DIOGENES KYNIK
ZNOVU NA ŽIVU
cih
ULEHČENÉ ZABÝVÁNÍ SE FILOSOFIÍ.
■
Kdysi upraveno pro cvik na škole učící hrou, hyni pak na světlo vydáno od
J. A. KOMENSKÉHO.
Vznešeným jinochům
p. JAKUBOVI DE GRAEFf
synu vynikajícího muže
pp. CORNELIA DE GRAEF,
pána na Suyd-Polsbroecku atd., zasloužilého radního amsterodamského,
a
p. MIKULÁŠI WITSONOVI,
synu rovněž urozeného radního
pp. CORNELIA JANA WITSONA,
zdar a "moudrost!
i
i
Nadějní jinoši! Podávám dárek nepatrný, ale přes| to doufám, že nebude nemilý Vašemu rozkvétajícímu duchu a nadání. Neboť jest vlastností věku, v němž Vl jste, těšiti se z věcí půvabných; á netřeba býti proti tomu, jestliže v nich není nic neslušného, nýbrž je-li naopak ve slušné zábavě jistá užitečnost; té, jak poznáte, zde chyběti nebude. Nejvtipnější mezi filosofy, Diogenes, \ 'uveden na jeviště školské se Vám představuje, aby Vál pobavil rozmanitými duchaplnostmi své moudrosti. Pohlížejte na něho buď jako na výmluvného průvodce nes bo jak na obdivuhodného mistra a jistého vůdce k usnadněnému poznání filosofie.
Dávaje mu vystoupiti, určil jsem, aby byl zasvěceni Vašemu jménu, jak pro zásluhy Vašich vznešených rodičů o mne, tak i proto, abych Vám dal podnět ke stul diím a poskytl Vám příležitost věnovati pozornost zpříl stupněnému podání moudrosti, (která nespočívá v pestrých a uměle zlroucených slovech i náhledech, nýbri ve znamenitých a důmyslných výrocích i činech).
Buďte s bohem a při svých studiích se chápejte těch] příjemných způsobů, jimiž byste se (i jakoby mimochoj dem) vzdělali pravým a pevným vzděláním.
Psáno, 10. června 1658.
Vašeho zdaru si vřele přející
Komenský.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
17.
18.
19.
20.
21.
22.
23.
24.
1.
2. 4.
jinoši, zabývající se studiem filosofie.
OSOBY:
PŘEDNAŠEČ PROLOGU. PŘEDNAŠEČ OBSAHU. . DIOGENES . . ANTISTHENES , PLATON •     | fUosofové-ZENON AMFILOGOS ELPIDIOS HEGESIAS
NĚKOLIK NEJMENOVANÝCH FILIPPOS       \ , , ALEXANDROS f krá,°ve-
KLEITOS, důvěrník Filippův.
PERDIKKAS i PARMENION }
vojevůdcové Alexandrovi.
. KRATEROS J
. SKIRPALOS, nacelnik pirátů.
HARPAX í PSILETES / piráti
XENIADES, občan korinthský.
DIONYSIOS, dňVe král syrakuský, později učitel v Korinthu JAKÝSI HOCH, Jen«> žák (s několika nemluvícími druhy.) AKESTOR, lékař.
PŘEDNAŠEČ DOSLOVU.
Nejmenovaní a němé postavy : ZÁSTUP ŽÁKŮ A LIDU. DVOŘANÉ KRÁLE FILIPPA A ALEXANDRA. DVA SYNOVÉ XENIADOVI.
-OO-
PROLOG.
Hosté, kteří jste se sešli podívat se na snaše školské hry, hledáte projevy vážné či kratochvíli? Vážných projevů nelze ještě čekati od nás, drobného hloučku; vždyť naše žeň se teprv zelená. Kratochvíle však, poněvadž z jinošského věku buď vycházíme nebo za krátko vyjdeme, musíme již zanechaťi; neboť náš život, jak napomíná mudřec, není věc kratochvilná a íiemá se prožiti v malichernostech, nýbrž v přípravách na onen život, který nastane po. tomto. Ale i tento život přítomný jest ztráviti ve vážných snahách, jimiž by se velebila sláva boží (anebo aspoň neurazila důstojnost), a jimiž by se jakýmkoliv způsobem zvýšily výhody pospolitého života a společnosti lidské.
Byli jsme tedy i my, družina školáků, na něž se tu díváte, byli jsme, pravím, a dosud jsme nepřestali býti dětmi dětsky si vedoucími; ale zamýšlíme stati se muži, schopnými, pokud dá Bůh, k mužným úkolům. K tomu i naši vychovatelé směřují, vzdělávajíce nás takovými naukami i příklady, které se považují za způsobilé, aby pomáhaly vštěpovati nám ponenáhlu  símě zbožnosti, ctnosti a všestranného vzdělání. Právě chceme podati ukázku toho, která bude — ať již jakýmkoliv — dokladem jejich moudrosti a naší snaživosti. Nebude to vř ani zcela vážná ani zcela kratochvilná, nýbrž z obo' smíšená. Vždyť filosofové stejně jako básníci chte" roveň prospívati i baviti. jMy všichni totiž, kť vidíte, zabýváme se poznáváním filosofie, f moudrosti, která se snaží uloviti znalost věr i lidských, kdekoliv se dá hledati.
Máme ovšem příčinu, abychom my,
/
Čtenářům!
Žádal mne nedávno můj přítel, knihkupec Petr van den Berge, nalézá-li se dosud něco mezi mými náčrty, vyrvanými z plamenů, co by si zasluhovalo vytištění, že jest ochoten to vydati; nebo t prý má zkušenost, že mnozí se těší i z mých kratších spisků (jako byl „Strůjce, štěstí" jím vydaný s „Pravidly života"). Nalezl jsetn tedy náčrtky kterési školské hry z dob asi před dvaceti lety, kdy na škole v Lesně (tehdy pod mým řízením) začala zkvétati také scénická cvičeni. Znovu ji pročítaje soudím i ryní, zestárnuv již, že nebyla neužitečná pro vzbuzení zájmu. Tentýž byl i úsudek jiných, jak soudím z toho, že v době jediného roku byla právě tato hra o Diogenovi třikrát na požádání opakována pro vznešené hosty, kteří byli návštěvou u našeho vznešeného pana hraběte a žádali si ji viděti. Ale nalézám též rukopis, nevím jakým způsobem uchovaný, posudek to muže vysoce vzdělaného a váženého theologa, p. Jiřího Vechne-ra. Ten byl tenkrát se mnou ve vyhnanství, později byl povolán do Frankfurtu na professuru bohosloví, avšak dal přednost pozvání knížat břežských*) ve Slezsku (k řízení vyššího gymnasia a superattendentství nad církvemi v onom knížectví). Úsudek ten doslovně připojím:
.     „Mnoho zdaru! Nejlaskavější pane spoluotčer velmi
*) Břeh (Brieg), hlavní město kraje v Prus. Slezsku, lihových, od Vratislavě. Knížectví břežské vzniklo r. 1348, r. 1672 spadlo jako léno na korunu českou.
AI
12
\
íe
se mi líbí započaté zpracování Diogena; přál bych aby týmž nebo podobným způsobem byl po řadě pře veden Pythagoras, Sokrates, Platon, Aristoteles, E kuros atd., ba i přední z oněch větších božstev, xandros Veliký, Crassus, Kyros atd. Touto cestou jis více než jinou bude možno vštípiti živým způsobem mysl mládeže nejen to, co se dějin týká, nýbrž i všeckji pamětihodnější výroky, a tak bude nevšedně umožně-no poznání starověku. Nebudu ani mluviti o pokroku který učiní zároveň ve výmluvnosti i v moudrosti. I posluchači ;a diváci zralého věku budou tak míti, co bude neméně s jejich prospěchem jako s rozkoší a potěše ním spojeno.
Snad by se dalo v náčrtu nyní takto provedené leccos zdokonalíti jakýmsi vybroušením, pokud se týk* slohu a výrazů. Ale na to nyní nekladu takovou váhu postačí postarati se o to, kdyby bylo někdy libo vydat tuto věc na veřejnost. Přál bych si, aby se to postupe času jistě stalo atd."
Tak tenkrát Vechner; tou radou se konečně již řídíc předkládáme obecenstvu ukázku věci uznané za tal užitečnou a opravujeme, kde se jevila možnost vybrou šenějšího výrazu. My, kteří doporučujeme školám cvi čení tohoto ídruhu, neučíme komoedie hráti (to jest, ča života dlužný věcem vážným utráceti marnostmi; vím z Mudr. 15. 12., že jest to způsob bezbožníků, majícíč život za věc kratochvíle), nýbrž radíme, aby věci uži tečné pro život byly vštěpovány do hlavy jakýmikoli lahodnými způsoby. Libo-li komu rady dbáti, dobře ne-li, také dobře. Buďte zdrávi!
JEDNÁNÍ PRVÉ.
VYSTUP 1.
Diogenes.
(Vyskočí z pozadí bezvousý mladík, jakoby utnxh otrok, ohlíží se a naznačuje zmatek; konečr* se zatstai a mluví.)
Jsem již dosti v bezpečí? Myslím, že mne v těich končinách nepotká nikdo, kdo by mne znal více ne ž jej. Nepůjdu dále, abych nezašel mimo Řecko a neu' pa mezi barbary, kterým bych nerozuměl zrovna tak, ja oni mně. Jak blaze mi jest, že jsem unikl \\l již k roz smrti a onomu krutému trestu, který jest ustanoven padělání peněz. Co se s otcem stalo, nevím; snad si i
nějakého umění, které slouží k vydělávání chleba? Ale žádnému jsem se nenaučil, žádného neznám. Mám se tedy, opět obrátili k nějakým podvodům a pletichám? Tomu teprve kéž bohové zabrání! Jednou již jsem unikl tomuto moru, vrátiti se nehodlám. Co tedy?1
(Tu se mlčky prochází, pak se zastaví, uvažuje u sebe a konečně pohledná na své ruce řekne:)
Tato ramena jsou dosti silná; stačí jakýmkoliv pracím. Dobrá, můj život budiž věnován nádeničení u kohokoliv; tak splatím trest za to, že jsem svůj věk prožil v nečinnosti.
(Tu í nova mlčí a uvažuje; po chvíli propukne v tato slova;)
Však běda, Diogene, ty abys přešel k nádenickým pracím? Aby ses dal strhnouti k životu osla? Důstojnější cesty jest hledati.
(Znovu po nějakém mlčení:)
Na rozumu a nadání mi dobrodiním božím nechybí; což abych je vzdělal uče se moudrosti? Zvláště když
pomohl. Běda, otče, tys zároveň s sebou uvalil do ÄÍ# l'"*?!108 privedl ^tomuto mestu; mam tohoto nebezpečí i mne nic netušícího! Já mladičký by;£ž Pred l^™^ejslavnejSLtržiště moudms i na bych se nikdy neodchýlil k těmto nešlechetným podni-SeleniAsvfe- „Což. lestl'ze. me dobrotivá prozřetelnost kům! Však zvráceně se stává, že rodiče bývají PŮvodci^fff přivedla sem těmi cestami kterých jsem sám špatného života a často za ním jdoucí špatné smrti prá-^1? Abych mel kdysi pricmu blahoprati si k svému vě těm, jimž byli původci života. Ale buď s bohem otec,^^1? Nuze Diogene napodobuj muže srdnaté, kten af jest kdekoliv; nutnost sama mě dohání, abych se po-* ^ obraceti nešťastne príhody v příležitost ukázati staral o sebe. Jak jinak? Z čeho mám žiti? Když nic ne-s™u zdatnost! Tak budiž tento pian se mi libí sledo-mám, chůd a neznám mezi neznámými? Mám žebrotouf ťlJ b^ove, mi pomáhejte! ^u^^tken^a.^ndruzim^ almužnu sháněti? Kdo daruje něco silnému mladíku bez^ některému muzi moudrému, abych jeho Poučová--*ek? Ale také mně samému uvnitř stydno bude,!"" a stykem s nim se stal take sam moudrým. Ale jak? krásného zjevu, dříve bohatstvím slynoucí ^^ťf"? 0d^d byt^ Oď-
-vklý, žebrákem se stal a živil se špinavými^ "čebne? Odkud knihy? 9dkud saty a jiné potřeby? <>_ ^ i= s. i.j^ /-„x        JL^á. „i—tfoeda mi, nezdaří se mi muj úmysl! Již i na mně vyplní
Y, dá-li je kdo. Což tedy, abych se chopi
se známá pravda: „Zřídka vybřednou- ti, jichž, předno-
•r"
i
19
křesťanské, chválili milosrdnosť boží, že Bůh ráčil nás svým slovem tak poučiti o věcech věčného spasení, že s Davidem nade všechny mudrce moudřejšími se stávají, kteří se tímto zjevením dychtivě a s (úctou obírají. Nicméně však duch Páně, který naplňuje okršlek zemský, dal mimo tyto jasné pochodně v církvi vznícené zasvitnouti různým jiskrám svého světla i uprostřed temnot pohanství. Proto zbožnost nebrání, moudrost doporučuje a památky starobylosti (řízením věčné prozřetelnosti až na naši dobu zachované) vybízejí nás, abychom k těmto jiskrám kdekoliv rozptýleným pozornost obraceli, je shledávali a abychom jich užívali k rozmnožení světla poznání a vědění. Byť i byli pohanští filosofové ve věcech božských takoví, jak je líčí apoštol — v prázdnotu zavedení ve svém rozumování, — přes to ve věcech lidských, mravnostních, hospodářských a politických jsou přečetné jejich výroky i činy krásné a plně si zasluhují obdivu i následování.
Do jejich počtu náleží také Kynik Diogenes, nejvtip-nější mezi filosofy, kterého vám nyní na scénu předvedeme znovu ožilého, s důmyslem věci podivuhodné konajícího. Ale abyste jej na vlastní oči mohli viděti všichni, i ti, kteří před tím historie neznali, tedy ten, jenž vystoupí po mém odchodu, dá vám brýle stručným vylíčením Diogenova původu, života, mravů, zvyků a všeho jiného, co by mohlo sloužiti k lepšímu porozumění následujícího děje.
