Římské divadlo 318px-Julius_Caesar_Coustou_Louvre Specifika římského divadla lNahrazení divadla-obřadu divadlem-zábavou lTo ovšem existuje i v klasické době – Xenofóntova Hostina lV ničem nebyli Římané Řekům bližší než v v dramatu, v ničem vzdálenější než v divadle lNepoměřujme římské divadlo řeckým! Vznik římského divadla lLivius Andronicus - řecký otrok lPřeklad Odyssei do latiny l240 – překlad komedie a tragédie – počátek římského divadla lGnaeus Naevius – „pořímštil“ řecké drama lFlyacká komedie lFescennijské verše Divadlo v římské republice (509 – 27 př. Kr.) lDivadelní představení pevnou součástí lidových slavností lOrganizováno státními úředníky lPanem et circenses lLudi Romani lLudi Plebei Divadlo v římském císařství (27 př. Kr. – 476 po Kr. lPovažováno za dobu úpadku lKvantitativně však nepochybný rozkvět lZnáme hlavně z pamfletů křesťanských autorů lSíť divadel po celé říši lVznik soukromých divadel Jiné zábavy lZávody vozů lGladiátorské zápasy lVenationes (zápasy dravých zvířat) lNaumachiae (námořní bitvy) lTeatralizace všednícho života lDivadlo má silnou konkurenci - Terentiova Tchyně Architektura lDlouho dřevěné provizorní stavby, budované jen pro slavnosti – některá však navýsost exkluzivní lV letech 55 – 11 př. Kr. tři stálá kamenná divadla (první Pompeiovo) Architektura 2 lBudovaná na rovině lChodby pod hledištěm lZastřešené vchody lBohatá scaenae frons lOrchéstra půlkruhová, od scény oddělená lSociálně diferencované hlediště l l Orange_roman_theatre l Merida8 l 800px-Merida_Roman_Theatre1 l or11 Herci lHerecké skupiny lVětšina římských her pro 5-6 herců lDominus gregis – herecký mananžer, šéfproducent – kupuje od autora hru, platí herce, hudebníky i výpravu lPostavení herců i autorů oproti Řecku značně nižší Žánry římského divadla l Atellana lKrátká fraška jako dohra – nahrazuje satyrské drama lNejprve provozována amatéry lNazvaná podle kampanského městečka Atelly lŽádná se nám nezachovala lZřejmě měla dosti blízko k palliatě – podobné komické typy Mimus lJakýsi univerzální multižánrový typ kočovného improvizovaného divadla lObsahuje zpěv, tanec, recitaci lHrály jej i ženy lHrán i jen 2 herci – malé komické scénky lDěje mimu zachovány jen minimálně Komedie lDominantní římský žánr lPalliata – komedie „přeložená“ z řečtiny lTogata – původní komedie, zřejmě dosti realistická, obrazy z všedního života Titus Maccius Plautus lZchudlý podnikatel, který znovu zbohatl divadlem lPopulární, často napodobovaný, i po smrti hojně reprízovaný lVychází z Menandra, ale je mnohem drastičtější, bulvárnější, méně uměřený 200px-Tito_Maccio_Plauto lNeváhá zařazovat osvědčené gagy a komické scény, které příliš nesouvisí s dějem lZamilovaný pán a jeho otrok lVýrazný podíl hudby lLišák Pseudolus lAulularia (Komedie o hrnci) lMostellaria (Komedie o strašidle) l Publius Terentius Afer lPůvodně otrok, poté vážený občan lPovažován za Menandrova následovníka lUmírněné komedie lJeho postavy psychologičtější a idealizovanější, zdůrazňuje jejich sympatické rysy lNejde mu primárně o komický efekt Publius Terentius Afer lJemná a uhlazená mluva jeho postav – ve středověku příklad dobré latiny lPři adaptaci mísí motivy různých komedií lDívka z Andru lBratři lKleštěnec lFormio Tragédie lV Římě nemá tragédie takovou popularitu jako v Řecku lVychází většinou z řeckých vzorů lTrójská válka – Aeneus lFabula crepidata – mytologická tragédie lFabula praetexta – historická tragédie Luccius Annaeus Seneca lStoický filosof, Neronův „poradce“, poté donucen spáchat sebevraždu lJeho tragédie jsou heremetickými studiemi zničující lidské vášně lPostrádají vývoj a gradaci lDlouhé rétorické monology lSilně zhuštěné dialogy Lucius Annaeus Seneca 2 lPostavy, které posedlost jedinou vášní žene do záhuby lTrójanky lFaidra lThyestes lZuřící Herkules 180px-Seneca-berlinantikensammlung-1 Giordano - Senecova smrt Medea lMedea, která už četla Euripída lMenší počet postav lSoustředěnější děj lGradace hrůz – postupné vraždění dětí Senecův vliv na renesanční divadlo lPětiaktová forma lKruté, násilné scény lMoralistní demonstrace lidské zkaženosti lZáliba v magii, smrti a průniku lidského a nelidského lPsychologická celistvost postav Pantomimus lZtvárnění mytologických témat jedním (většinou) tanečníkem s maskou lHraje většinou více postav lDoprovázen hudebníky a recitátory lMůže se však změnit i ve velevýpravnou taneční podívanou Literatura lStehlíková, Eva: Řecké divadlo klasické doby. KLP 1991. lStehlíková, Eva: Římské divadlo. KLP 1993 lStehlíková, Eva: Divadlo za časů Nerona a Seneky. Divadelní ústav 2005 lStehlíková, Eva: Antické divadlo. Univerzita Karlova 2005. lStehlíková, Eva: Co je nám po Hekubě, l Brkola 2012 l Literatura 2 lAristotelés: Poetika. Praha 1993 lGroh, František: Řecké divadlo. Praha 1933. lThomson, George: Aischylos a Athény. Praha 1952 lKocur, Miroslaw: We wladzy teatru. Aktorzy i widzowie w antycznym Rzymie. Krakov 2006