INDICKÉ DIVADLO
kathakali16.jpg
•Pavel Trtílek (8. prosince 2016)

•Indie
–„kolébka“ asijského dramatu
–nejstarší doklady o vzniku a rozvoji divadla v Asii
–převládá estetická funkce, ač duchovní byla původně hlavní
–divadelní prvky se však v Asii začaly objevovat i jinde (tanec, zpěv, loutky, akrobacie, šamanské
prvky...)
•Indický subkontinent
–velikostí srovnatelný s Evropou
–každý stát: svébytná historie, kultura, jazyk, písmo...
–soudržný systém: sociální struktura založená na sdílení náboženských představ a na etických
principech vyjádřených náboženským učením (hinduismus, buddhismus, džinismus, víra v reinkarnaci)

•Historie indického subkontinentu
•3.-2. tisíciletí př.n.l.
–počátek městských civilizací, harappská kultura (Mohendžodáro, Harappa aj.)
•védské období
–Árjové přišli ze stepí střední Asie (cca 1.400 př.n.l.)
•1498: Vasco de Gama objevil pro Evropany námořní cestu do Indie obeplutím Afriky
•1858–1947: Britská Indie – koloniální období
•1947: konec britské nadvlády
–krvavé rozdělení „britské Indie“ – vznik 3 států: Indie (hinduisté), Pákistán (muslimové),
Bangladéš (muslimové a hinduisté)

•Náboženství
•hinduismus
–polyteistické náboženství (stovky bohů)
–víra v reinkarnaci (duše prochází koloběhem mnoha životů, jejím cílem je vymanit se z tohoto
koloběhu a splynout s bohem)
–jednotící nábožensko-sociální systém Indie (dnes cca 1.200.000.000 vyznavačů nejen v Indii)
•buddhismus
•džinismus
•sikhismus
•islám
•křesťanství
brahma,siva,visna

•Společenské kasty
•1) brahmáni
–kněží (náležela jim bílá barva)
•2) kšatrijové
–válečníci, panovníci (červená barva)
•3) vaišjové
–obchodníci, řemeslníci, zemědělci (žlutá barva)
•4) šúdrové
–dělníci a sluhové (černá barva), původní obyvatelstvo
•mimo systém kast: párjové (tzn. nedotknutelní)
–lidé mimo kasty, tzv. „nečistí“
•mimo systém kast: hidžrové
–gayové, eunuši, hermafroditi... rodiče se jich mohli vzdát a tím je vyvrhnout ze své kasty (více o
tom např.: William Dalrymple: Město džinů)

•kasty byly dědičné a závazné
–1947 – oficiálně zrušeny (na venkově dodnes leckde přetrvávají)
–foto: dnešní párjové
§
dnešní párjové.jpg

•Jazyk a písmo
•neexistuje jednotný indický jazyk ani písmo
–dnes 23 oficiálních jazyků (stejně jako v EU) a přes 2.000 dialektů
–snaha o zavedení hindštiny jako univerzálně dorozumívacího jazyka (20% mluvčích), protesty Tamilů,
Drávidů a dalších obyvatel jižní Indie
–angličtina používána dál jako úřední řeč
•sanskrt (tj. sestavený)
–liturgický jazyk
–směli ho užívat představitelé 3 nejvyšších kast
•prákrty (sing. prákrt, tj. přirozený)
–běžné jazyků (a jejich různé dialekty)
–i původ romštiny (potomci párjů: skupiny Dalítů ze SZ Indie)

•staroindická dramata: vícejazyčná
–sanskrtem na jevišti hovořili: bohové, polobohové, bráhmani, panovníci, vyšší dvořané, kupci,
dcery ministrů, asketky, kurtizány
–ostatní postavy mluvily prákrtem
–v divadelních učebnicích je uvedeno 9 hlavních prákrtů (každý nich vyhrazen jinému typu postav)
–postavy hovořící prákrtem musely přejít do sanskrtu, když hovořily o míru, válce, nebeských
znameních nebo jiných významných záležitostech
–naopak postava hovořící sanskrtem může přejít do prákrtu, když se octne v těžkostech nebo
vystupuje inkognito
–vícejazyčnost zvyšovala nároky kladené na diváka, znesnadňovala pochopení textu

