•ANTICKÉ NEBE A ASTRÁLNÍ BOŽSTVA • •Řekové neznali astrální božstva, s výjimkou nebeského Hélia a jeho sester –astrální božstva byla patrně nahrazena olympskými (sídlícími vysoko v oblačném vrcholku Olympu) •Hélios – mladý, urostlý bůh slunce –zosobnění jasu a tepla, zobrazován se zlatými vlasy coby paprsky korunující jeho hlavu –jeho sestrami byla bohyně měsíce Seléné, která projížděla po nebi ve stříbrné bárce (před její krásou i hvězdy bledly), a bohyně jitra, úsvitu i červánků Éós (slovanská Jitřenka), která doprovází Hélia až k západu, kde se mění ve Večernici (první večerní hvězdu) –svou každodenní povinnost konal ve zlatém voze, taženém 4 okřídlenými koňmi –je mu zasvěcen kohout, který ho na ranní cestu budil, přičemž zrána vycházela jitřenka Éós, která mu otvírala bránu na nebesa, a za ní na východě vyjelo spřežení boha slunce J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\02. Antika\35-Eos.jpg J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\02. Antika\34-Selene.jpg Éós (vlevo) Seléné (vpravo) –Héliova cesta začínala na dalekém východě, prý někde v Kolchidě či v zemi Indů, a směřovala nad celou zemí až k dalekému západu, kdy dorazil k Ókeanu na ostrov Blažených, kde se jeho koně vykoupali a napásli a Hélios tam odpočíval přes noc ve zlatém paláci (viz Tři zlaté vlasy Děda Vševěda) –ráno pak v nádherné bárce (prý ve tvaru poháru, kterou mu zhotovil sám božský kovář Héfaistos), odplouval po vodách Ókeanu zpět na východ, kde následujícího dne jeho pouť opět začínala –dával svým světlem a teplem zemi život, na své pouti všechno viděl – mnohé si však nenechal jen pro sebe… –Héliovým osobním majetkem byl ostrov Rhodos, který si vyzvedl z mořských hlubin poté, co si bohové rozdělili majetek a na Hélia zapomněli –obyvatelé ostrova mu k poctě zbudovali Rhodský kolos: obrovskou sochu nad vjezdem do přístavu (1 ze 7 divů starověkého světa, byl zničen při zemětřesení 225 př.n.l., viz obrázek) J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\02. Antika\33e-Helios-Kolos_Rhodsky.jpg Hélios se spřežením J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\02. Antika\33a-Helios_se_sprezenim.jpg J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\02. Antika\33b-Helios.jpg Hélios na římské minci J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\02. Antika\33d-Helios-rimska_mince.jpg Hélios: římská bronzová socha (Louvre) J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\02. Antika\33c-Helios-rimska_bronzova_socha-Louvre.jpg •DALŠÍ MYTICKÉ BYTOSTI •Prométheus a Epimétheus – potomci (dvojčata) titánské dvojice Iapetos a Themis –byli Diovi bratranci (Kronos a Iapetos byli bratři) –protikladná božská dvojice (antagonismus přírodního dění), kdy první prospívá a druhý škodí: akční Prométheus (před-přemýšlející) a lenošný Epimétheus (po-přemýšlející) •(viz i české mýty: Přemysl, jehož jméno je odvozeno od slova přemýšlet, a jeho protiklad Nezamysl, odvozeno od slova nezamýšlet) –stvořil zvířata a obdaroval je specifickými dovednostmi, nikdo se však ze zvířat neradoval –proto z hlíny a vody, které dávaly život rostlinám i stromům, uhnětl člověka k podobě bohů a bohyně Athéna mu vdechla ducha –Prométheus pak učil člověka všelikým dovednostem, aby nechodili světem jako ve snách: stavět příbytky, číst, psát a počítat, využívat zvířata a sestrojovat vozy, stavět lodě s vesly i plachtami, kutat v zemi a užívat léky i masti, odhalil mu krásu umění – a lidé se učili… –bohové z Olympu pozorovali lidi nedůvěřivě – zvlášť Prométheův bratranec Zeus s obavou pozoroval jejich schopnosti, a tak přikázal Prométheovi, aby lidi naučil obětovat bohům s pokorou a bázní, neboť bohové vládnou nad osudem všeho na zemi –Prométheus vyzval Dia, aby sám rozhodl, jaká strava bude příslušet bohům a jaká smrtelníkům: obětoval obrovského vola a rozdělil ho na 2 díly – do jednoho dal veškeré maso, morek i vnitřnosti a zabalil to do nevzhledné volské kůže, do chutného tuku schoval jen holé kosti –Zeus ucítil vůni oběti, sestoupil na zemi a Prométheus ho vyzval, aby vybral díl, který bude navždy coby oběť příslušet bohům, a který díl zůstane lidem –Zeus se nechal ošálit chutným tukem, ale když zjistil, že jsou v něm jen kosti, strašlivě se na Prométhea rozzlobil, ale rozhodl se potrestat smrtelníky: –vzal a schoval lidem oheň, aby si maso ani vnitřnosti nemohli upéct –a Prométheus přelstil Dia znovu – vzal z Diova krbu oheň a donesl jej lidem na zem ukrytý ve stonku fenyklu –Diův hněv neznal mezí – tentokrát se už rozhodl potrestat Prométhea: