•ANTICKÁ MYSTERIA
•Synesios zaznamenal Aristotelův výrok týkající se zasvěcování do mysterií:
–„Aristoteles je toho názoru, že ti, kdo jsou zasvěcováni, se nemají něco dozvědět, nýbrž mají
zakusit jiné stavy a být uvedeni do jistých rozpoložení – přirozeně poté, co se na to určitým
způsobem připravili.“
•přesto pro nás antická mysteria zůstávají tajemstvím
–některé texty odhalují vztah středomořských národů k tajemstvím podsvětí i nebes
–např. Keltové se stýkali s Etrusky (kteří se později usadili v severní Itálii) a byli v kontaktu s
obchodníky, kteří obchodovali s dalekými kraji (filosofové s nimi často putovali za poznáním)

–bylo by zvláštní, kdyby něco (např. z orfických či eleuzínských mysterií) neovlivnilo i
středoevropskou tradici – viz např. nalezené obětiny v Býčí skále pocházející mj. i z Peloponésu
doby bronzové…
•mystéria
–tajné obřady, do nichž uchazeči vstupují v zasvěcovacím aktu
–mohla být vázána k jednomu bohu nebo k více bohům současně
–slibovala lidem vykoupení ze strastiplného bytí a dosažení lepšího života po smrti
•tyto kulty se nikdy nezformovaly do podoby církví
–bývaly přístupné všem včetně otroků, většinou dokonce převažovali lidé z nižších společenských
vrstev (včetně otroků, bezdomovců, nemajetných)

•nevíme, od jaké doby lidé provozovali mystéria
–zda už od paleolitu, čemuž by mohly nasvědčovat jeskynní malby coby výzdoba místa k mysterijním
obřadům
–v Řecku to bylo přinejmenším od poloviny 2. tisíciletí př.n.l.
–zdá se, že vrchol provozování mystérií spadá do období helénismu (cca 4. stol. př.n.l. – 1. stol.
př.n.l.)
•Povaha a podoba mysterií:
•podstatou každého mysteria byl určitý mýtus ve vztahu ke konkrétním božstvům
–během zasvěcování noviců se tento mýtus buď předváděl, nebo sděloval

–aktéry byli kněží – buď jako herci nebo recitátoři či vypravěči
–později mohli převzít jejich úlohu herci a hudebníci, přičemž nevíme, zda tito profesionálové
účinkovali jen v částech přístupných veřejnosti, nebo i při rituálním zasvěcování, které bylo
veřejnosti nepřístupné
•mystéria se totiž dělívala na část veřejnosti přístupnou a část tajnou – určenou jen členům daného
kultu a adeptům o členství:
–o tajných částech dnes prakticky nic nevíme, protože mystikové dodrželi svůj slib mlčení a po
zákazu mystérií nikdo z nich tajné učení nesepsal
–i samotné mýty měly patrně své veřejné a tajné části související s mysteriem, které mohly být
zaznamenány v liturgických knihách, o jakých se zmiňuje např. Platón

–to potvrzují i křesťanské prameny pojednávající o dobrovolných i vynucených spáleních takových
knih: svaté knihy prý sloužily veleknězi, který je vyjímal z úkrytu, kde ležely ve skříňce
•účelem mysterií bylo hlavně překonat strach ze smrti, získat duchovní posílení a „poznat sebe
sama“ (vlastní podstatu, svou duši)
–za helénismu musela řecká mysteria čelit tlaku kultů šířících se z Východu – orientální kulty
bývaly orgiastičtější než racionalistické kulty řecké a získávaly rychle na oblibě (údajně své
adepty přiváděly do blízkosti boha těsněji)
–řecké kulty se vztahovaly k podsvětí a jeho vládci (viz Démétér a Persefona), orientální kulty
byly soustředěny

–kolem mýtu, v němž převládá láska a tragický konec (viz např. Eset a Usir)
•prostředky dosažení vytržení (extáze) při kultovním zasvěcení mohly být následovné:
–divoké tance v doprovodu rychlé, monotónní hudby
–pití opojných nápojů, často různých směsí (odtud jejich označení „kykeón“, tj. směs)
–pojídání psychoaktivních látek (např. námel), mohly však být přidány do nápojů
–odolávání spánku vedoucí k halucinacím
–

