NATURALISMUS uvod-mrtve_plody Přednáška 21.11.2013, Pavel Trtílek —Vznik: Ø 70. léta 19. stol. ve Francii Ønávaznost na realismus i vymezení se vůči němu —Doba: Ø 1852–1870: „Druhé císařství“ (Napoleon III.) Ø prusko-francouzská válka (1870–1871) Ø Pařížská komuna (revoluční samovláda, 72 dnů) Ø šíření socialismu Evropou, zájem o pracující (ústava) Ø zájem o nižší vrstvy – ohnisko naturalismu Øspolečenská tendence: bavit se (obliba operety, bulvární komedie, tanečních scén s kankány, hudebních kaváren…) Ø přesto snaha o opozici vůči „zábavnímu průmyslu“ — —Naturalismus a jeho podstata: Ø natura (příroda), naturalis (přírodní) Ø krajní směr realismu („vědecký realismus“) Ø snaha analyzovat skutečnost (objektivismus) Ø eliminace subjektivního vnímání Ø literatura i divadlo chápány jako věda Ø vědecký obraz skutečnosti, ne umělecký Ø odpor ke klasicismu a ideálu krásna Ø svět je krutý Ø polemika i s realismem Ønedůsledně poznává realitu, odhlíží od vážných témat — ARNO HOLZ (1863 – 1929) ØRovnice naturalismu: — umění = příroda – x — —x = autorský subjekt — („x“ je u každého autora jiné, schopnost „napodobovat“ přírodu, nikdy však dokonale – navíc má i fantazii) —umění – není kopií reality, ale má se jí přiblížit —umělec – má být zapisovatel skutečnosti Arno_Holz.jpg —Estetika naturalismu: Ø snaha umění o napodobování okolí Ø na úkor fantazie autora Ø žádné reflektování niterných pocitů Ø poetika „pravdivosti“ – odmítnutí krásna jako idealizované reality (preferuje se ošklivost) Ø pesimistická témata Ø bída, krutost, utrpení, poklesky, nemoc, stáří, smrt… Ø kritičnost a skepse vůči neradostnému světu Ø není důvod k humoru Ø reprodukce skutečnosti (metoda padajícího listu) — Naturalismus-karik —Naturalista – v akci —Literatura a divadlo: Ø hlavní doménou próza Øpovídka, skica, analytický román Ø ústup lyriky Ø rozvolnění žánrů, mizí komedie Ø důraz kladen též na divadlo Ø lze jím šířit estetiku naturalismu mezi široké vrstvy lidí Ø tendence k dokumentárnosti Ø ideální by byl dokument Ø realistický hrdina: Ø obyčejný, průměrný člověk Ø naturalistický hrdina: Ø výjimečný tím, že je podprůměrný Ø ideál: „nejbídnější z bídáků“ Ø oběť společnosti (prostitutka, žebrák, vyděděnec, násilník) nebo přírody (šílenec, mrzák) Ø komplikovaný charakter Ø člověk – oběť přírody či společnosti (donucen k tomu, jaký je) Ø smysl naturalismu pro sociální spravedlnost — —Naturalistické divadlo: Ø dramatici tvořili za život pod vlivem více směrů Ø nové soubory hledaly své nové autory Ø používá hovorový jazyk, dialekty, argot Ø málo dramatické, statické, popisné Ø cílem bylo hodnověrně ztvárnit postavy a prostředí Ø —Tvůrci a zakladatelé: Ø Émile Zola a bratři Goncourtové Ø Gustave Flaubert, Guy de Maupassant, André Gide aj. Ø „předchůdce“ Henrik Ibsen († 1906) Ibsen —Ibsen na smrtelném loži manet-pijakabsintu.jpg —Edouard Manet: Piják absintu (1859) —Emile Friant: Dušičky (1888) —Constantin Meunier: —Dříči —(1890) —Vliv na naturalisty: Ø Charles Darwin (1809–1882) evoluční teorie: — O vzniku druhů (1859) Ø podle naturalistů určuje lidský osud: — 1) prostředí (výchova nepomůže) — 2) dědičnost (vrozené vlastnosti a sklony) — Ø snaha aplikovat evoluční teorii na literaturu a divadlo Ø snaha obnažit člověka na bytost řídící se pudy (ne mozkem) Ø vůle ani výchova s tím moc nesvedou Ø člověk je předurčen