EGYPTSKÉ MÝTY



Ø hieroglyfy
Ø vznik kolem 3.000 př.n.l.
Ø hieratické (kněží)
Ø démotické (zjednodušené, 6. stol.)
Ø nepoužívali při psaní samohlásky
Øpapyrusové svitky

•Prameny:
Ø absence jednotné kanonizované svaté knihy
Ø postrádáme standardní teologický text
Ø mýty starověkého Egypta zaznamenány několika způsoby
Ø často se dochovalo u různých mýtů více verzí
•Zdroje mýtů:
Ø názvy pod kterými soubory textů egyptologové vydali knižně
Ø1) Texty pyramid
Ø nástěnné nápisy, reliéfy a malby (zdi pyramid, hrobek, chrámů)
Ø nejstarší z 2.350 př.n.l.
Ø účel: zabezpečit vládci posmrtný život
Ø soubor zaříkávadel, úvah a mýtů
Ø

Ø2) Texty rakví
Ø vnitřky sarkofágů
Ø rituální nápisy vztahující se k zádušním záležitostem (přechod duše do světa zemřelých)
Ø obsahovaly i mapy záhrobní říše
Øurčené i obyvatelům nižší společenské úrovně
Ø ústřední postavy: Anup (bůh balzamování a mrtvých, se šakalí hlavou) a Usir (vládce záhrobí)
Ø 3) Kniha mrtvých
Ø zápisy na papyrech (zachované často jen torzovitě)
Ø mnoho verzí
Ø jsou nejmladší
Ø 4) Obelisky a svatyně ve skalních výklencích

•hrobka Amenhotepa III.
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Světové mýty\fotky\Egypt\01-hrobka-amenhotep3.jpg


•Kniha mrtvých
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Světové mýty\fotky\Egypt\01-Kniha mrtvých - hieroglyfy.jpg


•Bohové a jejich role v mýtech:
Ø aktéry v mýtech jsou zpravidla bohové
Ø popisováni jako bytosti značně lidské: hovoří, myslí, jedí, mají city, jednají pozitivně i
negativně (vedou bitvy, jezdí na člunech, slaví své narozeniny, mají smysl pro humor i pro pomstu,
svádějí se, opíjejí…)
Ø snad vznikli na základě personifikace určitých lidských vlastností a druhů jednání ?
Ø po utvoření podoby božstva, vznikl k němu příběh – tedy mýtus (vysvětlení jeho původu, významu…)
Ø potřeba se v množství bohů vyznat – členěni hierarchicky, rodinné vazby (tak jako v lidské
společnosti)
Ø mnozí měli i své tajné jméno (zasvěcenci), znalost jména znamenala moc nad dotyčným (ovlivňování
božských sil)
Ø viz mýtus o uštknutí boha Rea démonickým hadem

Ø bohové stejně jako smrtelníci stvořeni  (prapůvodní božskou silou)
Ø lidé a zvířata stvořeni těmito božstvy
Ø narozeniny bohů slaveny hromadně (během 5 dnů stojících mimo 12 měsíců)
Ø potrava bohů: oběti od lidí (proto při každé zkáze vždy někdo uchráněn)
Ø bohové – nesmrtelní, ale ne tak úplně… možnost znovuzrození, nikoli definitivní smrti (např.
Usir, Re)
Ø hlavní bohové měli střediska svých kultů (chrámy, kněží): např. Théby, Memfis, Abydos…
Ø základní témata egyptské mytologie:
Ø stvoření, vznik, zánik, kosmické jevy, světové katastrofy…

•Mýtus o stvoření světa:
Ø každé významné náboženské centrum: vlastní verze stvoření (dle uctívaného božstva)
Ø byl znám nejen kněžím a písařům, ale i běžnému obyvatelstvu (podobně jako další astrální a
kultovní mýty)
Ø zmínky o něm i od řeckého dějepisce Hérodota (verze z Heliopole, okraj dnešní Káhiry)
Ø prapůvodním bohem Stvořitelem byl Ptah
Østředisko jeho kultu Memfis
Ø stal se pro svou kreativitu patronem tvůrčích umělců
Ø „Na počátku byl Ptah. Vesmír byl temný, tichý a nehybný.“ (Texty rakví)




•Memphis: Ptahův chrám (dnes ruiny)



•Memphis: Ptahův chrám



Ømemfidský mýtus o 1. fázi Stvoření (Šabakův kámen):
Ø Ptah dal život ostatním bohům prostřednictvím svého srdce (myšlenka) a jazyka (řeč)
Ø Ptah je obsažen ve všem, co existuje
Ø před vznikem vesmíru existoval v temnotách bezbřehý oceán nehybných vod – prabytost Nun (po
stvoření oddělovala vesmír od záhrobní říše)
Ø Egypťané se obávali, že Nun prorazí oblohu a zatopí zemi (což by v podobě hadů přežili jen 2
bohové – sluneční Atum a podsvětní Usir)
Ø ozval se Atumův výkřik – tvořivý výbuch energie
Ø později byla Ptahova role zastíněna Atumem – šlo však o dva aspekty téhož boha: Ptaha-Atuma
Ø Atum (uctíván v Heliopoli) byl demiurgem, Stvořitelem světa, jenž povstal z Nun: dítě na pahorku
a zářící lotos

Ø Atum pak zrodil ostatní božstva:
Ø „Uchopil svůj falus v sevření a vypudil z něj semeno, aby zrodil dvojčata – boha vzduchu Šova a
bohyni vláhy Tefnutu.“ (promluva č. 527 z Textů pyramid )
Ø byl patrně spojením ženského i mužského principu, proto mohl rodit sám
Ø Š+T vyplivl ze svých úst – již dvojici (zvlášť mužský a ženský princip)
Ø stvoření Devatera prvotních bohů popisuje také tzv. Bremner-Rhindův papyrus
Ø dvojice Geb a Nut: duální pojetí země a oblohy (původně leželi na sobě, ale na Atumův příkaz je
odděluje Šov)
Ø Nut coby nebeský oceán, po němž se plaví bárky, měla 2 oči: slunce a měsíc, které se po ní plaví

•Geb a Nut



•Geb, Nut, podpírající Šov









Ønebeská Nut byla též personifikací rakve i dělohy, v níž bude zemřelý znovuzrozen
Ø jiná verze vysvětluje i tmu a noční svit hvězd
Ø další verze: sluneční disk s křídly či nesený skarabem
Ø nejčastěji antropomorfní  Re s tzv. doprovodem plamene pluje po nebeském baldachýnu v bárce
ØGeb a Nut spolu mají 4 potomky, kteří tvoří hlavní aktéry usirovského okruhu mýtů
Ø spojení mezi staršími kosmickými božstvy a politickým světem, jemuž vládne faraon
Ø Usir vládce zlaté éry, Eset jeho žena (jitřenka), Hór jejich syn (faraon, mladé slunce)
Ø Hórově zplození i narození však předcházela smrt jeho otce

•Re
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Světové mýty\fotky\Egypt\02.1-Cheprer.JPG
J:\KANCELÁŘ\JAMU\PŘEDNÁŠKY\Světové mýty\fotky\Egypt\02.2-Re-lod.jpg




•Ptah a Re
•(bárka s diskem)


•dokument o Africe: Zatajená minulost
Ø z cyklu Ztracené civilizace (Lost Civilizations)
Ø dokumentární 10dílný seriál z roku 1995