•konec 18. a 1. pol. 19. stol.
•pojem romantický
–z angl. „romant“ – dobrodružné vyprávění (román), přeneseně též fantastický, smyšlený, dobrodružný
(17. stol.)
–od konce 18. stol. označení pro nový umělecký směr odmítající klasicismus
ROMANTISMUS
(Německo, Rakousko, Francie, Anglie, Polsko, Rusko)

•romantismus: reakce na klasicismus a osvícenství
–lze ho nahlížet v různých aspektech
–proměna společnosti (společenské svobody, rostoucí rovnoprávnost mezi lidmi), na úkor duchovních
hodnot
–někteří vnímají romantismus jako společenskou revoluci vedoucí ke vzniku moderní společnosti
–VFR byla jakýmsi „předstupněm“ společenských proměn
–odklon od racionality a zásadní změny ve společnosti vedly až ke vzniku dekadence (symbolismus)
apod.

•někteří autoři svou tvorbou prolínali klasicismus i romantismus
–např. Goethe (představitel německého preromantismu i tzv. výmarského klasicismu) prohlásil:
„Klasické je zdravé, romantické nemocné.“
–přitom právě jeho Faust má výrazné romantické prvky…
•potíže s definicí romantismu:
–umělecký styl i doba: mnoho rozporů
–touha vrátit se před klasicismus, k přírodě (Rousseau)
–sílící střední vrstva si žádá vlastní kulturu
–sentiment a melancholie: legendy, mýty, paranormální jevy, strašidelné domy, tajemno, idealizovaná
minulost…
–éra industrializace, průmyslová revoluce, sílící kapitalismus
–odcizení člověka (přírodě, světu, bohu i sám sobě)

•Étienne-Jean Délecluze (1781–1863)
–francouzský malíř
–„Všichni, kteří se nazývají romantiky, mají tak protichůdné názory, že v tomto chaosu nejde
rozeznat jedinou ústřední myšlenku.“
–romantismus: generační odpor vůči klasicismu
•návrat k duchovnu
–středem však je člověk, nikoli bůh
–lidstvo uctívající samo sebe
–bůh stvořitel vs. člověk vynálezce
–agnosticismus

•Doba a vznik romantismu:
•1. polovina 19. stol., vrchol v době 1815 – 1848
–vídeňský kongres (1815), revoluční nepokoje (1848-1849)
•doznívá koncem 19. stol.
–cca 1850 nastupuje realismus (a po něm naturalismus)
•prvotní impuls – nejspíš gotický román
–uvádí to Erika Fischer-Lichte (Geschichte des Dramas)
–jde o polovinu 18. stol. v Anglii, 1. představitel žánru: Horace Walpole (1717–1797): Otrantský
zámek (1765, in antologie Anglický gotický román, Odeon 1970)
–typické atributy (pochmurný hrad s podzemními chodbami, zločin, zakázaná láska,  zloduch,
zachránce, svatba a trest)
–kontrast proti racionalitě osvícenství a klasicismu (kdy ještě byla společnost striktně dělena na
3 stavy)

•Společensko-politický kontext:
•počátek změn: VFR 1789 a radikalizace požadavků
–1792 Francie republikou
–1799 Napoleon se ujímá moci, 1804 se prohlásil císařem
–1805 – 1812 francouzské tažení Evropou
–1814 Napoleon sesazen
–1814 – 1815 vídeňský kongres (obnova politické situace před rokem 1789)
•ekonomické obtíže v Evropě (důsledek válek)
•sílí industrializace, stavba továren
–na úkor individuálních řemesel
–roste nezaměstnanost i počet chudých
–sílí nacionalistické nálady, imperiální snahy

•Teoretické základy romantismu:
•úpadek klasického ideálu během 18. stol.
•racionalita nahrazována citem, intuicí, instinkty...
•idealizace vzdálené minulosti (i v umění) jako doby, kdy lidstvo žilo v přirozeném „ideálním“
stavu
–opomíjení četných negativ v životě předků
•Jean-Jacques Rousseau (1712–1782)
–neidealizoval vzdálenou minulost, hlásal návrat člověka k vlastní přirozenosti (typické zejm. pro
preromantismus)
•protiklad těla a duše, rozpolcenost (tělo jako vězení duše)
•umění nabízí aspoň chvilkové osvobození duše
–estetické prožitky osvobozující od každodenní existence
•formování romantismu v Německu
–bratři Schlegelové a spol.
•šíření idejí romantismu Evropou
–literatura, malířství, architektura...

