6SHQTN:ieKÉ DIV A D L 6 n o |;[ uicju.jfi o " ď ° otto F a s t ľ b / j. n. štépAnek: v v vesľlohra O THECI! JEDNAfJlCil. _____-£ V\ »"LA:,;,,a Hl, Ml/ praha-karlín ••.■.',\"Y c • Cena -8 Q; trafil -+i Knihkupectví M. KNAPPA v Praze-Karliné. OCHOTNICKÉ DIVADLO. - pořádá - ad l 1-150 Arnošt Schvab-?olabský, od l 151 Otto f aster. NEJNOVĚJŠ1 SVAZKY OBSAHUJÍ j 144. 7lvot. Hra ve *2 dějstvích. Napsal Vítězslav Markus. (Úlohy 3 pánské a 1 dámská. Dekorace pokoj. Děj - sa našich Času.) — Za ítSstim. Nálada o 1 dějství. Napsal Vítězslav Markus. (Úlohy 9 panské a 1 dámská. Dekorace světnice. Děj za našich časů.l . . . 60 h 146. Okryté stéatí. w Činohra o 3 jednáních Napsal 11.Tinami Sudermann. Přeložil Jar. Vlád. Pulda (Repertoirní hra Národního •Uvadla v Praze. Úloh 4 pánské, 6 dámských a 2 dětské. Dekorace dvnr statku, pokoj. Místo děje městečko severního Nemecka xa našich óasA.) . . 80 b 146. Maric a Marta Wl Drama o 8 jednáních. Napsal Otto Kaster. (Reper-toirni hra Švandova divadla na Smíchově. Úloh 4 pan., 1 dám. Dekorace staromódni klenutá světnice. Děj na predniesli velkého města u našich časů.) . . 70 h. 147. |/leště. Hra o třech dějstvích. Napsal Paul Herviou. •» Z Irančiny přeložil Mikuláá Hofrnann. (Hepertoirní lira Švandova divadla na Smíchově. Úloh 4 pánské, 2 dámské a 1 dětská. Dekorace dva salony. Děj ve Francii za naáich časů.) .... . . . 60 h. 148. Uyhnankyng. " Drama o 6 jednáních. S volným použitím povídky • Paní >vLilia, od Josefa Brauna napsal J. L. Volenec. Úloh 14 pánských a 8 dámské. Dekorace jizba, 2 komnaty. Déj v Kutué Hoře a v Praze a-. 1547.) . 60 b. 149. při drobné práci národní. I Veselohra o jednom jednání. Napsal Karel O Um- OCHOTNICKÉ DIVADLO ****** UOIOUJI "I "ľ" KASTER ****** . svazek 163 ===== J. N. ŠTĚPÁNEK: CECH A NĚMEC. VESELOHRA O TŘECH JEDNÁNÍCH. NAKLAIIATVl. • M. KNAPP • HMBNC v Karlín* 6. června 1898. Úloh 6 pánských, 5 dámských. Dekorace —UK Brno »2615 OSOHY: Sprévec. Tomáš, mlynař. Kačenka, jfh<> dcenť Javorník, student. Aron Bouchem, /id. Jirka, vozku. • 1« _ . ; služky Dorotka, ) Desátník. Dva vojáci. Tři muzikanti. Ti$kera M. Knappa v Karlin* 2619862077 Jednání první. Les. Noc. Blýskání a hromobití. Výstup 1. Javorník (samoten). (Uzel na holi, vběhne celý umoklý a otřásá so.) Tot něco ukrutného, jak bouřka dnes rachotí; tol jsem se h peknou poradil! — Nemoh' jsem raději v hospodě zůstat? Jiné pomoci není, než se tu někde pod strom poslaviti, až se déftf trochu přežene. — Aha. zda se, jako by se vyjasňovalo — měsíček vychází — tot vítaný pohledl — llom«> so již také utišila. — Teď rychle, nohy na ramena, tudy jsem přišel, tudy zas půjdu, snad přece přijdu na cestu. (Jde.) Ale co to? slyším kroky. Nu, to by bylo pěkné, aby tu tak loupežnici hnízdili a mne obrali! — Jen když mne nezabiji, mohou mi všecko vzít, mnoho beztoho nemam. (Ustoupí stranou.) Výstup 2. Aron. Předešlý. Aron (se zlodějskou lucernou, zticha kráčí sem a tam). Javorník (vida žida samotného, vrátí se a pozoruje jej). Aron. ľonejpi-v u naposledy, naposledy a ponejprv,1 co jsom se pro ten nějaký groš do tukového nohez-l pečenství pustil, a přec nevím, mám-li jádro neboj prázdnou skořepinu. Musím se přec podívat. (Sedne si u vytáhna Škatulku otevře ji.) Ah, to jsou pěkné tolary, nejinač než jako labutě, a dukáty jako sunadi; nebudě škodit, když je nechám trošku vyvttiat Koiik pak jich asi je? — Ah, tu jsou také smcnky, prsten a dětská pisEalka. (Počítá.) Fünfzehn per zwanzig Gulden, und zwanzig per zehn sind fünfhundert Gulden; nun, wie ich sehe, wirds einige Kreuzer über siebenhundert Gulden machen. Nu. za sedm set stojí přec ten äpás! (J zlaté peníze, vždyt bych pro \ás vlez do pekla! Javorník (opakujo vzadu poslední slova temným hlasem). Vlez do pekla 1 Aron. Was heisst das? bin ich doch erschrocken, dass ich habe geglaubt, ich kriege die Frais. Und! es ist doch nichts gewesen als das Echo. Nu, ted I musím jen hledět tu škatulku někde schovat a místo I si pamatovat. (Dívá se ještě do ní a vytáhne píšťalko.) j Tu je také dětská pištalka; musím jí zkusit, nezapo-J menul-li jsem pískat. (Píská.) Javorník (znenáhla na druhé straně vystupuje). Aron (spatři jej). Wehe mir, was ist das? proč jsem • pískal? To je snad nějaká píSCalka na zaklínáni duchů. | Javorník (blíží se k němu). Aron (křičí). Lass mich gehen, ich hab dir nichts ; Leides gethan. Javorník (skočí naň a převalí jej.) Aron. Sollst schwarz werden! (Vzchopí se, nechá t všeho ležet a uteče.) Javorník (dá se do smíchu). Ten utíká 1 — Co to j zde asi nechal? Cely poklad, který bezpochyby někde uzmul. Ale co h tím? Mohl bych si těmi penězi na nějaký čas pomoci; i co? nejsou mé; kdo se k nim bode hlásit, navrátím mu je, snad dostána za to . i'itiic (Odejde.) Výstup 3. Desátník a dva prosti vojáci vedou Arona. Desátník. Sem pojď! Aron (vzpouzí se). Já nevím, co mi chcete? Desátník. Ty's tak utíkal, jukobys byl něco ukradl. Aron. Ukrad? já? (Pro sebe.) Nu, das wáre mir ctwas rare.v. wenn die das gewÍM wÚMSten. Desátník. Mluv, kdeV byl? Aron. Sel jsem domů, bouřka mne přepadla, a tak jsem zůstal v lese. (Ohlíží se bojácné.) A tu mne něco postrašilo, 2e jsem musel utíkal. (Pro sebe). Das schóne Geld ist nicht mehr da, das hat der Teufel geholt. Desátník. Co mumláš? Aron. Já se modlím — Desátník. Aby tě čert nevzal? — Pojď, ukaz nám cestu do vesnice. Aron. Je I já vám ukážu cestu do vesnice, ale do které pak ? — Desátník. Do kterékoli! Aron. Je vám to jedno, kam přijdete? Desátník. Není, ale jsme spokojeni, když přijdeme pod střechu. Aron. Kam jdete? Desátník, To ti není třeba védět. Aron. Ale snad bychom tam dřív přišli. Desátník. MáS dobře; tedy věz, my jdeme do Prostonic. — 8 — — \) — Aron. Do Proste >n i c V (Pro sebe.) Was ist das, w; wollen die bei uns im Dorfe? Ich muss sie doch fragen. (K uěmo.) A co tam máte za řízem V Desdtnik. Do toho ti není nic. Veď nás, sic dosta neä výprask. Aron (pro sebe). Der Mann ist ein rechter (irohian Desátník. Oo'a řekl V Aron. Já řek', že pan Florian — Desdtnik. Lískovku ti o hlavu otluku, nepň.jdeš-11 (Strčí jím.) Aron. Was macht der Herr ? Lass mich dor Herr gehen, ich habe ihm nichts Leides gethan. Desátník. Česky mluv, šibale! Aron. Já neumim dobře česky, darum rede ich lieber deutsch. Desdtnik. Chceä-Ii, já té naučím. Aron (pro sebe). Ten neumí německy. Das ist gut, den will ich recht, foppen. Desdtnik (který jej zaslechl). Wen willst du foppen, du Lümmel? Jetzt marsch! vorwärts! oder soll dich das