Brno »311 iil351 162U0 OSOBY ./CHUDÝ KRÄL ^'PRINCEZNA PAMPELIŠKA JEJÍ CHŮVA KRÁLOVSKY OBŘADNlK KRÁLOVSKÝ KUCHAŘ MOCNÝ PRINC Z HISPÁNIE JEHO VOJEVŮDCE VOJÍN V JEHO TÁBORE i HONZA > JEHO MÁMA t TŘI PASTEVCI £■ SOUSEDOVA DCERA ; PRIMÁTOR MĚSTA KOCOURKOVA t STARŠÍ TOHO MĚSTA i. SYN PRIMÁTORŮV *- JEHO PŘÍTEL MĚSTSKÁ STRÁ2 TULÁK ' tuto hm z..či'- A pouze Československé divadelní a lite-■Jtéstň. Praha i, Vyiíhcadaká 28, telefon 234620, 235140. Každé mrttri hlásil íoítiuío jednatelství, a to nejpozději deset dní r.iiDred. 3119906475 PROLOG "Zimní večer; venku hustě sněží. CHŮVA (obklopena dětmi): Za večerů zimních ulicí i polem chumelí se venku, až je bílo kolem, my však stuleni jsme doma v teplý kout chcete pohádku si o tom poslechnout? Za večerů dlouhých, když se záhy zšeří, povídat ji budu tomu, kdo jí věří, důvěřivým lidem, dobrým srdcím vděk, kterým ještě milo kouzlo pohádek. Sněží, tiše sněží na pláně i v lesy, někdo usměje se, někdo zapláče si, bylo nebylo - a všechno zmizí v tmách . Ale to se děje ve všech pohádkách! I PRVNÍ DĚJSTVÍ i. U chudého krále PAMPELIŠKA (přiběhne síní a schová se za trůn) KRÄL (vchází v županu a trepkách rozhlížeje se): No, Pampeliško! Slyšíš? Pampeliško! Pojď, na smířenou hubičku ti dám! Kam utekla jsi, moje zlatá myško? No, neskrývej se, vždy č se nehněvám! (Všimne si Pampelišky za trůnem) A tohle dělá naše princezna? Jak malý školák za škamna se skryje! Fuj, kams to vlezla, dcerko líbezná? Chceš odtud vítat prince z Hispánie? On pro nevěstu přijíždí sem zdáli -PAMPELIŠKA (vyběhne a cupá nožkama): Ne, já ho nechci! Nechci, pane králi! KRÁL: Už jede z dálky cestou necestou, a ty se staneš jeho nevěstou! Princ vojska má, co písku na dně moří, 9 půl světa obsah' mocí svého žezla, sto národů se vládě jeho koří, a přes tři moře jeho loď jej vezla, než v naší zemi doplul do daleka, kde spanilá naň Pampeliška čeká. Jsem chalupník jen proti jeho slávě -a ty se mu chceš vzpouzet tvrdohlavě? 3ELIŠKA (svéhlavě a plačky): Ne, já ho nechci! Nechci, povídám! Sám vemte si ho, líbí-li se vám! Což jenom proto jsem se narodila, bych lecjakého prince ženou byla? (se vzmuží): A budeš, věz! Ať nechceš nebo chceš, sic -áPELIŠKA: Sic? Ä.L (v rozpacích): No, sic mě také rozpláčeš! /PELÍŠKA (žebřoni): Což,'abych řekla, jeho návštěva že vítána teď u nás velmi je, ať jak chce dlouho u nás prodlévá a hostinnosti naší užije -však ze vdavek že jako není nic! 'se ulekne): Ó ne, ne, ne - to nesmíme mu říc'! Snad zalíbí se tobě, myško milá, jak Pampeliška se mu zalíbila, má zlatá dcerka -'ELIŠKA: Zlatá, pane králi? A proto mám snad s láskou čekat naň, že zlatý palác nad mořem má v dáli, a vy jen zemi menší nežli dlaň? 'Posmívá se) Princ prý vám vzkázal zvěsti lákavé, že čtyři země vašimi se stanou -a náš pan král má kapsy děravé, z nich jednu prázdnou, druhou vysypanou! KRÁL (polekán): Pst! PAMPELIŠKA: Princ má vojska, co je písku v m a vám jen sedm vojáčků se koří, už jste jim dlužen žoldu tuze mnoho a za chvíli vám prchnou do jednoho! KRÁL: A kdybych neměl ani jednoho, a kdybych žebral - co ti do toho? Přec jako král vždy sedím na trůnu a po otcích mám zlatou korunu! PAMPELIŠKA: Svou korunu? A prosím, kde ji máte KRÁL: Což neviděla jsi ji tolikráte? PAMPELIŠKA: Ba, neviděla, chcete-li, už tuze, tuze dlouho, pane králi I KRÁL: Což neviděla jsi ji v neděli, když poddaní mi holdovali? PAMPELIŠKA (se směje tleskajíc ruikama): Nuže, pane králi, poslyšte to sám, co vám o koruně vaší zazpívám! (Prozpěvuje) Náš pan král málo měl, protože moc utrácel. A když přišla nouze, babka hrbatá, korunu měl pouze celou ze zlata. Přišel žid ke trůnu, koupil si tu korunu. Ale za to novou panu králi dal - a ted papírovou korunu má král. Má-li ji? Nemá-li? Myši mu ji sežraly! spráskne ruce): ,,\ Kdes uslyšela tato slova hrozná? ! ELIŠKA: Princ přijede a všechno, všechno pozná! polekán): Princ všechno pozná! ELIŠKA: Řekne oklamán: „Ej, pane králi, vy jste čistý tchán! Tak, se židem vy kujete své pletky?" A v Hispánii navrátí se hnedky. No, vidíš tedy! Spravíme to lehce - nač se ho lekáš, když tě ani nechce? ELIŠKA (svéhlavě): Však já ho nechci, kdyby stokrát chtěl a dušoval se, že mě v lásce má! A kdybyste mě k tomu doháněl - {dupne) radš uteku vám oběma! (spráskne ruce): Ó běda, běda, běda! Cos to řekla? ELIŠKA: O, proč už jsem vám dávno neutekla? Než zaprodat se do princovy slávy, radš u sedláka budu pásat krávy! (zděšen): Mlč! ELIŠKA: Uteku vám, budu běhat bosa, spát na seně a za červánků hned hž budu v lukách, na něž padá rosa, .. s pásáky tam budu dovádět! Kdo ti to řek', že spí se na seně, :•. divčara že bosa běhar smějí? E.LIS KA: ľ.".:L Dane králi, nač tak zděšeně? Kdo ti to řek', že hoši dovádějí? ELIŠKA: SttfHJ -smyslíte, pane králi, že moudrosti mé vznik a vzor byl mučitel můj neustálý, ten mrzutý náš preceptor? Však už jsem také pláchla časem ven do zahrady péči chův a za mřížoví hleděla jsem, kde pásal synek sedlákův. KRÁL (omráčen): Tys mluvila s ním, nešťastnice malá? PAMPELIŠKA: Tři jablka jsem za vdolek mu dala. KRÁL (se zděsí): Tys jedla vdolek, Pampeliško? Hrůza PAMPELIŠKA: Byl s povidly a takhle veliký! KRÁL: Co? Vdolky že tě krmila ta luza? PAMPELIŠKA: Lip chutnal mi než vaše paštiky 1 KRÁL (se potácí ke dveřím a volá): Hej, kuchaři! Hej, kuchaři! PAMPELIŠKA: Co chcete? I s kuchařem ten vdolek nesvedete! KUCHAŘ (vejde) KRÁL (hněvivě): Jakéže to děláš, lotře, paštiky? Myslíš, že se každý lektvarú tvých r.a KUCHAŘ (omráčen): Milost, milost, milost, králi veliký! KRÁL: Princezně tvá jídla nijak nechutnají! Co to do nich dáváš? Nám-li má být i ty co pro lokajský škvaříš žaludek? KUCHAŘ (padne na kolena): Milost, mocný králi! Milost žádám :er. Všechno už je marno, já jsem nevinen Utraťte mě třeba, vše je marno již! KRÁL: Co jsi, lotře, spáchal, že tak žehraroS? KUCHAŘ (na kolenou): Špižírna je prázdná, nic tam nezůstalo bule dvě jenom, tři jen vajíčka! lesích není zvěre, vše už zasvé vzalo, rybníku ryb není, v polích zajíčka! sedláku jsem poslal, ať nám drůbež prodá, icfatíka mi sedlák do krvava zbil! Na rybník jsem poslal - prázdná už je voda. rybář už jen žábu z vody vylovil. KRÁL: Odpykáš svou hlavou, dnešní hostina když se po královsku slavně nezdaří! KUCHAŘ:Pod kotlem už oheň marně zhasíná . . . KRÁL: Ručíš za tabuli - slyšíš, kuchaři? KUCHAŘ (se potácí ze dveří): Bohužel, že ručím . . . PAMPELIŠKA (vyčítavě): Proto mám se vdát. byste, pane králi, zas moh' hodovat? KRÁL: Poroučím ti... Nouze největší je . . . (Zvenčí zazní fanfáry) Slyšíš, slyšíš? Princ to z Hispánie! (Dívá se oknem) Právě vyjel z lesa stínu, na bělouši jede sem, sedm pestrých mouřenínů běží před tím běloušem. PAMPELIŠKA (nahlédnouc oknem zatleská mčkama): Mouřeníni? Hleďte, jak se honí! To je princ, ten na tom bílém koni? Všechna jeho naděje je lichá - já ho nechci, nechci za ženicha! KRÁL (zmaten): Pampeliško! Pampeliško, slyš! Zlatá dcerko, což mě zahanbíš? PAMPELIŠKA: Zdvořilá naň budu, když to chcete - ale svatby strojit nebudete! KRÁL (úpěnlivě): Slyš, Pampeliško, budoucna se bojím, a nesvolíš-li, klesnu v pohanu . . . (Nové fanfáry) Princ už je dole, a já tady stojím jen ve trepkách a v ranním županu! (Sype se ke dveřím) Pampeliško, viď, že řekneš „ano"? ( Odejde) PAMPELIŠKA (za ním): O jednoho prince, nevídáno! (Slavné fanfáry) PRINC (vchází s královským ohradníkem; za ním četné ko-monstvo a sedm mouřenínů. Princ zahlédne prchající Pampelišku, jež rozpačité stane, když ji princ oslovi): Slunce, které zářilo svou zoří přes tři moře na hispánskou zem -smí mé srdce, jež se tobě koří, podnoží tvou být a otrokem? Nad mou říší slunce nezapadá, dřív než zajde, vynoří se již, ale jeho záře zhasne ráda, Hispánii ty když zazáříš! PAMPELIŠKA: Buďte vítán, princi, v tuto říš! 1-XlXC: Na sta pěvců pělo tvoji krásu jásavými svými písněmi, ale jistě zahanbeno v žasu před tvou tváří navždy oněmí. Žhavé růže naprší ti v cestu, bílé lilje kleknou k nohám tvým, kudy dálnou cestou pro nevěstu s nevěstou se krásnou navrátím! PAMPELIŠKA (s úklonou): Ze máte básníky, už věřím, princi milý, vždyť verši sdostatek vás pro mne zásobili 1 Jste jistě důvtipný, že jízdou za nevěstou jste sladkých veršů těch už nezapomněl cestou. Mrav dobrý káže nám vždy dvornosti si hledět, a jak kdo promluvil, tak rovněž odpovědět, Mě těší velice, že v kraj náš nehostinný jste vezl slávu svou a svoje mouřeníny, že moře přeplul jste a po necestách spěchal a že jste za mořem říš bez dohlídky nechal. Snad jiné okouzlí zde slávy vaší výška - -však já jsem královská jen dcerka Pampeliška, 16 mně stačit musilo mé mládí odjakživa a koutek oblohy, v nějž oko mé se dívá. Vím, že jste přeslavný, už z pohádek své chú\^ a otec řekl mi, že jdete na námluvy. Snad .011 vám dopoví, co právě přednášel mi já zatím prosím vás, by poshověl jste rád, než král si upraví svůj slavný majestát! (Pokloní se a odchází) PRINC (pospíchá za ni): Neprchejte, krásná, koruno všech vnad! PAMPELIŠKA (vystrčí hlavu ze dveří): Mocný princi, ráčíte si přát? PRINC: Kudy půjdeš, zachvěje se země pod tvou něžnou nožkou čarovnou, Hispánie vzdá se tobě němě - viď, že budeš její královnou? Odpověz, a -PAMPELIŠKA (je) přeruší): Prosím, princi milý, posHovte mi ještě malou chvíli! Do hostiny ještě poshovte mi, rozmyslit si všechno musím teď - po hostině s obřadnostmi všemi uslyšíte moji odpověď. (Vteče) PRINC: Ó, jenom prchej! Nežli zlatý den své žhavé vlasy v lesy uloží ' a rozčeše je v miliony hvězd, jež modré nebe hustě zasypou, ty navrátíš se, sama věčný den a zlatovlasý, sama hvězdná noc! (Komonstvu) Sem poklady, jež vezem z daleka, a chystejte je k trůnu jejímu! Šat průsvitný, jejž víly utkaly, když nachytaly příze měsíčné a vzavše s jezer odlesk bílých hvězd lem šatu toho jimi zdobily! 