KNIHA ČTVRTÁ
DALŠÍ POJEDNÁNÍ O MRAVNÍCH CTNOSTECH A ŠPATNOSTECH
/. Štědrost. Marnotratnost, lakomství
Tolik tedy budiž pověděno o uměřenosti; po ní promluvme
0 štědrosti.* Zdá se, že jest středností co do statků; neboť štědrý člověk bývá chválen nikoli pro válečnou zdatnost, ani pro přednosti, pro které bývá chválen člověk uměřený, ani pro rozsudky, | nýbrž pro dávání. Statkem nazýváme všechno, čeho cena se měří penězi. Marnotratnost a lakomství jsou nadbytkem a nedostatkem co do statků; i připočítáme lakomství vždy těm, kteří usilují o statky | více než slušno, marnotratnosti pak přikládáme někdy vedlejší smysl; nazýváme totiž marnotratnými lidi nezdrženlivé a ty, kteří na svou nevázanost mnoho vydávají. Proto se také zdají být zcela špatnými; neboť mají zároveň mnoho špatností. Ale vlastně to jméno není pro ně vhodné; marnotratníkem totiž jest ten, kdo má pouze jedno určité zlo,
1 že promarňuje majetek; marnotratníkem však vůbec jest ten, kdo sám sebe ničí, neboť se zdá, že maření majetku jest také ničení sebe sama, ježto život jest oním podmíněn.
V takovém smyslu tedy pojímáme slovo „marnotratnost".
87
ETIKA NlKOMACHOVA KNIHA CTVRTA
5 Všeho, čeho se užívá, lze užívat dobře i špatně; | bohatství náleží k věcem užitečným; všeho pak nejlépe užívá ten, kdo má tu příslušnou ctnost; i bohatství tedy bude nejlépe užívat ten, kdo má ctnost, která se vztahuje k statkům. A to jest člověk štědrý. Zdá se pak, že užíváním statku jest náklad a vydávání;
10 přijímání a šetření jest spíše nabýváním. Pročež | štědrému člověku více přísluší dávat tomu, komu má, nežli brát, odkud má, a nebrat, odkud nemá. Ctnosti zajisté náleží spíše dobře činit než dobro přijímat, a krásně jednat spíše než ošklivě nejednat; i není tajno, že s dáváním souvisí dobře činit a krásně jed-
15 nat, s braním pak | dobro přijímat a ošklivě nejednat. Také dík náleží jen tomu, kdo dává, nikoli tomu, kdo nebere, a tím více chvála. I jest snadněji nevzít než dát; neboť člověk se méně rád vzdává vlastní věci, nežli přijímá cizí. A štědrými se nazývají
20 jen ti, kteří dávají; ti, kteří neberou, | nebývají chváleni co do štědrosti, ale ovšem co do spravedlnosti; ti však, kteří berou, nebývají chváleni. Ze ctnostných lidí také štědří bývají takřka nejvíce milováni; neboť jsou užiteční, a to proto, že dávají.
2. Povaha štědrého člověka
Ctnostné skutky jsou krásné a konají se pro krásno. Tedy také 25 štědrý člověk bude dávat pro krásno | a správně, totiž komu má dát, kolik a kdy a vůbec, co souvisí se správným dáváním. A to rád a bez nelibosti; neboť ctnostný skutek jest příjemný a bez nelibosti, nejméně pak působí bolest.
Ten však, kdo dává, komu nemá, anebo ne pro krásno, nýbrž z nějaké jiné příčiny, nebude nazván štědrým, nýbrž dostane se mu nějakého jiného jména. Ani ten, kdo dává s bolestí; 30 | vždyť by raději volil peníze než krásný skutek, a takové smýšlení nepřísluší štědrému člověku. Ani nebude brát tam, odkud nemá; neboť takové braní nepřísluší člověku, který peněz nece-ní. Nebude pak asi ani žebravý; neboť nepřísluší člověku, který
dobře činí, aby snadno přijímal dobrodiní. Ale bude brát odtud, odkud má, například z | vlastního jmění, ne že by to bylo krás- ii201, né, nýbrž že jest to nutné, aby mohl dávat. Ani nebude zanedbávat svého vlastního jmění, ježto právě jím chce někomu pomáhat. Ani nebude dávat leckomu, aby měl z čeho dávat, komu má, kdy a kde jest to krásné. Ušlechtile [ smýšlející člo- 5 věk překračuje v dávání docela i míru, aby pro sebe samého ponechal méně; neboť to jest vlastností štědrého člověka, že se neohlíží sám na sebe.
