ČESKOSLOVENSKÉ DIVADELNÍ Á LITERÁRNÍ JEDNATELSTVÍ W4 PlDLOVAČKA ANEB . ŽÁDNÝ HNĚV A ŽÁDNÁ MAČKA čtvero obrazů podle ŽfVOTA P&AZSčeWo sestavených ' .hudbu SLOZ/L františek skroup podle původního JLA/ĚNí'OPRACOVAL VLAD/rifo rf(JLL£H Výhradní oprávnění udílet svolení k provozování díla má ".-- ČESKOSLOVENSKÉ DIVADELNÍ A LITERÁRNÍ JEDNATELSTVÍ < Vyšehradská 2R Praha II, telefony 23-45-73, 23-51-40, 23-46-20 podle vyhlášky ministerstva kultury z 25. VI. 1954, 5. 145. Podle ní je pořadatel povinen předložit žádost o svolení ,k užití díla nejpozd&ji, 4 týdny před datem představení u výkonného orgánu příslušného okresního (obvodního) národního výboru na tiskopisech vydaných Československým divadelním a literárním jednatelstvím'. Rozmnoženo jako neprodejný rukopis, který zůstává majetkem Československého divadelního a literárního jednatelství a který není dovoleno dále prodávat, půjčovat nebo opisovat. Nedovolené užití díla je trestné. Expedice rukopisů a styk s ochotníky: Celetiaá 25, Praha I, telefon 628-31. J . K. T y 1 FIDLOVAČKA aneb ŽÁDNÝ HNĚV A 2Í DNÍ RVAČKA Čtvero obrazů podle života pražského sestavených Hudbu složil Frant. žkroup Podle původního znění zprseoval VI.Müller y OSOBY Václav Kroutil,, pražský měšťan a švec •Jeník, jeho syn, mlynářský krajánek Vdova Mastí1ková, bohatá máselnice Liduška, její neteř Perm a Cibulcini , bývalá divadelní zpěvačka Pen Dudéc, pražský švihák Hyězfloleský, llterétoj?, recensent a,tä. Pan Hubínek, uzenář Vdova Kllnkáčková Kozelka, dohazovač And re-e s Jammerweil, hospodář u máselnice Mamselle Margarethe, hospodyně u máselnice } selští pacholci, nedávno v službě u máselnice Honza J Pavelka 2ivel.es, žid Starý Mareš, slepý houslista Bětuška, jeho průvodkyně Dráb Jiný dráb Dorotka Madla j, děvečky Druha J N--- Drvoštěpové, mlynářští krajánci, švadlenky, děvečky, pouliční holky o PosluhoveČky u Mestí.lková. Řemeslníci, uče níci,^tanečnici a tanečnice, jeblečnice, kluci, Žíčeta* Lid městský a vesnický. rebelka^ d rveštepové Lízinká 2619785854 - 3 - P r V H í O B B A Z Ulice. Po pravé straně, krém Mastílkové, po levé ševce Kroutila . Násad vidět! mlékařku, k níž po celý první výjev kupující docházejí - jakož í do krému k máselnici. - S obou střen, při domech,, kupy drvoštepů, sedících po zemí; Pevelká po prala , Se .bel ke po levé, - Jitro., V f J S V P R Y H 1. Drvoštepové /ostrí a poklepávají pily/. Později Kozelka . Drvoštěpové Bruste,' hoši, bruste pilus sekeru si strojte k dílu; celý den žerou zuby do polen, sekerb odpočine zvečera.. ~~ -, -Mnoho práce, málo chladu, mnoho žízně, málo sladu -bode j ž kozel pilu vzal, /: pilu, pilu, pilu vzal:/ Kozelka /přižene se, pod paži e v kapsách nieje plno uzlíčku/, A to je hezky - to je česky. Zpěvem boží den přivítejme, zpěvem mu dejme dobrou nocí Sebelka pobrýtro, Kozelko! Kczelke De j ž to Pán Bůh , Šeb^iko! Pavelké Copek ti tak zrána nohy zapálilo, Se jím ne- dáš pokoje? * 4 - Kozelka Drvoštěpové Kozelka Drvoštěpové Kozelka Sebelka Kozelka Šebelka Pavelka šebelke Pavelká Kozelka Sebelka Druzí Pavelka Druzí Kozelka / Nejsou boží nástroje? - J eden leží, druhý běží, jeden spává, druhý stává! - A já si toho vážím - ať mne psotník zkroutí jako suchou obruč - nevážím-li si toho, žejdlík slivovice s že jsem vás tu nápad pohromadě„ /se vzchopí/. Je co no prácí? í Až hanbe - píls ss vám utrmácí! Patnáct,, hoši! Hoši, patnáct tvrdých! Dřevo jako síra •-štěpině jako štěpina. Kde? Kde? Zde! Zde i Plácale! Žvástale! - To je pila, bratře; není? A to jsem já; nejsem? Chyt mě za hlavu a pilou mě polechtej ns obou k y clech,, není-li na Per stejně patnáct tvrdých, Tedy po jámě J Duha! - Nás Kozelka najímalo Cože, ořízku? Ze tě oříznu - ani tě vlastní postel nepozná! Hoj, hoši, hoj! I ty vochmstané topůrko - ty bezzubéku -/Jde naň o/ /za ním/. Zlem ho! 6, jen trknij sukovitý berane! /po něm/. Potlučte jim zadky! /skočí mezi ně s uzlíky vtěsnav mezi rozkrok, s rukama roztaženýma uprcstře obou sborů státí zůstane/. Zpátky! Čert si vás vem na oprátky! Pozbyli jste rozumu? - Au mi ruce uschnou jako zimovaná louč, jestli se mí hnete s místa! Praž- íebělka Kozelka Pavelka Kozelka stí drVoštôpoyéS » Aj, milí páni, víte-li pak, co to znamená? Š pilou a sekerou celý den po ulici! Smím já chodit se zbraní? A jsem přece člověk, co? - Nejsem ale drvoštep! i Nelam si hubu, pletSchářií Nešklebil jsi na nás zuby, kdyŽ jsi řekl, že ti mtio, že nás pohromade nalézáš? - Nešklebil? Šklebil, hochu! Netočil jsi po nás levým okem, když jsi o patnácti povidel? Že netočil? Točil, hochu1 bebělka pe velka Kozelka Nu ts» Dejte idy., pane Kozelko! ien r: í en v po- slechni mne, kmochu bebelko! Já vás milujú pene Pavelko Ví obe - neáe jména jsou jako našternovené varhany : Pavelka, Šebelka, Kozelka! Já vás najímal oba - dokud kůrka na bochánku chrustí, bratr bratra neopustil Obe musíte do těch paťnáct1 - oba; jinak se po upřímnějších ehlídnu. Šebelka .Kozelka Nechej ohlížení, dohazovači! Jestli jsi nás oba nejal, oba potáhnem. a ramena k přátelskému svazku rozpřáhnem! Tek se mi líbíte, páni drvoštšpové. Pěkně svorně, jednosvorně - to dělá vašim pilám čest o Rozumíte, vešim pilám? Vy ani nevíte, jsk vážené zvířata ty vaše pily jsou! 0 své zuby proti zubům vašich pil se všedím, že to nevíte. Když se tak na ty zubáky dívám, sám bych si přál být i takovým hovédkem; celý den bych měl co pilovat /Zp í vá./ P í n Za Emauzy na kopečku vadne jarní růže -ra]. a d á 3ě t a , ubo ž átko , sterého má muže; holeček má bílé vlásky, žínce pak se chtívá lásky -o, p omo z hoc h u mů j, pouta přepiluj' z b ~ Ks Petříne pod jabloní stueě sile d é ptáče - pre dukáty rzdel se Jeník kopuleté Káíe„ Zlato áoslo, beha zbyla, v lásce babe nestačila - 1 čert si tu babu vzái, pouta zpilovaí! u Štvanice na topolu škádlí se dvě kavky: hošík Němec, holka Češka, to jsou pěkné vdsvky; holka zpívá, hošík řádí, ona lká - on bitvu svádí -i koze.'! hocha vem, pouta zpi ] u jem. Pod skalinou vyšehradskouř to jsou pražská města, e v nich krásny český jazyk, pěkná všudy cesta. Jí a to hoch i holka dbejte, Česky mluvte nehafejte - pak s pilou z'Prahy -pryč, někam na Poříčí • /hrne se ke krámu se však potutelně P u, dozadu vpravo Mastil ková, ohlíží za sborem árvoště-o d o h á z e j í c í m / 3 V" ý ,1 e v d r u h ý, Lídunk© s /v klobouku a pláštíku, zezadu levou střepou/. Byla jsem u Boží rodičky - ale ech, ani tam zdá s.é j že jsem pomoci nedošle. Chtěla j ser orodovati ze Jeníka, ale myšlenky moje točily se jen okolo jeho obrazu e ústa mu posílala tiché pozdravení. - Jedovatá bylina, to zamilování! Za seä si doax malý kořínek, a neměj ne z slívání přízně rodičů, palčivým dechem ti uvadne srdéčko, Hloupá Praho! Přá la bych si, abych tě byis nikdá neviděla a Pr c v e nk o v s k é kvítí n e v a n e t u v ě t r í č e k. /Obrátí se k protějšímu krámu./ Milý pane Kroutila ~ vám se zajisté tak ne-stejská po synovi, jako mně'po Jeníkovi. a1 Kdo to? Probůh - ! Výjev . třetí-,, Jeník /jako mlynářský chaoník na cestách/ Lidhnka Jeník L í dunka j en í k Lidunka Jeník .tidurika Jeník Lidunka Jen i k LldurkP Svatoborská - ! Spím cl bdím - ? Jeníku! /b é ž í ,1 í v ů s t r e t y / , Llduškol /spáchájic mu v náručí/. Jeníku! - 6 můj Bože! Tys to věru? Kdyby nás byl nikdo zahlíd - ach, podívej se, až se ml"oci zalily. 0 můj Jeníku, kdepak ses tady vzal? Ty sc tomu divíš? Tebe to arci za mnou netáhlo za prostým Českým hochem, za mlynářským krajánkem « Nedělej ni křivdu. JeníkuS Já bych si přála býti tou nezmenší vlnkou naší Vltavy,■ aby mě donesl prouc až ke mlejnu, kde snad muj Jeník na mne vzpomínal,. A jak vzpomínal! S větýrkem jsem si prával, abych uměl. lítat, »bycn k tobě zaletěl, ,1'ež'tos mi všude scházela. 6 má dobra duše Máš mS ráda, Líduško? Ty! - A j |tle Smel Já se netoužím, radost ml z očí kouká, když se vrací - a on tu stojí zamražený jako bubák, a ptá se: "Máš mě ráda?" » Tak ses moh před rokem ptát - - nynčko to není hezky, (5, kdybys věděla, jakej kámen mí tvou řečí se srdce specii Ale na mne upad! Může-li ti moje řeč pomoci, budu mluvit, až s tebe spadne celá skála,. Pověz mi ale jen dřív, co ty tvoje mra ô na znamená jí? J en Ih- Ot ec mí předešlý te jden psal - 6 - Lid u.n.ka Jeník Lidunks Jeník Li clunke Jeník Lid unk8 "Jeník Lidufíka Jeník 'Lidunka Jeník dun k i Jeník i/by a přišel domů? I ba! Ábyseh vzal nohy na ramena, myslil si až do5tu psaní, " táhnul &z tem, kde Labe český břeh líbat přestává. .1 to t -ä bylo hrozné psaní! Ba hrozné, - Yíé3 co je nevěře? • x ■ A c o j e zoufal s t. v í ? A ty bobaprázdný člověče! Hled j když jsi před dvěma lety do Prahy přišla, poznal jsem té, a myslil jsem si o té doby, že i život prostého člověka ně o o pletivá. Znalť jsem mnoho pražských holek, hezkých i bohatých - srdce ale na tebe čekalo o A rno j s n í kd y n e 1 j t o v a lo do Prahy,. že mne vzala teta Aon, ta nesst« usa i/ná teta' Ona jediná ti bran la .zadali se Člověku, jemužto mravy české milejší jšoUj nežli způsoby cizozemské. Otec můj se domníval, že se mí láska spiác ne, když se na eízí potoky podívám - musel jsme se rozloučí to Ach, nevzpomínej mi na tu smutnou ohví1 i! S nadějí bral jsem se do světa, nebot šli se mnou tvoji slibové. S mukou jsem hodlal v cizině dočkat i časiy, až by se obměkčila mysl tvé tetJcy. Tu mi ondyno psej otec • - 1 totě bylo zlopovestné psaní! Bylo, bylo! Teta tvá, psal pxi, že pořade v pošetilostech hlouběji klesá, ty - ach, odpust, že to opakovati mám - ty že taká ryzí zlato nejsiř že k tobě soustruhovérý panák dobíhá, ba že se i cosi o vdavkáeh povídá, Liduško! Tys byle proudem, který až d os a vád e nesl života mého locL v tebe jsem skládal neději; jak jsem ale otcovo psaní přečetl - byl jsem si s ním zašel ke splavu •- jasná voda se na mne koukala jako t ichý h rob - mn ě neb y1 o j i nak, n ež j ok o - 3 - bych skočit i musel do hloubky! /Pláče./ Lidunke /slzy přemáhajíc, nutí se k smíchu/. A,]', ty lehkověrný blázínku! Tak jsi se slabě ne mou věrnost spoléhal? Jeník 0, já bych byl na ní celý náš pražský zámek vystavěl - ale, myslil jsem si, přemluvení? donucení - Lidunks Upřímná láska se přemluvit nedá, bloudku! íC nám se arci omrzelé fíntidlo dotírá - já jsem ale tetě oúmysl svůj zjevila. Doufej a se- trvej - já se ti neztratím, ť i s e n Vane větřík po lučinách, kvítka políbá; a ty naši mladí páni po hu'bínkách se jen shání, české děvče se jim sle z cesty uhýbá! české děvče. věrné děvče, lásku neruší; ať se blázni za ní fentí, perou, derou, melou, rentí: České děvče hochu svému zadalo duši. "eník Ach, kdo by nedoufal e nesetrvei, když tebe takto poslouchá. 6, nespouští j se mne, Lí-dunko, kdykoli mě melomyslnost pojme; -srdce moje upřímně to cítí - ale rozum, ach, ty to víš - to Je slebé děcko, to potřebuje ruku pomocnou. Podáš mi svou vždycky, Lidun-ko? Ádu-nka Vždycky, navždycky, můj Jeníku, 'eník 0 moje nebe ne zemi! /Objetí./ Výjev čtvrtý. Ondřej vyprovází Kozelku z krámu. Předešlí, - 8 . Lidunka Jeník Li dunks Jeník Lidnnka Jeník Lidunka Jeník Lidunka Jeník Lidunka Jeník Lidunks Jeník Äby s p řiče1 d omů? I bal Á'by.;ch vzal nohy na řemene, mysl až dočtu psaní j é t slinul e z tem, kde český břeh líbat přestává. 