2 Pampeliška v Pak bílé perly, jimiž hluboko až na dně moří mušle krvácí, jas rubínů, jejž slunce zrodilo, když odcházelo v rudé západy! Vy pás mi dejte pro bok princeznin, jenž zlatou tkání věnčí safíry a na svých sponách kvete démanty; vy křišťálové vemte střevíčky a chystejte je k nožkám princezny! Pak na podušce, na níž spávala Mab královna, sem neste čelenku a zachvějte se bázní radostnou, vždyť její okraj - sábská královna jej v černých vlasech měla nad čelem -teď nevěsty mé skráně ověnčí! Sem zlaté kruhy Kleopatřiny, jež o kotníky její zvonily! A žezlo, kterým Dido vládnula! A těžký prsten, který do moře vrh' Polykrates bohům Za oběť! Vše připravte, až k trůnu kleknete, by její pohled sladce dětinný zřel rázem všechny světa poklady a hledě na ně řekl: ,,Můj jsi, můj!" (Komo?tstvo vybírá skvosty podle rozkazů princových a řadí se kolem trůnu) phcbází v hávu slavnostním, notně vypelichané?n) : Buď zdráva, princi, říše vítězná, iiž ozařuje vašich zbraní sláva! C: B v. c zdráva, králi, vaše princezna, iiž Hispánie s chvěním očekává! Kéž rento sňatek styky našich říší zas utuží a pevnost jejich zvýší! Jdu za něj žádat v slavnou vaši říš -kéž požehná mu vaše milost již! (Objímají se) CHtVA (priíla zatím rozčílena a šeptá králi): Milosti, jsem všecka zoufalá! Pampeliška přišla, plakala; domlouvám jí, prosím - ne a ne, ve své síni že prý zůstane! KRÁL (v rozpucích): Sem ji přiveď, chůvo ledabylá, ženicha by svého pozdravila! CHŮVA: Nechce! Nechce! Až prý po hostině přijde sama do královské síně. KRÁL (shovívavě kývá na prince): Dívčí stud, jakž jinak? (Volá) Obřadníku! Řada slavností nechť počíná! Znamení dej sboru hudebníků! Ať se chystá slavná hostina! Znamení dej lidstvu! OBŘADNÍK (kyne oknem, kdež zazní hudba) NĚKOLIK HLASÚ (pod oknem): Princ ať žije! i KRÁL: Lid můj jásá, láskou dojatý! ( Ohradníku ) Statečného prince z Hispánie doprovoďte v jeho komnaty! PRINC (se uklání): Královský můj otče! KRÁL: Královský můj zeti! (Objímá jej) Hispánskou říš tisknu vámi do objetí! PRINC (odchází se svým komonstvem) KRÁL (sotvaže princ s družinou odešel, zhurta na chůvu) Tedy tak? Tak? Pampeliška nechce? A kdo já jsem? Vladař váš a pán! Vážíš, chůvo, hněv můj příliš lehce - nechtěj znát mne, jsem-li rozhněván! CHŮVA: Nedej Pánbůh! Radš se prince zbýt, nežli pláč a nové soužení! Milosti, jen račte povážit, jaké je to útlé stvoření! Větřík-li jen foukne, už se třese, nemluví a vzdychá, jsou-li deště, zahřímá-li venku, rozpláče se -Snad ji, chůvo, nenavádíš ještě? HTJYA; Ta že by se, chudák, měla vdávat? Ta má zlatá myška roztomilá! Budeme to záhy oplakávat -■-.-AL: Sama jsi ji, chůvo, zkazila! .Hlídám dcerku jako v zlaté kleci, sháním pro ni hračky, vem kde vem -a ta zatím tropí krásné věci! CHŮVA (s rozhodností): Milosti, já nevím o ničem ! ÍCRAL (se rozzlobí): Jak to hlídáš královskou mou dceru? Ještě včas mé oči prohlídly, sic by záhy nechtěla jíst věru nežli selské vdolky s povidly! Vida, vida! Pampeliška nechce! Novina to nová zbrusu je! Po hostině teprv! A jak lehce po své chůvě mi to vzkazuje! Proč až po hostině? Rychle mluv! HíOVA (v úzkostech): Slyšela prý nářek kuchařův, hostiny že nelze vystrojiti, a tak doufá -(zlostné): To je tvoje lest, slyšíš, chůvo? Chvěj se o své žití! A (na kolenou): Milost, milost! Vše to pravda jest! Ze prý vaše milost pořád hladoví, sotva ve svátek že zvíme o hostině -(odhodlá se a řekne) a že vaše milost už je na mizině, že jste korunu svou prodal židovi. . . (ruří): Pryč, pryč, pryč, ty chůvo prostořeká! Řekni Pampelišce, král že všechno ví, že zde na ni hrozně hněviv čeká - a že zasnoubil ji právě princovi! CHŮVA: S touto smutnou zprávou nepořídím as. Pampeliška nechce, pláče -KRÁL (napřáhne žezlo): Slyšelas? CHŮVA (honem uteče) KRÁL (volá ze dveří): Kuchaři! Hej, kuchaři! Hej, kuchaři! KUCHAŘ (s úzkostí vchází) KRÁL: Chystá se už slavná hostina? KUCHAŘ: Nic se ještě, běda, nevaří, pod kotlem nám oheň zhasíná . . . KRÁL: Tvoje hlava za to odpyká! KUCHAŘ: Sedlák zas už vyhnal kuchtíka, s myslivcem, jenž střílel na rybníce, převrhla se v sítí lodička - máme pořád, nic míň a nic více, cibule dvě, tři jen vajíčka. KRÁL: Propadl jsi hlavou! Ad sem vejde stráž! OBRADNÍK (vtom vchází): Běda! Zle je, zle je, mocný králi náš! Stráž nám prchla . . . KRÁL: Blázníš? OBRADNÍK: Vojsko taky! Nebylo už žoldu pro vojáky, od zimy už měl jsem s nimi peklo ... KRÁL (omráčen): Kolik že se mužů rozuteklo? OBRADNÍK: Šest, můj králi! KRÁL: Sedmý ať jde sem! OBRADNÍK: Ten už, běda, utelť předvčírem! KUCHAŘ (honem zmizí) KRÁL (zoufale): Zrazen jsem a prodán! Pro princeznu spěš! CHŮVA (spěšně přichází) KRÁL: Kde je Pampeliška? Proč ji nevedeš? CH0VA: Běda, pane králi, není ve své síni, vašeho se hněvu příliš ulekla! KRÁL: Není ve své síni? Kde je tedy nyní? CHŮVA: Do zahrady odtud rovnou utekla. iL: Do zahrady pospěš! Milost! Odpuštění! Moje věrné srdce div mi nepuká! Ve své síni není, v zahradě už není, rozběhla se ze vrat rovnou na luka! Na luka běž honem! Už tam také není! Po lukách se dolů po potoku dala, střevíčky si zula, šaty vykasala - KRÁL (zoufale): Pampeliško, dcerko! Moje myško milá! CHŮVA: Do potoka vběhla, potok přebrodila . . . KRÁL: Pampeliško, zlatá myško, dcerko moje, kde jsi, kde (Vrhne se na chůvu) Vrať mi moji Pampelišku, dcerku moji přelíbeznor. CHŮVA: Potok mžikem přebrodila, utíkala v černé lesy . . KRÁL (si zoufá): Utíkejte za princeznou! Utíkejte za princeznou! Cestou podél potoka MÁMA (provází Honzu): Kdybych byla, synku, paní kněžnou, která bydlí v zámku nad vesnicí, dala bych tě vyvézt dvěma páry, lokaje bych na cestu ti dala. Ale jsem jen výměnkářka chudá -provázej tě Pánbůh na všech cestách, nezapomeň na svou starou mamu HONZA: MÁMA: HONZA-. MÁMA: Proč mě tedy vandrem posíláte? Paní kněžnou kdybych, synku, byla nemusil bys na dalekou cestu; panu faráři bych zaplatila, by tě ve všem cvičil u nás doma. Naučíni-li ve světě se všemu, načpak, mámo, platí paní kněžna faráři, by učil kluky její? Co tě, Honzo, zase nenapadá! Paní kněžna o synky se bojí, za živý svět by je neposlala na zkušenou! : A vy, milá mámo, cožpak vy se o mne nebojíte? Pánbůh bude tebe opatrovat, nemohou-li panští lokajové! ; Poděkujte Pánubolui, mámo, bez lokajů že mě vychováte! £_Pánbňh dal nám vrchnost, milý Honzo, vezdejší by život spravovala. Kam jen přijdeš, vrchnosti se pokloň, poslouchej, a nikdy neprohloupíš! Na světě jsou zlí i dobři lidé: _važ si dobrých, ale zlým se vyhnLj A když někdy uvidíš v tom světě, lidé zlí že dobrým ubližují, pomysli si: „Je to vůle Páně, a já, Honza, já to nepředělám!" Nejdeš do světa, bys usuzoval, ale abys ve všem hodně zmoudřeleji Provázej tě Pánbůh, synku milý! HONZA: Kdybych seděl, mámo, na pekelci doma, však bych taky zmoudřel. Mám-li mlčet všude, ubližuje-Ii se hodným lidem v světě, nač mě posíláte, mámo, na ten vandr? Nebožtíka tátu dali do šatlavy, žc spral jednou drába - dej mu Pánbůh nebe! diáb když o robotě kopnul do podruha. Vidíš, milý synku, proto říkají ti hloupý Honza ve vsi, žc jsi po tátovi! Proto přec byl táta ze všech nejhodnější! Kdybys byl jak soused Váňa, Honzo, který líbá ruku direktoru, nemusil bys teprv na zkušenou, rychtářem by tebe udělali. Rychtářem bych, mámo, nechtěl býti! Podruhy bych na robotě hlídal, sedláky bych strkal do šatlavy. MÁMA: HONZA MÁMA: HONZA: 24 Radš mi dejte už ten uzlík, mámo -snad je jinde přec jen trochu lépe! A když někam do vsi přijdu, mámo, kde se nedře sedlák na robotě, na mou duši, hned se pro vás vrátím, byste tady dřít se nemusila! lAMA: I ta robota je z vůle boží, h kde není, snad je jim tam hůře! Pojď už, abys došel na silnici, než se slunce za pahorek schová, 'Zajdou) 3- Na stráni :~ EVEC (seběhne po stráni): Honem, kluci, utíkejte sem, Honza na vandr jde s uzlíkem! PASTEVEC (odjinud): Však ho máma vyprovází dnes, aby jí zas na krk nepřilez'! PASTEVEC (si zpívá): Honza, Honza rek kocoura se lek', namluvil si holku, chcělo se mu vdolků, Honza, hloupý Honza dal ji za vdolek. ĽEVEC: jenom křič, však Honza spere tě! i STE VEC: Hloupý Honza chce prý ve světě latinsky se drobet naučit, aby u nás farářem moh' být. ETÍ PASTEVEC: To je švanda! U nás na faře bude dělat Honza faráře! PASTEVEC: To je nápad, Honzu za faráře! Tuhle vyplaz' jazyk na rychtáře, s pekelce když ráno dráb ho stah' a teď máma o Honzu má strach. Proto musí vandrem Honza milý, do šatlavy by ho nestrčili. 