ROZPRAVY ČESKOSLOVENSKÉ AKADEMIE VĚi roční Iv 65 rada sv s:;šit Redakční rada Clon korcspondont ČSAV Silvestr Prát, prôdseda redakční rady, akademik Bohumil Byl žoveký, člon korespondent ČSAV Václav Husa, akademik Radim Kettner, akademik Rud| Lukoä, akademik Jan Rypka, člen korespondent ČSAV Josef Sekanina, člen korespondf ČSAV Václav Tosař, člen korespondent ČSAV Václav Vánoček. Redaktor Ladislav Khás KOZPRAVY ČESKOSLOVENSKÉ AKADEMIE VĚD ROČNÍK 65 řada sv sešit 7 \T /O 1955 Václav Černý Staročeský Mastičkář Došlo 11. prosince 1954 Diskuse o práci se konala na schůzi viii. sekce Československé akademie vSd 25. února 1955 SLOVO ÚVODEM Tato práce vznikla jako přirozený dodatek mé „Staročeské milostné lyriky", vyšlé r. 1948, a jako výsledek mého dalšího zkoumání úlohy lidových žakéíu v staré české literatuře, kde je tato úloha stejně nepopiratelná a zřejmá jako v kterémkoliv písemnictví cizím, ve kterém jí věda již dávno uznala a studuje. Siře pojato, je hlavním thematem mé práce přesvědčení o světském a lidovém původu středověkého světského divadla: světské středověké divadlo, namnoze volmi bujné a rozpustilé, bývalo a někdy dosud bývá tvrdošíjně odvozováno 2 dramatu liturgického, Vypadá to tak, jako by chtěli, aby se lid smál dřív v chrámu než na ulici, aby veselost vznikala teprv v kostele a fraškovité ho musilo — a mohlo! — rodit z posvátného: dramatická komika potřebovala by z nepochopitelných důvodů berliček svatosti, měla-lí se ze své neuvěřitelné eír-kovu( kolébky v chrámu dostat ven, na náměstí a mezi lid. Pravdě zřejmě odpovídá opak: lidé se smáli dřív na ulici než před oltářem, nepotřebovali náboženských ceremonií, aby se oddávali projevům životní veselosti, bavíce ho případně pohledem na vlastní fraškovitá zpodobení určitých společenských tyj)ů; a le prve Z ulice, svého přirozeného, ba rodného prostředí, mohla se lidová veselonl, vlou&i t j naopak třebas i ke kostelu a do něho! Moje práce obsahuje čtyři these: thesi o světském původu a původní samostatnosti staročeské frašky o manlič-károví, jež byla teprv později, Z vnějšku a uměle přistavena k vážné hře náho l žonské či vpravena do ní; thesi o jejím původu žakéřském, tohoto původu jsou totiž mastičkářské scény středověké vždy a všude. Skrze žakéře uvádím však do procesu vzniku a rozvoje středověkého světského divadla nejenom tvůrčí živel laický, nýbrž i živel lidový v nej vlastnějším slova smyslu. Abych na příkladech ukázal, jakým způsobem se žakéřská tvorba vměstnávala do společenského i literárního rámce středověku, jak žakéři navazovali na skladby „vyšších" stylů, přidávám o tom stručný exkurs ve zvláštní kapitole. Třetí thesí je nezávislost staročeské frašky na německých předlohách čí přesněji, důkaz, že otázka priority vzniku toho či onoho Mastičkáře nemá smyslu. These čtvrtá týká se doby vzniku původní žakéřské hry o mastičkáři. Dostane-li se mé práci jen poloviny souhlasu, s nímž se setkala u nás í v cizině moje kniha o staročeské lyrice, budu se domnívat, že splnila svoje poslání. Autor TEXT Úvodem podáváme text staročeského „Mastičkáře" dnešním pravopisom * MASTIČKÁŘ MUSEJNÍ Rubín (přiběhne): l Sed'1), mistře, seď, jáz k tobě běžu! Snad sě tobě dobře hoziu. Mastičkář: Vítaj, milý Idonechu! Dávě2) liudem dosti smiechu. 5 Pověz mi, kak ti pravé jmě dějů, ať s tobú cele sděju3). Rubín: Mistře, jsem ti dvorný holomek4), dějúť mi Rubín z Benátek. Mastičkář: Pověz mi to, Rubíne, 10 co chceš vzieti ote mne? Rubín: Mistře, od tebe chcu vzieti hirnec kyselice a k tomu tři nové lžíce. Móž-li mi to od tebe přijíti, chcu jáz ovšem tvój rád býti. Mastičkář: 15 Rubíne, to ti vše jáz rád dám, co jsi potřeboval5) sám. Jedno na to všdy ptaj a těch miest pýtaj, kde bychom mohli svój krám vyklásti 20 a své masti draho prodati. Rubín: Mistře, hin9) jsú miesta sdravá a v nich jest krásná úprava. ') Sed — hle ') Dáv£, duál — dáme 3) Sdieti — vyřídit, učinit *) Holomek pfiv. holobradý mladý ólověk; sluha 6) Potfébovati — vyžádati, žádati •) li in tam *) Redakci staročeského textu provedl dr Frantiíok SvojkovHký, přehlédl univ. pnif. dr Krauliňok Kyňánok. 