Henry Mintzberg 
Henry Mintzberg se proslavil jako přední myslitel na poli managementu a má pověst 
obrazoborce, který v oboru zpochybnil či vyvrátil mnoho zavedených názorů a konceptů. 
 
Nejdříve něco k životopisným datům a údajům. Henry Mintzberg se narodil 2. září 1939 v 
Montrealu v Kanadě. Získal magisterský titul a doktorát na MIT Sloan School of 
Management. Je profesorem managementu na McGill University v Montrealu (Kanada) a na 
INSEAD ve Fontainebleau ve Francii.  
Z jeho myšlenek stojí za pozornost zejména Definování základních částí organizace; 
Koncept deseti manažerských rolí a tzv. Mintzbergův paradox. 
Nyní se na tyto myšlenky podíváme podrobněji. 
Mintzbergův model organizace​ dělí organizaci na tyto základní části ­ ideologie, 
strategický vrchol, technostruktura, podpůrné síly, operační jádro. Někdy bývá též označen 
jako 
Mintzbergův model pěti částí organizace a dělí organizaci na části: Ideologie;  Strategický 
vrchol; Střední úroveň, Technostruktura, Podpůrné síly, Operační jádro. Přičemž různé typy 
organizací mají různě vyvinuté a akcentované jednotlivé části. 
Další z Minztbergových důležitých myšlenek je “​Koncept deseti manažerských rolí​”, ve 
které definoval manažerské role na základě pozorovaní práce mnoha vedoucích pracovníků, 
přičemž stanovil deset druhů rolí ve třech skupinách. S tímto konceptem přišel v roce 1973 
ve své knize „The Nature of Managerial Work“  na základě zobecnění svých pozorovaní 
práce mnoha vedoucích pracovníků v průběhu jejich normálního pracovního dne. 
Celkem stanovil deset druhů rolí ve třech skupinách takto: 
● Interpersonální role:  
○ Reprezentant (figurehead) 
○ Vůdce/lídr (leader) 
○ Spojovací článek (liaison) 
● Informační role:  
○ Sběrač podnětů (monitor) 
○ Šiřitel podnětů (disseminator) 
○ Mluvčí (spokesperson) 
● Rozhodovací role:  
○ Podnikatel/tvůrce změn (entrepreneurial) 
○ Řešitel poruch (disturbance­handler) 
○ Přidělovatel zdrojů (resource­allocator) 
○ Vyjednavač (negotiator) 
○  
A v neposlední řadě Mintzbergova třetí teorie. A to takzvaný ​Mintzbergův paradox. 
Tento paradox konstatuje, že: “Přes rozdílný charakter vrcholové řídící práce ve srovnání s 
řídící prací na nižších úrovních by vrcholové vedení mělo zůstat v kontaktu s všedním 
životem organizace. Mělo by činit strategická rozhodnutí a nezdržovat se nedůležitými 
detaily, ale současně by mělo vědět co nejvíce o běžném chodu organizace, o atmosféře a 
do jisté míry i o všedních problémech. Nejlépe ho asi popisuje sám Mintzberg : ​ „Efektivní 
stratégové nejsou lidé, kteří abstrahují od denodenních podrobností. Je tomu právě naopak: 
jsou to ti, kdo jsou v nich hluboce ponořeni, a přitom jsou z nich schopni abstrahovat 
strategická sdělení.“ 
 
 
,