•viz např. Hra o Šáriputrovi
–nejstarší nám dochované staroindické drama (z 1.–2. stol. n. l., autor Ašvaghoša)
–17 postav hry hovoří 4 různými jazyky (podle svého společenského stavu):
–sanskrtem mluví jen Buddha, princ, 3 Buddhovi žáci, hlavní hrdina
–3 různými prákrty mluví ostatní postavy (služka, zloduch, popleta, kurtizána)
–inscenační a režijní pokyny jsou psány částečně prákrtem a částečně sanskrtem (ač později bylo
zvykem psát je sanskrtem)

•Védy
•nejstarší posvátné texty hinduismu
–existovaly už v 15. stol. př.n.l. (Árjové)
–zapisovány až od 8. stol. př.n.l.
•veršované, komplikovaná prozódie
•obsahovaly: ódy na bohy, modlitby, obětní návody, poučení, základy mýtů atd.
•4 sbírky: Rgvéda, Sámavéda, Jadžurvéda, Atharvavéda
–nebyly námětem dramat (hypotézy o dialogových pasážích Rgvédu coby obřadních mysterií vyvráceny)
–obsahují mýtus o vzniku divadla
–„5. véda“: divadlo (nebo též epos Mahábhárata)

rukopis Rgvédu.jpg
•rukopis
•Rgvédu

•STAROINDICKÉ DRAMA
•
•další označení:
–klasické indické divadlo
–sanskrtské divadlo
•kromě něj existovaly ještě 2 druhy divadla:
–lidové hry a regionální divadelní formy
–více o nich ve studiích Dany Kalvodové
•1789: překlad Kálidásova dramatu Šakuntala do angličtiny
–Evropa objevuje staroindickou kulturu
–zájem o Indii, horlivé pátrání po dalších starých dílech
–1801: pořízen překlad hry do němčiny
–1873: pořízen překlad do češtiny (později přebásněno Fr. Hrubínem jako Ztracený prsten)
Ø

•objeveno 800 dramat z indického starověku
–dokonce i divadelní příručky
•nejstarší nalezené zlomky z 1. stol. n. l.
•Hra o Šáriputrovi (Ašvaghoša)
–nejstarší dochovaná hra (torzo)
•ze 2. stol. n. l. máme 25 kompletních her
•přelom 1. a 2. tisíciletí: úpadek sanskrtského dramatu
–psána už často jen „knižní dramata“
–ubývá jevištní realizace
•13. stol.: sanskrtské hry se přestaly uvádět
–šíření islámu

•Charakteristika staroindického dramatu
•základní složky:
–řečová (dialogy, monology, recitace, zpěv)
–pohybová (gesta, mimika, kroky, tanec)
–scénografická (tzv. „výzdoba“: kostýmy, líčení, jeviště bez kulis, jen základní rekvizity)
–hudební (hudebníci přítomni na jevišti)
•drama mísí verš i prózu, sanskrt i prákrt
•rozsah: 1–10 dějství
–později však i několik desítek dějství
•mezihry
–informativní charakter o událostech neznázorněných na jevišti

•tabu na jevišti
–jídlo, polibky, vraždy, smrt (k tomu sloužilo „zákulisí“)
–slovní popis určité postavy, která to „vidí“ (bitva, požár, splašený slon, milostný akt…)
–později porušováno
•jednota děje
–dodržována
•jednota místa a času
–nedodržována
•témata her
–mytologie i současnost

•Divadelní teorie
•tzv. šástry
–učebnice tehdejšího vědění (teoretické příručky různých oborů)
–veršované
–divadelní šástry určené pro tvůrce i pro kritiky a diváky
–
•Nátjašástra
–nejstarší a nejobsáhlejší indická divadelní poetika
–stáří nedovedeme určit – jde o dobu cca 2. stol. př.n.l. až 1. stol. n. l. (dochováno více verzí)
–překlad by zněl ve smyslu: Učebnice divadelního umění [nátja – odvozeno od sanskrtského kořene
„nat-“ (tančit, vyjadřovat se tancem)]
–legendární autor: světec Bharata (praotec indického divadla), ve skutečnosti bylo autorů průběžně
více