Štědrost se posuzuje podle příslušného jmění; nezáleží totiž v množství darů, nýbrž ve smýšlení dárcově, a toto dává podle velikosti jmění. Nic tedy nevadí, | aby byl více štědrý ten, kdo 10 dává méně, dává-li z mála.
Štědřejšími se zdají být ti, kteří si jmění nevydobyli, nýbrž je převzali. Neboť nezkusili nedostatku a všichni lidé milují více svoje vlastní dílo, jako rodiče a básníci.
Štědrý člověk nemůže snadno zbohatnout, | ježto není ani 15 hrabivý, ani neschrání majetku, ale rád rozdává a peněz si necení pro ně samy, nýbrž jako prostředku k dávání. Proto se také vytýká štěstí, že lidé, kteří jsou toho nejvíce hodni, bývají nejméně bohati. Ale stává se to nikoli bez důvodu; neboť nemůže mít majetek ten, kdo se nestará, aby jej měl, jak tomu bývá | ve všem ostatním. 20
Štědrý člověk však nebude dávat, komu nemá, ani kdy nemá, ani co jiného takového;* nejednal by totiž již podle toho, co přísluší štědrosti, a kdyby na to majetek vynaložil, neměl by na to, na co vynakládat má. Neboť dle našeho tvrzení štědrý jest ten, kdo vydává podle míry jmění, a na to, na co má; ten pak, kdo v tom míru překračuje, jest | marnotratný. Proto tyrany 25 nenazýváme marnotratnými; neboť se nezdá být snadné, aby při množství majetku překročili míru dary a výlohami.
Když tedy štědrost jest středností co do dávání a braní peněz, štědrý člověk dá a vynaloží na to, nač má a kolik má, stejně ve věcech malých | i velkých, a to rád; bude také brát odtud, 30
88
89
Š
um)
ETIKA NIKOMACHOVA
odkud má a kolik má. Poněvadž totiž ctnost jest středem pro obojí, v obojím se bude chovat, jak má. Neboť takové braní souvisí se slušným dáváním, není-li takové, jest mu protivné; vlastnosti tedy, které souvisejí, vyškytají se zároveň u téhož 1121' člověka, protivné však zřejmě | nikoli. Kdyby se mu však přihodilo, že by peníze vynaložil způsobem, který odporuje tomu, co jest přiměřené a krásné, bude toho litovat, ač mírně a jak má; neboť ctnosti náleží mít libost a nelibost z toho, z čeho má a jak má. Se štědrým člověkem rádi také jednáme v peněžních 5 záležitostech; | neboť dovede snést křivdu, ježto peněz nece-ní, a více se horší, jestliže opomenul vynaložit na něco, na co měl, než lituje, jestliže vynaložil na něco, na co neměl, i nemá zalíbení v Simónidovi.*
3. Povaha marnotratníka a lakomce
Marnotratný člověk naopak chybuje i v tom; neboť se ani neraduje z toho, z čeho má, ani jak má, ani nemá nelibosti; to se nám více ozřejmí dále.