OBSAH HRY.
1osofů jménem Diogenes bylo pět. První z Apollo-ik; druhý ze Sikyonu, jenž napsal dějiny Pelo-třetí stoik, ze Seleukie, zvaný pro sousedství čtvrtý z Tarsu, který psal o otázkách bás-vykládal; pátý zde náš, nejslavnější z nich t stí byl Pontos, asijská provincie, a v ní
I   i \
mesto ISinope. Jeho otec byl Hikesias. peněžník čili penězoměnec. Ten zvykal svého syna témuž druhu zaměstnání, ale z přílišné touhy po zbohatnutí nespokojoval se Jobvyklým ziskem a začal padělat! peníze. Když tím ob/a upadli v nebezpečenství života, Diogenes ze strach|u uprchl z vlasti; přišel do Athén, uchýlil se k filosofu/ Antisthenovi a velmi naléhavě žádal, aby ho k sobě př/ijál, až toho dosáhl. U něho učinil takové pokroky, že p/o smrti učitelově nastoupil po něm ve vyučování filosofii. Ale poněvadž byl veřejným nepřítelem i sti-hateflem vad veřejnosti a tím se učinil nenáviděným u lidu]' nebylo mezi Atheňany nikoho, kdo by Diogenovi bu/j školu vystavěl (jak činívali jiným filosofům), nebo miP ve svém domě přístřeší poskytl. Tedy Diogenes veřej ně učil i bydlel na náměstí a místo domku, do něhož byr se uchylov il před nepřízní počasí a kde by spal, postavil si na tomtéž náměstí jakýsi sud. Tam se k němu ve  velkém počtu každodenně sbíhali žáci, aby se učili, a sť.ejně všetečný drobný lid i titěrní sofisté, aby jej dláždili. Ty on učil, napomínal, útočil na ně, usvědčoval jic a při tom mnoho důmyslně pronesl i provedl; právě tím stal se velmi proslulým, takže vznešení mužové, králové ~a knížata do Athén přicházeli, aby jej viděli a slyšeli. Když se však rozhodl plouti na Aiginu, byl na moři lapen od pirátů, zavezen na Krétu, vystaven na prodej, konečně prodán a zavezen do Korinthu; u Xe-niady, velmi bohatého muže, stal se dozorcem nad jeho syny i čeledí a zastával úkol dobrého vychovatele i moudrého filosofa s takovou horlivostí, že Xeniades se za blaženého prohlašoval pro takového hosta. U něho pak ztrávil zbytek života a zanechav po sobě mnoho ků, jak filosofů tak politiků velmi slavných, asi rfe jak? sátiletý zemřel a byl se ctí pohřben. Píší, ž'd byt? Odhoz dne, jako Alexandros Veliký, tedy rc' Jiné potřeby? Ale již jej samého znovu na živu uvidíf na mn^ vyplní íl, X iich£ předno-
stem překáži bída, poměry těsné." Ale přece dobře; nepraví „nevybřednou nikdy", nýbrž „vybřednou zřídka". Což, kdyby chtěli bohové, abych já byl mezi oněmi řídkými případy? Neklesnu na mysli. Jsem rozhodnut hla-dověti, žízniti, mrznouti, potiti se, jen když se stanu moudrým. O skývu chleba dům od domu budu prošiti. Neodeprou jí, doufám, dobří lidé chudému učenníku moudrosti, ale odepřeli by ji snad lenivému žebráku, neužitečnému břemeni země. Ejhle, jak dobrou radu jsem nalezl! Bohové, dejte požehnání! Již vejdu do Athén; nebudu se ohlíželi po velkoleposti města, po skvělosti taveb, po okázalosti lidu a jiných věcech, o nichž jsem často slýchal, nýbrž jen po nějakém muži moudrém.
Ale kdo to zde vychází za bránu, stařec úctyhodného vzhledu? Div, kdyby to nebyl někdo z filosofů, kterého mi dobří bohové posílají vstříc! Vchází do zahrady. Odstoupím k tomuto plotu, abych viděl, co bude činiti. (Odejde tedy.)
VÝSTUP 2. Antisthenes, Diogenes.
Ant Tak jest zajisté, matkou všeho lidského štěstí jest moudrost; podle lásky k ní dostala své jméno filosofie; nad filosofii nebylo dáno bohy lidem nic plodnějšího, nic skvělejšího, nic znamenitějšího.
Diog. O já šťastný, že jsem připadl na tohoto moudrého muže, který, jak vidím, jest i jiným vůdcem k moudrosti!
Ant. Neboť moudrost nás naučila mimo Jiné všechny věcí i tomu, co jest nejnesnadnější, totiž abychom poznávali sebe samy. Tento příkaz má takovou moc, takovou účinnost, že není připisován nějakému člověku, nýbrž delfskému bohu. Neboť kdo sama sebe pozná, pocítí, 2c má v sobě něco božského, svého vlastního ducha bu-j
I
de považovati za obraz jakýsi a bude vždy mysliti i ko-nati něco, co by bylo důstojno tak velikého daru božího, ^ Pozná, že se tím stane mužem dobrým a právě proto blaženým.
Diog. Tedy i já jsem člověk blažený, podaří-li se mi, abych se stal mužem dobrým, tebou jsa k moudrosti veden!
Ant. Moudrostí jest rozuměti umění žiti; moudrost zahání smutek z duší a nepřipouští strachu ni hrůzy; za jejího řízení lze žiti v klidu, poněvadž žár vášní vyhasne, í
Diog. Proč již nepřistupuji, abych i svůj žár uhasil? Ale zdržím se zatím, poněvadž snad ještě více uslyším. Neboť přechází v myšlenkách.
Ant. Můj učitel Sokrates měl často v (ústech onen výrok, který zapsal můj spolužák Platon (jako i ostatní učení mistrovo): že teprve tehdy budou státy blažené, budou-li je řídití filosofové, anebo budou-li ti, kteří vládnou, zabývati se filosofií. Mně však se zdá, že myšlence té jest dáti širší platnost, totiž o každém člověku, který sám sobě jest obrazem obce neuspořádanější, jen kdyby ji dovedl spořádaně říditi. Tehdy teprve, dím, budou blaženy osudy lidské, dovede-li mysl jednoho každého, nasycena světlem moudrosti, ivšechny své Činy rozumem vésti. Ale běda ta vrchovatá pošetilost lidí a bezbožná nevděčnost. Vždyť lidé tento tak veliký dar nesmrtelných bohů, moudrost, v takové ne vážnosti mají! Cokoliv národů jest mimo naše Řecko, jest čiré barbarství. Zří- ■* telnicí celého Řecka jsou tyto zde Athény, naše město; e-je osvěcuje tolik skvělých hvězd, mužů vzdělaných a moudrých, hotových o své světlo s kýmkoliv se sdíleti;<í, a proto jest postaveno tolik škol, gymnasií a veřejných poslucháren. Ale s jakým zdarem? Někdy, vystóupí-Ii nějaký nový učitel, nastane sběh dosti hojný, poslouchají, obdivují se, chválí a hlásají, že isou strhování a
21
rozněcováni touhou ciniti podobně; ale nic v nich není stálého, za krátko se rozprchnou a vrátí se k své povaze, totiž k snaze po bohatství, čestných místech a rozkošech. Často jsem svým Atheňanům řekl, že musí zahynout! ta obec, v níž se dobří nerozlišují od zlých. A co jiného mohu věštiti pokolení lidskému, než že zahyne? Když nikdo nechce rozlišovat! zlé od dobrého, míním opravdu zlé od opravdu dobrého; aby se zlému vyhýbal, dobré následoval. A když davu, toho kalu lidstva, nedotýká se láska k této božštější snaze, kéž by aspoň přední lidé, kteří se chtějí zdáti výkvětem lidstva pro skvělost rodu neb pro významnější důstojnosti nebo pro nadbytek bohatství a prázdně, snažili se připojiti k oněm ostatním přednostem tento vrchol lesku, důstojnosti a jmění! Kéž by také ti, kteří k těmto snahám přistupují, přinášeli k nim větší zápal! Co všechno jsme my kdysi nekonali! Co jsme nevytrpěli z touhy po získání moudrosti? Já sám, ačkoliv jsem v mládí bydlil u rodičů mimo Athény, až v Peiraieu, přece jsem denně sem docházel poslouchat Sokrata, uraziv čtyřicet stadií. Z našich žáků se nenajde žádný, který by se něčím podobným honosil. Naše mládež raději chce nečinnost než práci, hýření než zdrženlivost, hry než školy, tance než chóry, raději chodí za děvčaty než za Musami. Tolikrát jsem vydával svědectví, že pravá urozenost spočívá ve ctnosti, že pravé bohatství jest moudrost; neboť ona jediná nám získává takové cestovné, které nemůže býti ukradeno, ani se vyčerpati, poněvadž i při ztroskotání s námi vyplove. Stejně, že pravou rozkoší jest izdržen-livost, poněvadž přináší požitek zároveň duši i tělu; že íejčistší láska jest milovati ty děvy, které sami bohové nesmrtelní milují a láskou k nim blaženi jsou, totiž ctnosti. Tolikrát jsem ukázal příkladem velikého He-raklea a Kyra, že práce jest věc dobrá a příjemná (první příklad jest od nás Reků, druhý od barbarů). Ale hlu-
32
chým káží. Bud více nepřijdou, když je omrzí tako věci poslouchati, anebo, přijdou-li, chtějí, aby se s ff jednalo mírně, přijímajíce upřímnější napomenutí b nedbale neb příkře. Ani rodičové nebdí, aby pomá zaháněti tyto rány od svých dítek; ba spíše je shoviv vostí tím více kazí. Tak lidé sami sebe opouštějíce p sobí, že od bohů i od lidí moudrých jsou opouštěni. Mi aspoň tato nevděčnost již donutila opustiti zaměstnán učitelské, takže zavírám školu nadarmo otevřenou opouštím město i s jeho šíleným davem, abych užíva v tomto ústraní klidu a měl čas pro dobrá rozjímání Neboť má filosofie mi přinesla aspoň tolik zisku, že do vedu sám s sebou bydleti i rozmlouvati a žiti spokojen sebou samým. Nyní budu učiti skutkem, co jsem často vtloukal slovy, že ti jediní jdou cestou nesmrtelnosti kteří zbožně a spravedlivě žijí a blaženě umírají.
Diog. Nezdržím se více. Vejdu do zahrady a oslovin starce, abych mu stejně odhodlanost i vděčnost slíbil
VÝSTUP 3. Diogenes, Antisthenes.
Diog. Bud zdráv, úctyhodný starce, abych já teboi zdráv byl!
Ant. Kéž nám bohové zdraví přejí! Ale co má zna-menati takový pozdrav?
Diog. Zmítán bědami lidskými po zemi i po moři hledám přístav spásy; prosím, abys mi jej ukázal.
Ant. V hádankách mluvíš, mladíku: řekni otevřeni co chceš?
Diog. Moudrost.
Ant. Řídká to touha u člověka mladého, mluvíš-ovšem vážně, ne pro žert.
Diog. Příliš vážně, věř, můj otče!
I
Diog. O to nepřestanu svrchované božstvo prošiti \ ti■!vmi vzdechy, tebe pak prosbami nejnalehavějšími.
Ant. Jsi řádný mladík. Tyto tvé mravy vítězí nad mou omrzelostí, takže jsem nucen přijmouti tě k sobě, Ri koliv daleko jinak jsem byl rozhodnut.
Diog. Cokoliv si chceš vymíniti, slíbím to.
Ant. Krátce se dá vyříditi všechno. Slibuješ, pravím,
poslušnost?
Dlog. Jen tvých stop budu dbáti a co nejsvědomitěji
íižísledovatí. ,
Ant. Slibuješ mlčenlivost?
Diog. Toliko na tvůj pokyň budu mluviti.
Ant. Slibuješ neméně skutky než slovy vyjadřovati,
i < iiinkoli se naučíš?
Diog. Skutky více nežli slovy.
Ant. Slibuješ stálost v předsevzetí?
Diog. Jedině smrt mne odtrhne od tebe a od filosofie!
Ant. Tak budeš plniti povinnosti řádného žáka. Zde pravici! I já ti slibuji věrnost a lásku. Pojď již za mnou (lo města, k vůli tobě se vrátím a znovu se ujmu svého
opuštěného úkolu.
Diog. Kéž tě bohové zachovají, otče, abys dlouho a
i n /daru žil sobě, mně i mnohým!
(Poz. Tu jest vsunouti hudbu, aby Diogenes měl čas VZÍti jinou masku [filosofa již pokročilejšího věku.])
O
ťrn vět*'
m %
■r bO?
Elp. Vždyť jest mravů dosti bezúhonných.
Amf. Nemluvím o bezúhonnosti, nýbrž j o vážnost^ Těm, kteří učí filosofii, jest třeba přísné tváře; avšak\ on, jak víš, jest__sjím žert, věci vážné halí do vtipů a tak í je — a zároveň i sebe — vydává smíchu. Takový byí i : nedávný případ.- Šel se podívat na cvičení našich spolu- j občanů ve střelbě lukem a spatřil kohosi, jenž zevnějškem, řečí a chováním jakousi nevšednost na oči stavěl, jsa nad jiné samolibý, a přece nad jiné neobratně střílel Když přišla na něho řada vystřeliti šíp, Diogenes se oddělil od zástupu a přitiskl se k terči. Když volali: „Co činíš?", odpověděl: „Aby mne nc ^sáhl!" a pokynem naznačoval onoho muže, který by spíše zasáhl cokoli jiného než terč, takže nejbezpečnější jest stati u samého terče, jinde však méně bezpečno. Když to slyšeli, smáli se všichni, ale onen strojený páv se zároveň červenal a zlobil.
Elp. Vidíš, jaká důmyslnost! Jistě nemohla býti žádným jiným způsobem připomenuta onomu chlubiči jeho ( jalovost. A poněvadž se již dostatečně prokázalo, že přísností předpisů se dá málo poříditi vůči lidu, kdo by bránil zkusiti, dá-li se co poříditi takovými vtipnými žerty. K tomu se nehodí nikdo více než Diogenes.