•popisuje plně vyvinuté divadlo s ustálenými typy postav a mnoha zvyklostmi – divadlo tedy
existovalo už během 1. tisíciletí př.n.l. a bylo oblíbené
•zabývá se všemi složkami divadla:
–texty her
–básnickou metrikou a sanskrtskou gramatikou
–pohyby herců
–scénografií
–divadelním prostorem a stavbou divadelních budov
–hudbou a tancem
–žánry
–spojením divadla s náboženským životem (obřady)
–
•Dašarúpaka
–příručka z 10. stol. n. l. (víceméně výtah z Nátjašástry)

•Mýtus o vzniku divadla
•popsán v 1. kapitole Nátjašástry
–asketičtí světci žádají Bharatu, aby jim vysvětlil vznik divadla, o kterém sepsal učebnici:
–divadlo vzniklo na žádost bohů – jak vyvést lidstvo z úpadku? (svět byl ve stavu mravní
otupělosti, lidé se stali otroky tělesných vášní)
–bůh Brahma stvořil „5. védu“, divadelní védu
–předána Bharatovi, aby podle ní se svými 100 syny a nebeskými tanečníky zrežíroval 1. představení
–přihlíželi mu bohové i démoni – pojednávalo o střetu bohů a démonů, kteří byli poraženi
–to vyvolalo jejich skutečný útok: ochromili hercům jazyk, paměť i pohyby a zaútočili na bohy,
Brahma musel zasáhnout

•Náměty dramat
•trojího druhu: známý, vymyšlený, smíšený
–„Námět je trojího druhu: známý, vymyšlený, smíšený. Známý pochází ze starých příběhů, vymyšlený je
vytvořený dramatikovou fantazií a smíšený vzniká spojením obou.“ (Dašarúpaka)
•známý – tj. mytologický námět, čerpal hlavně z eposů:
–Mahábhárata (rozsahem 7násobek obou homérských eposů, viz např. Kálidásovo drama Šakuntala) a
Rámájana
–zapsány 1 200 př.n.l. – 250 n.l.
–nejstarší zmínky o nich už ve 3. tisíciletí př.n.l.
–psány sanskrtem, ve dvojverších
–mísí historii, legendy, mýty
–v češtině k dispozici různá převyprávění
–dodnes náměty pro lidové divadlo na venkově

Mahábhárata (ukázka ilustrace a textu)
mahábhárata - ukázka textu.jpg


dávná království zmíněná v obou eposech
království zmíněná v eposech.jpg


•Tanec
•existoval už před vznikem divadla
–tzv. „nrtta“: k uctění božstev
–tzv. „nátja“: součást divadelních představení
•nejznámější indický tanec: kathakali
–tanečně-divadelní forma: epizody střetu sil dobra a zla (náměty hlavně z Mahábháraty a purán)
–vznik: 16. a 17. stol. (Kérala, jih Indie)
–původně celonoční chrámový tanec
–protagonisté: muži + hudební doprovod
–složité líčení i kostýmy (významy barev)
–pohybová složka: převládají symbolické pohyby rukou, očí, gesta (po jevišti se skoro nepohybují)
–gesta a pohyby téměř nahrazují slovní dialog

J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\DSD\Fotky\ASIE\INDIE\kathakali08.jpg
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\DSD\Fotky\ASIE\INDIE\kathakali09.jpg
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\DSD\Fotky\ASIE\INDIE\kathakali11.jpg

•Teorie rásy
•citový účinek divadelního představení na diváka
–vyvolání nálady, emoce, intenzita estetického zážitku
–účel: povznést, vnitřně obohatit a očistit diváka
–rása = esence, tresť, šťáva
–Nátjašástra: „Dílo bez rásy není uměleckým dílem.“
–
•8 rás: milostná, veselá, hrdinská, úžasu, smutná, hněvivá, bázlivá, znechucení
•později přidána 9. rása: klidu a míru
–alegorické a duchovní hry
•každé představení kombinuje více rás, jedna ze 4 pozitivních vždy dominovala
–nejčastější byla milostná, následovala hrdinská
•nikdy nedominovala záporně laděná rása
–proto v Indii neznali tragédii