11 si, Labe I totě bylo hrozné psaní Ba hrozné Ví co ja n e ver s "f Ty 1 Á je zoufalství? á ty bohaprázdný človeče? Hleč , když jsi před dvěma lety do Frahy přišla, poznal jsem tě, a myslil jsem si od té doby, že i život prostého člověka něco pletivá. Znalť jsem mnoho pražských holek, hezkých i bohatých - srdce ale ne tebe čekalo . A moje nikdy nelitovalo, že mne vzala teta do Prahy, Ach, ta ne&častná tetel Ona jediná ti bráni la zadati se člověku, jefimžto mravy časké milejší jsouj nežli způsoby cizozemské. Otec můj se domníval, že se ml láska splách ne, když se na eizí potoky podívám - museli j sme se rozloučí t. Ach, nevzpomínej mí na tu smutnou chvílí! S nedějí bral jsem se do svete, nsboí sli se mnou t vol i slibové . S mukou jsem hodlal v cizině dočkali času ř až by se obměkčila mysl tvé tetky. Tu mí ondyno pse.l otec - I totě bylo zlopověstné psaní! Bylo, bylo! Teta tvá, psal mi, že pořade v pošetilostech hlouběji klesá, ty - ach, odpusí, že to opakovsti mám - ty že také ryzí zlato nejsi, že k tobě soustruhovaný panák dobíhá, ba že se i cosi c vdavkách povídá, Liduško! Tys byle proudem, který" až dosaváde nesl života mého lo<3, v tebe jsem skládal naději; jak jsem ale otcovo psaní, přečetl - byl jsem si s ním zasel ke splavu - jasná vode se na mne koukala jako tichý hrob - mně nebylo jinak, než jako 9 bych skočiti musel do hloubky! /Pláče,/ Lídunke /slzy přemáhajíc, nutí se k smíchu/. Aj s ty' lehkověrný blázínku! Tak jsi se slabě'ne mou věrnost spoléhal? leník Ó, já bych byl na ni celý nás pražský zámek vystavěl - ale, myslil jsem si, přemluvení f donucení - Lidunke Unřímná láska se přemluvit nedá, bloudku! K nám se arci omrzelé fintidlo dotírá - já jsem ale už" tetě o úmysl svůj zjevila. Doufej a setrvej ~ já s© ti neztratím. Píseň 'Vane větřík po lučinách, kvítka políba; a ty naši mladí páni po hubínkách se jen shání, České děvče se jim ale z cesty uhýbá! české dävče, věrné děvče, lásku neruší; a í se b 1 á zni sa n í í1 en t í , perou, derou, melou, rantí; české děvče hochu svému zadalo duši. Jeník Ach, kdo by nedoufal a nesetrvel, když tebe takto poslouchá. 6t nespouštěj se mne, Lí-dunko, kdykoli mě melomyslnost pojme; -• srdce moje upřímně to cítí - ale rozum, ach, ty to víš - to je slabé děcko, to potřebuje ruku pomocnou. Podáš mi svou vždycky, Lidun-ko ? Lídútika Vždycky, navždycky, můj Jeníku,, Jeník 6 moje nebe na zemi ä /Objetí,/ V ý jev čtvrtý. Ondřej vyprovází Kozelku z krámu. Předešlí , IQ " Ondřej Kozelka Ondřej Kozelka Lldunka Kozelka Lidunka Ondře 1 Lidunka Ondřej Jeník Kozelka /zahl í. d ne Lláunku v náručí Jeníkově bolestně vykřikne/. Hal - Ö, mordiánsky! ha ? Co se stalo? Dorthin, schauen sie» pane Kozelka - täm-Ifočky] Tsmtočky? - Potečky - Aj, Bůh se reč na vás dobrým jitrem usmáti, slečinko Lídinko, spanilá hubinko - s z oka vašeho rač na iptne blesk milosti padnout 1. Je-li to řeč, co? Jako byste komedie psával. Dobré jitro, pene Kozelka? Uvítejte pak také starého známého S Je-li možná - ? A proč by nebylo, když vám tak dobře ruku dát můžu jako sobě snůpku? Vítejte nám do Prahy „■ pane Kroutil e S Zkroutil jste si cestu? Jde voda zpáteční? /se zatím přiblížila k Ondřeji/. Neprozraďte mne5 Ondříšku! /stoje s ž dos a vad ne j-e dnom. místě/, leh? 0 mein gutes Fraulsín, jak špatně vy znáte Andreas Jammerweil, Já a zradit? Die Treue kennt keine grössere Treue a na tuhle mou věrnost se může přísahat. Ich und die Treue sind zwei Handeln einer Nath - a ty dva rantly - já a věrnost - sešila ruke lásky . ó jestli jste kdy miloval - Esli -- ? Daher schauen sie, mein Fräulein. Tedy kost - tady kost - lauter Knochen - tak me láska zra jtovala. 6 ich, kennte ihnen povídačky machen - že byste hned se muset, se-milovat, kdybyste taky už v tom Marast neseděly . Uhod j ste; s rdc e mŠ sem táhlo. Celé práhlo! Ale jaký div, že ne? Po ní se to všecko žene! Ale jak, máte naději? Anebo chcete zase ml í t naprázdno? Jeník ťoraáte mi, Koselko, co činit? - 11 k. v S . Dko 138- vani u? 'OU™ / vy Dis uhle ie ty tak 50- a a ^. ne g e Lidunka Ofidřej Lidunka Ondřej Lidunka Onřej Lidunka Onřej Kozelka Jeník Kozelka Jeník Ondrej Promluvte s paní tetou - ona vás ráda poslouchá . Ano! Smím se no vás spolehnout? Ano! Zůstanu vaší dlužnicí. Ano! A budu-ii vám moci posloužit u penny Marky tky - Ano, ano. Bei der panny Markytky! 6 warum mir diesen Stich ohne Blut? Ven s tou Tyrane i z my paměti - Mir wird übel - 6 mor - di - in - aky! /k Jeníkovi/'. Nevídáno « u Mastílkové jsem pečenéj vařené j , Ach, to vím* A s vaMm teti ker kem. I to víra. - ? Toho taky seknu jezy- Aber du sollst meine Fürspreche heben, počítej s mou pŠimluvou, 1lebegeknoktes Mädchenbild 0 Ty se nesraíS c vr k neu t wie eine saftige šváska.. Ich will treten paed tu tvou t y ranku, svý kosti jí ukázat und sagen': Jářku -chceš mít z neteře taky takovej kostroun? Ale ona se pohne hluboko v outrobách a řekne sladkýma ústy: Ať ho má, aí se vezmou.. /Běží k Jeníkovi, vtom se ale Kozelka obrátí po Lidunce, takže oba silně do sebe vrazí a vzkřiknou./ Ano - ó mordlánský. /Stále si bolestí tvář ohmatávaje./ Teritono - bejt veselý mysle, Jemmergeselle -ô verflucht - máte se mít! Já nikdy nepoznal jsem lásky věaee? o mor(3i ~ psec však na truc pšísahám, že já vám dám, co láska vám dat nechce, a strejček s tetičkou pak výbavu daj vám. 12 - Kozelka Lidunks Kozelka Lidunka Kozelka Jeník Kozelka Jeník Kozelka Lidunka Kozelka /Odbíhaje, zase takořka vrazí do Kozel ky./ Pryč, AUf die Seiten - 0 osude. /Velkým krokem do domu./ Aj, ty suchopárný milouši - tyl - Div že mi nerozpáral žaludek - co? A jakže to cinkalo? Že vás ubožátka chce ten luňák vzít pod křídla? Nu, to budou pěkná bydla! Ach, milý pane Kozelko! Láska musí vyhledávat všelijaké pomoci. A.Ž si pomůže k nemoci! Inu, pro mne, 'co? Vyvolte si pana Ondřeje za ochrance - on bude vzdychat, mlchet - to já neumím. On Je moudrý, pan Ondřej, já sprostý Kozelka, žc ne? Aj, mně se zdá, že horlíte, pane Kozelko, že jsme se k vám jedinému neutek3 i. Byli byste se třeba utekli špatná osoba! což jé můžu. Kebuä te bláhový! Ne . Připověděl jste mi, že namluvíte otci -Co bude v mé moci! Představte paní tetě moje neštěstí, kdybych se ze jiného dostati měla. Lítostí byste zarezavšia. - Představím a promluvím, /vpředu pro sebe/ že ne to pamatovat budete! Ten trkavý kostlivec je při nich -- já proti nim; šašky, frašky - trochu smíchu není hříchu, co? /Opět k oběma./ To je levice, že ne? A to je pravice, AÍ dostanu típek jako starý kapoun, nesedí-li tuhle upřímnost a tady poctivost. Ty dvě osobičky se vás ujmou - otce, tetu zajmou -a nepřestanou, až budete svoji, že vás žádný nerozdvojí. /Zpívaje ,1Na Bílé Hoře, sedláček oře*, běží ke Kroutilovi do krámu./ .1.3 i o Kose].- ív že i o c i n™ r vzít hfhledá- | co? - on t. C.n je. L ks j že rslko, kdybych i; šešky, : o ? - A í iä í-li dvě 15 jmou -ks žád- iek oře", Sbor mlynářských Sbor švedlenok Sbor mlynářských Sbor 5vadlenek /Lidunke a Jeník si podávají ruce na roschodnou, vtom je ale víta - / Výjev pátý,, Sbor mlynářských krajánků s oškrty a .sekerami po levé - a sbor švsdlenek se škafaulem! po pravé straně, ~ Lidunka. Jeník, A j , hochu, hochu, vítej námi A j , panno., panno, po jcite k nám! Pod iub z3hod péče; dokud voda tece - Meli, měli, melí} mel! C a'!,) c e > n o v é k r s j ky, záhy budou vdavky -kup si, kup si, kup, kup, kup. Y ý j e v šestý. Mastíiková Kroutil Kroutil Llastílkcvá krcut il Masti1 ke vá v ranním domácím, ozdobou až poněkud směšném oděvu rychle z domu s Ondřejem. - Kroutil, jak u díla sedá, z krámu vyletí; za nim Kozelka. - Předešlí . Ist dle Mekli chkait! Aby do něho tisíc šidel? /Potkají se uprostřed jeviště - zarazí a hodnou chvíli na sebe hledí../ /spustiv konečně/. D o b r ý t r o , Jf r a n t i k u t Tíenerin, Herr fíchustermasterf Ist wos die Wille íhriges? Aby tš - /Odvrátiv se, zahlédne syna,/ Ký dábé.l tebe tady vytrousil? Je to na moje psaní odpověď? L 14 Kozelka Mast i1ková Ondřej Kroutil Lidunka Jeník Lídunke Jeník Lidunka Jeník Mastílková Krouti 1 Mastílková Kroutil Maštítková Kroutil Mastílková /stranou fcjemu do uši/. Jen mu svět! '% Nestydí ä se mluvit na' eisentlieb. ulici s člověkem, který nestojí ani na první štaflí bildunku? /podle ní prosebně/, ílicht so heftiglíchl /uší si zandávaje/, Čechové - 1 2asmolte jí hrdlo! Skály se puka jí - to je češtSina! Drahá paní teto. hněv by vám uškodil. Náhoda mne svedla s hochem, jemužto jsem srdce zadala. Nekažte si, otče, snídaní - daremnou žlučí* Yaše psaní mne sem přitáhlo; "musil jsem se pravdy dovědít.. Staráte prý se o mé štěstí - Nechcete jistě, abych se utrápil - Nerozcházejta se- ve hněvu s panen sousedem. - popřejte mí hocha! Podejte ruku paní sousedce - dejte sí Lidun-ku! Ani sl ovs - - anebo tě za jazyk na verpánek přibíju! Pan Schustermáster ví dobře, jak daleko by se krev jeho opovážila. To nes Frantíku! Nerad bych ales aby se kluk můj dostal na nečeské okrsjky» Okrajky? i on in fám 'Člověče! Ještě jednu takovou impertilenc a budem spolu do jiného tónu rozprávět o Bruč třeba do dis, děravá baseti! Kdo je basetl? - Vy jste to slyšeli, že ba-setl! - (5. počkej, já ti zebasetluju. /Sype se než./ Cn je dodis - jeho kluci dodíseta. !Í s CIO- 8e puká? 1 ■. Máfto-sí srdce | hlučíš j sem se se ed nu ta-j iného e e db- 1 i lanka - til ková Kroutj 1 'nive i Ksstí1ková Kroutil e .i í 1ková : : outii 1 j ŕ _ : - Mest £I ková Kroutil ;e-:i Kroutil Pst. i teto! No ulic íl iľsk 15 - furt! /Opist, ne Kroutila./ On BÄo'li v©reä škopíčkáři - He ? hš„ ha! /aby <1é uchlácholil, se ustavične sns-- * í / /se na ně,i utrhne/. Holt i Meu.li /ľ:H3e na Kroutila./ 'Šidle; rte. kopytáří - Komolkářko, ha, ha, haf Mizero1, Čecháčku' /divoce sebou trhne/. Milione - l Jakže,, frentíku? Já tě sedavém •» ty x yizách flíčků sešívaná kďperteko., 0 kopytách mluv-' si, co chpeě, ale ne mně si huby. nepal - Čecháčku! Já bych es smrštil jako bota za pé cíl Copak ty js-í - ty chmouře v ocích poctivého Pražana? - Ani voda, aní cheň - Jsem-li Čecháček, je to můj peníz, moje důstojenství! - Já ti dám čecháčka! ' /mezitÍ& ho 'yořád pošťuchoval/. KŠ, kli /Lidunku Ke ruku ehopf/. Prye f pryč s At n>í ne kluka více nevzpomeneš! Budu se ti dívat na myšlenky a poletí ~li za ním rifikte/éj poistíš ty za ní z domu c ú iaá pa.uí, tetel -/synovi/, Sem poje!, Frantíku j a jestli sa mi c t ý 'holce len zmíníš » tvJI;y otče - Ani eekl - I t v hio&e9 Frantíku' Já Čecha- o ki /Semot&m přebíhá./ Mastílková Kroutil Kozelka Kro u ti í Tomu tě nedám, a kdybych měla na stará kolene jídat slupky s bramborů - tomu ne - furt! /Odchází./ /za ní skočí s chopí ji za ruku/. /Kroutila pozadu chytí a líest í lkovou drží s druhé strany Ondřej, Tak sebou několikrát vpředu po jevletí cloumají,/ A slyšela ons mne! Dřív.musí na mne Bůh takovou mizérii poslat, že mi v celám domě nádoby nezbyde, nežli škopiček, a z toho teprve si přihnu c svatbě