INDICKÉ DIVADLO
kathakali16.jpg
Pavel Trtílek (4. prosince 2014)

•Indie: „kolébka“ asijského dramatu
–nejstarší doklady o vzniku a rozvoji divadla v Asii
–divadelní prvky se však v Asii objevovaly i jinde (tanec, zpěv, loutky, akrobacie, šamanské
prvky…)
•Indický subkontinent:
–velikostí srovnatelný s Evropou
–každý stát: svébytná historie, kultura, jazyk, písmo, náboženství apod.
–soudržný systém: sociální struktura založená na sdílení náboženských představ a na etických
principech vyjádřených náboženským učením (hinduismus, buddhismus, džinismus)
–
–

•historie indického subkontinentu:
–3.-2. tisíciletí př.n.l.: počátek městských civilizací, harappská kultura (Mohendžodáro, Harappa
aj.)
–védské období: Árjové přišli ze stř. Asie (cca 1.400 př.n.l.)
–1498 Vasco de Gama objevil pro Evropany námořní cestu do Indie
–od 16. stol. se do Indie šíří ze západu islám
–1858–1947 Britská Indie (koloniální období)
–1947: konec britské nadvlády, krvavé rozdělení původní Indie, vzniká:
–Indie (hinduisté), Pákistán (muslimové), Bangladéš (muslimové a hinduisté)

•Náboženství:
•hinduismus
–árijské náboženství ovlivněné náboženskými představami původních obyvatel (kult plodnosti),
žijících dnes na jihu Indie (Drávidové)
–nábožensko-sociální systém (dnes cca 1.200.000.000 vyznavačů), duše prochází koloběhem mnoha
životů
–kult mnoha bohů
•buddhismus
•džinismus
•sikhismus
•islám
•křesťanství
brahma,siva,visna

•Systém kast Árjů:
• brahmáni
–kněží (náležela jim bílá barva)
• kšatrijové
–válečníci, panovníci (červená barva)
• vaišjové
–obchodníci, řemeslníci, zemědělci (žlutá barva)
• šúdrové
–dělníci a sluhové (černá barva), původní obyvatelstvo
• párjové (tzn. nedotknutelní)
–lidé mimo kasty, tzv. „nečistí“
•kasty byly dědičné a závazné
–1947 – oficiálně zrušeny (dodnes leckde přetrvávají, hlavně na venkově)
§

dnešní párjové
dnešní párjové.jpg


•Jazyk a písmo:
•neexistuje jednotný indický jazyk ani písmo
–dnes 23 oficiálních jazyků (stejně jako v EU) a přes 2.000 dialektů
–snaha o zavedení hindštiny jako univerzálně dorozumívacího jazyka (20% mluvčích), protesty Tamilů
a dalších obyvatel jižní Indie
–angličtina používána jako úřední řeč
–nejrozšířenější písmo dévanágarí: देवनागरी
•sanskrt (tj. sestavený)
–liturgický jazyk
–směli ho užívat představitelé 3 nejvyšších kast
•prákrt (tj. přirozený)
–množství běžných jazyků (a jejich různé dialekty)
–i původ romštiny

•staroindická dramata: vícejazyčná
–sanskrtem na jevišti hovořili: bohové, polobohové, bráhmani, panovníci, vyšší dvořané, kupci,
dcery ministrů, asketky, kurtizány
–ostatní postavy mluvily prákrtem
–v divadelních učebnicích je uvedeno 9 hlavních prákrtů (každý nich je vyhrazený jinému typu
postav)
–postavy hovořící prákrtem musely přejít do sánskrtu, když hovořily o míru, válce, nebeských
znameních nebo jiných významných záležitostech
–naopak postava hovořící sanskrtem může přejít do prákrtu, když se octne v těžkostech nebo
vystupuje inkognito
–vícejazyčnost sanskrtských dramat zvyšovala nároky kladené na diváka a znesnadňovala pochopení
textu

