NATURALISMUS
12. 11. 2015 – Pavel Trtílek
http://seite360.de/wp-content/uploads/2012/09/Die_Weber_1897_by_Emil_Orlik-496x347.jpg

—Vznik:
Ø 70. léta 19. stol. ve Francii
Ø návaznost  na realismus, současně se vůči němu vymezuje
—Doba:
Ø 1852–1870: „Druhé císařství“ (Napoleon III.)
Ø prusko-francouzská válka (1870–1871)
Ødivadla zavřena
Øporážka Francie, Napoleon III. zajat
Ø1871 sjednocení Německa
Ø Pařížská komuna (revoluční samovláda)
Øtrvala 72 dnů, poté tzv. 3. republika

Ø šíření socialismu Evropou
Øposlední čtvrtina 19. stol.
Øinspirace myšlenkami Karla Marxe
Øzájem o nižší vrstvy – ohnisko naturalismu
Øevropské státy přijímají ústavu – snaha o nastolení všeobecné rovnosti
Ø společenská tendence bavit se
Øobliba operety, bulvární komedie, tanečních scén (kabaret s kankánem), hudebních kaváren,
stínového loutkového divadla…
Ø snaha o opozici vůči „zábavnímu průmyslu“

—Podstata naturalismu:
Ø natura (příroda), naturalis (přírodní)
Ø „vědecký realismus“ (krajní směr realismu)
Ø snaha analyzovat skutečnost (objektivismus)
Øzaznamenat nezkreslenou realitu
Øeliminace subjektivního vnímání autorů
Ø literatura  i divadlo mají fungovat jako věda
Øvědecký odraz skutečnosti, nikoli umělecký obraz
Ø odpor vůči klasicismu a jeho ideálu krásna
Øsvět přece není jen dobrý a krásný, ale také krutý a ošklivý
Ø polemika s realismem
Ønedůsledně poznává realitu, odhlíží od závažných témat

ARNO HOLZ
(1863 – 1929)
—Rovnice naturalismu:
—umění = příroda – x
—
—x = autorský subjekt, jeho schopnost co nejdokonaleji napodobovat
— („x“ je u každého autora jiné, schopnost „napodobovat“nikdy není dokonalá, každý autor má vlastní
vidění světa i svou fantazii)
—umění – není kopií reality, ale má se jí přiblížit
—umělec – má být zapisovatel skutečnosti
Arno_Holz.jpg

—Estetika naturalismu:
Ø snaha umění o napodobování okolí
Øna úkor fantazie autora, bez reflektování jeho pocitů
Ø poetika „pravdivosti“ – odmítnutí krásna jako idealizované reality (preferuje se ošklivost)
Ø pesimistická témata
Øbída, krutost, utrpení, poklesky, nemoc, stáří, smrt…
Ø kritičnost a skepse vůči neradostnému, chmurnému světu
Ønení důvod k humoru ani k idealizaci světa
Øprovokace měšťáků dosud přehlíženými tématy (patologie)
Ø co nejpřesnější reprodukce skutečnosti
Ømetoda padajícího listu (zachytit každou fázi, každý detail)

Naturalismus-karik
—naturalista – v akci


—Literatura a divadlo:
Ø hlavní doménou – próza
Øpovídka, skica, analytický román
Ø ústup lyriky
Ø rozvolnění žánrů, zcela mizí komedie...
Ø důraz kladen též na divadlo
Øtouha šířit estetiku naturalismu mezi široké vrstvy lidí
Ø tendence k dokumentárnosti
Øideální by byl asi dokumentární film

Ø realistický hrdina:
Øobyčejný, „běžně průměrný“ člověk
Ø naturalistický hrdina:
Øvýjimečný svou podprůměrností
Øideál: „nejbídnější z bídáků“
Øoběť společnosti (prostitutka, žebrák, vyděděnec, násilník, alkoholik, bezdomovec) nebo přírody
(šílenec, mrzák)
Økomplikovaný charakter
Øčlověk – oběť přírody či společnosti, proto není vinen za to, jaký je, byl k tomu donucen vnějším
prostředím...
Ø smysl naturalistů pro sociální hlediska

