Divadlo evropského středověku Středověk * Le moyen age, medieval age, mittelalter * Označujeme tak období mezi antikou a „modernou“ * (313) 476 – 1453 (1492) * „Dlouhý středověk“ (Le Goff) – dominance latiny a křesťanství Členění středověku * raný (5. – 9. století) – profilace středověku, doba „hledá svůj styl“ * vrcholný (10. – 13. století) – doba románská a počátek doby gotické * pozdní (14. – 15. století) – doba gotická * V různých zemích končí středověk v různou dobu Středověká teatralita * Zánik divadelních budov a divadla jako instituce vede k „zdivadelnění“ života * Průvody, slavnosti, hry * Člověk mnohem více svázán s rytmem roku – přírodního i liturgického * Kostel středobodem života Nebudeme dělit středověké divadlo striktně ani na náboženské a světské, natož na veselé a smutné. > Rozvrh výuky * 1. Vznik divadla z liturgie, tropus náboženské drama v kostele a mimo kostel * 2. Autoři náboženského středověkého dramatu a jejich texty * 3. Světské divadlo ve středověku, slavnosti, produkční proměna Klasicistní přísné oddělování vážného a nevážného středověký člověk vůbec nezná. Svátky bláznů! 2 zdroje středověkého divadla * liturgie ndominantně zpívaná – gregoriánský chorál nve zpěvu dialogická – cantor a sbor * mimus nDivadlo pohybové, neliterární, veselé, divadlo malých skupin, divadlo typů, divadlo pouliční a divadlo…pronásledované Divadlo ve středověku můžeme potkat…. * Na hradech * Na lidových slavnostech * V kostelech * V klášterech * Na univerzitách * Všude kde pulsuje společenský život, kde se holduje zpěvu, tanci a hrám od šachu po vrhcáby Liturgie a její divadelnost První vstup divadelnosti do liturgie – antifonální písně Teatralita svátků * Teatralita liturgie – Květná neděle * náznaky kostýmů, reprezentace, symbolika * spojení mimetické a liturgické funkce * Liturgie – performance (zpřítomnění nepřítomného) * Od 5. – 6. století univerzální podoba katolického ritu * Divadelní rysy liturgie jsou paradoxní – křesťané divadlo spíše pronásledují * Středověk je kultura slova a obrazu, nikoliv textu (gramotnost nevelká) * V orálních kulturách větší (performativní) síla slova * Z toho plyne důraz na symboliku akcí a předmětů První kvazidramatický text * The Book of Cerne (818 – 830) a text Descendus ad Inferos * Zvláštností je, že nevychází z Bible * Litanické, ale postavy se obrací k imaginárnímu partnerovi * Přítomnost scénických poznámek Vznik divadla z tropu * krátká scéna, nebo dialog, doplněk stabilizovaného mešního textu, úzce spjatý s hudební stránkou mše. * Nekonečně protahovaná poslední slabika Aleluja si žádá podložení novým textem, aby se hudba lépe pamatovala. Nejstarší zachovaný tropus * Interrogatio (otázka) * Quem queritis in sepulchro, o Christicole? * Koho hledáte v hrobě, křesťanky? * Responsio (odpověd) * - Iesum nazarenum crucifixum, o caelicole. * Ježíše Nazaretského ukřižovaného, ó nebeštané. * - Non est hic, surrexit sicut predixerat; ite, nuntiate quia surrexit de sepulchro. * Není tady, vstal z mrtvých, jak byl řekl. Jděte, zvěstujte, že vstal z hrobu. Tento tropus… * Pochází ze sanktgallenského kláštera * Jeho autory jsou zřejmě mniši Tutilo nebo Notker Balbulus * Jsou zde jasně odlišeny mluvící postavy, jasný situační kontext i dramatický moment (hledání a nenalézání). * Nejsou zde postavy, jen dvě zpívající skupiny mnichů * Nezapomeňme, že tropus je především píseň! Klášter * 529 (uzákonění křesťanství Justiniánem) * Klášter je do vzniku prvních univerzit klíčovým centrem středověké vzdělanosti * Znalost antického divadla a dramatu – Hrotsvita * Předvádění některých textů nebo aspoň veřejné čtení, rozhodně znalost světského divadla * V klášteře kromě mše – tzv. hodinky – „čas na divadlo“ Tropus má stálou tendenci k rozvíjení