•viz např. Hra o Šáriputrovi
–nejstarší nám dochované staroindické drama (z 1.–2. stol. n. l., autor Ašvaghoša)
–17 postav hry hovoří 4 různými jazyky (podle svého společenského stavu):
–sanskrtem mluví jen Buddha, princ, 3 Buddhovi žáci, hlavní hrdina
–3 různými prákrty mluví ostatní postavy (služka, zloduch, popleta, kurtizána)
–inscenační a režijní pokyny jsou psány částečně prákrtem a částečně sanskrtem (ač později bylo
zvykem psát je sanskrtem)

•Védy:
•nejstarší posvátné texty hinduismu
–existovaly už v 15. stol. př.n.l. (Árjové)
–zapisovány až od 8. stol. př.n.l.
•veršované, komplikovaná prozódie
•obsahovaly: ódy na bohy, modlitby, obětní návody, poučení, základy mýtů atd.
•4 sbírky: Rgvéda, Sámavéda, Jadžurvéda, Atharvavéda
–nebyly námětem dramat (hypotézy o dialogových pasážích Rgvédu coby obřadních mysterií vyvráceny)
–obsahují mýtus o vzniku divadla
–„5. véda“: divadlo (nebo též epos Mahábhárata)

rukopis Rgvédu.jpg
•rukopis
•Rgvédu

•STAROINDICKÉ DRAMA:
•
•též klasické indické divadlo / sanskrtské divadlo
•kromě něj existovaly ještě 2 druhy divadla:
–lidové hry
–regionální divadelní formy
–(o nich více např. ve studiích Dany Kalvodové)
•
•1789: překlad Kálidásova dramatu Šakuntala do angličtiny
–Evropa objevuje staroindickou kulturu: zájem o Indii, horlivé pátrání po dalších starých dílech
–1801: pořízen překlad hry do němčiny
–1873: pořízen překlad do češtiny (později přebásněno Fr. Hrubínem jako Ztracený prsten)
Ø

•objeveno na 800 dramat z doby indického starověku
–dokonce i divadelní příručky
•nejstarší nalezené zlomky jsou z 1. stol. n. l.
•Hra o Šáriputrovi (Ašvaghoša)
–nejstarší dochovaná hra (torzo)
•ze 2. stol. n. l. máme 25 kompletních her
•přelom 1. a 2. tisíciletí: úpadek sanskrtského dramatu
–psána už často jen „knižní dramata“
–ubývá jevištní realizace
•13. stol.: sanskrtské hry se přestaly uvádět
–šíření islámu

•Charakteristika staroindického dramatu:
•základní složky:
–řečová (dialogy, monology, recitace, zpěv)
–pohybová (gesta, mimika, kroky, tanec)
–scénografická (tzv. „výzdoba“: kostýmy, líčení, jeviště bez kulis, jen základní rekvizity)
–hudební (hudebníci přítomni na jevišti)
•drama mísí verš i prózu, sanskrt i prákrt
•rozsah: 1–10 dějství
–později však i několik desítek dějství
•mezihry
–informativní charakter o událostech neznázorněných na jevišti

•tabu na jevišti
–jídlo, polibky, vraždy, smrt (k tomu sloužilo „zákulisí“)
–slovní popis určité postavy, která to „vidí“ (bitva, požár, splašený slon, milostný akt…)
–později porušováno
•jednota děje
–dodržována
•jednota místa a času
–nedodržována
•témata her
–mytologie i současnost

•Divadelní teorie:
•tzv. šástry
–učebnice tehdejšího vědění (teoretické příručky různých oborů)
–veršované
–ty divadelní byly určené pro tvůrce, kritiky i diváky
–
•Nátjašástra
–nejstarší a nejobsáhlejší indická divadelní poetika
–stáří nedovedeme určit – jde o dobu cca 2. stol. př.n.l. až 1. stol. n. l. (dochováno více verzí)
–překlad by zněl ve smyslu: Učebnice divadelního umění [nátja – odvozeno od sanskrtského kořene
„nat-“ (tančit, vyjadřovat se tancem)]
–legendární autor: světec Bharata (praotec indického divadla), ve skutečnosti bylo autorů průběžně
více

