•STAROŘECKÉ MÝTY
•
•Povrch Peloponésu ve vztahu k mytologii:
•80% povrchu Řecka pokrývají hory
•indoevropské kmeny považovaly hory za posvátné, i v těch řeckých přebývaly mytické bytosti:
–satyrové: nevábného vzhledu, napůl lidé a napůl kozli, tvořili doprovod boha Dionýsa a rádi
pronásledovali nymfy a někdy škodili lidem, po dosažení vyššího věku bývali označováni jako:
–silénové: jiné zdroje uvádí, že Silén bylo jméno nejstaršího, bělovlasého satyra, jenž vystupuje i
v některých mýtech:
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\02. Antika\21d-satyr.jpg

satyr s kozlem
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/74/Satyr_goat_Met_L.2008.51.jpg


•nejznámější z nich vypráví, jak se starý satyr Silén opil při slavnosti boha Dionýsa a ztratil se
v lese:
–vesničané ho našli a přivedli ke králi Midasovi, jenž ho přijal a pohostil
–Silén mu za to nabídl, že mu splní jakékoli přání, pokud ho propustí
–Midas si přál, aby se vše, čeho se dotkne, proměnilo ve zlato
–málem však zemřel hlady, protože všechno, i jídlo se mu pod rukama měnilo ve zlato…
–prosil tedy Dionýsa, aby ho tohoto prokletí zbavil, a ten mu poradil, aby se umyl v říčce Pactolu,
která se poté stala zlatonosnou

•Midas si po této zkušenosti zošklivil bohatství a učil se hudbě u Orfea, přičemž se stal ctitelem
lesního boha Pana
–Pan jednou opovážlivě vyzval boha Apollóna k hudební soutěži, kterou ale prohrál
–mezi posluchači byl i Midas, který jediný s výsledkem nesouhlasil a Apollón mu za trest přičaroval
oslí uši
–podle některých verzí je Midas skrýval bujnými vlasy, takže o tom věděli jen jeho holiči, kteří
toto tajemství nesměli prozradit
–jeden z nich to nemohl vydržet, a tak v polích vykopal jámu a do ní to tajemství pošeptal a
zasypal – na místě však vyrostlo rákosí, které zvěst o oslích uších šeptalo, a tak se zvěst dostala
mezi lidi
–podle jiných verzí Midas své holiče vždy popravoval

•nymfy: nesmrtelné víly
–stejně jako bohové i ony pojídaly ambrósii
–žily v přírodě (např. ve stromech, v bystřinách či studánkách), na zemi i na horách
–měly věštecké a léčitelské schopnosti
•kentauři: napůl lidé, napůl koně
–byli divocí a živili se
– syrovým masem
–žili v Thesálii (jež proslula
– svými koňmi) a při válce
– s Lapithy (jeden z mytických
– kmenů) byli poraženi
–většina z nich nenávidí lidi
http://www.planetky.cz/obrazky/o123Kentauroi.jpg

–často nezkrotní tvorové, kteří ve vinném opojení páchali násilnosti
•asi nejznámější kentaur byl Cheirón (též Chiron):
–nejstarší a nejmoudřejší z kentaurů
–učitel mnoha hrdinů, které vyučoval již od mala (Herakles, Iáson, Achilles aj.)
–učil je hodu oštěpem, bojovým schopnostem, jízdě na lehkých vozech, ale i hudbě, lékařství,
věštění, vůdcovství atd.
–patří ke klidnějším kentaurům, lidem byl nakloněn, dokonce považován za nejušlechtilejšího
kentaura ze všech

Achilles na kentauru Chironovi
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/95/Amphora_1956,1220-1.jpg


nástěnná malba z Herkulanea:  Cheirón učí Achilla hrát na lyru
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/6e/Chiron_instructs_young_Achilles_-_Ancient_
Roman_fresco.jpg/640px-Chiron_instructs_young_Achilles_-_Ancient_Roman_fresco.jpg

