SAAMSKÉ MÝTY Old Saami Photo 6 by crocach •Sámové: •Sámové/Saamové/Saamiové dříve Laponci („lapp“ znamená norsky i švédsky „kus hadru, záplatu“), zeměpisný název Laponsko je užíván dodnes –název Laponsko (laponsky Sápmi, švédsky Lappland, norsky Sameland, finsky Lappi, rusky Лапландия) •nejstarší historicky doložení obyvatelé severní Evropy •příchod do Skandinávie: někdy před 10.000 lety •jejich předkové pocházeli z oblasti Uralu (nositelé svébytné kultury a vlastního jazyka, vzdáleně příbuzného finštině, jenž má od 17. stol. i svou psanou podobu) •ještě před 2.000 lety obývali celou Skandinávii (území od Osla až k Sankt Petěrburgu) –byli postupně vytlačováni severogermánskými a finskými kmeny více na sever – jejich novým domovem se stalo nehostinné území arktické Evropy (cca 100.000 km²) v okolí polárního kruhu •dnes žije v oblasti arktické Evropy přes 55.000 Sámů (30.000 v Norsku, 17.000 ve Švédsku, 5.000 ve Finsku a 2.000 na ruském poloostrově Kola) dnešní sámské území http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/57/LocationSapmi.png/640px-LocationSapmi.png Murmansk (největší sámské město: přes 300.000. obyv.) http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/29/MurmanskHarbour.jpg/1024px-MurmanskHarbour .jpg •Současný život vs. původní tradice: •kóta – plátěné, kožené či prkenné obydlí s kruhovým půdorysem (podobné týpí) •v létě žijí v asi 3m vysokých přenosných stanech s dřevěnou konstrukcí kuželovitého tvaru potaženou sobí kůží, v zimě v chýších pokrytých drny, březovou kůrou či prkny –ve stropě je dýmník (kouřový otvor), podlaha kolem ohniště pokryta smrkovými či jedlovými větvemi a sobími kožešinami, ve kterých se spí nebo se na nich sedí •nejdůležitějším „víceúčelovým“ zvířetem Sámů býval sob (krom tažné síly bylo využíváno jeho maso, mléko, parohy, kůže atd.) dřevěná kóta 04.samska_chyse.jpg sámská chatrč (u Stockholmu) 05.samska_chatrc-u_Stockholmu.jpg sámská rodina u své kožené kóty (cca 1900) 03.samska_rodina_cca1900.jpg jiná sámská rodina u své kóty (bez vročení) http://fc09.deviantart.net/fs70/i/2013/017/8/2/old_saami_photo_by_crocach-d5rtv13.jpg •dnes ještě asi desetina Sámů chová soby, pastevci už mají k dispozici moderní techniku (včetně skútrů a vrtulníků) •moderní civilizace jejich tradiční způsob života zničila – zachovaly se tradiční písně, vyprávění a některé tradice (včetně pestrobarevných krojů) •dnešní Sámové mají vlastní vlajku a od roku 1989 i poradní orgán „Sámediggi“ –jde o lidově volený parlament se sídlem na území Norska, Švédska a Finska (v ruské části nikoli) •Sámové považují EU za ohrožení vlastní kulturní i jazykové svébytnosti a staví se k ní odmítavě –jejich odpor k EU ovlivnil i norské odmítnutí vstupu do EU sámská vlajka 02.vlajka.png sámský parlament (vlevo Norsko, vpravo Švédsko) 06.samsky_parlament-Norsko.jpg J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\01. Saamové\07.samsky_parlament-Svedsko.JPG •v Rusku byla situace odlišná než ve Skandinávii –ve 20. a 30. letech byla stáda sámských rodin sloučena do kolchozů (státních zemědělských družstev) –mnohé rodiny tím přišly o veškerý svůj majetek –většina kvalitní pastevecké půdy se proměnila v pozemky pro těžký průmysl (nerostné bohatství severu) –dalším krokem získání kontroly nad oblastí bylo co největší osídlení poloostrova: v roce 1920 v regionu žilo 14.000 obyvatel (Sámové tvořili 15%), v roce 1989 už 1.115.000 obyvatel (z toho jen 0,15% Sámů, kteří byli z kót přesídleni do paneláků ve velkých městech) –Lovozero se stalo hlavním městem Sámů (jen do roku 1937 se směli ve školách učit vlastní řeč) –po 2. světové války otevřelo Finsko své hranice ruským Sámům, kteří se chtěli vrátit ke svému původnímu způsobu života, většina z nich toho využila •Původní náboženské představy: •staří Sámové byli animisté – věřili, že dobré i zlé síly, jež ovládají svět, se skrývají v květinách, zvířatech, kamenech, horách i řekách (viz např. šintoismus, staří Slované, Keltové, původní obyvatelé Ameriky, Austrálie i Afriky) –uctívali kameny neobvyklých tvarů zvané seity, přičemž měl každý lovec jednu nebo i více takových osobních seit, u kterých o samotě potají obětoval, když šel na lov nebo se z něj vracel –velká obětiště se nacházela na posvátných místech při úpatích hor, v nichž dle náboženských představ přebývali duchové