•podle Nátjašástry se rása vyvolává:
–působením postav/herců (slovy, zpěvem, tancem, gestem…)
–kostýmem a líčením
–vnějšími projevy emocí (smích, pláč, soucit) – jde o tzv. bhávy
•
•bhávy – základní emoce, které lze na jevišti fyzicky předvést
–bháva rozkoše, radosti, odhodlání, úžasu, smutku, hněvu, strachu, hnusu
–k vyvolání dominantní rásy lze použít více bháv
•
•sahrdaja – vzdělaný divák se všemi předpoklady dílu plně porozumět
–termín (sanskrt): „člověk, jehož srdce je při tom“
–divadelní představení je pro něj plně srozumitelné

•guru Dhanandžajan předvádí bhávy uvedené v Nátjašástře
rásy1 rásy2


•Struktura sanskrtských her
•prolog: 2 části
–velebení bohů
–úvod ke hře – dialog sútradháry (ředitele) s dalším členem skupiny (informace o názvu, autorovi,
představí hereckou společnost, úvaha nad nějakým tématem)
•členění na dějství
–jednota děje souvisí se základní rásou
–rámování odchodem a příchodem herců
–v každém dějství má vystoupit nebo být zmíněn hrdina
•mezihry
–informují o událostech mimo jeviště
•závěr
–obsahuje požehnání z úst hlavního hrdiny (hrdinky)
Ø

•Dělení her podle žánrů (Nátjašástra)
•staroindické hry zvané rúpaka se dělily na 10 žánrů, z nichž byly nejrozšířenější dva:
–nátaka: převzatý námět, mytické či světské téma, rása milostná či hrdinská, rozsah 5-10 dějství,
hlavní hrdina je bůh v lidské podobě nebo král (např. Kálidásova Šakuntala)
–prakarana: původní námět, rása milostná či hrdinská, rozsah 5-10 dějství, postavy vyššího původu
(např. Šúdrakův Hliněný vozíček)
–další žánry: 3 víceaktové a 5 jednoaktových
–a 18 žánrů nižšího dramatu (frašky, loutkové divadlo, stínové divadlo atd.)
Ø
•pozdější příručky uvádějí počet hl. žánrů až 20

•Dramatické postavy
•ustálené typy postav
–posedlost příruček jejich tříděním
•základní členění postav:
– božské
– polobožské
– lidské
•příručky je člení na mnoho podkategorií
–např. podle vztahu hl. hrdiny k hl. ženské postavě apod.
Ø
•

•Scénická realizace
•bez technických prostředků a kulis
•složitý systém divadelních konvencí jako důsledek jazykové mnohočetnosti:
•mudry: gestické pohyby prstů nesoucí význam
–jevištní „znaková řeč“ („mudrá“ = gesta)
–prostředek stylizovaného herectví nezávislý na řeči (ritualizovaná řeč těla)
–polohy prstů a dlaní, souvisí i s pohyby předloktí a ramen
•význam nesou na jevišti i stylizované pohyby nohou, systém chůze, kroků, tanců…
–viz nátja

mudry (gestické stylizované znaky)
mudra-bratr mudra-jelen mudra-manžel mudra-rozum mudra-žena


bharatanatja-3.jpg bharatanatja-4.jpg



bharatanatja-1.jpg bharatanatja-2.jpg



kudyjattam-6.jpg kudyjattam-3.jpg



•Divadelní prostor
•nedochována žádná divadelní budova
–ani v eposech o nich nejsou zmínky
•příručky je však uvádějí
–„budovy určené výhradně divadelním účelům“
•permanentní stavby / dočasné přístřešky ?
•hrálo se jen při určitých příležitostech
•jak podle Nátjašástry divadelní budovy stavět:
–1. vybrat a upravit pozemek (rozorat, vyčistit)
–2. stavba základů, sloupů, zdí, dokončení (všechny fáze stavby mají provázet obřady)
–3. vysvětit hotovou budovu

3 typy staroindického divadelního prostoru
3 typy indickeho div


•Jevištní konvence
•společný odchod herců po každém dějství
•speciální gesto pro monolog
•minimum rekvizit
–vše se muselo zahrát
•tabu
–vše, co by diváka mohlo uvést do trapnosti či rozpaků
•dramatici vše rádi porušovali…
Ø
•Herci a divadelníci
•profesionální charakter (herecká náročnost)
•kočovné skupiny, hrály při mimořádných příležitostech (nákladné)