•Caspar David Friedrich (1774–1840)
–německý malíř (krajinomalby, romantická zátiší)
Ø
Ø
Ø
Ø
Ø
Ø
Ø
Ø
Ø
–Klášterní hřbitov pod sněhem (1819)
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\DSD\Fotky\ROMANTISMUS\Caspar_David_Friedrich-Klasterni_hrbitov_pod_snehe
m-1819.jpg

•Eichwaldské opatství (1809)
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/32/Caspar_David_Friedrich_-_Abtei_im_Eichwald_-_Go
ogle_Art_Project.jpg

•Poutník nad mořem mlhy (1818)
http://www.innerchange.com.au/azmayesh/wp-content/uploads/2012/12/Wanderer-above-the-sea-of-fog.jpg


•Ráno (1822)
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c1/Caspar_David_Friedrich_-_Tageszeitenzyklus,_Der
_Morgen_(1821-22).jpg

•Muž a žena rozjímající v záři měsíce (1824)
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\DSD\Fotky\ROMANTISMUS\Caspar_David_Friedrich-Muz_a_zena_rozjimaji_pod_me
sicem-1824.jpg

•Umělecké slohy první poloviny 19. stol.:
•empír (neoklasicismus)
–počátek 19. stol. (Francie)
–architektura, design nábytku, oblečení, umělecké předměty
•biedermeier (měšťanský empír)
–1. polovina 19. stol.
–umělecký směr i životní styl
–střední Evropa (zejm. německy mluvící země, metternichovský absolutismus)
–cenově dostupnější užité umění (čalouněný nábytek, porcelán…)
–hudba (Franz Schubert), malířství (portréty, interiéry)
•historizující slohy
–architektura, snaha návratu v čase před klasicismus

•empír: Dům u Hybernů (Praha)



•empír: stůl



•empírové oděvy



•biedermeier: rodinný portrét



•biedermeier: měšťanský pokoj



•biedermeier: nábytek (1830)



•biedermeier: pohlednice



•biedermeier: oděvy



•biedermeierové výjevy Carla Spitzwega (milostné psaní, žebravý muzikant)



•Janohrad u Podivína (lednicko-valtický areál)



•Autoři a drama romantismu:
•touha po divadelním úspěchu směru
•okouzlení Shakespearem
–z jeho tvorby vyvozena pravidla „nového dramatu“
–inspiroval německé romantiky i např. Victora Huga
–J. W. Goethe na podzim 1771 při příležitosti tzv. Shakespearova dnu:
– „První strana, kterou jsem z něj přečetl, mě k němu připoutala na celý život, a když jsem dočítal
jeho první hru, zůstal jsem stát jako dítě, jako člověk, který se narodil slepý a zázračná ruka mu
v okamžiku darovala zrak. Poznal jsem, pocítil nejživějším způsobem, že se má existence nekonečně
rozšířila, všechno pro mě bylo nové, neznámé, a z toho nezvyklého světa mě rozbolely oči.“

–Victor Hugo v předmluvě ke Cromwellovi (1827):
– „Shakespeare představuje drama tavící groteskní i vznešené, hrozivé i šaškovské, tragédii i
komedii. /…/ Drama spojující ty nejprotikladnější vlastnosti, může mít jak bezedné hloubky, tak i
strmé vrcholy, může být filosofické a zároveň barvité.“
•romantici toužili po naplnění v oblasti duchovní sféry
–jenže i herci mají kromě ducha bohužel také tělo…
•odmítnutí pravidel (pozůstatek klasicismu)
–génius nepotřebuje pravidla (viz Shakespeare)
–ať se žánry libovolně mísí (v rámci jednoho díla)
–na jednotě místa ani času nesejde, podstatný je děj
–autoři kladli důraz na intuici (na úkor racionality a logiky)

–možnosti fyzického jeviště byly pro mnohé autory svazující, a tak upřednostňovali knižní dramata
(viz např. Goethův Faust, některé Tieckovy či Grabbeho hry atd.)
•drama nemá být uměleckým dílem, ale nápodobou skutečného světa, jeho novým výtvorem, svébytným
mikrokosmem...
–umění má napodobovat přírodu (ta také není pravidelná, je rozmanitá)
–variabilita, volnost, nevázanost…
•romantická ironie
–romantismus není jen melancholický vážný až tajemně depresivní, má i opačný aspekt: groteskní
nadsázku spojenou s výsměšným cynismem a drzostí
–Tieck, Grabbe či polský postromantik Wispiański

