•TROJSKÉ MÝTY
•mýty související s trojskou válkou
•hlavní zdroje: homérské eposy
–Ílias (nazvaný podle jednoho z názvů pro Tróju: Ílion, název použitý ve smyslu „báseň o Íliu“)
–Odyssea (nazvaný podle Odysseova putování z Tróje domů na ostrov Ithaka)
•moderní výzkumy naznačují, že eposy připisované Homérovi vznikaly v rozmezí mnoha staletí a
samotným básníkem (či jeho následovníky, pomocníky) pak byly nejspíš jen shromážděny a písemně
zaznamenány

•existuje hypotéza, že „homér“bylo označení funkce, povolání nebo úřadu sběratelů a zapisovatelů
starých mýtů
–takových „Homérů“ by tak bylo více (něco jako Pýthie v Delfách)
•archeologické objevy:
–na Hisarliku (pahorek na SZ pobřeží Malé Asie) byly nalezeny zbytky 8 měst, jež byla postavena na
troskách svých předchůdců v období let 2.700–1.200 př.n.l.
–jedno z nich bylo zničeno vojenským útokem cca 1.230 př.n.l. (patrně při projevech mykénské
rozpínavosti)
–pozůstatky Tróje objevil pro naši civilizaci (v letech 1.870–1.890) zámožný obchodník Heinrich
Schliemann, ve snaze dokázat, že Homér ve svých eposech vycházel z historických skutečností
–

•Mytický trojský cyklus:
•1) Malá trojská válka a cyklus Argonautika
•tento mýtus popisuje Darés Fryžský v úvodu svého válečného popisu Pád Tróje následovně:
–Iásón a Argonauti pluli do Kolchidy pro zlaté rouno, které od něj žádal jeho strýc král Pelias ve
strachu, aby ho všemi oblíbený synovec nepřipravil o trůn
–když během plavby přistáli u břehů města Ílion (Trója), vykázal je ze svého území jeho král
Láomedón jako nezvané hosty, neboť byl příchodem ozbrojených Řeků znepokojen
–to rozlítilo zvláště Hérakla, a tak po návratu Řeků domů dal dohromady vojsko a vyplul s ním proti
Ílionu, aby je za jejich urážku potrestal

–když Tróju dobyli, zabili i všechny Láomedontovy syny – s výjimkou jediného, který byl ve Frygii,
kde ho jeho otec ustanovil velitelem: byl jím Priamos, pozdější král Tróje během Velké trojské
války –Řekové naložili na lodě velkou kořist a odpluli domů – i s Láomedontovou dcerou Hésionou
(sing. Hésioné), kterou si odvezl Telamón (jako později Trójané Helenu), kterou dostal od Hérakla
darem za své hrdinství, když jako první z řeckých bojovníků vstoupil za hradby Ília –Priamos se pak
– jen co se o události doslechl – se svou ženou Hekabou i svými dětmi vrátil domů (za členy
královského rodu bylo považováno jen 5 jeho synů [Hektór z nich byl nejstarší] a 3 jeho dcery,
které měl s Hekabou, ostatní děti měl s četnými souložnicemi) –po návratu do Ília dal zbudovat
ještě mohutnější hradby a vystavěl nový královský palác, oltář zasvětil Diovi

–pak vyslal do Řecka posla se vzkazem, že je ochoten snést všechny utrpěné křivdy (včetně
vyvraždění rodiny) pod podmínkou, že mu bude vrácena sestra Hésiona, neboť není spravedlivé držet
v otroctví dívku královského rodu –to nejprve král Péleus (předek rodu Pelopovců) a pak i Telamón
na Salamíně rázně odmítli a posla vyhnali –posel po návratu Priamovi vše vypověděl, nabádal ho
k vypovězení války proti Řekům –Priamos svolal své syny i všechny své příbuzné na poradu, dospěli
k tomu, že Evropané jsou bojovní a mají mnoho lodí, zatímco Asiaté dlí v zahálce, tudíž ani Trójané
nemají potřebné loďstvo –Priamův syn Alexandros – tj. Paris – se nabídl, že válečné loďstvo dá
vystavět a vojsko proti Řekům povede, aby pomstil smrt svého děda i další urážky od Řeků