•popisuje plně vyvinuté divadlo s ustálenými typy postav a různými zvyklostmi (divadlo tedy
existovalo už během 1. tisíciletí př.n.l. a bylo zjevně oblíbené)
•zabývá se všemi složkami divadla
–texty her
–básnickou metrikou a sanskrtskou gramatikou
–pohyby herců
–scénografií
–divadelním prostorem a stavbou divadelních budov
–hudbou a tancem
–žánry
–spojením divadla s náboženským životem (obřady)
–
•Dašarúpaka
–příručka z 10. stol. n. l. (víceméně výtah z Nátjašástry)

•Mýtus o vzniku divadla:
• Nátjašástra popisuje v 1. kapitole mytický vznik divadla:
–divadlo vzniklo na žádost bohů jako snaha vyvést lidstvo z úpadku (svět byl ve stavu mravní
otupělosti a lidé se stali otroky tělesných vášní)
–bůh Brahma stvořil „5. védu“, divadelní védu
–předána mudrci Bhárátovi (režisér 1. představení), aby podle ní se svými 100 syny a nebeskými
tanečníky vytvořil 1. představení
–přihlíželi mu bohové i démoni – pojednávalo o střetu bohů a démonů, nakonec byli démoni poraženi
–to vyvolalo jejich útok: ochromili hercům jazyk, paměť i pohyby

•Náměty dramat:
•trojího druhu: známý, vymyšlený, smíšený
–„Námět je trojího druhu: známý, vymyšlený, smíšený. Známý pochází ze starých příběhů, vymyšlený je
vytvořený dramatikovou fantazií a smíšený vzniká spojením obou.“ (Dašarúpaka)
•
•Náměty:
•nevédská literatura (mytologie), zejména eposy:
•Mahábhárata („autor“ Vjása)
–rozsahem 7násobek obou homérských eposů
•Rámájana („autor“ Válmíki)
–byly zapisovány 1 200 př.n.l. – 250 n.l.
–nejstarší zmínky o nich však už kolem 3. tisíciletí př.n.l.
–psány sanskrtem ve dvojverších
–mísí historii, legendy, mýty
–

Mahábhárata (ukázka ilustrace a textu)
mahábhárata - ukázka textu.jpg


dávná království zmíněná v obou eposech
království zmíněná v eposech.jpg


•Tanec:
•existoval už před vznikem divadla: tzv. „nrtta“ – k uctění božstev
•tzv. „nátja“: součást divadelních představení
•nejznámější indický tanec: kathakali
–tanečně-divadelní forma: epizody střetu sil dobra a zla (náměty hlavně z Mahábháraty a purán)
–vznik: 16. a 17. stol. (Kérala, jih Indie)
–protagonisté: muži + hudební doprovod
–složité líčení i kostýmy (významy barev)
–pohybová složka: převládají symbolické pohyby rukou, očí, gesta (oproti pohybům napříč jevištěm)
–pohyby a gestikulace téměř nahrazují slovní dialog

J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\DSD\Fotky\ASIE\INDIE\kathakali08.jpg
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\DSD\Fotky\ASIE\INDIE\kathakali09.jpg
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\DSD\Fotky\ASIE\INDIE\kathakali11.jpg

•Teorie rásy:
•citový účinek divadelního představení na diváka
–vyvolání nálady, emoce
–intenzita estetického zážitku
–účel: povznést, vnitřně obohatit a očistit diváka
–rása = esence, tresť, šťáva
•8 rás: milostná, veselá, statečná, úžasu, smutná, hněvivá, bázlivá, znechucení
•později přidána 9. rása: klidu a míru
–pro alegorické a duchovní hry
•každé představení kombinuje více rás, jedna z pozitivních však vždy dominovala
–milostná, hrdinská, statečná nebo úžasu
•nikdy nedominovala záporně laděná rása
–proto neznali tragédii
Ø