nebožtíků •Sámové dělili svět na viditelný a neviditelný –za projev či důsledek nevyrovnanosti mezi oběma světy považovali nemoc •styk s duchy zprostředkovával vyvolený šaman označovaný slovem noid (noaidi) –dokázal svou společnost ochránit před nemocemi, odvrátit bouři, najít zaběhlé soby apod. –k vyvolání nadpřirozených sil sloužily noidům posvátné bubny z borového dřeva potažené sobí kůží pomalovanou symbolickými věšteckými znaky, na které při věšteckých seancích pokládali kostěné či kovové kroužky zvané „ukazatel“. Následně na kůži napnutou na bubínku přiložili paličku ze sobího parohu ve tvaru Y nebo T a začali otáčet zápěstím, přičemž konce paličky střídavě udeřovaly do kůže bubnu, čímž ji rozezvučely a následkem této vibrace se kroužek na kůži pohyboval – a posouval po vyobrazených symbolech – podle symbolu a místa, na kterém se zastavil, noid věštil věci příští (život, smrt, nemoc, štěstí, neštěstí atd.) –nadpřirozenou sílu ztratil, když mu vypadaly zuby •noidové se dělili na více druhů, 2 byly hlavní: –žraví noidové patřili k nejmocnějším kouzelníkům a dokázali zabíjet i pouhou myšlenkou –létající noidové se v transu dokázali odpoutat od těla, které se bezvládně zhroutilo k zemi, jejich duše se vydávala do říše mrtvých, aby vysvobodila soukmenovce, kterého postihla ztráta duše (upadl do kómatu, v reakci na setkání s bytostmi z jiných světů); podobně jako arktičtí šamani S Ameriky a SV Asie k těmto cestám využívali ochranné a pomocné duchy z onoho světa (neviditelné), kteří se v našem viditelném světě mohli zjevovat v podobě ptáků, sobů, hadů, ryb... noid s bubnem 08.noid_s_bubnem.jpg noidské bubny 09.noidsky_buben-01.jpg J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\01. Saamové\10.noidsky_buben-02.jpg noidské bubny s paličkami 11.noidsky_buben-03.jpg 14.noidsky_buben-05.png 12.noidsky_buben-04.jpg 15.noidsky_buben-06.png 13.noidsky_buben-04-prekres.jpg J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Evropské mýty\01. Saamové\16.noidsky_buben-07.png •„Boj mezi noidy“: •jeden z mýtů o létajících noidech –nejvyšším noidem je létající noid – když létá, jeho tělo nehybně leží a ostatní se ho nesmí dotknout… –jednou byli 2 spřátelení chlapci a 1 dívka a všichni byli létající noidové – je-li žena létající noid, je silnější než takový muž –jeden z hochů šel k té dívce na námluvy, ale nevzal si ji, jen si z ní dělal blázny – dívka se rozzlobila a poslala na něj kouzlo, které ho zabilo –druhý muž zůstal – jednou se potkali u kostela, hoch jí řekl, že očarovala jeho přítele, a ona odvětila, že dnes rozštípe kosti i toho druhého – to už na sebe vzájemně posílali kouzla –hoch však na její kouzla nestačil, a tak vyletěl z těla a mířil k moři, i dívka však opustila své tělo a letěla za ním, a tak se potopil do moře –dívka začala chytat ryby – kdyby se vynořil, zvítězila by, proto hoch vyvolal na moři silnou bouři, takže dívka nemohl lovit –cestovat mimo své tělo však dlouho nemohl, a tak vyletěl a mířil k souši, u řeky ho však začala dohánět – na řece byla díra v ledu, kterou lidi nabírali vodu, hoch vklouzl otvorem v ledu do řeky –dívka začala znovu lovit, hoch však probudil utopence, kteří u díry zakalili vodu, aby lovit nemohla –hoch odletěl na hřbitov, dívka za ním, na hřbitově mu pomohli umrlci, díky nimž zvítězil –jejich těla zatím ležela na zemi, hoch se do svého vrátil, dívka zemřela •Příchod křesťanství: •skandinávští misionáři se snažili sámský animismus i šamanství vymýtit (do konce 18. stol. pokřesťanšťovali Sámy i násilně) •posvátné kameny „seity“ byly poráženy, posvátná obětiště ničena, bubínky páleny a nepoddajní Sámové mrskáni a popravováni •misionáři některé motivy z bubínků noidů před zničením aspoň překreslili (coby důkaz ďábelské povahy sámské kultury) •Strašidelné jezírko: •jeden z mýtů o příchodu křesťanství: • • –severně od Mekkelfjordu je malé jezírko, nazývá se Strašidelná louže –za starých časů nebývalo habou, když sámská dívka porodila svobodná a bez muže – dítě bylo požehnáním –když však přišli misionáři, faráři a kazatelé, stalo se i v Laponsku nemanželské dítě velkou hanbou a jejich matky bývaly přísně trestány pro nemrav a cizoložství –proto se stávalo, když taková matka měla porodit, že odešla tajně do lesa a novorozeně se ztratilo: mnoho jich bývalo vhozeno do Strašidelné louže –tyto