26 JINÝ PASTEVEC: Kdyby karabáč dráb neměl jen, vyplaz' bych naň jazyk každý den. TŘETÍ PASTEVEC: To by teprv poznal, co jsem zač, kdyby neměl v ruce karabáč! JINÝ PASTEVEC: Přes koleno bych si drába přehnul, bičištěm bych mlátil do té sloty. TŘETÍ PASTEVEC: A já bych si na pekelec lehnul, jaktěživ bych nešel do roboty. PASTEVEC: Nebýt rychtáře a šatlavy, správce bys moh' třísknout do hlavy. JINÝ PASTEVEC: Jenom správce? Ale jděte, jděte! Já bych kamenem šel na knížete. TRETÍ PASTEVEC: Kdybychom se drába nebáli, šel bych třeba rovnou ke králi, korunu bych ukraď mu a schoval, princeznu bych třeba zhubičkoval. STE VEC: Nehřej si jen na velkého smělce! Svázali by tebe do kozelce a pak bez pardonu, jak se říká, hodili by tebe do rybníka. /ÍXÝ PASTEVEC: Odbyla by tebe hodně zhruba, protože ti zelím páchne huba. PASTEVEC: Jenom princ, když má ji hodně rád, princezně prý hubičku smí dát. TRETÍ PASTEVEC: Slyšeli jste? Za černými lesy královský prý zámek stojí kdesi, a v tom zámku vládne starý král, ten prý princi princeznu svou dal. JINÝ PASTEVEC: Veselka prý záhy bude. PASTEVEC: Oho! Princezna prý nechce prince toho! JINÝ PASTEVEC: Bodejť, nechce! Chce-li král ji vdát, musí princezna přec poslouchat. TRETÍ PASTEVEC: Kdybych já tak moh' jí poroučet, bičiště by musila vzít hned, pěkně ráno na pastvu hnát krávy, a pak večer hajdy do šatlavy! I? PASTEVEC: Protože je tátou jejím král, pořádně bych radš jí nalupal. IVEČ: Kdybys drába nemusil se bát, mohl bys jí notně nalupat, ale že jsi pastevec a baba, rychtáře se bojíš, ba i drába. Jak ho uhlídáš, máš hrůzu z něho! R H TÍ PASTEVEC (hledí do dálky): Tamhle běží něco zeleného! .-.5TEVEC (se poleká): Utecme! To rusalka je malá, o které nám bába povídala, i ETl PASTEVEC: Honem, honem! Naše bába říká, rusalka že stáhne do rybníka. X Ý PASTEVEC: Bodejť, snad bys rusalky se lek'! Do rybníka stáhne mužíček. TRETÍ PASTEVEC: Vidíte ty zlaté vlasy její? Honem, honem, honem, utecme jí! (Utíkají) IMPELIŠKA (vyběhne): Proč utíkáte? Neublížím vám! A řeknete-li, kudy odtud dále, tři zlatá jablka vám za to dám, jsou ze zahrady pana krále! PASTEVEC: Koukej, kterak ulekaně vzhlíží -snad nám tedy přece neublíží! INÝ PASTEVEC: Máme-li ti věřit, jablka nám dej! TŘETÍ PASTEVEC: Je-li rusalka to, honem utíkej! JINÝ PASTEVEC: jen se nám tu ještě strachem nerozplač! TRETÍ PASTEVEC: Ale já se bojím! PASTEVEC: Ptej se, co je zač! TRETÍ PASTEVEC: Švihne-li nás proutkem, hned nás promění! : pastevec: Kdo jsi? Víla z vody? Lidské stvoření? PAMPELIŠKA: Aj, co si myslíš? Netřeste se stále; jsem Pampeliška, dcerka pana krále. E ľ! PASTEVEC (se ještě bojí): Utec, uhrane nás svýma očima! PASTEVEC: Princezna jsi, která prince vzít si má? PAMPELIŠKA: Ne, já ho nechci! Ať si jede zase v svou Hispánii, mne už nedočká se! " AATZVEC: Princezna je, hoši! Zrovna před chvílí isme tu o princezně spolu mluvili. T^ETÍ PASTEVEC (nabude odvahy): Tože je ta holka? Hrome, to jsem rád! .'IVY PASTEVEC: Teď ji tady máme! : : EVEC (jí hrozí): Počkej, utíkat! JINÝ PASTEVEC: Nestydíš se? Co ti lidé řeknou? ----PASTEVEC (se hrne na princeznu): Ale teď mi hubičku dáš pěknou! : A7ZYEC (jej odstrčí): Pěkně si ji vychoval pan král - snad bys ji tu nehubičkoval! PASTEVEC: Vyplatit by měl tě ženich tvůj! TÄETÍ PASTEVEC: Neprosím se o hubičky - fuj! a AELISKA: Doveďte mě do vsi komukoli - acfe-. mě nohy tolik, tolik bolí! v pastevec: Vida. do vsi! Jen ty do vsi přijď! a a£e nohy nebolí snad, viď? TŘETÍ PASTEVEC: A já musím denně stádo prasat od božího rána pěkně pásat! PASTEVEC: A tvůj táta na nás všechny zhruba, protože nám zelím páchne huba! TŘETÍ PASTEVEC: Ty jsi ovšem samá drahá mast! j INÝ PASTEVEC: Ale teďka půjdeš za nás pást! Večer podojíš - no, že to víme! Bičištěm ti rozum napravíme! PASTEVEC: Brambory jíst budeš, ať máš hlad -• :i dáme, princi utíkat! TftET! PASTEVEC: M v ti pýchu vyženeme z hlavy! (Smýká Pampeliškou) Neposlechneš? Hajdy do šatlavy! A i \ZA (se objeví na stráni): Ani se jí nedotkněte! (Seběhne a porazí rázem všechny pastevce) t E V Cl (vstávají): Honzo! Honzo, chalupníku! HONZA (zahání pastevce): Gfioete dostat? Chcete? Chcete? (Vraci se) Je to rota ničemníků! PAMPELIŠKA: Viď, byli by mi hodně ublížili! HONZA (se na ni dívá udiven): Ty jsi krásná! Kterak říkají ti? Nejsi rusalka snad, žes tak krásná? PAMPELIŠKA: ?:oč každý myslí, že jsem rusalka? honza: Protože máš dlouhé zlaté vlasy, a ty jistě rusalky jen mají. Promluvíš-li, je to, jak by z dálky někdo krásně, ale smutně zpíval. Rusalky prý zpívají tak jenom. Moje bába viděla kdys jednu, :n prý měla také krásné šaty, veliké prý modré oči měla, vlasy měla jako slunce samo. -IŠKA: Kdybych rusalkou tou zlatovlasou byla, proutkem bych jen švihla, všechno proměnila. Byli bychom v zámku křišťálovém spolu, zlaté hvězdy na nás svítily by dolů, sladkou rosu bych ti vlila do kalíška, princeznou by byla zase Pampeliška. v oknech by nám kvetla s petrklíči lecha, nad námi by zněla jako housle střecha, ve vlas by mi sedli bílí motýli, po podlaze zlaté bychom tančili. Ale já jsem chudší křepelka než v poli, r.ožky mě už bolí, srdíčko mě bolí, 3 večera z rána prchám nevím kam -.i kdo potěší mě, toho ráda mám. Podává Honzovi jablka) jablka mi zbyla, jsou jak ryzí zlato; t ses mne tu zastal - nechtěl bys je za to? A co zbude tobě, dáš-li mi je? ístě nemáš v kapse ani sousta! Počkej, mám tu buchty; moje máma tfFELIŠKA: jak ;kla mi plný uzlík buchet oba buchet najíme se! 7s livne se to v moje oci clivas! istě ze vsi! Bodejť - a co ty? IQNZA: AMPELISKA: A jsem byla dcerka královská, .. ::.Au si vzít prince cizího. Než noho prince, radš jsem utekla, a nazdařbůh ted musím do světa. HONZA: Do světa jdu taky. Vida, vida! Máma myslí, že prý trochu zmoudřím, uvidím-li cizí kraj a lidi. PAMPELIŠKA: Jdeš do světa? Viď, že smím s tebou jít, a třeba hodně, hodně daleko! HONZA: Kdybys chtěla, zlatovlásko, se mnou, šel bych třeba na kraj světa pro tě. PAMPELIŠKA: Ó, kdyby tys byl princem z Hispánie, věř, tobě, zdá se mi, bych neutekla! HONZA: Vida! U nás ve vsi říkali mi, do smrti že prý se neožením, sotva jedna holka že mě chtěla! Říkali mi hloupý Honza všude. Hloupý Honza! Inu, bodejť - hloupý! Nedal jsem se, když mě dráb chtěl spráskác ušklíbl jsem se i na rychtáře! Takhle líbat ruku direktoru, to je arci moudrost nejmoudřejší! (Zadivá se na Pampelišku) A co ty, má krásná zlatovlásko, jakpak tobě doma říkávali? PAMPELIŠKA: Říkali mi Pampeliška, Honzo! HONZA (radostně): Pampeliška? To se u nás říká těmhle žlutým, drobným kvítkům - vidíš? (Trhá pampelišky v trávě) Jistě proto, že tvé zlaté vlasy taky takhle ve sluníčku svítí. PAMPELIŠKA: Když česala mi chůva večer vlasy, tak jasno bylo vždycky nad postýlkou, že jasněji snad o polednách není. . . Však o těch květech nic mi neříkala. HONZA: Uměla moc pohádek tvá chůva? Pa mpeliška PAMPELIŠKA: Ó, uměla jich tolik, od jara že povídat je mohla do zimy, pak od zimy zas nové do jara a od večera třeba do rána. Než usnula jsem, vždycky zpívala mi smutnou píseň o lnu, který kveť a nedokveť - A ještě umíš ji? . \"ZA: : PELÍŠKA: Chceš? Já ti onu píseň zazpívám. (Zpívá) Daleko široko svítí boží den, ■ pod našimi okny kvete modrý len. Kudy půjdu cestou, kveť mi modře, kveť, záhy za nevěstou přijde rytíř teď. Daleko zdaleka pra mne přijede, B>siimička mi ze lnu plámo upřede. A: se plátno jemné ••" slunci zabělá, rytíř odvede mne zítra z kostela. Df.leko vysoko svící sluníčko, ach. ro nebyl ryriř, moje mamičko! Sluníčko se schýlí, . ; zhasne den, ." --■ můj rubáš bílý " fcveť modrý len! (Rozpláče se) HONZA: Pročpak pláčeš, Pampeliško zlatá? PAMPELIŠKA: Tu písničku jsem vždycky oplakala, a teskno bylo mi - je smutná, viď? HONZA: Pampeliško, proč máš slzy v očích? Zastesklo se tobě po domově? PAMPELIŠKA: Jen po zahradě naší se mi stýská, ' kde s chůvou jsme se v trávě honily. Tam bylo krásně! Z daleka i z blízka tam přilétali pestří motýli. A co tam bylo z jara zkvetlých stromů! (Náhle) Ach, Honzo, Honzo, já už nesmím domů HONZA; Nesmíš domů? Ty že nesmíš domů? Víš-li co? Pojď tedy na stráň se mnou; uvidíme, kudy slunce pluje do červených mraků na západě. Půjdem za ním, proběhneme lesy, na západě slunce dohoníme -půjdeš se mnou, zlatá Pampeliško? PAMPELIŠKA: Víš-li, Honzo, kudy slunce chodí? Za lesy je mračna doprovodí a pak ještě do červánků hoří, když je slunce