mého kluka s je-jí holčicí. Rozuměla? Sbor mlynářských /Hned na počátku této. řeči začal piano: Pod lub zahoá péče -dokud voda teče -Měli, mell, meli, mel] Kroutil /zároveň se sborem dokončiv svou řeč nyní se na krajánky utrhne/. Držte hubuJ Sbor mlynářských /ope kuje/. Meli, meii, mel i, mel! /Dají se do hlasitého smíchu./ Hlas Mastílkové /v dálce vlevo/. Písek, písek, písekí /zatím se mu vymkla/, ó, jeho mizérie se mí dá 3ůh dočkat - o to není starosti - on mizerábl, undelikát člověče í ile svatby bude mít jeho syn někde na hnojisti - Shoř švadlenek Mastílková Sbor švadienek /Na začátku této řečí začal opět piano: Čepce, nové krajky -záhy budou vdevky -Kup si j kup si, kup, kup! /taktéž zároveň se sborem svou dokončila, nyní se,' zlostí kypíc, na švadlen-ky osopí/o To si vyprosím! /opakuje/. Kup si, kup si, kup si, kup, kul /počnou se chechtat i./ - 17 - ■á kole-- furtf L;' < h: i3 jJtOVOU [ sebou pumejí./ liih ta-orne oho s .le- pt rjiano *u řeě, íchu./ c to t cio-kde na piano: / dokončí vadl en- kup s kup,kul - e s cer^ ívečlenky Oba sbory äfelyn&ri Kestílková Krou ti 1 Étestílková Sroutil I--J. ~ J Kozelka Všichni Bšestílková Kroutil Lis si ílková Krout il Všichni Lidunka Matliková Kroutil /V délce vpravo/. Pa jmaminky,. m j-ii ňákej popeli ti končení. Mně se, mně se, mně se ■•• mne se všecko zdá Že paní. teta n ©mastě no má -Mně se, mně se, asně se - mně se všecko zdá, - že starý ta tik překrouceno má - Mne se, mně se.,-; atd, že se panenka vůli tyá poddá--že se panáček vůli mé poddá Mně se, mne se.,, atd že se Lidunka tetě ne noci dá -- že se krajánek otci nepoddá - Mně se, mně se... atd. že každý svou vůlí má. Já mu ji nedám. Vez mu přelomím! Zlomil si ho sám. ■ Jí ho nalomím. Mně-, se, roně se, mně se, mně se všecko zdá, že se žádný nepoddá! Ani si to sobě, rodičové mojí, nemyslete, abych já si vzala, co se mi nelíbí, co vy ciícete - Táhni mi domů -rychi e do d omu, sic tě poženu, i Rejdy mí domů-., atd. 18 - Mest-ílkoíá Krout li Kozel ke Ondra j Mastílková Všichni Li d linka Sbor švadle n e k Ma stí1ková Krout il Ma stí1ková Krout11 Kozelka Ondřej Mastí1ková Kroutí 1 -i Nechci, nepros3 neříkej! L. H n í s'e, z t r a i , s e , u. t £ k e j •> J /stranou/ | A í si proaí, nař í k á, j vsak se ztratí, utíká ~ /se rozkríkne/c XIt í ke j , Káčo , u t íke j , honí tě kocour- divokej «- /se rychle na něj osopí - takže rázem zpěv umlkne/« Mně.; se8 mně se, mně se, mně se všecko zdá, že se žádný nepoddá,, Není na světě tolik těžkostí, byste zbavili holku milosti; není a nebude, co svět světem bude, tolik těžkostí! Keni s n eb ud e ,t „■:. a t d , Táhni mi domů --rychle do domu, sic tě poženu o Ha j d y mi domů.,, et d. Ne chci , ne pro s, ne ř í kej í Hni se. ztret ae,. utíkej - ' /stranou/, A í si prosí; utíká -Však se ztrwatí, utíká ~ /se opět ro zkř i k n e/„ ú, du lieber Augustin, d" Lieh soli weg - / o b o ř e n i m h o ráz éra z s r a z í / . ď" á se, j á se, j á se, j á s e nepoddám nóbl ženicha holce vyhledán - Já se, já se, já se.i atd0 desku děvečku hochu vyhledám - 73 ~ 19 - Iczelke Oadře j Sbor Š vadle ne k. iCfcDi mj£ snílkova Krou t11 Lidu? ka Já se, já se, ,1a se,,,, atd o hocha jiného vnutit si nedám - On se. on se, on se,: on éé'nepoddá Češku dŠvefifcu hochu vykládá -OP.a, ona , ona se nedá - Kobl ženicha holce vyhledá * Já se - on se - ona . . atd. .'Frejii sprostému nedám -Reas ho kluka rossekám. Jednoho jen ráda mém.- • ftoaelka a sbor mlynářských Bodá ho kluka rozseká". r. z i e ) a sbor -■ veíleoek le st íIková ■Á.r o to ist dein Herz? Kde je tvá pemäi? Rufe sie zurück, Barbareil Ves mě endlich na milost, /Klekne, sehe je po její ruce,/ /zdráhá se - jako stará panna/. Co chcete porád a věčně„.« : ry c ~ Dělná H&nd, Jlíar^sířeths - popadnout tvou ruku - držet ji - c claženej být* /labá jí ruku i. / č Skärkered! Ô Labesal! C - mord lánský. Y ý j e v t ř e t í . Dudek /nové módy tintidlo/, Pŕsdaslí pp kvü-! zwanzig fes! To" kôybycfc echt í-: k v t k a /pitvorně za trhuje/» Ach, bon jour /vysl»:bon žůr/ - sie donna! Co dělá má jemnostpaní? Co jeho krásný care? Comment /vysil.; korná n/ se máte, moje krásné j Mar ^8. rit a? /fit ranou/. 0 verflucht» Je mi náramnou radostí, že se Herr Baron poptává, kterak se vynacházím. - Herr Andreas, ohlaste den Herrn Baron Dudek - A;i Muj le /se obrátív/, ciorp.o d i Diol /VjbI.i Korpo d\ dyjo./ zlatý par- AndreaI Hrom vám sedí na če~ Al neuhodí, nusle, Ea, hs - pan j&ndré je vtipná hlavička! Aber - 24 Markytka Ondrej wie ist auch anders die - Möglichkeit? Donna Margsritta okolo - ah, on šťastnej, vás mít - sen emí - svou přítelinku! Kdybych já mši na vůli - parole d 'honneur /vysl.: parol donör/ - vás jenom mezi mnoho ~ comment tomu říkat - mezi mnoho tisíc tiší ců? dř o - co vás nemá, nejvzácnsjší Herr Baron? /stranou/. Gože fouká ten větrník? Dudek Markytka Ale arci - vaše serce - ten je už totem. Vy nemáte nix mehr na zadání. /Hodí sebou na židli,, zpívá./ ■ Es wehen frische Morgenlüfte... Ai podivném zmetku/, ö, mně ještě vůbec nic nepoutá - mein Herz ist frei - a svou rukou mohu kdykoliv áispo-nýrovat - /Mezitím se obrátí vši, krokem zpáteční, neustále se uklánějíc, až k Ondřejovi se dostala,/ Ondřej Markytka /hlasitě, jako by chtěl něco Dudkovi prozradit/, Ráčs j dovolit.;',« /ústa mu zacpává/. Werden sie still sein - krk vám zakroutím -Já mám taky hezkou sumu peněz, - / Po t a. jmu Ondřejovi,/ Vy nedostanete ani vindru, jestli jenom ceknete, - Moje srdce kdyby poctivého mládence nešlo " Ondře j Markytka Ondřej Markytka Dudek Přivedlo by ho do Špitálu. /dá mu štulec/. Co to troubíte, Herr Andreas? Je nun - jářku - já myslím- že by se člověk radostí zbláznil, jak se ho dotknete /Tře si ránu,/ Neposlouchejte, Herr Baron, to žvastání. O - ma donna. Jen se vyvaete Ta k j sem vas vioei - ve •- ve comment tomu říkáš? Ika zuj e, že spal . / teéit? čestnej» ku! Kd.y-pne u r aiszi mnoho tisíc ti- Herr Baron? I o-sem. Vy l c Re r z dispo- spátečnís Bejovi :-'OV i ; ím - .á- uio-nate Merkytka Gadřej xkytka Jtorkvtke Ädŕej V sí 81- S c a r> f--. V n y in (Ue Trama* ách, sny to moc pekný Horr Baron mé videl ve snu? C mordi.„«, Stí11» Podejte ml ruku! /Ry eh lek n í. při skočí ./ /sebou trhne/. ookq"? Jakže? Euku /dopálený/. pane, tady dojde k neštěstí, Ka f h$í Pan André je - k pomilování - hubičku, nebezpečnej je to arci, dávat ruku -von donna Margaritta - ale jen sem s ní! /Vezme j í za ruku, ona se náramne- upej-pá. Ondřej ve smrtelných úzkostech./ Tak jsem^vás in dis Traum - držel za ruku -parole ďhonneur. Tisíc cisíeů' holek stálo vedle nás - zlaté vlasy, nebe očí - já nic nekoukat než vás. - Ccrpo di Dío - Nic než vás - a vás, /Bere ji za bradu./ Milostpaní volá, Jungfrau Mergareth! Volá! 0hs sladkej volány! A ty zas mě voláš do nebe... Jdu za tebe.». Pojata, donna Mař- garltíS . g - "o - Pojd, můj angelo! /vysl.: andgelo/! o - lí&j - má - /Zpívaje./ nu varn holde Sone - k oním, ó komm! /Zajdou do postranního pokoje../ /po chvíli z blbé oraámenosti se protrhne/ . Korda - co je toaleto? Andrea s Jaminerweil, ne sad* 3l po&aéný Brílleí Alter Praktikus, že - hlses; "Adie j Herzensmann! M - To je .pía- - £6 - Jirka Honza nicka o žensky věrnosti. Ó moräiánsky! 2e m£ "bude provaz - sám ze sebe udělám klička - a v tý se oběslau Fünfundzwanzig -Jahre -a tací mi najednou stavení praská jeko píázd ny ošechl Ale počkej - loh will aufpassen! Já tí to podpálim u gnädige Frenu ma elnyc€ vyje m' á t v r t ý Jirka„ Honza, Ondřeje Pane Ondrej i! Ondřej Wss gibts? Co chcete? Jirka /věčný smíšek/, panímsainka - Honzo /'ho šťouchne/. Jirka Jářku - paní máselnice - , Ondřej /po nich/, Pany mam i nka - raeselnyce - die gn&dlge Frau Es elS Jirka Ty knetkyfrou že vezl? Honzíku? Co je to: " t y k n e t ky f r o u ? Honza /váhavý, hlavu stále klopí kupředu/. Ty knetky - frou? Inu, to jsou ňáké ty německé pletky - já je nevezl, Ondřej 6 armer Andreas! - Co cete? Jiřke He, heí Paní máselnice Ondřej Jemnostpeny - šíkéš ~ Jirka Jemnostpaní paní máselnice povídala, abys] nám okázal, lak se tu máme otáčet* Ondřej Trpělivosti, tvý jméno je Jammerweil! Honza To bych vás ale prosil, abyste nás naučil Vrtáka c II nás jde jen Svršek, Šupák, Dupá' 8 na mladé posvícení Talián. Ondřej /po na,/, Vrcek s Subák. dali árii Ten chlanik blázní! ŕnsky! Zé Slám kličko ig Jahre - Jako prázd-aufpassen! ľ na3elnyce! .ge jít au- > j'e to: kupředu/, lká ty ně- teil! ís naučil ik, Dupák r blázni! C-drej /'r rte r -* = -í 3c í*í ; 4» Myslíš j že jsem ňákej Tanzmeister? /na něj vyvalí cčl - pak zakroutí hlavou/. /po něm taktéž/. Ha, ha, ber To je komedie" = Potom povídala jemnostpaní paní ■méseinice, ebyste sám trochu -tý němčiny do hlavy nelil; he, be, he! Ein irstires Holzpalten! - Mít v srdci ránu a učit sóčl! Pojdte sem - da stellt euch her - tu se štelovat, - Pozor! Wann'š in der Früh ráno - už dost /dělá, jako by chrápal ve spaní/ schlafe vat -- rozumí S ? I rozumím, he, hel Když pre j se ráno vysním ~ chaete říct. Ano - vyspím; tak vinšovat jemnostpany -Pozor? Ich habe die Ehre einen guten Morgen zu wünschea c /vyškieMv zuby/. TrrrrrrčíriSínplnči ! Co je to? Jako by trakářem po nové silnicí rachotil! 0 Sprache - o Nation! - Ich habe - pozor - šiká t voba! - Ich habe - - Ich hohe - - die Ehre - - diere - - einen guten Morgen - /Oba mlčí - Jirka se šklebí, Honza zevluje,/ - einen - guten - Morgen - - eigen - mor't en - gugen - - zu wünschen, ouvinoi! - £8 - 2 irks Konz a Ondřej Jirka Ondřej Jirka Honze Ondřej Jirka Honze Jirka Honza Jirka Ondřej Jirka Honza Ondře j He, ha, hal Cwrinči! Alfen - ere - gurjen - já už umím německy ! I tot bych radši oblázky louskal, nežli tu němě inu B Pozor! - Wann ihr was bekommt - dyž neco dostat » cy und ty - tak telat ruku ~ küsso* v a i . /líbá si ruce/, rozumíš? /líbá si ruku též/. I arci, he, he-, heľ •- ä s í k e t, Kíl sa d i e Hand . - K isti h o n t - h a a haj, h a ľ Co je to? Küss die Hand. Hand ist ruka - küss die - ist - /Tjka zuje hub i c ko v á n í /. He, hel To je, jak ae u nás říká: Poníženě ručinku líbám ~ - vzácný pane. De jž to pénbů! /proti Honzovi, ruku si líbaje/, Kí st y hnát! /taktéž/. Klstyhnát! He, he! Kí 31y hná t í C krutý osude! Heitel plave ve smrtelným potu - a der Schüller se übuje ve svíceni brányce. - PryÖ, at vás nevidím - o Schicksal.aspielerei f /Ut íká./ /Oba se nim a za šosy ho chytají,/ Ä - pane Ondřeji! Povězte nám eště něco k oblomení jazyka, he, he. Tak něco libouckéhó, jako ne Jidáše kle- . p áčka o Stille - íív lemovat - čiv učíš -• co už povídal. 29 - I eště něco, pene Ondra jií Mně se, he, he, zalíbila ta Němkyňka - tu v kuchyni - Já bych jí rád něco pošeptalo Pošeptal? (3 zartlich instruktirte Seele! I tebe už láska popadla za límec? 6 glaube mír, věš mi, usouženymu Jammerweilovi - nic není horlí, rač se nena: Hl.it. /se chechtá/. 