utopené děti pak v jezírku strašily: několik let poté bloudili za nocí kolem a křičely, takže se lidé báli kolem projít, protože jich tam často strašilo mnoho současně –a tak musel přijet farář Qvale, který tam večer přišel a uslyšel ten křik – vyslovil zaříkací formuli ke křtu, křik utichl a už tam nikdy nestrašilo • •Svaté pole: •příběh o stavbě kostela: –svaté pole bylo původně neposvěcené, jako celá tato země, a lidé nebyli pokřtěni –když se na tom místě začal stavět kostel, dostalo proto název Svaté pole –dělníci se v noci bavili, tančili a hulákali – pak tam začalo strašit a dělníci se začali bát, protože měli hrůzu z podzemních mocností –kdysi dávno tam totiž byli pohřbeni noidové – ti teď vylezli ze země a hleděli ke kostelu, zároveň tam některý z nich strašil tak, že házel trámem –ráno stavitel zemřel: měl krk pochroumaný tak, jako by ho za něj někdo popadl… •Pohřební zvyklosti: •mrtvý nemohl být ze stanu či chýše vynášen vstupním otvorem, nýbrž dýmníkem (symbolika toho, že mrtví a živí nechodí stejnými cestami) –pokud by se dostal mrtvý ven vstupním otvorem, následkem by mělo být brzké úmrtí mezi pozůstalými v jeho okolí •po zemřelých bývaly pojmenovávány děti (aby se mrtvý nevracel, když je jeho původní místo zaplněno), pokud se dítě nedožilo dospělosti, pojmenovali jeho rodiče stejným jménem následující dítě téhož pohlaví •Špatné jméno: •příběh o pojmenování vyprávěný starou ženou: –moje švagrová Elsa byla trochu podivínka, říkali jí Pomatená Elsa –jednou, když jsem měla první dítě, přišla na návštěvu a ptala se, jak jsme syna pokřtili –řekla jsem, že Nils, po jejím bratrovi –ona začala naříkat: „Jaká škoda! Kéž bys to jméno mohla změnit! Na co jste mysleli? Pojmenovat chlapce po mém bláznivém bratrovi! Teď už se nedá nic dělat, jen aby hoch s tím jménem mohl aspoň žít…“ –a měla pravdu: Nils měl smutný život a špatně skončil •staří a těžce nemocní Sámové bývali rituálním způsobem pohřbíváni zaživa, a to 3 možnými způsoby: –obřad sobí jízdy: dotyčný starý člověk byl usazen do saní, do kterých zapřáhli neochočeného sobího býka, starcovi dali do saní jídlo, kávu, pokrývku, kopí a nůž (milodary na cestu na onen svět) a spřežení pustili dolů po příkré stráni, přičemž se zvíře i s nákladem roztříštilo na kusy –obřad studené koupele: vhození starce do jezera nebo řeky dírou vysekanou do ledu –obřad dutého kmene: vložení starce do dutiny stromu nebo vyhnilého kmene rostoucího v hustém lese, kde dotyčný v tichosti zemřel –archeologické výzkumy dosud tyto praktiky nepotvrdily (snad jde o výmysly norských a švédských sedláků?) •Mýty starých Sámů: •dochované mýty byly zapsány cizím pohledem (často misionáři), aby byly snadněji pochopitelné lidem z kontinentální části Evropy –mnohé souvislosti a detaily se vytratily a leccos se oproti původním verzím proměnilo •největší zásluhu na uchování tradičních mýtů měl filolog a učitel sámštiny Just Qvigstad (1853–1957), jenž v letech 1927–1929 publikoval 4dílnou sbírku sámských mýtů, pověstí a pohádek nazvanou Pohádky a pověsti Sámů (675 příběhů, některé se objevují ve více variantách) •staří Sámové si mýty vyprávěli po nocích (zejména v období polární noci) ve tmě příbytků, kde sedávali kolem ohniště, ale i lovci si je vyprávěli na pláních vzdálených od domovů či na mořském pobřeží, byli-li na vícedenním lovu • většina mýtů mohla být ovlivněna či přebrána z mytologií sousedních etnik – s výjimkou mýtů o stallech a Čudech… •sámské mýty členíme do 3 hlavních okruhů: –příběhy z cizího světa pojednávají o jedincích, kteří se ocitli v situacích vyžadujících mimořádná řešení, při nichž se musí řídit určitými pravidly týkajícími se vztahů ke zvířatům a přírodě; odehrávají se zpravidla v mytické krajině (duchovním světě) –příběhy z tohoto světa zachycují kolektivní tradici a pravidla (tabu), jež musí všichni dodržovat, má-li se jim dobře dařit; jde o příběhy z každodenního života pojednávající často o neobvyklých situacích, protože život je nepředvídatelný a lidé nejsou jedinými bytostmi v něm žijící – patří sem i zkušenosti starců a stařen a také sny –příběhy o mrtvých souvisejí s povinností živých poskytnout mrtvým pomoc, aby na onom světě dosáhli klidu, a většinou pojednávají o konkrétních obřadech týkajících se nebožtíků (umrlců), kteří se po smrti dostali na nesprávné místo –anekdoty jsou specifikem z okruhu „mýtů z tohoto světa“, jsou součástí sebraných sámských mýtů; jeden příklad: •Z lovu na medvěda: –3 Sámové přišli k medvědímu doupěti a jeden z nich vlezl dovnitř, aby medvěda svázal –dělal to však tak neobratně, že se medvěd rozzlobil a ukousl mu hlavu –zbylým dvěma se zdálo, že čekají dlouho, a tak ho vytáhli z doupěte –když si všimli, že mu chybí hlava, ptal se jeden druhého, jestli vůbec měl jejich společník hlavu, když lezl dovnitř –chvíli se hádali, až jeden z nich rozhodl: „Nějakou hlavu mít musel, protože si vzpomínám, že měl vousy.