na pokraji moří. Na slunce tam velký koráb čeká, po moři je veze do daleka, za horami po celou noc plane, na cizí se světy usmívá, kde si slunce v kráse nevídané zlaté vlasy v moři umývá. PONZA: Pojďme tedy za ním v černé lesy jako ženich spěchá za nevěstou! "PAMPELIŠKA (hledí k zapadajícímu slunci): Slunce moje, slunce moje, kde jsi? 1 JXZA: Drobty z buchet nasypeme cestou, kudy půjdem, o své stopě zvíme, na zpáteční cestě nezbloudíme! ELIŠKA: Princ se mne nedočká, odjede kposledu, a já tě ke králi, Honzíčku, dovedu, pan král mě miluje, hněvat se nemůže, řeknu-li: „Tatíčku, toho chci za muže!" i A: Chtěla bys mě, Pampeliško? ELIŠKA: Nežli zlatá loď třikrát zemi obepluje, než se slunce třikrát vnoří v černé lesy, v žhavé mraky, na dno cizích siných moří, vrátíme se k panu králi! : Pampeliško, pojď! (Odvádí Pampelišku po stráni) DRUHÉ DĚJSTVÍ 4- Primátorská síň města Kocourkova SLARŠ1 MĚSTA (vstupuje): Ctný primátore města Kocourkova, jdu o těch cizincích se radit znova. primátor: Je třeba velmi o město se bát, mor zkaženosti by je nepřepaď. My počestní jsme ještě naštěstí, však z ciziny jde mnoho neřestí; byť sebelepší, úhonou je přec nám pro počestnost každý cizinec! Stráž každého má proto zatknout hned, by cizí mrav nám v město neuveď, i myslím, bychom v prospěch nemalý hned nový zákon o tom vydali. STARŠÍ MĚSTA: No, nevím, nevím! Novot všech se štítím, náš dosavadní zákon trpěl by tím, neb všechno to, co novotou čpí tuze, je darmošlapům vítáno a luze. Radš do knih nahlédnout a ptát se znalce, jak dlužno hledět na přistěhovalce -ač přísluší vám, jako města otci, i bez knih soudit z primátorské moci! ľ ÍÁTOR: Stráž vyslechněmež! STARŠÍ MĚSTA: Ať se s námi sdělí, jak onen párek zatkla podezřelý. : A TOR: Ne, zprvu ať nám strážce vykládá, jak podezřelý párek vypadá, neb zprvu musil cizince ty zřít, než za zajatce moh' je prohlásit. Hned jménem zákona se budu ptát, jak vypadají, jaký mají šat. STARŠÍ MĚSTA: Když jménem zákona se ptáti chcete, :A afcelhán být jistě nemůžete. 5at. oné dívky vzácné prý je ceny, t ;■• :eií prý je takřka urozený.' PRIMÁTOR: šsr rnádi vznešený, pak na mou čest buu zlodějka, buď podvodnice jest, a b«dto ukradla ten krásný šat, buď chce nás šatem drze oklamat! STARŠÍ MESTA: H fič bude s průvodčím; stráž aspoň praví, že vypadá prv jako trhan pravý. TOR: . rnAc.á cliyfca, skvěle ubraná, ve průvodu prišla trhana? I :. sousede.1 je zřejmo přec, Ěe pfwvodce je také zlotřilec, neb vznešenost kde pravá vévodí, taní ve průvodu sprosťák nechodí. STARŠÍ MĚSTA (se zamyslí): Už vymyslil jsem na ně kličku pěknou, zda poctivci jsou, ať vám rovnou řekno A řeknou-li, že ano - v téže chvíli už rouhání se pravdě dopustili! Však při výslechu buďte velmi dbalý zda jménem božím též se dokládali, neb směle byste mohl potom říci, že zároveň jsou křivopřísežníci. STRÁ2 (vrazí do dveří): Ach, pane, pane! PRIMÁTOR: Zda ty zákon ctíš, že nezavolán sem se odvážíš? STRÁŽ: Ach, pane, pane! Kdybyste to viděl, sám byste křičel: „Zle je, zle je, zle ie! Až k hradbám přišli, ohně zapálili a do bran tlukou ukrutnými meči, z nich mnohý meč si o své zuby brous a všichni vzhůru pěstmi vyhrožují! :;TARŠÍ MĚSTA: Snad nepřebral jsi v krčmě? Jazyk máti všechna slova páté přes deváté! ľRÁZ: Ach, pane, pane! Kdybyste zo viděl! Což teprve ty hrůzy sly>e: v.-cc'.my! Když do večera bran prv nemravem a nevěstu-li nevydáme princi, on prý nám vhodí smolné vence v město a vypálí nás jako vosy v hnízdě. A proto spěchám vyřídit vám, pane, co vyřídit prý od prince vám musím, ač samým strachem sotva mluvit mohu! Princ prý měl svatbu okázalou slavit, však princezna mu od oltáře pláchla, princ ji teď honí přes hory a doly -a ona prý se v městě našem skrývá! STARŠÍ MĚSTA: Ach běda, sousede! \TOR : Čas zoufalý! My dceru královskou jsme zajali! ( Stráži) Vším vinen jsi, neb nedbalá jsi stráž! Což nepoznal jsi, koho zatýkáš? A íí MĚSTA: Žes ničemník, já odjakživa věděl, i en okouněls a korbele si hleděl! Ach, pane, pane! Kdopak moh' to vědět? Já zatk' je věru se vší bedlivostí, ač on se vzpouzel a chtěl bušit do mne. Vsak ona řekla: „Neubliž mu, Honzo!", a povídala, že to ženich její. MĚSTA: Pak ona ovšem nevěstou jest jeho B jistě není z lože královského! ÍÁTOR: Sr.aá bude neiiip do vězení jít ís výslechu je oba podrobit. -. rereknou-li, kterak přišli sem, jak fceptv princi oba ukážem. STARŠÍ MÉST Ä: . sousede! To nejlépe se hodí, rK.ll» A STRÁŽ: a rozvaha nám přitom neuškodí. Ať zatím posel zpraví o tom prince, že dolehneme přísně na cizince, -a hlavně ať mu řekne, že ho ctíme a jménem zákona že vyhovíme. PRIMÁTOR (stráži): Běž, vyřiď princi, že náš městský soud chce jeho vůle ve všem poslechnout! STRÁŽ (odejde) STARŠÍ MĚSTA: Teď bude třeba zajatce ty zočit a bedlivě pak uvážit, co počít. Vždyť jen tak zhola nelze svolit ani. by princovo se vyplnilo přání, a v cizí při se míchat není zdrávo, než vyšetříme, čí jc vlastně právo. A víte, co? Já slyšel kdys, že kdesi sám o sobě prý každý rozhodne si: ať princezna nám řekne, čí je žena, a není-li, tož komu zaslíbena! PRIMÁTOR: V spor cizí ať se nikdo nemíchá; ať vybere si sáma ženicha! STARŠÍ MĚSTA: Bůh, sousede, vás potěš za ta slova, vždyť každému se člověk nezachová' PRIMÁTOR: A princezna-li prince bude chtít, pak toho Honzu dáme pověsit. STARŠÍ MĚSTA: A jménem zákona jej suďte potom, by nemusil už pochybovat o tom! PRIMÁTOR: Co s ním se stane, už mne nehnete! Tak, sousede, a teď si všimněte, dva moudří lidé víc že dokáží, než městská rada se svou kuráži. ARŠI MĚSTA: Kde moudrost vládne, tam ať strachu není a jménem zákona teď do vězení! ( Odejdou) 5- Na ulici MÁTORtJV SYN (přichází se svým přítelem): Hej, brachu, to je holka! Zřel jsem ji, než do vězení stráž je odvedla, a hned jsem poznal, že to princezna, Tu kdybych dostal, aspoň na chvíli -CEL: A viděls průvodčího jejího? Ta princezna - no, krk bych vsadit chtěl, že vykutálená to princezna, jež patrně už doma poznala, co láska štolbů jest a lokajů! TORUV SYN: Jen u nás čpí to vínem vyčichlým, a naše ženy, stokrát záletné, jsou v nepravostech hloupě počestné! Hej, zda jsi tady někdy ženu zřel, jež nezdá se až hanba počestnou? Tak počestností nasákl tu vzduch, že kantor sám má ženu počestnou, ač v cizím už ji našel pelechu a býkovcem ji z něho vypráskal. Zdaž nemáme i běhny počestné, :cž na tebe si samy volají, když na ulici si jich nevšimneš? Jsou počestné, jsou všechny počestné -Sít nesměly by v městě počestném! Sak mně se hnusí! To jsou patoky, to p.cní víno, co tu pijeme! I i princeznu mi, brachu, zaopatř — ' ojnásobíš moje přátelství! PŘÍTEL: Tvým služebníkem je má nepravost, a dokud není pána lepšího, chce tobě býti psovsky oddána! PRIMÁTORŮV SYN: A dovede mi tedy poradit, jak dosíci té krásné princezny, než naši otcové to rozsoudí? PŘÍTEL: Což nejsi, brachu, primátorův syn? Snad abys nechal v městském vězení květ nejkrásnější touhou uvadnout, a přitom pod okny své nevěsty - buď velebena její počestnost! -svým kloboukem jak panák fofroval? PRIMÁTORŮV SYN: Tvůj každý nápad páchne lotrovstvím! F'ŔlTEL: Už zapomněls, kam klíče vězení tvůj velemoudrý tatík pověsil? Co? Stráže že se bojíš, zpozdilče? Nač podplácíš ji, by nás nezatkla, když po půlnoci město bouříme? Sud vína stačí, by tě poslechla -a ty tu pořád vzdycháš jako kluk! Tak upřímně jsem tobě poradil, že vlastní hřbet mě přitom zasvrběl! IMÁTORÚV SYN: Hřbet zasvrběl tě? Svrbí-li tě hřbet, hned zasvrbí tě natažená dlaň. ŘITEL (natahuje ruku): A dáš mi na ni za to zálohu? ".IMÁTORÚV SYN (v rozpacích): Můj měšec, brachu, má teď úbytě. Ř! F.L: Zas úbytě má? Věru, zdá se mi, že měšec tvůj teď stůně smrtelně, vždyť trvá to už dlouho přespříliš! VTORÚV SYN: Však důkladně tu nemoc vyléčím, až primátorem města stanu se. 