—Hlavní znaky naturalistického divadla:
Ø dramatici tvořili za život ovlivněni více směry
Ø nové soubory hledaly „své“ autory (nové autory)
Ø dialogy: hovorový jazyk, dialekty, argot
Ø málo dramatické, statické, popisné
Øcílem bylo hodnověrně ztvárnit postavy a prostředí
Ø
—Tvůrci a zakladatelé:
Ø Émile Zola a bratři Goncourtové
Ø Gustave Flaubert, Guy de Maupassant, André Gide aj.
Ø „předchůdce“ Henrik Ibsen: hry z let 1877 – 1882
Ø„Umění má být autentickou výpovědí, zdrojem poznání a podnětem k diskusi.“

Ibsen
—naturalismus v praxi: Ibsen na smrtelném loži († 1906)


manet-pijakabsintu.jpg
—Edouard Manet: Piják absintu (1859)


—Emile Friant: Dušičky (1888)



—Constantin Meunier:
—Dříči
—(1890)

—Vliv na naturalisty:
Ø Charles Darwin (1809–1882) evoluční teorie:
— O vzniku druhů (1859)
Øpodle naturalistů určuje lidský osud:
— 1) prostředí (výchova nepomůže)
— 2) dědičnost (vrozené vlastnosti a sklony)
—
Ø pokusy naturalistů aplikovat evoluční teorii na literaturu a divadlo:
Øchápání člověka jako bytosti řídící se pudy (ne mozkem)
Øvůle ani výchova s tím mnoho nesvedou
Øčlověk je předurčen prostředím a vrozenými vlastnostmi (vliv dědičnosti)

Darwin (karikatura)
Darwin_kar


—FRANCIE
—Konec 19. st.: rozmach frašek a bulvárních komedií:
Ø Eugène Labiche, Georges Feydeau, Georges Courteline,Tristan Bernard
Øjejich vzor: Eugène Scribe (dobře udělaná hra / le pièce bien faite)
Øbulvární divadla: soukromá – obavy z neúspěchu, uvádění zavedených autorů, jednotvárnost divadelní
produkce
Ø Comédie-Française
Øklasicistní dramatika, deklamační herectví
Ø 1864: dekret o svobodě divadel (Napoleon III.)
Øzrušení monopolů Comédie-Française a Théâtre Odéon
Ø 1900: v Paříži už 100 divadel

ÉMILE ZOLA
(1840 – 1902)
Zola
Ø hl. teoretik naturalismu:
Ø inspirován Darwinem a Marxem
Ø „Literatura si musí vybrat mezi vědou a zánikem.“
Ø„Drama má ilustrovat zákony dědičnosti a prostředí.“
Ø dramatik = vědec
Ø spisovatel  = patolog
Ø ve své tvorbě líčil prostředí nejnižších společenských vrstev

—Émile Zola
—na portrétu od
—Eduarda Maneta
Zola-port

Ø ovlivněn Darwinem (teorie evoluce) a Marxem (teorie o vývoji společnosti)
Ø jeho „manifesty“ naturalismu:
Øpředmluva k románu Tereza Raquinová (1873)
ØNaturalismus na divadle (1881)
ØExperimentální román (1881)
Ø
Ø vlastní sociologické představy: společnost rozdělil do 3 skupin:
Ø1) lid
Ø2) elita
Ø3) spodina

Ø za 1. naturalistický román označil Flaubertovu Paní Bovaryovou (1857)
Ø
—Tvorba:
Ø Tereza Raquinová (1873, prvotina)
Ø Pravda (zpracování Dreyfusovy aféry)
Ø Rougon-Macquartové (cyklus 20 románů o rozvětvené rodině)
ØBřicho Paříže, Zabiják, Nana, Germinal, Peníze aj.