•Písemné prameny o mysteriích:
•o mysteriích máme mnoho zmínek v četných pramenech:
–od homérských hymnů až po pozdní pisatele
–zvlášť důležité informace známe z křesťanských pramenů, jejichž cílem bylo ukázat nemorálnost a
zvrácenost pohanského náboženství – potíž je v tom, že jejich charakteristika bývá povrchní (jejím
účelem nebylo podat detailní vyčerpávající popis o mysteriích)
–z antické literatury se dochovaly pasáže o mysteriích např. v Metamorfósách aneb Zlatý osel od
Apuleia (psáno latinsky) nebo v O Isidě a Osiridovi od řeckého Plútarcha (v obou případech jde o
významné prameny pro poznání egyptských kultů v římské říši)

–významné jsou také prameny povahy historické a soudní záznam týkající se obhajoby athénského
řečníka Andokida obviněného z narušení eleusinských mystérií, tradované pod názvem O mystériích
–a dále také obsáhlý popis procesu proti Bakchovým mystériím v Římě, který se dochoval v Liviově
podání (kniha 39, 8nn)
•Místa konání mystérií:
•přibližování člověka k božstvu prostřednictvím mystérií nebylo pouze řeckou záležitostí
–známe mysteria z Egypta, Persie, Sýrie či Thrákie – např. ostrov Sámothraké u jižního pobřeží
Thrákie (evropská část Turecka, SV Řecka a JV Bulharska) v Egejském moři, kde se konala tzv.
mystéria Velkých bohů

–mnoho mystérií se do Řecka dostalo z jiných kultur: z Persie, Egypta, Sýrie, Babylonu a Malé Asie
•na území antického světa stojí zbytky svatyní
–často na těžko přístupných místech jako Bakchův chrám na libanonsko-syrském pomezí v Baalbeku či
Isidin chrámový komplex ve Filách na nilském ostrově
–jindy jde o podzemní svatyně – zejména početná mithraea v Římě: např. pod křesťanskými bazilikami
Santa Maria Maggiore (Marie Sněžná) nebo San Clemente, v Eleusině to byla jeskyně
–na bývalých kultovních místech byly nalezeny početné kultovní předměty, jejichž účel nám většinou
uniká…
•z různých nápisů a záznamů známe
–kněžské funkce, názvy kultovního inventáře i části modliteb, přísah a zvolání

–některé malby se také pojí k mystériím – např. scény v římském paláci Aldobrandinů či výzdoba
z Vily mysterií (Villa dei misteri) v Pompejích, kde se dochovaly nástěnné výjevy iniciace patrně
v souvislosti s Bakchovým kultem (sama místnost sloužila snad k pořádání hostin a přijímání hostů:
večeřadlo)
•mysteria byla konána po dobu více dní
–adepti se na ně připravovali už před jejich začátkem např. půstem
–během konání mysterií nosili zaslíbenci předepsaný oděv a účastnily se jich osoby vykonávající
konkrétní povinnosti v souvislosti s průběhem mystérií (např. omývaní zasvěcenců)
–součástí byl mystický průvod a hody z obětin předložených božstvům

vila mysterií v Pompejích:
malby znázorňující akt zasvěcování
http://www.arssacra.org/images/misteri_2wall_part2_completion_large.jpg

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/1a/Villa_dei_Misteri_V_-_1.jpg
nahoře: sedící matrona  a chlapec předčítající text ze svitku
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e7/Villa_dei_Misteri_II_-_2.jpg

http://www.arteaffreschi.it/affreschi_img/AR%20100158.jpg
sedící silén dává napít se posvátného nápoje mladému satyrovi (zasvěcenci), druhý satyr drží
posvátnou masku, jejíž odraz se snad odráží na hledině nápoje

http://www.justdog.it/show/public/poi/0201/201750/84499.jpg/Albergo/hotel-villa-dei-misteri-4.aspx



–bývalo také určeno, jaké jsou nejvyšší možné sumy se platí za určitá zboží nebo služby na daném
tržišti během mystérií a jaké pokuty za porušení konkrétních předpisů a zákazů (pro majetné jsou
určeny peněžité tresty, pro otroky a nemajetné jsou to tresty bičem)
–jakékoli vynesení obsahu mystérií na veřejnost trestala obec zpravidla smrtí – známe několik osob,
které byly souzeny z tohoto přečinu:
–snad byl souzen autor tragédií Aischylos (traduje se o něm, že byl zasvěcen v Eleusině), jistě byl
souzen politik a vojevůdce Alkibiadés, Andokidés aj.
–podnětem mohlo být udání / obvinění kvůli předvádění v soukromí scény z mystérií, sdělení jejich
obsahu, oslovení nejvyššího kněze z Eleusiny jeho občanským jménem, za přestoupení nějakého zákazu
během mysterií apod.