•Pan: původně olympský bůh
–bůh přírody, lesů, luk, pastýřů, ochránce stád
–má zvířecí uši a na hlavě růžky
–oproti ostatním olympským bohům byl ohyzdný, ti se na něj kvůli tomu dívali s despektem
–proto prchl z Olympu žít na zemi do hor Peloponésu, konkrétně do Arkádie (oblast uprostřed
Peloponéského poloostrova)
–byl klidný a veselý, hrál na píšťalu zvanou Panova flétna
–žil ve společnosti horských nymf, satyrů a boha vína Dionýsa
– dvoří se nymfám, ty ho však pro jeho vzhled odmítají
–viz např. též Kršna: božský ochránce stád a pastýřů v hinduistické mytologii, také hrával na
flétnu (neměl však zoomorfní znaky – naopak byl pohledným jinochem)

•také jeskyně měly své mytické bytosti, přičemž byly spjaty s podsvětím a chtonickými božstvy
–je patrné, že představu podsvětí a jeho uspořádání Řekové přejali z mezopotamské mytologie
•na vrcholcích skal sídlili draví ptáci a přinášeli lidem poselství bohů
–ze zpěvu havranů a střízlíků četli Řekové budoucnost
•ohledně zvířat – bohové rádi přijímali zvířecí oběti a každý z bohů měl oblíbené jiné zvíře
–např. Afrodita medvědy, Apollón lvy, Dionýsos kozly, Athéna sovy atd.

•Hranice tehdy známého světa a mytická krajina:
•ještě ve 4. stol. př.n.l. ležely neznámé a neprozkoumané kraje poměrně nedaleko domova starověkých
Řeků (větší vzdálenosti se počítaly na dny pěší chůze nebo plavby), geografové tehdy nedokázali
přesně zmapovat ani pobřeží Peloponésu •lidé se vydávali na poutě do slavných svatyň (Delfy,
Delós), námořníci a obchodníci sice cestovali po obchodních trasách, nevydávali se však za hranice
pobřežních osad ani přístavů •jen málo cestovatelů proniklo až k Héraklovým sloupům (skalám
u Gibraltarského průlivu), které tam podle mytologie postavil slavný hrdina, když plnil svůj 10.
úkol, za touto hranicí se podle představ starých Řeků setkával den s nocí – každý večer zde
zapadalo slunce za sykotu, který vydával oceán, když ohnivý kotouč zhasínal

•ve vzdálených neznámých končinách na západě – na protějších březích hlubokého Ókeana (obklopující
souš) podle jejich představ žili Kyklópové a další mytické bytosti •názor, že souš byla kruhová a
řeky z ní vtékaly do Ókeanu (ten se měl kolem souše obtáčet jako had požírající svůj ocas),
odmítali tehdy jen někteří (např. geografové) •ve vodách Ókeanu se na vlnách vznášely Ostrovy
blažených, kam se po smrti ubírali lidé, kteří vedli příkladný život •ve světě ležícím na souši za
hranicemi Řekům známého světa se měly rozprostírat rajské končiny •mnozí Řekové věřili, že domovem
některých bohů byly exotické země, z nichž k nim občas zavítali neznámí obchodníci (jantar, zlato,
měď, cín, dřevo…)

•Doba mytická a historická:
•datování se v Řecku začalo používat až v 6. stol. př.n.l. podle olympijských her konaných
v Olympii
•předtím se dějiny šířily pouze ústním podáním
•i proto Řekové považovali mytické hrdiny a události z dřívějších dob za pravdivé, tedy za
„historické“
•
•Antické Řecko a jeho náboženské představy:
•z řeckých autorů se nám mýty dochovaly díky 2 epikům („mýtografům“), kteří je zaznamenali:
•Homér a Hésiodos
•právě nejstarší a nejucelenější verzi řeckých mýtů známe od Hésioda: Theogonia (Původ bohů); Práce
a dni

•řeckými mýty se následně inspirovali i římští autoři:
•Apollónius Rhodský (3. stol. př.n.l.) napsal Argonautiku, jež se měla stát obsáhlostí obdobou
Homérových eposů, v níž byl hlavním hrdinou Iáson
–tehdy oblíbené milostné téma zdůrazněno v Iásonově vášni k Médei
•Ovidius (43 př.n.l.–17 n.l.) ve svém díle Kalendář shromáždil mýty vztahující se k náboženským
svátkům
•Vergilius (70–19 n.l.) se snažil vytvořit ryze římskou mytologii v díle Aeneis, aby byl Řím
vskutku právoplatným nástupcem Řecka, přičemž napodoboval Homéra
–1. část Aeneidy připomíná Odysseiu, teprve 2. část Íliadu (jež u Homéra Odesseově plavbě
předchází)

