ZAČÍNÁ SE KOMEDIE PRÍKLADNÁ VE ČTYŘECH OSOBÁCH:
Náman, otec Ruprecht, syn
Ramínko, pochlebník Davnužka, děvečka
[ACTUS PRVNÍ]
Otec:
Ruprechte, můj milý synu, prosím tě v tuto hodinu, trošku mi doma poshověj, bude hned oběd hotovej.
Syn:
5 Což mám vždyckny doma sedět a vám mezi zuby hledět? Musím mezi lidi jiti. Jsem zván, budem hody míti.
Ramínko: Nic mi se nechce dařit dnes 10 a již jsem chodil ledakdes, tuším, že jsem navopak vstal, anebť jsem příliš dlouho spal. Hyň Ruprechta s otcem vidím, / půjdu k nim, oba vošidím.
15 Zdař Bůh, páni, co děláte, smutní jsouc, co se hněváte?
OteCj jako by neslyšel : Milý synu, poslechni mne aspoň jednou tohoto dne, poď domů medle, Ruprechte!
267
Syn:
20 Jen vy mne s pokojem nechte, musím dnes sobě povolit, půjdu, prv dám se voholit.
Ramínko: Snad chcete k bradýři jiti, co vás nemám provoditi? 25 Znám jednoho, mohu říci, udělá vám vlaskou štíci.
Otec:
Synu, nechceš poslechnouti, můžeš na mne vzpomenouti.
Syn:
Právě, ješto jest na koho.
Ramínko: 30 Podte a zanechte toho! Co se s tím starcem hádáte, zdaž lepší rozum nemáte?
Syn:
Chce, abych s nim doma jedl, / ještě i děda přivedl; 35 a kterak mám s nimi sedět, já nemohu na ně hledět.
Ramínko:
Znám já dobře, co jsou staří,
lecjakous bryndu navaří;
jez pak s nimi a pi na to, 40 mohl by dát hrdlo za to.
Šetřte vy pohodlí svého
a nechte blázna starého;
zdaliž zde není kde jiti,
lepšího bydla užiti? 45 Mezi pěkné panny půjdem,
při nich vší tesknosti ujdem.
Byl jsem včera v jednom místě,
tak mi se líbilo jistě,
mněl sem, že jsem v samém ráji, 50 tři sestry tam pěkně hrají na instrument, na cytharu, na loutnu a jdou po páru. NejmladŠí tak jest spanilá, že mne všeho omámila, 55 umí i v vrhcáby hráti, komu chce dobrý vrh dáti.
Syn:
A proč se pak tu meškáme, co na toho starce dbáme, nechť sobě tu doma sedí! /
Ramínko: 60 Podte, an jen po nás hledí.
Otec:
Nu, nu, synu, hleď jen svého, právě jsi nasel dobrého, vzpomeneš, věř mi, na otce, byť bylo třebas po roce.
Ramínko : 65 Vzpomene, dovedeš toho. Nechej mu jen statku mnoho.
Otec jde pryč. Syn: Hněvám se, až bolí kosti, mám s tím starcem čerta dosti.
Ramínko: Když on odšel, poďme taky, 70 najdem vždy bydlo nějaký; jen mnoho-li peněz máte, budem veselí, shledáte.
Syn:
O peníze se nestarej nic, utratíc ty, najdem jich víc.
268
269
Jdou a tlukou na hospodu, panna jim otvírá a dí: 75 Vítejte, páni, poďte k nám, dobrou krmičku pro vás mám.
AGTUS DRUHÝ/
Ramínko vyjde po dobré chvíli, řka :
Ej, doved jsem toho čistě,
co jsou dobré v tomto místě.
Jedna s nim v vrhcáby hrála, 80 druhá mu pak měšec vzala,
třetí pět za jednu psala.
Štípaly ho hůř než blechy,
ó, co jsou chytré na Cechy!
Nemusit mnoho víc míti, 85 mám někam do židův jiti
a ten řetěz zastaviti,
sto zlatých naň vypůjčiti;
vím, jestliže jich dostane,
třebas tam přes noc zůstane. 90 Půjdu, bych se zas nevrátil,
řeknu pak, že jsem jej ztratil.
Otec:
Můj syn nechce domů jiti, musíť někde štěstí míti, aneb mu se opak vede, 95 snad na kulhavých přijede. Bojím se, že ten Ramínko uvede na něj břemínko.
Syn vejde votrhaný a ztlučený:
Ach, běda mně nešťastnému,
že sem přišel k tomu zlému. / 100 Mošny se mnou pěkně byly,
pokud u mne peníze čily,
něco jich na mně vyhrály,
ostatek potom pobraly,
tak se v poslední šanc draly, 105 až mne při tom vesměs praly.
Ramínko mne doved právě,
mám rány do mozku v hlavě, dvě jsou tuším na prst zšíří, kdo mne dovede k bradýri?
Otec:
110 Tamto kdos stlučený'stůně, až z něho jde hrozná vůně, těžce naříká do pláče: ach, kdes byl, bídný jonáče?
Syn:
O, můj milý otče, hleďte! Otec :
115 Ha, cos ty, synu Ruprechte! Kdes byl, bídníče? Cos dělal? Jižs sobě hříchův naspělal, došels právě čelem místa.
Syn:
Ó, ta zrádná mošna, tísta. Otec:
120 Kdyby ty poslouchal otce, nechaje prašivé ovce! / Hnedky mi se o tom zdálo, že tě nepodtrhnou málo. Teď, hle, šatův, peněz nemáš,
125 co pak již dále uděláš? Pěknouť vyrovnali štíci a zbarvili tvou holiči. Vím, že jsi dobrý oběd měl, kdyžs s Ramínkem ode mne šel.
130 Aj, to máš hle tovaryše věrného, on sedí v tiše, někde v koutě odpočívá, na tebe se s smíchem dívá. Poď, nu, domů, pověz k víře,
135 jakť se líbí mladé zvíře. Musím poslat pro bradýře, ať pohlídne v hlavě k díře, jsou dvě, tuším, v jedné míře,
270
271