'zklamán): Pak teprv? Běda, cožpak čekat mám, až pochovají tvého tatíka? Což, nechtěl bys mě tedy do těch dob mých služeb zbavit a radš propustit? " ' ÍÁTORCV SYN: Mé přátelství už tobě nestačí? PftíTEL (krčí rameny): Snad jinému se zase uráčí -a prozatím jen tolik, pane, vím, že tvého přátelství se nenajím. HUMÁTORDV SYN (dupne): Kát sper té tedy, chlape zpozdilý! (Odchází) rtJTř:-L (za ním hrozí): Sa»d pro tebe ho najdu za chvíli! fZlostné odejde jinudy) í T EL y- -i- I ; r ±3 Vězení PAMPELIŠKA (se probouzí na otepi slámy): Ach, Honzo, Honzo, kde jsme se to oct!S HONZA: Nocleh nám tu dali ledajaký -ale teď zas půjdem, Pampeliško, když tam venku boží slunce svítí! (Chce otevřít dveře) Cože? My jsme tady uzamčeni? Vypáčim ty dveře ze železa, touhle pěstí uvolním ti cestu, brány města jako dveře chlívku rozkopnu a - PAMPELIŠKA (jej rychle zadrží): Ne, ne, Honzo drahý! Sic porazí tě, sváží, odsoudí -a co si v světě počnu bez tebe? HONZA (trpce): Řekla bys jim, že jsi Pampeliška, a pan král že zaplatí jim zlatem, beze mne když k němu dovedou té, PAMPELIŠKA: Ach, Bože - zlatem? Chudáček par. král se židovi už dávno zaprodal. HONZA: Kdybys chtěla prince z Hispánie, zasype princ pana krále zlatem . . . PAMPELIŠKA (jej objímá): Ach, Honzo, Honzo - cos to zase řek'? Mám navrátit se k panu králi již? Už nabažil jsi se mých písniček a pohádky už nové neumíš? Věř, mně se zdá, že vždycky tvou jsem byla a pro tebe že jsem se narodila, že Pánbůh chtěl už mnohem, mnohem dřív, bys na světě byl pro mne jaktěživ! Víš, jaks mi řek', že zlatovláska jsem, a jak jsme do lesů šli za sluncem? - *\ZA: Za sluncem jsme, Pampeliško, vyšli, ale k moři nedošli jsme za ním -není-liž ti toho přece líto? AMPELIŠKA: Což jsme všude cestou, Honzo milý, plno krásy spolu neužili? Na lučinách plno kvítí bylo, boží slunce nám je ozlatilo, kukačka nás v černé lesy zvala, veverka nám cestu ukázala, do hnízd ptačích jsem se podívala, vajíčka kde křehounká se hřála. Do studánky nahlédla jsem v chvění, seděla tam žabka na kamení, očka se jí jako démant skvěla, zlatou korunku ta žabka měla! A když večer na mezi jsme spali, svatojanské mušky přilétaly, broučkům v trávě na noc svítily, koleni hlav nám čiše tančily. HONZA (se rozpovídá): _z :si spala. Pampeliško, unavena usnula jsi, - y mušky svatojanské padly ve tvé zlaté vlasy, vvie'v tam. osleply tam, jejich záře ztratila se, r::::že se rovnat chtěly Pampelišce zlatovlasé. Vtom se měsíc vyhoup' z lesů, na topolech po paprscích jeho bílých spustily se k i. m mateří si doušky v trávě do sukýnek a :. Pampelišku její vůní na dobrou noc oviv* Ucítil to cvrček v mezi; na víly se c č . ale potom z tenkých klásků housličky si hone) sed' si na mez, nožkou luskl, měsíce si nevšj Pampelišce od půlnoci do sna hrál' až kc vv A když ustal, skřivan vzletěl, křepelička z.-i hnědá srnka udivená za jeteli v rose stá i dívaly se, divily se, že dal Pánbůh krásné a to zatím Pampelišce svítily jen zlaté via;] ly umíš, Honzo, krásně povídat! (Zachvěje se) A tady je tak pusto, nevlídno -proč zajali nás místo noclehu, když za deště jsme o něj prosili? HONZA: Protože jsou špatní lidé v světě, kteří dobrým štěstí nedopřejí. Říkávala moje stará máma, bych se špatným vyhnul na potkání -ale teď to cítím: pěstí na ně, kdekoli jen špatné lidi najdu, a kde dobrý trpí, zastat se ho! Už jen aby sem zas někdo přišel -však se Honza s vámi vypořádá! (Hrozí ke dveřím) PAMPELIŠKA: Věř, Honzíčku, jak jsem tě zahlédla, hned měla jsem tě ráda jako teď, a na kraj světa za tebou chci jít. žes tenkráte mi nedal ublížit! HONZA: Půjdem, Pampeliško, půjdem, pújcíem! PAMPELIŠKA: Víš, kam to půjdem? Rovnou na stráii Tam žlutých květů těch si natrhám. a že jak já jsou pampelišky též, z nich do vlasů mi věnec upleteš! 3NZA: Žluté květy odkvetly už možná! AJMPELISKA: Už odkvetly, tak záhy odkvetly? A pranic, pranic po nich nezbude? HONZA: Jenom bílé pýří, které chvěje se, a to do daleka vítr roznese. : ÍPELIŠKA: Vítr je roznese - kamže je roznese? HONZA: Vysoko, vysoko do oblak šedivých, odkud se za zimy na zemi sype sníh . S oblohy šedivé pýří to napadá, zmizí v něm stráň i les, pole i zahrada, na náves napadá, na střechách všude je, za vsí se nakupí v hluboké závěje. Ale ať napadá! Doma je náhrada, v chalupách při louči bába nám vykládá, pohádky vykládá, jak si král králku vzal a jak ji miloval -./ELIŠKA (propukne v tichý plac) HONZA (udiven): Což jsem tě rozplakal? PAMPELIŠKA: Vysoko, vysoko do oblak šedivých, odkud se za zimy na zemi sype sníh . . . Mně je tak trúchlivo bez tepla, bez světla, jako bych pod zemí vadla a dokvetla! HONZA: Venku ještě usmívá se slunce, v zlatých polích kvete koukol s mákem - do žní budem, Pampeliško, doma! PAMPELIŠKA: ■ Na naši stráň tedy den se směje světlý? A my vrátíme se záhy na tu stráň? Jen ty pampelišky aby neodkvetly . . . (Hluk za dveřmi, a slyšet otvírání zámku) 'SíS. už jdou pro nás! Chraň mne, Honzo, " us se na prsa Honzova) :h raň! PRIMÁTORŮV SYN (křičí za dveřmi): Mám stokrát ti to, hlupče, povídat, že jménem městské rady přicházím -a spravedlnost že chci vykonat? Co? Nejsem já snad primátorův syn a dědic jeho moci soudcovské? (Vejde do vězení) Kde je ta dívka? Sám jsi povídal, že urozená je to princezna -a teď se zpěčuješ ji vyprostit a hned ji zbavit toho otrapy? STRÁŽ (vchází za ním): Mně pořád ještě něco našeptává, že princezna se takhle nezahodí a s ledajakým selským otrhancem že naválí se na otepi slámy! PRIMÁTOROV SYN: Mlč! Umlkneš-li, nejlíp promluvíš! Tu princeznu v síň moji odveďte a tomu chlapu dejte železa! (Dupne) Ty ještě civíš? Ještě otálíš? Já poroučím to - jménem zákona! STRÁŽ (úslužně): Ó, jakmile to jménem zákona je, toť nelze věru pochybovat ani, že dívce té jsme přece ublížili! (Honzovi) Jdi, otrapo, a necloumej tu dámu, sic tebe tady — (Pampelišce) Račte, urozená! PAMPELIŠKA (se znova vrhne do náručí Houro: Ne, neodejdu! Chraň mne, Honzo, cnr.=.:':! HONZA: Neboj se jich, Pampeliško zlatá! (Synu primátorovu) Kdo vás posílá? PRIMÁTORŮV SYN (drze): Princ z Hispánie! -. Pampeliška ÍPELIŠKA (zoufale): Princ! Honzo, princ! Princ už nás dohonil, a teď mě v poutech k němu dovedou! Ó Honzo, Honzo, neopouštěj mne! Í.Í 1ÁTORUV SYN: Nám vaše vůle bude rozkazem, a nechcete-li, nevydáme vás. Však dosud hrozí pomsta princova, i chci vás spasit. Se mnou prchněte! NZA (se dopálí): Aha, princ vás neposílá tedy, ale sem jste jeho jménem vešli? (Rozkročí se) Jde-li si princ vskutku pro princeznu, ať si pro ni přijde do vězení -se mnou však ať dřív se vypořádá! !' IÁTORŮV SYN: Však bez prince to vyřídíme též -hned spoutejte ho! ge blíží k Honzovi): Po dobrém se poddej, mež zhorší se to! - \ (se ožene): Tedy mě už svažte! 'Porazí stráž) Svažte si mě, svažte, můžete-li! 'Vrhne se na primátorova syna) Tohle princi ještě na pamětnou! : 7 !ÁTGRÚV SYN: Ten chlap mě rozmačká - ach, pomozte! S STRAŽ ( HONZA: ,á): Ať už se pána ani nedotkneš! Chcete vidět, kterak u nás doma utloukáme sedm jednou ranou? Takhle! Takhle! Takhle! Vymlátí oba z vězení) P&IMÄTOROV SYN (křičí venku): Utíkejte! Béi na radnici, že tu vzpoura je! Dej se zvonice zvonit na popiac běž na náměstí, volej: „Vrahové HONZA (se směje): A iděla jsi, Pampeliško zlatá, kterak jsem je odtud vyprovázel PAMPELIŠKA: \ sak ted sem přijde princ i s ani a potrestá nás, že jsme neposlední HONZA (se rozpřáhne): Ať jen přijde s celým vojskem sv regimentu se teď nebojím! U nás na vsi jednou chalupníku do studny se mlýnský žernov smek'; já tam vlez' a takhle na malíku žernov vytáh' jsem jak prstýnek. Vojska ať sem přijdou kde jsou která - neleknu se ani lucipera! PAMPELIŠKA (se k němu tulí): Můj zlaty Honzo, ty jsí hrdina! HONZA (ji objímá): Protože mám tebe^Pampeliško! PRIMÁTOR (mluví za dveřmi): Ze zprotivil se tobě, povídáš? A proč tě medle nechránila stráž? (Vejde se starším města do vězení) PRIMÁTORŮV SYN (jde opatrně za nimi): Jen nechodte tam příliš daleko, je hromotluk a všechno pomlátí. Řek', sedm že jich ranou zabije - a my jsme, otče, na něj pouze tři. PRIMÁTOR: Tys tlučhuby se toho proto lek'? (Volá na stráž) Vchod hlídejte; by odtud neutek'! STRÁŽ (vstupuje na práh) PRIMÁTOR (Honzovi) i Tys tedy onen zarputilý host! He, proč jsi tady ztropil výtržnost? Proč nedal jsi se spoutat? Stráž jsi zbil! He, proč jsi mého syna porazil? He, myslíš si, že patník je to snad, jejž každý osel může otloukat? Tím rozmnožil jsi zločinů svých tíž -jsem věru zvědav, jak se omluvíš! PRBLÁTORUV SYN (se schovává za otce): He, což jsem patník? Viset budeš, věz! PRIMÁTOR- Hned na otázky moje odpověz! STARŠÍ MĚSTA: Ať počet všech svých nepravostí vydá a jménem zákona ať odpovídá! HONZA: Ať syn vám řekne, proč sem na nás vnik' PRIMÁTOR (staršímu města): To velmi pálený je poběhlík! STARŠÍ MĚSTA: Ba věru, sousede, a připadá mi, že zmásti chce nás těmi otázkami. Teď nejlíp pravdu nepokrytou zvíte, když se vší přísností naň uhodíte. PRIMÁTOROV SYN: Však bez otázek! On se pere rád! PRIMÁTOR: Mám bez otázek chlapa potrestat? STARŠÍ MĚSTA: Ať vydá počet protivenství svého, a bez otázek potom odsuďte ho! PRIMÁTOR: Nuž, bez otázek! (Honzovi) Tvoje jméno jest? HONZA (se rozchechtá) PRIMÁTOR: Je nepochybno, že nás hodlá splést. STARŠÍ MĚSTA: Ne, sousede, tak ne! Snad pravdy zvíme, když jiným způsobem to vyšetříme. A lhát-li bude, trestejte ho za to! (Postoupí) Hned odpověz nám, kdo je dívka tato? HONZA (ledabyle): Ptejte se jí! STARŠÍ MĚSTA (primátorovi): Aha, vyhýbá se! Nuž, zeptejte se dívky této zase. neb to již víme beze ptaní všeho, že princezna jest rodu královského. 52 PRLV m I MÁTO R (kývá): Vhod promluvil jste! Ať se k pravdě zná! (Pampelišce) Jste, princezno, vy vskutku princezna? -: IPELISKA: Jsem. !) IÄTOR (uctivě smekne): Zdá se vskutku, že je nevinná, neb ihned pravdu mluvit počíná. (Pampelišce) A medle, princezno má spanilá, proč tuhletoho jste se chytila? MŠÍ MĚSTA (zvědavě): No, teď to praskne! Buďme všichni zticha! PELÍŠKA: Král vyvolil mi prince za ženicha -a nežli toho prince z Hispánie, radš žebrat chci a hlad mně milejší je! T M 2 S TA (radostně): No? Aha, aha! Blud už v pravdu vyšel -teď, sousede, jste svatou pravdu slyšel! IÁTOR .