Amf. Jeho vtipy jsou kousavé. <hó
Elp. Ale dobrým neškodné.
Amf. Každý se považuje za dobrého podle obecných mravů, na něž on nikdy nepřestává útočiti a přestátí nemůže.
Elp. Vždyť jsou zcela zkažené a musí býti obráceny ve zdravé!'
Amf. Válčiti proti mravům, které obecně ovládly, znamená válčiti s dobou.
Elp. A přece jest třeba to činiti, aby filosofie proti nemocem těla a duše bojovala a vítězila tak, jako lék
rtTn+t  namrvam   +X1 o
2?
Ant. Odkud tě ta touha jala?
Diog. Dobrotivostí boží se stalo, že se cítím v těchto několika, dnech změněn v jiného člověka, a^kolivjsem byl podle mravu doby oddán marnostem, a neďychtím po ničem jiném, než odvrhnouti zvrácené zvyky davu a cele se oddati studiu moudrosti.
Ant Jest již část moudrosti chtíti moudrým býti. Ale řekni mi, odkud jsi?
Diog. Co na tom, odkud jsem? Jsem kosmopolita, občan světa. Ty mne přijmi jako spoluobčana a pomáhej mi, pokud pomáhati můžeš.
Ant. Stydíš se za vlast?
Diog. Nic se o ní nebudu chlubiti.
Ant. Ale co jest to, v čem u mne možnost pomoci očekáváš?
Diog. Abys mi na svém světle světlo rozsvítil a abys mne prchajícího z kruhu obecných zmatku uvedl do klidnějšího přístavu moudrosti.
Ant. Zamýšlíš tedy věnovati se filosofii? , Diog. Nic jiného; ačkoliv snad příliš pozdě přistupuji, přece slibuji vyvážiti zpoždění horlivostí.
Ant. Nikdy není cesta k dobrým mravům pozdní. Škola připouští lidi všeho věku. Pošetilé jest neučiti se proto, že jsi se neučil. Naopak, poněvadž jsi se dosud neučil, hned se uč! Jest lépe věnovati se dobrým věcem oozdě než nikdy. Ale já ti již nemohu jiným způsobem \ dek učiniti než dobrou radou.
Diog. I o radu žádám i o pomoc.
Ant. Jestliže vážně přecházíš od snažení po marnostech k snahám po moudrosti, bude^ti třeba nové knihy, nového pisátka a nové tabulky.
Diog. Jakých to?
Ant. To jest nového vůdce, nové horlivosti a nové pozornosti.
Diog. Vůdce nechci jiného než tebe samého. Tobě
24
odevzdávám sebe tak, jako nezpracovanou hmotu, ji podle své vůle tesal, řezal, uhlazoval, obráběl a bi Ant. Při Diovi, kdyby se mi byl naskytl žák tal povahy, dokud jsem byív povolání učitelském, byl mu odpověděl se stejným zápalem; ale nyní nedopoušl mé poměry, abych tě přijal. Neboť jsem dal s boh] tomuto zaměstnání, abych prožil zbytek věku v toi ústraní.
Diog. Zapřísahám tě, neodpírej mi; budeš mne poslušným ve všem.
Ant. K vůli tobě jedinému mám si způsobiti nc trampoty? Odstup, neruš mého klidu!
Diog. Tak ať mne Zeus miluje, jako že já od tví boku nikdy neodstoupím.
Ant. Nebuď dotěrný!
Diog. Nebuď nepřístupný a tvrdý!
Ant. Mladíkům sluší skromnost!
Diog. Starcům sluší vlídnost!
Ant. Nic nevyjednáš!
Diog. Ale nepřestanu jednati, dokud nedojednám.
Ant. Ničeho nedosáhneš; odejdi!
Diog. Neodejdu.
Ant. Neodejdeš-li, odneseš si rány. (Zdvihne a práhne hůl; Diogenes však skloní hlavu a řekne:)
Diog. Bij, ale jen uč!
Ant. To je ti málo? Tedy vyhledám kyj!
Diog. Nikdy nenajdeš kyje tak tvrdého, abys jím od sebe odehnal.
Ant. Neodbytný prosebníku, dociluješ, že tě začínal milovati. Jak se jmenuješ?
Diog. Diogenes.
Ant. Diogenes? Potomek Diův? Krásné jméno, pi Herakleovi, kéž ti šťastnou věštbou dané! Kéž tedi Athéna, bohyně moudrosti, dcera téhož otce, tě zahnij svými dary, jako rodného bratra si tě oblíbíc!
Amf. Však přece ne tak roztrpčováním, jako spíše šetrným mírněním, utišováním a výchovou.
EIp. Rány nedají se vždy Iéčiti mírnými náplastmi; někdy jest třeba řezati a páliti.
Amf. Jen ve ztracených případech, kdy. nutnost žádá stavětí krajnost proti krajnosti.
Elp. Myslíš, že dosud nejsou naše mravy krajně porušené?
Amf. Neřekl bych; dobré i zlé jest ve vzrůstu.
EIp. Marně se přeme o výsledku; bude třeba ho vyčkati. Já budu nicméně doufati, že Diogenova filosofie prospěje mnohým k poznání a upravení jejich vad.
Amf. A já si toho budu přáti a proto ani sám se nebudu vzpěčovati býti posluchačem Diogenovým. Ale řekni, kde bude učiti?
Elp. Dosud nevím. Neboť hledá teprve nějakého Maecenata, aby mu vystavěl jakousi Akademii nebo Stou nebo Lykeion, kde by veřejně učil.
Amf. Kdekoliv to bude, nebude moci nám to ujiti. Zatím bud zdráv!
EIp. Buď zdráv!
VYSTUP 3. Diogenes.
Ó nesmrtelní bohové, jaká to zpozdilost, jaká tupost! Kdyby dnes vešel do Athén nějaký dryáčník a chtěl předváděti pusté kejkle, to jest zaneprázdňovati lidi prázdnými pošetilostmi, najde hned více lidí, kteří mu nabídnou, ;aby užíval jejich domu. Ale pro Diogena, který se chystá probírati taje filosofie ä lidi odváděti od marností k věcem vážným, že se nenajde nikdo, kdo by školu vystavěl nebo v dome svém aspoň komůrku po , stoupil? Co již tedy mám činiti? Mám ustoupiti od své- | ho předsevzetí? Mám strpěti, aby se nade mnou zvíte- [
30
žilo? Nikdy! Spíše s tím větší odvahou v boj půjdi^ tímto barbarstvím válčiti budu. Nevděční Atheňané, také já u vás budu v nenávisti. Toto mramprové sloupoví Diovo, tak obecně přístupné a užívané, že zde také pro cizince, žebráky a psy jest místo, bude také pro mne vystavěno. Tu si vystavím palác, zde budu tráviti dny i noci, zde budu učiti za stálého shluku a přecházení lidu; zde nikdy nebude možná nouze o posluchače. I kdyby neposlouchali četní, postačí, budou-li poslouchati někteří, postačí málo, postačí jeden, postačí žádný, já svou povinnost vykonám. Mého jučitele Antisthena, poněvadž si prudčeji vyjížděl na vaše neřesti, neostýchali jste se nazva/ti štěkajícím psem a jeho školu psi ( wixr}v). Učiníte tak nepochybně i mně, obnoviteli jeho učení. Ale vaše posudky budou mi lhostejné. Psem mne budete míti, když tak chcete, ale štěkavým, ne němým; ale ten nebude přílepkem vašich stolů, aby se pro sousto lísal. Navykl jsem si prosté stravě; suchý chléb jest mou hostinou, anebo, zlíbí-li se mi kdy skvěleji hodovati, přidám zeleninu; čistá vodá mi dokonce nektar poskytuje. Tak s vámi, vypasení vepři, budu závoditi v požitcích. — Avšak, jestliže si stanovím bydliště tu na náměstí, jak budu snášeti nepřízeň počasí, bydle vždy pod širým nebem? Co učiním, bude-li pršeti, bude-li sněžiti, budou-li padati kroupy, bude-li dorážeti prudký vítr. bude-li páliti žár nebo mráz? Tu bude třeba buď důmyslu nebo trpělivosti, z nichž ani jednoho ani druhého se nemůže nedostávati filosofu. Aspoň přístřeší, které by mě chránilo před deštěm a větry, zjednám si snadno; vůči ostatnímu bude třeba obrniti se tvrdou koží.
(Poodejde, brzo se vrátí a přivalí si sud tak upravený, že postaven zpříma ponechává otvor dosti široký, aby tudy mohl vcházeti á vycházeti. Přivalí tedy sud někam ke zdi a podloží jej; vejde, vyhlíží z něho, Činí radostné posunky a tak u sebe mluví:)
31
■
Dobří bohové, jak pohodlně se tak žije! Když má člověk všechen svůj majetek s sebou. Nezaměnil bych tento svůj los ani za bohatství Kroisovo. Kdo jest blaženější nade mne? Vždyť mne bohové zbavili tolika okovů, jimiž napořád jsou lidé v poutech drženi", otročíce bohatství, hodnostem a rozkoším.
Ale ovšem, majetnictví žádného statku není příjemné bez společníka. Musím tedy pozvati k tomuto svému duševnímu klidu jakoby k stálé hostině všechny, kdokoli budou chtíti se zúčastniti, aby se svět učil novým příkladem, jak mnoho jest toho, čeho můžeme postrá-dati. Vím dobře, že bude málo těch, kteří budou chtíti mne napodobovat!, více těch, kteří se budou posmívati, a nejvíce těch, kteří mne prohlásí za blázna. Ale musím duši proti všemu zatvrditi. Ať mi vyčítají šílenost, já jim také. A tak budu míti s jejich nejprázdnějšími pošetilostmi stálý boj, až konečně přece někteří se vrátí k rozumu. Ejhle, ejhle, již se sbíhají, již hlavy sestrkují, již sem oči obracejí a činí si mne předmětem podívané! Vystoupím a oslovím je.
VYSTUP 4.
Diogenes a lid.
Diog. Hej, hej, lidé! (Jakmile se jich však velmi mnoho seběhne, odhání je holí, řka:) Volal jsem lidi, ne neřády!
(li Kdosi ze zástupu. Nezdáme se ti lidmi? Diog. 2e by byli lidmi ti, kteří se' nestarají o věci lidské?
Týž. Co tedy jest u tebe člověk! Diog. Tvor božský, plný rozumu, všechny své věci rozumem řídící.
Týž. Čeho tedy na nás postrádáš? Diog. Všeho.
Týž. Tedy na nás nenalézáš, pranic lidského?:, Diog. Mimo vnější podobu nic. Všichni z vás se sta rají, aby žili, ale aby dobře žili, nikdo."
2. Jiný z davu. Což pak považuješ život za zlo?
Diog. Žity není zlo, ale špatně žiti jest zlo; a to v činíte.
Týž. Všechny napadáš?
Diog. Pokud pozoruji filosofy, lékaře to a správce obecných zájmů, vidím ovšem, že člověk jest nejmou-dřejší ze všech tvorů. Hledím-Ii však na augury, věštce, vykladače snů a na vás, nerozumný dav, nic pošetilejšího nevidím nad Člověka.
3. Jiný. Co se ti na nás zdá tak obludného? Vylož! (Tu Diogenes jde pozpátku, vrávoraje a potáceje se.
Lidé však s hlasitým smíchem se táží:) Co děláš?
Diog. To, co vy děláte, nehledě k tomu, že méně hanebné jest pozpátku jiti, než zvráceně zíti.
Týž. V jakém to smyslu?
Diog. V každém smyslu.
Týž. Dej příklad.
Diog. Příklad? Cokoliv činíte, jest příkladem. Ctnosti ústy chválíte, životem však neuskutečňujete nic než neřesti. O život bohy prosíte, a sami život jakoby naschvál mrháte; neboť, sotvaže za zdraví oběť přinesete, hned po oběti proti zdraví hodujete. A pokud žijete, sami sebe v rozklad uvádíte hýrivostí, rozkošnictvím a lázněmi; za to umírajíce, dáváte své tělo ukládati do vonného koření, aby se rychle nerozkládalo. Ale k čemu dlouhých řečí? Všechno proti rozumu konáte.
4. Jiný. Do té míry se ti zdá lepší život trestuhodným?
Diog. Domy, kde se chová hojnost pokrmů, živí I mnoho myší a koček; těla, která přijímají mnoho pokr-jjmů, živí mnoho nemocí.
I)    Diogenes Kynik. 3. qq
Týž. Jak rozumný však jest tvůj život, když na náměstí jíš, piješ a spíš!
Diog. Vždyť na náměstí lačním, žízním a ospalost
cítím.
Týž. A nezdržuješ se míst nečistých, hospod a krčem!
Diog. Slunce i do stok vniká a neposkvrní se!
5. Jiný. Pamatuješ se, že jsi byl padělatelem peněz?
Diog. Byl čas, kdy jsem byl takový, jaký ty jsi teď; avšak jaký jsem nyní, takový ty nikdy nebudeš při svých mravech!
Lid (směje se).
Diog. Odejděte již, jest čas, abych obědval. (Vyjde, . jakoby vyhledat neb vyprosit si nějaký zákusek. Vrátí se však, nesa na misce zeleninu s kouskem chleba, sedne si a dá se do jídla. Tu kdosi z davu:)
Není neslušné, že všechno děláš na otevřeném místě? I snídáš?
Diog. Jestliže není nic špatného snídati, není\ nic špatného ani na náměstí snídati. Ale snídati není nic špatného. Tedy ani na náměstí snídati není nic špatného.
Týž. Řekni, filosofe, kdy se má jisti?
Diog. Bohatý může, kdy se mu zlíbí, chudý, když
má co.
(Tu pustí kdosi myš, aby přeběhla vedle něho. Diogenes spatřiv ji řekne:)
Ejhle, i Diogenes živí příživníky.
7. Kdosi ze zástupu. Pse, pse!
Diog. Vy jste psi, kteří stojíte kolem mne, když obědvám!
8, Jiný. Utekl prý ti otrok, kterého jsi měl, Mánes;
proč jej nehledáš?
Diog. Bylo by hanebné, aby Mánes mohl býti bei Diogena, ale Diogenes bez Mana nikoliv.