10 Řekli jsme, že marnotratnost a lakomství jsou nadbytkem a nedostatkem, a to ve dvou věcech, v dávání a braní; neboť i náklad počítáme k dávání. Marnotratnost tedy překročuje míru v dávání a nebraní, v braní pak míry nedosahuje, kdež-
15 to lakomství v dávání míry nedosahuje, [ v braní však překročuje, ale pouze v maličkostech. V marnotratnosti obojí stránka nebývá zcela spolu spojena - není totiž snadno všem dávat a odnikud nebrat; neboť záhy se nedostává jmění dávajícím soukromníkům, kteří se právě zdají být marnotratníky -; neboť
20 takový člověk se zdá být nemálo lepší | než lakomý. Může totiž být snadno vyléčen věkem nebo nedostatkem a přijít ke středu. Neboť má vlastnosti štědrého člověka; dává totiž a nebere, jenže ani to, ani ono nekoná způsobem správným a příslušným. Kdyby tedy tomuto zvykl nebo nějak jinak se změnil,
90
KNIHA ČTVRTÁ
byl by štědrý; bude totiž dávat tomu, komu má, | a bude brát 25 tam, odkud má. Proto se také zdá, že povahou není špatný; neboť v dávání a nebraní nepřekračuje míry ani člověk nešlechetný, ani podlý, nýbrž pošetilý. Ten, kdo jest tímto způsobem marnotratný, zdá se být mnohem lepší než lakomec, jednak z uvedených důvodů, jednak proto, že pomáhá mnohým, tento však nikomu, | ani sám sobě; ale mnozí marnotratníci, jak 30 jsme uvedli, jednak berou odtud, odkud nemají, jednak jsou v tom lakomci. Hrabivými pak se stávají proto, že chtějí sice činit výlohy, ale snadno to činit nemohou. Brzy | se jim totiž 1121' nedostává prostředků. Bývají tudíž nuceni, aby šije zjednávali odjinud. Zároveň pak nic nedbají krásna a berou lehkomyslně a odkudkoli; mají totiž jen náklonnost dávat, ale nezáleží jim na tom, jak a odkud. Proto ani jejich dary nejsou projevem ušlechtilého smýšlení; nejsou totiž ani krásné, ani se pro to I neprokazují, ani jak se sluší; spíše někdy obohacují ty, kteří 5 by se měli sami přičinit, a lidem poctivým by nedali nic, kdežto pochlebníkům anebo lidem, kteří jim zjednávají nějaké jiné potěšení, mnoho. Proto také mnozí z nich jsou nevázaní; lehkomyslně totiž rozhazují a utrácejí na prostopášnosti, a protože nežijí pro | krásno, kloní se k rozkoším. 10
Na takové zcestí se tedy dostává marnotratník, nemá-li správného vedení. Kdyby se mu ho však dostalo, snad by přišel ke středu a na správnou cestu. Ale lakomství jest nevyléčitelné. Zdá se totiž, že stáří a každá slabost činí lidi lakomými. Lakomství jest také pro lidi přirozenější | než marnotratnost; 15 většina lidí totiž jest spíše hrabivá než rozdávačná.
Lakomství má také širší rozsah a jest mnohotvaré; zdá se totiž, že jest mnoho způsobů lakomství. Neboť ježto záleží ve dvou věcech, v nedostatku dávání a v nadbytku braní, nebývá u všech úplné, nýbrž jest to rozděleno; | jedni překračují míru v braní, 20 druzí zas jí nedosahují v dávání. Neboť všichni ti, kteří mají taková pojmenování jako spořivci, skrblíci, držgrešlové, nedosahují míry v dávání, ale nebaží po cizím, aniž chtějí brát, jedni
91
ETIKA NÍKOMACHOVA
KNIHA ČTVRTÁ
25 z jakési slušnosti a opatrnosti před hanebností | - někteří totiž se zdají tomu vyhýbat anebo alespoň ujišťují, že se tomu vyhýbají proto, aby snad později nebyli nuceni vykonat něco hanebného. K těmto pak náleží také člověk skoupý a každý takový; jmenuje se tak od nadbytku zásady nic nedávat -, jiní se zase zdržují cizího z bázně, ježto není snadno, aby sám z majetku druhých