8 25 30 3.3 40 Tu rač své sedenie jmieti a své drahé masti vynieti. Mistře, vstúpě na tuto stoliciu, posadiž k sobě svú ženu holiciu. — Silete7)! (Potom zpívají s Pustrpalkem píseň): „Seď, vem přišel mistr Ipokras de gratia divina! Nenieť horšieho v tento čas ľ> in arte medicína. Komu která nemoc škodí a chtěl by rád živ býti, on jeho chce usdraviti, žeť musí duše zbyti." (Pak říká): Poslúchajte, dobří liudie, mnoho vám radosti přibude, těch novin, jěž vám povědě8), jěž velmi užitečné vědě. A vy, baby, své šeptánie puste i vše klevetáme, v čas ti milčěti neškodí. Poslúchajtež, dobře vem hodí! Přišelť je host ovšem slavný, lékař múdrý, chytrý, dávný9), vám bohdá na vši útěchu, říeniei nic podobno k smiechu! Což praviu, věřte mi jistě, jakžto rožc<(ě) na siej tistě10! M v Čechách, ni u Moravě, jakžto učení mistři pra vie, ni v Rakúsiech, ni v Uhřiech, ni u Bavořiech ani v Rusiech, ni u Polaniech, ni v Korutaniech, právěť vešde11) jeho jmě světie, krátce řkúce, po všem světě, nikdiež jemu nenie rovně, kromě žoť pirdí neskrovně. I jmáť také drahé masti, jožť jost přinesl z daleké vlasti, ') SiMrt, lni. ■ inlňto ") PovidS, vidi — povím, vlm "yDívmj — h dlouhou praksí, zku-loný ,n) lioieí na tutt - růíky (t. J. ]>n»y) na toto fonfi (t. j. l>6hnô) ») Vešde - vSude 45 no 60 65 70 jimiž nemoci všeliké, rány kakož koli veliké zacelí bez pomeškánie. Bóh jeho poraz, ktož jho12) hanie! Ktož je boden nebo sečen neb snad palicemi mečen13), neb snad jmá-li v svém ušě zpary14), příde-li k mému mistři s dary, mój mistr jeho tak naučí: pomaže sě, jako pes vskučí a potom sě náhle vzpručí15). A vy, páni, chcete-li dobři býti, môžete jej kyji biti. — Silete! (Domluviv, vběhne mezi lidi.) Mastičkář: Rubíne! Rubíne! (Rubín neodpovídá.) Mastičkář: Rubíne, vo pistu? 2» Rubín: Seď, mistře, dirži za řit tistu. Mastičkář: Rubíne, vo pistu kvést16)? Rubín: 75 Seď, mistře, chlupatú tistu za pezd17). Mastičkář: Rubíne! Rubíne! Rubín: Co kážeš, mistře Severíne ? Mastičkář: 80 Milý Rubíne, kde sě tak dlúho tkáš19), Rubín: že o svém mistře ničse19) netbáš? Mistře, v ónomno biech počal liudi léčiti, tu mi počěchu staré báby pod nos pzdieti20). — Mistře, v ónomno kůtě biech, ») Jho - jeho, ho la) MĚSen od mSíiti — zbít ") Zpara — zAnöt (hnisavý) »■) KipřU-Šiti aí — zkroutiti 8e ") Wo büt du gewesen? ») Pezd — zadnice (wv. poun. 30 a 34) ") Tkdti sl - toulati se ") Ničae — nio ">) Pzdieti — bzdlt (srv. poi. 17 a 34) 2b tu mi sě sta dvorný21) smiech, rozedřěchu mi s puškami22) měch. Potom sem k tobě běžěti uchvátil, abych po tobě veškeři liud obrátil. — Silete! Mastičkáf (volá dvakrát): Rubíne! (Rubín neodpovídá. Mastičkář volá po druhé. Rubín odpoví jako dříve. Mastičkář volá po třetí): Rubíne! (Rubín přicházeje mluví jako dříve.) Mastičkář: Milý Rubíne! (Jako dříve.) Rubín: Milý mistře, ty všdy na mě kříkáš i svým hněvem na mě kdýkáš! U velikém sě mistrovstvě znáš, však proto i hovna juž nejmáš. Mastičkáf: Toť je ot starých slýcháno i u písmě také jest to psáno: Ač23) co s bláznem kdy ulovíš, ale nerovně s ním rozdělíš. Rubín: Tak sě musí vešdy stati, (zeť) sě zlob24) zlobí rátí a dobré dobrým sě oplatí, ktož zle myslí, ten všdy ztratí. Mastičkář: Rubíne, pusťvě25) tento hněv na stranu! Hovějž lépe svému pánu! Budevě26) v ten čas bohatá, mine najú27) všě zlá ztráta. Rubín: Takož, milý mistře, tako, tiehněvě oba za jednako28)! Vše po najú29) vólú bude, potom náma ďábel shude30). — Silete! 85 90 95 100 105 110 ") Dvorný ■- pokliý u) PuMcn m'wlobka na loky 23) AS — jestliže ") Zlob — zlost, Ä|i/tl.(ioHl, s0 /'/tttřvř. fMiHt'.jno (iiii|>onil,iv duálu) 2") Budcví — budeme (dual; tvary ■ lovnunólio duálu nadálo novyNVÍ>l,lovány) "') Ntijň. lián (2. |>áif duálu) 2H) TáhnSme oliii Aii jndnn |)i'oyu/,l *") Nit-jů iiiVh dvou (nniv. po/,. 27) "") Slinuti zaliráti Mastičkář (volá třikrál.): Riiltíuo! Rubín (dvakrát neodpoví. Přichází na třetí zavolání) Co kážeš, mistře Severíne? Mastičkář: Rubíne, rozprostři mój krám, 116 ať sě jáz sde liudem znáti dám! Rubín: Prav to každý juž vás druh k druhu, že ke všelikému neduhu i ke všelikéj nemoci mého mistra masti mohu spomoci. 