prostředím a vrozenými vlastnostmi (jsou mu dědičně dané) Darwin (karikatura) Darwin_kar —FRANCIE —Konec 19. st.: rozmach frašek a bulvárních komedií: Ø Eugène Labiche, Georges Feydeau, Georges Courteline,Tristan Bernard Ø vzor: Eugène Scribe (dobře udělaná hra) Ø divadla soukromá – strach z rizika neúspěchu Ø jednotvárnost divadelní produkce Ø Comédie-Française Ø klasicistní dramatika Ø deklamační herectví Ø Napoleon III. Ø dekret o svobodě divadel (1864) – zrušení monopolů Ø 1900: v Paříži 100 divadel * ÉMILE ZOLA (1840 – 1902) Zola Ø hl. teoretik naturalismu: Ø „Literatura si musí vybrat mezi vědou a zánikem.“ Ø Ø dramatik = vědec Ø „Drama má ilustrovat zákony dědičnosti a prostředí.“ Ø Ø spisovatel = patolog —Émile Zola —na portrétu od —Eduarda Maneta Zola-port Ø ovlivněn Darwinem (teorie evoluce) a Marxem (teorie o vývoji společnosti) Ø jeho „manifesty“ naturalismu: Ø předmluva k románu Tereza Raquinová (1873) Ø Naturalismus na divadle (1881) Ø Experimentální román (1881) Ø Ø vlastní sociologické představy: společnost si rozdělil do 3 skupin: Ø 1) lid Ø 2) elita Ø 3) spodina Ø za 1. naturalistický román označil Flaubertovu Paní Bovaryovou (1857) Ø —Tvorba: Ø Tereza Raquinová (1873, prvotina) Ø Pravda (zpracování Dreyfusovy aféry) Ø Rougon-Macquartové (cyklus 20 románů): Břicho Paříže, Zabiják, Nana, Germinal, Peníze aj. — Zolův dopis francouzskému prezidentovi ve věci tzv. Dreyfusovy aféry celý text viz: http://www.cahiers-naturalistes.com/jaccuse.htm Zola-dopis Zola-rodokmen.rodu.Rougon-Macquart rodokmen rodu Rougon-Macquartů —Zola ve své pracovně „kuriozit“ J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\DSD\Fotky\NATURALISMUS\nové\Zola-v.kancelari.plne.kuriozit —Dramatická tvorba: Ø Renée (drama pro Sarah Bernardt, uvedeno v Théâtre Vaudeville roku 1887) — —Zolovy neúspěšné autorské dramatizace prózy: Ø Tereza Raquinová (Théâtre Renaissance, 1873) Ø Břicho Paříže (Théâtre de Paris, 1887 ) Ø dramatizace svých povídek (částečný úspěch) —karikatura naturalisty Zoly Natur-karik-Zola.zkouma.cloveka Zola-Montmartre,Paris —Zolův náhrobek —(Montmartre) —Inscenační praxe francouzského naturalismu: Ø někteří Zolovi stoupenci v požadavcích na divadelní reformy ještě radikálnější Ø inscenace = výsek ze života přenesený na jeviště Ø ideálně bez rozdílu mezi životem a uměním Ø nedostatek kvalitních her adekvátních daným požadavkům Ø chabý ohlas původní naturalistické dramatiky Ø herectví původně statické, teprve později „realističtější“ Ø zavedení tzv. „4. stěny“ (divák neexistuje) bratři GONCOURTOVÉ —Edmond de Goncourt (1822 – 1896) —Jules de Goncourt (1830 – 1870) — —„kronikáři pařížského života“ — Goncourtove —Tvorba: Ø Sestra Filomena (román) Ø Herečka Faustinová (román, autor Edmond) Ø Henriette Maréchalová (jejich nejúspěšnější naturalistické drama): Ø sled po sobě plynoucích obrazů, bez zápletky Ø snaha o iluzi skutečnosti (výseky života přenesené na jeviště) Ø dnes nehrané i nečtené Ø —- Akademie Goncourtů (zal. 1902, ceny za nejlepší prozaická díla) HENRY BECQUE (1837 – 1899) —Vrchol naturalistického dramatu (5 dramat a 1 libreto): — Ø Krkavci (1882 uvedeno v Comédie-Française) Ø naturalismus v Paříži přijat Ø herectví nenaturalistické Ø inscenace nezdařilá Ø Pařížanka (1885 v Théâtre de la Renaissance) Becque ANDRÉ ANTOINE (1858 – 1943) Ø herec, režisér, kritik Ø 1887 