•Zákaz konání mystérií:
•zákaz mystérií byl vydán roku 391, když papež Theodosius I. Svatý vydal zákaz vyznávání
nekřesťanských kultů
–395 zákaz uctívání pohanských kultů stvrdil i římský císař Theodosius (a téhož roku zemřel)
–přesto se v některých východních oblastech tyto kulty udržely až do 6. stol.
•tím se uzavřela epocha, jež uctívala svět bohů velkolepými stavbami, obětinami a veřejnými i
tajnými obřady, která si své bohy dovedla velkolepě přiblížit také v umělecké tvorbě
–postavy bohů ožívaly v literárním podání a na rozdíl od mystérií (kde se adepti přibližovali
skutečným bohům)

– přinášely posluchačům či čtenářům povědomí o své povaze
–kromě literárně zaznamenaných mýtů vlastně neznáme z obsahu mysterií nic, neboť šlo o skrytá
tajemství víry (o tom svědčí i etymologie: mysterion = tajemství)
•z antiky máme doloženo konání následujících mysterií:
–eleusinská mysteria (Démétér, Persefona, Hádés)
–dionýská mysteria (Dionýsos)
–orfická mysteria (Orfeus)
–kult Isidy (původně egyptská Eset, jež přemohla smrt)
–mithrova mysteria (původně perský solární kult boha Mithry)
–kult Kybely a Attida (původně Malá Asie a Sýrie)

•Kult Kybely a Attida
•v maloasijské a syrské oblasti byl rozšířen kult bohyně zvané Velká matka, jménem Kybelé
–později získala vůdčí postavení v panteonu coby Velká Matka bohů, zvaná též Idská Kybelé (na
maloasijském pohoří Ida stál její chrám)
–její uctívání se dostalo i do Řecka, zejména na Kypr a do jónských měst, v nichž si bohyni
spojovali s obdobnými řeckými představami – zejm. s bohyní Rheou (dcera Gáji a Úrana, matka hl.
olympských bohů: Dia, Poseidóna, Háda, Héry atd.), ale také s bohyní Démétrou (coby dárkyně obilí,
roli mohla sehrát i etymologie: Dé/Gé + métér, tj. Matka Země)
–později byla uctívána s ostatními bohy i ve velkých městech (včetně Athén), o čemž svědčí mj. také

– promluva sboru v Euripidových Bakchantkách:
– Ach, jak je blažený, ach, jak je šťastný,
– kdo tajemné obřady poznal.
– Svůj život v čistotě tráví,
– v duši vždy radost a jásot.
– Na horách v Bakchově reji
– posvátnou očistu získá.
– I Kybelu, Velkou Matku,
– ctí, její obřady slaví.
–Kybelé byla podle mytologie zamilovaná do frýžského boha vegetace Attida
–když Attis prchal před pronásledující ctitelkou Kybelou, zbavil se svého přirození (z jeho krve
vyrostly fialky, jež znamenají v přírodě příchod trvalého jara)
–aby se udržel věčný koloběh přírody, vstává Attis o jarní slavnosti z mrtvých

–starořecký historik Diodóros Sicilský (žil v 1. stol. př.n.l.) zaznamenal ve svém díle Historická
bibliotéka mýtus o nešťastné lásce Kybelé a mládence Attida:
–královští rodiče pohodili svou dceru na horu Kybelos, kde ji živila zvěř. Když dospěla, zamilovala
se do místního mladíka Attida a otěhotněla s ním. Kybela byla lidmi tak oblíbená, že ji její otec
(král Frýgie a Lýdie, tedy východu i západu Malé Asie) přijal zpět, když však zjistil, že už není
panna, Attida dal popravit a jeho mrtvolu pohodit. Kybelé stižena šílenstvím bloudila zemí a
zoufale hledala Attidovo tělo…
–v tom mýtus připomíná egyptský příběh o Eset a Usirovi
–v Malé Asii však vypukl hladomor a lidé se obrátili na věštírnu, která jim sdělila, aby Kybelu
uctívali jako bohyni a Attidovo tělo pohřbili