120 Ktož jmá kterú nádchu v noze, od tohoť jmá mléko kozie. A ktož jmá zimnici v týlu neb snad neskrovnú kýlu neb snad jmu dna lámá uši 125 neb jmá snad čirvy v duši, to vše mój mistr usdraví i všie nemoci zbaví. Mastičkář: Rubíne, skóro-li mé masti budú? Rubín: Jednak31), mistře, před tobú budú, 130 až jich z pytlíka dobudu. Mastičkář: Rubíne, južť je počal mazanec kvísti. Rač mi masti sěm mé vyčisti32)! (Pokračuje): Kto chcete rady slyšěti, môžete sěm rádi hleděti! Rubín: 135 Požehnaj mě, Boží synu i svatý Duše, ať mne dábel nepokúšie! (Dálo mluví): Toto ti je, mistře, pirvá puška, od téť sě počíná vole jako hruška; najpirvéť bude jako dýně 1*0 a potom bude jako skříně. ') Jednak - ihnod *a) Vyčisti — vypočíst 3" /Toto je, mistře, puška druhá, od téť zpleskajiú vole tuhá; cqť ona pirvá neduha zapudí, a tatoť viece iieduha zbudí. A toto ti jest puška třetie, pro tuť baby s skřietkem33) k čertu vzletie. Toto ti je, mistře, puška čtvirtá, tať pohříchu jako nebozezem virtá. A u páté j měl jsem tři svirčky a pól čtverta komára; , tu je snědla onano baba stará. Tato ti jest, mistře, mast z Babylone; v niejť je taká drahá vuoně, ktož jie kupí, tako tvirdie, pojde od nie pzdě a pirdě. A toto ti jest mast tak drahá, žeť jie nejma Viedně ani Praha. Činila ju paní mladá, vše z komárového sádla, pzdin34) k niej málo přičinila, aby birzo nezvětřěla. Tuť mi všickni najlépe chvále. Pompkni35) jie tam k sobě dále, ať jie každý nepokúšie; tať jedno k milosti36) slušie! A tatoť, mistře, najlépe vonie; znamená j, co je do nie! Bych jie komu v zuby podal, že bych to vám viděti dal, všdy by sě dřéve zatočil, než by jednu nohú kročil. A tuto mast činil mnich v chyšce mnich sedě na jeptišce. Ktož jie z vás okusí koli, vstane jmu37) jako pól žebračie holi. A to jest mast nade všě masti, ale nenieť jie v téjto vlasti. Tlukúť jiú žáci'na školném prazě leč38) bud v teple, leč na mraze. 145 150 155 160 165 170 175 180 185 190 195 200 205 Ale nemóž-ti jie žváti39), jedno oblú40) v život cpáti. Ale to z vás každá věz, žeť pěkné léčí bez peněz. Pakli nepěkná přídě 3 dary, téjť lacnie j dadie páry41), buď od čirta, buď od chlapa, i posledniej dadie kvapa42). A pakli je v kteréj nemoci, kažte jiej přijíti na tři noci, budeť sdřáva jako ryba, -neb tú mastiú nebývá chyba. A jiných mastí jmáš dosti, prodávajž jě, ažť někto stepe tvé kostí. — Silete! (K Pustrpalkovi): Birzo masti natluc dosti, po čas budem mietí hosti! Dřéves mi jie byl dal málo, až sě jie mnohým nedostalo. Přikydniž mi jie sěm viece, ať nečakajú stojiece! Jiných, mistře, pušek jmáš piln krám a z těch učiníš, co chceš sám. (Rubín běží hned mezi lid.) Mastičkář: Rubíne! Rubíne! (Dále praví): Hý43), Rubíne, žeť vran44) oka nevykline, že mój tirh cný pro tě hyne! Rubíne, móžeš prudkým, zlým, nevěrným synem býti, že kdy tebe volajiu, a ty nechceš ke mně přijíti ? Rubín: 2,1,0 É, žádný mistře, nemluv mi na hanbu mnoho, neb sem nedóstojen slova toho. Neb kdež jáz stojiu neb chozu45), tuť vešdy tvú čest ploziu46). n3) S xkčinlkcm — jako skřítek poinhiúti. ■ • poHlrftili Milani, i)upimt<':li<> u místě (Ryšánek) 235 240 I co je nám sobě sdieti, že nemôžem tebe viděti? Druhá Marie (zpívá): Amisimus enim solacium, Ihesum Christum, Marie filium. Ipse erat nostra redempcio. 245 Heu, quantus est noster dolor! (Potom říká): Ztratily srny mistra svého, Jesu Krista nebeského. Ztratily srny svú útěchu, ješto nám Židie odjěchu52), 250 Jesu Krista laskavého, přietele ovšem věrného, jenž jest tirpěl za všě za ny na svém těle lutné53) rány. Třetí Marie (zpívá): Sed eamus unguentum emere, 255 cum quo bene possumus ungere corpus Domini sacratum. (Potom říká): Jako sě ov čičky rozběhujiú, kdyžto pastušky nejmajú, takéž my bez mistra svého, 260 Jesu Krista nebeského, ješto nás často utěšoval a mnoho nemocných usdravoval. Mastičkář (zpívá): Hue propius flentes accedite, hoc unguentum si vultis emere, 265 cum quo bene potestis ungere corpus Domini sacratum. Marie (zpívají, obráceny k mastičkáři): Die tu nobis, mercator iuvenis, hoc unguentum si tu vendideris, die precium, quod tibi dabimus. Mastičkář: 270 Sěmo blíže pristúpite a u mne masti kúpite! s') Oi/y'(Tc/ní, aorint - odňali «) Lutný — krutý (K Rubínoví): Vstaň, Rubíne, volaj na ně! Viz umirlcě bez pomeškánie, těmto paniem na pokušenie a mým mastem na pochválenie. (Přichází Abraham a nese s Rubínem svého syna.) Abraham: Bych mohl vzvěděti od mistra Severína, by mi mohl uléčiti mého syna, chtěl bych jemu tři hřiby a pól sýra. (Jde k masti čkáři): Vítaj, mistře cný a slovutný! Jáz sem přišel k tobě smutný, hořem sám nečujiu54) sebe! Protož snažně prošiu tebe, by ráčil mému synu z mirtvých kázati vstáti. Chtělť bych mnoho zlata dáti. Pohynulo nebožátko! Předivné bieše55) děťátko! . . .bielý chléb jedieše, a o ržěném nerodieše56). A když na kampna57) vsedieše, tehdy vidieše, co sě prostřed jistby dějieše. Také dobru vášniu jmějieše: když pivo uzřieše, na vodu oka neprodřieše58). 275 280 305 310 285 290 Mastičkář: Abraham: Mastičkář: Abrahame, to já tobě chcu řeci, že já tvého syna uléčiu, ač mi dáš tři hřivny zlata a k tomu svú dceř Meču. Mistře, to ti vše rád dám, cos potřeboval sám. Pomáhaj mi, Boží synu, ať jáz u méj*) pravdě nehynu! 295 300 H) Nn^ji,, nnrIUm' «') BŮH, imperfektum - byl ««) O rUném nerodieše - o žitný ((.|,|,M,) ......141 »') lylo poliHxmo vám (Tělo) 375 380 370 A to jie neponesu ty panie dřieve, než mi hřivny tři zlata dadie. Mastickář: Mnohé ženy ten obyčej jmajú, kdy sě zapiú, tehdy bajú84). Takéž tato biednicě nešvarná mluví vešdy slova prázná! Zapivši sě, mluvíš mnoho, a jiuž zlým uživcš toho65)! Nebo co ty j máš do toho, že mě opravuješ velmi mnoho? Radilť bych, aby přestala, mně s pokojem býti dala! Pakli toho nepřestaneš, snad ode mne s pláčem vstaneš! Náhle oprávěj svú přěslicu66), 385 nebt dám pěstiú po tvém lícu! Žena mastičkářova: To-li je mé k hodóm nové rúcho, že mě tepeš za mé ucho? Pro mé dobré dávné děnie dáváš mi políčky za oděnie. 390 Pro mú vešdy dobrú radu zbils mi hlavu jako hadu. A to sě jiuž chcú s tobú (rozděliti nebo) rozlúčiti, tě všem čertom poručiti. Pustrpalk: Vítajte, vy panie drahné! 305 Vy jste mladým žáčkóm viděti hodné. Rubín: Pustrpalku, mohl by mluviti tíšě, až by se obořily chyšě67). Pustrpalk: Rubíne, by ty mój rod znal, snad by na mě lépe tbal. Rubín: Postrpalku, dáš-li mi svój rod znáti, chcu já na tě lépe tbáti. 6> 400 '«) Ž*ny bajú (od bajati, báti) - žvaní, mluví bajky «.) Zlým toho uíiveě - /.uk.iHÍň /. i.olm aMbo. budeš pykati «) Náhle oprávěj svú přěslicu] - rychle so stwej o hv ptaUdl »7) PiiHtrpalku, mohl bys mluvit tak tiše, aiž by so bořily domky Pustrpalk: MASTIČKÁŘDREOLENSKÝ Rubín: Rubíne, chceš-li o mém rodě slyšěti, to tobě chcu pověděti: Má střícě oba68), Soba i také Koba, prodáváta hřiby, hlivy09) i také hlušicě, slívy. Často chvostiště prodáAráta, protoť velikú čest j máta. I což ty, žebráče chudý, tkaje sě sudy i onudy70), pravíš mi o svéj rodině ? Jáz tobě lepšie povědě to, ješto lepšie vědě! Má teta Vavřěna byla v stodole zavřena s jedniem mnichem komendorem bliz pod jeho dvorem. A má strýna Hodava často kysělicu71) prodává. Dřieveť jest krúpy dřela, protoť jest velikú čest jměla. Fi, kde bych sě stavil72), bych tobě veš svój rod vypravil! Tebe bych všie cti zbavil a sebe bych za jednu planú hnilicu nepopravil73). Náhle přestaň, nevolaj mnoho, nebo zlým uživeš toho! Přestaň, nebo tě přěvrácu, žíly, kosti tiemto kyjem v tobě zmlácu! — Silete. (Mastičkář:") 405 Rubín: 410 415 420 Mastičkář: 10 Rubín: Pustrpalk: 15 425 430 Mastičkář: Cné panie, na to vy ničs netbajte! 20 25 «a) Má stflcS oba, duál.— moji oba strýcové *») Hliva — houba; hlušicS druh sliv »») Tkali #í ■ ■ toulati ho, pobudovali ") KyMicf., kyselo — zelná polévka z kvasu ") Kdo bych ho /.aNlavil.... ") A ho!>o bych ani o planou hniličku nezlepšil... 