“ •v sámských mýtech nacházíme podobné archetypy, motivy a příběhy, jaké známe i z mytologií jiných arktických etnik –např. saamský Mýtus o všivé bábě (in Marek, Václav: O muži, který si koupil svědění) připomíná sibiřský mýtus o cestě šamana na ostrov mrtvých, kde stařeně vybere z kožichu vši a s nimi i semena, pera ptáků a rybí šupiny, aby zas oživil zemřelou zvěř a uhynulé stromy •nacházíme dokonce i paralely s mytologií Slovanů –zlý a tupý stall páchá stejné činy jako naše polednice či klekánice (chytá a žere neposlušné děti, a když dlouho žádné nemůže sehnat, nepohrdne ani dospělým či svými vlastními dětmi) •Mytické postavy (sámská démonologie): •stallové: –stalla může stvořit noid a poslat jej na někoho jiného jakožto svého mstitele, což měli často provádět úhlavní nepřátelé Sámů – Čudové – viz též např. tupilakové u Inuitů… –stallova žena je vynalézavější než stall a má k dispozici trubičku, kterou vysává z hlavy lidem krev a mozek –stallové a s nimi i další bytosti z jiných světů jsou nejaktivnější v období mezi Vánocemi (resp. zimním slunovratem) a Novým rokem –proto se pro ně na Štědrý den dává před vchody příbytků nádoba s vodou, jinak hasí žízeň lidskou krví •podzemníci (uldové): –žijí pod zemským povrchem a pod mořskou hladinou –mají soby, nosí sámské oděvy (viz Tzutuhilové a hromové bytosti žijící ve skalách nosící kroje příslušných etnik podle daných lokalit) a krásně joikují, ale nejsou vidět –po příchodu křesťanství se vžila pověra, že to jsou zatajené děti Adama a Evy, vycházející z následujícího mýtu: –jednoho dne šel bůh navštívit Adama a Evu i jejich děti, ale Eva některé děti schovala, protože se jí zdálo, že jich má moc. Tehdy měl bůh říct, že to, co je skryté, zůstane skryté navždy… –existence podzemních bytostí v sámské mytologii (a nejen v sámské) odráží chápání života a smrti i představy o záhrobí, kde dlí duchové zemřelých –postupem času začaly mytické záhrobí obývat další bytosti na způsob trollů, skřetů, trpaslíků, elfů a víl, divoženek, jezinek či domácích duchů –nemuselo jít vždy o podsvětí, mohlo se jednat o „mytologickou krajinu“ (nehmotný duchovní svět) •trollové: –obři, postavy převzaté z norské (vikingské) mytologie – •Mýtus o stvoření Laponska: –když bůh stvořil Laponsko, musel dodatečně ještě stvořit komáry, aby nevznikla konkurence nebeskému ráji – •Mýtus o původu Sámů: •tento mýtus se objevil po příchodu křesťanství: –potopu světa přežili 2 Sámové a 2 sobi –Sámové vzali ty 2 soby a šli s nimi do hor, kde je oddal Noe, a stali se prapředky všech Sámů a z páru sobů pocházejí všichni současní sobi •O potopě a původu Sámů i Švédů: •mýtus patrně ovlivněný křesťanstvím: –staří Sámové vyprávěli, že jejich kraje byly obydleny dávno předtím, než vystoupila voda z jezer po celé zemi a utopila všechny lidi s výjimkou dvou sourozenců: chlapce a dívky –tyto dva vzal bůh a postavil na vysokou horu, která později dostala jméno Svatá hora –když vody opadly, sourozenci se vydali každý svou cestou, aby zjistili, jestli ještě někde zbyli lidé –po 3 letech putování se potkali a hned se poznali, ale zase se rozešli (patrně incestní tabu), až se potkali po dalších 3 letech, poznali se a znovu se rozešli –teprve když se potkali potřetí, tedy celkově po 9 letech, tolik se už změnili, že se nepoznali –žili spolu a vychovali děti, ze kterých pocházejí všichni lidé žijící na světě –Sámové i Švédi byli tedy původně jeden národ, ale jednou se rozpoutala strašlivá vichřice a bouře, které se někteří sourozenci tak polekali, že se ukryli pod jakési prkno – a z nich se později stali Švédové a jejich prkno proměnil bůh v dům –ostatní, kteří se nebáli bouře a neskryli se před ní, byli předky Sámů, žijící dnes pod širým nebem •1) Příběhy z cizího světa: •Muž na