\dvž doznala nám všechno vlastním rtem, (Mine opravdu jest jejím ženichem! MÁTORÚV SYN (rychle): Tec', otče, honem hleďte se jí zbýt a toho chlapa dejte pověsit! TAR5Í MĚSTA: Nic neukvapme! Zvolna, mladý pane, než jménem zákona se právo stane! (Radí se $ primátorem) ELIŠKA (Honzovi): Vicf, Honzo, ty mi nedáš ublížit, byť stokráte nič princi určili? \: Ať se radí! Dokud Honza s tebou, nezkriví ti nikdo ani vlásku! Ty se chvěješ, Pampeliško zlatá? Pampeliško, cožpak neznáš Honzu? PRIMÁTOR (se poradil): Tak městská rada právem uznala; by princezna se princi vydala, a starší města princi v poctu hned ji do tábora budou provázet. Ten, jenž ji unes', budiž ze města též vyveden, ať princ ho potrestá, i bud mu vydán milostivě dost ať na milost či také v nemilost! . (Stráži) Ji odvedeš v síň primátorskou, věz. však průvodčího vrhneš do želez! PAMPELIŠKA (obepne zoufale Honzu): Ne, Honzo, ne, já s nimi nepůjdu! HONZA (pokročí): Pojďte tedy! Železa mi dejte! Odveďte si tedy Pampelišku! (Rozpřá/me se) PRIMÁTOR (utíká ze dveří o závod se synem a r \ ta, křiče na útěku): Jen se ho nebojte a v pouta s ním! (Uteče ) PRIMÁTOROV SYN (hrozí venku pěstí): Už konec je tvým kouskům lotrovský™ (Uteče z,a nimi) S PRAŽ (se blíží poníženě k Pampelišce): Je libo, prosím? HONZA (upřímně): Pampeliško, chceš.-PAMPELIŠKA (v náručí Honzově): Můj Honzo, Honzo, umru s tebou též! .HANZA (posměšně stráži): Nemáte snad úcty před zákonem ? (Zatne pěsti a rozpřáhne ruce) Tedy pojďte! Spoutejte mě honěni! r -RAZ (zmateně uteče, bouchne dveŕm: c y_. zamkne) MNC (s Nádherný stan mocného prince z Hispánie HSINÍJ (se.di zadumán) SVODCE (vstupuje): Můj pane královský, smím promluvit? -J Zruší): Zas, vojevůdce, chceš mi poradit, hych neotálel dalším čekáním a na město hnal náhlým útokem? !CE: Tvé vůli jen se, pane, ukláním a mlčky čekám, dokud rada má se nepromění ve tvé rozkazy. Proč z myšlenek mě tedy vyrušils? JEVťíDCE: Tys rozkázal, bych z dum tě probudil, n;ž k západu se slunce nakloní. L z k západu se slunce sklonilo — a město ještě neotvírá bran, hf princeznu v můj tábor uvedlo? TOJEV0C VOJEVŮDCE: Smí promluviti sluha oddaný, by nového zas hněvu nevzbudil svou starou radou? PRINC (netrpělivě): Nuže, mluv si. n VOJEVŮDCE: Tvých proslavených zbraní váhavost snad posiluje města naději, že opustíš je, nepotrestav je. PRINC: Mám rozbořit snad město ve hněvu, bych v jeho troskách zaslech' výčitku, že násilím jsem dobyl princezny? O nikoli! Svých zbraní nezvednu a nezničím je, dokud nepoznám, že město váhá vydat princeznu, ač její srdce touží v náruč mou. VOJEVŮDCE: Tvou nerozhodnost zřelo jitro již, a dnešní večer zas ji uvidí. PRINC: Rci, není lépe trvat v pochybách a prodlužovat jimi touhu svou a její smutek věnčit nadějí, než zvítěziti hravě nad městem a vítězstvím tím být i přemožen? Když bořili jsme města pohanů a smolné věnce do nich metali, by zžehly všechno, co tam k nebi ční - ať paláce či sklady kupčíků, ať svatyně či čtvrti nevěstek -my neptali se, co se stane pak, až celé město lehne popelem; nám pokoření pýchy stačilo, a s novým jitrem zas jsme táhli dal. Zde však má pýcha leží táborem, a vítězství mé snad ji pokoří! Co stane se, když města na troska:/, vzplá jenom hrdý nevěsty mé h niv a hrdě: „Zpátky!" řekne vítězům.- Znáš o Byrrhovií prastarou tu zvěst, _ á sám se lekal svého vítězství? c - raděj čekat, stále čekat chci, bran městských dále stříci pohledem a svoje srdce těšit ubohé, že snad se přece samy otevrou, a z nich že vyjde krásná princezna, jak luna krásná ve svém panenství, řkouc: „Tvoje láska zvítězila tam, kde nechtěly tvé zbraně vítězit!" Buď žehnán Bůh, že stvořil naději -a budiž klet, kdo hrubým násilím chce něžný život její ukrátit! VOJÍN (volá za stanem): Prince že chceš, chlape, varovat? Vyzvedač jsi, budeš oběšen! PŘÍTEL PRIMÁTOROVA SYNA (za stanem): Jsem věrný sluha! Věrný, slyšíte? A zkrátíte-li krk můj o tolik, oc zdržela mě každá vteřina, zle urazíte princův majestát! (Vřiti se do stanu -princova) VOJEVŮDCE: Až k princi, smělče, jsi se odvážil? PillTEL (se vrhne k nohám princovým): O mocný princi, sám-li uznáte, že vskutku větší byla smělost má než důležitost mého příchodu, nechť vaše stráž své plní vyhrůžky! VOJEVŮDCE: Sám vyřkl jsi svůj ortel! PRINC: Nikoliv! Je patrno, že z města přichází -snad přináší nám jeho poselství. Mluv! r J TEL: Mocný princi, kdyby přicválal teď z vaší říše posel uštvaný a strašlivou vám nesl novinu, že vaše hrady lehly popelem, že zloupeny jsou jejich poklady, že nejbídnější člověk na světě se korunoval vaší korunou, že ze všeho, co vaším bývalo, vám zbyla už jen vlastní statečnost -lip bylo by vám, nežli právě je! -.INC: Nech nářků svých, rci jejich příčinu! ŘiTEL: Ó, proč jste přišel v tuto zemi dřív, než peklo zhltí její zločiny? Ó, proč jste přišel v zem tu později, než hanebný ten čin byl vykonán? VOJEVŮDCE: Mluv rychle, rychle! Ještě za rána zval onen bídník mě svým přítelem! (Natahuje pravici) Mou nataženou ruku utněte, by nezdálo se, že ji vztahuji jen pro odměnu za své poselství! 1 1E VŮDCE: Dost draho tedy prodat přicházíš své přátelství -- kyne netrpělivě vojevůdci) Ten bídník, zlotřilec, jenž chlípné choutky živil potají, až zneuctily tělo královské! iC (iasi meč): Smrt zasloužil jsi, žes to vyslovil! "El se natáhne na zemi): Ať tedy pyká moje poctivost, že velezradě sloužit nechtěla! Nuž. vraždi tedy slovy svými sám! ThL: Blud. nerozum a nízkost smýšlení tafe smysly otců města pomátly, že do vězení vrhly princeznu -PRINC (užasne) JTEL: Však otců našich tupý nerozum dávno zvrh' se v prostopášné hry, í drze páchá primátorův syn. On zlehčil v městě všechnu počestnost, eni ti nás poclnes panenství, jež nebylo by pro něj uvadlo! Ó běda, běda, jak to vyslovit? PRINC (zoufale): Mluv! PŘÍTEL: Cím je všeho světa panenství, když nej krásnější jeho koruna dnes ve vězení města zhynula? Oh, mocný princi, mám to povídat, jak do vězení vnikl bídník ten, jak zneuctil tam vaši nevěstu a nejbídnější zločin dokonal, jejž nemohou má ústa vyslovit? PRINC (šíleně): Ó běda, běda - cos to pověděl? (Vojevůdci) Dej k hradbám města hnáti útokem! Dej smolné věnce všechny zapálit, ať zhoří všechno, nerozum a hřích, i s potřísněným jejím panenstvím! VOJEVŮDCE (váhavě): Můj pane královský, tvá nevěsta - PRINC: Má nevěsta? Ó, cožpak neslyšels? Je dosud v světě lože manželské, kde královskou by ženou mohla být? Ať její duše poslední svůj vzdech tam pošle k nebi v žhavých plamenech A tento posel zvěsti zločinné ať v plamenech těch rovněž zahyne! ( Odchází) VOJEVŮDCE: Vstaň! (Kyne vojínům v pozadí) PŘÍTEL: Běda, běda, ctnosti proklatá! Tak ukrutná je tvoje odplata! VOJEVŮDCE: Svou nepoctivost chtěl jsi prodá: árš zisk její nyní žitím odpykáš! VOJÍNI (odvádějí zajatce) přiběhne): Velký průvod z města kráčí sem, bílý prapor vlaje nad městem! VOJEVŮDCE: Zip é t zatlačte ten průvod do města i k jeho hradbám žeňte útokem! průvodu tom, pane, ze města princova se blíží nevěsta. VOJEVŮDCE: Což neslyšel jsi? Žeňte útokem! VOJÍN: Bílý prapor vlaje nahoře nad hradbami . . . Už jsou v táboře i PRIMÁTOR (vchází v průvodu starších mŕ;::. i ■ i oděných a stráže, která vede Pampelišku i zou): Než vaše vojsko v bubny udeří, chcem spatřit prince! Nesem' příměří) (Mává bílým šátkem) VOJEVŮDCE: Smrt upálením vám snad nestačí.' PRIMÁTOR (žasne): Snad mocnému se princi neráči —? VOJEVŮDCE: Pryč, pryč a pryč! Zpět v hnízdo hlt:;v A na rožních je pecte bodáků, když zbabělost se jejich ošívá a nechce zhynout v ohni zaživa! PRIMÁTOR (mává zoufale šátkem): Kdo poctivosti naší nevěří? Chcem' příměří! O princi, příměří! VOJEVŮDCE: Mám naslouchat snad babským nářkům tv a Zpět zažeňte je i- s tím příměřím! VOjtNi (se ::■ tou na- příchozí) PRIMÁTOR (křui na útěku): vydáni jsme cizí neřesti!"* . i •'„- .;.-OVA DCERA (vyběhne ze statku): Vy už jste se, teta, vrátila? Opravdu jste byla u krále? IA (kývá): Zrovna o tom povídáme tady. 30VA DCERA: Tam je asi krásy! i: Ba je! Ba je! BDOVA DCERA: Tolik krásy - a ta princezna na vandr se s Honzou vydala! To je asi čistá princezna! /EC: Protože ti Honzu přebrala! IKJVA DCERA: jedeš domů, jedeš domů hned! Sebrala jí Honzu jak by smeť! jKÍ DVA DCERA (běží za ním) SUC (pokřikuje): Honzu, Honzu, Honzu chalupníka! (Vteče do statku) Pojď sem, dceruško, a nech ho křičet, to víš, v nouzi dobrá rada drahá! Sedni si sem ke mně na zápraží, aspoň s tebou potěším se někdy, když jsi měla Honzu tolik ráda. EDOVA DCERA (pláče): Bože, teta, vy to nevíte, co i sem doma pro něj zkusila! iikrát mi táta namlátil, i :e Honza synek z chalupy, - ze na náš grunt ho nepustí! MÁMA: Možná, že by jinače byl mlínřít, až by se byl Honza z vandru vrátil! SOUSEDOVA DCERA: A když utek' Honza s princeznou. taky mi náš táta namlátil. MÁMA: Vidíš, holka, vidíš, je to bída! SOUSEDOVA DCERA: Už moh' sedět u nás na gruntu. ." ÍÄMA; Když on Honza nikdy neuposlech*. paličák byl vždycky - teď má za ta SOUSEDOVA DCERA: Já bych si ho, teta, vzala hned, kdyby princeznu si nepřiveď - ale s tou se tady ukázat, oči bych jí vyškrábala snad! (Zvoní klekání) LA (pomodlivši se a pokřižovavši): Můj ty Honzo zlatý, kde ty chodíš? 