•Rása se vyvolává:
•podle Nátjašástry:
–působením postav/herců (slovy, zpěvem, tancem, gestem…)
–kostýmem a líčením
–vnějšími projevy emocí (smích, pláč, soucit) – jde o tzv. bhávy
–„Dílo bez rásy není uměleckým dílem.“
Ø
•bhávy – základní emoce, které lze na jevišti fyzicky předvést
–bháva rozkoše, radosti, odhodlání, úžasu, smutku, hněvu, strachu, hnusu
–k vyvolání dominantní rásy lze použít více bháv
•
•sahrdaja – vzdělaný divák se všemi intelektuálními předpoklady
–divadelní představení je pro něj plně srozumitelné
•
•
•

•guru Dhanandžajan předvádí základní citové stavy, bhávy uvedené v Nátjašástře
rásy1 rásy2


•Struktura sanskrtských her:
•prolog
–dialog sútradháry s dalším členem skupiny
–velebení bohů
–úvod ke hře (informace o názvu, autorovi, představí hereckou společnost, zamyšlení nad tématem
hry)
•členění na dějství
–jednota děje souvisí se základní rásou
–rámování odchodem a příchodem herců
–„přiměřené délky epizod“
•mezihry
•závěr
–obsahuje požehnání z úst hlavního hrdiny (hrdinky)
Ø

•Dělení her podle žánrů (Nátjašástra):
•staroindické hry zvané rúpaka se dělily na 10 žánrů, z nichž byly nejrozšířenější dva:
–nátaka: převzatý námět, mytické i světské téma, rása milostná/ hrdinská, rozsah 5-10 dějství,
hlavní hrdina je bůh v lidské podobě nebo král (např. Kálidásova Šakuntala)
–prakarana: původní námět, rása milostná/ hrdinská, rozsah 5-10 dějství, postavy vyššího původu
(např. Šúdrakův Hliněný vozíček)
–další 3 víceaktové a 5 jednoaktových žánrů
–a 18 žánrů nižšího dramatu (frašky, loutkové i stínové divadlo apod.)
Ø
•pozdější příručky uvádějí počet žánrů až 20

•Dramatické postavy:
•ustálené typy postav
–posedlost příruček jejich tříděním
•základní členění postav:
– božské
– polobožské
– lidské
•příručky je člení na mnoho subkategorií
–např. podle vztahu hl. hrdiny k hl. ženské postavě apod.
Ø
•

•Scénická realizace:
•bez technických prostředků a kulis
•složitý systém divadelních konvencí (pro nás nesrozumitelný) coby důsledek jazykové mnohočetnosti:
•mudry: gestické pohyby prstů nesoucí význam
–jevištní „znaková řeč“ („mudrá“ = gesta)
–prostředek stylizovaného herectví nezávislý na řeči (ritualizovaná řeč těla)
–polohy prstů a dlaní, souvisí s pohyby předloktí i ramen
•význam však nesou na jevišti i stylizované pohyby nohou, systém chůze, kroků, tanců…
–viz nátja

mudry (gestické stylizované znaky)
mudra-bratr mudra-jelen mudra-manžel mudra-rozum mudra-žena


bharatanatja-3.jpg bharatanatja-4.jpg



bharatanatja-1.jpg bharatanatja-2.jpg



kudyjattam-6.jpg kudyjattam-3.jpg



•Divadelní prostor:
•nedochována žádná divadelní budova
–ani v eposech o nich nejsou zmínky
•příručky je však uvádějí
–„budovy určené výhradně divadelním účelům“
•permanentní stavby / dočasné přístřešky ?
•hrálo se jen při určitých příležitostech
•
•jak podle Nátjašástry divadelní budovy stavět:
–1. vybrat a upravit pozemek (rozorat, vyčistit)
–2. stavba základů, sloupů, zdí, dokončení (všechny fáze stavby mají provázet obřady)
–3. vysvětit hotovou budovu