•Romantický hrdina:
•pochází z lepší společnosti (městské nebo šlechtické)
•svoboda je pro něj nade vše
–absolutní hodnota i nesnesitelné břemeno (často ve své volnosti klesá na dno společnosti)
•přitom lituje ztrátu zbožnosti (důsledek osvícenství), kterou nahradily svobody jedince
–marná snaha vrátit se k přirozené zbožnosti
–vnitřní rozervanost (svoboda vs. zbožnost)
•touží znovunastolit společenství předků
–lidové tradice (poezie, folklor)
–umělé nápodoby lidové tvořivosti (rukopisy, torza, umělé lidové balady...)
•snaha obnovit soulad člověka a přírody

•ROMANTICKÉ DRAMA V NĚMECKU:
•August Wilhelm Schlegel (1767–1845)
•s bratrem Friedrichem Schlegelem formuloval romantickou teorii – už koncem 90. let 18. stol.
•šířil teorii romantismu v Německu i v zahraničí (přednášky, eseje, časopis Athenäum vycházející
1798 – 1800)
•snaha skloubit různé kulturní
projevy („globalizace“)
•postavil romantismus do kontrastu
vůči klasicismu
•přeložil 17 her W. Shakespeara
•hlavní složky dramatu: nálada, emoce,
postavy (děj vnímal jako druhořadý)
•teoretický spis: O dramatickém umění
a literatuře

•Ludwig Tieck (1773–1853)
•jedna z formujících a vůdčích osobností německého romantismu
•překlady her (Shakespeare, Cervantes)
•vydal souborná díla některých současníků (Novalis, Kleist, Lenz, Schlegelovy překlady WS)
•základ umělecké tvorby: fantazie
•popíral dramatická pravidla
•zájem o alžbětinské drama
•zakladatel tzv. „umělecké pohádky“:
–Život a smrt Červené Karkulky
–Kocour v botách
–Rytíř Modrovous
•tragédie:
–Císař Octavianus

•1824–1842 dramaturgem drážďanského divadla
–vliv jen na obměnu repertoáru
•Tieckovy scénografické experimenty a režijní počiny:
•1836: rekonstrukce alžbětinského divadla Štěstěna (na papíře)
•snahy zrušit kukátkové schéma divadel a otevřít jeviště divákům
•1841 „režíruje“ Sofoklovu Antigonu (dvorské divadlo v Postupimi), nebývalo zvykem uvádět řecké
tragédie
–experimentální inscenace inspirovaná prostorem řeckého amfiteátru: divadelní senzace
•1843 inscenuje v Berlíně Sen noci svatojánské
–snaha přizpůsobit alžbětinskou scénickou konvenci kukátkovému jevišti (hudba Felix Mendelssohn)
–senzace (během 1. sezony 40 repríz), spousta německých souborů se snažila tuto inscenaci
napodobit...
•inscenaci Jindřicha V. už nedokončil

•Němečtí romantici začali ztrácet jednotu:
•zpočátku je sjednocovaly blízké osobní vztahy, šířením idejí romantismu se však od sebe vzdalovali
a vznikaly skupiny (berlínští romantici, heidelberští romantici apod.)
•málo jejich dramat bylo v těch dobách uvedeno, z toho mála se jich jen několik setkalo s úspěchem
u publika
•na řadové divadelní návštěvníky působil romantismus především díly „popularizátorů“, jako byl
August von Kotzebue (1761–1819)
–nar. v Německu, působil v Petrohradu a ve Vídni
–proslavil se komedií Misantropie a pokání
– (1789), díky níž se stal nejpřekládanějším
– německým dramatikem své doby
–kromě dramat psal libreta i romány

•Heinrich von Kleist (1777–1811)
•ambice stát se největším německým spisovatelem, do smrti však neprorazil, proslul až posmrtně:
•1826 publikoval jeho spisy Tieck
–Rozbitý džbán (1808 uvedeno ve Výmaru, fiasko, konflikt s Goethem, vyzval ho k souboji, útočné
epigramy)
–Penthesilea (1807)
–Princ homburský  (1811)
•jeho hry neuváděny (cenzura i vkus)
•spáchal sebevraždu se svou partnerkou
• (u Kleiner Wannsee)