a košatění. Z počátečního tropu Quem queritis? tak vzniká celá Visitatio sepulchri (Příhrobní scéna Visitatio sepulchri – 3 stupně * 1. setkání Marií s anděly * 2. zjevení se zmrtvýchvstalého Krista Marii * 3. zvěstování Marie učedníkům Podle tzv. Svatojiřského oficia – v breviáři ženského benediktinského kláštera sv. Jiří na Hradčanech Tento výstup bývá dále rozvíjen – výstup s Pilátem a s vojáky, scéna s Mastičkářem, zjevení Krista učedníkům atd. Tendence ke košatění je pro tropus charakteristická obecně. * Plyne to z toho, že středověké drama nemá obecně přísně kauzální, gradující stavbu. Pracuje spíše na principu epizod a paralelismu. * Středověký text je svého druhu cento (tj. text vytvořený z jiných, již hotových textů * Viz některé texty, ve kterých jsou jen scénické poznámky a začátky známých zpěvů * Na jedné straně je středověké drama ted montáží již existujících biblických textů, hymnů, antifon atd. * Na druhé straně má v způsobu této montáže poměrně značnou svobodu * Podstatná věc – středověk nezná pojem autorství a copyrightu v našem smyslu!!!! Liturgická hra má postupně tyto tendence * A) k narůstání * B) k většímu předvádění, k spektakulárnosti. Náznakové kostýmy jou nahrazeny efektními, předem dané texty jsou doplněny bohatým poznámkovým aparátem. Pantomimické a taneční prvky, přítomnost živých hudebníků Regularis Concordia biskupa Ethelwolda z Winchestru (965 – 975) a diskuse o ní. * Praesentatio beatae Mariae Virginis in templo – nejkomplexnější středověká režijní kniha. Phillippe de Mezieres, 1372. * 22 herců, trvá celý den. Vyžaduje dvě jeviště přímo v chrámu. * Podrobně popsané kostýmy, barevná symbolika. Hudebníci oděni jako andělé. * Není zde dialog! Jen zpěvy a pantomima * Na závěr procesí opouští kostel a kráčí do města. * Používá liturgických prvků, ale podřizuje je předvádění. * C) K profesionalizaci a tedy k vstupu laiků. (Středověk zná dva typy profesionálů – jokulátory a scholáry). Tito posliují dvě přirozené tendence – realismus a humor * D) od latiny k národnímu jazyku. Posun od obřadu k divadlu – posun k větší srozumitelnosti. Makarónské texty jako mezifáze? * E) Celkově tedy směřuje liturgické drama k odchodu z kostela, k odevzdání do rukou laiků, což se kolem roku 1200 skutečně stane. Členění liturgických her * 1. velikonoční hry * 2. vánoční hry * 3. adventní hry * 4. hry na náměty ze Starého zákona * 5. hry o světcích Kde se hraje? * V kostele, zprvu náznakově, posléze spektakulárněji * Scéna důsledně symbolická, herectví též * Simultánnost jako trvalý princip – mansiony * Paradoxně se – hlavně už mimo kostel – nešetří na veristických efektech a kostýmech * Hra o Adamovi – mimo kostel, ale vztahuje se k němu Kdy se hraje? * Zprvu o daných svátcích (vánoční hry o vánocích, hry o světcích v jejich svátek atd.) Posléze stále více při vhodných příležitostech – cechovní oslavy, jarmarky atd. Latinsky psané náboženské, leč neliturgické drama Hrotsvita z Gandersheimu (935 – 973) * Jeptiška z gandersheimského kláštera (kulturně „elitní“ klášter) * Ve svém díle navazuje na Terentia, stejně jao on napsala celkem 6 zachovaných her (Abraham, Pafnutius, Vzkříšení Drusiany a Callimacha, Abraham, Gallicanus, Sapientia) * Terentiovskou formu používá k zcela jiným účelům, tématem jejich textů je především křesťanské mučednictví * Základní 3 témata: lapsus – pád, conversio – obrácení a passio –utrpení * Nepochybná divadelní zručnost, organizace příběhu bez narativních vsuvek * Abraham (Pád a obrácení Marie, poustevníka Abrahama neteře) * Dulcitius (Utrpení svatých panen Agape, Chiony a Ireny) * Vroucnost (Abraham), pečlivá gradace, jemný humor (Dulcitius) * Specifická forma vnitřně rýmované prózy Hildegarda z Bingenu (1098 – 1179) * Léčitelka a