30 '«) UtStiti -Otrubovým Viz, bychom něco utěžěli74) a svých peněz přispořili. Mistře, chceš-li, ať bych slúžil, abych toho dobrým užil, přej mi někakého panoše, aby nosil po mně koše. Tohoť chci rád přieti. Dobuď sobě, kterého móžeš mieti, bychom od něho neměli strastí, by nám nepokradl našich mastí. Jest-li tu který otrok75), rychlý, brzký jako klopot, ješto by chtěl věrně slúžiti, chtěl bych jej prhy nakrmiti76). Teď, pane, já k tobě běžím a svój peniez s věru těžím. Umiem krásti a svoditi, do školy krásné panie voditi. Hodímť já sě dobře tobě! Prosiť, přijmi mě spíeše k sobě! Vítaj, milé pachole! Za je tobě bratr Popele ? Podoben si k němu, to věz, neb máš jistý kozí palcieř77). A podobens k němu kčicí, ale jsi okrúhlú, osličí lící. Chceš-li se mnú trh sdieti78), pověz, co chceš ode mne vzieti? Budeš po mně posteli mésti a v té j to mošně pušky . vytSžit, vydělat 7S) Otrok — sluha '«) Nakrmiti prhy — nakrmit ohloboin ") Palcieř — účes, brada 7S) Sdieti (viz i vorS 32) — vykonali, vyřldltl 17 Rubín: Pustrpalk: Rubín: Pustrpalk: Rubín: Pověz mi, kak ti dějí, ať tuto s tebú ihned sději. Pane, mně dějí Pustrpalk! Jáť sem velmi veliký šalk'9). Chceš mi odplatu dáti, chciť slúžiti, že mi nebudeš děkovati. Pustrpalku, dámť hacný80) pás a dvě onuci ode mne máš a k tomu blchu jednookú, tiem zapláči službu tvú. Toť učiním, pane, pro tě a pridaj mi někaké kotě! 35 Sěď, Pustrpalku, u mého pána, střěha jeho a jeho kráma, a vezmi tento koš k sobě, ažť sě vráci opět k tobě! (K mastičkáři): 2b Milý mistře, odpusť mě vyníti81), a věru ihned chci přijití, aneb již nemohu stati, ano mi sě chce velmi sráti. Mastičkář: Třěba-liť k čritu jiti, protoť já budu pivo piti. Andělé (zpívají: Silete): Milčte! Poslúchte! Mastičkář: Rubíne! Ruběnče! Rubín: Co kážeš, mistře huběnce? Mastičkář: I kdes tam byl tak dlúho, kurvy synu, a ne sluho? ™) Šalk - - Bolma, daroba" Bl>) Hacný, odvozeno od hácó — Odpusť mí vyniti dovol irinC odlijíl 40 45 50 55 60 65 70 75 HO 88 Rubín: Věru, mistře, lidé jdiechu a velmi na mě hlediechu, protoť musich počekati, nemoha sě okakati. Žid (nechť říká, zpívá: Chiri): Chiri, chiri, achamari! Vítaj, mistře veliký, lékaři velmi daleký! Mohl-li by to učiniti, mé děťátko oživiti? Tři hřivny zlata jmám, ty od něho tobě dám. 1 Pohynulo nebožátko, a bieše dobré děťátko! Když bielý chléb uzřieše, ihned režný povržieše82). Mastičkář: Chciť to, žide, učiniti, žeť je mohu oživiti. (Volá Rubína): Rubiene! Rubiene! Rubiene, panoše mój! Rubín: Mastičkář: Rubín: Mastičkář: Rubín: Teď sem, mistře, sluha tvój! Rubiene, vo pis tu kvést ? Teď sem, mistře, polib mě v pezd! Milý brachu, kde sě tkáš, o svém pánu i hovna netbáš! Budeš ty žebrákem vskóřě83), ačť sě nestane ješče hóře! Milý pane, že tak mnoho skřekáš a svým na mě zvadlém84) bekáš! nohavice, spodní kalhoty "') Pw&itšt, 3. oh. jodn. imperfekta — odhazoval (rožný chléb, jakmile uzřel bílý) "') IViii/r - brzo H1) JJvlcáá na mi svým, ivadUm — Mokáš na umo svou hubou 1« 1U Velikým sě pánem zdáš, však proto i hovna nemáš! Mastičkář: Toť jest i v knihách psáno i od starých dávno slýcháno: Ač co s bláznem umluvíš, ale nepravě rozdělíš! — 3* Rubiene, kde je tvój Pustrpalek? 115 90 120 Rubín: (Volá): Pustrpalk: Rubín: Pustrpalk: 95 100 Nevědě85), pane, kde je z kurvy šálek. Pustrpalk! Postrpalk! Pustrpalku, vo pístu? Teď dru starú babu za pizdu. Ach, Postrpalku, co pro tě ztraci86)! Již tobě tvé služby ukráei! Ba, milý Rubiene, čím sě sdáš, že na mně toliko skřekáš? Známy87) tě, kteréhos rodu, všaks biřicóv syn z Českého Brodu! Mně sě nemôžeš vrovnati, ač mne chceš právě znamenati88). Méjť mateři-dějí Havlicě, tať je v Praze všech mnichov svódnicě. A má bratry oba, Šebek a také Koba, tať sě v Praze v rohoži tkáta89) a potom cti dosti máta. By ty mój rod lépe znal, dobrý by mi pokoj dal. Co sě chlubíš, chlapýši, aneb tě túto palicí tkyší90)! 66) Nevidě — nevím (srv. pozn. 7) S6) Ztraci, 1. os. jedn. od ztratiti — ztratím; podob, ukráci od ukrátiti 81J Známy — známe M) AS mne chceš právě znamenati — jestliže mě chcoK spravedliví oooniti ""IVĚtu duálová: Moji oba bratři..., ti se potloukají v Praze »") Tkyěi. 1. os. jodu. od tkysati — dotknu so, uhodím; srv. pozn. 86. 125 Pustrpalk: 130 Rubín: Pravíš mi o svém rodě, a já to tak dobře vědě! Má tetka Jilka a druhá Milka, těť sě po světu tkáta, avšak po Praze všechny mnichy znáta. A má sestra Běta a druhá Květa podolkyť raky lovie. Ktož tam býval, tenť lép povie. Proto mlč, nemúdre tele, ať tebe mój kyj nezmele! Rubiene, milý pane mój, jáť sem věrný sluha tvój. Pusťva ten hněv s obú stranu, slúžva lépe svému pánu91)! 