•Německé divadlo počátkem 19. stol.:
•1805 a 1806: Německo pod napoleonskou nadvládou
–odpor proti cizímu vlivu vedl k projevům nacionalismu a zájmu o vlastní minulost
–vzniklo jen málo nacionalistických her, cenzura hleděla na novinky nelibě, repertoár sestával z
„klasiků“ (Shakespeare, Lessing, Goethe, Schiller) a z krotkých děl (Kotzebue)
•málo vynikajících souborů, divadlu se však v Německu dařilo
–1842 v Německu 65 stálých divadel (zaměstnávala na 5.000 herců, zpěváků a hudebníků)
–vnímáno jako samozřejmost, že je třeba podporovat divadlo, každé pořádné město mělo soubor solidní
úrovně
–divadelním střediskem byl už tehdy Berlín
•po r. 1815 vynikli v Německu 2 dramatici:
–Grabbe a Büchner

•Christian Dietrich Grabbe (1801–1836)
•za života přehlížený (uvedena jediná hra)
•tvorba nadčasová (uznán posmrtně koncem 19. stol.)
•„předchůdce“ expresionismu, epického i absurdního divadla
•romantická ironie (satirické grotesky, nadsázka, sarkasmus)
•experimenty se strukturou textu
•nesnadně inscenovatelné texty
–Žert, satira, ironie a hlubší význam
– (1822)
–Don Juan a Faust (1829)
–Napoleon aneb Sto dní (1831)

•Georg Büchner (1813–1837)
•dnes nejuznávanější i nejuváděnější z německých romantiků, napsal 3 hry, v jeho době neuznané:
–Dantonova smrt (1835)
–Leonce a Lena (1836)
–Vojcek (1836, fragment)
•1910 objevil jeho hry Max Reinhardt

•ROMANTICKÉ DRAMA V RAKOUSKU:
•Franz Grillparzer (1791–1872)
•1. významný rakouský dramatik
•nový žánr: osudová tragedie – např. prvotina Pramáti (1817)
•potíže s cenzurou, r. 1838 kvůli zákazu jedné své hry zakázal svá dramata uvádět
•přesto dál psal (hry uvedeny posmrtně)
•antické náměty:
–Sapfó (1818)
–Zlaté rouno (1821, trilogie)
•historické náměty:
–Štěstí a pád krále Otokara (1824)
–Židovka z Toleda (1837)
•filozoficko-fantastické náměty:
–Sen jako život (1834)

•Johann Nepomuk Nestroy (1801–1862)
•komedie a hry  pro lidovější publikum
•komediální herec (Divadlo na Vídeňce, kde působil téměř 30 let)
•autor komedií (zpočátku fantaskní, později satiričtěji laděné)
–Zlý duch Lumpacivagabundus (1833)
–Dům čtyř letor (1837)

•ROMANTICKÉ DRAMA VE FRANCII:
•malá divadla po dobytí Bastily porušovala licenční výsady velkých divadel
•1791 zrušení monopolů – vznik mnoha nových souborů
–jen do roku 1800 založeno v Paříži 50 souborů
–vstřícnost dobovému vkusu (lidová zábava, vlastenectví)
•zrušena cenzura – příval svobody – pak vláda teroru a nové represe za postoje proti radikalizující
se revoluci
•drama i nadále v klasicistním duchu
–Napoleon uctíval antiku i antické drama
–od r. 1804 každoročně uděloval ceny za nejlepší tragédii a komedii uvedenou v Comédii-Française

•Cesta k triumfu romantismu ve Francii:
•nový žánr melodrama (ne melodram!)
–dojemný až sentimentální obsah, patetický styl, milostný námět, postavy černobíle koncipované,
tématem je vítězství dobra nad zlem...
–odklon od klasicistických předpisů otevřel cestu k romantismu: romantická dramata mnohdy přebírala
zápletky z melodramat
–melodrama: 3 akty (romantické drama 5)
–melodrama: happy-endy (romantické drama zřídka)
–francouzská romantická dramata byla často pouze povznesenými melodramaty
–impuls k romantismu: vydání spisu Madame de Stael O Německu (popisuje romantické hnutí, vydáno
1810, zakázáno, po pádu Napoleona 1814 znovu vydáno)
Ø

Madame de Stael



•od roku 1827 posílilo romantické tendence ve Francii několik divadelních událostí:
–1827: účinkování souboru anglických herců před nadšeným pařížským publikem s repertoárem
Shakespearových her
–ve Francii se stalo módní číst a inscenovat Shakespearovy hry
–1828: uvedení anglických romantických dramat v Paříži
–na repertoáru Comédie-Française se romantické hry objevovaly už roku 1829: Jindřich III. a jeho
dvůr (Alexandre Dumas starší) či úprava Othella pod názvem Benátský maur
–konzervativní publikum doufalo, že odporem proti dramatu Hernani od V. Huga tento směr zastaví