34
Týž. Jestliže zemřeš, kdo tě tedy k hrobu'vynese?
Diog. Ten, kdo bude potřebovat! tohoto místa. -Filosof Aristippos (jda mimo a zpozorovav, že jí zeleninu, praví):   Kdyby ses byl dovedl přizpůsobiti králi Dionysiovi, neživil by ses zeleninou.
Diog. Kdyby ty ses byl naučil živiti se zeleninou, nebyl bys psem Dionysiovým.
9. Kdosi z davu. Hej, ty, řekni, jí filosof také koláče? Diog. Jakže? Což myslíš, že včely snášejí med jen
pro hlupáky?
(Tu jakýsi venkovan spatřiv, že Diogenes toutéž miskou, z níž vyjedl zeleninu, nabírá si vody k pití, řekne:)
My venkované nabíráme vodu dlaní. , Diog. Tak jest, při Diovi. Nezapomněla na nás příroda ani při opatření tohoto nádobí. Věru, nadarmo s sebou nosím toto zbytečné náčiní. (Odhodí misku.)
10. Kdosi. Hleďme, venkovan moudřejší než ty!
Diog. Aspoň v tom oboru. Ale filosof se nestydí nikdy učiti se ocí kohokoliv, ne jako vy, kteří chodíte dokola s tupým čichem, sluchem i zrakem, nenalézajíce nic, z čeho byste měli prospěch.
Týž. Jsi příliš filosofem.
Diog. Napodobuji vůdce sboru, kteří pravou sílu tónu přehánějí, aby ostatní zachytili shodný tón.
Týž. Mne tvá filosofie nezajímá.
Diog. Neslyšíš nyní filosofii, nýbrž potyčky moudrosti s hloupostí. Kdo bude chtíti slyšeti mou filosofii-, přijde zítra.
(Vejde do ^svého sudu.)
VÝSTUP 5.
Diogenes s osmi žáky lhostejného jména a s Hegesiou.
První žák. Ctihodný mistře, jsme tu, jak jsi včera zval. Uč nás užitečnému, prosíme tě.
3*
35
i7
1
Diog. Tažte se, cokoliv chcete.
Týž. Jest přirozené milovat! dohro a těšiti se jím. A proto snahy všech lidí se nesou k tomu, aby získali dobra a užívali ho. Ale velmi různým způsobem. Neboť jeden hledá to, druhý zase jiné dobro a těší se jím. Jaké však dobro nám doporučuješ ty?
Diog. Neilepši.
Týž. Které jest to?
Diog. Svoboda^
Týž. Co rozumíš svobodou?
Diog. Onen nejlepší stav, kdy člověk jest svým pánem, a neotročí ani mimo sebe věcem ani uvnitř sebe
neřestem.
Týž. Co znamená sloužiti věcem?
Diog. Potřebovati mnohých věcí a soužití se touhou po nich, nemáme-li jich, mučiti se strachem před ztrátou, máme-li je, a nésti práci o jejich získání a užívání. V tom smyslu žádný rózkošník, lakomec ani ctižádostivec není svobodný, poněvadž jakoby okovy jest- v poutech držen žádostivostí, strachem a snažením. Svobodný však jest, kdo sám sebou jest spokojen, nepotřebuje věcí mimo sebe, nýbrž jich svobodně užívá, jak se naskýtají.
Týž. A co znamená sloužiti neřestem?
Diog. Býti ve vleku žádostivostí a vášně a na vše se vrhati tupým a nerozumným pudem. Střežte se těchto způsobů otroctví, abyste bylí svobodni a tím šťastni.
2. Žák. Co jest jjravé štěstí? Diog. Vždv býti vesel a nikdy^_smuteji^na^^ Ijy místě a čase.
Týž. Ale jak toho dosíci?
Diog. Dovedete-li předejiti tomu, co vyrušuje z rovnováhy, totiž otročení, o němž jsem již mluvil, a smutným náhodám.
Týž. Jest v lidské moci předejiti náhodám?
36
-
•'— - -
m
se
n<
sj n
j«
b
n
n tt
hlo
I
sprí člo^
Diog. Kdo se střeží míst, odkud by mohl ten nespadne. Ale i kdybychom poklesli svou vinou, naskytují se léky. Týž. Které to?
Diog. Vždy budiž postavena proti zvyku přil proti vášni rozum, proti osudu důvěra v se| strachu dobré svědomí. Neboť nikdo není stracl leč ten, kdo má dobré svědomí.
3. Třetí. Čeho jest třeba, abychom dobře sajna?
Diog. Buď věrných přátel neb úhlavních i Neboť první  upozorňováním,  druzí útočením 1 skvrny, jichž bychom sami o "sobě neviděli. Alel sobe může býti učitelem, kdo má rozum. Týž. Jak to?
Diog. Jestliže si zapoví to, co na jiných vidí ] hany; cokoli však hodného chvály, to si přikáže Týž. Cesta k cnosti jest příkrá. Diog. Jako při ostatních Činnostech, tak i u ctnť zvyk zjednává zvykem.
4. Čtvrtý. Kteří jsou nejvznešcnější mezi lidmií Diog. Ti, kteří pohrdají věcmi pomíjejícími,
stvím, hodnostmi, rozkoší a životem. Týž. Čím jest dobrý člověk? Diog. Obrazem božím, poněvadž se snaží dob| niti a prospívati, a to jest vlastnost boží.
Týž. Co jest v životě nejžalostnější? \ I
Diog. Nuzný stařec, kterého příroda i osud bej moci opouštějí.
Týž. Tedy jsi ubohý i ty? Neboť jsi stařec a Diog. Mudrc není chůd, poněvadž jest bohat. nepotřebuje věcí, nýbrž věci potřebují jeho.
Týž. Jak to, že nepotřebuje věcí? ! Diog. Poněvadž ničeho nepotřebuje, kdo všechny to dokazuji tak: Všechno jmění přátel jest sní
Mudrc jest přítelem božím a bohu náleží všecko. Tedy mudrci náleží všecko.
Týž. Proč tedy ty, jestliže všechno máš, na přátelích i
potřeby žádáš?
Diog. Nežádám, nýbrž vyžaduji. Také pán svého otroka — šafáře — žádá; ale nežádá přece jako o cizí, nýbrž vyžaduje jako své vlastní. Tak boháči jsou šafáři mudrců.
Týž. Proč tedy boháči ukazují se tu tak nepřístupnými, že i žebrákům spíše udělují než filosofům?
Diog. Poněvadž nerozumějí věci a soudí, že slepými a kulhavými se někdy stati mohou, ale filosofy naprosto ne.
5. Pátý. í^ekni nám, zda filosofa více zdobí ctnost či vzdělání?
Diog. Obojí. Neboť jest třeba nejen věděti, co jest správné, ale i životem to projevovati.
Týž. Jestliže však jest nutno postrádati jednoho nebo druhého, jest lépe býti mužem dobrým či mužem učeným?
Diog. Dobrým.
Týž. Co tedy jest vzdělání?
Diog. Jest oporou ctnosti. Neboť přináší mladíkům střízlivost, starcům útěchu, chudým bohatství, bohatým ozdobu. Vždyť zabývání se vědou odvrací věk sám sebou vratký od nevázanosti, mírní nevýhody stáří důstojnou útěchou, chudým znamená jmění a statkům boháčů ozdobu.
Týž. Dej nám nějaké pravidlo moudrosti!
Diog. Více uvažovati než rozhodovati a více se roz-hodovati než vykonávati jest prostředkem proti irnjo-hému zlému. Proto chválím ty, kteří chtějíce se ženiti se nezení, kteří chtějíce plouti neplují, kteří hodlajíce rodinu míti jí nemají, ty, kteří se chtějí politikou zabývati, ale nezabývají, a ty, kteří se chystají žiti ve společnosti
mocných, ale přece k nim nepřistupují. Zkrátka ty, kteř ' se zdržují i dovoleného, aby byli svými pány.
6. Šestý. Čeho se má střežiti ten, kdo nechce upad-nouti v lásku k ženám?
Diog. Nečinnosti. Neboť tato vášeň se zmocňuje nejspíše lidí oddaných nečinnosti a způsobuje, že z nečinnosti upadají ve věc mnohého přičinění žádající.
Týž. Jak se máme chovati k těm, pod jichž mocí žijeme?
Diog. Jako k ohni. Není vhodno přistupovati příliš blízko, aby ses nespálil, ani příliš daleko, abys nemrzl.
Žák. Poněvadž nemůžeme žiti bez nepřátel, řekni, co má kdo činiti, aby se co nejvíce pomstil na protivnících?
Diog. Co nejčestněji žiti. Neboť jestliže nepřítel'se mučí, vidí-li tvé pole dobře obdělané, což teprv, uvidí-li tebe sama ozdobeného dobrem?
(Tu Diogenes spatří jakéhosi hocha mísícího se v hlouček žáků; zavolá jej a řekne:)
7. Jinochu, chceš také se zabývati filosofií? Mladík. Nemám smyslu pro filosofii.
Diog. Proč tedy žiješ, nestaráš-li se vůbec, abys správně žil? Vždyť není smvsl žjynta. jen v tomr aby člověk žil, nýbrž, aby správně žil: a tomu učí filosofie.
Hoch. Mám slabé nadání.
Diog. Tedy jsi syn opilce?
8. Vystoupí jiný mladík. Mistře, já u tebe zůstanu. Diog. Dobře, budeš mi tedy nositi tuto mošnu. (Přehodí mu ji přes rameno; ten však, nejsa zvyklý
na takové služby, začervená se, odloží ji a odejde; tu Diogenes:)
Tvé a mé přátelství rozvázala mošna. Tak se děje těm, kteří chtějí býti žáky, ale bez kázně.
9. Hegesias. Prosím tě, Diogene, půjč mi knihy, z nichž byeh se naučil moudrosti.
Diog. Nemáš rozum, Hegcsio, když fíky raději volíš skutečné než namalované, ale přes to nehledíš si zjed-nati také moudrost raději cvičením živým než cvičením papírovjhn. Nyní již odejděte, synáčkové, jindy více.
Žáci. S bohem, s bohem atd.
(Odejdou; Diogenes se vrátí do sudu.)
VYSTUP 6.
Posel, hlasatel, Diogenes, jakýsi občan athénský.
Posel. Hola hej, Atheňané! Spíte na obě uši, že tak málo víte o nebezpečí, které hrozí? S mocným vojskem   j j blíží se král Filippos.
(Po nějaké době mlčení vystoupí jiný jinak oblečen a hlásá:)
Usnesením rady jest nařízeno, aby všichni obyvatelé athénští, občané i cizinci, chopili se zbraně, a aby každý sám o sobě i spolu se všemi pracoval pro obranu sebe i města.
(Tu nastane velký shon; asi deset nebo dvanáct po- \ bíhá sem tam s meči, oštěpy, luky a hrubou střelbou. Diogenes však jakoby vyburcován tím hlukem vyhlédne ze sudu a dí:) I
Jaký to poplach ve městě?
(Nikdo mu neodpovídá, jak tomu bývá při uděšeném pobíhání. Tu Diogenes vystoupí ze sudu a ptá se toho \ i onoho; konečně uchopí kohosi a dí:)
Proč mi neřekneš, co se děje?
Ten. Nepřítel jest tu!
Hlasatel. Jest úředně nařízeno snášeti k opravě hra- ' deb kameny, cihly, trámy, klády a co kdo může.
(Tedy nosí kameny, cihly, kdosi také nese na rame- l nou peň; jda mimo Diogena vrazí jím do něho a pak \\ teprve řekne:) Hej, pozor! (Diogenes ohlížeje se za ním:) il Což mne chceš podruhé udeřiti? (Za krátko na to:) li
40 1
Za této všeobecné zaměstnanosti se nesluší, já jediný zahálel. Proto nechf se zaměstnávám s svým domkem!
(Vstoupí do svého sudu a válí jím sem tam. T otáže kdosi z davu:)
Co to děláš, Diogene?
Diog. Což jsi tak cizí v Athénách, že nevíš,
činnost jest zakázána všem?
Hlasatel. Odpočiňte si, občané! Nepřítel odtáhl jin (Tedy se začíná zmatek uklidňovali;  a Diogí
praví:)
Tušil jsem, že tento poplach skončí v klidu. Ka se vrací ke svým věcem. Ale vrátí se patrně i ke 1 povaze a přestávše tento strach, budou dnes známej pečovati o své Osobičky. Vrátím se i já ke svým úl hám. (Vrátí se do sudu.)
VYSTUP 7.
Král Filippos, jeho důvěrník Kleitos, velitel stráž
Diogenes.
(Vejde na scénu Filippos, král makedonský, již še vějící, obklopen četou ozbrojenců; usedaje osloví í vojevůdce takto:)
Jejich zpupnost to jest,, jež mne podnítila a zbr vtiskla k vypovědění této spravedlivé války městí řeckým; vždyť oni svou touhou po svobodě stojí v c stě mé moci a zvracejí řád samé přírody. Neboť všec no, cokoliv kde jest a vládou nějakou se udržuje, všec no ukazuje, že neilepší útvar státu jest samovláda. .1 diné jest v člověku srdce, původ všech pohybů. Jedin jest mezi tvory člověk, správce všeho, co na zemi vzrl ká. Jediné jest mezi hvězdami slunce, jež řídí všechil pohyby na nebi. Jediný jest mezi nebešťany Zeus, ňa vyšší bůh, na jehož pokyn se všechno děje. Stejně J
společnosti lidské postupuje všechno pevným řádem, je-Ji vrchní vláda v rukou jediného. Chtějí-li vládnouti mnozí, nastává bezvládí nebo lidovláda anebo aspoň — ovšem mnohem lepší než tyto — vláda šlechty. Neboť kdekoliv jest místo pro soupeření, tam jest vždy otevřena cesta různicím a rozbrojům. Ne-li?
Kleitos. Není třeba, nejmocnější králi, daleko choditi pro doklady, že tomu tak jest; právě tato města řecká, stálými vzájemnými rozbroji kypící, jsou nám ustavičně zrcadlem. Kolik set tisíc lidí bylo zahubeno za války peloponnesské, která vzplanula z řevnivosti Atheňanů proti Lakedaimonským, zachvátila všechny ony svobodné (líbí-li se bohům) obce a trvala 27 let! Kolik krajin bylo zpustošeno! Kolik měst obráceno v trosky! Takové věci by se nikdy nedály, kdyby všichni podléhali jediné hlavě.