135 105 110 Rubín: Tako, milý Pustrpalku, neučiní nad tobú jednoho kvaltu92). Sěďvě a natlucvě mastí! Jednak93) budú hosté z daleké vlasti. (Zpívá píseň): „Straka na strace přeletěla řeku, maso bez kostí provrtělo dievku, okolo turnejě, hoho, i vrazi94) sě mezi nohy to mnoho!" Pustrpalk: Ba, mistře, kak tato mast dobře vonie a jako samé hovno konie. Mistře, již sem tuto mast tlúkl dosti, až mě bolejí mé všě kosti. Rubiene, sěm mi postav masti, •'('' jednak přídú kupci z daleké vlasti. "') 1'unfva, slúíval, 2. os. rozkaz, duál — pusťme, služme! Podob, sedvô a natluovô, vorÄ 188. ,s) Kvalt — násilí ís) Jednak — hned, brzo °4) Neslušný popěvek vorňi'i KM l.'IH mluvi o pohlavním aktu: ,,maso bez kostí provrtalo dívku"; vrazi sě jo rozkaz, noh vraz sol nobo aovist — vrazilo so 1,10 Rubín: Mastičkář: způ< 21 Rubín: Jednak, mistře, budú, až jich z této krosne dobudu. (Dále vykládá): Prav to každý druh druhu, že k rozličnému neduhu, k rúpóm, k nehtu, k rozličnej pakosti95) mohu spomoci tuto masti! (Vykládá:) Totoť jest mast prvá, drahá, nemať jie Viedeň ani Praha. Kteráž muže žena jmá, ješto v noci nevstává, kup u nás masti této, budeš mieti lepší dvé to! Když svému muži málo pomažeš, kdy chceš, kokrhati96) jmu kážeš. Totoť jest mast druhá, v téjto masti stará vstuhá. Mělť sem s tú mastí mnoho práce a vtlúkl sem v ni staré háce97). Přičinich v ni kobylého mozku a také přiložich prašivú kóžku. Totě mast velmi čistá! Neníť lživá, ale jistá. Přilil sem k nie j myšieho tuka, Pustrpalek v ni prděl tluka. A tať mast tu moc má: kteráž ji baba "právě zná, když jie sobě k zubom dobude, hned i s mastí u všech črtóv bude. Totoť jest mast z Míšně! Kúpil sem ji za tři biele višně. Dělánať je z sčinomat98), Pustrpalek ji dělal chodě srat. Téjť masti nemôž nie býti rovno, takť je drahá, nestojíť za psie hovno. Totoť jest mast čtvrtá, ješto ženy mezi nohy vrtá. 145 150 155 160 165 170 175 180 H) raJco.it noduh "•) Kokrhati, mluví-li se o muži, je výrazem staroč. slangu, jehož vý/,nn.m vynvil,..o jasnu, připomouoi.io-li, že stč. kokot (kohout) = mužský pohlavní úd '") 1I>W. viz |M»y.ii. 80. "") Křinomuiu jo hIovo rozpustilo utvořené, asi podle analogie It ,,iiroiiuil.il", /,r y.ákludu „SíiOU." ni"1' 185 190 Pustr palic: 195 A toť jest mast té moci: kteráť sě jí pomaže ve dne neb v noci, dřiev než spadne prvá rosa, zroste jiej břich výše nosa. Tatoť jest mast z Náchoda, vóniť má jako z mnichového záchoda. K zimnici a k rúpóm velmi mocna, k hluchotě a k slepotě velmi zpomocna. Jakž by jie kto prvý u nás kúpil, hned by jej črt do pekla i s mastí zlúpil. Tato jest mast z Dobrušky! Kúpil sem ji za tři plané hrušky. Kteráž panna pomaže své pušky99), zrostú jiej v ňadřiech kuželaté hrušky. Co chválíš masti lstivé a mluvě řeči lživé ?. . . •9) Puška — prsa, důlek krční. POZNÁMKY TEXTOVÉ Musejní Mastičkář je zapsán na šesti listech formátu 16 x 12,5 cm a je v rukopií' nóm oddělení Národ, musea v Praze (sign. 1. A. c. 55). Dochovaný text pochází asi z piiln-viny XIV. stol. (Gebauer označuje dobu vzniku přesněji jako druhou čtvrtinu nobo dru-liou třetinu XIV. stol.) a je opisem starší předlohy. Pravopis památky je zčásti primitivní (srov. na př. označování s, z, š, z ostrým j), zčásti spřežkový. Písař užívá i několika nej běžnějších zkratek. Starší dobu vzniku Mastičkáře, než je dochovaný zápis, dosvedčuje nojmi povaha opisu nějaké předlohy (srov. písařské omyly), ale především jazyk. Až nu mul" výjimky zůstává tu nepřehlasovanó u a také o' je dosud nezměněno v u o. S velkou přuHiiu-Ití zachycuje zápis stav jotace v té době; odchylky, které se objevují v označování jotucn u f, týkají se především souhlásek j a n (srov. poznámky k v. 72, 167, 188, 218, 350 a j.). M (sty jo text těžko čitelný pro rasury a opravy původního znění zápisu; příznační') jo nu | >!