•Složení hereckých skupin
•sútradhára
–principál + cokoli bylo třeba (náročná funkce)
•jeho žena
–herečka
•herecký soubor
–obvykle ženy i muži (v některých oblastech ženy hrát nesměly)
–museli ovládat sanskrt i mnoho prákrtů, zpívat, recitovat, tančit, ovládat mudry i kroky…
–herečky: manželky a dcery herců
–komplikované postavení herců v indické společnosti souviselo s kastovním systémem

•tanečníci a tanečnice
–nehráli, jen tančili (sólové výstupy)
•choreograf
•hudebníci
–každá herecká skupina měla vlastní kapelu
–uváděla představení krátkým koncertem, hrála během inscenace, vyplňovala přestávky
–nástroje: rytmické (bubny, gongy, činely), strunné (např. sitar), dechové (bambusová flétna,
píšťala)
•řemeslníci
–nebyli specializovaní, museli zvládnout: výrobu paruk, korun, dřevěných a kovových předmětů (zejm.
maket zbraní), kostýmů, napodobenin šperků, květinových věnců, barvení látek…

•Postavení herců ve společnosti
•rozhodující faktor pro zařazení společenských skupin do kast bylo povolání
•herecké povolání se vymykalo běžným kritériím:
–na jevišti představovali lidi z nejvyšších kast i samotné bohy a znali sanskrt, což by odkazovalo
k jejich zařazení do některé ze 3 vyšších kast
–ztvárňovali však i lidi z nejnižší kasty, démony a opovrhované bytosti, navíc dovolovali dcerám a
manželkám, aby se veřejně předváděly
–herci, tanečníci, hudebníci a pomocníci divadelníků zařazeni do nejnižší kasty (mezi sluhy a
manuálně pracující)
–lidé z vyšších kast však jejich společnost vyhledávali

•herec se líčí
•před vystoupením
herec se líčí

kathakali05.jpg kathakali06.jpg



•Dramatici
•Ašvaghoša (1.–2. stol. n.l.)
–buddhistický básník
–Hra o Šáriputrovi (nejstarší hra staroindické dramatiky)
•Bhása (2. stol. n.l.)
–náměty čerpal z eposů
–Chudý Čárudata (nedokončené drama)
•Šúdraka (3.–4. stol. n.l.)
–Hliněný vozíček (hra podle Chudého Čárudaty)
•Kálidasa (5. stol. n.l.)
–„indický Shakespeare“, dvorní královský autor
–Šakuntala (námět z Mahábháraty)
•Harša (7. st.n.l.)
–král-dramatik
–Perlový náhrdelník
•
•

•Moderní indické drama
•centrum: Kalkata (Bengálsko)
–dnes „jen“ 4 profesionální divadla (1872 otevřeno první)
•hry indických autorů podle evropských zdrojů
–– psány většinou anglicky
–první hra: Krishna Mohana Banerja: The Persecuted (Pronásledovaný, 1831)
•Rabíndranáth Thákur (1861 – 1941)
–nejúspěšnější autor uváděný i mimo Indii
–psal bengálsky, celkem 20 her – např. Poštovní úřad, Červené oleandry aj.
•Madavane K.
–Mahábhárata žen (do příběhu současných postav se prolínají příběhy z Mahábháraty)

•LITERATURA
•KALVODOVÁ, Dana: Asijské divadlo na konci milénia (Praha, 2003) •KALVODOVÁ, Dana: Divadelné
kultúry východu (Bratislava, 1987) •KALVODOVÁ, Dana: Pod praporem krále nebes (Praha, 1987)
•HAVLÍČKOVÁ KYSOVÁ, Šárka: Hastábhinaja : gesta rukou v tradičním divadelním umění Indie (Brno,
2013) •MALÍK, Jan: Kapitoly z dějin loutkářských kultur. Díl 1., Indie (Praha, 1983) •ZBAVITEL,
Dušan: Průvodce dějinami staroindické literatury (Třebíč, 1996) pasáž o divadle s. 219–254