30 | bral, druzí však z jeho nikoli, spokojují se tedy s tím, aby ani nebrali, ani nedávali; druzí opět v braní překračují míru a berou odevšad a všechno, jako ti, kteří provozují nedůstojné živnosti, kuplíři a všichni podobní, i lichváři, kteří malé částky půjčují 1122- na vysoké úroky. | Všichni tito totiž berou odtud, odkud nemají, a tolik, kolik nemají. Zdá se, že jest jim společná hanebná ziskuchtivost. Neboť všichni berou na sebe hanbu pro zisk, a to i pro zisk skrovný. Nenazýváme totiž lakomými ty, kteří berou 5 velké množství tam, odkud nemají, a to, co brát nemají, | jako například tyrany, kteří plenívají města a obírají svatyně, nýbrž nazýváme je spíše špatnými, bezbožnými a nespravedlivými. Ale přece k lakomcům náležejí hráč v kostky, zloděj a lupič. Jsou totiž chtiví hanebného zisku. Neboť obojí se namáhají pro
ío zisk a berou na sebe hanbu, | i podstupují jedni nej větší nebezpečí pro lup, druzí se obohacují ze svých přátel, jímž by měli dát. Obojí tudíž, ježto chtějí vyzískat tam, kde nemají, jsou chtiví hanebného zisku. A každé takové braní jest tedy lakotou. A tak se právem lakomství jmenuje opakem štědrosti; jest totiž větším
15 zlem než | marnotratnost a chybuje se v něm více než v marnotratnosti, o které byla řeč výše.
4. Velkorysost. Malichernost, nevkus, okázalost
O štědrosti tedy a o opačných špatnostech tolik buď pověděno. S tím asi souvisí promluvit také o velkorysosti.* Neboť se 20   zdá, že i tato jest jakousi ctností co do statku. | Ale nevztahuje se jako štědrost ke všem skutkům v peněžních záležitos-
tech, nýbrž pouze k nákladným; v tom převyšuje štědrost velikostí. Neboť, jak již jméno (megaloprepeia) naznačuje, jest to slušný náklad (prepúsa dapané) ve velkém měřítku (en mege-thei). Velikost jest však pojem vztažný; není totiž tentýž náklad u toho, kdo vystrojuje válečnou loď, jako u toho, | kdo vypravuje sváteční poselství.* A to, co jest slušné, řídí se osobou, okolnostmi a předmětem. Ten, kdo vynakládá, jak slušno, ve věcech malých nebo mírných, nenazývá se velkorysým, jako například když se řekne „často jsem žebráku dával",* nýbrž ten, kdo tak činí ve věcech velkých. Velkorysý člověk totiž jest ušlechtilý a štědrý; štědrý člověk však proto není ještě velkorysý.
Nedostatek takového stavu se nazývá malicherností, nadbytek pak nevkusem a okázalostí a jaké ještě jsou takové vlastnosti, které nepřekračují velikosti v tom, v čem mají, nýbrž se blýskají v tom, v čem nemají a jak nemají. O těch však promluvíme později.
Velkorysý člověk se podobá člověku rozumnému. | Dovede totiž uvážit to, co se sluší, a obětovat přiměřeně velký náklad. Neboť, jak | jsme řekli na začátku,* duševní stav se určuje činnostmi a předměty, jichž se týká; a tu náklad, který velkorysý člověk přináší, jest velký a slušný. Taková jsou tedy i jeho díla; tak totiž i velký náklad bude slušný, bude-li přiměřený svému předmětu. A tak dílo | má být hodno nákladu a náklad díla, neboje i převyšovat. Takový náklad pak velkorysý člověk obětavě vynaloží pro krásný účel; neboť toto jest ctnostem společné. I vynaloží jej rád a ochotně; neboť přílišné počítání by bylo malicherné. A tak bude asi spíše uvažovat, jak by to bylo nejkrásnější a nejslušnější, než co to bude stát a aby to stálo | co nejméně. Nutně tedy velkorysý člověk ze svých prostředků vynaloží to, co má a jak má. Než v tom jest to „veliké" člověka velkorysého, to jest ve velikosti oběti, která, i když se štědrost projevuje v týchž věcech a i když náklad je stejný, vytvoří dílo velkolepější. Neboť | hodnota majetku a díla není stejná. Majetek totiž jest nejvíce hodnotný, má-li větší cenu, například zla-