Donnerwetter! (Žene jej před sebou.) Aron (mezi tím). Věřím, že umíte německy! Dejte pnkoj, já vás povedu. (Ustupuje mu, až zajdou. Vojáci jdou za nimi.) Proměn a. Krajina před mlýnem; zdaleka slySeti hudbu. Výstup 4. Jirka samoten. (Otevře okno v prvním poschodí.) Ei, zum FikermenU was bedeutet denn die Musik in der Ferne? liewiss ein Stündchen. Das weiss der Kukuk, warum ich die Musik so gern habe; ich wollte was drum geben um «in Musikant zu werden. Aber zum Fikerment, da muss ich ja alle im Hause aufwecken, den Pantáto, die Kačenka, und alles, was Hilnd und Füsse hui, ja sogar den leidigen Fikerment selbst. (Odejde od okna.) Výstup 5. Správec a tři muzikanti. Sprdvec (nese velkou papírovou lucernu na hlavé, na zádech a na rukávech zavesené' parte*»). Tu jsme u mé roztomilé nevěsty, panny Kačenky. Jen buďte tiSi, aby o nás nic nezvěděla, než začnem. Postavte se. (Každý se postaví k jedné partysce, a lak jej obstoupnou.) Nějakou líbeznou zahrajte, aby se Kačence líbila. (Muzikanti hrají.) Jirka (ve mlýne). Pantáto! Herr Meister, konimis »loch ber, zum Fikerment! Hier gibls was zu hören. Výstup 6. Tomáš a Jirka v okně. Předešli. Tomáš (když muzikanti přestali hrát). I dobrý večer, vzácny panel Aj, aj, jesle tak pozdě? Kdož by si to byl pomyslil! Kačenka sla již dávno spat. Nu, a k tomu všemu máme zítra pôst. Jirka. Ja. ja. ich auch, Pantáto, ich habe auch Lust' Tomdi. Co pak? Jirka. I nu, Lust hab ich mit/.ugehn. Tomdi. Co pak zas žvatlá ten Němec, že máme půst jsem povídal, ale ne Lust. — 10 — — 11 — Jirka. Aha, půst; das mag was auderes bedeutenJ icli hal) hnil geglaubt, der Pantáto halLustmilzi; >din.I Správec. Vždyt vám povědomn, nastávajíc! nand otče, že jsem no Čni sova. Musíme svobody u/.ivat,] dokud jsme svobodni; až se nám jho stavu manželského na krk pověsí, bude po všem veta. Po-] zdravte tedy pannu Kačenku, a řekněte jí, jak je mi] lito, že spi. |{ylii by mohla muziku poslouchat. Tomáš. To ji vyřídím. Jirka. Nun, so gehen wir, ich gehe gleich mit. Tomáš. I geh, vždyt nic nerozumíš. Marsch schl;ďen,J musíš ústa do všeho strkat. Kreutzblitz do jitrnic at nekleju ! — Vždyt nic nerozumíš. Jirka. Ich. Pantáto, ich alles rozumíš. Tomáš. I čerta a dva rozumíš. JdiI Jirka. Was braueht der Pantáto viel mit čert un< dva herumzuwerťen, ich geh schon. (Odejde od okna. Tomáš. Kreutzblii./. do jitrnic! Jen abych se s tíi Němcem stále zlobil. Správce (k muzikantům), .lak pak. abyste ted nějakou skočnou zahráli? Tomáš. Ano. ano. jemnostpaue, tak něco veselého. Správec. Tedy spustte! (Muzikanti hrají veselý kousek.) Tomáš (tleská do rukou). Hezky I jak náleží hezky í j Správec (počne se potřásat a točit, takže muzikanti,] chtejí-li z partesu číst, s ním a dle něho skákat musí). Nu. to stálo za řeči tak jsem se při tom vytrdloval,^ až je mi horko. Tomáš. Llbí-li se, jemnostpane. na skleničku piva. Pánů muzikantů netřeba »e ptát. ti mail vždycky žizen. — Správec. Rád bych ještě udělal panně Lidušco u pana starého zustaveníčko; protož prosím prozatím za odpuštění, .lak tam budu hotov, připlu k vám. Tomáš. Jen se tam neračte zdržet; pan starý má c pivo, a když se do toho zaberete, nevíte kdy odtamtud. Správec. I co puk myslíte? Já nechám všeho stát a ujdu. Vždyť víte, že jsem rád. když mohu jen hodinku byt se svou Kačenkou pod jednou střechou. Tedy se zatím mějte dobře. Jomáš. Stastné pořízeni! Pudu vás očekávat. (Jde od ok na.) Spravte. Teď pôjdem do pivovaru, a tam uděláme záu'ľek. Začněte! (Odejdou při hudbě.) Výstup 7. Jirka samotou. (Otevře dveře a divá sc za nimi.) Ich sags halt immer, > i und der Pantáto wir kommen halt nicht gut weg. Nichts rozumíš, sagt er; ach ja, ich rozumíš schon, wenn ich will. Zum Fikertnenl, bin ich denn gar so ein Hackstock, dass er mich für so dumm halt? Pas ist hei meiner Seele kein Spass; denn er hat mich da mir nichts dir nichts vor allen den Herren Musikanten beschämt. War er den Augenblick (Jörge gewesen und ich der Pantáto, ich hätť ihn sieher zum Fenster hinausgeworfen. I)ie Dorotka vom Herrn Verwalter und unser Annchen, die halten mich noch hier, sonst war' ich längst schon zu allen Fikermen-ten geloffen. Ančerl fangt zwar auch an, Sprünge zu machen, seit der neue llesell im Hause ist; wenn ich aber einmaj rappelköplisch werde, so steh' ich für nichts. — 12 - — 13 — Výstup 8. Ančička. Předešlí. Ančička (ze mlýna). Aber, (lörge, was macli^ denn u'ďtsV Tomáš. Tu je klič, jdi do sklepa, přines tu telení kytu. Jirka. Was habt ihr gesagt, Pantáto ? Tomáš. Telecí kýtu máš přinést, du Stroh — du Kopf — já povídám telecí kýtu. du Strohsack I Jirka. Aha, jetzt weiss ich schon. (Odejde.) Správec (pije % korbele). Ale to je pivečko, tot je ještě lepší než u pana starého. Tomáš. To věřím! Ale nastojtel <^'» tornám a tím Némqpm za křiž. již bych ho byl dávno ke všem vňml\ vyhnal, kdyby nebyl tak věrný. Také k vůli mé dceři t službě ho držím, aby se trochu v němčině utvrdila; jí to ale nejde pod nos. Když jsem já • mohl naučit, proč by ona nenudila? Správec. To jen mně poňechte, já si ji sám vycvičím. Jirka (přijde). Da bring' ich den Strohsaek. In meinem Leben hütt' ich nicht geglaubt, «lass der Fi ker ment gur so schwer ist. 'vHodf jím o zem.) Tomáš. I kreuzblita do jitrnic, kdo pak ti to poroučel? Správec. Du bist doch ein rechter Dummkopf! Jirka. loh, ein Dummkopf? Der Pantáto hat gesagt Sirohsack. — Soll ich dem» auch Detter bringen? Tomáš. Petr? jaký pak Petr? Jirka. Ja, ob ich auch Detter bringen soll? Tomáš. Ale copak by to bylo za Petra? Máte vy, jemnostpane, nejakého Petra s sebou? Správec (jenž zatím 9 Kačenkou mluvil). Co pak, co? Jirka. Ich frage nur, ob ich auch Detter bringen soll, wenn sie hier schlafen wollen. Správec. Nein, neinl — On sp ptá, máli přinést peřiny: blázen mydí, že tu přes noc zůstanu. Tomáš. I aby do něho tisíc kakramentu ! Prosím vás, řekněte mu, aby šel k šípku. 