Fil. Máš pravdu. Co jest tedy spravedlivějšího, než aby se také-tito podrobili naší vládě, když byla vůle bohů, abych já jediný vynikl mezi všemi vládci Řecka, pokud aspoň se těší důstojnosti královské, a aby mně podléhali nejen moji Makedonci právem dědičným, ale i jiné národy právem válečným. Nesoudíte tak?
Vůdcové, každý za sebe. Zajisté tak, nejmocnější králi!
Fil. Tedy, poněvadž tato válka byla podniknuta na vaši radu a poněvadž jsme již vkročili do území nepřátelského, tedy ty, náčelníku stráží, buď bedlivě na stráži, aby nástrahy nepřátelské nic proti nám nezmohly zradou.
..Náčelník stráží. Bude obstaráno dobře. (Vyjde, brzy se vrátí a přivede králi Diogena s těmito slovy:)
Nejjasnější králi, tohoto Reka, jenž tajně vešel do tábora, jsem dal zadržeti a před tebe jej jako podezřelého stavím.
Fil. Ty, člověče, jsi zvěd!
42
Diog. Tak jest, jsem. Neboť jsem^ přišel zvídat tvou pošetilost, králi! Vždyť ty, ačkoliv bys mohl užívati hlubokého míru, kdybys byl spokojen sebou a svou říší, znepokojuješ sama sebe'touhou po cizím a vydáváš se v šanc nebezpečím. Neboť nemysli si, že ti bude jednati s mouchami a komáry. Muže máš před sebou! Jak ti dovedou hájiti své svobody, o tom tě mohl poučiti příklad Xerxův. Ty nebudeš nikdy moci naplniti země i moře tak velkými spoustami vojsk jako Xerxes, sedmnáctkrát sto tisíci; a ty všechny v záhubu uvrhl a sebe sama zároveň zničil tento perský samovládce, neblaze známý nenávistí k řecké svobodě. Zapomněl jsi na jeho tra-goedii, že začínáš novou? .  Fil. Kdo jsi, člověče?
Diog. Filosof Diogenes.
Fil. Onen známý kynik?
Diog. Právě ten.
Fil. Docílil jsi, Čeho jsi chtěl, muži velemoudrý. Mne jsi zbavil zbytečného shonu, své Reky strachu. Jen přijď z rána ke mně, budeš mezi mými přáteli.
Diog. To jsem vždy byl a budu, ale má přítomnost jest pro tebe bez užitku.
Fil. Jak to?
Diog. Ani já bych nemohl snášeti mravů tvých a mravů tvého dvoru, ani ty mravů mých. Naše přátelství se bude moci bezpečněji udržeti z dálky. Buď s bohem, vrať se k svým a žij spokojen tím, co je tvé, abys žil v klidu. Máš doma více na práci, než abys musel teprve jinde zaměstnání hledati.
Fil. Nezůstaneš?
Diog. Nikoliv. Buď s bohem, a s tebou všichni tvoji. (Odejde; král však obrácen ke svým:) Fil. Vidíte, co nedokáže moudrost! Tato věc mi uvádí na paměť má mnohá pochybení, jichž jsem častěji li-
toväl. Musím se postarati, aby se to nestalo také Alexandrovi, mému synu, a jak doufám, také nástupci ve vládě. Zamýšlím již nyní povolati z Athén nějakého nad jiné moudrostí vynikajícího filosofa, jemuž bych svěřil vyučování svého syna, aby nemusel teprve zkušeností se stati dobrým a moudrým králem; to se neděje bez nebezpečenství. Vraťme se již domů.: (Zazní hudba.)
i ť C
41
v
JEDNÁNÍ TŘETÍ.
I i
VÝSTUP 1. Diogenes a dav.
(Diogenes vystoupí s rozžatou svítilnou a hledá bedlivě po náměstí i po všech koutech.)
Kdosi z lidu. Co hledáš, Diogene? Diog. Lidi. u
Kdosi. Lidi? Ejhle, stojí kolem tebe se všech stran! Diog. Dav vidím, lidí nevidím.
Advokát. Uvaluji na tebe řízení pro urážku;- soud podstoupíš!
Diog. Před kterým dvorem? Adv. Před Areopagem.
Diog. Hm, jest hrdelní vina upozorniti tupě, žijící na jejich tupost?
Adv. Jde o vinu na ztrátu cti.
Diog. Měli by býti lidmi, kdož budou chtíti rozhod-c_ nouti tuto při, ne stíny lidí. ^ngS
Adv. I soudce tupíš?
Diog. Já nikoho netupím, všem dobro přeji a žádám, ale sotva o kom z těchto mám dobré tušení.
Adv. Jestliže pohrdáš těmito lidmi, plebejci, počkej jen trochu, přivedu ti jiné, na nichž nenajdeš nic, čeho bys postrádal.
Diog. Kéž! Ale které to?
Adv. Vzdělané, vysoce postavené, bohaté a tak dále, výkvět to lidstva.
45
(Odejde; Diogenes však se prochází, chtěje na lid dotírati, jsa i sám dotírání lidu vydán. Nejdříve jakoby mráz jím lomcoval:)
Mráz pálí; není mezi vámi nikoho, kdo by se nade mnou slitoval, aby polonahého přioděl?
(Kdosi z davu přehodí na něj togu podšitou kožemi; Diogenes skloní koleno a řekne mu: „Díky!" Tu onen druhý:)
Budeš povinen nám odpověděti na některé otázky.
Diog. Chcete-li se o něčem poučiti, tažte, se, ale pozorně, abych nemluvil skalám.
Onen. Řekni nám, je-li smrt něco zlého či dobrého?
Diog. Ani jedno ani druhé, poněvadž jí necítíme. Neboť dokud člověk cítí, žije; tedy mu dosud nenastala smrt. Když však přestane cítiti, tu jest již mrtev. Tedy teprve tehdy mu nastane smrt, ale necítí jí. Čeho však člověk necítí, to mu není ani zlem ani dobrem. Smrt tedy není nic zlého, ale cesta k smrti jest zlá, nemoci totiž. Jestliže se tohoto zla bojíme, celv lidsky život bude zlem, poněvadž celý jest cestou_k smrti.
Týž. Řekni, jakým způsobem  jest bohy za život
prošiti?
Diog. Život jest bohy snadno dáván, ale nenalézají jej ti, kteří jej hledají v medovine a podobně.
Jiný. Co stárne nejrychleji na světě!
Diog. Dobrodiní; neboť to nejrychleji upadá v zapomenutí. . -
Týž. Který tvor jest nejkousavější?
Diog. Jestliže sé tážeš na divoké, tedy pomluvač, jestliže na krotké, tedy pochlebník.
Týž. Co jest pochlebnictví?
Diog. Medová oprátka, na niž někdo jest úlisně věšen. Jiný. Řekni nám, proč jest zlato bledé? Diog. Otázka patrně užitečná pro- život! Týž. Přes to odpověz!
Diog. Poněvadž má mnoho úkladníků. Neboť bledi jsou, kteří se bojí.
Jiný. Co soudíš o nápise tohoto domu: ovSsvsiaírůa xuxóv? (Nechť nevchází nic špatného!)
Diog. Kdo to dal napsati?
Odpověď. Pán domu, Eunuchos!
Diog. Ten špatný člověk? Zločinný vyvrhel? Kudy tedy vchází sám? Neboť tento vchod si zapověděl.
Lid. (Směje se.) -^Hlasatel. Slyšte, občané! Chcete-li někdo koupiti znamenitý a pohodlný dům, dům Filainia Mornotratal jest na prodej!
Diog. Předvídal jsem, že tento člověk propadlý vínu jednou svůj dům vyvrhne! Lid. (Směje se.)
Jiný; Diogene, měj se na pozoru před přáteli! Diog. Chtěl jsi snad říci před nepřáteli! Neboť před nepřáteli se. máme na pozoru, přátelům důvěřujeme. Týž. Které nejtěžší břímě země nosí? Diog. Člověka nevzdělaného.
Jiný (napřahuje na něho ruku.) Co ti dám, aby sis dal líbiti pohlavek? Diog. Přílbu. Lid. (Směje se.)
Tu kdosi přicházeje Diogenovi ze zadu vrazí do ně"-ho kládou a pak teprve řekne: Pozor! Toho Diogenes, také napřed přetáhne holí po hlavě a pak oplátkou řekne: Pozor!
Jiný. Hněvává se muž moudrý?^ Diog. Hněv jest krátké šílenství, moudrému nesluší. Týž. Tedy ty se nehněváš, ať se stane cokoliv? (Naplije mu do tváře.)
Diog. Opovážlivý mladíku, nehněvám se sice, ale nevím, nezasloužíš-li si hněvu. Odcházím.
47
(Vrátí se tedy do sudu; ale ten, jenž mu dal togu, řekne:)
Hej, ty, proč mi nevracíš togu!
Diog. Jestliže jsi mi ji dal, mám ji; jestliže jsi ji půjčil,
užíváni jí.
Onen. Nevrátíš jí?
Diog. Neodpovíš? Jest ošklivé žádati zpět, jestliže jsi daroval, jest nelidské brati někomu, čeho potřebuje. Onen. Tedy si ji měj. Diog. A tobě kéž bohové za mne splatí. (Vstoupí do sudu a lid se rozptýlí sem tam.)
VYSTUP 2. Advokát s mnoha Jinými.
Adv. Hola hej, Diogene, vyjdi! (Diogenes vyhlédne a mlčky se rozhlíží.) Proč nevycházíš? Nebude ti nyní jednati s davem, ale s.lidmi!
Diog. O jakých lidech mluvíš?
Adv. O těch, které vidíš; vyjdi! (Tedy vyjde.) Ejhle, tu jsou filosofové, fysikové, ethikové, mathematici, astronomové, astrologové, řečníci, gramatikové, básníci, hudebníci, nositelé úřadů a veřejných hodností, - muži velcmoudří, a také zámožní statkáři a rozvážní hospodáři. Zda ještě rozsvěcuješ svítilnu, abys hledal lidi?
Diog. Jen tituly slyším.
Filosof. Čeho na nás postrádáš?
Diog. Ničeho, dokud mlčíte.
Fil. Tedy promluvíme. Naše filosofie učí o věcech
ostrovtipně bádati.
Diog. Bylo by lépe, kdyby vás učila žiti a umírati.
Měřic (opatřen kružítkem a pravítkem.) &tug áň (Bůh stále vyměřuje). Proč bych tedy i já se nezabýval nejraději měřictvím a nezlobil se, jestliže mne kdo v mém bádání vyrušuje?
48
Diog. Eukleidova a%oU) x°Mh Toto cvičení jest ni čcní mozku.
Astronom. Nej vznešenější z věd jest tato naše, kter odhaluje tajemství nebes. Diog. Kdy jsi přišel s nebe? Astr. Očima si tam zaletím, kdykoli mi libo. Diog. To může stejně každý nevedomec i barbar. Astr. Ale nerozumí tomu a nerozezná hvězd bludných od stálic.
Diog. Nelži, brachu, hvězdy nebloudí, nýbrž tito (ukáže rukou na zástup).
Astrolog. My z hvězd předvídáme budoucnost! Diog. A to, co jest před nosem, neznáte. Gramatik. Co vytýkáš našemu Homérovi, básníkům a nám, vykladačům básníků?
Diog. To, že hloubáte o bludech Odysseových, a neznáte svých vlastních.
Básník. Co říkáš nám básníkům? Diog. Že jste králi slabik, které pracně v metrum skládáte, ale abyste své mravy v soulad složili, na to nemyslíte.
Řečník. Co nám řečníkům, kteří hudbou jazyka duše poutáme a národ jen k nejužitečnějšímu přemlouváme?
Diog. Že jste otroky davu, sloužíce jejich vášním.
Hudebník. Co stanovíš o hudebnících?
Diog. Vás volám na soud, že sice dovedete dřevu přizpůsobili tóny, ale nedovedete stejně mravy přizpů-sobiti správnému řádu.
Právník. Co vytýkáš našemu stavu, který se cele zabývá prováděním spravedlnosti?
Diog. Často větší zloděj věší menšího.
Hospodář. Co nám, kteří se zabýváme uměním rozumně spravovati jmění?
Diog. Jest žalostné, že zásobní komory, šaty a peníze zavíráte závorami, klíči a pečetěmi, ale svá těla a duše
Diogenes Kynik.  4. 49
nosíte se všech stran otevřené ústy, ušima, očima, pohlavím a čím ještě!
Boháč. Co říkáš nám, jež bohové zasypali statky?
Diog. Nadarmo má mnoho ten, kdo nemá sama sebe, Neboť jako v obci bohaté, tak i v domě bohatém není místa pro ctnost.
Boháč. Co jest tedy podle tebe bohatství?
Diog. Dávení Štěstěny.
Boháč. Ale i ty na tomto dávení bereš podíl, kdykoliv u boháčů žebráš!
Diog. Co jest nutné, dává výživu, co přebytečné, působí dávení.
Lakomec. Pro mne není nic přebytečného; cokoliv
přibude, schraňuji.
Diog. Tedy jsi vodnatelný, který stále pije a stále
žízní.
Marnotratník. Já mám zvyk opačný, ode mne na vše strany praménky se roztěkají.
Diog. Až ti na konec nezbude nic, jak se stává těm, kteří hynou chrlením krve.
Marn. Tedy nechceš, aby něco ode mne přeteklo k
tobě?
Diog. Žádám tě o — celou minu.*)
Marn. Och, příliš mnoho!
Diog. Vždyť nemohu od tebe nic více očekávati, až rozházíš celé jmění a nebudeš míti, z čeho bys dával. A ty, lakomce, jestliže jsi jiným daroval, daruj i mně, jestliže dosud nikomu, začni mnou.
(Jakmile lakomec daruje, řekne kdosi:)
Aj, ty štědrý! (A Diogenes:) Chválíš toho, jenž da roval; proč ne mě, že jsem způsobil, aby daroval!