–následně popsal sen (tedy ne skutečné setkání s bohy, jak praví mýtus), který měl, když lovil
v lesích na Ídě: –posel bohů Hermés k němu přivedl bohyně Héru, Afrodítu a Athénu, aby rozsoudil
jejich spor o to, která z nich je nejkrásnější: Afrodíté mu slíbila, označí-li ze všech 3 bohyň ji,
že mu dá ženu považovanou v Řecku za nejkrásnější, a tak rozhodl v její prospěch –takže Trójané
můžou spoléhat na pomoc Afrodíty, což se všem zamlouvalo, a se stavbou loďstva souhlasili –Helénos
však věštil, že Řekové připlují, vyvrátí Ílion a skoro všichni zhynou rukou nepřátel, pokud si
Alexandros přivede nejkrásnější Řekyni –Priamos se však i přesto rozhodl vyslat Alexandra
s loďstvem do Řecka – a s tímto rozhodnutím souhlasil i trojský lid

–začalo se se stavbou lodí a shromažďováním vojska
–Kassandra však začala věštit, co Trójany čeká, vyplují-li do Řecka…
•Argonauti:
•podle mytologie mořeplavci, kteří se plavili na lodi Argó pod vedením Iásóna do Kolchidy pro zlaté
rouno
–šlo o dlouhou plavbu
– z Iólku do Kolchidy,
– plnou překážek a
– nebezpečí
–
–
–
– jedna z možných tras:
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/a/af/MS-Argonautai-route.jpg/800px-MS-Argonaut
ai-route.jpg

–za neplnoletého Iásona vládl v Iólku záludný král Peliás
–když se následník trůnu domáhal jeho vrácení, dal mu Peliás podmínku, že mu vládu předá po získání
zlatého rouna, jež v Kolchidě zůstalo po obětování zlatého berana Diovi (beran byl původem z Řecka)
tamním králem (Aiétés), jenž ho nechal střežit děsivým drakem, neboť zlaté rouno považoval za
záruku svého vládnutí
–Iásón nesplnitelný úkol přijal a nechal na dalekou cestu postavit velkou loď a sehnal posádku,
která nevěřila v možný návrat z neznámých krajů…
–
–
–
–
» Argonauti (Louvre)
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/6a/Krater_Niobid_Painter_A_Louvre_G341.jpg/2
90px-Krater_Niobid_Painter_A_Louvre_G341.jpg

–posádku tvořilo mnoho mužů slavných jmen, mezi nimi herojové Héraklés a Ankaios i hrdinští
blíženci Kastór a Polydeukés, Orfeus (pěvec a vypravěč), Théseus (athénský král), Asklépios (lékař)
aj. i mnohé bájné bytosti (např. Kalais a Zétés okřídlení synové boha západního větru Borea) –pluli
dlouho s mnoha zastaveními i souboji, až dorazili do Kolchidy –kolchidský král Aiétés (syn
slunečního boha Hélia) se obával, že ho Iásón přijel zbavit moci, a tak ho nepřijal moc přívětivě,
zlaté rouno mu však slíbil – ovšem za nesplnitelných podmínek: –Iáson musel zorat pole s býky s
kovovýma nohama, nasít dračí zuby, z nichž vzklíčí ozbrojení vojáci, které musí do večera pobít