Zola-rodokmen.rodu.Rougon-Macquart
rodokmen rodu Rougon-Macquartů


—Dramatická tvorba:
Ø Renée (drama pro Sarah Bernardt, uvedeno v Théâtre Vaudeville roku 1887 – bez úspěchu)
—
—Zolovy neúspěšné autorské dramatizace prózy:
Ø Tereza Raquinová (Théâtre Renaissance, 1873)
Ø Břicho Paříže (Théâtre de Paris, 1887 )
Ø dramatizace vlastních povídek (částečný úspěch)

Zolův dopis francouzskému prezidentovi ve věci tzv. Dreyfusovy aféry
celý text viz:
http://www.cahiers-naturalistes.com/jaccuse.htm
Zola-dopis

—Zola ve své pracovně „kuriozit“
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\DSD\Fotky\NATURALISMUS\nové\Zola-v.kancelari.plne.kuriozit


—karikatura naturalisty Zoly
Natur-karik-Zola.zkouma.cloveka


Zola-Montmartre,Paris
—Zolův náhrobek
—(Montmartre)

—Inscenační praxe francouzského naturalismu:
Ø někteří Zolovi stoupenci v požadavcích na divadelní reformy ještě radikálnější
Øinscenace = výsek ze života přenesený na jeviště
Øideálně bez rozdílu mezi životem a uměním
Ø nedostatek kvalitních her adekvátních naturalistickým požadavkům
Ø chabý ohlas původní naturalistické dramatiky
Ø herectví původně statické, teprve později „realističtější“
Ø zavedení tzv. „4. stěny“ (tvařme se, že divák neexistuje)

bratři GONCOURTOVÉ
—Edmond de Goncourt (1822 – 1896)
—Jules de Goncourt   (1830 – 1870)
—
—„kronikáři pařížského života“
—
Goncourtove

—Tvorba:
Ø Sestra Filomena (román)
Ø Herečka Faustinová  (román, autor Edmond)
Ø Henriette Maréchalová (jejich nejúspěšnější  naturalistické drama)
Øsled po sobě plynoucích obrazů, bez zápletky
Øsnaha o iluzi skutečnosti (výseky života přenesené na jeviště)
Ødnes nehrané a nečtené
Ø
Ø Akademie Goncourtů
Øzal. 1902
Øceny za nejlepší prozaická díla

HENRY BECQUE
(1837 – 1899)
—Vrchol naturalistického dramatu: 5 dramat a 1 libreto
—
Ø Krkavci (1882 uvedeno v Comédie-Française)
Ønaturalismus v Paříži přijat
Øherectví ještě nenaturalistické
Øinscenace nezdařilá
Ø Pařížanka (1885 v Théâtre de la Renaissance)
Becque

ANDRÉ ANTOINE
(1858 – 1943)
Øherec, režisér, kritik
Ø1887 zakládá 1. divadlo programově se hlásící k naturalismu
Øzároveň jde o 1. divadlo francouzské moderny (původně působící v dřevěné boudě, pak v budově na
Montparnassu)
Ø
André_Antoine_actor.jpg

—THÉÂTRE LIBRE
Ø název podle vydaných her V. Huga „Divadlo na svobodě“
Ø naturalistické tendence
Øtaké  symbolismus a pantomima
Øjeviště = výsek skutečného života
Ø snaha uvádět nové autory
Ø turné po Evropě (1893–1894)
Ø1896 finanční krach (9 sezon)
Ø neobjevilo žádného  dramatika, jehož tvorba by přečkala svou dobu…

Theatre-Antoine
—THÉÂTRE ANTOINE  (1896)
Ø naturalistické zaměření nahrazeno psychologizujícím
Ø 10 sezon (1906 zánik)
Ø později obnoveno jinde (viz fotka)
Ø 1906 Antoine se stal ředitelem v Odéonu (státní divadlo)
Ø
Ø díky klubovým předplatitelům tato divadla nespadala pod dohled cenzury (ta byla 1870 zrušena,
1874 však znovu zavedena…)