zakládá 1. divadlo programově se hlásící k naturalismu Ø zároveň jde o 1. divadlo francouzské moderny (původně působící v dřevěné boudě, pak v budově na Montparnassu) Ø André_Antoine_actor.jpg —THÉÂTRE LIBRE Ø název: odkaz k vydání her V. Huga „Divadlo na svobodě“ Ø naturalistické tendence (také však symbolismus i pantomima) Ø snaha uvádět nové autory Ø turné po Evropě (1893–1894) Ø1896 finanční krach (9 sezon) Ø neobjevilo žádného dramatika, jehož tvorba by přečkala svou dobu… Ø Theatre-Antoine —THÉÂTRE ANTOINE (1896) Ø naturalistické zaměření nahrazeno psychologizujícím Ø 10 sezon (1906 zánik) Ø později obnoveno jinde (viz foto) Ø Antoine získal post ředitele v Odéonu (státní divadlo) Ø Ø díky klubovým předplatitelům tato divadla nespadala pod dohled cenzury (1870 zrušena, 1874 však znovu zavedena…) — —NĚMECKO —Situace před nástupem naturalismu – Berlín: Ø 3 soukromá divadla na konci 19. stol.: Ø Deutsches Theater (založen 1883) jak klasické, tak nové inscenace (à la meiningenští) Ø Berliner Theater (1888) Ø Lessing Theater (1890) — —repertoár těchto divadel ovlivněn cenzurou… Freie —FREIE BÜHNE (1889) Ø inspirace: Théâtre Libre Ø Otto Brahm (vůdčí duch souboru) Ø hráli v neděli odpoledne Ø uvádění zakázaných her Ø objevili Hauptmanna Ø 1894 činnost ukončena (jen 5 sezon) — —FREIE VOLKSBÜHNE (1890) Ø dělnické divadlo (inspirované F.B.) GERHART HAUPTMANN (1862 – 1946) Øzpočátku ovlivněn naturalismem: Ø Před východem slunce ØForman Henčl ØTkalci Ø Později prvky symbolismu a novoromantismu: ØHanička ØPotopený zvon —VELKÁ BRITÁNIE —Nový směr v konzervativní Anglii: Ø 90. léta 19. stol. Ø popisný realismus (nová odnož realismu) Øautoři přijatelní pro cenzuru i publikum Ø naturalismus tam pronikl pouze v tvorbě zahraničních autorů Ø 2 výraznější představitelé popisného realismu: HENRY ARTHUR JONES (1851 – 1929) —Tvorba např.: Ø Lháři (nejznámější) Ø Stříbrný král (melodram) Ø Tanečnice ØMichal a jeho padlý anděl (má nejblíže k naturalismu) Jones ARTHUR WING PINERO (1855 – 1934) —Tvorba: Ø Sudí Ø Druhá paní — Tanquerayová —(původně však psal frašky) — —„anglický Ibsen“ —(1890 už přel. do angličtiny všechny tehdejší Ibsenovy hry) — Pinero JACOB THOMAS GREIN (1862 – 1935) —divadelní kritik, jenž r. 1891 založil: —INDEPENDENT THEATRE Ø vzorem Théâtre Libre i Freie Bühne Ø klubové předplatné, hrálo se jen v neděli odpoledne Ø nejprve zahraniční hry (Ibsen: Přízraky, Zola: Tereza Racquinová aj.) Ø donutil G. B. Shawa psát pro divadlo (1892: Vdovcovy domy) Ø 6 sezon, uvedeno 26 her (zaniklo 1897) GEORGE BERNARD SHAW (1856 – 1950) —Uznával dědičnost prostředí, „člověk však má svobodu volby!“ —Autor téměř 50 her: Ø Caesar a Kleopatra Ø Pygmalion Ø Svatá Jana Ø Milionářka Ø Ženeva Ø Shakes proti Shavovi Shaw Royalcourttheatre —ROYAL COURT THEATRE – studio (1904–1907) Ø každý večer se uváděly známé hry, odpoledne pak nové hry Ø G. B. Shaw (11 her) Ø režijní styl: „jemný realismus“, hledání a uvádění nových her Ø jen 3 sezony Ø 32 inscenací ŠVÉDSKO AUGUST STRINDBERG (1849 – 1912) —Představitel naturalismu, expresionismu, symbolismu. — —Tvorba: Ø Otec Ø Slečna Julie Ø Do Damašku Ø Hra snů Strindberg reklama na škodlivost slazených nápojů - dnešní naturalismus - metro NYC 2009.jpg —dnešní „naturalismus“ – např. ve filmu, fotografii, v reklamě (zde: škodlivost slazených nápojů, metro NYC 2009)