0", nic - checheehe - nic lechovařka! Ty brzo budeš - ehmehm - weinoveěka! Aber ich will - budu tvfij anjel strážnik - já tebe uěit nemecky - já tebe - fíihrovst - kuchařka! Hans - ty košík a - kniha pryč - ty, Gô'rgel, komst mit mir - po cestě k lásce -Freu d ich Andreas Jammerweil! Tvůj krásny život - neni žádnej blud! /£ Jirkou podpaždí odchází./ /odcházeje/. He, he - činel pinči. /.Honzovi./ . Kietyhnát! Kistyhnát! Čincí pinči! /Jde za nimi s košíky na rukou - knih několik nechav na stole « do postranního pokoje vievo,/ V ý j e v, p á t ý. — ---------~ Kozelka v oděvu svátečním. Zadnej tady? - Divné radyl - Já se na to těším, jako holka na pomlézKu - a netěším-li se, at se rozsypu jako přesehlý marcipán. - Což to škodí, že se jinej trochu zlobí! Jen se vyfikněte, pane Jeníku, e přijdte k námluvám, já to u paní MastíIkové zatím obstarám - a že pan Jeník přiklopejtá - o vejdělsk celého tejdne bych se založil. Láska, to je páske, jako železo! /Z okna./ Ha mou milou duši - to jsou ušil Tamto už stojí - a Jak se mu šosy houpají! He, he, he! Mnoho chuti, mladý pane! Dříve se trochu poškádlíte - nežli zvíte - co se s vaší "Amálií, krásou světa" stane. Mastílková,, Lidunka., Dudeks Kozelka, Kozelka wuaeK Ma © t Uková Lidunka Kozelka Hojponíženě jsi - U vašich nohou - moje poklona - na mně oči vašich záclona. Slečinko - pane baron - ' Je saís votre servi t eur. /Yý'ii.: ž sví votr servi tor/ /se klaní im> ha / " 3 vité r. Ich bitt ihne - dejte si pokoj s tím zu moc šmajehlováním. To je stará melodie. Stery dvcugroi nic ne p 18 t To mne utratí, Ty má milá hubol Jáí jsem se cmesruhc odpůldne sotva dočeká Cibulci ní Mastílková Cibulci ni Mastílková Cibuičiní Kozelka Hvězdo1 esky "Jjav o ■■■■ y. Oitulčínio Pak Kvezdoleský - nato vdova Klinkáčková s Eubínek. Ondřej & Jirkou < Honzou t /Černý flíček na tváří - psíka na ruce k 1'én í s e j i ž u d v e ří /. Paničky a pánové - drahocenná paní sousedko, vy jste dovolili. - /taktéž naproti ní s poklonami/. 0; ich bitt inne, mamzel Cibulková - nedělejte velký umštontv - o j /se klaní/, á jsem celá bez sebe / l- CSi. Iv 53 «í / . Ich bitt inne - jsko doma .TSKO o oms - Dovolte, drahá paní - já jsem si tuhle taky mého ámůrks přinesla. Ho z t omi1á farnílíe. /nah rba tělý- uř i ská č e/. se vain •7Rf;;'o.i«K i;e líca 3e bo-lečia- -ví voti 2u moc I a a to vdova f j. akou -si ne ruce usedko, nad e- .« skv -itova Hvězdy a sluněnta /Dôiaáxfi líbá ruce-* - Meat H ková / /aeru vám životom zavázán - Bití lüne - .lake aoma . /k Lidunce/.. Tö ním sa v rozkol í c.b. u Jen sa neutoptei Co by řekly, uražeká čtenářky? /&} t-jakáčkov-é/. J y em c é 'J ý pr y č S - ■ / ŕo z a ô I« Ko z 9, ■>■ ko v I Prosí e o novo len í ■■- /sebou cukne/o tou šlárne, / Pá do sa s t: baz pčWŠeh /ráda sa utrkujo/ ' I pozdrav tS Bůh - Béispekt cu aéld«n! /h e H j í napru r ! /. 1 k:; j a %í Gctíh Po to jal aa s dobro u potázala že j si paty z domu vytáhla,. Takv jsem tí oí;ta jrefeji&ö příveďis •- má lá Tona o! /lení'"y břicháč, stojí na prahu/ «, JTsjjie už na místč? •- Bode j ž" do ke j ty í NeeK.ee mi to nijak ubajvat «• Pozdrav Bůh! De j ž Pánbůh' /Ondřej a Jirkou a Honza 99 vrsee.jla./ Ich biti lune -'ist mir olemol ca írsidíkajt - ale jako doma - jako doreat /Pecí ae mezi o s t a t r. tmi , / Kaja Lid/ je jim už bekont - 'sa klaní/. To Je p au. baxt a uadek •■ nastáva jící. pán moji .-lacný na i e 11. ah y -- /sa h liati í/l yi. - Li duníte Dudek Ma stí .1 ková CiDulčini Kozelka Mastilková Hvězdolesky Kozelka Hubínek Všlehni Kozelka st ílkoví Kozelka Paní teta je veselého rozmaru, o pánovi ani já - e zajisté ani pan baron neví. 0* Selme re 5.! - tuto panna z Cibulky - - Cibulcin i, první zpěvačka u zdejšího divadla, /stranou/. Před dvaceti lety. A tady pan z Hvězdolesku - - ilterátor, spisovatel divadelní recensent, humoriste - A tak dále , a tak dále! Ale snad abysme si sedlí, selátka! Ano, ano - sedneme si, /Jiříkovi e Honzovi/. Sesle, sesle] Nemyslete, že to jsou jesle, a vy u nich zvířátkaI /Ondřej ukazuje Jirkovi e Honzovi, jak židle - do půlkola totiž - postavit!./ Bitt inne - nedělej žádné kumplementy - jako doma - pane z Bvězdglosku - ! /Všichni se zatím po mnohých úklonách usadí,./ Tak - moji nejlsskavějš.í -a nynčko, když se takto v bázni boží sedí a do očí se hledí -dovolte se zeptat, co je nového? s C ibul Čini Dnes máme novou oueru, ■Rychle po sobě Klinkáčková ječmenu přiráží, Lídunka Dnes přej je velký sněm v blázinci, Kozelka Ale ne? Hvězdoleský A já bych o tom nevěděl? ,Hubínek Veprovině přiskočilo. ... 35 - o v li :ova i.: : ■-. - •: a £ _ - i - e. k i___: kov i ■sky • Uková IK5 • - .J : lee>ký Äastílková rczeiks Ale cožpak. Tondo, sní pánům nepovíš,, kdo já jsem -• Rešpekt cu melden? Ist ííori - To je paní z Klinkáčku„ moja nej-upřímnější přítelkyně - "bohatá nákladní c e - Respekt cu mel den = /se mu 'ukloní/,, Pěkná dškuju. A což já nic? /vstane/. Můj ženich - pan z Bubínku - néjprvnější pražský uzenář1.- Rešpekí cu melden. To je , pravda „, Viděl jete už naši novou tanečnici„ pa ne baron? Qui, oui /vysl„; uj i/ - já už taky telat /ukazuje, že. rukama tleskal/ - bravíssima! Mé hezké oči - pěkné -zoubky; není-li pravda? Ha, ha, pozorujte , pane baroni To je pure Šifersucht. Vous étez trés blen - chóre mama /vysl, ; vů zet tré bján, šer mame/, Vy jste praí'á dobrota! Prosím - o cen to je řeč? 0 té nové tanečnici.? - C té zámečnici? - Cožpak je to tanec? Ať mí hnáty ztuhnou jako zmrzlá košile, na-mete-li nohama jako postřeleny zajíc., - Je to skok? /By1 vsta 1 a po t ané c n i c i pí tvo r í se./ Bra vo, pane Ko z e ]. ko1 Vy j o te sílný kri ti ku s, Ne r a d s e p ie t u tí o p e m e s 1 e , Ale, wos is Wor pan Koze] ka . Ohl Wor! D í ve r týro va t umí Al e nemáte t u m í. c k p r o pla o h n u t í ? - 34 - lil inkáekova Mestílková Hubínek Všichni Hubíněk Klinkáekovs GibulSi ní Lidunks vř i c hni KlmkáČková Kozelka Yš ichni Hubínek Aby se nedočkali » vida! Bítt inne - hned budu sufwořtovat„ /Dá znamení Ondřejovii který s hochy odejde,/ Hal Hehaha! /se leknou/. Co je? Co se stalo? Domácí paní bude prý sufwortovatS /áíouchne ho/, I dej si jazyk, na petlici. Pan z Hubínku to zle nemyslel - he, hel Snad abyste nám něco přečetl, pane Hvězdo-lesky? Ano, ano! Něco veselého! 0 ffiordýřícnl /běží ke stolku/„ Knih tu máme dost-. Bravo, bravo! Bude to dlouho trvat? Ma stílková Všichni Ms s tí1ková Kozelka Výjev osmý, Markytke s Jirkou, Ondřej s Honzou - * /se vracejí,. Oba hoši na velkých tácech jídle a pití přinášejí, kteréž ihned -jeden po pr a vé , dr uhý po 1 ev é - ro znááeii za cíne jí »/ leh bitt inne - dřív abyeme-tedy snad něco zažili? /se bvli vzchopili/,. Ó - ó i i1 Ale, jako doma - jako doma. /Všichni se posadí,/ /ve zme s á le. k fcá vy/. 55 hochy -:ove .ni Je libo, n.ei ne Herrschaften? Jako ácíca. Žádné J up.e í párii ľ .ct /byl 8« i:- £m z okna podíval/. Jestli dovolíte, drahá jemnostpaňí r /popíií/ když jsrae tu tak přátelsky ponronade - já jsem sx pozval dobřeno clí tele - ale to je pr&vds ; kafe jskó ytoiej - /plno:' hubou/, A ten zajíc jako pírko- Rád by se eš.tě dobrým zpčcoctro přiučil - Ten. zajíc? Ha, ha, hal No , r?.pe,j 5 A;nůrkus /krmí nsíka,/ Papej[ Ano„ ha. ha! Však vy ho znáte, slečinko Li- Vyjev devátý. tzou - * •h tácech ihned -roznášeli noc o .ek Uková Jesiík /svátečná oblečen/, Předešlí, Tu ho máte! /Všichni vssenou a vítají,/ Milý Bože - eo to? Pekne se v-J.táaie, pens zajíčku! Osleplo jseoi - anebo - Pluehtes ~ tc« je - Klad v psn .kroutil - ano- Činí vám svou úctu. /Jeníkovi,/ NÄŠtetíujte si. paní Ms a til ková , že so bez Ma atílková Lidunka Jeník Vš iehni Dudek Ma s tí1ková Jeník Mastílková Jeník Mastílková Jeník Kozelka Mastílková pozvání vašeho opovažujú - ale pan Kozelka mi za to stál j že se jíž utíšila vaše nevr-íost - To vám bulíka na nos pověsil. /Jirka se směje - Ondřej ho zakříkuje i s Markytkou,/ Paní tetinko"! Učiní-li tos ať i zodpoví, co z toho pojde. Avšak i hlesu srdce svého jsem při této návštěvě poslouchala že společnost u sebe máte, věděl jsem, i nadál jsem se, Že hodnou společnost - /Všichni se klení./ Buč jak bud - před ní hodlal jsem se ucbáze-ti c vaši přízeň a Liduněinu ruku. Cože? Comment - co šíks t? Chcete hrát se mnou na blázny? Cizí ef. mezí námi rozhodnou! Rodem, stavem jsme si s neteří vaší rovni - srdce jsou si dobrá - nouze nebydlí v domech našich rodičů o » Proč bych se o domácí blaženost nestaral? Ptám se vás před touto vzácnou společné stí - Co vy se mě máte co ptát? Jsem já na ptaní? Čípak jste, můj krajánku? Nic proti mému rodu a stavu, paní! Nečiňte, probůh, abych se zapomněl, že jste Lidušči-na teta. Co máte proti mně? Všecko□ Nejste syn mého nepřítele? - A kur-cum - tuhle sedí ženich slečny netinky. Tento tady? /jemu do uší/. Na šternu jte ještě vejš! Otvíráte voči, není-liž pravda? Tu se nic ne smolí, pane Kroutí 1e - ani mouka nepře- j n Kozelka vaše nevr- sakfiku je c ho pojde, i této I u sebe , Že hod- se ucbáze- stavem e jsou sl ieh rodí-pst neste-u spoieč- Se ptaní? Nečiňte, Lidušči- - A kuřáky. se nle nepře- Bejjpá, milý krajánku. - Ha, ha, ba! 2.1 uí Bií pukla samou radosti! isnto /do uši/. g © (j C 'lá h O í /se vjcpřičí/. řé váni cd toho, monsieur /.vysl . : msj5/? (5, pak Dii arci žádné naděje nezbývá, musí li býti tvůj žsních, LiduŠko, novomodpí t m- tidlc! /sebou trhnou,. /Pnaŕa jo vl / leh bitt sie - í leh bitt 3 ié S Ach, že jsem se domejsleti mohl, že ty mě i Řomto doně přijali? Jeem-lí pak to iř obyd íí pražské mážJainiee?, Ecdí-11 pak se tyto stěny, beto skvoefcnost v život pouhé měšťan ky? Patří" i i pak takováto společnost - /vyskočí/ "'- O /!í? m 1S 6f •? íítte inne - držte mí ruce) »Xá mu "vletím "e ní ku i vzpamatuj sel •, tíllčj ty jediná čistá v somto sboru po-fcvrnSnýeh! 8 bolestí j ses přišel, poslední lo odvázaní zoufal i vé láskv e bo- lesti dvojnásobnou odcházím! Měj se dobře, hvězdo moje! Byť i rozloučení - světlo tvo-j i Pude vždycky na mých cestách svítat! 