•Victor Hugo (1802–1885)
•manifest romantismu: předmluva k jeho hře Cromwell (1827, česky 2006 v knižní edici časopisu Disk)
–odmítnutí jednoty času i místa
–odsouzení striktního dělení žánrů
–upřednostňuje historické prostředí děje
–umění má přesáhnout idealizovanou přirozenost klasicismu tím, že bude vznešené (duchovno) i
groteskní (animálno)
•diskuse o romantismu vrcholí roku 1830 při představeních Hugova dramatu Hernani
–tzv. „bitva o Hernaniho“ (Comédie-Française)
–několikadenní „bitva“ romantiků s tradicionalisty v hledišti
–herce na jevišti při ní nebylo skoro slyšet
–šlo o budoucí směřování divadla

•v Hernanim Hugo záměrně porušil četná pravidla:
–pozměnil formu alexandrinu (od 17. stol. jediná možná veršová forma tragédie)
–užil výrazy považované za nedůstojné pro tragédii
–porušil jednotu času i místa
–předvedl na jevišti násilí i smrt
–změny nálad (humor vs. vážnost)
•triumf Hernaniho
–začátek romantismu ve Francii
–opětovné zrušení cenzury (1830)
–vznikají romantická dramata
•Král se baví (1832)
•Ruy Blas (1838)

•Alexandre Dumas starší (1802–1870)
•psal hry dvojího druhu:
•historické podívané:
–Jindřich III. a jeho dvůr (1829)
–vlastní dramatizace Tří mušketýrů
•měšťanské drama:
–Antony (1831)
•oproti Hugovi měl větší cit pro dramatické situace, ale menší schopnost básnické invence

•Alfred de Musset (1810–1857)
•z francouzských romantiků napsal nejživotnější hry
–jeho 1. hra Benátská noc (1830) v zájmu publika propadla
–Dveře mají být buď otevřené, nebo zavřené (1845)
–S láskou nejsou žádné žerty / S láskou divno hrát (1834)
–Lorenzaccio (1834)
•soustředí se na vnitřní prožitky a city postav
•posedlost láskou
•volně zachází s jednotou místa i času
•konec buď tragický nebo šťastný
•jeho hry uváděny trvale od roku 1847,
• z repertoáru už nezmizely

•od 30. let 19. stol. našla romantická dramata ve Francii uplatnění v bulvárních divadlech
–mísila se zde s melodramatem
–po 10  letech se zájem o romantické drama vyčerpal
•nezdar Hugova dramatu Purkrabí (1843) je pokládán za konec éry romantismu v Paříži
•romantismus pak krátce vystřídalo „divadlo zdravého rozumu“
–snaha najít kompromis mezi klasicismem a romantismem
•v 50. letech už zcela romantismus uvolnil cestu jinému hnutí: realismu

•Romantické drama v Anglii:
•1790 – 1815 důrazný postoj proti válčící Francii
•vyčerpání po napoleonských válkách
–potřeba reforem
–vyhnutí se sociálním bouřím
•pozdější nástup průmyslové revoluce
•záhy hospodářský rozvoj
•Anglie jako imperiální mocnost

•Londýn počátkem 19. stol.
–největší město na světě
–roku 1800 tam bylo jen 6 divadel
–roku 1843 počet obyvatel Londýna 2.000.000
–dělnická třída bohatne a začíná navštěvovat divadlo
–zvýšen počet míst ve velkých divadlech (Covent Garden, Drury Lane aj.)
–vznikají malá divadla (1. z nich už v 80. letech 18. stol., kdy licence ještě uděloval soud)
–1804: nová interpretace Licenčního zákona – malá divadla povolena bez licence
–1843 : v oblasti Londýna už 41 divadel
–novinka: zavádění plynového osvětlení  v divadlech

•dělnické publikum odmítá básnická dramata romantiků
–a kolem roku 1843: dokonce i Shakespearovy hry jsou pohroma pro divadelní pokladnu
•velká oficiální divadla
–směla hrát všechny žánry
•malá divadla
–běžnou činohru nesměla uvádět
–hledala v Licenčním zákoně mezery – rozvoj 2 nových žánrů:
–1) burletta – druh komické opery (nevyjasněná definice, např. lord komoří označil jako burlettu
každé dílo s max. 3 dějstvími, z nichž každé mělo aspoň 5 písní)
–2) melodrama (max. 3 dějství a hudební doprovod), tudíž se činohry uváděly jako „melodramata“
(např. Othello jen s několika akordy na klavír)