Měsíci: –byl jednou jeden zloděj a ten se rozzlobil na Měsíc, protože každý večer svítí a lidé pak zloděje vidí, jak krade –rozhodl se, že ho natře dehtem, vzal sud s dehtem a hadr na holi, a když se dostal na Měsíc, chtěl ho začít natírat –ale přilepil se na něj i se sudem – a dodnes na Měsíci zůstal • http://www.destiny-vision.com/wp-content/gallery/faze/uplnek.jpg •Adamovo jablko: –Eva utrhla plod ze Stromu poznání a dala ho svému muži, ale on jej celý nespolkl, uvízl mu na konci hrtanu a dodnes je to vidět –na ženě nic vidět není, když jedla Eva, celé sousto spolkla –Adam si toho všiml, ale plod už nedokázal vyplivnout •O muži, který se zaprodal peklu: •faustovské téma –jeden stařec, který se vlastní krví upsal svým jménem čertovi, za to od něj dostal spoustu majetku –když přišel jeho čas, nevěděl, jak se zachránit, a požádal o radu pastora, ale ani ten to nevěděl, až ho napadlo, že by mu mohl dát nové jméno –když to stařec uslyšel, zaradoval se a jméno přijal –čert přišel ve smluvenou dobu a zeptal se, kde je ten člověk, který mu upsal svou duši –stařec před něj předstoupil a představil se mu novým jménem, čert se tak rozzuřil, že při odchodu urval dveře –tak se stařec vymanil z čertovy moci a pastorovi za to štědře zaplatil –co s ním bylo dál, už nevím, protože jsem odjel •Sisselona: •má blízko k pohádce –byly 3 sestry, nejmladší se jmenovala Sisselona, starší sestry jí pohrdaly a nechtěly ji brát s sebou, když někam šly –jenže Sisselona s nimi stejně vždycky šla –jednou se vypravily do královského zámku, protože král slíbil svého syna a půl království tomu, kdo ukradne trollovi jeho užitečné věci –král Sisseloně řekl: „Když trollovi ukradneš zlatou skříňku, kterou má pod postelí, dostaneš mého syna a půl království.“ –Sisselona se večer vypravila na cestu, protože neměla dost rozumu, aby se strachovala o svůj život –přišla do trollí chatrče, kde spal troll se svou ženou, Sisselona mu ukradla zlatou skříňku plnou dukátů a donesla ji králi –král řekl: „Když ukradneš ještě toho kozla s rolničkou na krku, na kterém troll jezdí jako na koni, dostaneš mého syna i půl království.“ –příští večer se Sisselona vypravila znovu do trollí chatrče, kde spal troll se svou ženou, odvázala ve stáji kozla a do jeho rolničky nacpala trávu, aby troll nic neslyšel –převedla kozla přes řeku, posadila se na druhý břeh, kde čekala až do rána –troll si ráno všiml, že jeho kozel je pryč, vydal se ho hledat a uviděl, že na protějším břehu řeky sedí Sisselona s ukradeným kozlem –troll se k ní přebrodil a zeptal se: „Proč jsi mi ukradla kozla s rolničkou?“ –„Král mi to poručil,“ odvětila Sisselona. –„Vezmu si svého kozla zpátky a tebe za tu krádež umrskám k smrti,“ řekl troll. –odvedl Sisselonu i kozla zpátky do chatrče a strčil Sisselonu do pytle, zavázal ho a pověsil do kuchyně na hřebík, pak se vydal na stráň pro pruty, kterými chtěl Sisselonu umrskat –zatímco byl pryč, pustila se jeho žena do vaření kaše na oslavu toho, že Sisselona zemře, Sisselona se však najednou v pytli rozesmála na celé kolo –Trolice se jí zeptala: „Co tam vidíš, že se tak směješ? Dobře přece víš, že tě troll umrská k smrti, jen co se vrátí.“ –Sisselona se však smála pořád víc a přitom řekla: „Vidím tady něco tak krásného, že bys tomu stejně nevěřila.“ –„Tak počkej,“ odvětila trollice, „já tě sundám a vlezu do pytle místo tebe a sama se na to podívám.“ –sundala pytel se Sisselonou dolů, rozvázala ho, pustila ji ven a sama si vlezla do toho pytle –Sisselona pytel zavázala a pověsila trollici na stejný hřebík, na kterém předtím sama visela, jenže trollice nic neviděla, a tak v pytli usnula –Sisselona vzala kozla s rolničkou a přebrodila řeku –když se troll vrátil domů, začal pytel zběsile mrskat nařezanými pruty a mrskal ho tak dlouho, dokud jeho žena uvnitř nezemřela, pak pytel rozvázal, aby Sisselonu vytáhl, ale spatřil v něm vlastní ženu – troll se rozzuřil a vyrazil za Sisselonou –ta zatím seděla i s kozlem na protějším břehu řeky na písku, komíhala nohama a posmívala se trollovi, který byl nepříčetný zuřivostí, jenže nechtěl ztrácet čas broděním se přes řeku, a tak si lehl na břeh a začal vodu z řeky pít, jenže voda pořád přitékala, až z toho nakonec praskl –Sisselona dostala královského syna za muže a s ním půl království a nesmírně zbohatla, přesto však nenosila žádné šaty – byla totiž porostlá chlupy jako koza, takže ji před chladem chránila srst •Splněná přání: –kdysi žili dědek a bába –bába nakázala dědkovi, aby šel pokácet stromy, dědek odešel, zaťal sekeru do stromu, ale strom promluvil: –„Neporážej mě. Co za to chceš?