1 Probůh - drahá pani tetinko! takto od sebe! /až k pláci pohnut/, Nepouštějte ho :; a o ř :i m 1 o u v e j s a u h luchéhon e z a h a z u j d r a h á slova1 - Potápějte se tu v bláznovství, až povést jména vašeho v ústech dobrého ČIově-ks utone; nahrnujte míru pošetilostí, hledejte sis paní teto, žen 1cha mezí knížaty. Já vás už obtěžovat nebudu, dokud samy neuznáte , že jedno prosté srdce české více vážívá, nežli deset jiných - pokažených duchem světa převráceného o - Sbohem - sbohem, duše moje! Doufej, shledáme se, je-li láska tvoje ryzí jako má! /Odběhne./ /Hudba v to rychle padla. Ostatní stojí I u Velikém tableau. Kozelka s potutelným] úsmechem vpředu kávu pije,'- Jirka e Honza otvírají za Jeníkem hubu - Lidunka rukama lomí, Dudek podle ní blbosti pro-] vádí - Markytka s Ondřejem atd. atd./ j OPONA 33, ~ t Setí o e raz B n> _«^ ► Bubenči - v oboře - postranní stromořadí V ý jev p r v 2r í i Dudek utíká - Živeles se žene za ním s dvěma kluky o Jiní kluel proti němu s druhé strany - jiní a jiní se všech stran, kamkoli se Dudek hne . Sbor kluki žídátek Saude k žíveles Ma j - ma j » Pomalinku kroky, - nedělejte skoky - ! Maj - maj - Neutíkats milej pán, sž tyl s thétem porovnáni Corpo di Dio! To si búdu vyprosit - Co si bude vyprosit pan Jean /vysl, - Co? 2én/? Dudek Živeles Dudek Mne ne veřejném místě zastavovat - Proč není pan Jean k zastavení doma? Soli ich leben ~ fünf hundertmal, bin ich gelaufen; zu sie, pětsetkrát jsem k němu - warum? /Foukne na dlaň./ « Dsrumi Dokud měl pan Jean co zastavit -byl doma k zastavení - psn Jeani Ccrpc di Diol Vy se mejlítej Jé jsme le bs~j Ži vele s Kluci 2 x vexes Dudek ži vel es Dudek ži veles Dudek Živeles žíasta Ži vel es Dudek Ziveles Dudek 2iveies r on Dud é c /Dydék/. Je suis . . . Aj ve jv a,Iva j - i J y e-J-i s j ve j - Wäs 5 st des - Dydék? Váš tatí k říkali Kryštof Dudeiis dedek váš byl Dudek - /nejednou bez všeho zatajování/. Pro Bůh tě prosím, Mojžíšil Vezmi rozum do ruky - Aj j vezmete vy peníze do ruky - a hleďte, aby se vaše papíry z mojí ruky dostaly. Pošli zítra ke mnŠ - Pošlí? Soli ich leben -- hab ich geschíckt den Mauschij hab ich geschíckt den Wolf-hab ich geschíckt mich šelest. - Wsrum? Zde mne zadržovat! nemáš právo. Já si ha tebe stížnost povedu, Ajs eJ1 Aj i í wss i st del Že nemám pra fo? - Soli ich leben das? Jste mi dlužen 1^00 zletejch jste mi na to ein Zettelchen /ukazuje lístek/ - vidíte ten cedulíČek - vy budete tak dobrej spacírovat do arest. /se lekne - pak se nutí k smíchu/. Vy jste blázen, psne Mojžíši. /Odchází.o j Still gehslten - nebo začnu ksičet, tak kši-Čet. že vohluchnete! Já vás nepustím -' musíte mně ze pletli-, Myslíš, ty živá pokladnice iichvy, že nosím tolik peněz v kapse? Nenadávejte, pán Jean! Doma teky mnoho nemáte . Dejte sem hodinky - das bubsche Ringel c hen - Dudek / z a h 1 é d n u v M s r ky t ku, / tali ní/ rozum do hleďte ~aly. sehicfct Hřolf-ařum? si na ist dal q y. t : ^ vak kši-- mufí- no ň i m o n e- 1 :iek Larkytke Sterkytke Budek Kč rkytke z id e k £erkytke li veles V= r kytka 4.1 Drž huhu a bučí spokojen, co ti zatím do zástavy dám ~ sice nedostaneš nic! V ý ,1 e v 6. r u h ý. Markytka vyfintěná, - Předešli iv n j letí/c Ó moje hvězd o i Je s u i s - tou jour s -- jek se říká - tak rád s že vás nacházet., Grdce -le eoeur moje - po vás volalo. Herr Baron je imraer v dobrom rozmaru. Corpo di Dio! Ich swôre sie- comment to říkat - ľ.b krásu vašich líčených tváří, že jsem vás akurát vyhledat chtěl. Gély svet v í c mo-je š testy. Eben mne gratulírovat diese gute Ér e und k má svatba, Ah - ó - to prijmete taky můj vinš o Vinš? Znáte moje vinše? Když vás vemb za ruky - když - von äíe Vermählunk - o svatbách mluvit - vaše serce netuší nie? /d revaní/, Ne -• Mein Jesus - G o má tušit? Slavnost dvou duší! že ich und du -■ du und i akže Achľ. to je krutý žert, Herr Baron, Mé mladé srdce -/stranou/. Waj? Wr-s soli das heissen? Není to panna Markyta? Ta sterá rohožka? Tak mě; nezkuŠenou, překvapi11 q, já vás eš/t.ě pšekvepit! Weráeii sie? /Tlačí se k němu./ Nemate u sebe šednej penýze? Peníze? Kdy?' se mluví o srdci a jeho sladkém chvění ... . 4^ - žíotste Ži veles Kluk Živeles Dudek Merkytka Dudek Markytka Dudek Markytke Dudek Markytke Dudek Živelee Merkytka Dudek / s e dají cl o hlásí t é h o srn ich u /. jí Nedělej žádna j kěié. Thatele! Je to komody! Soli ich leben! veselej kornely - a nemusíš platit pětadvacet krejcar! « /vzal od Markytky zatím plný misek/, 6 nechat upejpavej Liduško. - Nur zu sauei sie, donna Margsrita - chodit já do dům .oč ma d am Mast í1ek. Srdce mi samou láskou skáče! d kommen sie - Theuersterí Dovolte mi, ať se pochlubím se svým štěstím před ce11m avětem„ 6 t eště nedat dolu Sie jer s mýho Geheímu Po ty chu se mi i o večka\ Potichu? Sie böser - Sibale - Já chtít beze vš ího... Fí - nac to myslíte? /T1 a č í se k němu./' Ale na znamení - jak sěrce nes - comment šíkst - spojily, dávala mi krásnéj hrázo-letty - můj psítel náš jména do nich uděl 0* Seligkeit! ö jaké blaho! /Spočívá mu na srdci, při čemž- jí o rámky odepíná, potom je pozadu lidd podává <,/ Ted táhni - a sejtra se dej u mne vidět „ Ma j - jak Herr Baron ráčí poroučet ■- já 1 žet, já pospíchat * z křesťanskéj lásky -soll ich leben - z opravdovéj lásky. Schi gnädige Frau - když budete pcčebovat etwa rares - ne svatby - a do kolíbek - soll j leben - bude je poctivě posloužit - der alter ehrliche Žíveles. /Ode j d e i skluky../ Slyšel -jste, Kerr Baron? Heini Já nic neslyšet - já nemít usi pro nic - jen uro tebe. 4.3 íerkv ik& Do kolíbek povidel. Ach, být v takové naději - Herr Baron Theuerster! ó veate mě do lůna přírody! /Ze jdou./ V y j e třetí kroutil vleče Jeníka paž jí on ná-fdu Židovi Jeník Kroutil Jeník trout il Jeník hroutí 1 Domu půjdeš - krk ti zakroutím!, tíluší se to na poctivého Kroutila? Co tu máš? Cope k vy tu má t e otče? Tebe tady mám - nezdárného kluka! Milione, aby za nim člověk lezl jako ze vrtohlavým beranem! Já se n ez tra t ím, Neztratím - sie zahodím, Frantíku - na strožok jít, z Českého lože krev, e na Strožok. Jestlipak tu jenom kus poctivé české písničky uslyšíš? /Zpívá známou Straussovu,,/ A zes - nic jinéhoJ Vždyt pak ani nevím, jestli by mí zákolanskou zahráli,, a kdybych .jim boty celý rok zdarma podrážel. Nu vždyť je tady dosti pěkná společnost. Čemu ty říkáš pěkná společnost? Je tu slavná Češka Mastííková.j drtinama vycpané j Hu~ bínek - a na' sta jiných nedolicíů.. Všecko jako na másle - jeden nezná druhého "bítt inne khorsamer'" - i milione! Podíváš se ze j tra na nás, Šechu! To je život.* to je česká veselost! Jeník Hroutil' ' ~ r í k Kroutíi Ach j já se málo hodím k veselosti. Kluku - nezlob mne! Ty se musíš hodit k veselost il Nech tu Lidku, Frantíku - Ach milý otče? Nu } n u - je tu ještě j i ne j c h ho1ek - Nechrne toho, pentátoi Je to těžká věc, a nyncko se nedá o ní dobře mluvit. Po jame raděj - po jámě dáli 44 - Kroutí i Jeník Kroutil J eník Kroutí Cožpak ti tak nenadále - Nerad bych as s Mastílkovou sešel - tamto tuším jdou. j Bojíš se jich? - Frantíku - pročpak před ,/ nimi utíkat? Sem pojď, milione! Já ti tedy / teprve okázat musím.-, z jakého plemene jsi. Jestli se nám oni nevyhnou - my ne - my jsme Čechové! Probůh! /Vyvinuje se mu./ Dejte si pokoj. /pevně ho-drží/. Léryfáry - Friško! /Zpívá si a vede Jeníka, mezí přicházející rejduje./ "Na Bílé Hoře sedláček" atd. Vyje v r t ý. Kroutil Lidunka Ma ctilková Cibulčini Klinkáčková Hu b í n e k Mestí1ková s Cibulčini s Klinkáčkovou na procházce. Za nimi Kvězdoleský s Li duškou -■ vzadu Hubí ne k, psíka vede na pentlio Nejzáze Jirka, /zpívaje j se synem se mezi nimi proplé tá - až odejdou/. /se snaží, aby Jeníkovi znamení dele j, nebo mu něco pošeptala/. Fuj tajbl? Nebyl to šustrmástr Kroutil? Proč tu dnes takovým lidem dveře před hu«* bou nezavřou? Ani to kro či t neumí! /Dělá po něm./ Jedna - dvě - jedna - dvě! Ha, ha, ha! Jako tanečník za časů Žižkových. A tuším., že se chtěl o nás otírat! Ten by ml přísel - respekt eu melden. I to je prokleté obveseleníČko, moje selátka! Hejhejme peks af si zsse někam sedneme! Klinkáčková /vyjede si/. pak před Já ti tedy emene jsi. ne - my ezí přichá- liskáěkovou [ioleský s Li-tke vede na ě z d o 1 e s k f Lidunka í.s s z í 1ková buleinj ! . funks Lzdcleak.v - 1 i 'A, O V -11 "oni č lni 1= 3 tílková g?ízde 1 esky Sfestí1ková Érazdolsaký Ľ iukácková Je jím to už zase cu sáoc, že mají dělat trochu komocí? Vždyt ty se v tom sádle utopili s kdyby nebylo mě - respekt cu aelden. Tla.ěí-li vás ně&o, spanilá hvěsdínkol * .Básníkové jsou tajemnici lásky a přátel-s? t v í - c o fc ol i sm é s v š ř i t e ř j s k o b y s t e hrobu svěřila , Deku j u, p o no Hvězdoleský! Já neznám tajností , které bych ukrývalo, oni e kterými bych se svěřila „ Kdepak nám ale par, baron zůstal? Myslím, že se s ním kníže Smolíkoveký zastavil. Právě s ním hraběnka z 'Ve j d umo ve mluvila c Dovolte, prosím - na okamžik. Poroučej tel Já jsem vám teše jak říkáme fulle řrsiL-dlks.it «• když si povážím, jakého nóbl muže moje Lídy dostane., Jím to bude .už obtížné g pane z Hubínkču Amů-rek půjde zas trochu ke raně - v i čí /Vezme psi ks na ruku,/ Jakžpe.k to bude zejtra v Nuslích5 pane Rubí nku? Doma zůstat nesmítej tot je pragr Fulksfest - ta slavná fidlovačka. Ta slavná - ano, ha, ha, ha! Trochu tance na blátivé louce - .komedie na provaze klecí - fuíl Stoserei a Drukereí o Schonheít íídlovsckal Yýborněy ha, ha, hal Tak pak se taky za smě joul! Ho", ho, ho i /Všichni odcházejí,/ ne k /se najednou zastaví/, Á pročpak jsem se- vi as t ně zasmál, moje selátko II - 4-6 - lil í nkáčková Bubínek Lidunke Jirka Lidunke Jirka Protože jste - Respekt cu melden - Své chytrosti jste se zasmál e svá ciperností? Divná věc! Hohohó! /Zajdou,/ /jíž dříve se k Jirkovi přitočivši/. A kdybys měl něco. pozorovat - zahvízdej anebo rukama zatleskej! - Zatleskám, he, ha! Dostaneš na večer o sklenici piva víc, milý Jiříčku! I coŽpek myslíte, že mi Jde o sklenici niva? To vaše "milý Jiříčku" je mi milejší, než celý máz - e kus vepřoviny k tomu, he, he! /Jde za ostatními./ Výjev pátý. Jen ík, Li dun ka. Jeník Lidunka J eník Lidunke Jeník Li dunke Jeník Lidunka Jeník Lidunka /Celý ten výjev velmi nakvap, e jen jako ne rozběhnutí./ /přiběhne/. Liduškol č můj Jeníku! Jek se máš? Ach, teď arci dobře - jindy bych si ale zoufal. . " 1 ' v Nabuď mysli! Setrváš? Tvoje na věky! Mám jít zase z Prahy. Proč? Otec tomu chce. Nec hod - nechodí Vyčkej času, snad nám náhoda pomoc přinese. 47 ~ Jeník Lidunka Jeník Lidunka Jeník Lidunka Jeník Lidunka Jeník Lidunka Jeník Lidunka Jeník Lidunka Jeník Ach, jen kdybych tě častěji vídávat mohli Síly ee mí nedostává, když s tebou nemluvím. Přijdeš zej tra do Nuslí? Musí m i kvůli otci. A mně k vůli nic? - I hleďmeř Uvidím tě? Teta se tam strojí - K posměchu - čí ne? Ach, vždyť jí znáš. Kdybych ji neznal, bylo by lepší,. Copak dělá tvůj pan baron? Můj? - Nemluv mi tak svévolně! Není tvým prohlášeným ženichem? Prohlásí le js em ho já? /Ze. scénou je slyšet ze tle s kání ,/ Bud s Bohémi Musíme od sebe. Pamatuj na mnes nebe moje! Lehajíc, vstávajíc - duše mál /Obe!jmou se./ - Bůh tě provázej - I tebe! /Rozcházejí se - nato ještě jednou se ohlédnuvše ~ do náručí si opět letí -ne č e ž kvapně odběhnou./ V ý j e v š e s t ý Ondřej táhne sa sebou Ziveleso. Kozelka Ondřej vexes Mluv, šékni eště jednou, ty krvežíznivé j tygr - viděls je - so was man sagt - viděl? Maj - neděla j špásy. Co jsem viděl, to jsem viděl; Tuhle stála panna Merkytka - tuhle ■ Ondřej 'Ži i ve X e s e, Ondřej Kozelka živeles I Kozelke Žíveles Kozelka Živeles Koz elks Ondřej Kozelka Ondřej Kozelka stál pan "baron - tu mu - . Ohľ Tu mu padla okolo krku - Schweige dosti Hrom úhodyll A div mě nezabili To je ukrutné! Co je ukrutné? Hab ich gedacht, že vám budu pěknou novinu o dobrej známej povídat - a vy mě čucháte jako Žok vlny. Smetí plný! Gelé nebe jste panu Ondřejovi , pokazil. /dívá se po nebi/* Wes soli des heíssen- pokházil? - A na nebi ani mráčku! 0* vy chytrý ptáčku! - panna Markytka tadvacet let páně Ondřejova nevěstek is pě- Vaj geschrien; Las war dtimml -/Plíží se k Ondřejovi./ ■ Pane Ondřeji, ne tak hlavu sklopovat. Snad jsem dobře nekoukal - a jestli jsem dobře koukal - nebyl panna Merkytka hodno. Wissen sic, co bych já dělal na vašem místě? Zpível bych si - la - la - la ! Nichts für ungut - sol(l ich leben! /Odejde./ Ondřeji - pane Ondřeji! /dá se rázem do hořkého pláče/. Tohle je teda ovoce z pětedvecetiletýho stromu věrný lásky! 