NATURALISMUS http://seite360.de/wp-content/uploads/2012/09/Die_Weber_1897_by_Emil_Orlik-496x347.jpg —NATURALISMUS —Vznik: Ø 70. léta 19. stol. ve Francii Ø návaznost na realismus, současně se vůči němu vymezuje —Doba: Ø 1852–1870: „Druhé císařství“ (Napoleon III.) Ø prusko-francouzská válka (1870–1871) Ødivadla zavřena Øporážka Francie, Napoleon III. zajat Ø1871 sjednocení Německa Ø Pařížská komuna (revoluční samovláda) Øtrvala 72 dnů, poté tzv. 3. republika Ø šíření socialismu Evropou Øposlední čtvrtina 19. stol. Øinspirace myšlenkami Karla Marxe Øzájem o nižší vrstvy – ohnisko naturalismu Øevropské státy přijímají ústavu – snaha o nastolení všeobecné rovnosti Ø společenská tendence bavit se Øobliba operety, bulvární komedie, tanečních scén (kabaret s kankánem), hudebních kaváren, stínového loutkového divadla… Ø snaha o opozici vůči „zábavnímu průmyslu“ —Podstata naturalismu: Ø natura (příroda), naturalis (přírodní) Ø „vědecký realismus“ (krajní směr realismu) Ø snaha analyzovat skutečnost (objektivismus) Øzaznamenat nezkreslenou realitu Øeliminace subjektivního vnímání autorů Ø literatura i divadlo mají fungovat jako věda Øvědecký odraz skutečnosti, nikoli umělecký obraz Ø odpor vůči klasicismu a jeho ideálu krásna Øsvět přece není jen dobrý a krásný, ale také krutý a ošklivý Ø polemika s realismem Ønedůsledně poznává realitu, odhlíží od závažných témat ARNO HOLZ (1863 – 1929) —Rovnice naturalismu: —umění = příroda – x — —x = autorský subjekt, jeho schopnost co nejdokonaleji napodobovat — („x“ je u každého autora jiné, schopnost „napodobovat“nikdy není dokonalá, každý autor má vlastní vidění světa i svou fantazii) —umění – není kopií reality, ale má se jí přiblížit —umělec – má být zapisovatel skutečnosti Arno_Holz.jpg —Estetika naturalismu: Ø snaha umění o napodobování okolí Øna úkor fantazie autora, bez reflektování jeho pocitů Ø poetika „pravdivosti“ – odmítnutí krásna jako idealizované reality (preferuje se ošklivost) Ø pesimistická témata Øbída, krutost, utrpení, poklesky, nemoc, stáří, smrt… Ø kritičnost a skepse vůči neradostnému, chmurnému světu Ønení důvod k humoru ani k idealizaci světa Øprovokace měšťáků dosud přehlíženými tématy (patologie) Ø co nejpřesnější reprodukce skutečnosti Ømetoda padajícího listu (zachytit každou fázi, každý detail) Naturalismus-karik —naturalista – v akci —Literatura a divadlo: Ø hlavní doménou – próza Øpovídka, skica, analytický román Ø ústup lyriky Ø rozvolnění žánrů, zcela mizí komedie... Ø důraz kladen též na divadlo Øtouha šířit estetiku naturalismu mezi široké vrstvy lidí Ø tendence k dokumentárnosti Øideální by byl asi dokumentární film Ø realistický hrdina: Øobyčejný, „běžně průměrný“ člověk Ø naturalistický hrdina: Øvýjimečný svou podprůměrností Øideál: „nejbídnější z bídáků“ Øoběť společnosti (prostitutka, žebrák, vyděděnec, násilník, alkoholik, bezdomovec) nebo přírody (šílenec, mrzák) Økomplikovaný charakter Øčlověk – oběť přírody či společnosti, proto není vinen za to, jaký je, byl k tomu donucen vnějším prostředím... Ø smysl naturalistů pro sociální hlediska —Hlavní znaky naturalistického divadla: Ø dramatici tvořili za život ovlivněni více směry Ø nové soubory hledaly „své“ autory (nové autory) Ø dialogy: hovorový jazyk, dialekty, argot Ø málo dramatické, statické, popisné Øcílem bylo hodnověrně ztvárnit postavy a prostředí Ø —Tvůrci a zakladatelé: Ø Émile Zola a bratři Goncourtové Ø Gustave Flaubert, Guy de Maupassant, André Gide aj. Ø „předchůdce“ Henrik Ibsen: hry z let 1877 – 1882 Ø„Umění má být autentickou výpovědí, zdrojem poznání a podnětem k diskusi.