proslulá vizionářka * Základní dílo – moralita Ordo virtutum (Hra o ctnostech) * Klasická moralitní struktura – dramatický souboj alegorizovaných postav * Na úvod sbor lidských duší, o které (konkrétně o jednu z nich –Felix anima) usilují dva soupeři – Ctnosti a Ďábel * Ďábel omámí duši a vloudí se i do kruhu Ctností * Duše se vrátí k ctnostem, pronásleduje jí však Ďábel, ona však s pomocí Ctností nad ním slavně zvítězí * Hra je opatřena notami, což svědčí o možném provádění- nemáme o něm zpráv. (Hildegarda – proslulá skladatelka). Jediná postava, která nezpívá, je Ďábel. Ludus de Antichristo (Hra o Antikristovi - 116O) * Snad nejambicióznější středověká hra * Anonymní, vznikla zřejmě na dvoře Fridricha I. Barbarossy * Prolog (představení jednajících postav) a 2 (dějově téměř nezávislé) části * 1. část – římský císař si podmaní celý vět a stane se i králem jeruzalémským * 2. část – Antikrist je svrhne a pomocí Kacířství a Pokrytectví ovládne celý svět. Pouze židovští proroci v něm poznají nepravého Mesiáše a vzepřou se mu. Zabije je, je však rozdrcen božím hněvem. * Paralelismus, typický pro středověké drama * Ambiciózní téma – lidská křehkost a neschopnost obstát bez boží pomoci tváří v tvář zlu. Náboženské a liturgické drama mimo chrám. * 1050 – 1300 Mohutný vývoj měst, posílení moci královské a oslabení moci feudálů. * Vznik a vývoj cechů "Přesun vzdělanosti z klášterů na univerzity "Náboženské hry venku – konfrontace církevní a lidové kultury. To, co vzešlo z lůna církve, se církev posléze snaží zakázat. Církev protestuje proti nevázaným mravům lidového obyvatelstva. "1551 - Auxerre Produkce "Jeden z posílení důvodů hraní venku – svátek Božího těla – „univerzální svátek“ "Hry se uvádí v tzv. cyklech, trvajících 4 – 40 dní – mnoho jednotlivých her, postihujících oblouk dějin lidstva od Stvoření po Poslední soud "Cykličnost je pro středověk typická "Organizace přechází převážně na cechy či města, církev má již spíše kontrolní úlohu, klíčové role se však sanží obsadit ze svých řad "Hry však uvádějí i cechy duchovních „ve volném čase“ "Různé cechy mohou uvádět různé epizody cyklů – i podle příhodnosti (např. loďaři epizodu o Noemovi) "Hraje se většinou po celý den, hrací dny jsou vyhrazeny jako sváteční. O hry velký zájem – doloženo 4 – 16 tisíc diváků. Někde lístky v prodeji, jinde slavnost celého města – i víno a pečivo zdarma. Režie "Pro středověk typická stylizace (veršovaný dialog, minimální charakterizace postav, schematické jednání) versus realismus (přesvědčivý ráz nadpřirozených scén, iluzivní efekty) "Cechy většinou nevykonávají tuto funkci samy, najímají si profesionálního „mistra podívané“ "Velice náročná funkce. V hrách až 3OO postav, velký rozpočet a složité efekty. "Středověký režisér – umělec, inspicient a producent v jedné osobě. Herci a herectví "Profesionálové, klerici, členové cechů atd. "Velmi omezený počet zkoušek, obzvláště u rozsáhlých textů "Stereotypnost postav nevyžaduje všestranné herectví, jeden herec může hrát jednu postavu i řadu let "Oceňovány hlavně pěvecké, později přednesové kvality Výprava a jeviště "Mansionový, simultánní princip "V cyklech mohl jeden mansion znázorňovat i více míst "Peklo a Nebe – nejčastější a nejmonumentálnější mansiony "Jeviště stabilní (běžnější) i pojízdné – v Anglii obliba výpravných vozů, procesní, „upoutávkový“ způsob "Klasický model, mansiony na pódiu přistaveném ke zdi domu, možno včak hrát i na úrovni ulice "Možná i kombinace 2 vozů – jeden coby šatna a zákulisí, druhý jako jeviště "Na jednom voze 1 – 3 mansiony Kostýmy "Většina postav nosí stejné kostýmy jako jejich protějšky ve středověkém životě. Výrazné emblémy. Imaginativní pojetí čertů. "Obstarávají si (až na nákladné výjimky) herci sami podle