6 hruško Červi vál - Sis ist dahin! Co tam, to tam! Zpropadená věc to je, ale co dělat? Zapomenout na ni bude ne j lep š í! Ö mein bester Herr Kozelka v o no se to sekne - zapomenout! To, co bejt za fünfundzwanzig Jahren, to - so zu sagen... ó nechte mě najít outěchu na vašem srdci! /Trhne se mu na prse,/ Vyplačte se - vytlačte tet Moje srdce je outrpné dobrotisko, to snese hodnou záplavu. - 49 - / Ondřej Aber - nabudu zkornoucenej - já si raui bu- du zpívat - la.. la.- 6 ona at; se trápí výčltkama svědomíl Freund, Bruder Kozelka; en.eeš mí pomoci;? Kozelka Nep&jde-lí o krk,, Ondřej Co je do krku? Já si ho ulíznus když jse^i ji ztratilo Ale teč se musíme hlavně starat, aby Liduške si vzele den Baron. Kozelka Cožpak jste jí Jeníkovi neslíbil? Ondřej Košile bejt blíž než ke báti Ksi-i ji dostane der Baron, to aviše skrz naskr2 falešnj -odejít fca ohavníce s prázdnou - und mein Triumph ist fertig! Kozelka Fertig! /Střenou./ Ta historie se mi začíná líbit. Bude-11 ten vyšeptalý milouš proti Jeníkovi - budu já pro Jeníka - tím dříve mu k ženě pomůžu,. Dej se jak děj - pilulky pro smích bulou to vždy eky. Ondřej Hun - Freund Kozelka? - Tak jak? überlegt? Kozelka Unter'flek - já jsem váš, tělem i áaSíl Ondřej Sláva ti, verkannte Tagend ~ to je terno, pojč na my prsa! Kozelka /.mu padne do náručí/o D v o j z p ě v. Ondřej Pgdáš mi ruku k pomoci? Kozelka Podám ti obě k pomoci. 0 nd ř e j Po d áš rai 1éku ynemoci ? Ko z e1ka Po d ám d oktore v n emoci. 0 n d ř e j G- i b h er dle Band! Kozelka I tu jí máš! 0 nd ř e j U.n d h a .!. t e fest! - 50 - Kozelka Oba Ondřej Kozelka Obe To uhlídáš! Uhlídámr Uhlídám! Věrnost Je náš ouvezek, lásky neší podvozek. V ten se pevně spoléháme, a že strvá, víru mámel Nemysli, du falsche Seele, že si budu stejsket, i když se to ve mně mele, já chci schválně vejskat... /s polotajeným pláčem/ Ha, ha, ha - ach - /stranou/. Nemejli se, starý blázne, že to kvůli tobě; a£ to s tebou kde chce vázne, jen když hovím sobě. /s ututlaným smíchem/ Hi, hl, ihe - hem! Hej, hopsá, juchhe! My si spolu zazpíváme, a té lásce kvinde dáiíe , spolu věčně vytrvámel /V objetí odejdou./ OPONA - 51 - PROMINA x/ Náměstí. V prostředku nazad kašna, okolo níž děvečky ' ' s putnami. Vpředu po obou stranách na domě lucerna. K večeru - smráká se„ Výjev prv n í , j»vav Honem, honem, hoch už touží; ci cveceK , <. . , ' Pani ceka» laje, seká zoubkem jako meč ~ Honem, honem, hoch se soužil Honem, honem, hoch už brouká! Nechte paní na kukani kvočnu vadivou - Honems honem., hoch už kouká* V ý j e v druhý. Opilý dráb s dvěma holkami c Děvečky, Dráb Hejhejte sebou a nestrkejte ■„ btilii Nestr- x/ Děvečky musí se obléci tak, aby co možná děvečkám* podobny byly , Totéž platí tské o tovaryších ve sboru následujícím - jakož vůbec o všechněch osobách, v jichžto rukou zdar a zmar Fidlovačky, co pouhých života pražského obrazů, spočíve" /Poznámky Tylova./ První holke Dráh Druhá holka Dráh Druhá holka Dráb Dorotka Maalenks Líži oka Dorotka Medlenka Dorotka Mäölenka TT V Ysecnny Lizick a keJte, opice! Ale stya se -St íllel My samy domů trefíme, pušxte nás - Co trefíte? &.am trefíte? Svět se točí , leiaf Nenastrkuj nohy, opice! /vyvinuje se mu/. A t vás Pepka vyprovodí. Stillel Kujón! Opice jdou! Jeden, dva, tří - nenastrkuj nohy! My jsme bratři - leden dve, tři - které j je to mezi námi /zajde 1 s holkami/. Hahaha• Pro Boha tě prosím, nebyla to Vejve- rovic Rozina? Ta sucha tyčka? Te by mohle toky zůstat na kůtěch5 s ž bud o); chytat sýkory. Kdopak byl ten malej štrykpajtlí cek? Melej, ale hodno se do něho vejde, hahahal Je-li to Pepka ze kmeeek 1 arci, že je. Nechoděj-li její sukně samy po Praze, byly to- její hnáty dozajista. Pak bych vám sama mohla historie povídat. -a tom štrykpa j tlí Čku, hahehe I /se smějí/. Ale holky, nyncko dělejme, ať přijdem od kašny! über děveček Honem, honem, hoch už práhne! Nělívejte, zálive jte lásky plameny -Honem, honem, láská táhne. Sbor tovaryšů h dálce/. Horo, horo, vysoká jsi! m á po n s n k o , v z d á 1 e n á j síl • Vzdálená jsi ze horsrna, vedne láska mezí náma! 55 - Sbor děveček Vadne, vadne, e.^ uvadne; není v světě pro mne Žádné -není v světě potěšeni ~ není pro mne k nalezeníS Výjev třetí. To ve ryšové přijdou. Tovaryš Měl jsem těs holka, rád, už tě má kamarád, měl jsem tě, holka;, rád ~ už tě nechci! Sbor -tovaryšů /opakují/. Tovaryš Takovou opici najdu na ulici - Sbor tov-arva* lšl J'"aS1 tS» holka, ráds tovaryšů už *ě neCh<3il Děvečka Kdybys ty měl, můj holaěku, sto dvorů;i sto dvorů - a já jenom roztrhanou stodolu - stodolu, * nebudu tvá, není možná. To ti ©nis darebáku, Pán Bůh nedá! Sbor děveSek Nebudu tvá - tovaryšů ^8 buŮ9Š má ~ Sbor děveček Není možná « tovaryšů 2e ^ možná " Sbor děveček To ti ani, -darebáku, Pán Bůh no dá ■- C? V* tovaryšů 2e mí toho,mé panenko, Pán Bůh již dá. /Srnách - každý tovaryš děvečku si vyhie dá, ke kašně ji provází a nalévat! porna há. - Zatím se docela setmělo./ - 54 Výjev čtvrtý, Ondřej, nepitím poněkud rozčilen. Ondřej Pietz gemacht - die Herrschaften kommen! Ve- selost - sláva! Die Lustigkeit - des ist eine schöne Tugend --e jé mám tu krásnou vlastnost - veselost! Die Lieb"! Nevídáno! Co je láska? To je špatnej nájemnice - místo činže - domácímu barák rozbourá! Meine Liebe se pšestěhovat z pMzemku srdce do horných pokojü rozumu - a dels se skopulírovat mit veselost. - Perist Ženský ookolaní! Spany-losmysiná Jungfrau Margaretha? Pryč s tou felešnicí! Ich míli nicht mehr táhnout se za Jejím stínem - já radš poletovat, dovádět - ich will motejlek bejt! Ha, hs, - ve- selost! Mcrdíénsky! Těmhle jde ženská sukně! Eslí v tý sukni je pstšičná Portion patšič-nejch oudü - hned na ni vyprubuju svý kšidla. Výjev pátý Markytke - Ondřej. Markytka Ondřej Markytka Ondřej Markytka Ondřej 6 sladká - sladká lásko! Velká Je tvá moc! Ale mé měkké srdce tušilo, že obštastní ještě někoho jiného, než toho ufňukaného Jammerweiis. - Aha, tamhle už stojí nějaká mužská persona. Jen jestli ho sem přivedla láska? Kýho výra. Co to brumlat ta Figur? mysle? ou- Jak opatrný je ten sladký mládenec! Musím mu povodit smluvené heslo! - Ha, hm - /Zjinačeným hlasem./ Le coeur palpít - mon ami! ô mórdi - já jsem psi jít do Paris - hns, hm - /Taktéž./ Voulez vous - Youlez vous - vous - Jsi to ty, miláčku? I čerta - ta je zapálená,.. Ja, jsem to já, milovaná! - ó veselost! Rósšponuj svy kšidla holder Andreas! 55 - D ¥ c j IS p ě v Ondřej Markytka Markytka Oba Ondřej Markytka Oba Markytka Ondrej Pií jas S ne Zwanzlge, má zna jmí le jší, tys mého žití fr-eud und Lust«, Für d i oh j. mein Zwaziaiger, můj zne jmi leje í "ŕ já ráda smáším Hit s und Durst o Třesu se, a eil, neboť mám straeh! js to wirklich skutečnost? Sladké chvění srdce mění, aca, des ist js blaženost. Sladké hlahol Jen odvážně dál! Jak prudce bijí tepny mé s srdce buší bouřlivé! Liebe, Liebe! át o til vždy víme, aí nás krásou zmámi, ůi ,je vždycky e nám i - Láska! Chci polibek tvých něžných retů. Ách, welche süsse Seligkeit! Da nimm ihn hin - s měj se k světu - /Zatím se byli oba hodně přiblížili -Markytka se k němu pro hubičku dychtivě -shýbá - vtom s obou stran lampáři lucerny rozsvítí - světlo se rozletí a - Ondřej s Merkytkou se poznavše, ule-kaní od sebe odskočí./ /stranou/i Hoj, eo vidím! 6 zrada! To není zdání Č i máme n í s n a d. Těžké je lhaní a k umal; je se- smát. Ajf ženichu vážený, to jsou věci, pane* Ml Č t s . S ü n g f e r Ma i ga-r e t h, a/i e s e něco stane. I Obe Markytka Ondřej Markytka Ondřej Merkytka Jak? Go? Co? Láska vás v tenhle Čss snád do tmy ulic svádí? Ostuda. Osud dá, že rozejdu se s vámi! To rána jsi Pryč naděje! ha , ha, ha, he! Dudidldídum, dudidldidum! Ne, ne, ne í Al za nevěru pyká, s ním. už mě nikdo nesvede, si u raých . nohou vzlyká, ne, ne, neI /Markytka odbíhá„ Ondřej zs ní - vtom/ Výjev § e s t ý. První holks Ondřej První holka Ondřej Dráb První holka Ondře j Dráb První holka se vrací h Ondřejovi do ná* ručí vběhne. Hned za ní dráb se potácí. Ach milý pane, zastaňte se mě; ten opilec mě zabije. Fort - žádný štěbetáni. Sekněte, že jste můj bratr! Bratr, ó mordí - Náhodo, tvá moc bejt velká , moc! - Jdeš sem, kamizolo turecká! /se schová ze Ondřeje e postrkuje jím kupředu/* /dodávaje si smělosti/. .Halt - tyrane! Aha, jsi tu, karafiáte z ďáblovýho palouku. Sem pojá!. /Popadne Ondřeje zs ruku./ 57 První holka Dráb Ondra j Dráb Ondřej Spaste duál,, poisozte? /Utíká ke kašně./ - a dej mi hubíoku. Jemine? Blázen! Stille! Nerechoi, anebo já tebe rozrache tím, že tš ani aábel nesesniolí! Stílleí Pánbůh e náma a zlý prySl Y ý j e v se ö, m ý, Kozelka se přižene. Předešlí Kozelka Dráb Ond fe j Dráb Ondřaj Dráb Ondřej Kozelka Dráb Cmdře j Kozelka Ondřej Dráb Kokopek tu kossel bare - kdo se pere? Hubičku! /násilně se jau vyvinuje/,, Zraáa,. Bruder! & nebe seslaný Xozelkol Hubičku! Vysvoboď mě g těch pekelnéjeh pazouru. Ml čí-a-, kamizoloS On mS traktýruje, jako bych byla Žecaká. Jakže! Ha, ha - inu, copak je to divného? Hubičku! /začíná se zlobit/. Pohiavíčku wenn sie njolleni i A proč byste mu ji, panno, nedala„ je-lí to vés 8>sent - Amant? Pane > já se vzteknout! Copak vypadám jako někdo, kdo potšebuje amant? Stille! /Sbor děveček s tovaryšů ae zatím kupř du přiblížil,/ $0 osmy. Mastilková s Jirkou s Honzou, kteří oba lucernu nesou* Předešlí. Gndře, Dráb Mastilková Ondřej Mastilková Dráb Ondře j Mastilková Ondřej Mastilková Kozelka Ondřej < Mastilková Kozelka Mastilková /vyškubne se drábovi s běží naproti Mastilková/. Ô gsädige 2Tr aul Sláva, že-jste tu! Buďte môj anjel stražnyk! /potácí se za ním/. Jdeš sem, strekspouneI /Pomalu do náruče Jirkovi a Honzovi klesne, kteří jej až ke konci, kež é jedné strany, podporují./ Wos ist den, na ewetiich štráse? Podívejte se na mě, recht se -podívejte, gngdige I? r au! Ke n ne n sie'iaich annoc-h? Kdožpak by tě neznal, starý blázne? Hubičku! Jsem já ňáká ženská? Ochlasts jsi! Ich dank' ihnen<• Vy zachránit mou duši pšed zoufalstvím. Triumph! Cely svět et ví, Že já nebe j t žádná ženská! Tak pak vy mi povězte, pane Kozeiko! Go se to tu stalo? Nevídáno - za řeč to nestojí - Nestojí? - Zráda se stala! /Žvatievě./ . Der Herr Baron vyznat der Memsel Margareth na Strožok láska - Ta nevěrná to pšíjmula -obe - Wos? Pamatujte se, že nesedíte více u džbánu. Tuhle u Pánu."Je ele pravda, co pan Ondřej povídá. Jste , taky opiiej? Nevíte, že pan baron mé Lídy kůru dělá? Qöd'rej Tady ns toiétole Fleck jsem ji eben dopad. By- le na randesvů! Dráb /zpív.