpustiti a rač mé dušičce milostiv býti a ji dnes v své svaté ruce přijíti, nebs mne, pane, ráčil sám vykoupiti. Lazar roztahuje se umírá tiše. Kněz Petr dí: Kriste, daj mu odpočinutí věčné,
s sebou v radosti nikdy nekonečné!
Parméno a Syrus:
Pane Bože, rač i nám to dáti, abychom se k tobě mohli dostati!
Kněz Petr dí k Parmenovi:
Medle učiňte skutek milosrdný, který vám někdy můž býti prospěšný, doneste ubohého k pochovávaní, na krchov k věčnému odpočívání. Lazara nesou k pochovávaní.
Michael a Raphael, dva anjelé, nesou duši jeho Abrahámovi, fikají Abrahame, otče náš, teď neseme dušičku, kterouž tobě poroučíme, neb jest tebe vždy věrně milovala,
pilně tvých přikázaní ostříhala; raČiž ji k sobě v své lůno přijíti, jakžs ráčil všem věřícím zaslíbiti, v radost k odpočinutí věčnému, všem věrným z počátku připravenému, m přijímá dušičku a díl
Pod' sem, dušičko věrná, vyvolená, krví syna mého draze koupená! Přijmiž korunu království věčného, od věku všem věrným spôsobeného, neb se má slova nemohou zrušiti, ale věčně pravdomluvná zůstati. SpíŠe všecko mé stvoření zahyne, nežli mé nejmenší slovo pomine. Slíbil sem každého k sobě přijíti, kterýž silně ve mne bude věřiti, aby věřící se mnou přebývali, bez přestání se mnou se radovali, v radosti mé nebeské rozkoš maje, se mnou na věky věkův přebývaje, kdežto nebude zármutku žádného, ale užívám všeho dobrého; nebo člověku není to věc možná na to mysliti a není podobná, aby to mohlo býti vysloveno, co u mne v nebesích jest připraveno těm všem, kteříž budou ve mne věřiti; po cestách mých ustavičně choditi. Bki ií Syrus jdouce od pohřebu dí:
Ale snažně již do domu pospěšme a pánu svému se hned ukažme, aby na nás nemohl poznati toho, že jsme pohřbili člověka chudého, kteréhož dnes z domu vyhnati kázal, aby mu žádné almužny nedával; nebo jakž by při nás nějak to seznal, jistě i nás by z svého domu vyhnal. (Další text schází.)
88