pokynů režiséra. Zvláštní efekty "Ohně, mučení (užívalo se figurín), předměty pod jevištěm, voda (v Monsu 1501 5-ti minutový déšť) "Obzvláště oblíbené létání pomocí zvláštních strojů "Velký význam hudby! Náboženské drama v národních jazycích "Základní okruh námětů se nemění "Texty zachovány zejména ve francouzštině a angličtině (4 cykly – yorskký, chesterský, wakefieldský a z města N – každé významnější město se pokoušelo „kompletovat“ svůj cyklus) "Autoři většinou anonymní. "Dva proslulí autoři pašijových her v 15. století – Arnoul Gréban a Jean Michel Hra o Adamovi (1146 – 1174) "Anonymní hra, první dochovaná s převahou francouzštiny – latinsky resumující pasáže "Počítá ještě inscenačně s kostelem "Tři části (znovu jen volně navázané) – Adam-Eva, Kain-Ábel, proroci zvěstující Spasitele "Tedy cesta od hříchu k potřebě vykoupení Jean Bodel – Hra o svatém Mikuláši (okolo 1190) "Oblíbený světec "Ani stopy po latině, ani stopy po liturgii "Heroická epika, výzva ke křesťanskému rytířství – Mikuláš obrací na víru krále Saracénů – atraktivní orientální prostředí "Propagace křížových výprav "Množství realistických a humorných záporných postav (zloději, vojáci, krčmáři atd.) Rutebeuf – Mirákl o Teofilovi (1261) "Přední francouzský jokulátor (parodické Kázání o slanečkovi), spíše lyrik než dramatik "Zjevný rukopis autora – ve středověku vzácnost – lyrická místa sebelítosti "Teofil, zbožný kněz, je zbaven biskupem místa, vyčítá Bohu nespravedlnost, upíše ďáblu duši, posléze se kaje (bez psychologického zvratu), modlí se k Panně Marii, ta přinutí ďábla vrátit úpis Středověké světské divadlo Původ středověkého světského divadla "A) Mimus "B) Teatralita středověkého života "C) Orální kultura "D) Profesionál přednášející tuto kulturu Mimus "- neustálá kontinuita bavičské profesionality "- muži mnoha řemesel – artisti, žongléři, hudebníci, komici, zpěváci, léčitelé atd. "Říkalo se jim ioculatores (jongleurs, giullari, juglares, Spielmanni, žakéři, jokulátoři) Flétnista a žonglující chlapec. Miniatura (11. stol.) Teatralita středověkého života "Nejrůznější lidové slavnosti – zejména neustálá popularita májových slavností, oslavy příchodu jara, lásky a plodnosti, vítězství života nad smrtí. "Balerie du Jaloux – tanec žárlivce – starofrancouzský rituál – vlastně mikro-opereta Orální kultura "Naprostá většina středověkých literárních žánrů je předávána ústně(veršovaná epika náboženská, dobrodužná i rytířsko-milostná, fablely – veršované „příběhy k pobavení“ a milostná lyrika) "Písemné pouze – latinská literatura, odborné spisy, některé alegorické spisy "Přednes některých epických děl s dialogy svádí nezbytně k hraní Profesionálové orální kultury "Základní žánry – jeden jokulátor dokázal přednášet příběhy tragické i komické "A) duchovní i světská epika – životy svatých a chansons de geste "B) fablely "C) dramatický monolog – převážně komický "D) dvojmonolog – počátek dramatu "Vychází z populárního žánrů tzv. sporů či hádání (Duše s Tělem, Vody s Vínem, Kostela s Synagogou). I Everyman je vlastně hádání. "Dva zavšivení mamlasi – dva jokulátoři vychvalují sebe a pomlouvají druhého – možno i jako monolog, i jako dialog "Vznik dvojice – sdružení jokulátorů, či rodina Středověké světské dramatické žánry "A) dramatický monolog "B) fraška (+ sottie) "C) moralita "D) pastorála "E) žánrová revue "F) interludium "G) elegická komedie Dramatický monolog "Většinou parodie přednášejícího – jokulátoři, mastičkáři, obchodníci, menšiny atd. "Rutebeuf – Kořenářský šproch "Střelec z Bagnoletu – varianta typu miles gloriosus Fraška "Nejoblíbenější středověký žánr "Chce především pobavit! "Bez morálky – vítězí zde šibasltví a podvodná vychytralost "Stálé typy – lakomec, podvedený podvodník, chvastoun, chytrák, který