á/. "Pojat© ác'á&, pojaté, holky. „S3 Mestílkoyá I to je Elořecená histories Kdybych to jistotně věděla 4 Kozelku Já bych se na to z kabátu svlékc Ondřej Věšte mi , gnädige? Frau, der Herr Baron bejt pěknéj pták! Machen sie, aby si slečinko Lidv oo brzo už vzal! U k o n Č é n í Ma stí 1ková Bude vojna., bude, zle to ne ffí půjde; i je-lí ten panáček Marky t č in .miláček s no ř í ka t s í hu d e. Sbor " Je-lí ten paaáôek,.., atd« Ondřej Vyrostla mi bílá růže, já jí Mastí1ková » trhat nebudu - /mluví/ trhejte si nebo netrkejte - tu pivoňku si ale pan bsron také neutrhne - ani one jeho ~ za to já j&em štond! /Zpívá./ Já před ním zavřu dveře -zavřu dveře, že za ní nepoleze -nepoleze. Ať je baron nebo ne, poseta má ho nemine! Sbor Ať je Peron nebo ne e.. etd. Kozelka Počkej, Johanes, však ty dostaneš - M a s t í 1 k o v á / ml u v í /«, Kozia starýho dostane! Myslíte, můj milý pane náhončí, že ae nechá Mastílko.vá ohnout? - To ee mcjíítel - 6o - - /Zpívá./ A kdyby měl pan Johanes tisíce - tisíce, a má holka spravované kytlíce - kytlice, dBrno práhne, nedosáhne - za ní ho to, fílutáře, darmo táhne! Kozelka Provdáte slečinku? Mastílková Ondřej Mastllkové Ko selka Ondřej Dráh Provdám. Dáte jí Jeníka? Nedám. Marné všechno namlouvání, nedá holce Jeníka; po jiném se teta shání, nóbl dá jí chlapíka. /zároveň a nimi nápěvem "Zapfenstreichu" Pojáte domů, pojaté holky, - nechte rejdu, nechte spolky! Pojáte domů, pojďte, páni, - už je dávno po klekání -; - pojaté domů, noc se blíží, a v vás verte nezakliží J Sbory, dréb Pojáte domů, pojáte, holky... atd. /Po ukončení se všecko rozchází; leč znění bubnů ještě slyšet1 jest - vždy temněji a temněji - když/ OPONA pomalu spadne 61 C T Y H T Ý OBR A Z Ne louce u Nuslí. Ne28d stojí tyčka s fidlov8Čkou„ hezky vel kou a fábory okrášlenou. , Výjav p r v a í., Sbor různých řemeslníků - děveček - lidu městského i selského, Rohlíčkáři - jab- 1e ůnice a t tí. at d. x/ Sbor lidu Fidlo - fitílo ■- fidiovačk povídačka, vády , pračka, naše veselost -zdarma všeho dosti Výjev druhý. Kroutil všecek rosjařený - za ním kluci učedníci s fidlovaČkou malou na bidle. Kroutil cechové - Frantíku - fidlovačka jede! /Rukama 11e ske j e„/ '£/' Smišenlna tato, myslil bych, aby se v malé, velké houfy rozdělila , nestojí c napořád jako slitina. Mimo to nebude radno, sby mluvily osoby /třebas i nazad/, jimž mluví t í není určené, /Po známka Tylovs,/ r 6£ Sbor Kroutil Sbor Hejchuchu! Fidlovačka jede! Sem s ní, Pražané! Semhle postav ten náš praporec, Frantíku! Drž ho - ! A te3 hejsa Cechové! Kolem dokola. - Trará, trará! Trará, trará! Píseň. Kroutil Sbor Kroutil Sbor Kroutil Sbor Kroutil Staří Pražané fídlovačku slavívsi i - slavívali, z korbele si nahýbali -nahýbali -statní Pražané! /opakuje/. Staří Pražené vousy máli, kordy měli - kordy měl i, nad ženami pilně bděli - pilně bděli -chytří Pražané! /opakuje/. Staří Pražané český jazyk milovali - milovali, staré zvyky slavívali -slavívali, hodní Pražané! Hejchuchu! Fidlovačka jede! Trerá, trerá! •Výjev třetí. Dvě ženy píaničkářky. Předešlí První žena Nová pí sen' Za krejcar, za dva! Kdo dá tři nepůjde k rychtáři! Kroutil Hejsa, tu jde naše opere! Honem, Čechové, Druhá žeoa První žene Kroutil Ženy Sb or sny Sbor Krout: ženy Sbor ženy ; b oř Kroutil Ženy Sbor Ženy pěkné do kola! 2íe jnově iší o tom pražským ěvíhákul Ze krejcar, ze dve! Kdo dá tři, nepůjde k rychtáři I Sem b ní,, Frantíku! Ha táhněte uši, Čechové! - Začni., opero! • Trárá, trará! /zpívají, lid po nich/'., Jede panák jede -pannu sebou voze, /opakuj'©/» S potců jede - s patou roztrhanou, pannu veze - pannu oškubanou ■• íTe'ďe., jede, jede! /opakuje/n Jede! Bravo! - Trará, třarál Jede! Ptá se panák žida, zoč jo hadrů míra? /opakuje/„ že by prodal kabát, sukni, Vestu, aby naäel s pannou k pivu cestu -K p i vu, k. p i vu , k p i v u! /opakuje/ K pivu - Hsjchnchu, Frantíku! Sem s tou melodií„ opero! /Pobere ženám písně s mezi lid je rozdá,/ Zpívejte! Trará, trarái To je láska - to jo, srdce tvé s moje! /opakuje/, Břicho prázdné b ty kapsy mělké, to je haha! potěšení velké -To je, to je s to je! Sbor /opakuje/, - 64 - /Všecko se chechtá./ Hl es Y šlehu .i /v? i) /CiS Ä tí/ a Ghy'cte ho! Držte ho! /v úplném, zmatku a hluku ženou se dozadu - a po stranách pryč, volajíce/, Chyíte hol Dejte mu? - Frantíku! Zloděj, zloděj s std. Vyjev čiv t ý. Kozelka /pod paždí vede/ Jeníka., Kozelka - f 1 veriiK Koze lká Jeník Kozelka Jeník Jeník Kozelka Třesky plesky - to je ěesfcyl Vy se ml tu r> p.Skl e l> t e! ~> Ne S. k 1 e h t e s e , pane Johanes! » Víte, co je škiehení? Tak promrzela vi?e to není dozajista, jako vaée dotíra.vost, milý pane KoBelko! Vy tuším dohře víte, že vám sotva c o dobrého děkovat í mám! Já vám ale dobré dáta* A ne dám-1 i, eť se mi kepey potrhají! Lídúška je tady, pane Johanes . To víía také, siarný proroku! Ke po roku! - Vité, na e i domluvu zde jest? -Jáj já - pán! - Já paní tetu i pannu ne-tinku přivedl! Abyste mne pokoušel? Osoušel? - Abych vám k ní pomohl Tu je moje ruka, pane Johanes! Ghyíte se jí - držte se jí - dnes je holka vaše! Ach, milý Kozelkol Áchs jak to hned cukruje! "Nadejte mí omr-záiků, jestliže tenkráte slovo nesplním. Ted" jenom s ľánerabonsm zůstaňte hezky nablízku -• tamto jdou dva pánova - já jim to na nose vidím,, že by se rádi se mnou sepra-lí. /Odvede Jeníka dozadu,/ ... 65 - V ý j e v p á .t., ý. Kozelka Sebelke Pavelka Kozelka Sebělka Pavelka Kozelka Ssbelka Kozelka Pavelka Kozelka Pavelka 'Sebelka Kozelka Pavelka šebelka Kozelka Šebelka Kozelka Pavelka Kozelka Šebelkaj Pavelka, Kozelka, A j, to jede sláva na řidlovaeku! Výprask jeďé; strkej se mi z cesty!' /plivne na ruku/. Mne to svrbí m dlani i Dej jí snídani. Patnáct tvrdých - n@? Dříví jako sirka •* Na perštejně - ha, ba? To je ona dírka! Nezlobte se! J'é byl tenkrát lale mysli -šest dvacetníků padlo hned po ránu, krev ml hrála - s n© neštěstí jsem vás od té doby neviděl - Znአho, šsbelko? To je dve.ciáŠ.. A co t c ? Nu s taky dvaciáš! Tu-ho máš! Propijte a vypijte! Jsou ještě ětyry v kapse; chcete je? Čert by je nechtěl! Sem s ň i mal Jen pomalu. Znáte Mastílkovou? To českým máslem vykrmené nedoělše? Ten švábovítý vejvařek? Jak by sek. Dovedli byste o ni zavadit? Z ěista jasna? Spust se do ní i Jako bleskl Beztoho tu bude nosejk vypínat - my jí budeme žílu zatínat - ha, ha! Šebalks Pavelke Kozelka - 66 ~ Anoř ha p bal Zatínat! Já jí aám5 ha, ha! fypínat! Ha ? ha, vypínat - za čtyry dvacetníky .zatínat ! /Podpaží je vede nazad zachází./ v "ihul5inr psíka nssoue na ruce. Hvězdoieský s protější strefný. Hvězdolesky Cibul ÔÍ.ÍJ j Hvězdoleský Cibulčíni Hvězdolaský C ibulČ ini Hvězdoieský Cíbulciin Hvězdoieský Cibulciní Kjhle! Haše hvězda! Hvězda se sklání ořed sluncem! S/horně Hvězdoieský moje se otáčí, kde by duší na-1* zlo3 schopnou pojmouti obraz bláznivé fidlovečky - naší paní Masťílkcvou jsem ještě nenapadl« Veliké neštěstí, ba, ha! Měl byste jinak zrcadlo moudrosti po ruce. Ha, ha s výbornej Vám žíle satirická ještě nedošla. Mestílková» zrcadlo moudrostí! Chcete jí nádobou hloupostí nazývat i? Schránkou pošetilosti, ha, ha! - Těším se oiyšet ji zase zvučet i. Zatím ale jsem. fortuně povděčen - Že jste dopadl mne; naní-liŽ pravda? Výborně! Odkudpak ale nejednou tolik lesku z vsší Hvězáoleskosti na mou osobu? Připravujete se na zítřejší recensi? Před dvaceti lety j st© o mně jednou jinak zpívá!; - Nechte, probůh, starých upomínek, slunce moje! Recensent každým večerem, rozumu nabývá. Co- dnes nepíše, zajtra oželí! ~ Jestli se líbí -'hvězdo moje? Ruku jí podav, mezi lid jí odvádí,/ V ý .j e v s e cl m ý Šedivý, slepý Mareš, houslísis; veden Bétužkou, ježto si ne druhé ruce lean: roh nese. - Hned po nich opředu dráb e zezadu jiní posluchači v kteří se psi okolo Mareše zastaví, pe ě fílečt ebychme oe někde usadili i Tamto je pěkný kámen, vedle vás poetojíau sedačku* Po;ičt,e« Já /Vede no Kupředu,,/ áb Jitu, tefc tedy, starej, něco řádného! měj se k tomu! ^adele / ~n«■ v Mnoho Kieui£ík -/Zpívá./ se y < co a 1 e jde ze srdce. .Kde doaiDV mu ji ? Vode huči po lučinách, horý šumí po skalinách, v sada skví se jare květ zemský ráj to na pohled! k' ?,o jest ta Krásné země země česká « domov můj! /Dohrávka; housle./ Beťuška na roh - Mareš na Kde domov můj! ? V krs i i zná š* .1 i bohumi i ám duse utlé v těle čilém, iiiyei jasnou, zn.ik a zdar, a tu silu, vzdoru zmaří To j»; Čuchů slavné plámě -/tuízi Cechy - domov můj! /plny piesu, opakuje ■poslední řá&k; 'áo Dobře tak, starej, dobře: /Oči si utírá./ 0 mě <;o pod klapkama za Šimralo, Já si, té iszm |ti paměti; - 68 - Výjev osmý. Evězdoleský e Cibulčini se bylí zetím vrátili, Hvšzdoiesky CibulSlni Bětuška Cibulčini Dráb Lid Hvězdoleský Dráb Lid Mareš Prosím vás, hvězdo, nynčko mi nenaříkejte ns neschopnost našeho lidu. Jek se ubožátke rozpalují písničkou plesnivého šumeřel AŠ k pláčí, he, hahsl /s pertyskou zatím mezi hosty peníze vybírala - nyní k Kvězdoleskému/. Mám slepého dědečka - Vzala bych punčochu do ruky, milá panenko, - netoulala bych se. I bodejž - co vám madamko anebo mamzelko, do toho, jsem-ii já s tím spokojen? Hleáte nepozvaných tupičn! Zažeňte je! - Táhněte! , Dovolte, pánové! Víte-lis kým. rozprávíte? I fluchtes: Čert se ne to ptá. Nekažte nám radosť! Zacpejte jím hubui /vstane/. Prosím, drazí - nechte vády, - Po j9 sem, Eě-tuško! Nemohu za to, jestli se komu písep moje nelíbí. Nezpívám jiným pro radost, nýbrž jen sobě samému pro odlevu - pro obživení . /Zvolna se dále ubírá./ Výjev devátý, Ondřej směsně přistrojen za Sumáře klarinetistu, přikulhá se. Kluci. Předešlí, /Ondřeje z daleka už jest slyšet i, já? bídně píská./ Houf kluků /se za ním žene zpívajících/. 69 Dráb J«n ty nám, hochu, ž8duô«j /a dotírajících. aaň/« run, 1.8 I má fee něco pro potěšeni! /Tola, ne Ondřeje t./ Hej, bříška- ClbuiáínJ. Ala prosia vás, jasnosti moj< tu na temnosti ousmoohtu H v ě g ä o 1 es k ý i,, -i EÁ ,OÍ Dl -11 S€i líně ten posměch? l/ase recense živa líbily, /Ze jdou./ Slastnou cestui se mí od i sis V v y J e v t ý. Kroutil vede herfenistu. Kluci s> fidlo--vaČkou. Sbor tanečníků e tanečnic za ním M&stílková, Li3unke, Budek, K.linkáckorá a Hubí nek po zd ě j i, Kroutil Stůjte s Oeši «■ mužiku sem; ŕceso js ti dl o! /Ondřejovi»/ - A ty - he - Šedivá lilevo, Frantíku - Hezky do kola! 'i'rará, trarát -nám ze tancu joul Fidlovačka jede! /Zpívá melodii tance./ Tu mí zadělejte - bratře Šedivej - fiďle* 'la s i šic é i vačka 81 ti jede! & ty, bouhelata trubičko, trub trubke praskne„ Trará, trará! /Ondřej. Mareš a Běťiěke s karfenístou postaví se stranou podle sebe a hrají./ T s J3 ě e /Poněkud aspoň i nápěvem 3 kroky budiž jako národní - třeba kratinký a pros t i «< k$ jen komický - ševcovský./ vystoupí Líďaákfc Dudek Ksstí1ková Hubínek Klinkéčková Dudek Lidunka Hubínek Klínkéčkové Hubínek nimi Dudek - a eo možná kupředu se postaví, aby tanečníkům nasacláněli. S druhé strany týmž způsobem ElínkáČko-vá s Hubinkem vystoupí. - Rozmluva jich děje se bud mezi krátkými přestávkami., #nebo na jiném příležitostném místě -a ne hned po sobě./ Ich schwore ihnen - urozená paní » leh bittitme - nesvěřujte - bláznovstvím uhozený pane! Před pannou Merkytou se pravda okáže! /žvýká jaterničku/., I tol jsou raráškovým sádlem Spikované holky. Co je jim do holek, pane uzenářil Pro nich není na světě jiného stvořeni ženského, nežli mne, - Respekt zu melden! Byla to malinkej - eomment to říkat - malinkej špás jenom - U mne se nevymlouvejte. Já vás dávno znala, pane barone! Je etli vám paní teta uvéři - A uměj to tak samy od sebe? Vyrostlo to a nimi! Hloupé j zrůst! Já vím, že bych se překotil! /Staví se nemotorně ne jednu nohu./ /Po skončeném tanci začnou diváci nazad rukama tleskati a voleti: Bravo! Bravo!