•už před pádem říše Alexandra Makedonského (zhroutila se 323 př.n.l.), se někteří Řekové
náboženským představám svých spoluobčanů vysmívali
•v helénistickém Řecku (období trvající od roku 330 př.n.l. do 31 př.n.l.), kdy celé Řecko ovládli
Římané, se objevily první učebnice mytologie
–řecké náboženství se tehdy rychle šířilo i na území mimo Peloponés a ostrovy tradičně ovládané
Řeky
•mnohým občanům se však již dříve jevily mýty spíš jako pohádky pro děti – což ostatně o mýtech
tvrdil dávno předtím už i Platón (427–347 př.n.l.), který však sám mýty někdy používal, ale jako
podobenství
•dokonce už filosof Xenofanés (580–488 př.n.l.) říkával, že kdyby měli voli a koně ruce a mohli
kreslit, kreslili by “koně koním podobné a voli volům podobné podobizny bohů, i jejich těla taková,
jaká mají oni sami“.

•filosofové nicméně používali mýty, aby mohli jasně, jednoduše a konkrétně vysvětlit těžko
představitelné abstraktní myšlenky
–často přejímali existující mýty, mnohdy si však pro tyto účely vymýšleli mýty vlastní
•např. Sókratés (469–399 př.n.l.) v Platónových dialozích používal mýty často k přesvědčení svých
žáků – v roce své smrti jim např. vysvětloval cestu, kterou jeho duše projde po smrti v podsvětí,
kde bude souzena a odměněna podle svých minulých činů
•Aristotelés (384– 322 př.n.l.) už však přikládal váhu jen logickému uvažování a racionálnímu
myšlení
•skeptikové samozřejmě pochybovali o všem, tedy i o pravdivosti mýtů, epikurejci je zavrhovali coby
nemorální smyšlenky odrážející strach lidí z bohů, bohy ale nezavrhovali…

•křesťané se později snažili veškeré pohanské zvyky i představy vymýtit, přitom jich však sami
mnoho převzali:
–křesťanská představa Stvořitele se podobá Diovi (byť trochu staršímu)
–pannu Marii zase uctívají podobně jako kdysi Démétér či Velkou Matku
–jiní bozi byli převedeni do kultu svatých – patronů různých oborů, činností a života (např. bohyně
Héra byla ochránkyní matek, manželství a šťastného porodu – stejně jako ve středověku sv. Anna)
–sám Kristus připomíná pohanská vegetační božstva svým znovuzrozením po své smrti

•Uctívání bohů:
•olympská božstva byla uctívána po celém starověkém Řecku, přičemž každý městský stát měl vlastní
božstvo (s vlastním chrámem), které coby uctívaný patron ochraňovalo dané město: např. Athény
chránila Athéna (viz Akropole s jejím chrámem Parthenon)
–součástí chrámů byly i chrámové pokladnice a posvátné místo, kam nikdo neměl přístup (bylo určeno
pro samotné božstvo)
–při svátcích těchto bohů se ubíral průvod uctívačů (kromě lidí nečistých, potřísněných krví nebo
vypovězených z města), všechny náboženské svátky se vyznačovaly slavnostním veselím – organizovali
je městští úředníci a pro celou obec je platili bohatí občané, což považovali za poctu (přístup na
ně měli zpravidla i cizinci, ohromeni jejich slavnostní nádherou)

•tyto slavnosti měly rozličný ráz – patřívaly k nim však shodně průvody, sborové zpěvy, tance a
závody, na počest boha Dionýsa se konala navíc i divadelní představení
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•jednotlivé frátrie (seskupení rodinných klanů) pak měly vlastní božstva, která uctívala ve
vlastních rodových svatyních
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\DSD\Fotky\ANTIKA\ŘECKO\Dionysovo div. (soucasnost).jpg