Kdosi. Jest nehezké, aby filosof byl dotěrný; Platon toho nečiní.
*) skoro 100 K (ve zlatě).
50
Diog. I ten prosí, ale přikloní hlavu, aby toho neslyšel někdo jiný.
Šlechtic. Také skvělost rodu zlehčuješ, člověče nicotný? Hle, viz starobylý rodokmen! Hle tituly! Hle erb!
Diog. Nepřestaneš zostouzeti podnož předností? Nezáleží na tom, jací byli, kteří si toho zasloužili, nýbrž na tom, jaký jsi ty, který se tím chlubíš!
Zápasník. Čím se ti zdají naše hry?
Diog. Divy pro hlupce.
(Tu jakýsi hoch napodobuje umělým skokem srnce a snaží se dosíci pochvaly. Tomu Diogenes:) Čím lépe, tím hůře.
(Uvidí jiného velmi hledaně oděného. Uchopí jej a osloví:)
Nepustím tě, dokud mi neřekneš, jsi-li muž či žena., Ten. Proč to?
Diog. Poněvadž, jestliže tě příroda učinila mužem, ty se přetváříš v ženu.
(Jakmile však jej spatří červenati se, řekne:)
Vše v pořádku, začervenal se. Měj důvěru, synu, toto jest barva ctnosti.
Sofista. Já dokáži usuzováním, že máš rohy!
Diog. Já zase ukáži, že tvé usuzování jest nesoudné!
Sof. Cokoliv jsi neztratil, máš. Rohů jsi neztratil. Tedy máš rohy.
Diog. (ohmatav rukou čelo). Avšak já jich necítím. Tedy tvůj závěr jest nesprávný.
Jiný. Co jsem já, nejsi ty. Připouštíš? Diog. Připouštím.
Sof. Avšak já jsem člověk. Tedy ty nejsi člověk.
Diog. Začni mnou a bude to pravda.
(Tu přejde vychovatel s hochem neslušně se chovajícím. Diogenes udeří vychovatele holí s těmito slovy:) Tak ty jej cvičíš?
51
(Stojí při tom také stařena příliš pečlivě vykrášlená; Diogenes, jakoby ji teprve tehdy zpozoroval, odhrne jí roucho a spatře vrásky osloví ji:) -
Ženo zvětralá, chystáš-li se líbiti živým, tedy marně; pak-li zemřelým, tedy, prosím tě, neotálej!
Lid. (Směje se.)
Diog. Jste málo učeliví. Směšné přijímáte se smíchem, ale vážné již ne s vážností. (Zamíří k sudu; a tu kdosi z davu, Diotimos, řekne:)
Tu' máš trochu grošů, aby tě nemrzelo i heučelivé
učiti.
Diog. (nahlédnuv na peníze.) Já ovšem nemám, z čeho bych ti mohl splatiti tak skvělý dar; ale bohové, Diotime, kéž ti darují tolik, kolik v mysli své si představuješ a žádáš.
(Vrátí se do sudu.)
VYSTUP 3.
Diogenes, Platon, Platonův pomocník a Jiný žák.
Diog. Nastává hodina, kdy Platon má vstoupiti ve svou Akademii, aby učil. Chci vstoupiti zároveň, abych slyšel, jaké ostrovtipnosti bude dnes přednášeti. Včera směšně definoval člověka, že jest to tvor dvounohý. Bude třeba, abych si na tuto definici posvítil. Avšak hle, již se blíží! S jakým průvodem! Připojím se.
(Jakmile se k nim připojí, táže se Platonova pomocníka:) Co je to, co neseš?
Pom. Podušku.
Diog. K čemu?
Pom. Bude na ní seděti Platon. Diog. Ukaž!
{Vezme ji, jako by si ji chtěl prohlédnouti, vhodí ji
.1
* -
na zem a pošlape nohama; tu pomocník s křikem:) C to činíš?
Diog. Šlapu po Platonově pýše.
Platon (ohlížeje se:) Šlapeš, ale z větší pýchy. Proto by potřeboval u tebe nápravy ve noVg, nýbrž voíjs*). Přes to se připoj k našemu poslucháčstvu a ozdob naši diatribu.
Diog. Jen aby to nebyla katatriba. (ôiaTQipŕi cvičení schopností, xarar^Tj  hubení schopností.)
Plat To ať se děje jiným!
Diog. Chci učiniti zkoušku, jdi napřed, jdu za tebou.
Plat. (jakmile se postaví se svými žáky v kruh, promluví:) Člověku, hlavně filosofovi, sluší lidskost.
Diog. Odpusť, Platone, rád bych věděl, co rozumíš lidskostí.
Plat Vlídnost ke všem.
Diog. Tedy chybuješ, když tuto filosofovi přikládáš, aby z touhy po oblibě lichotivě jednal. Vlastním oborem filosofa jest léčiti neřesti; to se nedá prováděti beze strachu a bolesti. Neboť jest nutno lidi odháněti od zla a udržovati v mezích povinnosti strachem před hanebností a bolestí nad hanbou v zápětí za ní kvapící. K tomu jest potřebí horlivosti a přísnosti, ne lichotek. Řekni mi však, Platone, co jest člověk? Jak jej definuješ?
Plat Tážeš se tak, abys mne pokoušel, či vážně?
Díog. Obojí.
Plat Chytáš za slova, nejsem vázán odpověděti.
Diog. Jestliže hlásáš zásady správné, není příčiny, aby ses vyhýbal. Pravda se nebojí žádné zkoušky.
Plat Podle mého náhledu se definuje člověk správně takto: Člověk jest tvor dvounohý.
•) xoQ$ noha, vod$ rozum.
Diog. (vytáhnuv ze záňadři kohouta:) Ejhle, člověk podle Platona!
(Posluchači se dají do smíchu.)
Plat. Vidím, že gest přidati nějaký rozlišný znak.
DÍog. Přidej tedy!
Plat. Člověk jest tvor dvounohý, neopeřený. Drog. Počkej maličko, brzo takového člověka opatřím. (Počne kohouta škubati.) t Plat. Něco jiného udá správné rozlišení. Diog. CO to?
Plat. Tak bych řekl: Človék jest tvor dvounohý, neopeřený, s plochými nehty.
Diog. Nesmrtelní bohové, tak velké a tak neužitečné okliky! Já však tvrdím, byť by tato slepice měla i ploské nehty jako ty, Platone, i ruce i nohy i oči i nos a všechny ostatní vnější části podobné tvým, ze ještě* nebude člověkem, leč by také mluvila a uvažovala. Tedy v těchto posledních znacích bylo hledati pravý rozdíl.
Žák Platonův. Ne nadarmo byl Diogenes nazván ky-nikem; vždyť kouše jako pes!
Diog. Mýlíš se, přítelíčku! Neboť pes kouše nepřátele, já však podle své přímosti přátele, abych je uchoval bez úhony. Avšak jestliže i přátelská domluva vám není vhod, buďte s bohem!
(Odejdou s jeviště; Diogenes však zůstane a takto sám u sebe hovoří:) Jaká jest to nedůtklivost, nemoci snésti upozornění na omyl! I u filosofů! Navštívím nyní školu Zenonovu, již nazývají Stojí. O tom říkají, že přednáší čiré přeumělkovanosti, aby. nad tím posluchači žasli. Ovšem bylo by podle mého náhledu lépe přesně žiti než přesně přednášeli. Přes to si poslechnu.
(Zatím vystoupí na jeviště Zenon s hloučkem žáků.
54
VYSTUP 4. Zenon, Diogenes, žák Zenonův.
Zenon. O pohybu vedou filosofové mnohé a důmyslné rozpravy: co jest? odkud jest? kolikanásobný jest? a podobně. Avšak chybuje se, jak vidím, již v základu, poněvadž se nepředesílá úvaha, mající předcházeti každému bádání, totiž zda vůbec jest? Ač by se mohl někdo domnívati, že tato úvaha jest v našem případě neužitečná, přes to já velmi pádnými důvody, jichž nikdo — to dobře vím — nebude moci vyvrátiti, dokáži, že pohyb vůbec není možný, ačkoliv se všechno zdá plno pohybu. Poslyšte, kdo se jemností důkazů těšíte; prozatím uvedu jen dva, ač jich mám více. Docílím jimi, doufám, abyste všichni jasně seznali a sami vyznali, že vskutku ve věcech pohybu není.
Neboť za prvé, dokáži-li, že nejrychlejší myslitelný pohyb jest totožný s naprostým klidem, bude jistě zřejmo, že pohyb a klid jest totéž, že všechno jest v klidu, nic v pohybu. Za druhé ukáži, že kterékoli dvě věci, byť maličko od sebe vzdálené, se nemohou nikdy setka-ti; to by přece bylo možné, kdyby byl pohyb.
První důkaz vedu příkladem visícího a točícího se kola. Každá část jeho obvodu jest hned na nejvyšším, hned na nejnižším místě. A zatím' co části tak obíhají, uplyne jakási doba, než tatáž část se vrátí na totéž místo. To jistě všichni chápete; stejně i to, že tím menší doby jest potřebí k otočeni, čím rychlejší jest pohyb. Představte si tedy již pohyb nejrychlejší, nad nějž není rychlejšího, to jest, aby k otočení kola bylo potřebí doby rovné nule, tedy ani okamžiku; tento pohyb bude zajisté nejrychlejší. A totéž se děje, když kolo stojí; tedy onen nejrychlejší pohyb kola jest totožný! s klidem kola. A jestliže se nejrychlejší pohyb neliší od klidu, mnohem méně se bude lišiti volnější.
Druhý důvod, v pravdě Achilleovský, jest tento: Kdyby vůbec byl pohyb, tu by nastal případ, že to, co fésir iTethbitější,nfremohro by nikdy dostihnou ti věci jiné, třebas nejzdlouhavější. Ale to jest k smíchu. Z toho plyne, že i pohyb fest k smíchu. Představme si věc velmi rychlou v běhu, na příklad Achillea, hodlajícího pronásledoval jinou věc zdlouhavější, na příklad želvu, která se pohybuje desetkrát pomaleji. Buďtež navzájem vzdáleni jedno stadion*); nežli je Achilles proběhne, želva uběhne desítinu druhého stadia. Dříve než Achilles dorazí k tomu dílu, želva opět uběhne desítinu právě této vzdálenosti; a tak do nekonečna, poněvadž k nej-menší možnosti se nikdy nedojde.
(Tu Diogenes se začne procházeti středem poslucháčstva; Zenon na něho nejdříve zlobně pohlíží, pak, jakoby toho nemohl snésti, osloví jej:) Zenon. Slyš, ty, co činíš? Diog. Vyvracím tvé důkazy. Zen. Ale vždyť nic neslyšíme Diog. Za to vidíte! Žák Zenonův. Učitel netvrdí, že pohyb se nejeví, nýbrž, že ho není.
Diog. Tedy ty pohyb mé ruky hmatej, nebo, je-li ti to
milejší, ochutnej!
(Zasáhne ho lehce dlaní v tvář; žák však uhne hla
vou:) Co to činíš?
Diog. Vyvracím důvody učitelovy.
(Tu se zase žák na něho rozpřáhne k ráně; Diogenes však nastaví ruku:)
Hled, abys sám nevyvracel mistra; jestliže se po hneš, usvědčíš učitele z nepravdy!
(Posluchači vybuchnou v smích. Diogenes však spa tři v to dí:)
Ejhle, mně všichni dávají za pravdu, ne tobě. Nebo se smějí, až se jim hlavy třesou. Jestliže však vy, učit© i s žáky, se z tohoto sloupoví hnete, padnou vaše dů vody!
Zenon. Na důmyslnost se mělo odpověděti důmysl ností!
Diog. Prázdnost bylo třeba vyvrátit! pravdou!
Zen. Odcházím; s bohem, sofisto!
Diog. Odcházíš? A vítězství zanecháváš mně? Vás všechny, kteří jste tu, volám za svědky, Že pohyb jest, nejen se jeví. Neboť vidíte Zenona odcházeti a místo prázdné; ta změna se stala pohybem.
(Vrátí se do sudu.)
*) asi 185 m.
VÝSTUP 5.
Perdikkas, podvelitel krále Alexandra, Diogenes.
Perd. Filosofe, velký král Alexandros káže, abys k němu přišel!
Diog. Nepěstuji styků s králi.
Perd. Nebudeš tak nezdvořilý, abys pohrdl přízní tak velikého krále.
Diog. Královské přízně jest potřebí říši, ne filosofu, který jest nezávislý.
Perd. Hleď, ať neurazíš krále! s    Diog. Hleď, ať nepodráždíš psa! Perd. Nechci psa, chci filosofa!
Diog. Onen filosof, jejž hledáš, jest psem pro ty, kteří jej dráždí. . Perd. Zabiji tě!
Diog. Nic velkého neučiníš; i skarabeus a pavouk dovedou totéž!
Perd. Prosím tě, Diogene, necli žertů a chystej se na cestu.
Diog. Nechystám.
Perd. Nemáš ke mně důvěry? Jsem z náčelníků vojska Alexandrova, jménem Perdikkas, z pověsti jistě tobě známý.
Diog. Diogenes se patrně stará o to, kým se znepokojuje svět!
Perd. Vstaň, chci, abys mě provázel!
Diog. Nevstanu!
Perd. Dám tě odnésti i s tímto sudem. Diog. Nedáš!
Perd. Král Alexandros přeje si tě za hosta. Diog. Nebude mne míti. Perd. Proč to?
Diog. Diogenes nebude hříčkou dvora! Perd. (obrácen ke svým:) S kamenem jednáme. Co pořídíme? Odejděme!
VYSTUP 6.
Král Alexandros, Parmenion, Perdikkas, Krateros,
Diogenes.
Alex. Nepochybuji ovšem, že tomu jest tak, jak pravíš, Parmenione, že jsou i budou lidé, kteří mne, vítěze rrad tolika národy, prohlašují a budou prohlašovati za blaženého. Ale já mám něco jiného, podle čeho neméně
své štěstí měřím.
Parm. Jistě to, že i jiné národy, které tvých zbraní nezakusily, se ti poddávají a pána svého i pána světa v tobě pozdravují.