2* • — 20 — Správec. Tragt nur den Strohsack wieder hin, wo ihr ihn _hergem»niiucu habt. Jirka. Schon recht, das will ich schon thun (Odnese jej a zavadí o Javorníka, kterého porazO. Javorník (chce zas vstát a nemaže). Kačenka (spatří to a lekne se.) Pantáto, jdete jil raději spát, já jsem hrozně ospalá. Tomáš. Nevídáno, abys neusnula stoje. Správec. Nu, nu, má nejrozkošněji nevěsto, méjte jen jesté malou trpělivost. Až budeme svoji, leh nem si již v pět hodin večer, a nevstanem, až nain bude) slunéčko svítit do postele. Jirka (přijde). Amen! Ich komme halt immei zum Amen. Das ist wahr, Herr Verwalter, sie Linnen Jedem das seinige in den _Par_L hinein sag--n. — Aber zum Fikerment, wer hat denn den pyť'l da umgeworfen ? Tomáš. Postav ho zas, jak se patři. Jirka (staví Javorníka, který sc mu ale vždy zas překotí.) Nun, was Teufel ist denn das für ein Fikerment? Kačenka (se strachem). Pantáto, pojdme spát, já st již sotva na nohou držím. Pan správec by již taky rad šel dumu. Jirka (postaví přec pytel a rozváže jej). Javorník (maje celý obličej povidly pomazaný vystrká hlavu /. pytle). Jirka (lekne se). Pantáto! Pantáto! was ist das fflT ein gottloses GeeichtI Augen, Nase, gerade wie der Fikerment selbst [.(Vzdaluje se od neho.) Tomáš. U čerta, co to má znamenat? Správec. Já se třesu jako osyka. Všichni (srazí se v hromada a tlači se do kouta). — 21 - Javorník (smekne se sebe pytel, louda se k oknu, Otevře je a vyskočí ven). Všichni (třesou se. křičí a utíkají ke dveřím, jeden pře drahého dere se ven, až posléz všichni na hromadu padiK.n). K'čenka (vklouzne do své komůrky). Jirka (na zemi, z celého hrdla.) Das ist der leibhalte Fikerment! Tomáš \ (v hrozném strachu) Děda nám! běda Správec í nám! (Opona padá.) Jednání druhé. Světnice u mlynáře. Výstup 1. Tomáš sedl na jedné straně, na drahé správec. U Tomáše stoji Kačenka, u správce Jirka. Tomáš. ToC jest zpropadený kousek. Že to ani duch,' ani strašidlo nebylo, to se chci vsadit. Kdo tedy? Správec. Já jsem tak celý ustrašen, že pode mnou nohy klesají. Ani z místa se nemohu hnout, jistěžl dostanu suché lámání. Jen kdybych byl doma, dal bych si uvařit hrstku bezu, položil bych se do postele a notně bych se z toho vypotil. Jirka. Der Herr Verwalter hat recht viel Angst: ausgestanden; er hat geglaubt, es geht um seinen Hals. he, hel * Tomáš. Mně to ani z hlavy nejde. Kdo to asi byl? kterak sem přisel? Správec. To Hůh sám ví! Tomáš. Aby to tak nějaký zloděj byl? Dost možná t Taková šelma umí se přetvářet, a tak krade. Máme dost přikladu. Správec. Nebylo-li to strašidlo, tak to bvi jisté zloděj. — JŽ3 - Kačenka (kouká stále po oknu, pro sebe). Jen jestli nohu nezlámal nebo ruku; jsem ráda, že je odtud pryč. Irmáš. Já nemám klidné mysli, dokud se nepře-ivéil nu. Musím se hned podívat. Mám tam v truhlu několik get zlatých, jež předevčírem na trhu jsem za obili utržil, snad je nn mou pravdu neukradl? (Yst.uie.) Jirko, komín, pojď se mnou. (Odchá/í.i Jirka. VVohin denn, Pantáto? — bdi stehe iilleweil da, hore lauschen und plausehen, verslehe abor kein Woitchen davon, und môchť doch wissen, wer der Fik rment im Sack eigentlieh war. (Jde 'a nim.) Výstup 2. Správec. Kačenka. Správec. Ach má nejrozkosnějši, co se tó s vámi fiěji ř Sotva tu noc přečkám, tuk se mi to leknutí do všech údů vrazilo. Ach, ach, ach! Kdybych byl raději dnes doma zůstal, Kačenka. Lépe byste byl učinil. Byli byehom [všichni pokojné spali, ale to vás rara.šek laká, přijdete j skoro o píil nooi, probudíte všecky, a ráda bych věděla, pi"č? — Věřte mi, vzácny pane, žádny o vás nestojí. Správec Jen když má rozkošná nevesta o mne stojí. Kačenka. Myslile-Ii mno, mýlíte se hrozné. Správec. Nu, nu. nebude snad tak zle. Nevesty lbý\ají vždy upejpavé, z toho si mnoho nedělám. To se všecko poddá, až budeme svoji. V v stu p 8. Tomáš. Jirka. Předešli. Tomáš (lomí rukama). Pro celý svétl Já jsem okraden, okno otevřeno, truhla vylomena, peníze tytam — tSecko, zhola všecko mi vykradli. Jirka. Ja, ja, es ist wahr, alle.-; wej se stalo. Ten to byl. /dal sc mi byt podezřelý, proto jsem ho vzal s sebou. Tu slyším teil /e mlynař ve vsi byl okraden, proto váni ho vedu. Aron. Ted" se budu hned zlobit, budete-li porád řlk;it, že jsem zloděj. Já jsem poctivý člověk, mé tu zn každé dítě, tu jsem se narodil a — Desátník. Proč paks mně sliboval na víno, abych tě pustil? Aron. Proto že jste mě pořád šmejkal s místa na místo. Dvakrát jste mne hodil do přikopu — Desátník. Když jsi chtěl utikat„ ovšem. .dron. Já s tím nebudu spokojen, ich bin ein ehrlicher Kerl, und lass mich nicht so hunzeu. Verstanden? (Chce odcjiL) Desátník (chopí jej), standen! Aron. Und warum? Tomáš. Milý pane. uspořte si práce, já za ného ručun, že on není ten zloděj. Aron (k desátníkovi). Ich wünsche dem Herrn, er «oll heut Erbsen essen, und jede Krbse soll in «einem Magen zu einer Hombe werden und in seinem Hauch zerplatzet" Hier sollst du bleiben. Ver« — 28 — - 29 - Desátník. Ei du ausgearteter Hursehe! Aron. 1'ano mlynáři, on mne zabije! Tamtí. Te(f toho mám sám dost Fane desátníku, kdy;, vám za to stojim, že je Aron Bouchem > ictivf muž, tedy byste mél přestat. Zapomněl jste, že jste v mém obydli, v kterém nejsem povinen takové svévolnosti trpět Desátník. Já I vámi dobře smýšlím. Tomáš. Kdy/ se mnou dobře smýšlíte, tedy dejte židovi pokoj. Aron. Daswar recbt! — Déknju vám, pane mlynáři, vy jste přeee bodný člověk jako vždycky. Kmpfehlt micb zelmmillionmal, kiiss die Hand; adieu, llerr Koř poral! (Odejde.) Desátník, (ieb /.um Teufel I Výstup 7. Tomáš. Desátník. po-ne- Tomái. A líbí-li se vám ještě něco. te mně to řekněte, nebot mám na spěch. Mohu-li vám čím sloužit, mluvte, nelv) vás musim prosit, .i'vste Sel, ji nemám nikoho doma krom dcery, která ne « hvbné spi, a proto bych rád vSecko uzavřel. Desátník. Já jdu, ale to mi věřte, že jsem se zmýlil, když jsem řekl, že je žid šelma. Tomáš. Možná dost, kdo pak bude každému do svědomí koukat. Ale že mne neokradl, z.t to váli ručím. Desátník. Af je tomu, jak chce, já stojím na svéi Ale dřiv, než pujdem, řekněte mi, kde najdu pa správce ? Tomáš. Našeho pana správce? tady v Ptostonici? Desátník (vytáhne velkó psaní). Ano, ano, tak to tady stoji. Tomáš. Co pak mu chcete? On nedávno odtud odešel. Desátník. Jsem z města poslán s dvéma vojáky. T,>máš. Pro pana správce? 