1DOVA DCERA: Z furiantství princezny se chyť! Z VEC (křičí ze statku): Dorka, Dorka! Máš jít podojit! EDOVA DCERA (vstává): Však už běžím! Teta, dobrou noc! Buď vám tady Pánbůh na pomoc! (Odběhne do statku) odcházejíc do chalupy): Pánbůh dobrou noc, má zlatá holka! ("Nastává večer) i přivádí umdlenou Pampelišku): Koukej, Pampeliško! Koukej, koukej! Už jsme doma, na té naší návsi! 6X.I.&KA (smutně): Ty. už doma, ale já - ach, Honzo! Dětino, jsme oba doma přece! Vaze naše sednice je nízká, js se ti to asi nezalíbí! 5KA: V: ; by se mi s tebou nelíbilo? Jí tvoje mamička - ach, Honzo, vvvicka tvá jistě vyžene mě. Ohol Ani nevíš, Pampeliško, ;tcrak mě má moje máma ráda! V. V jsem dostat líbeznější ženu? MPELIbKA: Dokud jsme se, Honzo, širým světem toulávali, sami jen a sami, ani ve r.nach mne co nenapadlo, ••••ch tebe nesmela mít ráda. Ale tady, u vás? Pampeliško, tady tepiv, zlatovlásko drahá! SKA (nesměle): Poslyš, Honzo - HONZA: Copak, Pampeliško? PAMPELIŠKA: Nečeká snad jiná tady na tě? HONZA (se usměje): Aťsi čeká! PAMPELIŠKA: Vidíš, Honzo, vidíš! Jdi teď k ní, já k panu králi půjdu. HONZA (se zasměje): Pampeliško, snad jsi nemyslila . . . ? Tady dcera z protějšího statku dost se za mnou všude naběhala, ale já ji nechtě!. Věříš mi to? PAMPELIŠKA: \ ctím. Honzo, věřím . . . Ale považ, umru-li ti, Honzíčku můj zlatý . . . HONZA: Pampeliško, zas tak divně mluvíš? PAMPELIŠKA: Věř mi, Honzo, nedočkám se jara! Od severu fičí, pořád fičí, slunce kdesi za horama bloudí, pampelišky v lukách nedokvetíy . . . Xedokvetu, ale odkvetu ti! HONZA: Pampeliško, proč mě zarmucuješ? :..s doma přečkáme tu zimu, - -xamnům se stulíš na lavici, s-íz se naděješ, už jaro bude! PAMPELIŠKA: Jaro bude? Beze mne už bude , . . Jabloně už pro mne nerozkvetou, a ty, Honzo, ty mne neuvidíš . . . Tebe, Honzo, je mi nejvíc líto! HONZA (se vzmuž)): Daleká tě cesta unavila, pojďme honem k mámě! -P.iPELIŠKA (rychle): Ne, ne, Honzo Jdi jen sám a s mamičkou se potčš se mnou by tě špatně přivítala! Přespím někde v polích za vesnicí, k panu králi ráno cestu najdu. -.ZA: U nás přespíš, u nás prezimuješ! i PELÍŠKA: Abys aspoň mamičky se zeptal, zda mne tedy od vás nevyžene. . . ? Jdi jen, Honzo; počkám za chalupou. (Ustoupí z.a chalupu) : Tedy dobrá! (Tluče na dveře) Otevřte mi, mámo! MÁMA (uvnitř): Kdo je, kdo je? > ZA: Honza, mámo, Honza! ' 'A (vyběhne): Panebože, Honzo! Honzo zlatý! Honzíčku, tys opravdu se vrátil? HONZA (ji objímá): Tu mě tedy, mámo, z vandru máte, a teď jakživ už se od vás nehnu! MAMA (jej hladí): Honzo, Honzo, ty jsi v světě vyrosť! HONZA (se směje): Není možná! Vida, svědčilo mi! SÍA (starostlivě): Ale bled jsi, nějak jsi tam zhubl -nestonal jsi, Honzíčku můj zlatý? . - ZA: To se vám zdá v šeru, drahá mámo! MA: No, tak pojď už honem do sednice, hlad máš asi, ohřeju ti oukrop . . . HONZA (váhá): Mámo, ještě někoho vám vedu -MÁMA (ustrne): Princeznu, viď? A 'překvapen): Vy to, mámo, víte? MÁMA (plačky kývá) MAMA: HONZA: MÁMA ( S ZA. HONZA: A co, mámo -? (Vybnehne) Mamičko má zlatá Cos to, synku, cos to, Honzo, spach.\P-My se máme, mámo, tolik rádi! 1 rozpacích): Ale vždyť já, výměnkářka chudá, ani nevím - Ona je tak hodná! -z. Honzo, lidé povídají, - je pobehlice . . . --- vybuchne): Mámo, mámo! MÁMA (překonána): ■ Páhubohu tedy poručeno, '..I; bych, Honzo, do ohně šla s tebou se rádi... Kde je tedy? honza (béxi za chalupu): h npeliško, pospěš, pospěš honem! \ ede zdráhající se Pampelišku) Koukej, Pampeliško - moje máma! PAMPELIŠKA (bázlivě): Nevyženete mne? Smím tu zůstat? .MA (bledí vyjevena na Pampelišku): : e krásná, Honzo, ta je krásná -a jak smutně chudáček se dívá! a. co jste zakusili! PAMPELIŠKA (horoucně): [Jjxavdu smím tedy zůstat u vás? (Chopí se ruky máminy a líbá ji) MAMA (ohromena): Ale, ale! Tohle výměnkářce narozené tady na žebrotě - ? PAMPELIŠKA (klesne na její prsa): Mamičko! Ach, Bože, Bože, Dožil vždyť jsem, Bože, mamičku svou vlastní jaktěživa ani nepoznala . . . ÄMA: Děti moje! Zlaté moje děti! Pojďte, pojďte, zlaté děti moje! (Odvádí je do chalupy) I í'ómpeliška JINÝ PASTEVEC (přiběhne na náves a hvízdne): Poběž, poběž! PASTEVEC (za vraty statku): Copak? JINÝ PASTEVEC: Už tu je! PASTEVEC (vyběhne ze vrat): Co se stalo? TŘETÍ PASTEVEC (přiběhne): Chytils krahuje? JINÝ PASTEVEC: Nic jsem nechyť, krahuje vzal ďas! Plonza už je z vandru doma zas! PASTEVEC: Honza už je doma? jí.NÝ PASTEVEC: S tou vám, s tou, s tou svou ubrečenou princeznou! PASTEVEC: Máma by je hnala! TŘETÍ PASTEVEC: No, že ne? ZNÝ PASTEVEC: Bodejť, máma Honzu vyžene! PASTEVEC: Kde by tedy byli? j IN Y PASTEVEC (nahlédne oknem do chalupy): Už jsou tam! TŘETÍ PASTEVEC (pospíchá k oknu): Ukaž, ukaž, ať se podívám! PASTEVEC (nahlédne tam): Na mou milou! TNE PASTEVEC: Nějak se jí bojí. TŘETÍ PASTEVEC: Máma už jim, vida, na stůl strojí! ľ —7 Z NEC: Princezna teď bude míti časy! - V PASTEVEC: Oukrop, ten jí nepojede asii CftEVí PASTEVEC: Za;o Honza, ten by vlka sněď! PASí EYEC: Velkou radost mámě nepřiveď, do řeči té holce nějak není. JI i í ' PASTEVEC: Sedí tam jak boží umučení. TŘETÍ PASTEVEC: Mama brečí! : i: AT EC To je podívaná! JINÝ PASTEVEC: A ra kouká, celá zařezaná! TŘETÍ PASTEVEC: To je švanda! JINÝ PASTEVEC (si mne ruce): Vař jim, mámo, vař! PASTEVEC (se rozběhne k statku): Tohle musí vidět hospodář, já ho vzbudím! TŘETÍ PASTEVEC: Ten ti za to poví! JINÝ PASTEVEC: Spráská holku, zví-li o Honzovi! PASTEVEC: Tedy vzbudím Dorku, ať má vztek (Volá) Dorka. Dorka! Přišel, Honzíček! SOUSEDOVA DCERA (ještě v statku): aaa se. by ti táta nenamlátil! PASTEVEC: Pospěš, Dorka, Honza už se vrátil TŘETÍ PASTEVEC: Ta má naspěch! JINÝ PASTEVEC (křičí na Dorku): Povříslo si vem! /iSTEVEC; Pojďte zazpívat jim pod oknem! PASTEVCI (zpívají): Elonza, Honza král princeznu si vzal, mají jednu kočku, princezna jí čočku, Honzo, hloupý Honzo, cos to udělal? SOUSEDOVA DCERA (vyběhne ze statku) PASTEVCI (zpívají): Honzo, Honzo, hej, princeznu nám dej, máme sedm prasat, bude nám je pásat , Honzo, hloupý Honzo, nic se nezdráhej! HONZA (vyrazí Z chalupy): Půjdu-li já na vás, na skotáky! PASTEVCI (utíkají) SOUSEDOVA DCERA (zastoupí Honzovi cestu): Honzo, cos to proveď? HONZA (překvapen): Tys tu taky? SOUSEDOVA DCERA (zlostně): Tys prý přiveď z vandru princeznu! I ZXZA: Do toho ti, Dorka, pranic není! SOUSEDOVA DCERA: Ale já jí oči vyškrábu! SX Z A (dupne): Táhneš domů! SOUSEDOVA DCERA (plačky): Honzo, táta řek', že bych si tě tedy směla vzít, kdybys nechtěl tuhle princeznu! 1 \ZA: Ale já tě nechci! SOUSEDOVA DCERA: Táta řek', x iy2 přece lepe pochodil s jeho dcerou než s tou princeznou! HON li A (s pohrdáním): Najednou tvůj táta změkl, vida! jenže tebe pořád ještě nechci -tátovi to vyřiď! SOUSEDOVA. DCERA: Furiante! Pěkné jste se na tom vandru sešli! 84 HONZA (zlostné): Povídám ti, Dorka, nepůjdeš-li -SOUSEDOVA DCERA: Nech si tuhle pobehlici, víš? HONZA (pokročí); Chytnu-li tě, Dorka, uvidíš! SOUSEDOVA DCERA (utíká): Zítra si k vám na ni dojde táta ! PAMPELIŠKA (stanula na zápraží): Plonzíčku, pojď! HONZA (k ní pospíchá): Pampeliško zlatá! PAMPELIŠKA: Nech je křičet, chlapce nerozumné! (Zapotácí se) Neopusť mne, zůstaň, zůstaň u mne! (Klesne do náručí Honzovi) 10. Sednice Honzovy mámy PAMPELIŠKA (spí schoulena v šátek na lavici u kamen) HONZA (vchází do sednice) I AAíA (mu kyne): P'omalouRku, Honzo! Teď si trochu zdřímla! I - Jl\ZA (jde po špičkách a sedne na truhlu tiskna hlavu do dlaní): Bože, Bože, mámo! Mámo, já se zblázním' A .A Av (jej hladí): Honzíčku, nol Neplač! Možná, že dá Pánbůh . . lo víš, pro ni není chalupnická strava ! HONZA: MÁMA: HONZA: MÁMA: HC XZA: Eh, což strava, strava! Slunce jí tu scházi! Zámek jí tu schází, řekni, Honzo zlatý! Aby si král raděj pro ni přijel! Mama! Ale, ale, synku, vždyť ji nevyháním, požehnej jí Pánbůh, svědčí-li jí tady ! Jenže král je králem, posloužil by lépe Řekla jste jí, mámo, že jsem došel k němu? MAMA (kyvů) ONZA; A co řekla? MÁMA: Inu, co by chudák řekla! Napřed povídala: „Uvidíte oba, že mi pan král nikdy, nikdy neoclo-usi.il ' „Odpustil", já honem, „dceruško má zíatá Honza si tam došel!" Tu ti vyskočím, takhle ruce sepla: „Mamičko má draná, já se od vás nehnu!" A hned pláč a nářek, že prý ses jí, Honzo, nabažil už as:, a že ji chceš honem vrátit panu