–Iásón však získal na svou stranu Aiétovu dceru Médeiu, jejíž srdce zasáhl Erós láskou k Iásonovi
–dala Iásonovi mast nezranitelnosti a poradila mu, jak porazit dračí vojsko (vhodit mezi ně kámen,
načež se pobijí mezi sebou) –Médeia měla za zradu vůči otci i svým lidem výčitky, Iásón jí však
slíbil, že ji vezme s sebou do své vlasti –když úkol splnil, král Aiétés začal podezřívat z pomoci
některou ze svých dcer – Médeia z obavy vyhledala na lodi Iásóna a přemlouvala ho k rychlému útěku
–pomohla mu získat zlaté rouno (očarovala draka kouzelnými slovy a uspala ho kouzelnou šťávou,
Iásón uvolnil zlaté rouno) a prchali k lodi –Argonauti žasli nad krásou zlatého rouna, ale Iásón
s Médeiou je pobízeli k odplutí a přípravě k boji

–král Aiétés shromáždil bojovníky a se svým synem Apsyrtem dorazil na pobřeží –Argonauti už byli
daleko na moři (s pomocí bohyně Héry, na jejíž znamení se pluli k ústí Istru, dnešní Dunaj)
–Aiétovo vojsko se rozdělilo: jedna část plula směrem k Egejskému moři, druhá část vedená Apsyrtem
k ústí Istru, kde se obě lodi setkaly –Médeia lstí vylákala Apsyrta na schůzku, načež z úkrytu
vyskočil Iásón a uťal mu všechny údy a tělo zahrabal
–Argonauti pak Apsyrtovo vojsko porazili
–druhé kolchidské vojsko je pronásledovalo, bohyně Héra však rozpoutala vichřici a bouři, takže
pronásledování bylo marné

–cestou se stala Médeia manželkou Iásona, aby ji na ostrově Fajáků nemuseli vydat kolchidskému
králi, kam se dostalo kolchidské vojsko –v obavě z trestu krále Aiéta to kolchidští vojáci vzdali a
v těch místech se usadili a do Kolchidy se už nevrátili… –po návratu však král Peliás odmítl vrátit
Iásónovi vládu nad Iólkem, a tak se ho Iásón rozhodl s pomocí Médeii zavraždit: –Médeia slíbila
Peliovým dcerám, že jejich otce omladí (stejně jako omladila po příjezdu do Řecka Iásonova otce), a
donutila je, aby otcovi samy otevřely žíly –když mu vypustila krev, nenahradila ji žádnou zázračnou
tekutinou, nýbrž neúčinným odvarem z travin, načež Peliás zemřel

–Iásón se nedočkal moci, odplatou za smrt Peliovu je vyhnali z Iólku –po dlouhých cestách našli
útočiště u korinthského krále Kreonta, kde se narodili jejich dva synové Mermeros a Ferétés
–Médeia doufala v rodinné štěstí, Iásón však stále bažil po moci – měl si vzít Kreontovu dceru
princeznu Glauku –když zradil a chtěl zapudit Médeiu, její láska se proměnila v nenávist: zahubila
svou sokyni princeznu Glauku i krále Kreonta a poté i oba své syny
–Iáson se stal psancem
–po dlouhé době, kdy loď Argó (uctívána jako posvátná památka) začala trouchnivět, se usadil v
jejím stínu zavržený Iásón, loď se na něj zřítila a zabila ho

•2) Velká trojská válka
•tyto „mytické“ události popisují i doboví váleční zpravodajové: Darés Fryžský (Pád Tróje) a Dyktys
Krétský Zápisky o válce trojské (in Homérští hrdinové ve vzpomínkách věků)
–jde o mýty spjaté s reálnou historickou událostí (podobně jako např. Mahábhárata)
•ústředními aktéry trojské války jsou členové prokletého rodu Átreovců
–bohové u smrtelníků nesnášeli hybris (tj. pyšnou zvůli), za niž netrestali pouze provinilce, ale i
celé jejich rody
–v této souvislosti stihl jejich hněv také rod Átreovců:
•vše začalo u Tantala
–syn Dia a nymfy Plútó