1 sátník. K panu správci. Tomáš. S tím psaním? Desátník. Ovšem. Tomáš. A co sloji v tom psaní? Desátník. To já nevím. Tomtít Tedy jděte a odevzdejte mu je. Desátník. Jste s nim znám?, Tomáš. Jsem. Desátník. Tedy vám něco povím. Tomáš. Jen rychle Desátník. Já mam rozkaz, jak mu to psaní odevzdán), nepustit jej již s oči. ľomáš. A proč pak ? Desátník. Jak myslím, neodvedl ještě za předešlý rok všecky peníze do důchodu. Tomáš. Co? Desátník. Proto jdu na exekuci. Neodvede-li je za čtyry a dvacet hodin, tedy mam poručeno, s sebou ho vzít. To stoji všecko v tom psaní. Tomáš. To jo zas pěkná novina pro mne. Náš pan Bpráteq chtěl si mou dceru vzít; nle když je to takové, jak povídáte, tedy z toho nebude nic. Desátník. Do toho mně nic není. Tomáš. Ale rané je do toho. — Je to také pravda, co pravíte? Desátník. Ryzí pravda 1 Tomáš. Snad složi ty peníze ješté dnes. — 30 — - 31 — Desátník. Sotva, neboC byl již třikrát písemní, upomlnán. Tamdi Tak? Tedy se chtěl pan Bpráver nábytkem mé deerv obohatit V proto na to tak tlačil, aby r mohl pomoci. Je-li pak možná, že se človek iak klama může? Arci že ještě dnes pravil, že dřív účty slož a pak teprv k svatbo přikročí. — .lak si to jen mair srovnat V Musím se dnv radne o v.....i ■■■■svedčit Vám, pane, zatím děkuju, a až své povinnosti zadus učiníte, navštivte mne na sklenici piva. (Pro sebe. Oklamal-li mne i pan správec, tedy žádnému ji; neverím lOfca odejdou.) ľ r o in ě n a. Zahrada, v zadu mnoho posekané trávy, již Dorotka v kup shrabuje. Jitro. Výstup 8. Dorotka samotná. Slunéčko již vychází a Jirka ještě nejde; vždy pak tu jindy dřív bývá než já. Vyzradí-li se to, * se tu každé ráno s nim scházívám; bude mne p-11 .správec žehnat. On je s to, mne ze služby vyhnat Nu, co bude? půjdu k Jirkovi. Co ho asi dnes pd tkalo, že nejde? Hleďte, hleďte, snad mně bude chu dělat nějaké vzdory I Nu, to si popadne, muže čekaí až *p zas udobřím, a nepřijde-li teď hned, tedy pM1 budoucí neděli s mládkem ze mlejna do ho-p»dv ten si může beztoho k vůli mně kramlleky ubělu a na můj svátek koupil kus marcipánu tak velM jako dvě cihly, zaobalil jej do strakatého papíru tak mi jej poslal. — Ach, na mou pravdu. JOT je už tu a nějak neobyčejně pospíchá. Vím, co udělám, schovám se mu a uleknu ho. (Zajde za strom.) Vystup 9. Jirka. Dorotka. Jirka (ohlíží se na všecky strany). Was ist denn das, zum Fikermentl ist denn die Dorotka schon (ort? Dorotka (vyskočí naö a ulekne jej). I'aff! Jirka. Geh zum Fikermentl Wie kannst du mich so erschrecken. Das ist ein dummer Spass. So komm mir nicht wieder, das bitť ich mir au*. Dorotka. Abys se proto snad nezfantil, hleďte na něho! Jirka. Ich hin ohnehin noch böse von gestern her. Dorotka. Co pak zas máš gestern? Jirka. Dass der Mládek aus unserer Mühle den ganzen Abend vor deinem Fenster gestanden ist. und immer hinauf geschaut hat. Dorotka. Já ti nerozumím. Jirka. Hozumíš — der Mládek — (ukazuje ji to, co německy řekl). Dorotka. Aha, váš mládek, že byl pod oknem? J'rka. Niehls povídal, ich habs vom Hoden gesehen. Da iat er immer einigemal auf und ab gegangen, nachher ist er wieder steh'n geblieben, hat das Maul aufgerissen, und hat hinauf geschaut. Dorotka ťdá se mu do smíchu). Tys blázeni Jirka. Nein, geblasen hat er nicht. Dorotka. Ne, ne. du blázen' Jirka. Ich bab geblasen? wo den? worauf denn? Dorotka. I jdi s tvou hloupou řečí. du bláren — du Narr! - 32 - i Jirka. Ďasy ich ein Narr bin? warum denn ? weil ich dich gern habe? Aber du hast mich nicht gern, und das ärgert mich. Dorotka. Zas něco žvatláš? Jirka. Co pak? co pak? Dorotka, .len kdybych mu mohla rozumět! Dow se namáhám á přec to nejde. Jirka. Sag mir einmal, Dorotko, hast mich denn doch gewiss lieb ? Dorotka. Již zas nerozumím, co chceš. Jirka. Ja, was du willst, das kannst du schon rofl umíš, und was du nicht willst, das nesv aimiš. Aber weisst du denn, was heute Nachts bei uns geschehen! ist? Zum Fikermentl hör' einmal, unser Pantáto úl bestohlen worden. Dorotka. Co pak je s pantátou? Jirka. Ja, es ist wahr, sie versteht mudi nicht, dl muss ich schon böhmisch sprechen. Hm- also. (Přemýšlí.) Pantáto — ist — peníze — kradlo v;1.: — machen — alles. Dorotka. Co povídáš, tvůj pantáta že kradl peníze Jirka. Ja, ja, aus der komora alles peníze weg. Dorotka. (J můj Božel snad chceš říci, že pani mlynáře okradli ? Jirka. Nu ja, kradli alles weg; und der fikermen-tische Dieb ist fort, pryč, frftk zum Teufel, unJ was noch mehr ist, er war ganz schwarz, wie d^ rikermtmt. selbst, und zum Fenster halt hinaus pry&J Výstup 10. Ančička. Předešlí. Anéička (s podávkami, celá rozhorlená). Endlich hab' ich euch beisammen ertappt! Ich habemir's immer g«* - 33 — dacht, dass ich einmal hinter euere Schliche kommen werde. Nun wunderts mich nicht, dass du, (iorge, mich nicht mehr gern hast; aber wartet nur, ihr sollt mir's theuer bezahlen. Und du, böhmische Dur), glaubst du, ich werde es so angehen lassen, dass du mir meinen Liebhaber so mir nichts dir nichts weg-lisehest? (Hrozi jí podávkami.) Jirka (postaví se stranou, sméje se a štve rasem obé). Dorotka. Jdi, ty nemotoro; vem si ho, sněz si ho, já o něj nestojím. — Hleďte, jak se nadouvá! Ančička. Halt jetzt dein Maul, oder ich spiesse dich durch und durch. Dorotka. I na to bych se podívala. (Jde pro hrábě.) Pojd, máš-li chuť, uhod mé, tak ti rozrazím tvou německou palici. Jirka. (íerade wie ein paar Fikermenter I Ančička. (ilaubst du, ich fürchte mich vor dir? o ganz und gar nicht I Das will ich dir gleich zeigen. (Doráží na ui). Dorotka (žene se hráběmi po ní). Uhodím-li tě, budeš mit dost. A\ičička. Du untersteht dich, mich prügeln zu wollen ? Dorotka (uhodí po ní). Tu máš za tvou nezdárnou hubu! (Dají se do sebe a perou se.) Jirka. He, he, da gibts Mord und Todtschlagl Wollt ihr gleich auseinander, ihr tausend Fikermenter I (Vrazí mezi ně a vezme jim jejich nářadí). Das war* nicht übel, wenn sich die um meinetwillen todt schlügen, i K Andičce.) Du gehst jetzt daher (postaví ji na jednu stranu) und du. Dorotko, daher. (Vede ji na drahou stranu, obě se nechají nucené rozvést!. I So! jetzt könnt ihr euch zanken, wie ihr wollt. (Postaví se sám do prostředka.) 163 . 3 — 34 - - 86 — Ančička (k Dorotce). Du sollst dich schämen, das» du den (lörge an dich lockest, da du doch weissi, dass er mein Liebhaber ist. Dorotka. l)ám-li se do tebe, tedy z tebe nadělám masti. (Blíži se.) Ančička. Und ich kratze dir die Augen aus. (Blíží se.) Dorotka, .liž to dávno víme, že jsi klovetnice. I'u — Mädl — nichts — nutz. Ančička (rozběhne se na ni). Und du, du bist ein —! Jirka (vstoupí mezi ně a křikne). Halt! Ančička (dupne zlosti). Ich werde dich schon erwischen, wart nur. (Dá se do pláče.) Ich bin doch recht unglücklich, für alle meine Treue und Liebe werd' ich so belohnt. Hier halte ich es nicht länger aus, ich gehe. Dir aber, Verräther, wünsche ich, dasf es dich nicht gereuen möge, dass du mich so niederträchtig verlassen hast. (Odběhne.) Dorotka. Té jede huha jako drkačka o velikonoci. Jirka (k sobě). Ich muss doch ein hübscher Kerl sein, weil die meinetwegen solche blutige Schlachten liefern. Dorotka (pro sebe). Abych měla mít vždycky takové pletky pn> toho Němce." to by se mně chtělo, 'en kdybych věděla, jak mu to