kra::. „Dětino má zlatá!" povídám já zase, „Honza tebe rád má, že to ani nevíš. Ale šel jen prosit. . . !" To ji potěšilo, povídat mi začla, že se od nás nehne, ate krále ráda že by uviděla. Potom vyskočila, rovnou ze sednice. ze pan král už jede . . . HONZA: Chudáček můj .MAMA: A co myslíš, Honzo, přijede si pro ni? HONZA: Nejdřív arci zuřil, vojsko volal na mix. „Vrať mi Pampelišku!" naříkal jak 1:1:c::. Vojska jsem se nelek' - však mě, mámo, K má tam všeho všudy vojáčky jen Čtyrí, zdávím je jak kuna, kdyby se mne dotkli. (Za chvíli) Býval jsem já silák! Sosny rukou lámat, starou lípu v poli z kořene jsem vytni., rozmlátil jsem pěstí kamenný stôl vpůli, v náručí jsem býka přines'' jakby kočko — zlatý 86 ale Pampelišce silou nepomohu ... Nač jsou tyhle ruce jako ze železa, když v nich Pampeliška vadne jen a chřadne? Snad dá Pánbůh ještě ... A co král řek', Honzo? Inu, potom změkl, když to všechno slyšel, „Spánemboliem tedy!" řek' a rozplakal se. Ale Pampelišku že mu přivést musím, má-li udobřit se .. Ani slyšet nechce! Nedá mu to, ví-li, že tu dcerka chřadne -do zimy a větru přec ji nepovedem . . . Každou chvíli může spustit chumelice. Je tam zataženo, možná, že se spustí -beztoho jsme letos neviděli sněhu .. . Dost je času, mámo, sníh se neomešká! (Jde po špičkách k Pampelišce) Chudáček můj zlatý - vždyť je kost a kůže! A jak těžce dýchá! Mámo, pro spasení, vždyť už dýchá sotva! Nech ji, Honzo, nech ji! Ať si zdřímne chudák; spánek nejlíp sílí . - : .PELÍŠKA (zpívá Ze sna): Sluníčko se schýlí, záhy zhasne den, na můj rubáš bílý . . . (Mluví ze spaní) Pospěš, Honzo, pospěš, den je světlý , . . By ty květy v stráni neodkvetly . . . Vrátíme se, než se rozední. . . (S úzkostí) Xetrhej ji, je to poslední! Kdo si na mne potom vzpomene? (Úzkostně) Ještě ne! Viď, Honzo, ještě ne . . . 'Schoulí se znova) - :.- • kytá): Bože, Bože, Bože! Honzíčku, no, slyšíš? XZA: A ten král, kde mešká? Cožpak neruš: to? (Náhle) A proč neulehla, mámo, do postele? I VIA: Živou mocí nechce lehnout do pošíejis řekla: „Ulehnu-li, už vám nepovstsi i A. AZA: Tedy aspoň topte! TÍA; Cožpak netopíme? Kamna zrovna žízní, jak to hoří pořád. HONZA: Přikládejte ještě! - J -. Nemáme už dříví . . , H z-/ A: Skočím tedy na stráň, nalámu tam rošti — jen ať Pampelišce není zima, mámo! ( Odběhne) PAMPELIŠKA (mluví ze sna): Víš-Ii, Honzo, kudy slunce chodí? Za lesy je mračna doprovodí a pak ještě do červánků hoří, když je slunce na pokraji moří . . . Jen se dívej ... O své .stopě zvíme, na zpáteční cestě nezbloudíme . . . O tom cvrčku pohádku mi říkej . . . (Vstává) Neutec mi . . . Honzo, neutíkej . . . (Potéci se sednicí) MÁMA: Pro živého Boha - co se ti to zdálo? /..a bytné ji do náručí) PAMPE LÍŠKA (v polosnu): Slunce moje, slunce moje, kde jsi? Ne, to není slunce . . . To zas hoří . . . Slunce hoří na pokraji moří. . . Princ už všechny zapaluje lesy . . , (Vykřikne ) Tys mi útek', Honzo! Kde jsi, kde jsi? .-- .' -- Probuď se už, dítě, Honza neutefc' Běžel jenom na stráň pro otýpku rošti, teď tu se mnou mluvil, a hned přijde zase. AÍPELIŠKA (se probouzí): Co se mi to, mamičko má. zdaPX 9G MÁMA (se nutí do žertu): Ze jsi spala, Pampeliško, málo; co se zdá, to je sen, než se vyspíš, už je den! PAMPELIŠKA: Už je den? I není... To tak zdá se .. . To je soumrak, večer bude zasel (Shrnuje si vlasy) Když jsem vlasy shrnula si k čílku,' svítily jak slunce na postýlku -už tak nesvítí mi. .. Viďte, mamičko? MÁMA (ji těší): Svítí, dítě, svítí, jako sluníčko! PAMPELIŠKA (blouzní): Sluníčko se schýlí, záhy zhasne den . . . (S úzkostí) Mamičko, ach, mamičko má zlatá! MÁMA: Copak, dítě ze všech nejmilejší? PAMPELIŠKA: Honza mi šel pro květiny, viďte? Víte, pro ty zlaté pampelišky? Plnou přehoušli jich přinese ti.. .n Ale teď pojď, dceruško má zlatá, do peřinek, abys nenachladla! (Rozestýlá postel) PAMPELIŠKA (usedajíc na postel tiše si prozpěvuje): Náš pan král málo měl, protože moc utrácel. . . MÁMA (pokleká k posteli): Do postýlky, do postýlky honem! ^ Střevíčky si zuje Pampeliška . . . Zuje si je? Zuju ti je sama. (Zouvá jí střevíčky) PAMPELIŠKA (si shrnuje vlasy a klátí nožkama): Když jsem jim utekla, nevěděl kudy kam, a teď se zasměje, až mu to zazpívám! (Tiše zpívá) MÁMA: Spěš, spěš, za ní spěš, možná, že se vrátí. . . (Náhle) Nevrátím se domů -jaktěživa . . . Viďte, mámo, to se jen tak zpívá? MÁMA (zmatena): To víš, dítě, ale teď se svlečeš a pak hupky skočíš do postýlky. (Chce jí rozepínat šaty) PAMPELIŠKA (se vzpouzí): Mamičko, proč studí ruka vaše? (S úzkostí) Chcete obléci mě do rubáše? MÁMA: Haj ej tedy třeba oblečená! PAMPELIŠKA: Vy se nanutíte do těch peřin! (Zvedá nožku) Střevíčky jste mi už také zula -nemohu přec na stráň, jsem-li zuta! ÄMA: Až tam poběhneme, obuju tě, ale co bys dělala tam nyní? (Vítr fičí v komíně) TULÁK (zpívá v daleku): Nikdo už na mne nečeká, nač je ta cesta daleká? Od světa dál a k hrobu blíž, už mne, má milá, nespatříš! lMPELIŠKA (se zděsí): Mámo, mamičko, mě někdo volá! Ä.MA: Dceruško, to venku vítr fičí. lMPBLIŠKA: Bane, mámo! Zas už o mně zpívá. LÁK (jde kolem okna zpívaje): Se světa všechny cesty jdou, světa kraj půjdu za tebou! Ale ať dojdu kamkoli, všude mě srdce zabolí. PAMPELIŠKA (jej pozná): Slyšíte, že zpívá? Zas je tady! Kdyby se radš modlil před adventem! PAMPELIŠKA- (se chvěje): Vysoko, vysoko do oblak šedivých, odkud se za zimy na zemi sype sníh . Zimnice zalomcuje je jun tělem) Liž už, už už? . (na ni hodí peřinu): Honem si už lehni! MPELIŠKA (shodí peřinu): i i e těžká! Jako pytel hlíny! jeLč těžší! ''■ třeštěně hledí k oknu) Vidíte to, mámo? - - --.LA (poděšena): Copak, pro Ježíše? (Na návsi hvízdne vítr a vyrazí okno i c PAMPELIŠKA (seskočí rázem s postele): Musím? Musím? (Průvan ji odnáší) Honzíčku můj, Honzo . . . '[Potácí se na náves) Neutec mi: (Zmizí) MAMA (utíká ke dveřím): Pro Ježíše Krista! Pampeliško! (Vyběhne na náves) PASTEVEC (jde po návsi) MÁMA (křičí za pastevcem): Pospěš za ní! Pospěš za ní! Honem! PASTEVEC: Za kým, teta? MÁMA (utíká): Za kým? Za princezno..: (Nastává sněhová vánice) Náves; hustě sněží TU LAK (zpívá v daleku): S Ar se to nikdy nemělo, nac by tě srdce bolelo? Nikdy a nikdy, hochu můj, Pánbůh tě tady opatruj! HONZA (přibíhá zasněžen): Pampeliško, pan král jede, slyšíš? Pan král je už - (Vběhne do chalupy, kdež volá) Pampeliško! Mámo! PASTEVEC (kričí za ním): Utekla vám! Pospěš! Pospěš honem! HONZA (vyběhne zpátky na náves): Pampeliško! MÁMA (se vrací) HONZA: Kde je Pampeliška? MÁMA (klesá na zápraží): Utíkala ze vsi. . . vtom se vítr zdvih', chyť ji jako pýří... na stráni to bylo ... vyzdvihl ji nad zem, rozfoukl ji v sníh -a jak v sníh ji rozfouk', hned se chumelilo! HONZA (se brodí sněhem utíkaje z návsi): Pampeliško! Pampeliško, kde jsi? MÁMA: Pro -Ježíše Krista! JINÝ PASTEVEC (přibíhá): Pospěšte si, král je ve vsi! Viděl jsem ho z dáli! (Lidé se sbíhají) HONZA (v daleku): Pane králi! KráliI Pane králi! Konec pohádky DOSLOV Pohádka a báchorka mají v dějinách naší dramatic ratury zvlášč významné místo. Patří nejen k jejím um^ vrcholům a k nej oblíbenějším hrám doby svého vzni dodnes k nejmilovanějším z odkazu naší divadelní mi Mnohé z nejlepších v této galerii, bohaté co do množsj do umělecké kvality, vznikly v posledních letech stolet fceoáctého a v prvních letech století našeho. „Princezni pelíška" Jaroslava Kvapila (1896), Zeyerův „Radúz a lena" (1896), Jirásková „Lucerna" (1905), Kvapilův „S (1906), "„Sen o říši krásy" Jiřího Karáska ze Lvovic „Pan Johanes" Aloise Jiráska (1909). I nej významnější: libreta, vznikající v této době, čerpají své náměty z pq vých dějů. „Ovčák" Adolfa Weniga (později v opeře A řáka „Cert a Káča") a Kvapilova „Rusalka" - obě z j nich let století devatenáctého - patří mezi nejcennějšj by ovšem mylné se domnívat, že všechny tyto hry 1 v rozpětí přibližně jednoho desetiletí se sobě podobaj opak, některé z nich se přímo diametrálně liší nejen I zpracování, ale především přístupem k námětu. A práv jich rozdílnosti obráží se snad nejvýrazněji doba jejich 1 doba ostrých bojů uvnitř české společnosti, které se silo jevují i v dění kulturním. Je to doba pronikání nových n kových proudů do všech odvětví českého umění, tedj umění divadelního. Avšak jediné oficiální české jeviště pražské, Nárcxj vadlo, propouští čerstvý vzduch nových myšlenek do sv«j pertoáru pomalu, opatrně a v'malých dávkách. V dob miéry první z řady jmenovaných českých dramatických; dek — Kvapilovy „Princezny Pampelišky" (2. X. 18 pronikají na repertoár Národního divadla hry, jež dopq nastupující generace české divadelní a literární kritiky j Šalda, F. V. Krejčí, A. Kraus, J. Kvapil) velmi málo.; české realistické hry dostávají se na jeviště Národního di ve větším množství, ale ze světového dramatu převládají vadesátých letech - v posledním desetiletí ředitelství j