STAROVĚKÁ
MEZOPOTÁMIE
Pavel Trtílek: 9. října 2014
Časová periodizace ve vztahu k vývoji divadla:
 Pravěk (do 4. tisíciletí př.n.l.)
divadlo v dnešní podobě neexistovalo, performanční
(„předváděcí“) projevy však ano (obřady, hudba, tanec,
vyprávění, stínové divadlo…)
absence písemných pramenů (jeskyní malby)
archeologické prameny hmotné povahy (doba kamenná)
 Starověk (4. tisíciletí – 476 n.l.)
vznik civilizací s vlastní historií
performanční útvary divadelního charakteru v rámci
obřadů a náboženských oslav (např. Egypt, Mezopotámie,
střední a Jižní Amerika)
písemné prameny včetně prvních dramat
zrod divadla – Indie, Čína, antika
 Středověk (476 – 1492 / 1517)
divadlo běžně provozováno (náboženské i světské)
dramata psána většinou ve verších
 Novověk (od 1492 / 1517)
dramata ve verších i v próze
výzkum divadla: rozvoj divadelní vědy i divadelní
antropologie
použití moderních technologií v divadle atd.
Vznik městských civilizací:
• tzv. oblast úrodného
půlměsíce
• cca 3.300 př.n.l.: největší
civilizační centra (znalost
písma, náboženská střediska
s kamennými monumenty):
Mezopotámie (dnešní Irák)
a politicky stabilnější Egypt
• počátky „divadla“ v podobě
slavností a obřadů,
předvádění mytologických
příběhů v rámci
náboženských kultů (např.
bohyně Ištar, bůh Usir…)
Mezopotámie:
• povodí řek Eufrat a Tigris
(„Meziříčí“)
• 3.000 př.n.l. Sumerové
• po nich Akkadové,
Asyřané, Chetité,
Babyloňané…
• znalost písma: klínové
písmo (slabičné) začali
používat Sumerové
(převzali ho Akkadové,
Babyloňané, Asyřané…)
• lingvista Bedřich Hrozný
rozluštil klínové písmo
• mytická potopa (bájný Utanapištim, obdoba Noema)
• babylonská věž: opravdu existovala (už kolem 2.000
př.n.l.), šlo o Mardukkův zikkurat (obřady)
• na obrázku Babylon kolem roku 600 př.n.l.
Mytologie:
Pieter Brueghel st. – Babylonská věž
zikkurat v irácké poušti
zikkurat – nákres původní podoby
• na vrcholcích zikkuratů byly svatyně zasvěcené
konkrétním bohům (Šamašovi, Ištaře, Mardukovi…)
• konaly se v nich neveřejné části obřadů – veřejné
části se konaly v prostranství kolem zikkuratů
• v Mardukově chrámu v Babylonu byl každoročně
konán posvátný sňatek – jakési kultovní drama,
při kterém král (viz např. Epos o Gilgamešovi)
představoval boha plodnosti a hlavní kněžka bohyni
lásky a plodnosti Ištar (vše odpovídalo skutečné
svatbě: od milostných písní až po svatební noc
páru), účelem bylo zajistit plodnost a úrodu
Eposy:
• nejstarší dochované písemné památky světa (psaná
literatura tedy nezačíná v antice ani ve starověké
Indii, ale v Mezopotámii)
• některé byly při slavnostech inscenovány, jejich
primární funkce však nebyla divadelní, ale
náboženská (také společenská a politická)
• Epos o Gilgamešovi (nejobsáhlejší z dochovaných
mezopotamských eposů, zapsán už cca 2.500 př.n.l.)