Alex. Něco docela jiného.
Parm. Co to? Rač výloži ti.
Alex. Že se mi poštěstilo naroditi se za časů Aristotelových a míti jej učitelem.
Parm. Tak vysoce si toho ceníš?
Alex. Zajisté tak vysoce, že jsem na váhách, zda jsem více zavázán svému otci Filippovi či svému učiteli Ari-
stotelovi. Neboť od onoho jsem přijal vstup do života, od tohoto vstup do dobrého života. Parm. Totéž byl by dokázal i jiný. Alex. Vstup do života byl by také jiný dal! Parm. Ne stejně vznešený, jako vítězný král Filippos. Aíex. A jiný byl by mi nevštípil moudrost stejně šťastno, jako veleduch Aristoteles. Vidím, že bohové chtěli'vládu nad světem rozděliti mezi něj a mne, a proto tohoto jediného mezi všemi smrtelníky buď jako otce ctím aneb jako vyššího si vážím.
Parm. Co to mluvíš, králi? Tak snižuješ skvělou a nebes se dotýkající vysokost své slávy k nepatrnému postavení knihomola?
Alex. Tobě patrně scházejí oči, abys jimi poznal rozdíl mezi povýšeností mou a Aristotelovou. Mne ustanovili bohové vítězem nad říšemi, jej vítězem nad mysliteli. Mně se podrobují národové buď zbraní pokořeni nefj ^strachem dohnáni, před ním ustupuje každé lidské na-ldání.
Parm. Věřil bych, že žertuješ, králi, kdybych nevěděl, že u tebe jest vše vážné.
Alex. Již tvá řeč prozrazuje, že nedovedeš dary ducha, těla a postavení ocenovati a věcem pravou cenu přikládat!. Věz tedy, že si cením jediné moudrosti výše než všech svých vítězství a že za tím účelem nyní do Athén jdu, abych viděl a oslovil filosofa Diogena. Doufám, že mi z toho setkání přibude něco moudrosti, z čehož se budu těšiti více, než kdyby mi přibyla nová říše.
Parm. Jak vidím, králi, jest nutno ti nechati tvé libůstky. Aje nebylo možno, abys dal toho člověka za-Ivolati? Ty, tak velký král, že k vůli němu tuto cestu (podnikáš!
Alex. Dal jsem jej zavolati, ale Perdikkas nevyřídil [věc dobře.
59
Perd. Co činiti s nevrlým člověkem, jenž se nedal pohnouti ani hrozbami ani sliby?
Parm. A tomu ty, králi, prokazuješ tuto poctu? Oslužnost, kterou onen žebrák odepřel tobě, králi, tu abys ty, král, prokazoval žebráku?
Alex. Rád bych, abys věděl, Parmenione, že mužové IBOULdří jsou hodni, aby se k nim králové skláněli.
Parm. Ale o tomto Diogenovi říkají, že jest polovičníl' blázen!
Alex. To ovšem hned zkusíme. Pojďme přímo k jeho obydlí ve uoupoví Diově.
Parm. Tu máš sysla sudu! Vyhlédl na nás a zase se ukryl!
Alex. (Zastavuje se u sudu:) Zdar tobě, dobrý muži! Diog. Zdar i tobě, jsi-li zdaru hoden, kdokoliv jsi Alex. Nevyjdeš ke mně? Diog. Nemám kdy! Alex. Ani nevyhlédneš?
Diog. Mám co na práci. Hledáš-li diváky své ekáza-losti, hledej jinde!
Alex. Což se mne bojíš? Diog. Jsi bytost dobrá či zlá? Alex. Dobrá.
Diog. Kdo by se tedy dobrého bál? Alex. Já jsem onen veliký Alexandros. Diog. Já onen pes Diogenes. Alex. Proč jsi nazván psem? Diog. Poněvadž k těm, kteří dávají, se ty, kteří nedávají, štěkám, a zlé také kouši
lichotím, na
Alex. Jsi-li pes, bude ti poslán dar s mého stolu, zbytky kostí!
Diog. Bude to dar hodný Diogena, ale ne Alexandra. Alex. Slyšíš, Parmenione? Parm. (směje se.)
Alex. (vztáhnuv ruku nad sud:) O nádobo plná mou-Idrosti!
Diog. Největší z králů, jehož všichni prohlašují za cjšťastnějšího, dej mi trochu štěstí, aby mi tento sud ydržel nerozbit!
Alex. (obrácen k svým řekne:) Vy mne považujete a boháče, ale přece tento člověk mě usvědčuje z chudoby, když dokazuje, že nemám, co bych mu dal.
Krateros. Pojď ke mně, Diogene, nechceš-li ke králi; judu se k tobě chovati štědře, všechno mé budeš míti společné se mnou. Diog. Nepotřebuji vůbec tvých věcí. Krat. Budeš užívati, jak mnoho budeš chtíti. Diog. To již nyní činím; všeho užívám, neužívaje ho.
Krat. Aspoň u mne poobědváš! Diog. Raději chci doma kůrku hrýzti, než u tebe uží-|ati bohatého stolu. Krat. Proč to?
Diog. Tak lacino své svobody neprodávám! Krat. Vždyť přece Aristoteles s králem skvěle žije! Diog. Aristoteles  obědvá,  když chce Alexandros; jiogenes, když chce Diogenes. Parm.
dostal?
Diog. Poněvadž od tebe nic nepotřebuji
Alex Přes to ode mne něčeho žádej!
Diog. Žádám, abys mi nebral, čeho nemůžeš ..dáf«"«1        Wtt Diogenem
totiž světla slunečního. Odstup, jdi se světla!
60
Krat. / (smějí se-> . Alex. Ejhle, všichni se ti smějí!
ite Pabys něco Alex. Ejhle,^všichni se ti smě Aiex. rrue í>e ic y -j Djog A]e predniětem smíchu nejsem já
Alex. (obrácen ke svým:) Jsme překonáváni mou-fXmi odpověďmi.  Při Diovi,  kdybych   nebyl Ale-
61
JEDNÁNÍ ČTVRTÉ.
-
62
VÝSTUP 1. Amfilogos a Elpidios.
Ánii Jak pravdivě jest řečeno: I mistr tesař se utne! Eip. Zajisté pravdivě; ale odkud ti to právě přišlo na mysl?
Amř. Jak moudře si Diogenes vedl ve všem jiném, tak nevhodně zase v tom, že nemohl snésti lidí, jací jsou. Zoškliviv si snášeti mravy athénské, rozhodl se zmeniti půdu v naději, že pod jiným nebem najde také jiné lidi. Ale upadá do Skylly, kdo se chce vyhnouti Charybde.
Elp. Nuže, co se s ním stalo?
Amř. Očití svědkové vyprávějí, že byl zajat piráty, když vstoupil na Jod a chtěl se přeplaviti odtud na Aiginu.
Elp. Mluvíš vážně?
Amf. Příliš vážně. Ach, Diogene, tvá nesnášenlivost tě vrhla na toto úskalí! Budeš již míti kde se cvičiti v trpělivosti, živ jsa mezi loupežníky; jejich surovost asi způsobí, že si budeš přáti, aby ses byl z Athén nikdy nehnul.
Elp. Nešťastná to příhoda; ale „proč bys měl jeho osudu tak želeti? Vždyť nevíš, zda jemu bude jeho vlastní zajetí tak nesnesitelné, jako tobě tvá představa o jeho zajetí.
Ámř. Nebude moci býti kamenem!
Elp. Ale bude moci býti tím, čím jest, filosofem, po-
63
hrdajícím každým osudem a ke všemu se chovajícím lhostejně.
Amf. To jest ovšem snáze říci než provésti.
Elp. Ovšem tobě i mně a někomu podobně změkčilému. Či snad budeme měřiti onoho reka podle sebe? Nevíš, že jest k tomu zrozen, aby krotil obludy vášní?
Amf. Trýzně, které dříve vytrpěl od lidu neb soupeřících filosofů, byly hračkou proti této bídě.
Elp. Vsadil bych se, že si zůstane důsledný s myslí nezlomenou a že brzy uslyšíme o jeho výrocích a činech, které budou sloužiti za vzor.
Amf. Ty jsi vždy Elpidios, naděje plný.
Elp. Uvidíš.
VYSTUP 2.
Skripalos, vůdce pirátu; Harpax a Psiletes, piráti,
Diogenes.
Skřip. Vyvedte zajatce, z lodi. Proto jsem u tohoto ostrova přistál, aby zde byli prodáni.
Harp. Stane se. (Vyjde je přivést.)
Skřip. Dosti zdárný byl tentokrát lov, že ano!
Psil. Zajisté, několik lodí se stalo naší kořistí.
Skřip. Také z prodeje zajatců čekám dobrý zisk.
Harp. Jděte rychleji! (Žene před sebou zajatce spoutané, zesmutnělé. Mezi nimi jest, Diogenes, jenž ohlížeje se řekne:)
Diog. Do kterých končin jsme již zaneseni? Výborně, osude, jak znamenitě mne vedeš! A vy ukrutníci (obrácen k pirátům), proč nás mučíte hladem? Naše zásoby jste vyplenili, ale nám již tři dny žádné potravy nedáváte. Když vepříci a beránci na prodej určení jsou tím bedlivěji krmeni, jest největší nespravedlnost, aby člověk, nejpřednější tvor, byl mořen hladem, Jako by tím neztrácel na ceně!
64
Skirp. Má pravdu. Harpagu, obstarej jim snídani nám také!
Harp. Stane se, však tomuto mluvčímu bych da ději okusiti pěstí. (Odejde. Diogenes však obrác zarmouceným zajatcům povzbuzuje je útěchami:)
Buďte dobré mysli, přátelé. V neštěstí není nic 1 ho než dobrá mysl. Co se nedá změniti, jest třeba . šeti, ne nad tím bědovati. Já aspoň si již blahopřej své filosofii, která mě naučila opovrhovati všemi
Harp. (znovu vstoupiv:) Vejděte poobědvat!
VÝSTUP 3. Harpax, hlasatel, Diogenes, Xeniades.
Harp. Pojďte za mnou, vy zajatci. (Když je všec umístí v řadě, jak bývá u vystavených na trhu, řekn A ty, hlasateli, vyhlas, že tito všichni jsou na prodej.
Hlasatel. Hola, Krefané, jestliže někdo z vás pot buje otroka .neb otrokyne k jakýmkoli pracím, poj sem, zde je najdete ke koupi za lacinou cenu!
(Přijde ten i onen kupec a tiše si prohlížejí stojící z jatce. Ale Diogenes si sedí a řekne:)
Hliněnou nádobu, hrnec neb pokličku nekoupí nikd nezjistí-li poklepáním a podle znění, není-li prasklá, je z dobré hlíny a dobře pálená. Ale tito při koupi lidí 5 spokojují pouhým podíváním. Proč nezavedete rozmh vu, aby bylo zřejmo, zda jest člověk či zvíře, co kupí jete?
(Obrátí se tedy k němu nejmenovaný kupec a řekne Tedy; vstaň ty, abych mohl správněji posouditi vzrů tvého těla!
Diog. Kdybys kupoval rybu, také bys kázal, ab stála zpříma?
Hlasatel. Jakým tedy důvodem chceš býti doporučei kupujícím?
Diogenes Kynik. 5.
65
re
krie:)
Diog. Řekni, ze prodáváš člověka, jenž dovede poroučeli mužům. Hlasatel. Jak to?
Diog. Řekni, chce-Ii si někdo koupili pána, aby si koupil "tohoto (ukáže si rukou na prsa).
Hlasatel. Haha! Co jsi za člověka?
Diog. Jsem filosof, dovedu vládnouti lidem.
(Vida jííi kolem kohosi slušného zevnějšku Tomuto mne prodej, neboť ten potřebuje pána!
Hlasatel. Holá, pane, chceš si koupiti pána?
Xen. Co to má znamenati?
Hlas. Máme na prodej člověka, který dovede vládnouti lidem, a to ne otrokům, nýbrž svobodným!
Xen. Já jsem pánem ve svém domě, otroky chci za sluhy, ne za pány.
Diog. Nechtěl bys vsak raději, aby svobodní ti sloužili svobodně než otroci otrocky?
Xen. Jest třeba, aby se zachovával rozdíl mezi otrokem a pánem.
Diog. Mezi otrokem a špatným pánem není rozdíl leč v názvech. Otrok slouží pánu, pán však vášním. Otročí tedy v horším otroctví, když slouží pánům četnějším, a to hanebným a nemilosrdným.
Xen. Vidím, že jsi muž moudrý, jest slušno, abych tě zbavil otrockého stavu.
Diog. Kup mne, nebudeš toho litovat!! Xen. Nač si tohoto muže ceníte? liarpax (s úsměvem:) To jest otrok za tři oboly.*) Xen. Tedy, dám-li ti tři oboly, bude můj! iiarp. Dobrá, budiž tvým to břímě, pro has neužitečné a již obtížné! Xen. Zde máš!
Harp. (rukou odevzdávaje Dfógéňa:) Zde máš i ty!
*) asi 60 hal.
Xen. (Diogenovi:) Můj budeš!
Diog. Budu, ale tak, abys poslouchal mých rozkazů.
Xen. "Ava notcxfiav*); Zvrácený svět by to byl, kdyby otrok vládl pánu!
Diog. Kdyby sis koupil v nemoci lékaře, neposlouchal bys hO, kdyby ti předpisoval lék?
Xen. Snad.
Diog. Tedy, poněvadž sis koupil otroka, který bude moci léčiti choroby duše, bude slušno poslouchati ho tím více, čím výše stojí duch nad tělem a čím těžší jsou choroby duše než těla.
Xen. Snad se dobře shodneme. Následuj mne již!
Diog. Kam mne povedeš? •
Xen. Domů.
Diog. Kde jest tvůj dům? Xen. V Korinthu. Diog. Tam tedy poplujeme? Xen. Hned prvním větrem.
Diog. A znovu upadneme mezi piráty, abys ty se stal otrokem zároveň se mnou?
Xen. Nedejte bohové! Ale i kdyby přišli, mám zač vykoupiti sebe i tebe.