3 typy staroindického divadelního prostoru
3 typy indickeho div


•Jevištní konvence:
•společný odchod herců po každém dějství
•speciální gesto pro monolog
•minimum rekvizit
–vše se muselo zahrát
•tabu
–vše, co by diváka mohlo uvést do trapnosti či rozpaků
•dramatici vše rádi porušovali…
Ø
•Herci a divadelníci:
•profesionální charakter (herecká náročnost)
•kočovné skupiny, hrály při mimořádných příležitostech (nákladné)

•Složení hereckých skupin:
•sútradhára
–principál + cokoli bylo třeba (náročné)
•jeho žena
–herečka
•herecký soubor
–obvykle ženy i muži (v některých oblastech ženy hrát nesměly)
–museli ovládat sanskrt i mnoho prákrtů, zpívat, recitovat, tančit, ovládat mudry i kroky…
–herečky: manželky a dcery herců
–komplikované postavení herců v indické společnosti souviselo i s kastovním systémem

•tanečníci a tanečnice
–nehráli, jen  tančili (sólové výstupy)
•choreograf
•hudebníci
–každá herecká skupina měla vlastní kapelu
–uváděla představení krátkým koncertem, hrála během inscenace, vyplňovala přestávky
–nástroje: rytmické (bubny, gongy, činely), strunné (např. sitar), dechové (bambusová flétna,
píšťala)
•řemeslníci
–nebyli specializovaní, museli zvládnout: výrobu paruk, korun, dřevěných a kovových předmětů (zejm.
maket zbraní), kostýmů, napodobenin šperků, květinových věnců, barvení látek…

•herec se líčí
•před vystoupením
herec se líčí

kathakali05.jpg kathakali06.jpg



•Dramatici:
•Ašvaghoša (1.–2. stol. n.l.)
–buddhistický básník
–Hra o Šáriputrovi (nejstarší hra staroindické dramatiky)
•Bhása (2. stol. n.l.)
–náměty čerpal z eposů
–Chudý Čárudata (nedokončené drama)
•Šúdraka (3.–4. stol. n.l.)
–Hliněný vozíček (dokončený Chudý Čárudata)
•Kálidasa (5. stol. n.l.)
–„indický Shakespeare“, dvorní královský autor
–Šakuntala (námět z Mahábháraty)
•Harša (7. st.n.l.)
–Perlový náhrdelník
•
•

•Moderní indické drama:
•centrum: Kalkata (Bengálsko)
–dnes „jen“ 4 stálá profesionální divadla (1872 otevřeno první)
•hry indických autorů podle evropských zdrojů
–– psány většinou anglicky
–první hra: Krishna Mohana Banerja: The Persecuted (Pronásledovaný, 1831)
•Rabíndranáth Thákur (1861 – 1941)
–nejúspěšnější autor uváděný i mimo Indii
–psal bengálsky, celkem 20 her – např. Poštovní úřad, Červené oleandry aj.

•LITERATURA:
•KALVODOVÁ, Dana: Asijské divadlo na konci milénia (Praha, 2003) •KALVODOVÁ, Dana: Divadelné
kultúry východu (Bratislava, 1987) •KALVODOVÁ, Dana: Pod praporem krále nebes (Praha, 1987)
•HAVLÍČKOVÁ KYSOVÁ, Šárka: Hastábhinaja : gesta rukou v tradičním divadelním umění Indie (Brno,
2013) •MALÍK, Jan: Kapitoly z dějin loutkářských kultur. Díl 1., Indie (Praha, 1983) •ZBAVITEL,
Dušan: Průvodce dějinami staroindické literatury (Třebíč, 1996) pasáž o divadle s. 219–254
•