“ –„Chci chleba.“ –„Jdi domů, budeš mít chleba.“ –dědek šel do své kóty, kde řekl bábě: –„Jdi do spíže, chleba je dost.“ –ale bába stejně poslala dědka, aby ten strom pokácel –strom se zase ptal, co by dědek rád –„Rád bych oblečení.“ –„Jdi domů, oblečení bude dost.“ –dědek se vrátil do kóty a oblečení měli dostatek, ale bába ho stejně poslala ten strom pokácet, dědek udeřil do stromu a ten se ho zase ptal, co by rád –„Chci peníze.“ –„Jdi domů, peněz bude dost.“ –dědek šel do kóty a peněz se udělalo dost –bába stejně nařídila dědkovi strom porazit. Dědek šel a strom se zase zeptal: –„Co bys rád?“ –„Chtěl bych být farářem a moje bába farářovou ženou,“ řekl dědek –„Staneš se farářem a tvoje bába farářovou ženou.“ –žili si a užívali jako farář a jeho žena, bába přesto dědkovi po čase zase nařídila strom porazit –tak dědek šel, udeřil do stromu a strom se zase ptal, co si přeje –„Přeji si být carem a moje bába carevnou.“ –strom mu však řekl: –„Budeš lesním démonem a bába démonovou bábou.“ –a dědek utíkal do lesů a křičel: –„Jsem lesní démon a moje bába je démonova bába.“ •2) Příběhy z tohoto světa: •O líné a nepořádné holce: •když ještě v zemi Sámů žili „pohané“, měli Sámové z Inari ve zvyku odvážet své rodiče na ostrůvky v jezerech, když jejich rodiče zestárli natolik, že už nemohli pracovat –jednou byla jedna stařenka a ta měla dceru, která byla líná a zlá – vůbec doma nepracovala a vždycky si jen stěžovala: –„Ty jsi ale zlá, pořád si na mě jen stěžuješ.“ –když matka zestárla a nedokázala už vykonávat žádnou práci, jen udržovat chýši v čistotě, řekla své dceři: –„Takhle se o dům starat nemůžeš.“ –dcera se rozzlobila a řekla: –„S tebou už se to nedá vydržet – odvezu tě na ostrov!“ –když to matka slyšela, řekla: –„Copak nevidíš, jak jsem ti užitečná?“ –„Jak?“ ptala se dcera. –„Pořád udržuji chýši v čistotě, copak to není užitečné?“ –„Za to, že jsi tak zlá a pořád mi jen nadáváš, že jsem nepořádná, a hrozně mě tím otravuješ, tak tě na ten ostrov stejně odvezu,“ trvala na svém dcera –„Moc dobře víš, že když mě tam odvezeš, budou se v té špíně tady objevovat moje prsty a chňapat po tobě.“ –„To není pravda,“ odsekla dcera a odvezla matku na ostrov – když tam přijely, vysadila matku na břeh a odveslovala zase zpátky –matka za ní volala: –„Brzo poznáš, že už tvou chýši neudržuji v čistotě!“ –uběhlo několik dní a v chýši byl takový nepořádek, že dcera viděla, jak po ní ve špíně chňapají něčí prsty, a vzpomněla si, co matka říkala, ale bylo jí to jedno… –pak začala v chýši uklízet sama, a když trochu uklidila, zastavila se uprostřed práce a zvolala: –„Ale ne! To přece není moje práce,“ a uklízet přestala –o pár dní později byl v chýši zase nepořádek a ona znovu uviděla ve špíně chňapat něčí prsty –asi jsem provedla hloupost – pomyslela si – netušila jsem, jak je mi matka užitečná a jak mi pomáhala, když neustále udržovala chýši v čistotě, no pojedu se podívat, jestli je ještě naživu a odveslovala na ostrov, na který matku vyvezla –když tam dorazila, viděla, že matka leží ve skalní rozsedlině vystlané březovou kůrou, hlady si však ukousala všechny prsty –„Přijela jsem si pro tebe,“ oznámila jí dcera –„Ach, mé dítě,“ odvětila stařenka, „když už jsem ti nebyla nic platná předtím, teď už nebudu vůbec, protože bez prstů nemůžu pracovat a navíc umírám hladem. Jednou jsi mě sem odvezla, tak už tady zůstanu a nikam s tebou nepojedu.“ –dcera se musela vrátit sama a neměla klid, dokud si nezvykla chýši udržovat v čistotě •příběhy z tohoto světa pojednávají často také o boji sámských bojovníků či lovců s loupežně nebo válečně naladěnými ruskými Čudy (jejich odvěcí nepřátelé) •Jak se Sámové ukryli pod zemí: –za starých časů, když v Norsku řádili Čudové, mívali lidé podzemní chýše, kam v obavě z Čudů prchali –tehdy se Čudové potulovali všude a lidé měli v podzemních chýších vše, co potřebovali k rozdělání ohně a přípravě jídla (oheň však kvůli kouři zapalovali jen v nocích, kdy nesvítil měsíc) –když jednou přišla banda Čudů, schovali se Sámové do podzemních chýší, kde si v noci vařili lososa –jeden Čud zůstal pozadu, aby vykonal potřebu, když zrovna nějaká holka v podzemní chýši vykřikla finsky: –„Kde je rybí polívka?