říci, aby* již za mnou nelezl. Jirka (blíží se k ní). Bist du bös? Dorotka. Dělej si, co chceš, já s tebou nechci nic míl. Sem již také nemusíš chodit, těm mrzutostem nikdy by nebylo konce. (Vezme hrábě a chce jít.) Jirka. Aber. Dorotko, was fällt dir denn ein 'J Dorotka (vrátí se uleknuta). Ach, pro Pána Boha! pán jdel Jirka. Was? was? Dorotka. Pan správec přichází, co si počnu? Jirka. Der správec? Nu das war' schön I da muss ich mich ja verstecken, aber wohin? (K Dorotce.) Kam pak — sich verstecken? Dorotka (chodila sem a tam v úzkosti). Pojd, lehni si, ja tě přikryju travou. (Rozhrabc kupo.) Jirka (lehne si). (Gescheit 1 nur zu! Dorotka (přikroje jej a shrabuje okolo, jakoby dohra- bávala). Výstup 11. Správec. Aron. Předešlí. Aron. Jak varn povídám, ty strachy, které jsem vystál — (ohlédne se). Ale kdo pak je' to tady? Správec. To je má děvečka, hrabe trávu. Jen pov.deí. Aron. Nic nebudu povídat, mohla by to slyšet a roznést. Správec. Mluv německy, tomu nerozumí. Aron. Moudře! moudře! — Also wie ich Ihnen sage, bin ich über den (lartenzaun gesprungen, das Fenster war offen, und ich bin hineingestiegen. Správec. Hecht 1 recht! jen dál. Aron. Den Schlüssel hab' ich auch richtig unterm Bett gefunden. Správec. Machs kurz, und sag' mir lieber, ob du das (leid hast. Aron. Lassen sie mich doch gehen, wir kommen gleich darauf. Ich hab' gleich die Truhe aufgemacht, und habe ein Schäehtelchon herausgenommen. Správec. Wo hast du es? Aron. Nachher stieg ich wieder hinaus und machte mich aus dem Staub. 3« — 36 - — 37 - Sprdvec. Du bist ein gescheiter Kerl! — Gib nur das Held her. Aron. Geduld! Wie ich beim Garten weg war, lief ich in den Wald, um es zu verbergen. Sprdvec. Und hast es wieder verloren? Aron. Verloren? ja schön! Im Walde ist Einer 'über mich gekommen, der hat mich so erschreckt, dass ich hab' alles aus der Hand fallen lassen, und hab' noch über vier und zwanzig Stunden die schreiende Frais gehabt. Sprdvec. Aber um Gotteswillen! wie kann man nur so dumm sein ! Aron. Dumm? lasst sich gescheit bleiben bei solchen Umständen? Nachher ist gar ein Soldat, ein Korporal gekommen, ein Satan von einem Müschen, der hat immer haben wollen, ich soll bekennen, dass ich ein Dieb bin. Sprdvec. Und du? Aron. Wenn ich ein Narr wäre! Ich hab' mich lassen schimpfen, hab' mich lassen schleppen, hab' mich lassen prügeln, hab' mich lassen stossen, halV mich lassen in Graben werfen, aber gestanden hab' ich nichts. Sprdvec. Daran hast du wohl gethanl Aber was mach1 ich nun? Man dringt in mich, die Rechnung zu legen; meine Kassa ist zum Theile leer, wi« helP loh mir da heraus? Aron. Was geht das mich an? Sic sind ein Wirthschalsbeamter, warum haben sie nicht besser gewirtbsebaftet. Sprdvec. Wenn ich meine Rechnung nicht legen kann, so wird daraus ein Kriminalprocess, und ich — Jirka (jenž hned /. počátku trávu odhrnoval n hlavu vystrkoval, vyleze docela a blíží se). Dorotka (prosí ho, aby se neukazoval; když ji neposlechne, hněvá se a odejde). Jirka (vstoupí nyní mezi ně.) Erzähle der Herr nur weiter. Aron (lekne so ho.) Wehe mir! Was ist das? Sprdvec. Který čert toho sem přinesl ? Jirka. Da bin ich ja auf die beste Art hinter das Výstup 12. Správec. Aron. Aron. Prisám Pán Hňh, tak jsem se lekl, jakoby byl do mne kudlu vrazil. Sprdvec (celý zarsžen). Co si ted počnu? Tím vsun jsi ty vinen! Kdybys nebyl lelo bez dufte, byl bys to väecko chytřeji vyvedl, .lá jsem mohl účty složit a po čase mohl jsem ty peníze mlynáři navrátit, jak jsem to vždy mél v úmyslu. — (Zlostné.) Dám li se do tebe, tedy té zmaluju, že tebe ani čert nepozná. Aron. Prosím vás, nechte malování, vyplácal byste na mé mnoho barvy, budete ji sam dost potřebovat. (Pro sebe.1» Das Gescheiterte wird sein, ich mach' mich aus dem Staub, sonst erwischt - 38 — m ľ h noch der Korporal und haut mich zu Kraut und Kühen. (Chce jít.) Výstup 13. Desátník. Dva vojáci. Předešli. Aron. Da ist er! Wenn man den Wolf nennt, kommt er gerennt! Desátník (postaví dva vojáky u vchodu a nařizuje jim něco). Správec. Pro živého boha. co to znamená? Desátník (přistoupí blíž). Mám tu čest s panem správcem mluvit? Správec. Ano — ne — já jsem ten — Desátník (odevzdá mu psaní). Správec (třesoucíma se rukama otevře a čte, často si stírá pot s tváře). Aron (chtěl zatím uklouznout, vojáci ho ale nechtějí pustit.) Pustte mne, co je to? Já jsem poctivy člověk. Desátník (jde pron a přivede ho ku předu.) Zloděj není poctivý člověk. Aron. Was heisst das? Was soll das bedeuten? Desátník. Před zámkem potkal mne jeden mlynář-] ský, který mne ubezpečil, že mne i tenkrát má zkušenost neoklamala. Ty půjdeš se mnou! Aron (třese se, padne na kolena). Pane desátníku! Herr Korporal, erbarmen sie sich meiner! Desátník. Kein Erbarmen! (K vojákům.) Žida vezměte s sebou I (Jeden voják přistoupí a chopí se žida. který se mu trhá.) Správec (dočetl v hrozné ázkosti psaní). Po mně je vela! jsem ztracen! - 3(J - Jjesátník. Můj rozkaz je přísný; nemeškejte tedy a pojdte. Správec (lomí rukama a zničeu odchází. Drahý roják přistoupí k něma a doprovází jej). Desátník (strčí Aronem, který so vzpouzí a ruce prosebné zdvihá). Vorwttrts, marsch! (Všickni odejdou.) (Opona spadne.) — 41 — Jednání třetí. Kačením pokojík. Stal. stolice a malý hrací stolek a v něm lurč, který se ven vzít může. Výstup 1. Kačenka samotná. Kačenka. Jitřenka již se skryla za hory, a já teprve vstávám. Co se dnes v noei délo, připadá mi jako nejaký sen, a přec se to stalo všecko tak, jak to v paměti mám. Ten mladý člověk leží mi tu/.e na srdci, a věru bych si od srdce přála, aby jej přivedli, ale aby se také při tom domakali. kdo ty pemze ukradl; jen on at není tím zlodějem. Ach, pantáta na toni trvá, abych si pana správce v/.ala. ale já raději zostanú svobodnou. Což se musí každé dévče vdát? Kde pak to stoji psáno? — Ach, kdyby mne ten mladý člověk chtěl a pantáta nic proti tomu neměl, to by bylo něco jiného 1 Pana správce nechci. (Sedne si ke stolku.) Budu raději pracovat, snad si tím zaženu trampoty. — Kde pak je čepečni palice? Je pravda, postavila jsem ji včera i s čepcem na pavlač. Musím si jit pro ni! (Odejde stranou.) Výstup 2. Aron samoten. Aron (Přiběhne celý vyjeven a hledá někoho v pokoji). Der Teufel hat miř das gerathen, dass ich dem Verwalter gefolgt bin! Da ist Niemand; wenn sich ler Müller meiner nicht annimmt, so masakrirt nich der Eisenfresser. Entwischt bin ich ihm glück-ich; aber was nutzt das, der Eine ist mir gleich lach. (Dvéře se otevrou, je vidět vojáka, který vsak nevstoupí, nýbrž zas zavře.) Da ist er schon wieder. Běhá v úzkosti sem a tam.) Wenn ich nur wüsste, ras ich t nun soll? Die Angst, die man aussteht, st grosser, als wenn man in die Hölle gehn müsste. 