Diog. Tuto útěchu si nech pro sebe! Mně jest lhostejno, kam mě náhoda a osud zažene.
VÝSTUP 4. Xeniades, Kleitarchos, jeho soused. Xen. Komu bohové přejí, tomu pošlou nějakého moudrého muže, aby jeho radami řízen ve zdaru žil. I mně jest božstvo nakloněno; o tom jsem dostatečně ujištěn tím, že byla jejich, vůle, aby Diogenes trvale se mnou žil; pod jeho řízením se všechno u mně lépe daří než kdy jindy.
**) asi = zvrácený svět!
66
67
p
Klsit. Buď zdráv, Xeniado! Čo sis zde sám u sebe-mumlal?
Xen. Bohům jsem vzdával díky, že mne uznali za hodna tak velkého štěstí! Kleit. Jakého to?
Xen. Nevíš, koho mám ve svém domě hostem? Kleit. Slyším, že jakéhosi filosofa za otroka chováš. Xen. Za otroka jsem jej koupil, za přítele již jej mám. Neboť jest hoden i královského přátelství, neřku-li mého. Kleit. Přehnaně mluvíš!
Xen. Proč přehnaně? Velký král Alexandros a před ním Filippos a jiní vynikající mužové si jej cenili tak vysoko, že mu nabízeli přátelství a společenství; ale on z jisté duševní povýšenosti to zamítl. Za to já jakousi šťastnou náhodou zvu již svým tohoto muže tak velikého!
Kleit. Jakže, zveš svým? , Xen. Zvu „svým, ne tak právem koupě, jako z jeho dobré vůle a z jeho přízně ke mně. Neboť se rozhodl ztráviti zbytek svého života u mne a u mých lidí. Kleit. Odkud to víš?
Xen. Jeho přátelé začali nedávno vyjednávati o jeho vykoupení; on však řekl, že jsou blázni, a odbyl je vtipnou odpovědí.
Kleit. Jakou to?
Xen. Řekl, že není otrokem, nýbrž pánem. Neboť prý nejsou lvi otroky těch, kteří je živí, nýbrž naopak, oni slouží lvům!
Kleit. Vtipné! Ale rci, v jakém poměru k sobě žijete?
Xen. Svými radami řídí mne i celý můj dům. Zejména jsem mu svěřil své syny na vychování; on se jich ujal a svobodně je vychovává.
Kleit. Velmi rád bych slyšel, jaký způsob sleduje při jejich vychovávání.
Xen. To můžeš slyšeti. Nejdříve je naučil svobodným
68
uměním. Na to je naučil jezditi na koni, napínati luk, kroužiti prakem a metati kopím. Na cvičišti nedovoluje, aby je cvičitel cvičil těžšími pracemi na způsob zápasníků, nýbrž jen tolik, kolik-stačí k svěžímu vzhledu a k dobrému zdraví. Pečuje také, aby z básníků a z jiných spisovatelů se naučili všemu nejlepšímu nazpaměť, hlásaje, že jen to víme, co v paměti máme. Zkrátka: Obsah celé filosofie jim shrnul v přehled, aby tím rychleji chápali a tím věrněji si pamatovali. Doma pak je naučil slou-žiti nám rodičům a spokojovali se lehkou, prostou stravou a pitím vody. A kdežto ostatní mladíci, jak víš, pěstí si vlas k zkrášlení zjevu, on káže mým stříhati si vlasy; a mají-li někdy vystoupili na veřejnost, předvádí je nezdobené, bez chitonů, bosé a mlčící. Ba také k lovu je navádí, napodobuje v tom všem Lakedaimoňany. Tím dociluje, že jest od hochů milován a ctěn a jejich prostřednictvím uváděn v přízeň u nás rodičů.
Kleit. Uznávám štěstí tvého domu.
Xen. A ačkoliv mně poskytuje tak velká dobrodiní, nežádá za to žádné mzdy; jest spokojen skrovničkou stravou a pitím vody.
Kleit. Zachovává tedy umírněnost v pravdě filosj fickou!
Xen. Zúplna!
Kleit. Zcela jinak si vede známý Dionysios, kdysi krí na Sicílii, jenž pro svou krutovládu byl s vlády svrže a nyní se stal u nás učitelem. Ačkoliv byl svržen na nel nižší stupeň^ takže musí výživy si dobývati vyučov( ním hochů, přece jen ztěžka se zříká rozkoší, jimž pf vykl.
Xen. To jest síla zvyku!
Kleit. Pěstují navzájem přátelství Diogenes s Dion} siem?
Xen. Dosud ne; přes to zamýšlí jej můj DiogenJ navštíviti, aby spatřil, zda lépe řídí školu nežli říši. *J
Kleit. Bylo by dobře, kdyby mu připomněl, iak špatně si kdysi vedl.
Xen. Neopomene jej zkropiti vtipem, tím jsem jist!
Ale spěchám domů. Bud zdráv! Kleit. Buď zdráv!
VYSTUP S. Diogenes, Dionysios, jeho hoši.
Diog. Náš Dionysios jest dokladem, jak snadno štěstí svrhuje ty, kteří se nedovedou k němu šetrně míti. Měl říši skvěle kvetoucí; ale poněvadž nedovedl užívati své moci umírněně a chtěl býti raději obáván než milován, zprotivil se svému lidu, byl vyvržen ze své říše a přiveden do takového zoufalství, že jako vyhnanec v tomto městě školu otevřel pro uhájení života a učí hochy začátkům. Podívám se k němu, jak si vede.
(Vstoupí do školy za Dionysiovy nepřítomnosti a zastihne hochy, jak si něco nejasného prozpěvují a na jeho
příchod umlkají.)
Buďte zdrávi, synáčkové. Jste sami? (Ti neodpovídají ani nepovstávají.) Kde jest učitel?
Hoši. Vyšel.
Diog. A vás zanechal samy? Hoši. Co víc?
Diog. Horlivě se oddáváte učeni? Hoši. Co je ti po tom?
Diog. Hm, tak špatné máte způsoby? Umíte Čisti? Hoši. Učíme se. Diog. A zpívati? Hoši. Učíme se.
Diog. Slyšel jsem vás zpívati, ale neuměle.
(Tu vejde Dionysios a v naději, že Diogenes přišel, aby jej potěšil, podá mu pravici a řekne:)
Ušlechtile jednáš, Diogene; taková jest proměnlivost lidských osudů!
I \
\
\
\
Diog. Naopak, spíše mi jest divné, že stále ještě žiješ když jsi tolik zlého ve své říši spáchal. A vidim, že nejsi o nic lepším učitelem, než jsi byl králem.
Dion. Nemluv tak drsně. Já jsem byl vždy nakloně filosofům. Což nevíš, že jsem Platona, Aristippa a jin až z Řecka povolal a_v_.úctě choval? -  Diog. Vím. A vím také, že jsi rad filosofů nepošlou chal a že proto pykáš za pohrdání filosofií.
Dion. Uznávám chyby svého života. Ale filosofií jsen: nikdy neopovrhoval, spíše jsem si jí vždy vážil. Z ni mám i ten zisk, že dovedu změnu osudu snášeti s klidnou myslí.
Diog. To jest ovšem dobře; ale kdybys byl býval plně poslušen filosofie, nebylo by se dospělo až sem. Tedy aspoň již nyní žij zcela filosoficky, to jest zbožně. spravedlivě a zdrženlivě, a podíl, kterého se ti dostále-, zvelebuj, to jest, o toto své stádce lépe pečuj! Buď zdráv!
Dion. Již odcházíš? Jsem ti vděčen, že jsi mě navštívil. Odejděte již i vy, hoši, máte prázdno. (Jakmile vyjdou, řekne přecházeje:) Když dub padne, ledakdo si dříví odnáší. Nebyl by se mi kdysi tento kynik tak bez-. trestně posmíval! Ale jest nutno snášeti hru osudu. Ostatně mluví Diogenes pravdu a správně napomíná; není spravedlivo se na něho hněvati.
VYSTUP 6.
Churavý Diogenes (uložen buď na lehátku neb v křesle, ale přece s knihou); Xeniades se syny a přáteli Lékař.
Xen. Odpočiň si již konečně od prací, můj starce h Diog. Jak? Kdybych v závodu běžel, myslíš, že by
se slušelo povoliti v běhu již blízko cíle, či tím více j
napnouti síly?
Xen. Zdá se, že tvůj osudný den již není daleko zdálen. Diog. Očekávám jej.
Xen. Naznač nám, libo-li, jak chceš býti pohřben?
Diog. Pohřben? Proč se o to starati? Pohoďte mne lepohřbeného.
Xen. Ptákům a šelmám na pospas?
Diog. Toho-li se bojíte, položte vedle mne hůl, abych ié odehnal.
Xen. Jak budeš moci? Vždyť budeš bez citu!
Diog. Co mi tedy uškodí drásání šelem, nebndu-li nic
cítiti?
Xen. Tedy jistě se nelekáš rozsápání?
Diog. Jestliže mou mrtvolu roztrhají psi, bude to pohřeb hyrkanský; jestliže supi, iberský. Avšak jestliže nepřijde žádná zvěr, sám čas mi zjedná pohřeb nejkrás-nější, poněvadž mé tělo bude ztráveno věcmi nejdraho-cennějšími, sluncem, rosou a dešti.
Xen. My tě bez pohřbu nenecháme! Řekni tedy, jak chceš býti pohřben?
Diog. Tváří dolů, chcete-li tomu.
Xen. Ale proč tak, když ostatní jsou pohřbíváni na
znak?
Diog. Poněvadž za krátko to, co jest dole, se octne nahoře.
(Tu začne skláněti hlavu a podřimovati. Lékař přistoupí a zkquší jeho tepnu i čelo. Když procitne, táže se ho:)
Jak je ti, Diogene?1
Diog. Dobře, neboť již objímá bratr sestru, spánek smrt.
Lékař (odvrácen:) Jest to spánek smrtelný, blíží se poslední hodinka. Zaneste jej dále dovnitř komnaty, aby klidně vydechl.
[ 1
i
DOSLOV.
Diogena již neuvidíte, diváci. Přišel jeho den se ctí pohřben v Korinthu vedle brány, která vet Isthmos; nad náhrobkem vztýčen jest sloup z par| mramoru a na něm jest vytesán pes. Uctili jej takí spoluobčané SynopejŠtí, postavivše mu bronzové s tímto nápisem:
-   rr^áoKti xai %cťkxbs -óitó %aavov, ulla abv ovxi xVSog ô Ttus aiáiv, dioytvzq, xccfrelBÍ. Movvog ĚTtsl fíioTäg ocvráQXsa Só^av EÍet|ag Q-vr/Tolg cd |cai7sx o^hov iXacp^oráxav.
To zní česky takto:
Časem zvětrá i kov, však, Diogene, tvou slávu věčného času let nikdy víc nestrhne v prach.
Neboť tys provedl jediný zásadu: Postač sám sob3l lidem ukázal sám nejhladší života směr.
Tak ti pohané pohanským způsobem. Ale nvj vlivem lepší hvězdy známe jiného, v němž má lepším cílům vůdce, cestu, pravdu a život. Znáte je, bře a budete blaženi, budete-Ii jej také následo Buďte s bohem, zatleskejte nám a zachovejte p školskému snažení!
(Závěrem sbor.)
Konec.
vzď
POZNÁMKY.
r
:
L*
O scénování hry nepodává Komenský předpisu. Bylo patrně
ntvelmi jednoduché. Pozadí asi tvořila drapérie (siparium), kulís -nad vůbec nebylo. Jinak by bývalo potřebí značného inventáre les to, že většina scén se odehrává před týmž sloupovím Di-ovým se sudem Diogenovým. Tento sud si ovšem nesmíme představovat! podle našich sudů dřevěných; místo nich užívali Řekové velkých nád<b hliněných, nL&oi, jake známe z výkopu v Knossu (viz obraz v Peroutkových Děiinách řeckých, str. 95). Kostýmy opatřovali Žá*ům rodiče; proto jest přirozeno, že
( role králů, vojevůdců a jiné, které vyžadovaly nákladnějších oděvů, byly přidělovány synům rodičů zámožných. Ostatně lze tnítl za to, že výprava byla i po této stránce co nejprostší. Hra byla Komenskému součástí vyučování, neměla účelem oslňovati veřejnost; jinak u Jesuitů, kteří proto vypravovali své školské
n[<.ry s velik u nádherou, x-   Komenský si přál, aby se hry zúčastnili všichni žáci; proto 3 ají jeho hry tak velký počet úloh. Úlohy doporučuje Komenský
ventrd ,ti zavčas, aby nebylo třeba k jejich učení dávati prázdno*), emá-li náhodou třída tolik žáků, kolik jest úloh, jest třeba,
( aby někteří žáci vzali více úloh v různých jednáních neb výstupech. Má-li však třída žáků více, než jest úloh, radí Komenský dáti některé úlohy vždy dvěma nebo třem žákům asi stejného nadání, na divadle pak vystoupí ten, kdo svou úlohu hraje nej-
< lépe; rozhodnutí o tom může býti svěřeno posudku žáků. Vylučovací zkoušky mají se konati tři dni před představením, hlavní zkouška den před nim.
Hráti se joqjLjia školním dvoře, za deštivého počasí na chodbě (in portíÄwbH^gU). Zcela proti našemu zvyku doporučuje Komenský k představení hodiny ranní. Hrající žáci mají seděti s diváky; na-kofťo přijde řada, pdejde. a když dohraje, vrátí se na své artistom Ťi, kteří j vystupují na jevišti, mají se chovatl se skromnóV sebedůvěrou,: všechno přednášeti z paměti a prová-zeti přiměřenými gesty.
Den pa představení se třída vrátí k pravidelné práci a za několik dní se rozdělí nové úlohy.
*) Všechny pokyny zde uvedené jsou obsaženy v předmluvě díla Škola hrou.
OBSAH
Ú vo d e m..........
Čtenářům ........
Osoby... .......
Prolog........
Jednáni prvé .......
Jednání druhé.........
Jednání třetí...... . . ]
Jednání čtvrté .......
Doslov.........
Poznámky . .........
TISKL J. ROKYTA V PRAZE II. Č. 41.