“ –a někdo jí v té chýši finsky odpověděl: –„Polívka je ve druhé chýši.“ –zmíněný Čud to uslyšel, zapíchl do sněhu hůl coby označení místa a hned běžel za ostatními –jeden Sáma však zrovna vylezl z podzemní chýše, a když zjistil, co se děje, počkal, až Čud zmizí za kopcem, vzal jeho hůl a odnesl ji v jeho stopách daleko od podzemních chýší, kde ji zapíchl do sněhu –Čudové se vrátili, našli hůl, odhrnuli sníh a začali hrabat do země, jenže vyhrabali jen spoustu zmrzlé hlíny… –a tak dostali na svého druha vztek a zabili ho, přesvědčeni, že jim lhal, hodili ho do vyhrabané díry a pokračovali dál původním směrem –tak se z muže, jenž přemístil hůl, stal hrdina • •Stallo: •vyprávění 60leté sámské stařeny, zapsáno roku 1902: –„Za starých časů mívali obyvatelé jižního Norska ve zvyku poštvat na lidi stalla. Dělali to ještě v době, kdy jsem byla malá. Ale teď už se to neděje. Stalla uplácali z drnů, shnilých březových kolen a ze starých pařezů a pokapali ho krví ze svého malíčku. Tím ho oživili. –Když stallo přicházel k budoucí oběti, pískal. Sdělil oběti, proč ho poslali, a stanovil den, kdy dojde k boji. Když stallo věděl, že prohrává, a ležel pod svým soupeřem, nabízel mu svůj nůž. Ten si však člověk vzít nesměl – kdyby jím totiž stalla probodl, probodl by tím sám sebe. –Když byl stallo usmrcen, zbylo po něm jen shnilé březové poleno – nic víc. A stallo prohrával poměrně často. –Norové z jihu kdysi poštvali stalla i na mého otce. Byli jsme všichni pryč a otec byl v chýši sám. Najednou uslyšel, jak za dveřmi něco haraší. Došlo mu, co to asi bude. Zavolal na něj a stallo se mu ukázal, řekl, proč ho na něj poštvali, a stanovil den, kdy spolu budou zápasit. –Otec však řekl: –Proč bychom nemohli změřit síly hned? Není to snad jedno, kdy to bude? –Stallo se na něj hned vrhl a otec ho zabil. Zůstalo po něm jen pár shnilých pařezů. Otec je odnesl na kopec u řeky a tam je zakopal.“ •Stallo vrahem: –v Lososím fjordu, na výběžku mezi Sušárenským mysem a Zálivem, bydlel jeden muž –tomu výběžku se dnes říká Stallnes –jednou večer si vyšel ven ve střevících z tulení kůže, a protože byly nové, měl je povolené –vtom k němu přišel stallo a chtěl s ním zápasit –muži nezbývalo, než souhlasit, ač tak činil nerad – chtěl však předtím zajít do chýše převléknout si boty –stallo mu to však nedovolil, a tak musel zápasit v nové obuvi, která mu neustále podkluzovala, čímž se dostal na zem pod stalla, který ho zabil, stáhl z muže kůži a u ohně, který rozdělal na vrcholku nad Řekou dlouhého fjordu, jeho kůži usušil •mnoho původních mýtů pojednává o noidech •Starý noid: –byl jeden noid – toho druhu, kterému se říká žraví, protože škodí lidem tím, že je zabíjejí – a svým noidským uměním zabil už mnoho lidí –když zestárl, neměl už sílu jíst ani zabíjet –jednou se však nepohodl s nějakým mužem kvůli lovištím a noid mu vyhrožoval: –„Jen počkej, zítra už nebudeš chodit.“ –šel domů, vzal troud a rozdělal oheň, smočil kus troudu v pálence, kousl do něho a vhodil do plamenů –dcera se mu v tom snažila bránit: –„Nech toho, už to nedokážeš! Vždyť už ti vypadaly zuby!“ –noid si jí však nevšímal, dál rozdmýchával oheň a namáčel troud v pálence, kousal do něho a házel ho do ohně; a když skončil, prohlásil: –„Jestli nám zítra nezvěstují, že někdo umřel, už mě nepovažujte za muže.“ –když nastalo ráno, byl starý noid mrtvý – z úst mu tekla krev, protože ho sežrali jeho vlastní pomocní duchové… •Kouzlem stvořený stallo: •když ještě byli v zemi Sámů noidové, mívali ve zvyku vytvářet svým uměním stally a pak je posílat na ty, na které měli spadeno –jeden Sáma jménem Lasse se vypravil do hor lovit divoké soby: hodil si na záda ranec, vzal luk se šípy i oštěp a putoval celý den –večer se zastavil u ohniště, rozdělal oheň a dal se do vaření, když byla polévka hotová, přišel k němu nějaký noid jménem Aslat a zůstal s ním –druhý den šli společně dál, až dorazili na místo, kde chtěli přenocovat, postavili stan a rozhodli se, že budou lovit spolu a co uloví, rozdělí si rovným dílem, protože se obávali, že ten druhý uloví sobů víc –lovili celý podzim a na konci Lasse ulovil 19 sobů a noid Aslat jen 11 sobů: začali se o úlovek hádat, protože Lasse tvrdil, že by měl dostat aspoň o 1–2 soby víc, když jich ulovil o 8 víc než Aslat – kdyby totiž lovil sám, měl by jich 19, takto mu jich má připadnout jen 15 –noid se však na něj rozzlobil: –„Copak jsme se nedohodli? Jen počkej, víckrát už na lov sobů nepůjdeš, uvidíš!