'Ii sag' halt immer, wer aufs Wasser geht, ersauft. Výstup 3. Kačenka. Aron. I Kačenka (nese čepečni palici). Co tu zas chcete, Irone ? Aron (v ustavičném strachu). Ach, má zlatinká panno íačeríko, skryjte mne nékarrt. ten kaprál mé rozseká, esili mé dostane. Kačenka. A co jste mu udělal ? Aron. Nic, pranic, i Kačenka. A proč vás tedy pronásleduje? Aron. To nevím. Panno Kačenko, pro všecko na 'Ivetě vás prosím, nechte mne někam zalézt. Kačenka. Nevěděla bych kam. KÍož se bude do faších pletek míchat? Aron. Kačenko — Kačičko — Kačourku — Kate-linko! neskryjele-li mé někam, ledy mě zabije, a »ak tu budu strašit. Kačenka. I Pán Bůh uchovej! Aron. Věřte mi, že tu budu strašit. - 42 - Kačenka. Ne, ne. než bych tomu připustila, abyst tu po smrti stra.šil, raději vás někam skryju. A kam? (Přemýšlí.) Aron. Kamkoli, jen brzy! Kačenka. Tedy pojďte. (Chce ho vyvést.) Výstup 4. Desátník. Předešlí. Desátník (proti nim). Stůjte! Aron (uskočí). Ich bin verloren, ich bin todt. Au ist mit miř! Desátník. Tedy utíkat? Kačenka. Já nevim, co to má znamenat? Desátník. Kde je pan mlynář?,' Kačenka. Dosavad jsem ho neviděla. Desátník. Musím s ním mluvit. Kačenka. Nevím, kde je. Desátník Hledejte jej mne v tomto domě již nikdo neuhlídá. (Odejde.) Aron (vtlačil se zatím do kouta, na celém těle se tře Desátník (přistoupí k němu). Nuže, ty kvítku z bio vy zahrádky, tvá hodinka bije, svázat tě dám tak tě poslu do města, kde za své šmejdy dojdeš od měny. Aron (padne, kde stál, na kolena, a plazí se tak - 43 - v Desátník. Spass ! verdammter Kerl! glaubst du, ich jpasse ? das will ich dir gleich zeigen. Hej! Voják (vystoupí). Desátník. Chopte se ho, a veďte jej na úřad; ale •( vám zas neuteče, sic bude mít lískovka posvíceni. Aron (vida, že se ho voják chápe). Bei meinem Lebenl err Offizier — ich — Desátník, ich bin kein Offizier. Aron. In meinen Augen sind sie ein General. Lassen lie mich gehen ! Desátník. Kann nicht sein. Pryč s ním 1 Aron (křičí). Hilfe! Hilfe! Feuer! Feuer! Desátník (k vojákovi). Počkejte I Aron (pro sebe). Gott sei Dank, vielleicht lässt er feioh doch los. Desátník. Vstaft ! Aron. Ja, befehlen Sie I (Vstane.) Desátník (pro sebe). S tím si musím ztropit notný . íert. pro jeho krádež aE ho trestá úřad, já mu jen Kacen/ca. Hned pro něho pošlu. (Stranou.) Jest ,„ „„, strachu naženu, pak jej zas pustím. (K Aro-zatim žida zabije a ten tu potom strašit bude, ted |ovi ■> Tvs zas[outij citelného tr 3" desátníkovi). Werthester Herr Korporal! theuerste s,,lfhit werden, schauen Sie mich nur an! II'ir Soldat! ich bitte Sie, lassen Sie diesmal Gnad r Recht widerfahren, hier liege ich zerknirscht * [erad. Vorwärts! fh ihren Füssen. Desätnik. Nie nechei slySet! Aron. Machen Sie keinen Spass mit mir! ) Tys zasloužil citelného trestu; já se dám ob-ěkčit a spokojím se, když té na vojnu odvedu. Aron (lekne se). Na vojnu? Gottes Wunder! das ist noch zehn millionmal schlimmer I (Staví se křivým.) Desátník. Pojď tedy, na úřadě mají bez toho vo-enské saty, hned tě do nich oblékneme. Aron. Gott soll mich bewahren, ich kann gar kein Desátník. Mein Haselnusstock macht alles Krumme Aron. Aber werthester Herr Korporall goldener ierr Korporal! diamantener Herr Korporal 1 Sie Korpo-al aller Korporale! — 44 — 45 — desátník (vezme vojákovi ročnici a dává ji Aronovi). Tu máš ručnici. (Strčí mu ji do ruky.) Aron (vezme a pustí ji na zem). Desátník (šviune jej lískovkou). Aron (podívá se uaň, ožívá se, dá se do řvaní, al» zdvihne přec ručnici a drží ji v pravé ruce). Desátník (dá mu ji do levé). Sem patři! Aron. 0, ich ungluckTicher Bouchem ! Desátník. Zatím se můžeš cvičit, abys již něco uměl, než do města přijdeš. Když řeknu: MarschJ uděláš první krok levou nohou, a půjdeš za inno — Habt Acht! Aron (po něm). Habt Acht! Desátník. Ty mlč a dělej, co poroučím. Marsch Aron. Marsch I (Vystoupí pravou nohou, jde za ní až mu na paty šlape.) Desátník (hrozí mu holí a postaví jej zase na místo Marsch I Äron (po něm). Marsch! (Zastane stát.) Desátník (již byl šel, vrátí se pro něj a strká jej pře sebou, jen aby ho ven dostal). Aron (jde nucené, šklebí se, a když přijde ke dveřím, tnu u t Umí dělat? nemůže se spříčenou ručnicí ze dveří, nutí se). Ich kani ja nicht weiter! Desátník (strhne mu ručnici, dá mu štulec, až ze dvef vyletí, a sám též i s vojákem odejde). Výstup 5. Kačenka samotná, pak Jirka. Kačenka. Ani pantátu, ani koho jiného nemohl najit — Aha, desátník a žid odešli? — To je dobře Jirka (přiběhne). Ist der Pantáto zu Hause? Kačenka. Co pak mu chceš? Jirka. 1, co pak! Ich frag nur, ob der Pantáto zu ^aus ist? Kačenka. Nicht zu Hause. Jdi, hledej ho. Jirka. Zum Fikerment! Wo werď ich den jetzt finden ? Aber den Pantáto muss ich doch haben. (Jde.) Kačenka. Co pak mu chceš? Jirka. Ich hab jetzt keine Zeit, ihr werdet es schon hören. (Odběhne.) Kačenka. Co se dnes v našem domě děje, to není uvěření. Můj pantáta běžel do Slanic, aby hospod-kého poprosil, kdyby kdo cizí k němu přišel, aby ij zadrželi; snad toho zloděje přece dostanou. Javorník (klepá). Kačenka. Vejděte. Výstup 6. Javorník. Kačenka. Javorník. ŠEastné dobré jitro I Kačenka (lekne se). Pán Bůh s námi! Tu je, co Javorník. Slyším, že byl váš otec dnes v noci Ikraden. Kačenka. Ha arci! Vy to musíte nejlépe védót. Javorník. Já ? jak to ? Kačenka. Proto, že jste — vy — ten zloděj sám. Javorník. Já? Což opravdu myslíte, že bych byl tak Ipozdilý a sám vám lezl do pasti? Vy se mýlíte. imTte ubezpečena, že sice o té krádeži vím, ale hikoli. že jsem ji sám spáchal. Kačenka. Hekněte mné jen, co tím chcete říci? Javorník. Ani slova. S vaším otcem musím dřív mluvit, aby se vyšetřilo, kdo na té krádeži měl po* - 4b — — 47 - díl. Proto sem přicházím a prosím, kde máte pani Otce ? Kačenka. On je celý bez sebe, musí ale brzy přijít, nebof. Jirka již profi běžel. Javorník. Rád bych se vašemu otci zavděčil. Kačenka. Jsem tak ráda, že vy nejste ten /.lodějj jako by mi někdo nové šaty dal; neboř, mně vás bylo líto. když vás všichni vinili. Javorník. To mne těší. Za to, že jste mne politos vala, povím vám to celé tajemství. Než jsem včera k vám přišel, kde jsem se o vašem laskavém srdci přesvědčil, zabloudil jsem, a málem bych byl mus v lese noclehovat, kdyby se byla bouřka nenti.