6. 11. 2013 Ò ÒPLURIMEDIALITA TEXTOVÉ PREZENTACE: dramatický text jako scénicky realizovaný text Ðliterární texty – pouze jazykové prostředky Ðdramatické texty – jazykové a mimojazykové akustické a optické prostředky = synestetický text = plurimedialita Ðsynestezie – sdružení vjemů dvou nebo více smyslů Ð É É Òrealizace literárního textového podkladu (dramatický text) je podmíněna spoluprací produkčního kolektivu Ò paralelně – kolektivní recepce ÒPerformance – jedincem či skupinou vykonávaná aktivita určená převážně pro potěšení jiného jedince nebo skupiny (Richard Schechner) Évolná hry (play) Éhra s předem danými pravidly (game) Ésportovní zápas Érituál Édrama É Ò Òdominantní komunikační funkce – estetičnost Òestetičnost = samosouvztažnost znaků ve smyslu „poetické funkce“ Romana Jakobsona Ò Ò Ònemožnost/neochota normativní definice Énormativní definice nikdy neobsáhne všechny historické typy dramatických textů Ò Òpřekrytí vnějšího a vnitřního komunikačního systému Ò„absolutnost“ textu (Szondi) Òperformativnost komunikace Òplurimedialita Òkolektivita produkce a recepce Ò 2. kapitola Énutnost vnímat i při čtení odkazy k mimojazykové dimenzi dramatického textu (jinak zůstane dramatický text „jen“ literaturou) ÉMax Frisch: „Kdo vstoupí na jeviště a nepotřebuje ho, má ho proti sobě. Potřebovat by mělo znamenat: nebásnit na jevišti, ale básnit spolu s ním.“ ÒNázor pro plně divadelní vnímání dramatického (tedy plurimediálního) textu ÉEugène Ionesco: Є… můj text není jen dialog, ale má také divadelní jevištní indikace. Tyto indikace je třeba respektovat stejně jako text, jsou nezbytné.“ ÒThomas Mann považuje „pouhé čtení“ dramatického textu za lepší (kvalitnější) než jeho inscenování… ÒThomas Mann: Ò„Nikdo mě nepřesvědčí o tom, že dramatické básníky, Schillera, Goetha, Kleista, Grillparzera, Henrika Ibsena a naše autory Hauptmanna, Wedekinda, Hofmannsthala, můžeme stejně dobře číst, jako je vidět na jevišti; myslím, že dokonce zpravidla uděláme lépe, když si je čteme.“ Ò Ò Ò ÒKDO MÁ PRAVDU? ÒPOKUS O ODPOVĚĎ (bez záruky…!) É Òdramatický text (tj. plurimediální text) nelze redukovat na mluvené monology a dialogy – je třeba vnímat a zobrazit jejich vztahy k mimojazykovým znakovým systémům Ò Òhlavní text – mluvené repliky dramatických postav Òvedlejší text – text, který se neprojevuje mluvením: Énázev dramatu Énadpisy, věnování, předmluvy… Éseznam postav Éoznačení jednání a scén (obrazů…) Éinstrukce ke scénografii a akci (remarky) Éoznačení postavy, která mluví Éalžbětinské divadlo Ðnejsou nadpisy, věnování, předmluvy… Ðjevištní pokyny omezeny na minimum (tištěný text nebyl relevantní, neměl autonomní hodnotu) ÉG. B. Shaw Ðvedlejší text je rozsáhlejší než hlavní text ÐAndrokles a lev: předmluva má dvakrát větší rozsah než vlastní text ÐČlověk a nadčlověk – scénické poznámky mají více než tištěné strany, na jeviště mohou být přeneseny jen velmi částečně… Ðbujení vedlejšího textu zde znamená budování zprostředkujícího komunikačního systému – posun k narativním textům ÒInscenační pokyny ve vedlejším textu Émají vztah k jevištní realizaci Éjsou přenosné do paralingvistických a mimojazykových kódů É É Ò Divadelně operativní jevištní poznámky Évztahují se na herce a na opticko-akustický kontext Ðpříchody, odchody Ðpostava a fyziognomie Ðmaska a kostým Ðgestika a mimika Ðparalingvistická realizace replik Ðseskupení postav a interakce Ðintonace… aj. Évztahují se na jeviště – kontextové jevištní poznámky Ðscéna, rekvizity Ðosvětlení Ðhudba a zvyky Ðzvláštní divadelní efekty – projekce, mlha a jiná jevištní technika Ð Ð ÒImplicitní scénické (jevištní) pokyny v hlavním textu Éinscenační pokyny jsou obsaženy také v hlavním textu: ÐLOPACHIN Co je s tebou, Duňašo...? ÐDUŇAŠA Chvějí se mi ruce. ÐLOPACHIN Jsi příliš citlivá, Duňašo. A taky se oblékáš jako slečna, i účes máš takový... (...) Ð Òantika – minimum poznámek, jevištní akce je pochopitelná z replik Òslovní kulisa – konkretizace místa děje v dialogu (alžbětinské divadlo…)