–stal se natolik oblíbeným u bohů, že s nimi často sedal u hodovního stolu, jednou se však dopustil
zásadní chyby: –podle jedné z verzí měl odhalit lidem tajemství bohů (patrně důvod jejich
nesmrtelnosti, viz též Epos o Gilgamešovi) –podle rozšířenější verze jim předložil na hostině jako
pokrm vlastního syna Pelopa (jenž založil olympijské hry), aby vyzkoušel jejich vševědoucnost
–bohové čin odhalili a Pelopovi vrátili život, zato Tantalos musel podstoupit krutý trest: –byl
uvržen do Tartaru, kde je na věky trýzněn hladem a žízní, přičemž nemůže dosáhnout na nic, co by
jeho muka utišilo, ačkoli je kolem něj hojnost jídla i pití (pro něj však nedosažitelná)
–

•trest bohů však postihl i jeho rod:
–jeho vnuci Átreus a Thyestés spolu vedli spor o vládu v Mykénách
–ačkoli už měl Átreus blízko k vítězství, neovládl svou zášť a pozabíjel Thyestovy děti a předložil
mu je při hostině k jídlu (variace Pelopova zločinu)
–z incestního spojení Thyesta s Pelopeiou vzešel potomek Aigisthos, který později zavraždil Átreova
syna Agamemnona s pomocí jeho manželky Klytaiméstry, s níž smilně žil během Agamemnonovy účasti v
trojské válce i po jeho vítězného návratu
–Agamemnon před vyplutím do Tróje obětoval bohyni Artemidě svou nejstarší dceru Ífigenii, aby
zajistil vítr válečnému loďstvu řeckých spojenců při plavbě proti Tróji

–za to se mu Klytaiméstra po jeho návratu z války pomstila vraždou
–na radu boha Apollóna pak jejich děti Élektrá a Orestés svou matku a jejího spoluviníka zabily
–Élektrá poté dožila v osamění, zatímco Orestés pronásledovaný Erínyemi zešílel, nakonec však byl
od svého zločinu očištěn v Delfách (kam ho Erínye pronásledovaly) a bohové mu odpustili
•trojskou válku podle mytologie zapříčinil Paris
–jeden z 50 synů trojského krále Priama, který tohoto svého syna držel daleko od Tróje na hoře Ídě,
protože sám kdysi ve snu viděl, že Paris zapříčiní zkázu města
–tehdy bohové zapomněli na svatbu krále Pélea s mořskou nymfou Thetidou pozvat bohyni sváru Eris

–ta přesto přišla a vhodila mezi bohy zlaté jablko s nápisem: té nejkrásnější –mezi 3 bohyněmi –
Hérou, Athénou, Afrodítou – hned vznikl konflikt a začaly se o jablko přít (viz úsloví „jablko
sváru“) –Paris byl nejkrásnější z tehdejších smrtelníků, a tak ho Zeus určil za soudce jejich sporu
a poslal pro něj na horu Ídu posla bohů Herma
–Paris měl rozhodnout, která z těch 3 je nejkrásnější
–Héra mu slíbila vládu nad Asií, Athéna moudrost a vítězství v boji (touto volbou by patrně Trójané
nad Achajci zvítězili), Afrodíté lásku nejkrásnější smrtelnice Heleny (dcery Dia a Lédy, sestry
Klytaimestry), jejímž manželem však byl spartský král Meneláos (bratr Agamemnóna)

–Paris prohlásil za nejkrásnější Afrodítu a vydal se hned do Sparty –Meneláos ho náležitě přijal
jako hosta, vzápětí však musel odplout na Krétu (nic netušil)
–když se vrátil, Paris byl pryč i s jeho ženou Helenou…
–protože Helena byla nejkrásnější žena, měla za svobodna nejvíce nápadníků (projevili o ni zájem
všichni achajští královští synové) –její otec (král Tyndaros) se obával, že by mu odmítnutí
nápadníci mohli vyhlásit válku, a tak než rozhodl o ženichovi, vyžádal si od všech zájemců přísahu,
že nejen uznají vyvoleného ženicha – ale v budoucnu mu v případě nutnosti i poskytnou vojenskou
pomoc –tak se i stalo a manžela Meneláa všichni původní nápadníci uznali