se tváří hloupě atd. "Kontinuita s římskou fraškou, tytéž typy (miles gloriosus) "Fraška o kádi (konec 15. stol.) – jednoduchá zápletka – muž přechytračí despotickou ženu "Fraška o mistru Pathelinovi (1461 – 1469)– šibalský advokát okrade obchodníka, pomůže u soudu jeho ovčákovi, který ho také okrádá, na závěr však ovčák přechytračí jeho Sottie "Fraška se satirickým záměrem, útočící na společenské nepořádky a instituce "Les Sots - Sdružení bláznů "Pierre Gringoire – Sottie Krále bláznů (1512) – satira na církev na „objednávku“ Ludvíka XII. "Kde je satira, tam je alegorie – blízkost morality Moralita "Drama s alegorickými postavami (vizualizované vlastnosti, hodnoty, postoje atd.) "Jeho tématem je vždy zápas o člověka o lidskou duši, která se rozhoduje mezi dvěma vyhraněnými alternativami – dobro a zlo "Obecně platné naučení o věcech, týkajících se všech "Moralita není tragická! "Vyskytuje se zejména v Anglii a Francii Nicolas de la Chesnay -Odsouzení hostiny (okolo 1500) "Autor – právník, básník, osobní lékař Ludvíka XII. "6000 veršů, 39 postav "Hlavní záměr – podporovat střídmost v jídle a pití Everyman - Kdokoli(okolo 1500) "Asi nejslavnější moralita vůbec "Navazuje na tradici hádání, i tzv. tanců smrti – Potkala ho smrti… "Pouhých 900 veršů "Hrdinu opouští Příbuzenstvo, Přátelé, Síla, Krása i Smysly a do očistce jej provázejí jen Dobré skutky Pastorála + žánrová revue "Jediné texty a to od jediného autora – Adama de la Halle "Robin a Marion – jediná zachovaná pastorála, při oblíbenosti žánru jich však můžeme předpokládat mnohem víc "Hra pod loubím – autobiografická taškařice „svatojánské noci“, mísí se zde realistické prvky s pohádkovými. Elegické komedie "Dialogizovaná veršovaná epika "Humorný obsah – látky vzaty z fablelů "Nevíme, zda byly hrány "Nejznámější – Geta Vitalise z Blois – amfitryonovské téma "Kde se hraje? "Všude! Tedy podle náročnosti, ale ta je vždy logicky mnohem nižší než u dramatu náboženského. "Kdy se hraje? "Kdy to jde! Ale je li léto a navíc nějaká slavnost, jarmark či hody, jen houšť. "Kdo hraje? "No…v zásadě mohli všichni. Ale samozřejmě hlavně profesionálové – studenti, klerici, jokulátoři, kteří se podle náročnosti doplňují o amatéry. "Sdružují se nějak? "Ano. Klerici a mladí juristé zakládají v regionech tzv. Basochiens – bratrstva pro produkci světských her v celém rozsahu od moralit k fraškám. Svátek bláznů "Slaví se 28. prosince, tj. na svátek neviňátek "Slaví jej mladý, podřízený klerický personál, tzv. bonifanti či boni pueri "Významný vliv na vzniku středověkého světského divadla "Parodický průvod v čele s králem bláznů jede do kostela, tam slaví parodii na mši, káže se o Svaté Slanině atd. "Účastnil se jich i mladý Jan Hus Konec středověkého divadla "A) Náboženské. "Protestantské obrazoborectví, tridentský koncil, vzpěčování se vládců. Roku 1558 zakáže Alžběta Anglická veškeré cykly. "Divadlo se stane nepohodlné církvi i světské moci "B) Světské "Vytrácí se s počátkem renesance, se snahou o nápodobu antických forem dramatu. "Moralita se změní v interludium, fraška se připomene u Moliera. "Obliba komických žánrů nemizí! Literatura k předmětu "Wickham, Glynne: Medieval Theatre, Cambridge 1987. "Černý, Václav: Staročeský Mastičkář. In: týž: Staročeská milostná lyrika, Praha 1999 "Stehlíková, Eva: A co když je to divadlo? Několikero zastavení nad středověkým latinským dramatem. Praha 1998 Literatura k předmětu 2 "Veltruská, Jarmila: Posvátné a světské, Praha 2006. "Le Goff, Jacques: Kultura středověké Evropy. Praha 1991 "Le Goff, Jacques (ed.): Středověký člověk a jeho svět, Praha 2003. "Kopecký, Jan: O divadle středověku – studie polemická. Divadelní revue 0/1989. "Svejkovský, František: Z dějin českého dramatu, Praha 1966