“ Ibsen —naturalismus v praxi: Ibsen na smrtelném loži († 1906) manet-pijakabsintu.jpg —Edouard Manet: Piják absintu (1859) —Emile Friant: Dušičky (1888) —Constantin Meunier: —Dříči —(1890) —Vliv na naturalisty: Ø Charles Darwin (1809–1882) evoluční teorie: — O vzniku druhů (1859) Øpodle naturalistů určuje lidský osud: — 1) prostředí (výchova nepomůže) — 2) dědičnost (vrozené vlastnosti a sklony) — Ø pokusy naturalistů aplikovat evoluční teorii na literaturu a divadlo: Øchápání člověka jako bytosti řídící se pudy (ne mozkem) Øvůle ani výchova s tím mnoho nesvedou Øčlověk je předurčen prostředím a vrozenými vlastnostmi (vliv dědičnosti) Darwin (karikatura) Darwin_kar —FRANCIE —Konec 19. st.: rozmach frašek a bulvárních komedií: Ø Eugène Labiche, Georges Feydeau, Georges Courteline,Tristan Bernard Øjejich vzor: Eugène Scribe (dobře udělaná hra / le pièce bien faite) Øbulvární divadla: soukromá – obavy z neúspěchu, uvádění zavedených autorů, jednotvárnost divadelní produkce Ø Comédie-Française Øklasicistní dramatika, deklamační herectví Ø 1864: dekret o svobodě divadel (Napoleon III.) Øzrušení monopolů Comédie-Française a Théâtre Odéon Ø 1900: v Paříži už 100 divadel ÉMILE ZOLA (1840 – 1902) Zola Ø hl. teoretik naturalismu: Ø inspirován Darwinem a Marxem Ø „Literatura si musí vybrat mezi vědou a zánikem.“ Ø„Drama má ilustrovat zákony dědičnosti a prostředí.“ Ø dramatik = vědec Ø spisovatel = patolog Ø ve své tvorbě líčil prostředí nejnižších společenských vrstev —Émile Zola —na portrétu od —Eduarda Maneta Zola-port Ø ovlivněn Darwinem (teorie evoluce) a Marxem (teorie o vývoji společnosti) Ø jeho „manifesty“ naturalismu: Øpředmluva k románu Tereza Raquinová (1873) ØNaturalismus na divadle (1881) ØExperimentální román (1881) Ø Ø vlastní sociologické představy: společnost rozdělil do 3 skupin: Ø1) lid Ø2) elita Ø3) spodina Ø za 1. naturalistický román označil Flaubertovu Paní Bovaryovou (1857) Ø —Tvorba: Ø Tereza Raquinová (1873, prvotina) Ø Pravda (zpracování Dreyfusovy aféry) Ø Rougon-Macquartové (cyklus 20 románů o rozvětvené rodině) ØBřicho Paříže, Zabiják, Nana, Germinal, Peníze aj. Zola-rodokmen.rodu.Rougon-Macquart rodokmen rodu Rougon-Macquartů —Dramatická tvorba: Ø Renée (drama pro Sarah Bernardt, uvedeno v Théâtre Vaudeville roku 1887 – bez úspěchu) — —Zolovy neúspěšné autorské dramatizace prózy: Ø Tereza Raquinová (Théâtre Renaissance, 1873) Ø Břicho Paříže (Théâtre de Paris, 1887 ) Ø dramatizace vlastních povídek (částečný úspěch) Zolův dopis francouzskému prezidentovi ve věci tzv. Dreyfusovy aféry celý text viz: http://www.cahiers-naturalistes.com/jaccuse.htm Zola-dopis —Zola ve své pracovně „kuriozit“ J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\DSD\Fotky\NATURALISMUS\nové\Zola-v.kancelari.plne.kuriozit —karikatura naturalisty Zoly Natur-karik-Zola.zkouma.cloveka —Inscenační praxe francouzského naturalismu: Ø někteří Zolovi stoupenci v požadavcích na divadelní reformy ještě radikálnější Øinscenace = výsek ze života přenesený na jeviště Øideálně bez rozdílu mezi životem a uměním Ø nedostatek kvalitních her adekvátních naturalistickým požadavkům Ø chabý ohlas původní naturalistické dramatiky Ø herectví původně statické, teprve později „realističtější“ Ø zavedení tzv. „4. stěny“ (tvařme se, že divák neexistuje) HENRY BECQUE (1837 – 1899) —Vrchol naturalistického dramatu: 5 dramat a 1 libreto — Ø Krkavci (1882 uvedeno v Comédie-Française) Ønaturalismus v Paříži přijat Øherectví ještě nenaturalistické Øinscenace nezdařilá Ø Pařížanka (1885 v Théâtre de la Renaissance) Becque GERHART HAUPTMANN (1862 – 1946) Øněmecký dramatik Øzpočátku ovlivněn naturalismem: ØPřed východem slunce ØForman Henčl ØTkalci Øpozději prvky symbolismu a novoromantismu: ØHanička ØPotopený zvon