–chrám Kybele postavili, Attidovo tělo však nemohli najít… a tak zhotovili jeho podobu, před kterou
naříkali, aby usmířili boží hněv pro nedodržení příkazu
–Frýgové pak každoročně vzpomínají Atiida smutečními slavnostmi a věří, že Attis znovu ožívá
–kult Kybely a Attida tedy obsahuje prvky trpícího a umírajícího božstva (podobě jako Ištar a
Dummuzi či Eset a Usir), které se vždy rodí do nového božstva
–stará pověst praví, že to byla právě Frýgie, kde se začalo obilí rodit poprvé na světě
•zejména od 2. stol. n.l. máme o tomto kultu řadu dokladů a zpráv:
–šlo o kult extaticko-orgiastického charakteru (doprovodné sexuální výstřelky však nejsou doložené,
zvěsti o vulgárních formách kultu se šířily veřejností až

– za Římské říše)
–do kultu pronikl prvek kultovní kastrace, kterou museli podstoupit nižší chrámoví kněží spjatí s
kultem (to se však netýkalo hlavního představitele těchto kněží)
–kastrace byla prováděna v nejhlubší chrámové svatyni, v níž byla kandidátovi na kněžský úřad
(nikoli účastníkovi mysterií) propíchnuta varlata rozžhavenou jehlicí (po smrti kněze byla jeho
varlata zabalena do zlatých plíšků a věnována bohyni)
–v jejím kultu se objevovaly hudební nástroje: bicí (tympana a kymbala) a sýrinx (složená z více
píšťal)
–iniciační prvky kult patrně přejal od eleusinských mysterií, kdy členové zasvěcení do kultu
vytvářejí společenství mystů
–první křesťané vnímali v Attidově údělu paralelu s utrpením a zmrtvýchvstáním Krista
–

•Zlatá tabulka z Hipponionu
–jeden z nejúplnějších orfických textů, který patrně nosila na krku žena z jihoitalské Kalábrie
(pohřbená kolem roku 400 př.n.l.) zní:
–Toto je dílo Paměti, když jsi blízko smrti a sestupuješ dolů do dobře vystavěného Hádova domu.
–Na pravé straně je pramen a vedle stojí bílý cypřiš.
–Duše mrtvých k němu sestupují a osvěžují se.
–Neopovažuj se přistoupit k tomuto prameni!
–Před sebou nalezneš chladnou vodu vytékající z Jezera Paměti, stráže stojí před ní.
–Zeptají se tě s prohnaným důvtipem, co hledáš v temnotě rmutného Hádu.
–Řekni: Jsem syn Země a hvězdné Oblohy.

–Jsem vyprahlý žízní a umírám, a tak mi rychle dopřejte k napití chladné vody z Jezera Paměti.
–A oni tě ohlásí u Podsvětního krále a dovolí ti napít se z Jezera Paměti.
–A ty také, poté co ses napil, půjdeš svatou cestou, po které putují zářní zasvěcenci.
–zasvěcenec je ten, kdo nahlédl či vstoupil během mysterijních kultů za svět (pozemský) a ví, jak
je uspořádán – v případě podsvětí jde o sestup ke kořenům světa
•Zlatá tabulka z Petelie:
–poškozenou tabulku s obdobným textem koupil roku 1830 baron Millingen – údajně pochází z hrobu v
Petalii (dnešní Strongoli v jižní Itálii) cca ze 4. stol. př.n.l.:

–Na levé straně Hádova domu nalezneš pramen a vedle něj bude stát bílý cypřiš.
–Ať tě ani nenapadne přiblížit se k tomu prameni!
–Nalezneš další, z Jezera Paměti vytékající chladnou vodu, budou před ní stát stráže.
–Řekni: Jsem dítě Země a hvězdné Oblohy, ale z nebeského pokolení. Vždyť to sami víte.
–Jsem vyprahlá žízní a umírám, a tak mi rychle dopřejte chladné vody vytékající z Jezera Paměti.
–A oni sami ti poskytnou vodu z posvátného pramene a potom budeš vládnout s ostatními héroy.
–Toto je dílo paměti. Když budeš umírat….. napiš toto…..
–obklopen temnotou…..
– (zbytek poškozen)

•LITERATURA K ANTICKÝM MYSTERIÍM:
•
•Dostálová, Růžena; Hošek, Radislav: Antická mystéria (Praha 1997)
•Giebel, Marion: Tajemství antických kultů (2009)
•