–nyní, když po návratu z Kréty zjistil, co se stalo, svolal všechny tyto nyní již vládce a
připomněl jim jejich přísahu, kterou se nyní rozhodl využít –společná vojska se shromáždila
v přístavu v Aulidě v počtu 100.000 mužů (mezi nimi i četní hrdinové – z nich nejhrdinnější
Achilleus dorazil i se svým přítelem Patroklem, dále Odysseus aj.) –Achajové však nepověřili
vrchním velením Achillea, nýbrž Meneláova bratra Agamemnóna (krále v Argu a Mykénách) –loďstvo bylo
dávno připraveno k vyplutí, jenže se stále nezvedal vítr –obrátili se tedy na věštce Kalchanta,
který jim zjevil, že bezvětří způsobil Artemidin hněv – sám Agamemnón ji totiž urazil, protože
zabil laň jí zasvěcenou

–bohyně se neusmíří, dokud jí král neobětuje svou dceru Ífigenii –Agamemnonovi nezbylo, než
ustoupit všeobecnému nátlaku a poslat do Mykén pro dceru pod záminkou, že ji chce zasnoubit
s Achillem… –Artemis se však nakonec slitovala a za dívku podstrčila na oltář laň, Ífigenii potom
přenesla do Tauridy (na Krym) a učinila ji tam kněžkou ve svém chrámu
–válečné loďstvo mohlo vyplout
–
–zbytek mýtu viz např. Kniha o mytologii starého Řecka a Říma (od str. 170) nebo Lucilla Burn:
Řecké mýty (od str. 31)

•Mýty a divadlo:
•vysoká kultura Athén se soustřeďovala kolem divadla, resp. kolem tragédie, která byla prohloubením
náboženské zkušenosti
•řecké divadlo tedy bylo zpočátku duchovní záležitostí (viz i obětiny na oltáři orchestry) oproti
římskému, jehož primární účel již byl zábavní (podobně jako dnes u nás)
–uvádění tragédií bylo náboženským svátkem a ve většině tragédií napsaných na mytologická témata se
opakovalo ústřední drama víry – drama jedince, který spáchá zločin proti víře (v důsledku toho i
proti společnosti), pročež upadne v nemilost a je vyloučen ze společenství (např. Oidipus,
Antigona, Faidra atd.)

•LITERATURA:
–Cílek, Václav: Orfeus – kniha podzemních řek (Praha, 2009)
–Hůrková-Novotná, Jiřina: Antická jména : Jak je číst a skloňovat (Praha, 2005)
•encyklopedický přehled:
–Zamarovský, Vojtěch a kol.: Bohové a hrdinové antických bájí (Praha, 2013)
–Martin, R., Hrubanová V.: Slovník řecko-římské mytologie a kultury (Praha, 1993)
•převyprávění mýtů:
–Burn, Lucilla: Řecké mýty (Praha, 2006)
–Estin, Colette aj.: Kniha o mytologii starého Řecka a Říma (Praha, 1994)
–Graves, Robert: Řecké mýty (různá vydání)
–Petiška, Eduard: Staré řecké báje a pověsti (různá vydání)

•původní zdroje:
–Hésiodos: Zrození bohů (Theogonia), Práce a dni in Zpěvy železného věku (Praha, 1990)
–Homér: Illias, Odyssea (různá vydání)
–Homérské hymny (Praha, 1959) soubor textů
–Homérští hrdinové ve vzpomínkách věků (Praha, 1977) soubor nemytologických textů o hrdinech
antické mytologie
•život v antickém Řecku:
–Buttin, Anne-Marie: Řecko 779 až 338 př. n. l. (Praha, 2002)
–Šílený, Tomáš: Život v antickém Řecku (Praha, 1947)
–Thomson, G. D.: Aischylos a Athény (Praha, 1952)