•potřeba reformy divadelního systému
•1843: parlament zrušil Zákon o regulaci divadel
–a s ním i privilegia pro velká oficiální divadla (platila od dob restaurace království v Anglii)
•každé licencované divadlo smělo uvádět díla jakéhokoli druhu
–všechny uvedené hry však musely být povoleny lordem komořím – tato forma cenzury zůstala v
platnosti až do roku 1968
•většina anglických básníků z počátku 19. stol. psala také dramata
–z nich jen málo bylo skutečně určeno k uvedení
–ještě méně jich mělo úspěch
–zejména historické náměty v shakespearovském duchu
Ø
Ø

•Percy Bysshe Shelley (1792–1822)
•snad nejlepší básník své doby
•jeho hry se dočkaly provedení až ke konci jeho života
–Cenci (1819)
–Nespoutaný Prométheus (1820)
Ø

•George Gordon Byron (1788–1824)
•nejúspěšnější romantický dramatik Anglie
•člen správní rady divadla Drury Lane
–znalosti o fungování divadla
•autor mnoha her
–hry s inscenačním potenciálem
–za jeho života proveden pouze Marino Faliero (1821)
–posmrtně jeho hry uvedeny všechny, vystupovali v nich přední herci své doby (např. Edmund Kean)
–Kain (knižní drama)

•Romantické drama v Rusku:
•Rusko od roku 1805 jedním z hlavních protivníků napoleonské Francie
–za ruského tažení utrpěl Napoleon 1. vážnou porážku
•Alexandr I. (vládl 1801–1825)
–plány na zrušení nevolnictví a další reformy neuskutečnil
–organizovány revoluční skupiny a povstání
•1825: nastupuje na trůn Mikuláš I. (vládl 1825–1855)
–nespokojenost přerostla v otevřené povstání
–revolta potlačena, zřízena tajná policie a tuhá cenzura
–avšak celkem příznivá doba pro vývoj divadla i dramatu (až na cenzuru…)

•Alexandr Sergejevič Gribojedov (1795–1829)
•ještě ne zcela typický představitel romantismu
•komedie Hoře z rozumu (1825)
–jediná významná ruská klasicistní hra
–plejáda charakterových typů reprezentuje moskevskou společnost
–po dopsání hry v roce 1825 propuká povstání – kvůli utužení cenzury hra nesměla být uvedena
–v úplné verzi provedena až 40 let po smrti
– autora (1869)
–od té doby se pravidelně objevuje
– na ruském repertoáru

•Alexandr Sergejevič Puškin (1799–1837)
•jako první prosazuje v Rusku romantismus na úkor klasicismu
•jeho Boris Godunov (1825) znamená vítězství ruského romantismu nad klasicismem
–1. ruská hra na politické téma
–cenzura zdržovala její vydání až do roku
– 1831 a provedení do roku 1870
•Mozart a Salieri – jednoaktovka

•monopol státních carských divadel v Sankt Petěrburgu a Moskvě:
•Sankt Petěrburg měl 3 divadla:
–Balšoj těatr (opera, balet)
–Malyj těatr (činohra)
–Michajlovskij (zahraniční repertoár)
•Moskva měla jen 2 divadla:
–po vzoru Petrohradu bylo r. 1824 otevřeno stálé působiště pro činoherní divadlo: Malyj těatr
(užívaný dosud)
–r. 1825 pro operu a balet otevřen Balšoj těatr (r. 1853 vyhořel a r. 1856 jej nahradila dosavadní
budova)
•zbytek Ruska závislý na kočovných souborech

•LITERATURA K TÉMATU:
•Černý, Václav: Soustavný přehled obecných dějin literatury naší vzdělanosti (4. díl).
Pseudoklasicismus a preromantismus, romantismus, realismus [univerzitní přednášky] (Praha, 2009)
•Fischer, Ernst: Původ a podstata romantismu (Praha, 1966)
•Hugo, Victor: Předmluva ke Cromwellovi (Praha, 2006)
•Šamalík, Fr.: Německo humanistů a romantiků (Praha, 1991)
http://www.academia.cz/img/knihy/obalky1/lrg/soustavny-prehled-obecnych-dejin-vzdelanosti-nasi.jpg
Obálka titulu Předmluva ke Cromwellovi