—NĚMECKO
—Situace před nástupem naturalismu – Berlín:
Ø na konci 19. stol. 3 soukromá divadla dobré kvality:
ØDeutsches Theater (založen 1883) jak klasické, tak nové inscenace (à la meiningenští)
ØBerliner Theater (1888)
ØLessing Theater (1890)
Ørepertoár těchto divadel pod vlivem cenzury

Freie
—FREIE BÜHNE (1889)
Ø inspirace:  Théâtre Libre
Ø Otto Brahm (vůdčí duch souboru)
Ø hráli v neděli odpoledne
Ø uvádění zakázaných her
Ø objevili Hauptmanna, dále hráli tvorbu Goncourtů, Zolu, Becqua, Tolstého, Strindberga...
Ø 1894 činnost ukončena (jen 5 sezon)
—
—FREIE VOLKSBÜHNE (1890)
Ø dělnické divadlo (inspirované F.B.)

GERHART HAUPTMANN
(1862 – 1946)
Øzpočátku ovlivněn naturalismem:
ØPřed východem slunce
ØForman Henčl
ØTkalci
Øpozději prvky symbolismu a novoromantismu:
ØHanička
ØPotopený zvon

—VELKÁ BRITÁNIE
—Nový směr v konzervativní Anglii:
Ø 90. léta 19. stol.
Ø popisný realismus (nová odnož realismu)
Ø autoři přijatelní pro cenzuru i publikum
Ø naturalismus tam pronikl pouze v tvorbě zahraničních autorů
Ø 2 výraznější představitelé popisného realismu:

HENRY ARTHUR JONES
(1851 – 1929)
—Tvorba např.:
Ø Lháři (nejznámější)
Ø Stříbrný král (melodram)
Ø Tanečnice
ØMichal a jeho padlý anděl (má nejblíže k naturalismu)
Jones

ARTHUR WING PINERO
(1855 – 1934)
—Tvorba:
Ø Sudí
Ø Druhá paní
—    Tanquerayová
—(původně však psal frašky)
—
—„anglický Ibsen“
—(1890  už přel. do angličtiny všechny tehdejší Ibsenovy hry)
Pinero

JACOB THOMAS GREIN
(1862 – 1935)
Ødivadelní recenzent, jenž r. 1891 založil:
—INDEPENDENT THEATRE
Ø vzorem Théâtre Libre i Freie Bühne
Ø klubové předplatné, hrálo se jen v neděli odpoledne
Ø nejprve zahraniční hry (Ibsen: Přízraky, Zola: Tereza Racquinová aj.)
Ø donutil G. B. Shawa psát pro divadlo (prvotina 1892: Vdovcovy domy)
Ø 6 sezon, uvedeno 26 her (zánik 1897)

GEORGE BERNARD SHAW
(1856 – 1950)
—Uznával dědičnost prostředí, „člověk však má svobodu volby!“
—Autor téměř 50 her, mnohdy komediální tendence:
Ø Caesar a Kleopatra
Ø Pygmalion
Ø Svatá Jana
Ø Milionářka
Ø Ženeva
Ø Shakes proti Shavovi
Shaw

Royalcourttheatre
—ROYAL COURT THEATRE – studio (1904–1907)
Ø každý večer se uváděly známé hry, odpoledne pak nové hry
Ø G. B. Shaw (11 her)
Ø režijní styl: „jemný realismus“, hledání  a uvádění nových her
Ø jen 3 sezony
Ø 32 inscenací

AUGUST STRINDBERG
(1849 – 1912)
—Švédský představitel naturalismu, expresionismu, symbolismu
—
—Tvorba:
Ø Otec
Ø Slečna Julie
Ø Do Damašku
Ø Hra snů
Strindberg