• nejstarší verze psaná sumersky (několik kratších
epických skladeb opěvujících hrdinské skutky krále
Gilgameše a jeho druha Enkidua)
• nejrozsáhlejší akkadská verze má 12 tabulek textu,
známá je také chetitská verze
Epos o Gilgamešovi
(tabulka s pasáží o
potopě)
Další eposy:
Epos o stvoření:
• posvátný text veřejně recitován (zpíván?) kněžími v
Babylonu během 4. dne oslav Nového roku (příchod
jara), performativní podoba slavnosti
• pojednává o kosmologických událostech (sakrální
povaha, přesto nepostrádá dramatično)
Sestup bohyně Ištar do podsvětí:
• epos vycházející z rituálů plodnosti, torza eposu
dochována ve více variantách
• původně sumerská bohyně Ištar (též Inanna, Innin):
bohyně lásky, plodnosti, pohlavního života, ale taky
války, zmaru a ničení (tvůrčí i ničitelské aspekty)
• z Asýrie máme doloženo, že mytologické pasáže ze
života bohyně Ištar (její sestup do podsvětí, odkud
vysvobodila svého milence Dumuziho, jejich svatba)
byly inscenovány v rámci jejího náboženského kultu
• procesí vedoucí sochu bohyně městem s mnoha
zastaveními: odehrávány příběhy z jejího života (viz
též např. antický Dionýsos či egyptský Usir)
• její kult na sebe vázal zástupy chrámových prostitutek
a prostitutů (rozšířen i mimo oblast Mezopotámie)
sňatek Ištary a Dummuziho
Ištar (vyobrazení na keramice, Louvre)
Ištařina brána s
procesní cestou
(model)
rekonstrukce Ištařiny
brány (Pergamské
muzeum v Berlíně)
• ukázka přímé řeči v eposu:
„Slyš, vrátný, otevři mi bránu!
Otevři bránu, ať mohu vejít!
Jestli bránu neotevřeš a vstoupit mě nenecháš,
vypáčím dveře, přerazím závoru,
rozbiji ostění, vyvrátím křídla
a vyvedu mrtvé, ti pohltí živé
a mrtvých víc bude než živých!“
Vrátný otevřel ústa svá
a pravil vznešené Ištaře řka:
„Postůj, paní má, dveře nevyvracej!
Počkej uvnitř!
Půjdu tvé jméno ohlásit královně Ereškigale.“
(ze sumersko-akkadských originálů přel. Lubor Matouš)
• ukázka dialogu v eposu:
Když ji provázel první branou, korunu velkou z hlavy
jí sňal.
„Proč, vrátný, sňal jsi mi z hlavy korunu velkou?“
„Vejdi, má paní, tak znějí zákony vládkyně podsvětí.“
Když druhou ji provázel branou, z uší jí sundal
náušnice.
„Proč, vrátný, vzal jsi mi z uší náušnice?“
„Vejdi, má paní, tak znějí zákony vládkyně podsvětí.“
(ze sumersko-akkadských originálů přel. Lubor Matouš)
(jiné verze viz Jiří Prosecký: Slova do hlíny vepsaná)
• u 3. brány jí odňal náhrdelník, u 4. sponu z hrudi, u
5. pás z porodních kamenů, u 6. náramky a
nákotníky, u 7. je svlečena ze zdobeného roucha –
před vládkyni podsvětí Ereškigal předstoupí nahá
Svědectví o existenci herectví v Mezopotámii:
Nippurská verze eposu o Ištaře (nazvaná Sestup
Inanny do podsvětí) obsahuje část, kdy se bůh Enki
dověděl, že je Innana (Ištar) držená v podsvětí bez
atributů božství, nemocná a přibitá na hřeb, stvořil 2
bytosti: herce a kněze.
Herec jí přinesl do podsvětí chléb života, kněz živou
vodu.
(Herce patrně bylo potřeba, aby díky svému umění
pronikl bránami do podsvětí.)
Literatura:
• Balabán, Milan – Gilgameš: mytické drama o hledání
věčného života (Praha, 2002)
• Epos o Gilgamešovi (přel. Lubor Matouš, k dispozici několik
různých vydání)
• McCallová, Henrietta – Mezopotámské mýty (Praha, 2006)
• Mýty staré Mezopotámie (Praha, 1977; přel. Prosecký, Hruška,
Součková, Matouš)
• Prosecký, Hruška, Součková, Břeňová – Encyklopedie
mytologie starověkého Předního východu (Praha, 1999)
• Prosecký, Jiří – Slova do hlíny vepsaná: mýty a legendy
Babylonu (Praha, 2010)
• Zamarovský, Vojtěch – Na počátku byl Sumer (Praha, 1966)
• Zamarovský, Vojtěch – Gilgameš (Praha, 1976; převyprávěno)