■. upravování nepřehlasovaného iu na i vyškrabáním u, podobně je odstraňován průvodní vokál i u slabičného r nebo h u th, označujícího t a t. — Některé verše mají čorvn-non iniciálou (v. 3, 27, 35, 116, 221, 229, 238, 246, 257, 270, 295, 319, 361, 402), ziičátofiil plHinona veršů jsou přetržena červenou svislou čarou. K v. 27 — 34 máme zapsánu i melodii (přepis u Zd. Nejedlého, Dějiny předhusitského zpěvu, Praha 1904, str. 211). Kriticky vydal musejní text po prvé J. Gebauer s podrobným rozborom jazykovým literárně historickými poznámkami ve stati Staročeský Mastičkář a páně Somborovy itky proti joho přesnosti (LF 7, 1880, 90—121; dále zkracuji O). Novou kritickou "dici ivněž v paleografickom přepisu — připravil J. Máchal v knize Staročoskó nkludby dra maticko původu liturgického (Rozpravy Goskó akademie, Praha 1908; dálo zkraouji iU), tilu navázal na edici Gobauorovu a mohl použit i některých připomínek k ni, vyňl\ m. m iii 1.11 l. po •>:i z pera A. Patery (ČČM 63, 1889, 122; dále P). Zároveň bylo i několik vydání populárních. Před kritickými edicemi vydal památku r. 1823 V. Hanka (Starobylá skládáni V, 198 — 219; dále H) a znovu vyšla r. 1843 ve Výboru z literatury české I (str. 65—82; dále V). O kritická zkoumání textu mohla se už opřít čtenářská vydáni nová: Fr. Krčmy (v souboru knížek Hyperionu, č. 6, Praha 1920; dále K), Fr. Oberpjálcera (NejstarŠí české hry divadelní, str. 85—106, Praha 1941; dále O) a J. Hrabáka (Staročeské drama, str. 15 — 29, Praha 1950; dále Hr). — Vydání v této publikaci vychází z musejního rukopisu a z výsledků obou kritických edic; k ostatním vydáním přihlíží pouze při interpretaci závažných míst, neuvádí však podrobnosti týkající se odchylek v transkribci nebo nedopatřeni v nich. Doplňky porušených míst jsou v textu označovány špičatými závorkami < >, ostatní úpravy jsou zachyceny v poznámkovém aparátu. Tam je také uváděno původní latinské znění poznámek a přípisků, které označují jednající osoby a charakterisuji jejich jednání; v tomto vydání jsou převáděny volně do češtiny. Text je zpracován podle obvyklých zásad přepisu, zachycuje všechny zvláštnosti rukopisu i kolísání (na př. nepřehlasované li a ť«, průvodní vokály i a e u slabikotvorného r a l); na řídké odchylky od rukopisu upozorňují následující poznámky. (V přepisech některých českých slov původním pravopisem neuvádíme diakritická znaménka nad i a y, totiž tečky a čárky, neboť nemaj í zvláštní platnost v pravopisném systému památky.) Ve v. 356 a 392 jsme dali do () případy, kde se opravuje první slovo následujícím. Vera: 1 před tim Rubinus accurens dicit ricmum. — 3 před tím Mercator — 5 pravé jmě dějů] dyeyu prawe gmye přehozeni slov je v rkp označeno — 1 před tim Kubinus dicit {podobni před 21, 82, 100, 108, 207, 215, 396, 410) — 9 předtím Mercator dicit ricmum. (podobně před 270) — 15 před tím Mercator dicit (podobné před 91, 96, 104, 128, 131, 203, 211, 221, 301, 345, 357, 372, 431) - 17 všdy] Wfdy (shodné písařovo označování š a ž umožňuje přepisovat též vždy; tak u K, O, vsdy H, V) — 20 M se domnívá, že masti bylo na konci verše a rýmovalo se s předcházejícím vyklásti — 25 před tím Item Rubinus — 26 Silete je připsáno na všech místech druhou rukou (— mlčtel), ale má zde význam širší, neboi označuje závažná místa ve vývoji scény — 27 před tím Deinde cantet cancionem cum Pustrpalko sic. — 35 před tím Rubinus dicit ricmum. — 48 rožce] konec slova je v rkp nečitelný — 49—55 místo je asi porušeno: vedle Gebauerových dohodil u edice srov. J-. Truhláře ČČM 1891, 34, pozn. 29 a K. I. Černého, Naše véda IV, 1921, 22 a 23 — 53 u Polaniech] upala-niech rkp — 64 sečen] fyeczyen rkp — 69 pomaže sě] pomože, že Ryšánek (fye m. že) — 72 za tím Quo finito currit inter homines: jej] gyey rkp — 73 před tím Mercator, non res-pondit Rubinus. — 74 před tím Secundo clamet — 75 před tím Ipse respondeat — 76 před tim Ipse iterum mercator clamat dicens — 77 před tím Ipse respondeat — 78 před tim Mercator iterum bis clamat — 79 před tim doplněno Rubinus — 80 před tím Mercator ad eum dicit — 82 počal] pocza rkp — 83 pzdieti] pzydyety rkp — 84 před tím Idem — 89 před tim Mercator clamet bis dicens — 90 před tím Tercio clamet; za tím Ipse non respondet. Secundo dicit. Ipse respondeat ut prius — 91 za tim. Ut prius — 92 před tím Ipse res-pondit dicens - 100 musí] muffy rkp; zlobí] zloby H, V — 100 n. srov. v. 503 — 305 ve staročes. Alexandreidě (vyd. V. Vážný, Praha 1947; zlomek svatovítský): Zloba zlým se vždy obrátí, dobré