/ Výjev jedenáctý. Markyta již dříve byla se nepokojně po baronu ohlížela, nyní kupředu přikvapí. Předešlí . Markyta /popadne Dudka za ruku a do prostředka ,ho táhne/, Herr Baron » já se rozpuknu - / - T1 - Daáek Ondřej Lid 4 Ma re ä Ondřej Mastil ková Kubínek Klixyká&ková. Markytka vg"ľaj Dudok Ondřej Kroutil Dráb !• .1 d Dráb Ondřej Ma st uková Hubínek Klinkaoková Dráb Hepukejte - /kterýmž to jíž dávno trhalof zappánev. Že kulhá. letí dopředu/. Mordy se staly1 Držte jel Chyťte šelmu,, darebáka. /Zené é'« kupředu,/ /se dozadu ztratí/, 0 ty hanebná fsbrikantko nevěrnosti, Šláp jsem ti na paty. * /na jednou/ Wos ist? Kýho vepře! 1 .Re šnek t - Pomoz Pánbůh! Numero Bios se zblázniXo! 7wei und drei und vier - nevěrnost, faleš-it., vtécken ten chumel koěiěích ženských ©tností se Srbi á zni t. Bláznivá - /Chce uklouznout„/ Stich gehalten - sic z toho bude bláznívej! /.se pro d ©re/. Milione,, jaký povyk, Öachul /taktéž/o iPXuöhtörsü los ís Ke dl - ? Do žo;R.py s ním! Se xrmo n p u jdeš s h b j d y, Fl u ch t e s I TS i kroky od telo! Já se neznát! /Padne na kolene/ Hochgeborene Frau - můj anjel strážnik - na vaše~srdce epe.líruju vy pšéce znát - polí toványhodny Andreas Jemmerweil! Je-íi možná? Hs„ keí to je Čertovská komedie! Jíevyžvyfcujoul /M astí1kové/e Gndře j Mastílková Cndřej Merky tka .Dudek Mestílková Dudek Kroutil Dráb Kroutil Mestílková Herkytka Ondřej Mastílková Markytka Ondřej Hubinek Klinkáčková - 72 - í ■ • Znáte toho člověka, vzácná paní? So weít mě savíst láska, Fíinrunůzwsnzlg Jahre väeeko dobry - e teäkom zrazenej -In díe žumps vsazené j - k¥Ůli ten saláde j iicoueovnýk. - Tedy je to všecko pravda? šécko! čistá pravda, Sistá wie líerseiss , und Himmelbiau? Kam raš to zavedl© ta má bujná krev! /stranou/. Radši oych se v pekle viděl! Hezké, hezké věci, pane baron - to je dobrá lekomandsce - poděkuj se, slečno nevěsto! Vy mí nerozumíte, Milion aby tomu rozumě 1! Znáte vy ho, pane mistře? Blázen ja to, jako paní - slavná česka, Alou, fidlovačko* ujížděj! /Odejde s kluky, nesoucími fidlcvečku./ /pustí se do Markytky/. A vy se nestydíte, stará vrbo, proutí otáčet okolo mladého javoru? Vy - vy - Jestli jsem udělala něco, co nebylo podle yaěí hlavy, tak se to stalo proto., že jsem myslela na svou kůži... Já bych ti ta kůže vydělal! Nevěděla jste, že je to slečny Lidy ženich? Meine liebe Madam., může člověk ze tajemné divy přírody? - Přiznejte se, Herr Baron, přeď touto vzácnou honorací, že jste mi pře- £ J Ě ™ 1 Helt - ány slovo z těch tvých úst! Řekněte ml ale, moje selátko - /všecka v poslouchání zabraná/. 73 Mastí1kové Dudek Mastil ková Markytka MastíXková Markytks Dudek Lidunka Ondřej Mastil íf o vá Markytka Dráb Mastíikova Markytke Jdete ůo ;pw® i s tím věším selátkem! Slíbil jste něco mé hospodyní, pane baron? leh donkíii - myslel?* ísam - Se se dáme za noe tahat? •/e ^ dám krmit jalovými sliby? Cií-Vbs j á '.í" v í i o .j» v eí s-»e au v-' mí má co poroučeli Louka jako louka Slovek jako člověk - 8 já jsem pražská měášenka! Aby strachu nebyle! ^ * --. *í. jbem snad s věrni? Podívejme se na RÍicatplána., jak ae kasá a tím svým Stalle! Sám buáts Stíilei Y v i a © n a c t y, Živeles e dvěma dräby, Předešlí 2iveles Soli ioh leben • vemte koukadla do rukou! Tamto stojí pan baron. I živý blesku! lá jsem ztracen í' Go to znamená? Dudek Merkytka Mostílková ^ Copak to zas? 74 au L'.ir.ítí& Klinkáčkové r*? «? - v« , ^ Dudek Živel ea Onare^ Merity t k s kd vele s Živel e s Hubínek Merkytk§ Mástíiková L i dunks Mastí1ková Lid Dráb živel e-s Dudek 1 To - je ho ahas heha! A vaše radostř není--liž pravda - "Neznáte raěf pane loán? znáte tyhle pány' / Ok á 2 e n a d v oby., / Co vám to nepadá? Napadá? isas Lup byl máj lie uši u pana Jeana - b pan lean iůyhtf Manile se schodů shodil - ze úpadek-Soli ich lehen -paní v4'ívdoprovodí do Prahy. tito 0 aordiánsky - pan ženich se dostal do že- 1 e ž. Copak to není ten dobrý přítel, ten včerejší zlatník? B íst wahr - já musel pozlatit muejé Jean moc často 1. já jsem poctívej Živel es. MastíIková A can be o vám dlužen - není? Pan baron? í;príée /vysl. i Dydék/i budek je ni dlužsn patnáct s-et. . N si n! Pan Nos ten se nsduduii A moje brazo lety? Žádné j baron? Bud Bohu chvále - byla bych hned řekla.„ A vy jste ss, miserábl člověče, opovážil jako bapon do mého domu chodit? /se sme j a/A Do paste o nim? Držte se, hoši! Maj - držte jehoS /poněkud se sebrav/1 Mejler.i - co tady povídat! - Parole d 'hon-neur! Ale já půjdu - abych jednou zas přijít - comment to říkat - se slávou. - Adic, má slétá donna - Markytka Jděte ai-so.í Sudek Má krásné slečinko - nedělejte! si z toho nic - pane ÁdreaI /Zpívá./ Es uejien frísehe Morganiiiíte, /Odoíiázíj hcpku je - Živeles a dráhové se ním./ * Výjev % i i u á c t ý„ šebelke a Pavelka /zezadu/. Předešlí, Mestílkové Dráb Markytka MastíIková Líd MastíIková Lid Liaunka Mestílkové Sebelk® Pavelka Dráb Lid Mestílkové Hubínek šebelke Pavelka 0 světe - fslšikeitJ A to byl tvůj ženich, holka * /k Markytce/. A to byl váš ženich» Je to rána! Jedu bych mu dala, břichopáskovi! Ha, ha , ha! ' To si vyprosím - co je tady k smíchu? /ještě silněji se směje/. Pojdme domů,, tetinko! Jářku - co je tady k smíchu? /tře se okolo ní a strčí ji do Pavelky/ Jářku - co je tady :k smíchu? /s druhé strany taktéž/. A co je tady k smíchu - jářku? Smějte sel Ea 5. ha, ha! 1 vy střižkometové'. Vy ss opovažujete - Ted bude Sasř abysme hybsj událi. ■ /Trsti se a XI inkočkovou,/ Nenadávejte, urozená m&selníce! Sice budu myslet., že jste másníoe - i o - Lid Pavelka Mastí 1ková Ha , ha j ha S A rozštípnu vás! Lid Ma stí 1ková šebe-lka Lidunka Pavelka Sebelks Ma stí1ková Líd ÍŠ rozštípnout - mne Antonií Msstí1kovou? Na to bych se podívala!Rozštípněte! /Drábovi„/ Do díry je strčte - ty otrapy - Jaké otrapy? Já za to stojím =- pražská mištsnks - Antonie Mastí1ková. Jářku j kdo je otrapa? Ale, drazí lidé, pomyslete - - Pomyslete sama, slepičko, sl es s kvočnou do kukaně dostanete - /doráží/. Já chci vědět, kdo je otrapa? i Pomozte, pomozte! Zacpěte ji hubu! 1 ý j e v čtrnáctý, Jeník s Kozelkou, /který jíž několikrát předtím se tu byl ohlížel, jak -co sto jíi Předešlí» Jeník Lidunks Jeník Lid Jeník . Sebelke Jeník Jaký tu křik? Ach, pane Kroutil©! Ujměte se nás; nehodně tu mou paní Vetu škádlí. Kdo se opovažuje? Co vám udělala saní' Mastílková? Proč nadává? Nedali jste příčinu? I bodejž do tě, nedopírko - Hled se mého zobáku! Zpátky, pravím! Vážíte tak svoji Prahu"? Ctít* takto stôl sobe,, k-a y f. hodnou ž«oau tej ráta? Budu aí vás pemenovat ä na jjlnáa sdstě o tom pro»aii>viiiw»i Ke boj ta se., drahá osní Jíaatiikofá. LÍM-li M> dovedu Vás MastíIková /alosti div topiáča/h I cožpak iano ul- všecko opustilo! Kli.ňkáek.:o« vá„ tlusté j Žesiesjs - o tan Ondřej - ten Ondřisek - jak tu ato jí ž Pojata, pase Krau-tile! ha t, haut, fluchte Pidlovaákuh Jeník a Liduaika /Odchází;/ zs a ní/ as alka Pavelka Lid •Scestnou cestu! Paní Masnícé z Fo.diaáslovaS Hs, ha /Ho t ahá ta .11 se i s dráham./ Kozelka /nyní teprv« dopředu se doataW, Jak náleží, dobře,, uoudrý dvouli>te? Tu. ho jaáá» ten haaoíáš! Seteelka Ouha, fcoale'ž Hdnce.fel ,?si o čtyřech d^acat-ai káoh? Kozelka Pavelka Někde ve snáchl Vyklop, kozo. anebo pojdu za máselnl* sám jí všecko vyklátím. Kozelka ťstl Hnedle ti ji zsasaoliai! Tu ja máte stříbro .jedl - zío*cžrouti í hla an mukl Beboika Kozelka Ondřej Jeden by jca";é neškodí 3 Aby tě uhodil? /' V e sme ja pod pe ží. „ j Malo j a ia&l ce t; ni a so u ■ftüoüo ja mnoho - čtyři dve* prstá mí r ť. - aoje víra - vaša nadája - a acapeáskeho láska. /Zajde s nimi../ /v blbá i žalostné oaámenosti až dosa-ved nepohnutá stál, nyní se protrhne/, Aohf Stau Baronini Markytka /oho i í na druhá stratí ho a f. vinšu j e Haar Andreas? tuha K .auto Ondra j Budete mít brzo svatba,. Prsu Barania? - 78 - Markytka /o krok blíže/. To záleží jen ne vás, lieber Herr Andrees. Ondřej Ha mně? č, xy kocka jednaj - Halte fest, my sŕdcs zranenýí Markytka Go myslí, nejmílejší Herr Ándrsas? Ondřej /naceně/, Dneska je Fidlovačka - krásnej den - veselej den - tak proČ já taky nebyt veselej? Ha, ba - Já chti t objímat celej svet! Markytka A což já k tomu celému světu nepatřím? Ondřej Ani bych nemyslel! Merkytks Odpusťte mi - Ondřej /k sobě, odvraceje se/. Halte fest! Msrkytka Bylo to jen mladistvé poblouznění. Ondřej Myslite, Že bude tech raládystvejch poblou- zeny eště víc? Aby taky neco zbejt na starecky poblouzeny! /Odchází,/ Markytka Tobě navždy srdce mé - Ondřej Ra, to už bejt moc! Závoro myho srdce na- práskej í To pokušeny se masi vydršet! Msrkytka Herr Andreesel Ondřej - /se obrátí/. Frau Baronin? Msrkytka Andrýsku - ty už neznáš hlas lásky? Ondřej Vůbec ne! Msrkytka Já se ponížila - Ondřej To nemuset bej ti Msrkytka Ne? Nu, tak si jen jděte, Herr Jaramerweil! Vy se ještě- rád jednou vrátíte a budete škemrat - ale pa& zas nebude řeš se mnou! Jděte si! /Rozhorlená odchází./ - 6.1 - So selka Holoe hocha dssjj, a hoch Ženu maj! Kroutil Kozelka Kroutil Ioselka Kroutí Ano, fe«j ha! - De j a měj! Tu je fidlovéěka žádnaj hněv e žádná rvačka! /Podává šls'ňtíIkové ruku„/ Cech ae nefcaevá. Svatby budou, trubte' Ženil e-h a nevěstou! Trará! á tuto máme druhý' párek * tuto třetí - Vä'a-ho si obrého do třetice! Ano, do oepíosl Trarás trarái Klínkáěková a Kufeíakem. Ondřej s kou. Predišli0 irky onare j Klínfcáoková Kroutil U.bin© ÍSTeund-e und Beirrsehar Sen, ,?6 &í do-voiu.ju ©eldo^st, že ks těl nedelí* 'byt já át&stny manšél věrný suilujicí žensi Dělejme, abyeme tu mrzutost - fíešpekt au raelden jedním dnem od byl i I Do třetice všeho dobr.éhčl Ano - trarávjj t re r á a jeětě jednou traráj -£ente se, dechové; - Ať jsou tíeěata - hodný .;;,M«nný cešuta. - jak já myslím češete! Synové e bratříčkové w jedné matky - hodné •- dobré matky - naší matky - dobré země české! B&jčhuchui Hoste Koaeiks Hejchuchu! ýfVštanou 8 kupředu přicházeji A točí do tance! Dosti jsme se nastrkali, nežli jsme se k oíli přistrkali - což Ěibychrae těl starost vystrkali s k radosti se dostrkali? A jaká radost b«z tance? Brejts, muzikanti? Tanec je radost a radost 1 Ukončení. Lidunka V křtí J, Ondřej s Markytkou Sbor Kozelka Sbor živobytí bez tanečku, to je smutný živô.tekp s hochem ale v kole bejvat, to je život jako med? /po ní/* /Tanec, při němž okolostojicí tleskají./ šťastní bez větch lásky strastí, šťastní bez všech nesváru, šťastni v naší drshé Praze, jsme teč pěkně do péru! /po nich/0 /Te nec jako prve./ Fidlovačka dodělala, teď jí honem vyzvoňte; nebude--li umíráčkem - /nápovědoví/ ještě jednou zazvoňte! /po něm/o /Tenec, na němžto dle příslušného cha-rektoru všichni v úplná veselosti podíl berou0/ to 0 P 0 K A