OSOBY ROZMLOUVAJÍCÍ
SCÉNA I.
Jíra, kupec.
Dorota, jeho manželka. Asotus, frejíř.
Mauta, děvečka. Musicus.
Jíra kupec, Dorota manželka.
Kupec: Nu, ženo, již tu pěkně doma spravuj, s sousedkami se. hadrovati varuj. Zavírej časně dům, do ňho nepouštěj žádného, by nepřišel v noci zloděj.
Dorota: Můj panáčku, což tak často pryč jezdíte, zdaliž o tom dobře prvé nevíte, jak po cestách mnohá nebezpečenství, ano všudy plno jest lotrovství ?
Kupec: Již jest darmo, když takový handl vedu, však zas ve čtyřech nedělích přijedu. Což pláčeš a tak po mně těžce toužíš ? Tím svým hořem málo sobě posloužíš. Mlč, hubičko, já tobě něco pěkného přivezu z Normbcrka, jen neplač mnoho.
Dorota: Poroučím vás Pánu Bohu, má hlavičko, mé přeroztomilé zlaté srdýčko!
Kupec: A já tebe také poroučím tomu, protož můžeš se vrátiti domů.
ota (sama):
Ba jdi, starej vlku, třebas za moře, však s tebou nemám než peklo a hoře, přes celý den bublanici dává, v noci pak ustavičně z lože vstává. Stůně na hlavu, strojí sobe líky, není-liž tudy mně k újmě veliký; Než to se mi do něho dobře líbí, že se dlouho domů nepřivelebí. Jezdí pryč, na mne málo pamatuje, špatně hospodářství doma spravuje. A já sobě zatím čistě povolím, co starec zamešká, s mladým nahradím. Jakož pak dnes chci štěstí koštovati a pro svého milého hnedky posiati.
201
Ale nevidím-li ho tamto vycházeti >
Veselí jest, musím ho hned přivítati.
Jak sobě spanile vykračuje,
hledí vesele, míle povyskuje!
Když ho vidím, srdce mé radostí skáče,
jak na starce myslím, žalostí pláče.
SCÉNA II. Asotus, Dorota.
Asotus:
Dorota: Asotus:
Dorota
Asotus
Dorota Asotus
Hos, hos, hos, štěstí milé, štěstí milé, potkej se se mnou nyní této chvíle! Bohdejž Bůh zdařil a tam byla má hlavička, mé potěšení, nejmilejší Dornička! Veselať jest jistě, doma nemusí míti starce svého, kázala mu se snad projiti. Vítám tě, pane mladý, s ochotností, toť jsou a budou u nás přemilé hosti. Byste byli zdrávi, má hlavičko, mé přeroztomilé zlaté srdýčko! Prosím, podejtež mi svého líčka a potěšte mi smutného srdýčka! Och, nevím, jsem-li v nebi či na zemi, jak jsem užil vašeho potěšení! Podtež k nám, máme prasátko pečené, dobré kuřátko s limouny vařené, můj starej vlček se pryč zaštarcoval, s těžkém by v půl létě přigabroval. Hned zas, má nejmilejší, zde budu, jen ňákou muziku sem přivedu. Prosím vás, dlouho tam nemeškejte. Nebudu, jen vy zatím na stůl strojte.
SCÉNA lil.
Kupec: Ač vím, že jest mi má manželka věrná, by pak byla mezi tisíci jedna, však poněvadž mluví sousedé mojí, že mi v glejchu jaksi nestojí, budu ji sobě nyní prňbovati a na oko, co bych stonal, dělati, a že jsem nemohl ujeti ani míle, proč bych se zas navrátil této chvíle. To sic vím, že jest již šla na lůže a spí jako opice velmi tuze. Nerád bych ji pak z prvního snu probudil a v nemoc nějakou uvodil, ale zatluku, ať jen tu pravdu zvím.
SCÉNA IV.
Dorota, Marta děvečka, Asotus, Musicus, senex.
Dorota: Běž, Marta, kdo pak tam tak hrubě tluče, však div, že dveří naších nevytluče. Ať jde pryč, pověz, že pán doma není, nech nám dá pokoj, nekazí veselí. Marta: Ach, má milá paní, jest náš pán starej, viděla jsem, že má plášť na sobě šerej. Dorota: Lžeš, kurvo, čert-liž by ho tak brzo přines, an ho nedávno psa starýho odnes! Seber s stolu, pohledím sama: selžeš-li, hled své hlavy, zvyjebená! Musicus: Jáť se musím v holuby stříleti,
a tím dřív, abych nemusil poctu piti. Dorota: Prosím vás, budte raději zde s námi, já vás příkřeji těmito neckami.
Kdo to tluče ? Čert-li jsi čili zvíře ?
A ty snad chceš rozrazit naše dvíře ? Kupec: Já jsem, neboj se, otevři, babičko! Dorota: Vítáni vás, mé nejmilejší srdýčko!
Co jest se vám, prosím, jedny přihodilo f Kupec: Chci, aby se tvé srdce veselilo.
Když jsem byl od Boleslave dvě míle,
počala mne hlava boleti té chvíle.
Já, boje se, bych se víc nerozstonal,
hned jsem se domů zase navracoval. Dorota: Dobře se stalo, má nejmilejší hlavičko! Kupec: Proč's pak tak dlouho neotevřela, babičko ? Dorota: V prvním usnutí jsem byla, hlavičko;
nemohla jsem sc probudit brzičko.
Ó, co jsem já velmi pěkný sen měla!
Zdálo mi se, že kozel škodu dělá
na naší zahradě a stromy kazí,
až potom dolů přeskočil přes hrázi. Kupec: Medle, co tyto necky zde dělají f
Však jsou tu nikdá prvé nestávaly. Dorota: Chtěla jsem zejtra ložní šaty práti
a všeckno všudy pěkně vykliditi;
neb my to sobě nejlíp uděláme,
když vás, manželů svých, doma nemáme. Kupec: Bopomozi, dobrás, Dórničko, hospodyně. Dorota: Podte spat, však jest již k třetí hodině. Kupec: Kdo zde kašle ? Medle, co sc tuto děje ? Dorota: Děvka naše, není jiné naděje.
Podte spat, však jste těžce ustály,
nyníčko čtyry hodiny udeřily. Kupec: Pozoruj, však tu nějaký muž kejchá,
bohdejž ty mi nevystupovala z glejcha!
An hle pod těmi neckami se hýbá,
s těžkém cizoložníka bude chyba.
Což ty, pane zrádce, zde jedny honíš
a v tak nenáležitá místa chodíš ?
Ted máš za to, aby pamatoval
a nikdy sem se nenavracoval.
Držtež ho, zrádci, dám vám na spropitný! Pohled, nemohl ho lotra chytiti žádný. Có pak, zvědí-h o tom sousedé mojí, jakých jen řečí o mně nenadělají! Budu-li pak proto ženu svou biti, musím jistě za to vendušky míti. Jižť jsem to právě v skutku shledal, a tu vec jako makavě ohledal, že v kterém manželství není rovnosti, že tu nemůže býti ani svornosti, Protož se, starci, mým příkladem kejte a mladých žen sobě nepojímejte!