sě dobrým vždy oplatí, a ktož zle mieni, ten vždy stratí — 101 žeť P, M]že H, V, O, místo je v rkp těžko Čitelné: obrátí O, M podle V — 112 před tím Mercator clamet ter. — 113 před tím Ipse veniens respondeat dicens — 114 před tím Mercator ad eum — 116 před tím Rubinus respondet — 123 kýlu] kýly rkp — 129 před tím Ipse dicit. (podobně před 133) — 135 předtím Rubinus — 137 před tím Item dicit. — 146Sskřiet-kem H, Hr] ferzyetkem rkp, skřietkem V, K, O — 148 pohříchu P, M] pohřiechu O, slovo je těžko čitelné — 155 /: verši je připsáno druhou rukou a pyrdye a fer ... — 157 střed verše je »irŕi'trlný, ve. vydániclťje doplňováno podle podobných míst v drahém zlomku i jinde — 167 j»l W> rkp — '72 v chyScě] wyehfozo rkp (písař, chyba) — 188 je] gyerkp — 194 před tím Kuliiinm tul ľiiHlrptiloum — 201 z, lír dáti — 279 před tim Item veniens ante mercatorem dicit — 287 před bielý je nečitelní' místo, O doplňuje podle V slovo Ano — 290 za vidieše jsou v rkp připsána (asi om.iilc.ni) čáteční slova dalšího verše czo ffye — 295 před tím Mercator dicit ad eum; cheu ňáol rkp, H,V,K,Hr] řeci cheu O — 299 před tím Abraham dicit ad mercatorem — 301 ňyno] fyny rkp — 305 ležíš] lezy rkp; za tím škrtnuto yffa — 308 za tim Quo finito fiuidiml. ni íoces super culum. Ipse vero Yssak surgens dicit ricmum. — 319 před tím Morcalnr ad Marias dicit ricmum. — 320 celý verš je dodatečně připsán týmž písařem na konci sirá n k y 323 před tím Iterum mercator dicit — 337 před tim Marie dieunt — 355 před tím, Mnriii dicit — 361 před tím Vxor mercatoris dicit contra eum ricmum. — 383 ode mne] odo mpuo rkp s nadepsaným t nad d — 381 svú] fw rkp — 386 před tim Uxor clamat; je] gyo rkp :iS8 dávné děnie] dyenye dawne přehozeni slov je v rkp označeno — 394 před tim 1'unl.r palk dicit ricmum. — 398 před tím Pustrpalk dicit— 400 před tím Rubinus ad oum •102 přsd tím Pustrpalk dicit — 407 slívy] fluwy rkp — 430 kyjem] kygyem rkp -I'M jirvní slovo je těžko čitelné. RukopisMastičkáře Drkolenského je uložen vknihovně kláštera hornorakousktíXO města Drkolná. Tam objevil tento text A. Patera v r. 1887 spolu se zlomky jiných hor známých dnes pod tituly her o veselé Magdaleně, o vzkříšení Páně a o nanobovstouponl l'áně — přilepeny na desce rukopisu Summy viciorum et virtutum. České zlomky jmou napsány na osmi dochovaných stranách. Patera nález popsal a vydal pod titulom Drlco-lonské zbytky staročeských her dramatických ze XIV. stol. (ČČM 63, 1889, str. 122 1 :i(l). Vznik dochovaného opisu her položil do let 1365 — 1385; spojuje se v něm pravopis přímí tivní se spřežkovým, kvantita označována není. Písař užíval i obvyklých zkratek; zvliiiH nimi značkami označoval jednotlivé promluvy (na př. před v. 3, 7, 11, 15, 21, 33, -11, 13), ovsem ne zcela důsledně, značka ruky se objevuje u v. 96 a 135. Jazykem ho doohO-váný zápis hlásí do poloviny XIV. stol., jak svědčí na př. provedená přehláska u v / noho známky procesu ztráty jotace. Grafický usus písařův v označování jotaco jo v přopllO 1'onpoktován, na výjimky upozorňují poznámky. V textu je poměrně hodně pfsařiikýcli ľhyb, které jsou částečně už v rukopisu opravovány. 1'ro vydání drkolenského zlomku nebyl nám dostupný rukopis, bylo možno vyjít pmi/.o tt dvou kritických edic, přinášejících paleografický přepis a povšechný popis rukopi*u. to 11/, uvodoTióprvní edice Páterovy (dále označované zkratkou P) a novější vydání v píipoml nanó už publikaci J. Máchala Staročeské skladby dramatické původu liturgického (dálo /!/). I\ to odico byly základem novějších vydání, spojujících oba zápisy mastičkářaké :«u'uy, v j dání Krčmová, Obarpfalcerova a Hrabákova, k nimž přihlížíme pouzo v podohných při padoul) jako u zlomku musejního. — Latinské poznámky provázojící toxt jmou v tomto cApiíiu stručné, většinou zaznamenávají jon jména jednajících osob (Modions, Kullioiiim, 1'iiMl.ľpullc, .ludeus), a to ještě často pouhou zkratkou. Proto tyto případy v po/.nánilu'i.rli ívlAJÍC novypočítávémo. Místa doplněná pro porušení dochovaného toxl.u uvádimn vo npirniýoh závorkách •;'); jdo-li o doplněn! jednotlivých písmon, upozorňuj (Smí ua bO pou/n V poznámkách toxtu. 2fi