šilaj Cekám tak \>< plácáni pochopuji, tedy jsou správewodívejme sel Tomáš. A pan správec chtěl být mým zetěm? a žiil srozuměni a vědí o mé včerejší ztrátě. l'ro«_ mluv s ním ; on mi pořád mluví o nějakém procesí na liniálu. a kde nic tu nic. Jirka. Ja, ja, eine Linialprozession hat der FikéT ment gesagt. * Tomáš. At se někdo na tu ďábelskou podšívkuj podiva, a já se ještě k tomu všemu žida ujal! Nékdop) *e rftděJ1 k h»sP0(larslví prý mu ty peníze v lese vzal — do toho mně ni( í . „,„„kr>mftrlrii není. - Správec mi musí za všecko ručit. Ale je-li nedrž., ucourané šaty a -pec ,ako muchomurku to pravda, co mi desátník řekl, tedy je po penězích má, nikdo si jí ani nevšimne, veta. Ale tak to přec nenechám. Dám zapřáhnotit. pojedu do města a udám to. Ale dříve musím se správcem mluvit. (Béře klobouk a hul.) Kačenka. Ach, zůstaňte doma, vždyt můžete proj pana správce poslat Tomáš. Take máš pravdu. Jirko, jdi pro pana správceJ Jirka Co pak V co V Kačenka (píchne Javorníka). Javorník (vykřikne). Ach! Tomáš. Co děláš? Kačenka. Pudila jsem se. Tomáš. Na té parádě záleží hrozné mnoho; celičký len bys nic jiného nedělala, než se pořád fintila. Kačenka. 1 to také musí býtl Když děvče na sebe Tomáš (postavil se k oknu). Jirka amoten. Javorník (zasměje se.) Tomáš (obrátí se). Co fcuibiš? Kačenka. Já? Tomáš. A kdo pak? raci a to má znamenat? co se - 50 — Výstup 8. Jirka. Předešli. Jirka. Da bin ich schon wieder, Pantáto, der Herr Verwalter wird gleich da sein. Er ist gerade auf dein Weg hieher gewesen. Ein Soldat folgt ihm überall, er gehl ihm nicht von der Seite. Tomas. Wo ist der žid? Jirka. Hehehe! mit dem ist ein ganzer Spass, deq lernt der Korporal exerzieren. Marsch! Rieht eucht Präsentirt! beim Kuss! beim Kopf! das geht so hintern einander; aber ich glaube, der lernt in seinem Im \ nichts. Alle Dauern und Bäuerinnen aus dem gan-! zen Dorfe sind vor dem Schlosse versammelt, sehen dem Spektakel zu und lachen sich satt. Ich v. ir' auch gern da geblieben, aber ich muss doch dabei sein, wenn die Linialprozession mit dem Verwalter gehalten wird. Tomdš. Tedy přijde pan správec ? Jirka. Was? Tomáš. Der Verwalter — kommen — her? Jirka. Kr muss gleich da sein. — Da ist er schon. Výstup 10. Předešli. Správec. Vojáci. Dva vojáci (zastanou a dveří stát). Správec. Pane Tomáši, odpusCte — Tomáš. Pékné noviny jsem zaslechl! Toho bvch ve vas prcce nebyl hledal. Správec. Dovolte, aC mohu s vámi soukromě promluvit, pane Tománi I Tomáš. Co můžete ještě říci? Všecky důkazy vaši viny se srovnávají — Správec. Ze starého přátelství! Tomáš. Budiž tomu! — Kačenko, jdi se trochu dolu na dvůr podívat, má-li drůbež zrno prosypáno. Kitccnka (nerada vstáva). Již jdu, pantáto! (Ohlíží se a dává Javornikovi znamení, aby se neprozradil), ojd Jirko ! (Odejde.) Jirka. Ich muss da bleiben, jetzt kommt die •Linialpiozession. Správec. <.ieh nur, geh indessen hinunter. Jirka. Herr Verwalter, sie sind jetzt kein Verwalter meli". und sie.haben mir nichts zu befehlen. Tomáš. Jdi, geh naus. » Jirka. Nichts da, ich bleib' hier. Ich bin die salva guai da. Tonutí (bere hfll). Jirka. Nun, nun. wird nicht so arg sein, ich kann ja auch geh'n; ich mochte den Fikerment nicht so .durchgehen lassen. (Odejde.) "í.i.v. Co se tedy libí, pane správce? Správec. Pane mlynáři, věřte mi, že jsem žádného zlehu úmyslu při tom neměl; hned po složení úctu byl bych varn ty peníze na vindru odvedl. Nevěděl jsem :-i pomoci. Tomáš. Vftak jste si pomohl! , Správec. Ba věru, z bláta do louže. Javor nik (kýchne). Správec. Pozdrav Pán Bab, že je to pravda. Tomáš (ohlédne se naň. pak pro sebe). Sám kýchne, ä řekne si pozdrav Pán Pub. To je k smíchu I Javorník (kýchne zas). Tomáš. Pozdrav Pán Bfihl Správec. Já jsem nekochal. Tomáš. Kdo pak? Správec. Vy. — 52 — — 53 — Tomáš, Já? (Pro sebe.) Ubohý! Je již celý pomaten, není se mu co divit. Správec (pro sebe). Musí být opilý, jinak to není. Tomáš. Zkrátka, kde jsou mé peníze? Správec. Hned, jak bude po žních, s poděkováním vám je odvedu. Tomáš. To nemůže být, vám tu již neroste obili. Správec. Tedy to již víte? Tomáš. Že vás ještě dnes do města odvedou. Správec. Ach, můj Bože, co si počnu? , Tomáš. Pozdě bycha honit! § Výstup 11. Kačenka. Jirka. Předešli. Kačenka. Pantáto, nedělejte si již starosti, já vím. kde ty peníze jsou. Správec (obživne). Možná-li! Tomáš. Kde pak? Jirka (přijde). Wen die Kačenka da ist, so kann tah auch da sein. (Poslouchá, co se mluví, sed»e si k stolku, divá se na Javorníka, kroutí mu čepcem na hlavě atd.) Tomáš. Mluv brzo, kde jsou? kdo je má? Kačenka. To si můžete pomyslit, že to musí být hodný člověk, když sám přišel a je přinesl. Ale on chce mít za ně náhradu. Tomáš. I od srdce rád ! Co pak žádá? Kačenka. Abyste mu dal z té škatulky můj prsten. Tomáš. I blázne, ját myslil, kdo ví co! At si ho vezme. Kačenka. On ale mysli, kdvž mu dáte prsten, abyste mu také dal prst, a když prst, ruku, a když ruku (stydí se) — vy víte, co chci říci. Tomáš. Nunununu, blázne, to je tak, jako když někomu dám uzdu. tedy tnu musím dát také koné. — Kam pak myslíš? Kačenka. A co pak je do pouhého prstenu? Správec (po strané). Jak vidím, tedy m> tu o mne hraje. Na Kačenku nesmím si již myslit; jen kdybych z té kalužiny vyvázl, v které až po krk vězím. Kačenka. Neobyčejné seznám s neobyčejným člověkem v neobyčejné případnosti je neobyčejná příčina, že prosím — Tomáš. Tot musí být obvzláfttě hodný člověk, že se za něho tak horlivé přimlouváš. At přijde, uhlídáme. Správec. Já sám za něho prosím. Kačenka. Bude se vám jistotné líbit. Jirka (zabýval se mezi tím u stolku. Když čepec rovmi, je mu palice podezřelou; on vezme Javorníka za not). Javorník (utrhne a nčkllbne se na uého). Jirka (pro sebe). Verllucht! was istdasV Pantáto 1 I nitato! Tomáš. ScInveJg! (Ke Kačence, i Když so přesvědčím, že jej máš ráda, a že je hodný, poctivý člověk, tedy jej máš mtt; nebo s panem správcem není už nic. Javorník (vstane se stolkem, převalí Jirku i se stolici, akáče, točí se a výská). Tomáš. Kyho-li dábla, co to zaa nového? Správec. Co to má být? Jirka (vstává). Was íst denn das wieder fur ein ver-maledeiter Fikerment? Kačenka. Pantáto, to je ten pán, který Arona v lese přepadl a vaše peníze přinesl. Tomáš. To mne těší, to mne tésí I — Hezký panáček! Kačenka. To věřím! — Ol Javorník i vyleze ze stolu). Děkuji vam, pantatičkJ že jste mne obdařil rukou své přemilé dcerušky^ Krátka je sice naše známost, ale myslím, že se Iép< po/náme, až svoji budeme. Když jsem včera v toni pytli - Tomáš Co? vy jste to byl v pytli V Jirka. Das ist nicht wahr, der gestrige w;.r scbwará wie ein Pavián. Javorník. .Já jsem to byl. Kačenka se 'inde nino slitovala a chtěla mi poskytnout noclehu. Tomáš. Počkej, ty bezbožnice ! Kačenka, .liž to nikdy neudělám. 