“ –Lasse udeřil noida do zubů, až mu začala téct krev, protože žádný noid nemůže škodit druhým, vidí-li vlastní krev –noid Lassemu pohrozil: –„Počkej na příští podzim – uvidíš, kdo sem za tebou přijde na návštěvu…“ –počátkem příštího podzimu se vydal Aslat do onoho kraje, vyřízl kus čisté země, které se ještě nikdy nedotkla lidská noha, uhnětl z ní bytost podobnou člověku, která byla 3 sáhy dlouhá a 3 lokty široká, a vdechl do ní život se slovy: –„Ožij! Ožij, stallo! Ze všeho, co vlastním, ti náleží polovina! Dávám ti polovinu svého života, tedy polovinu času, který je mi ještě vyměřen, a polovinu svého majetku. Musíš mi být ale věrný!“ –stallo ožil, vyskočil a odpověděl: –„Budu ti věrně sloužit.“ –Aslat šel i se stallem k sobě do chýše, kde se rozdělili o všechen Aslatův majetek, stallo pak dostal instrukce a šel hledat Lasseho –tou dobou byl Lasse opět v horách na lovu sobů, potkal tam stalla a začali spolu zápasit –Lasse chtěl stalla sevřít, ale byl na něj příliš mohutný, naopak stallo chytil Lasseho, který zoufale vykřikl: –„Pane Ježíši, pomoz mi!“ –to zopakoval 3x, načež se stallo vyčerpaně zhroutil k zemi a Lasse ho zabil –téhož dne zemřel i Aslat, protože když vypršel život stallovi, vypršel i Aslatovi, neboť se o svůj společný život rozdělili rovným dílem •Mara: –Mara vypadá jako člověk, když někoho ve spánku posedne, nemůže se dotyčný ani hnout a začne během spánku sténat a chce se pohnout, ale není toho schopen, nedokáže pohnout ani špičkou prstu, dokud se ho nedotkne někdo jiný, a tím ho mary nezbaví –dotyčný se ho pak zeptá: –„Byla mara v lidské podobě?“ –zachráněný odpoví: –„Ano.“ –„Byla v podobě umrlce, nebo živého člověka?“ –„To nevím.“ –„Přišla od hlav postele, nebo od nohou?“ –„Nejdřív se blížila od nohou a já jsem se nedokázal pohnout chodidly. Zkoušel jsem to, ale nešlo to. Za chvilku mi lezla přes hlavu – a v ten moment jsem začal sténat.“ – – •3) Příběhy o mrtvých: •Utopený chlapec: –jeden chlapec se měl oženit s jednou dívkou, jenže zahynul při lovu velryb a dívka velmi plakala –jednou byla na pastvě a i tam velice naříkala, vtom uviděla vycházet z moře postavu, která mířila přímo k ní, a poznala v ní svého chlapce –posadili se a chlapec si postěžoval, že je velmi unavený –„Můžu ti položit hlavu do klína?“ zeptal se –dívka souhlasila, a tak jí složil hlavu do klína –„Vypadáš jako utopenec, máš v hlavě písek,“ řekla po chvíli –když to chlapec uslyšel, rozběhl se zpátky do moře tak rychle, že voda za ním vzplála jako zelená pěna •Noidova smrt: –jeden stařec byl noidem, mocným kouzelníkem, a měl 2 syny, kterým řekl: –„Až umřu, najměte si někoho, kdo mě odveze na hřbitov. Sami mě vézt nesmíte!“ –a když zemřel, najali muže, který odvážel nebožtíka na vzdálený hřbitov svým sobím potahem – a jak jel, nastal večer a noc –muž si všiml, že jeho sobí býk se začal bát –podíval se dozadu a viděl, jak mrtvý stařec stojí na rakvi –muž zastavil v borovém lese, kterým zrovna jeli, uvázal býka a rychle vylezl na borovici, kterou však začal nebožtík ve kmeni hryzat, až se brzy kácela k zemi –muž stačil přeskočit z větví na vedlejší borovici, jenže i té začal umrlec hryzat kmen, až se kácela k zemi –i tentokrát muž stačil přeskočit na další borovici, jenže to už umrlec hryzal i její kmen –muž se zoufale díval východním směrem po rozbřesku a brzy začalo skutečně jemně svítat, a tak muž zakřičel: –„Kykyryký, den tě zaskočil!“ –a umrlec se rychle vrhl do rakve a schoval se v ní –muž pro jistotu ještě chvíli čekal v koruně borovice na jasnější den a teprve pak seskočil, vykopal v zemi jámu a obráceně, očima dolů, do ní umrlce položil a zasypal hlínou –umrlec v zemi křičel ještě 7 let, poté už byl v těch místech slyšet jen docela slabý hlas – xxx http://i1292.photobucket.com/albums/b565/refresherphoto/Feanor/Lapper_og_Reinsdyr_zpsc560d20b.jpg •LITERATURA: •Marek, Václav. Noidova smrt: pověsti a pohádky z Laponska (Praha, 2000) •Marek, Václav. O muži, který si koupil svědění: pohádky a pověsti Sámů (Praha, 2006) •Marek, Václav. Staré laponské náboženství (Červený Kostelec, 2009)