nařídil Héfaistovi, aby Prométhea připoutal ke skále na Kavkaze, kam pak za ním po dlouhá staletí denně přilétal obrovský orel (potomek Týfona a zmije Echidny), aby mu vždy vykloval z těla játra, jež mu do druhého dne dorůstala – Prométheus trestán Diem J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\02. Antika\36-Prometheus_trestan_Diem.jpg –přikovaného Prométhea vysvobodil Héraklés, když orla zabil, a Zeus se radoval z dalšího úspěšného hrdinského činu svého syna Hérakla tolik, že Prométheovi vše odpustil –po Prométheovi však seslal Zeus další trest i na lidi coby domnělé spoluviníky: stvořil pro ně mytickou ženu, která jim měla přinést velká neštěstí (do té doby podle některých verzí žili na světě jen muži) –nařídil Héfaistovi uhníst z hlíny a vody tělo obdařené takovou krásou a sličností, jako by to byla bohyně –Athéna pak tuto ženu ozdobila šperky, Afrodíté dala její tváři půvab a sličnost a posel bohů Hermés ji obdařil zlým, lživým a falešným srdcem, do úst jí vložil řeč a pojmenoval ji Pandora (tj. „dar všech bohů“), přičemž jí Zeus svěřil do opatrování uzavřenou skříňku –pak ji Zeus daroval za ženu Epimétheovi (ač ho už dříve varoval vlastní bratr Prométheus, aby od Dia nepřijímal žádné dary – Epimétheus nedokázal její kráse odolat) a Pandora sestoupila na zem, kde dosud žili lidé zdravě a šťastně bez utrpení –skříňku otevřela a vypustila z ní na lidstvo pohromy a utrpení, které v ní byly zavřeny (podle jiné verze našla skříňku až na zemi, kde byla ukrytá) –od té doby jsou lidé nemocni, trpí – bolestmi, únavou, nemocemi… –Pandora se lekla a víko zavřela tak – rychle, že uvnitř zůstal duch Naděje – – – – stvoření Pandory Pandora •Nestvůry: •často hlídaly posvátná místa či magické předměty, mnohdy byly hybridní –Harpyje – napůl ženy a napůl ptáci, jejichž počet není znám, původně personifikace bouře a mračen, šířily kolem sebe nesnesitelný puch, přinášely sucho, hladomor a epidemie, později unášely duše mrtvých do podsvětí –Sfinx – má tělo lva s hlavou berana, sokola či člověka, nejstarší doklady o ní jsou známy ze starověkého Egypta, odkud se dostala do řecké mytologie, kde se její podoba různě měnila (nejčastěji byla obrovským monstrem s hlavou a obnaženou hrudí ženy, lvím tělem, hadím ocasem a ptačími křídly) Harpyje J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\02. Antika\37-Harpyje.jpg Sfinga (Mezopotámie) J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\02. Antika\38b-Sfinx-Mezopotamie.jpg Sfinga (Řecko) J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\02. Antika\38a-Sfinx.jpg Sfinga z Delf J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\02. Antika\38c-Sfinx-recka-Delfy.jpg Sfinga a Oidipus J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\02. Antika\38e-Sfinx-Oidipus.jpg J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\02. Antika\38f-Sfinx-Oidipus.jpg •mnohé žily na mořích a ostrovech: –Sirény – jejich zpěv přiváděl námořníky do záhuby –Skylla – 6hlavá obluda s 12 nohama, která v jeskyni na své skále poblíž Sicílie, kde je neustálá mlha, požírala námořníky, hrůzou se však před ní třásli i bohové –Charybda – podmořská obluda žijící naproti Skylle, 3x denně pohltí tolik mořské vody, až je vidět mořské dno, a 3x denně tu vodu zase chrlí ven (příliv a odliv), je-li nablízku nějaký koráb, tak zmizí v jejím chřtánu Skylla J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\02. Antika\39b-Skylla.jpg •Potopa: •patrně převzatý mýtus (snad z Mezopotámie?) –lidské pokolení se rozrůstalo a spolu s ním sílilo i zlo: touha po bohatství nutila lidi vést války a odvracet se od bohů –Zeus se proto rozhodl lidský rod zničit, rozpoutal větry s křídly z vody a seslal na svět lidí potopu –bystřiny i řeky unášely v divém proudu stromy, stáda, lidi i jejich příbytky, moře se spojilo s mořem a vše zaplavily vody –když Diův hněv opadl, spatřil na hladině loďku a v ní muže a ženu: Poznal v nich Prométheova syna Deukalióna a Epimétheovu a Pandořinu dceru Pyrrhu –byli nevinní, jako jedni z posledních před potopou bohy uctívali a společně teď prosili bohy o slitování –Zeus zahnal jejich loďku k hoře Parnássu, která jako jediná vyčnívala z širých vod –tam dostali záhadnou radu: aby kosti matky házeli za záda –Deukalión pochopil, že kostmi matky jsou míněny kosti země (matky všeho živého), a tak vzal kameny, házel je přes rameno za sebe – z každého jím hozeného kamene vyrostl muž, z každého kamene hozeného Pyrrhou povstala žena –ti všichni pak vytvořili nové lidské pokolení, žijící dodnes