'Tomáš. To věřím, ted snad každý den. Javorník. Abych se i nyní před časem nevyzradí skryl jsem se, jak jste všichni viděli. — (Vytáhs škatulku.) A tuhle mám tu čest, vám vaše peníz odevzdat, i Mluví s Kačenkou.) Tomáš. Tu jsou na mou duši! Jirka. Das ist ein gescheiter Kerl, der bringt da (»eld wieder. Správec. Nyní, pane Tomáši, když jste zas k svémuj přišel, doufám, že se na mně mstít nebudete. N vesta je beztoho ta tam, nedopusťte, abych byl pře celým světem zahanben. Tomáš. A eo já mohu ? Správec. Když se za mne zaručíte, pustěji mne n svobodu. Vždy C vidíte, že na mne přede dveŕma č kaji jako das na zatracenou duši. Kačenka (k Javoroíkovi). Přimluvme se za něho, mně je ho přece líto ! — Pantáto, nechte se obměkčit1 Javorník. OdpusEte mu to pro tentokrát! Správec. Nechte si domluvit — lomáš. Budiž tedy! Tu vám dávám ruku na od puštěni. — M — Správec A to rukojemství? Tomáš. Mnoho-li vám chybí? Správec. Pět set zlatých. Tomáš (vezme je ze škatulky a odpočítá). Tu jsou, jdtl" a zajiravte své účty; až budete moři, oplnfte mi je. — Vidíte, jak se mstím. Správec. Věčné vám budu za to vděčným. Pozdi a v váa Huti za to a vam mladým manželům dej štěstí a požehnáni. (Odejde.) Jirka. Es ist ewig Schade, Pantáto, dass es zu keiner Linialprozession gekommen ist, ieb halte e« so gerne gesehen. . Tomáš. Ty jdi, svolej všechny ehasniky a kde koho známého nalezneš a přived je sem. Jirka. Was ist denn schon wieder? Javorník. Ihr sollt gehen, alles Hausgesinde und alle Hekannte zusammenrufen, sie mbohien sogleich hei kommen. Jirka, Schon recht! — Herr Student, ich habe eine Bitte an Sie. • Javorník. Was gibts denn ? Jirka. His nachher will ich's ihnen sagen. Javorník. So geht nur! Jirka. Ich gehe schon zum Pikerment! (Odejde, je bo ale slyšet venku volat:) Hej, mládku, stárku. Dorotko, Ančičko, Sultán! Výstup 12. Tomáš Kačenka. Javorník. Tomáš. Jsem tomu jak náleží povdéčen, že se to tak skončilo. Ale, mftj milý pane, přece bych rád věděl, odkud jste, kdo jste a komu jsem svou dceru dal. - 56 — Javorník. Jsem z Dobrouna mlynářuv syn. Tomáš. Co? Mladý Javorník? Javorník. Ovšem 1 Ale mlýn dostane starší bratr, proto jsem se dal na studie. Tomáš. VždyC říkáme: Hory a doly se nesejdou. ale lidé se sejdou. Hleďte, já jsem s vaším otcem pracoval v cizině. Že váš bratr mlýn dostane, z toho si nic nedělejte, můj mlýn náleží vám. X mlynářského plemene rozený, budete mistrem jen to íikne. Kačenka, \ Javorník. } 'okujeme srdečně, pantáto. Výstup 13. Dorotka. Předešlí. Tomáš. Co pak ty chceš, Dorotko? Dorotka. Já si jdu stěžovat na vaši Andulu. Kd< uine potká, tam mně nadává, proto vás prosím abyste ji to zapověděl. Tomáš. Ze ani chvíli nemůžete dát pokoje, pořád se musíte hašteřit. Co pak jste zas měly? Dorotka. Ona mysli, že její Jirka za mnou chodi, proto se tak na mne zlobi. Ale já ho nechci; raději se českého hocha přidržím, s tím si aspoň mohu pohovořit. Tomáš. Drž se. koho chceš, jen.mně dej pokoj! Výstup 14. Jirka Ančička. Stárek. Mládek. Všechna čeled Sedláci a selky. Předešlí. Jirka (staví je do kola). Nur her da, nur her da; stellt euch herum, der Herr Mullermeister WiH was publizioniren. — 57 — Tomdi, Milý sousedé I Dnešní noc byla pro mne velmi strašlivou. Víte, co ne v mém domé prihodilo, nie nevite, že to všecko jak náleží dobre dopadlo. Tento dobrý člověk přinesl mné mé ukradené peni/.e nazpátky, má dcera jej miluje, a já mu ji dam.' Javorník. Já se přičiním, abyh si, milí sousedé vaši přízeň všemožným způsobem získal. Tomáš. Dobře I dobře I Panu správci jsem odpustil: tu d mné jen řekněte, co s židem počneme? Všichni. OdpusCto mu také. Tomáš. Mude-li jen s tím pan desátník spokojen ? Všichni. Všichni budeme za něj prosit. J ■■■ornik. Tu právě přichází. Výstup 15. Descitnik vystoupí napřed, za nim Aron, maje přes ivňj kabát vojenský šat, šavli a ročnici. Předešlí. Desátník. Heroin da! .Iron (celý unaven a otrýzoěn). Ach, da* is! mcine let/te Stundel Desátník (velí). H alt! .Iron (zňatane stát). Desátník. Präse n ti rt! Aron (dčlá, co se puroočí, ale zmateně). Desátník. Tu ee podívejte, čemu se za krátký čas • naučil. (Velí.) Vorwärts! Marsch! Aron (jde až do předu), ô, ich unglOcklicher Moucheml Tomáš (odvede si desátníka stranou). Pane desátníka, peníze se nalezly. Za jeho lehkomyslnost je dost potrestán; on býval jindy hodný, poctivý človék; od- pustte mul Všichni. Ano. ano, odpnstle mul — 58 - i hýl opravdo :tkových li* — Strachu Desátník. Pan správec je vaši dobrotivosti schopen skládat účty. To by bylo spraveno. — A žid — voják z té baby beztoho nebude — bud propuštěn! Aron (jako znova narozen padne Tomášovi k nohoiim. dekuje mu, vstane, trhá kabát a všecko se sebe, oddechni si.) Ich bin frei I ich bin frei 1 jetzt ieb: ich wieder auf! Ich danke, Herr Müllermeister, für die Gnad', loh will von nun an ein ehrlicher Mensch sein und bleiben. Machts, was wollts, ich bin trei! (Při pol sledních slovech odběhne.) Všichni (smějí se mu). Desátník. Myslíte snad, páni, že bych je na vojnu odvedl? — Mýlíte se! — i nemůžeme u našeho stavu potřebovat! jsem mu jen chtěl nahnat! Tomáš. Tedy i to je odbyto. Nyní přikročme k Ti leh. Všichni, jak jste tu, jste pozváni, ľane desíÉ niku, vy » námi budete stolovat. Desátník. Má povinnost je vykonána; vaše pozvaní přijímám a těším se, že mohu u tak hodných li* setrvat. Jirka. Aber, Herr Student, wissen Sie, was Si^ mir versprochen haben? Javorník. Was denn? Jirka. Kine Bitte. .Javorník. Nun? Jirka. Sie möchten dem Müller zureden, dass mich auch heirathen .lässt. Tomáš. Co pak ty máš heirathen? Javorník. On mne prosí, abych se přimluvil, se také směl ženit. • Tomáš. Což jste všichni tím ženidlem posedli? No, kterou pak chceš? Jirka (ukáže na Aučičku a na Dorotku). Die zwei di Tomdi. I kreutzblitz do jitrnici Nechtěl bys jich hn^'1 pul kopy? , Jirka. Nun, wenn» nicht geht, bleib ich halt bei meiner Ančrl. Alte Liebe rostet nicht Tutndš (k Ančičce). Co ty tomu rikáA? Ančička (s radosti). Mit dem grbssten Vergnügen! lomáš, 1 nu, so nimm weg! (Dá jejich ruce dobro* mudy.) Ancička ípolibí mu ruku). Hedanke mich recht schon! Jirka. Ich halte nicht gegluubt, dies der l'autato " inlahcl und .-.> ein l'n!